Z rukopisu knihovny hrabat Schafgotschů ve Varmbrunnu.

Jakož šťastné věci velikých, znamenitých králův, knížat v světě vyvýšených, bývají ku památce slavné a potěšení, když pořádně psaním se postihnou, tak nešťastné příhody k vejstraze budoucím a téhož věku k žalosti se poznamenávají, jakžto historiografové činí. - Poněvadž pak král Ludvík, uherský, český král, z přirozené náchylnosti a dobroty, král a pán milostivý býti ráčil a v mladém věku nechtěje povinnosti královské (jež jest pro obhájení poddaných a správy Bohem zřízené zastání) nic ublížiti, ani toho, coby nejdál povinné bylo, obmeškati, proti Turku nepříteli nejúhlavnějšímu všeho křesťanstva i víry Kristovy, když velmi silně a za věkův předešlých neslýchané s velikou mocí vtrhl do země uherské a drahně zámkův, měst, městeček zdobýval, a maje lidu víc než dvakráte sto tisíc, věcí strojných bojovných bez nedostatku a příliš mnoho, ješto lidé tomu z krajin těchto těžko víru svou přidají, než kdož jsou v potkání a v bitvě byli, ti tomu věří zkušením citedlným, - vytáhl jest J. M. královská v pole, i také někteří biskupové a páni uherští.

Však před tím skrze poselství i také psaní pomoci ode všech poddaných na sjezdích v Čechách i také vzkazováním žádati ráčil a v zemi uherské též, předkládaje ukrutného nepřítele velikú moc. A maje i od dávní chvíle J. M. vzkazování od téhož Turka posměšná, že na Budíně tento a tento čas bude a jeho aby čekal, i měl jest všeho lidu počet, pokudž jsou se k J. M. K. pánu našemu sjeli, okolo čtyřidceti tisíc lidu; a jakž rada byla uherská, s týmž lidem aby na Turka udeřili, než Čechů zdání jest bylo, aby J. M. K. pospíchati neráčil proto, poněvadž ještě lidé přibýti mají a někteří z pánův ještě ani svých koní a zbroje ještě neměli a nedotáhli.

A když vždy nucení Uhrův bylo, k tomu jsou též Čechové povolili. I potkal se jest král J. M. s Turkem nepřítelem, pro svatou víru křesťanskou pro poddaných a království obranu u městečka Moháče a to v středu na den svatého Jana stětí léta etc. 26.

Ačkoli při počátku šťastně se jest těm, kdož při králi J. M. byli, vedlo, tak že Turky na harcích zbádali a bili, když pak jako o nešpořích bylo, několik tisíc Turků jako harcem, jakž obyčej jich jest, vydali se, a po nich husaři se hnali, tak že když blízko vojska svého Turci byli, k svým utekli potahujíc tyto na děla svá tejně zasazená. A houf jiný lidu ze strany krále J. M. pána našeho za husary táhli, a husaři se rozrazili na stranu, a ti sešikováni našli na děla zasazená, kterýchžto počet byl, jakž zpravují, v tom prvním houfu 1500 kusův, a z těch bili do nich co k stěně, tak že se kůle zastavovaly v nich. A věc slýchána, není za lidského věku a při porážkách takových, neb pro dejm za veliký čas nebe vidíno nebylo, a mnoho jest tu lidu zbito z neopatrnosti. Páni někteří čeští, rytíři, muži stateční zbiti, zajati, biskupův sedm, pánů uherských drahně zhynulo, husaři pak na stranu tak odrazivše se (jakž o tom zpráva) vozy na zad zloupili. [v rukopisu brněnském a olomouckém: "sbírali".] I vidouc takovou moc přílišnou nepřítele Turka a střelbou lid poražený a zstrašený, běžel kam kdo viděl i od statků svých, a na utíkání jich drahně zhynulo, a kdyby noc byla nezastihla, ani jeden z nich by neušel. Král pak Ludvík J. M. pán náš, jakž zpráva učiněna od těch, kteříž s ním a při něm byli, [v rukopisu brněnském a olomouckém: "jakž toho zpráva byla od těch, kteříž blízcí byli J. M."] v třetím řadu byl postaven, dosti špatně jsa ohražen a opatřen, a na utíkání, jakž bylo též oznámeno, [v rukopisu brněnském a olomouckém: "a na utkání, jakž o tom bylo slyšeti, zahynul v nějakém bahně] zahynul, jakž Četrys zprávu dával, v nějakém bahně a tu na tom místě, kdež týž Četrys pravil, [v rukopisu brněnském a olomouckém: "potom též zpráva byla, že sám etc."] sám šestý v bahnách nalezen a na Bělehradě uherském pochován při sv. Havle. A jest naděje, že J. M. jest se pánem Bohem, poněvadž pro víru křesťanskou, zahynul.

A tak porážka stala se příliš žalostivá, potupná i hrozná, že lidé, jsouc tím přestrašeni a Turek že předce dobýval, pálil, mordoval, od statkův svých běželi, kam kdo věděl s křikem s žalostivým, vzavše toliko dítky utíkali, a Turek snadně všeho dobýval nemaje od žádného odporu. Pešť vypálil a žebral Budín, též lidi zajal, a nebránili se krom židé, ale ti jsou toho zlým požili, a všickni zbiti a znamenití statkové jsou vzati, poněvadž tu kupci bohatí byli a nic ven nemohli vynésti, jedno, pro zápověď, a druhé, ač by kdo co vynésti chtěl neb vynesl, bráno jim bylo na cestě. Balibek pak baše turecký, a jakž někteří oznamovali, i sám císař turecký na Budíně osobně byl [v rukopisu brněnském a olomouckém: "jiní pravili, že na místě svém Turek, tu kdež se byl zakopal, byl, však etc."], však jakžkoli, vždy stolice uherského království jest potupena a zkažena, a což tu i v městě bylo, Turek sebral, děla Herkuleše a což bylo od střelby, i zvony stloukl, na lodi vloživ s tím se plavil domův, a tak škodu prvé nikdá neslýchanou, znamenitou a záhubnou učinil. - Ačkoli někdy Turek v uherském království mnoho dobýval, porážku činil, jakž toho i historie jsou za krále Ladislava, Však nikdy tak daleko a mnoho není opanováno, vzato a zajato, jako nyní na lidech i statcích, na dělech i vozích; neb mnoho kusův tu v té porážce vzato od Turka a také mnoho kop vozův spálil, koně i statky z týchž vozů pobral.

Pak mnohé a rozličné řeči byly mezi lidmi a den ode dne, že král J. M. živ a tuto neb tuto jest vidín, a jiní jinak mluvili, ale vtom ve všem jistoty o J. M. živnosti žádné nebylo. I poddaní v království českém i v okolních zemích žalost majíce, že takový král a pán křesťanský zahynul a dosti nedbanlivě, jakž dotčeno, a zaveden skrze radu Uhrův neopatrnou, milostivého, křesťanského a ctného pána že ztratili, a již země že bez pána opuštěna jest a nepříteli křesťanstva tudy posilek dán, litovali žalostivě, jakož jest co; neb jakž zpráva jest, maje již se potkati, žádal ode všech, kdož by kdo čemu v té věci rozuměl, rady, a chtěje tak činiti, což králi a pánu šlechetnému náleží. A rada byla těch, kteříž byli z království českého z pánův a z rytířstva a kdož k správě náleželi, aby od J. M. zanecháno bylo bitvy proto, poněvadž od jinud lidu táhne v počtu nemalém, i také že některých Koně i zbroje ještě nedotáhly, jakž napřed, - ale Uhři se k bitvě domlouvali nechtíc, než aby bitva byla. A Čechové pro svou poctivost tomu odpírati nechtíc povolili, někteří koní ani zbroje své nemajíce. Pan Štefan pak, vejvoda sedmihradský, v své zemi sedmihradské měl lidu pohotově na osmdesáte tisíc a víc; ač král J. M. jemu psáti ráčil a vzkazovati, proto nepřitáhl. Do Čech na sjezdy J. M. posílati ráčil, jak Turek ukrutný silně do země vtrhl, přes vody mosty zdělal, i podle sněmovního zůstání žádal i napomínal, aby pomoc učinili a pána svého neopouštěli: nad tím vším nedbanlivost mnohých byla váhavá, než města téměř předkem pomoc učinili ač skrovnou, však podle možnosti učinili. Někteří táhli, jsouc braní pilnější, nežli by pánu svému časně přibyli, a zdaleka poslouchali, ale ti se s nejlepším štěstím potkali, než kdož dotáhli a při svém pánu ku potřebě byli, řídko který ušel. Avšak, jakž jest slyšeti, že jsou činili to a stáli, což dobrým mužům náleží. A nebylo-li jest větší počet Turků zbito, tedy rovný, ale proti přílišné moci když nebylo lze odolati, ani prospěti, museli již postoupiti kam kdo věda. A té bitvy jeden s druhým zprávy zřídka činil jednostejné. - Však jakžkoli řeči jsou ony i ony, vždy pán náš z dopuštění božího v té bitvě nerozumně, kvapně, neopatrně, král Ludvík J. M., jest zahynul. A o té porážce a jak se co sběhlo, tu psáti není bezpečné, poněvadž ti, kdož tam byli při té bitvě [v rukop. olomouckém ještě: "a jsou na rozdílu"], jiné a jiné o tom neb onom zprávy činíce, jakož v divadlích obecných a svobodných všeho každý shlédnouti a spatřiti nemůže dívaje se z kratochvíle bez strachu, ovšem v boji jest to, že každý sebe a života svého a tudíž podle povinnosti pána svého šetřiti má, a strach paměti překáží a smyslu svobodného užívání, ani rozumu není. A také z jedné strany toto a z jiné, jiné, a spatření toho není v dívání než šetření, co před tebou a vůkol každého.

Však jakž dotčeno, král Ludvík J. M., pán náš, věku mladého, rodu znamenitého, milostivý zahynul a muži znamenití, páni, biskupové, rytíři i obecní lidé zhynuli a zajati, víc než na dvacet tisíc. - A tak ta koruna jako plášť království českého zhubena, stolice království zkažena a pána země tato neměla; a protož z mnohých příčin hodných a slušných, zvlášť že Turek v zemi uherské vždy předce škodil, hubil, dobýval a ven z země netáhl, nýbrž blízko k Moravě, jakž bylo slyšeti, objížděl a harcoval, a Uhři proti Turku, aby co před sebe brali neb jemu odpírali, nebylo slyšeti; než že by sám osobně Turek opatrně se měl, v zakopání a položení svém trval, aby se v království českém nezačalo něco a skrze neopatrnost a nedbanlivost jako Uhrům a zemi uherské se nestalo, poněvadž již král J. M. zahynul a země povinna to opatřiti i před se vzíti, zvlášť páni ouředníci a soudcové zemští a království rady majíce spolu shledání, sněm obecní vší zemi listem, v kterémž i artikulové jistí byli napsáni, co na tom sněmu mělo by se jednati, položili v pátek před svatým Františkem na hradě pražském, jakož pak toho všeho na témž sněmu jednání jak a které bylo, víc se po svrchku dotkne pro památku budoucím, poněvadž v těch věcech, které se zřídka a mimo věky přiházejí, nebývá častá vědomost a uptalost, a zvláště když se znamenité a veliké věci dotýče, potřebí jest to poznamenati, aby napotom ne rozprávkou nejistou, ale jistým ujištěním paměť lidská, jenž jest mdlá a křehká, brzo míjející, byla ubezpečena.

Protož při tom sněmu, na němž mimo jiné byl počet lidu ze všech stavů znamenitější, co jednáno, jak a jaký způsob při volení krále, jakž mohla mdloba paměti snésti a sprostný rozum, tuto se vypisuje [v rukop. olomouckém ještě: "pokudž i zpráva byla těch věcí dalších"], nýbrž i artikulové sněmovní slovo od slova níže jsou napsáni, jakž pod titulem se to najde.

Léta božího 1526 v sobotu den sv. Františka sněm obecní byl položen, jakož list obsélací níže zapsaný to v sobě obsahuje.

I na týž den nejvyšší pan purkrabě pražský řeč učiniti ráčil na ten rozum:

Ačkoli se někteří k sněmu sjeli a k tomuto dni, tak jakž sněm tento položen, ale že některých ještě není a potřeby jiné jsou, i za lepší bylo by, aby snad soud držán byl a lidem pohodlí se stalo, pokudž bude moci býti; a v pondělí bohdá aby se jednati začalo, aby ti, kdož ještě nejsou, nezdálo se jim, že bychom jedni bez druhých jednali a se předstíhali, než jednosvorně a v společné lásce aby se to dalo. Také že pánům těm, kteříž v Benešově jsou [v rukop. olomouckém ještě: "a býti dnes mají"], psaní učiniti a glejt posílati ráčí.

Tu stavové panský a rytířský k tomu povolili, aby do pondělího odloženo bylo. Od stavu pak městského jest na ten rozum mluveno: Poněvadž den jest jako dnes k sněmování položen, aby se vždy začalo, aby tudy, jakž někdy bývalo, nepořád se nezačal. I uznali se příčina slušná v začetí sněmovním, lépe jest pod příčinou, aby se odložilo, nežli by bez příčiny to mělo býti.

Tedy stavové vyšší oznámili, poslavše pana Březenského z Vartmberka a pana písaře zemského, příčinu, že musí odloženo býti proto, aby se listy a privilegia vzali o volení krále a což k tomu náleží, aby v tom ve všem se vyrozumělo, jak má volení býti, a co my králi volenému jsme a budem povinni [v ruk. olomouckém: "budem povinni, a tolikéž nám, co jsme sobě a budem povinni, vedl" etc.] vedle svobod tohoto království. Také že chtí památku činiti neb exequii za krále J. M. zejtra, to jest v neděli.

Proti tomu od stavu městského povoleno, poněvadž jest příčina slušná a hodná, aby odloženo bylo; než co se exequii dělání za krále J. M. dotýče, to že jest uloženo k středě nejprv příští z té příčiny, poněvadž J. M. ten den ráčil tu nešťastnou příhodu vzíti; a k tomu dni to uložili.

Potom stavové vyšší, aby tudy ani jinudy rozdílu žádného začátek a v ničemž nebylo, též k tomu přistoupili, aby i oni na hradě pražském tu středu dělali. Také k tomu páni Pražané všecky posly napomenuli, aby též na ten den se najíti dali, můžli býti v černých šatech.

Při tom řeč a napomenutí jest učiněno dosti potřebné na ten konec: poněvadž nepřítel Turek svaté víry křesťanské a všeho křesťanstva tak se nedávno daleko do království uherského a v malém času přiblížil a jakž slyšeti, přibližuje a žádného odporu nemá, než všickni před ním utíkají a se nebrání a on mocně dobývá, a to nemůž býti než pro hříchy naše. A k tomu přivedl příklad z zákona starého, kterak židé, když se strhli přikázání božího a dali se v hříchy a nepravosti, kterak od nepřátel byli hubeni a veliký počet před malým ucházel, a že jest pán Bůh se rozhněvati ráčil pro hříchy, protož že již jest potřebí polepšiti se a příkladem židův, aby půst obecní v království tomto ve všem byl uložen a všudy rozhlášen, a to od pondělího nejprv příštího v témdni a každý na svých panstvích [v ruk. slovo vynecháno], též v městech uložen byl, tak jako v pátek, zdali by milý pán Bůh tu ránu od nás odjíti ráčil. I na tom jest svoleno, že to všickni a každý zříditi má na panství a gruntech a pod správou svou.

A tak sněmování jest odloženo do pondělího, a slyšeli na soudu.

V pondělí [z rukopisu brněnského]. skrze nejvyššího pana purkrabí pražského řeč a napomenutí jest učiněno k lásce a svornosti, aby všech nelibostí a kyselostí na straně, ač kdo s kým má, zanechali a vypustili, a podle té svornosti aby jednali dobré a užitečné vší země. Druhé, kterak masa někteří v pátek a v sobotu jedí a tady drahota jest v mase nemalá, k tomu pití neřádná a nemírná o půlky, z kteréhožto pití mordové, svády, nářky a mnohé škodné věci, i v soudích zemských skrz to zaneprázdnění bývají; Turek pak poněvadž drahně opanoval země uherské a pohubil, ješto není naděje, aby již tak z té země dobytek pouštěn byl a též vinohrady velbloudy popásl, a tak vína jakž prvé do těchto zenu odtud nepůjde. Protož že by za slušné bylo, aby to sněmem obecním bylo zřízeno a zavříno, neb to žraní mas a pití jest před pánem Bohem i před lidmi věc ohyzdná, neslušná a hanebná, protož aby osoby byly zvoleny, kteréž by to sepsaly a spíšíc vůbec oznámily, a potom každý se k tomu přimlouval, nýbrž kdo by tak nesmírně pili, na to pokuta aby byla uložena. Item, jakož jest všem glejt dán svobodný i před zatykači těm, kdož na sněm přijeli do Prahy, také všecky napomínati ráčil pan purkrabí, aby se pokojně zachovali, aby jakž jim zachován glejt býti má, sami jej též zachovali.

Napřed milost královskou a pozdravení, jakž obyčej bývá, a listu věřícího dodav, mluvil o té žalostivé příhodě krále J. M. na ten rozum německy, však vykládáno česky: že Turek, ukrutný nepřítel všeho křesťanstva, maje lidu víc než dvakrát sto tisíc, do země uherského království velmi silně vtrhl a osobně se vypravil až k Mohači, a most vzdělal přes vodu, a několik dní harc Turci pouštěli, a král J. M., pán náš milostivý, tu bitvu svésti musil i v té bitvě zahynul. Napřed J. M. králové jest žalost i přátelům krevním i všemu křesťanstvu býti má i také Vašim Milostem všem, kteří ste příčnými býti ráčili k J. M. jakožto ku pánu svému. Při tom z pomoci, kterouž jsou dali J. M. královské proti nepříteli, děkoval, a v tomto království svornost a jednotu aby měli i zachovali, žádaje, kterouž jsou lásku a milost měli k J. M. královně, aby té milosti a lásky neodjímali od Jí. M. i také, k čemuž spravedlivost J. M. má, aby opuštěna nebyla; při tom oznamuje, jak mnoho znamenitých lidí zbito, vozův, statkův pobráno, a v jak znamenitém počtu, ješto neslýcháno jest. Turek že jest Budín, Pešť, Pětikostelí, Bělehrad opanoval, lidi zjímal, mladé i staré napořád mordujíc a hubíc. Král J. M. zde jsa za pomoc žádal a naději měl od koruny této. A protož z té pomoci, kteráž jest učiněna, ačkoli nedotáhli, J. M. děkuje. Neb kdyby byli dotáhli, snad by se taková příhoda žalostivá a nešťastná nezběhla, žádajíc Jí. M., aby lásku, svornost k sobě zachovali, v ní trvali a království uherskému nápomocni byli. Nebo lépe jest jinde o cizím chlebě brániti, nežli o domácím. A Jí. M. aby neopouštěli radou a pomocí, i k čemuž spravedlnost má.

A na to žádal odpovědi; odstoupil do sklepu.

I rozmluvivše stavové, dali odpověď na ten rozum: Z takového milostivého vzkázání Jí. M. králové děkujem a pokudž bychom mohli službami našimi Jí. M. se odsluhovati, chceme rádi. Co se pak tohoto poselství dotýče, že stavové chtí rozvážiti mezi sebou a Jí. Mti., což budou moci nejspíše, odpověď dáti.

Poslové arciknížete Ferdinanda. Hned toho dne poslové přivedeni od arciknížete Ferdinanda a kněžny Anny, a davše list věřící na všecky osoby zejména, kteréž vyslány byly od J. M., na ten rozum mluvili: pozdravení a milost vzkázavše tím způsobem, jakž se zachovává. Napřed, že jest došla nás pověst žalostná, že bitva od ukrutného Turka jest obdržána a král Ludvík, švakr náš, smrtí z světa sšel, i jiných mnoho mužův dobrých, kteříž jsou zhynuli podle J. M. královské, a toho žalostně litují; ale poněvadž jinak nemůž býti, duši pánu Bohu poroučejí.

Dál mluvíc, že kněžna Anna jest dědička k tomuto království a vedle smluv, kteréž se staly králem Vladislavem, slavné paměti, má k tomuto království mimo jiné přístup nejbližší. Také císař J. M., bratr arciknížete J. M., jakou milost mají k tomuto království, tudíž blízce přisedí království tomuto slavnému a v sousedství jest, a tato země s zemí Jich M. jest v živnosti jako připojena, k tomu, že jest z rodu královského, znamenitý, a s císařem křesťanským jakožto bratr společnost a spojení má. Nad to, že toto království léno béře od říše; protož prosba a žádost jest od J. M. knížete: touž kněžnu Annu a J. M., jakožto nejbližších k této slavné koruně, aby je za pány přijali, a že při řádu, právu, poctivosti, spravedlnosti všickni a každý má zachován býti, každý stav i osoby z stavův při svých spravedlivostech, a ne aby jich ujímati ráčili, ale rozmnožovati a všecky nedostatky s radou jich napraviti i plně všecka předsevzetí, což by k užitku, k poctivosti, k slávě a k dobrému tohoto království bylo a býti mělo, také i dluhy zastoupiti a s radou jich zaplatiti ráčí bez obtížení všelijakého, a jich ve všem pánem milostivým býti ráčí.

Ačkoli dosti obšírně jest mluveno německy vtipně a pořádně, Však na ten rozum gruntovně, což jest krátce dotčeno. I rozkázáno, aby do sklepu vstoupiti ráčili, aby společně mohli rozmluvení míti, že také Jich M. odpověď dána bude.