Tu potom dána jest odpověď na ten rozum: že z milostivého pozdravení a vzkázání arciknížete J. M. Ferdinanda i kněžny Anny J. M. děkujem; jako i králové J. M. na týž rozum dána odpověď.

A s tím ten den poslové odešli.

Nejvyšší pan purkrabí řeč učinil na ten rozum: že někteří jsou králové a páni, ježto trpí všecko od poddaných, a takoví nevelmi se chválí, ani dobře trefí. Jiní, kteří činí nespravedlnost [v rukopisech: "kteří činí spravedlnost z omylu"] z omylu domnívajíce se, že dobře činí, a ti také nejsou užiteční, Však tu nevědomost hřích vymlouvá, neb by rádi učinili spravedlnost, kdyby znali. Třetí, ježto z oumysla obtížnost ukládají a ti jsou nejtěžší. Čtvrté, ježto v tom spravedlivě činí rozmyslně, a takového pána žádati máme, kterýž by při řádu a právu všecky zachoval, a řádem a právem spravedlnost poddaným činil. Protož jesti potřebí na to pilně všem mysliti, aby všecky věci časně se uvažovaly, ten pán byl obmýšlín, který tomuto království dobře a slušně by se trefiti mohl. A poněvadž ten, kterýž koli bude zvolen, ne na čas pán náš bude, ale dokud živ, tehdy potřebí jest i pána Boha prositi, abychom na toho krále a pána trefili, kterýž by se nám i tomuto království dobře trefil.

Tu nejvyšší písař zemský pan Raclav řeč učinil na ten rozum: Poněvadž za paměti naší taková věc se nezběhla, jakž někdy za krále Jiřího, ješto z nás žádný paměti toho nemá a jsou vejsady, svobody tohoto království, tehdy jest povinné, aby ty svobody přineseny byly, ohledány i pilně rozváženy, aby skrz nevědomost něco užitečného a potřebného, což by tomuto království a svobodám k ujmě snadné bylo, obmeškáno a takovým volením potomkům nebyla cesta otevřena k ujmě svobodám.

I přišlo k tomu, že pro takové spravedlivosti a svobody vyslali na Karlštejn, aby v týchž svobodách to ohledáno bylo, jaký jest pořád při volení krále. A tak ten den rozešli se.

V outerý. Řeč skrz nejvyššího pana purkrabí jest učiněna na ten rozum: aby v tomto království z mnohých příčin hotovost byla, jestliže by co nenadále přišlo, aby skrz nedbanlivost nám tolikéž jako i Uhrům nepřišlo, ješto bychom potom chtěli rádi něco před sebe bráti, ano by bylo pozdě, a že opatrnost jest potřebná a cizími příhodami nešťastnými sluší se káti. Druhé, spěch aby byl, poněvadž Turek nespí, a kdyby nepřezvídal Turek, aniž by do těch zemí tak daleko s takovou mocí se nepustil, a snad i zde někdo může býti, a nic nevíme, co v uherském království jest a jak, oni nám nic neoznamují a my nic nevíme jistého, než mnohé řeči ony i ony se mluví; i bylo by potřebí, abychom v jistotě věděli a tam ale poslali co se děje, protož aby pilnost byla, a by pak zvláštní sbírka na to měla býti, aby jedni za druhými byli poslové, abychom věděli, co se děje. A že ta věc se příliš zanedbává a dosti zblízka, co se děje, nevíme, a skrz nedbanlivost co se Uhrům a království tomu stalo, to víme, napomínaje, aby to před se vzali tou pilností, jakž náleží.

Poselství od knížat bavorských Hanuše a Ludvíka [z rukopisu varmburského]. Napřed listův věřících dodali a podle toho mluvili, kterak o krále Ludvíka smrti doslechli a nad tím žalost mají a jako bratra litují, a kterak přisedí zemi a tomuto království, podání činíc, že dluhy zaplatiti chtí, kterýžkoli bude z týchž knížat za krále a pána vzat; a že bytem zde v zemi české býti by ráčil a pánem milostivým býti, při pořádcích, právích, svobodách, privilegiích, vejsadách zachovati, toto království rozmnožiti, dluhy všecky ve třech měsících zaplatiti bez obtížnosti země, zámky vyplatiti, a mnoho zakazování, jakž toho suplikací neb instrukcí dali čísti německy.

Odpověď dána na ten rozum, že z takového milostivého vzkázání děkují a protož že o to chtí rozjímání míti.

Lužičtí [z rukopisu brněnského]. Listové Lužických čteni, od biskupův a všech tří stavův i od pana Jindřicha Tunkle, a týmiž listy obšírnými oznamují: že na sněmu, kterýž obecní drželi, zůstali, jak všichni i jakou hotovost míti mají, ponůcky, posluchy drží, a přiznávajíce se k koruně a království českému, a že čtyry osoby zvolili, a býti mají do roku a jsou opatřeny od nich, a ty osoby, přišlo-li by co, aby hned a spěšně opatřily, jakož ten sněm úplně svědčí, a jich zůstání čteno.

O Hory. Jest od pana Tunkle také psáno o Hory Kutny, aby základem opatřeny byly, a kterak jest příliš veliký nedostatek také o uhléře, aby svoboda svévolná taková puštěna nebyla, a svobodníkům, kteříž dostáleji fedrovati mohou, překážíno nebylo. A poněvadž ty Hory jsou klenot vší země, aby to opatřili, že jest již ten čas přišel: pakli by opatřeno nebylo, že oni k tomu dostačiti nemohou, jakož pak od poslův pánův Horníkův skrze Samuele Lahvičku jest široce i potřebně mluveno, a kterak to nejednou o nedostatcích vznášíno a vždycky to na odtazích stojí, aby již to skutečně opatřiti ráčili, že mimo jiné časy všecky nyní jest nejpotřebněji a obmešká-li se to, že potom to nahrazeno nebude moci býti.

Biskup moravský kněz Stanislav [z rukopisu varmburského] přiznal se listem, že v povinnosti jest a býti chce, jakož povinen jest království tomuto a zemi. Páni Moravané též.

Ve středu. Podle zůstání ode všech tří stavův památka pohřbu krále J. M. dala se; páni a rytířstvo na hradě, a Pražané a stav městský dole u matky boží před Tejnem, a to takto: postaveny byly v kostele před kůrem máry, a přes ty máry příkrov pozlacený, a vůkol týchž már všecky erby zemí k království tomuto a uherskému přináležejících. Potom ty máry nesli čtyři konšelé a z každé strany ještě jeden konšel se držel. Kněžstvo všecko před márami šlo a z konšelů někteří před kněžími svíce, mešnice zčerněné majíc, také z starších obecních, a za kněžími hned nesli insignia královská, to jest: meč Tomáš Zachlubil, praporec Jan Karban, jablko Michal Cacerda, sceptrum Zika, pan purkmistr po pravé straně, a pan Jan z Vratu po levé straně pozlacenou korunu, a vůkol már, před i zadu, nesli svíce mešnice zčerněné, třidcet i víc a ve všem černém oděvu šli. Z jiných měst poslové též šli téměř za všemi lidmi, a ti okolo rynku obšedše šli zase do kostela, a potom requiem zpívali.

A tak ty exequie s pláčem od mnohých jsou činěny, a bylo jest co plakati, že tak mladý král dobrotivý a milostivý zahynul neopatrně.

Po obědích pak v 19. hodinu neb posléz, mnozí křikové a rozmíšky byli v tom, že bylo z pánův a z rytířstva a z některých měst sjití v domě u pana kanclíře tu na Malé straně někdy v domě Romhapa, až k tomu přišlo, že zprávu toho všeho učinili, co jsou mezi sebou rozjímali, že to: kterak nepřítel jest blízko, jako od Strážnice 12 mil a Turek pálí, a pilnost při tom žádná ani hotovost, k tomu že se protahuje a nic se téměř nejedná a lidé nemohouc vytrpěti, rozjedou se, jakž to někdy bývalo. Protož aby se jednalo, že jest potřebí, a po mnohých odpořích přišlo jest k tomu, že z vyšších stavův osoby vydali k ohledání a vyhledání privilegií a svobod, jak a kterak král volen býti má. Kdež pak voleni jsou: pan Zdislav Berka z Dubé, sudí nejvyšší, pan Adam z Hradce, nejvyšší kanclíř, pan Jan z Vartmberka; z rytířstva: písař zemský pan Raclav, pan Václav Žehušický, pan Oldřich Mezenský. A ti šli do sklepu ohledávati, a mezi tím řeči ony i ony byly mluveny, aby lidé držáni byli, až by ty svobody byly nalezeny; poněvadž těch truhlic, kteréž přivezeny byly, jest třináct a jsou v nich vesměs ty vejsady a svobody, protož tak snadně nemohly nalezeny býti. Počet pak těch, kteříž by měli býti k rozvažování týchž privilegií, jsou vybráni, napřed všichni páni soudcové zemští, a k tomu z každého kraje po čtyřech osobách a z měst po jedné.

Tu v tom rozmlouvání, ač mnoho jest mluveno, na ten konec zavříno: napřed, aby hotovost byla skutečná a zřízená v zemi; druhé, aby to s pilností bylo rozváženo, co se svobod tohoto království dotýče, aby v tom na ničem nic nebylo pochybeno, a jestli že kníže Ferdinandus spravedlivost má, aby jí užil. Pakli bychom měli co z milosti učiniti a komu, abychom ze své svobodné vůle, o kohož bychom se snésti mohli, učinili, tak aby spravedlnosti a svobodám tohoto království nic ublíženo nebylo.

Od stavu pak městského tím zavříno: že jest to spravedlnost, jednomu každému dáti, což jeho jest, ano v zákoně psáno: Což Boha to Bohu, což císaři to císaři, a jest i zákon: vezma co tvého, jdi před se.

Ve čtvrtek. Ten den nebylo nic jednáno krom ve 22. hodin nejvyšší pan purkrabě pražský J. M. řeč omluvnou učinil, že ještě těch všech svobod vyhledati nemohli, neb jich drahně žádají, aby sobě toho stavové neobtěžovali, ale zejtra že budou vyhledány. Při tom řeč obšírná učiněna, že přísaha, kterouž král Ludvík J. M. učiniti měl, ve dskách zapsána není, než někde že ji má zapsanou, protož že ji chce pohledati. A ta přísaha, kterouž by král J. M., kterýž zvolen bude, učiniti měl, aby rozvážena byla, jestli zadosti, čili ještě co víc bude potřebí dostaviti, a také chtíli, aby při rozvažování těch věcí i víc bylo, ačkoli se svolí, že neodpírá, a když by to na místě bylo, aby bylo jednáno.

Odpověď králové Její M. Čtena jest odpověď králové Jí. M. co by měli dáti, na ten rozum: že službami našimi chceme Jí. M. rádi sloužiti a při spravedlivosti jejího věna zůstávati ráčí, ačkoli při smlouvě nebyli, ale pro milost krále Vladislava, slavné paměti, tudíž krále pána našeho krále Ludvíka, chtí učiniti.

Knížete Karla suplikací. Při tom čtena suplikací na ten rozum: napřed omluva, že pro nemoc nemohl J. M. sjíti mezi stavy a že služebníkem byl krále J. M., krále Vladislava; potom proti vůli jest za hejtmana zvolen a býti musel a sloužil pilně, nelituje zdraví a i s záhubou statku to činil, v dluhy skrze to všel i v chudobu, a klenoty že zastavil, žádaje Jich Milostí, aby počet učiněn byl, a tu že se vyrozumí, co jest J. M., jakož mnozí mluví o tom, že by z důchodův krále J. M. a zemských dáváno bylo, vydáno. V prácech že se nelenoval, i na sedláky, když se zdvihli, táhl, a nic jemu dáno nebylo; žádaje J. M. za to, co jsou J. M. povinni, co sliboval za krále J. M. a rukojmě jest a již jej napomínají, aby vyvazen i opatřen byl, a maje hrad pražský, zámek tento v moci své, že jeho postoupil nejvyššímu purkrabí pražskému podle zřízení zemského, moha toho neučiniti, pokavadž by záplaty neměl a vyvazen nebyl, a kterak se všechněm zachovával, žádaje na to přátelské odpovědi, i také když bude zdráv, že chce učiniti tak a mezi ně sjíti, a o některé zemské věci promluviti.

Při tom páni Špinové z knížectví míšeňského žádali, aby je přijíti mezi sebe a do země této za obyvatele ráčili, že koupili Blankštejn od pána z Vartmberka a všecku povinnost, kteráž náleží, jako obyvatelé království tohoto chtí učiniti i se zachovati, řád a právo trpěti i v tom ve všem se zachovati, což dobrým náleží, a že i král J. M. jest své povolení dáti ráčil; ale poněvadž z světa sešel, žádali, aby také stavové povolení dali. I ode všech jest svoleno, že toho přejí a u desk, aby to učinili, co učiniti mají. Odloženo do 14. hodin na zejtří.

V pátek. Okolo nešporu pan markrabě J. M. od králové Jí. M., dodav listu věřícího ke všemu stavu městskému svědčícího, oznámil, poněvadž král J. M. z světa sšel a k volení jiného krále přišlo, aby arciknížeti Ferdinandovi J. M. hlas dávali, jakožto švakru Jí. M. a že vší milostí tudíž arcikníže J. M. to nahrazovati ráčí.

I na to uradivše se, dána jest odpověď J. M. ta: že ten řád v tomto království se zachovává, že přednější stavové, panský a rytířský, dávají hlasy své a potom také stav městský, a když přijde k tomu, že tak učiniti chtí, a cokoli tu bude možného, že učiní a službami svými že Jí. M. králové sloužiti chtí. A v tom posláno k stavu městskému, aby šli.

Potom mluveno jest od nejvyššího pana purkrabí J. M. na ten konec: že ta privilegia jsou vyložena a čtena budou, ale že jest potřebí toho. aby bylo rozváženo to, o kterého bychom se krále J. M. svolili, aby nás zachoval při našich právích a svobodách: a protož že ta přísaha jest před rukama, kterouž by král budoucí dělati měl, a bude přečtena. Také jestliže by král budoucí nás při tom nezachoval, že jest potřebí, abychom na tom zůstali, jak bychom se měli zachovati a sebe neopouštěti; nebo co jsme J. M. povinni a budeme, to rádi učiníme, jakž jest spravedlivé, tolikéž což jest nám bude povinen, aby učinil.

I čtena jest přísaha, jak by král J. M. učiniti měl. Tu od pánův Horníkův jest mluveno, že vejsady mají strany služeb svých od králův J. M. nadané a že ty svobody mají v místu i v hlasu hned po Pražanech, žádajíce, aby v tu přísahu zejména po Pražanech postaveni byli, poněvadž se to mluví, aby všickni stavové a každý stav zachován byl při spravedlnostech, svobodách, a to se opatruje skrze tato jednání a také že to není žádnému k ujmě.

I na to vystoupiti rozkázali a dána jim odpověď na ten rozum: že jsou všickni tři stavové rozvažovati ráčili žádost vaši, páni Horníci, i také to, jakž jest se král Vladislav, slavné paměti, i také král Ludvík zapsati ráčili, a tu po pánech Pražanech že páni Horníci nejsou. A na to dali ty zápisy čísti a kdyby to jinak měniti měli, toho se Jich Milostem učiniti nezdá, aby řád starodávní jinak měnili, a také že toho zúmyslně neučiní, neb v místa užívání i v jmenování po pánech Pražanech jsou, a toho jim přejí a tak se zachovají a zachovati chtí v ničemž jim neubližujíc, což by jim spravedlivě náleželo.

I odpověď pánův Horníkův poslové dali, že to na starší své vznésti chtějí a pokudž dále v tom jim potřeba bude, nebude J. M. tajno.

Tu čtena jsou privilegia, jedno císaře Karla, kteréhož datum jest léta 1338, a v témž privilegium jest pojato privilegium císaře Fridricha, a v tom privilegium téhož Fridricha jest o volení krále položeno těmito slovy: Jestliže by pak z rodu, kmene, semene neb kořene králův království českého, buď mužského neb ženského pohlaví žádný řádný dědic nebyl pozůstalý (čehož Bůh ostřež), aneb jakýmkoliv způsobem toto království prázdné bylo, tedy při biskupích, vejvodách, knížatech a stavích má býti volení krále. A toho privilegium datum jest 1212.

A když to privilegium přečteno, tedy se na různo všichni rozstoupili rozvažujíc, náleží-li podle téhož privilegium komu toto království po nápadu. A tak se potom všickni snesli a rozvážili: poněvadž za krále Vladislava kněžna Anna, arciknížete rakouského manželka, odbyta a vdána a tak toho nápadu vzdálena, a potom král Ludvík za krále korunován v Čechách a po smrti krále Vladislava přijat vedlo zápisův na to učiněných, a žádného dědice nepozůstavil mužského ani ženského pohlaví, a nápadové všelijací před se jdou a ne zpátkem, protož neuznává se, aby království komu napadalo, než stavové že svobodně mohou voliti krále podle svobod a vejsad tohoto království. Tu všichni tři stavové z příčin předepsaných snesli se v těch osobách zvolených ze všech krajův, že voliti mohou, žádného se neodsuzují ani také nepřisuzují, a protož žádnému aby se v tom neublížilo králi, ani svobodám, vedle týchž svobod uznávajíc zvolení krále svobodné býti stavům.

A tu tak o to volení mezi sebou pokojně se snesše a jim to tak oznámivše, jakž se napřed píše, propustili obec a odloženo jest na zejtří do 14. hodin.

V sobotu. Tu ten den na tom stálo, poněvadž jsou osoby zvolené, aby spisovaly artikule, pokud a v čem toto království má opatřeno býti. A v tom přišli poslové arciknížete Ferdinanda, mluvíc na ten rozum: že nepouštějí, aby po příbuzenství nemělo na J. M. přijíti a kněžnu J. M. toto království. A aby se na tom slovu neuráželi, což se dluhův zaplacení dotýče, kdež tak bylo mluveno i napsáno: že s radou země zaplatiti chce; tomu slovu "s radou" tak má rozumíno býti, poněvadž mnoho jest dluhův, aby ti dluhové spravedlivě byli rozváženi a kteříž spravedliví uznáni budou, aby zaplaceni byli, jakž toho německé i české sepsání dali.

A odloženo jest sněmu do pondělího.

V pondělí. [Z rukopisu brněnského.] Jakž jsou byly osoby zvolené, aby spisovaly artikule potřebné pro opatření země a vejsad i svobod tohoto království, čteny jsou. Jakož také níž jsou zapsány. Předkem, nalezli vůbec za právo: když koli jest král český etc. a tak pořádně; ale tehdáž ještě o ty artikule snesení na konec nebylo toho dne. Item, o židy byla čtena suplikací, jak jsou tomuto království škodni, mnohé o statky připravují, zápisy i kradené věci mezi nimi bývají donášeny; i když byl rumrejch, odložili do 15 hodin k zejtří.

V outerý. [V rukopisu varmburského.] Voleným ze všech krajův, kteříž byli a ze všech tří stavův ještě oznamováno skrze pana Lva J. M., že ještě některé věci jsou potřebné, kteréž by se sepsati měly, poněvadž má král J. M. volen býti, ale že jest potřebí, aby prvé nežli by zvolen byl král J. M., aby to všecko na hotově bylo, jak a na jaký způsob má přijat býti. I svoleno jest k tomu, že ze všech tří stavův osoby zvoleny, z každého stavu osm. Z pánův tito na ten čas: pan Lev, pan kanclíř, pan Jan z Vartmberka, pan Krajíř, pan Švamberk, pan Vojtěch z Pernštejna, pan sudí dvorský, pan Vilím Švihovský. Z vladyk: pan Vilím z Doubravské hory, prokurátor, pan Markvart, pan Oppl, pan Bechyně, pan Hložek, pan Vančura, pan Janovský, pan Václav Amelia. Z městského stavu: Mistr Jan z Vratu, Zika, z Pražan; Johannes z Malé strany; z měst: Jindřich z Chocemic od Hory, Jiřík Vokáč z Hradce Králové, mistr Mikuláš Černobýl z Žatce, Jiřík z Klatov, Matoušek z Kateřovic, z Kouříma,

Tu předkem rozjímáno bylo o to, poněvadž král Vladislav i král Ludvík učinili listy přiznávající, jakož čteny byly, kterak při kompaktátech, při víře, při minci etc. zachovati má, že jest potřebí, aby i to na konci postaveno bylo, jak by týž list býti měl. Též smlouvy mezi stranami pod jednou a pod obojí způsobou, a předkem o kompaktatích těch neužitečných (a již bezpotřebných) mnohé řeči byly až k samému večeru; i odloženo do zejtří a nic nebylo zjednáno.