49.

Král Wladislaw z příčiny různic mezi Michalem Eicingarem a pány stawy Morawskými wzniklých ustanowuje, že jedenkaždý, kdo statek w markrabstwí Morawském k práwu pozemskému příslušející držeti chce, podlé práwa téhož markrabstwi žiw býti má.

W Prešpurce, 17 Mart. 1496. (Orig. w Mor. zemsk. archivu.)

My Wladislsw z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský etc. král, markrabie Morawský, Lucemburské a Slezké knieže a Lužický markrabie etc. Oznamujem listem tiemto wšem, že jsme prošeni od pánuow a rytieřstwa markrabstwie Morawského, wěrných našich milých, abychme jim wýpis toho nálezu, kterýž jsme s radami našimi mezi nimi a urozeným Michalem z Eicinku o některé ruoznice a neznáze udělali, pod pečetí naší dáti ráčili. K jichžto prosbě nakloněni jsúce, kázali jsme jim wýpis toho nálezu dáti, kterýž se slowo od slowa takto píše:

W té při, kdež páni a wládyky markrabstwie Morawského žalují na Michala z Eicinku, král JM^t se pány a radú swú slyšeti jest ráčil, a mezi obojími stranoma pře i odpory wážiti. Najprwé, kdež páni Morawští žalowali jsú, že týž Michal Eicingar nechtěl jest pečeti swé k lantfridu ani listu přiznáwacího dáti a na to že k práwu a k puohonóm stáwati nechtěl; a wiece, kterak w mírné a pokojné zemi, kdež práwa jdú, najprw slowil rybník u Jaroslawic mocí, a potom twrz Jaroslawice ztekl, ano práwa jdú. A na to páni a wládyky téhož markrabstwie ukázali jsú majestáty a swobody králuow Českých a markrabí Morawských, i také registra zemská, kterýchž jsú od starodáwna užíwali, i nálezy čísti kázali, kdež králowé Čeští i markrabí Morawští nálezy panské podnikali a rozsudky trpěli, prosíce, aby při tom zachowáni byli, a od Eicingara co se jim stalo, aby napraweno bylo.

Proti tomu Michal Eicingar odpowiedaje prawil, že jest toho učiniti powinen nebyl, než wedle obdarowánie a swobod swých, kteréž má od králuow Českých a markrabí Morawských, tak se jest zachowáwal; a což jest učinil, že jest to dobře učiniti mohl, poněwadž z swobod a wýsad swých wyweden nebyl, tak jakož jeho swobody a wýsady šíře a swětleji okazují. A na to jest listy i vidimus okázal, jakož pak w širších slowiech sprawedlnost swú šíře skrze řečníka swého powěděl.

Tu král JM^t se pány a radú swú přeslyšaw dostatečně pře i odpory s obú stran, takto JK^áM^t wypowiedá: poněwadž Michal Eicingar ukázal jest obdarowánie králuow Českých markrabí Morawských, kteréž jsú předkóm jeho dány, a kterýchž jest byl w užíwání po předcích swých, a z toho jsú nikdá wywedeni nebyli: JK^áM^t i se pány nalézá, že jest Eicingar těch swobod a obdarowání swých dobře užiti mohl, poněwadž o to žádným súdem rozsúzen nenie wedle zněnie listuow swých. Ale poněwadž páni a obywatelé markrabstwie Morawského starodáwní a starší zwyklosti a práwa mají, tak že každý obywatel, i ten, ktož chce který statek w témž markrabstwí Morawském mieti anebo ježto by k práwu zemskému příslušel, že má ten každý podlé práwa téhož markrabstwie žiw býti a s nimi se srownati a po tento čas Eicingar ani žádný jiný nemá se wiece žádnými swobodami kteréžby proti práwu téhož markrabstwie byly, wymlúwati ani kterak zastierati, než práwem žiw býti, a podlé obyčeje a zwyklosti téhož markrabstwie wedle jiných se zachowati z toho, což má, ježto k témuž markrabstwí a práwu přísluší. Actum in Posonio, feria quinta die Gedrudris anno Christi millesimo quadringentesimo monagesimo sexto, regnorum uero nostrorum Hungarie sexto, Bohemie autem vigesimo quinto. Tomu na swědomie pečet naši králowskú k listu tomuto přiwěsiti jsme kázali. Dán w Prešpurce, léta a dne jakož napřed dotčeno jest.

Ad mandatum Domini Regis proprium.