33.
Smlauwa mezi stawy Morawskými, zwláště o kupowání statkůw zemských od měšťanůw a domůw městských od pánůw a rytířstwa.
W Brně, 28 Oct. 1486. (Orig. w archivu zemském w Brně.)
Mezi námi Janem z božie milosti biskupem Waradínským a zpráwcí kostela Olomuckého etc. Ctiborem z Cimburka a z Towačowa haitmanem ty časy markrabstwie Morawského, Wilémem z Pernštaina najw. maršálkem králowstwie Českého, Heraltem z Kunstatu a z Plumlowa nejw. komorníkem cúdy Olomucké, Wratislawem z Pernštaina najw. komorníkem cúdy Brněnské, Janem Kunú z Kunstatu a na Hodoníně, Dobešem z Boskowic, Krištoforem z Lichtenštaina a na Niklšpurce, Čenkem z Lomnice, Janem Berků z Dubé a z Lipého, Albrechtem starším z Šternberka, Karlem z Wlašimě a z Úsowa, Janem Pniowským z Sowince, najw. sudím cúdy Olomucké, Lipoltem z Krajku, Puotú z Lichtenburka, Zdeňkem z Waldštaina, Hynkem z Dúbrawice, Hynkem z Ludanic, Stiborem z Landštaina, Přibíkem z Miličína, Jiříkem Tunklem starším z Brníčka, Janem z Žerotína, Jiříkem z Waitmile, Wáclawem z Bašče a ze Wšechowic, Jakubem z Sárowa hofrichtéřem ty časy markrabstwie Morawského, Wáclawem z Maříže, Janem Záruským z Ojnic, Bohuslawem z Kokor, Wáclawem z Šwabenic, Hynkem z Bučkowic, Janem Lechwickým ze Zástřiel hofrichtéřem dworu páně maršalkowa, Mikulášem z Zahrádky, Janem Koniásem z Wydřie, Sigmundem Waleckým z Mírowa, Jiříkem z Miroslawě, Jarošem ze Zástřizl a z Morkowic, Mikulášem Tulešickým z Petře, Jiříkem z Ojnic na Bohuslawicích, Protiwcem ze Zástřizl a z Čejkowic, Janem Mukařem z Kokor a na Čekyni, Bohuší ze Zwole, pány a rytieřstwem, a námi purkmistry a radami a obcemi měst Olomúce, Brna, Znojma, Jihlawy, Hradišče, Uničowa i jiných měst králowských jménem, kteříž Králowě Milosti pánu našemu milostiwému přišlušejí, markrabstwí Morawského obywateli: stalo se jest srownánie o artikule dolepsané, o kteréž mezi námi dlúhé časy strkowé a ruoznice býwaly a srownány býti nemohly, až nynie nakonec sme je srownali a zawřeli, aby pro také i jiné ruoznice obecné dobré nehynulo a meškáno nebylo, než čest a chwála pánu bohu se dála, mezi námi láska a swornost zruostala, a každý staw a řád náš wěděl se proti druhému na budúcí časy jak zachowati a jmieti.
Item najprwé, jakož byla ruoznice, že my města, majíc některé listy, pro něž sme ku práwu zemskému stáwati nechtěli ani odpowiedati, ani pánóm w městech domuow kupowati (dáti); a my páni proti tomu jim žádných kupuow zbožie dědičných pozemských we dsky nedali sme wkládati, ani jim též práwa jako držitelóm dědictwie dopomáhati: ale oboji znamenawše i shledawše, že od měšťan našich předkuow jest ku práwu odpowiedáno, i též od panuow úředníkuow předkuow našich we dsky zemské pozemské zbožie měšťanóm wkládáno, tak aby každý při swej sprawedlnosti zuostal, my páni a rytieřstwo swolili sme k tomu, aby wšechna zbožie řádně kupená podlé práwa země od kteréhož koliwěk z měšťanuow bylaby kúpena, mají we dsky zemské wkladena býti, i u wšem práwě od nich požíwána, tak jakož řád a obyčej pánuow a rytieřstwz jest we wšem práwě pozemském, buď před haitmanem neb dskami, spolky i jiným slušným řádem. A my města i obywatelé z těch zbožie před práwem zemským, haitmanem a pány, máme ku póhonóm neb žalobám winěnie podlé těch statkuow stáwati a odpowiedati, a nálezy panské trpěti tak a tiemž wsím řádem, jako z pozemského zbožie práwo w zemi jest; wšakž bez pohoršenie našich práw i jiných swobod wšelijakých mimo toto srownánie znějících. Zase my páni a rytieřstwo, jestližebychom pány měšťany neb kterého z obywateluow jich z čeho winiti chtěli, ježtoby to w zemském práwě neleželo ani příslušné bylo, a k městskému gruntu a okrslku zamezenie příslušelo, z domuow, zahrad, mlýnuow aneb jiných purkrechtních městských wěcí, toho máme před práwem a u nich na práwě hleděti; tak aby pozemská zbožie i měst každého okrslek w swých sprawedlnosti práwa žádaní zuostala. Také my měšťané máme dopauštěti pánuom a rytieřstwu domuo w městech kupowati pod práwo purkrechtní; a ti páni, kteříž ty domy kúpí, mají powinni býti z těch domuow wšichno podlé toho města (trpěti,) a k tomu městu we wšech daňkách a lozunciech i nákladuow města činiti, jako činí tu obywatelé, tak aby králi JMti platowé i městu nescházeli, a žádný mimo práwo městské nemá na králi JMti, ani markrabi jako pánu země, žádných swobod sobě na těch domích prositi, než při tom se zachowati, jakož ten duom kúpí; krom těch domuow, kteříž z staradáwna wyswobozeni jsú, ti w swej swobodě zuostati mají. Také w těch domích domowníky zřiezené míti mají ty, kteřížby se s městem tiem srownáwali a poslušenstwie městu činili. Pakliby který domowník městu se nelíbil, má to město na pana podkomořieho to wznésti, a pan podkomoří, jako úředník králowské komory, má tomu pánu rozkázati, aby jiného hodného domowníka a hospodáře tu zjednal, a ten to bude powinen učinititi. Pakliby pán toho ten učiniti nechtěl, pan haitman nynější neb budúcí má pána toho k tomu připrawiti, aby tak učinil. Také jestližeby pán neb rytieřstwo který duom drže, toho domu netbal a opúštěl, má napomenut býti aby stawil: a jestližeby nestawěl a duom opúštěl, neb lozunky které a daňky zadržel a jich naprawiti nechtěl, muož jemu k tomu domu sazeno býti podlé práwa města, jakož řád gruntuo městských záleží. A žádný pán ani zeměnín, nesedě sám w domě w městě tom, nemá žádných šenkuow winných ani piwných wésti k swému užitku, ani hospodář jeho, leč se chce w městský řád dáti. Toto také jest znamenitě wymieněno, že žádný měšťan kterého pozemského zbožie nemá k žádnému duchowenstwí dáwati ani porúčeti; pakliby kterého měščenína syn kněžského duostojenstwie jsa, w drženie podlé práwa pozemského wšel, nemaje jiných bratruow neb sestr, toho nemá ani žádné moci nebude mieti nikterakž ani pod kterú barwú k duchowenstwí obrátiti ani poručiti, než podlé příbuznosti neb wuole swej swětským přátelóm podlé řádu země poručiti a dáti.
Item žádné purkrechtní práwo nemá před súd panský, ježtoby w purkrechtní práwo dán byl a swobodný nebyl, taženo býti, než má na tej dědině, w kterejž ten purkrecht leží, napřed práwa žádáno býti; a ti úředníci dědiny mají žádajícím práwo pustiti; a ti powinni budú to práwo přijíti neb ortel, až jim k wyššímu práwu ukázáno bude neb sami se odwolají, tak aby to oboje strany trpěly, což je práwo naučí.
It. co se odpuštěnie bránie dotýče, na tom sme se swolili, aby každý toho wuoli měl, odpuštěnie lidem z měst, z městeček a wsí bráti, buď poklončím neb listem, a to podlé řádu w bielé dni; a to buď poklončím neb listem řádně wzaté odpuštěnie má moc mieti. Wšak poklončí za práwo dědiny aby slibowali; též i w listech má za práwo dědiny slibowáno býti. Pakliby kdo záwadný se zdál, to buď rozeznáno podlé sprawedlnosti pány zemskými.
It. kterýžby člowěk buď městský neb sedlský zaručen byl za páň člowěk pod jakúžkoli summu wýše než w pět hřiwen, a jemu odpuštěnie bylo wzato w tom rukojemstwie, a rok rukojemstwí, jakož zaručen jest, newyšel: poloze pět hřiwen širokých grošuow rázu Pražského, neb zlatý, neb peněz za tu summu, aby wyšlo pět hřiwen širokých, podlé práwa má swoboden rukojemstwie býti a odpuštěnie jmíti; lečby pro jinú kterú příčinu a pro prowiněnie na postawenie zaručen byl wyšší základ, ten základ při starodáwnej moci zuostaň. A tiem se základem člowěk také pánu wykúpiti muož.
It. wdowcóm, wdowám i sirotkóm muož a má odpuštěnie nezáwadným i bezdětkóm bráno býti: ale sirotci tak staří mají býti, kterýmž odpuštěnie bráno bude, aby byl pacholek w dwadcieti létech stáří a děwečka w patnácti; pakli budú mladší, toho odpuštěnie moci neměj. Pakliby který člowěk odpuštěnie wezma osaditi nemohl, ten učiň uoseti pole dostatečně oběma klasy, i w domu zawřenie oprawenie, aby pán mohl osaditi swuoj purkrecht, a odewzdaj jako práwo jest. A také toto zjewně oznamujem: ač kto z měst neb z městeček i wsí odpuštěnie řádně wezma pod pánem tiem, pod kterým prwé byl purkrecht, role, duom a swuoj statek prodalby na rok, jakož obyčej jest trhy díti, dědinným a městským lidem, a w tom nemoha pro roky dlúhé peněz zdwihnúti a wybrati, i smrtí byl zachwácen a umřel; ženě jeho i dětem bez zmatku tak jako žiwému penieze jich jděte a wydáwány buďte. Pakliby ten bez dětí sšel a znowu statku swého neporučil přátelóm, neb koho jiného nezmocnil statku toho, ten statek toho spadni, mimo wšichny přátely, na pána toho, kterýž jest odpuštěnie pod se wzal, a pán druhý pusť jemu jej bez zmatku.
Protož my nahoře psaní páni rytieřstwo a města pro budúcí pamět toho našeho zjednánie a wěčné zachowánie sme tento list mezi sebú sepsali a jím slíbili sobě i potomkóm našim swú dobrá wěru tak zachowati, jakož se nahoře píše. Jenž každá strana jeden list takowý sobě jest schowala pro pamět, pečetmi našimi přiwěšenými zapečetěný. Dán a psán w Brně, léta od nar. s. b. 1486, w sobotu den swatých jedenácte tisíc panen.