MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

J. M. římský, uherský a český král etc. pán náš nejmilostivější, předkem od stavův království Českého, věrných poddaných milých, že jsou se k tomuto nynějšímu sněmu obecnímu od J. M. Kr. položenému sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati ráčí. Ačkoli J. M. Kr. byl by rád stavův položením a držením tohoto sněmu obecního, poněvadž ještě toho času díla polní jsou, šetřiti ráčil, ale z příčin důležitých a pro nynější nebezpečné těžké nastávající válečné časy toho jest J. M. Kr. pominouti a dále tímto nynějším sněmem prodlévati nemohl, a tak J. M. Kr. předešlý sněm tehdáž k času příležitému byl jest položiti ráčil, k kterémužto sněmu byl by J. M. Kr. sám přijel, kdyby ta příčina v to nebyla vkročila, že jest J. M. Kr. ztížně na poště k císaři římskému, J. M. Kr. pánu a bratru svému nejmilejšímu, jeti musel; ale však aby proto na J. M. Kr. nic nescházelo a řečeno nebylo, že jest se něco J. M. Kr. obmeškalo, ráčil J. M. tehdáž k tomu sněmu J. M. Kr. nejmilejšího syna Maximiliána, arcikníže, na místě svém vypraviti: ale že jsou stavové jmenovaného království českého dotčené arcikníže vysoce za to prosili a žádali, aby ten sněm k jinému času odložen byl, jakož J. M. arcikníže tak jest na žádost stavův učiniti a toho sněmu podle moci J. M. Kr. sobě dané, odložiti ráčil. K čemuž pak jest J. M. Kr. také milostivě svoliti a až do nynějšího času ten sněm protáhnouti ráčil, té nepochybné naděje J. M. Kr. jsouc, že stavové v zdravé a dobré paměti mají, co J. M. Kr. na předešlých častých sněmích jim strany nebezpečenství, kteráž od Turka, ukrutného a dědičného nepřítele všeho křesťanstva na J. M. Kr. království a země a věrné poddané čím dále vždy více a více přicházejí a kterak by se témuž nepříteli a jeho předsevzetí zase odepříti mělo, oustně i v spisích předkládati ráčil s tím milostivým doložením: že J. M. Kr. neohlédajíce se na osobu svou a na dalekost cesty dosti pracně s nemalou těžkostí a s znamenitou outratou osobně léta čtyřicátého čtvrtého minulého do Špejru na sněm říšský se jest vypraviti a císaři římskému, J. M. Kr. pánu a bratru nejmilejšímu, kurfirštóm, knížatóm, stavům svaté říše i jiným křesťanským potentátům těžkosti a záhuby nejenom J. M. Kr. království, zemí a poddaných ale i svaté říše a všeho křesťanstva se dotýkající předkládati a jich za pomoc trvalou do pole tažení proti témuž nepříteli Turku žádati ráčil, a co jest tehdáž J. M. Kr. strany téhož valného tažení při císaři J. M. a stavích svaté říše obdržel a stavům království českého o schuzení J. M. Kr. koruny, kteréž se jinou měrou nestalo, než toliko J. M. věrným poddaným k dobrému a užitečnému, oznamoval a předkládal, že J. M. Kr. nikterakž bez zvláštní skutečné pomoci poddaných svých věrných milých s to býti nemůže, aby J. M. Kr. to, což jest k válce náležitého a od císaře J. M. a stavův svaté říše na J. M. Kr. strany toho válečného tažení, aby průchod svůj míti mohlo, vzloženo, vyříditi, tomu dosti učiniti a místa pomezní opatřiti ráčil, žádajíc j. M. Kr. milostivě i otcovsky stavův dotčeného království za pomoc, kterouž jestliže jako ti, kteříž nepříteli i s zeměmi příslušejícími blízko přisedí, svolí a dadi, že jest naděje i při jiných J. M. Kr. královstvích, knížetstvích a zemích i poddaných touž měrou pomoc obdržeti, tudíž že i toto válečné tažení při císaři J. M. stavích svaté říše i jiných křesťanských potentátích k vyřízení svému tím snadněji přijíti bude moci, čehož se J. M. Kr. siřeji a znovu zase stavům opakovati za potřebné nezdá, neb jsou tomu všemu předešle, jakž dotčeno, vyrozuměli. - Kdež ačkoli na takové J. M. Kr. milostivé předkládání stavové království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezského, Horních i Dolních Lužic roku minulého 1545 pomoc svou jsou svolili, ale poněvadž taž pomoc od níž jmenovaných stavův království Českého i také markrabství Moravského a zemí příslušejících s jistými výminkami byla svolena, jestliže by císař J. M. a stavové svaté říše toho válečného svoleného tažení v skutku nevykonali a J. M. Kr. s tou válečnou pomocí osobně do pole netáhl (čehož se z příčin nížeji psaných nestalo) že by také touž svolenou pomocí svú povinovati býti nechtěli, jakož pak ta pomoc od stavův tudy vyplněna a berníkům dána nebyla a tak se i jiné země k království příslušející, zvědouce o tom, touž měrou zachovaly.

Chtíc J. M. Ki\, aby poddaným J. M. Kr. z takového nebezpečenství strany nepřítele Turka spomoženo býti mohlo, ráčil jest J. M. Kr. ačkoli s nemalou těžkostí spěšně na sněm minulý do Vurmsu se vypraviti, s císařem J. M. a stavy svaté říše o dotčeném válečném tažení, aby průchod svůj mělo, se vší pilností jednati: ale poněvadž císaře J. M. příjezd pro J. M. nemoc tehdáž jest se poněkud na týž sněm říšský do Vurmsu byl prodlel, ráčil jest J. M. Kr. tu v Vurmsu s znamenitou outratů na J. M. C. dosti dlouhý čas čekati a zatím nejpříležitější čas letní a k válce nejužitečnější pominul a tak po J. M. C. do Vurmsu příjezdu ta pomoc váleční svolená (ačkoli J. M. C. a stavové svaté říše náchylni byli ji vyplniti,) již roku minulého s žádným užitkem a prospěchem se státi a vykonati nemohla. Protož J. M. Kr. tehdáž nic dále užitečnějšího jednati věděti neráčil, než aby to svolené valné veřejné tažení i s jiným jednáním, kteréhožto času na tom sněmu říšském před rukama bylo, k svému konečnému vyřízení přijíti mohlo, na jiný sněm říšský, kterýž do města Řezna rozepsán, položen a nyní držán byl, na kterýž J. M. C. pro dobré a tím snadnější vyřízení výš dotčených potřeb, pokudž jest J. M. C. strany nemoci nejspíše možné bylo, sám přijeti ráčil, jest poodloženo. Kteréžto místo k témuž sněmu říšskému vyměřené na J. M. Kr. bedlivé jednání jest jmenováno z příčiny té, že tu nejpříležitěji strany vyměření toho válečného tažení i jiné potřebné věci se jednati, konati a zavírati budou moci, než s jakou prací a bedlivostí J. M. Kr. ty věci k tomu a na ten konec a zvláště, že ten sněm říšský v Řezně v tom místě, kteréž na větším díle kurfiřtem, knížatóm a jiným stavóm svaté říše nepříležitě jest položené, přivésti a obdržeti ráčil, toho stavové sami při sobě. povážiti mohou. Neb i J. M. C. aby to všecko pro zachování J. M. Kr. království, zemí a věrných poddaných milých i také k dobrému a užitečnému svaté říše vyřízeno byti mohlo, milostivě jest nachýlen býti ráčil, ale poněvadž na nyní jmenovaný sněm do Řezna dosti skrovný počet kurfirštův, knížat a stavův svaté říše jest se sjelo a ti, kteříž se sjeli, nedlouho tu pobudouc, zase, odjeli a tak J. M. C. s posly, kteréž jsou tu knížata a stavové svaté říše měli, sám jest nic konečného jednati a zavírati nemohl a tudíž ten sněm říšský nyní se rozešel; avšak J. M. C. milostivě jest stavům svaté říše připovediti ráčil, což nejspíše možné, v této zemi jiný sněm říšský zase držeti. J. M. Kr. při tom, když jest to valné veřejné tažení s užitkem k svému vykonání přijíti nemohlo, milostivou péči o poddané věrné své milé majíc, neráčil jest toho pominouti před J. M. Er. výjezdem z Vurmsu při J. M. C. a stavích svaté říše o jinou pomoc, aby zatím pomezí a hranice proti nepřátelům tím dostatecněji opatřeny a zachovány byly, ta začatá potřebná díla a stavení vykonána býti mohla, jednati, a nedávno času předešlého odtud z Prahy podruhé přednějších kurfirštův, knížat a stavův svaté říše, kteříž na tom sněmu říšském v Vurmsu nebyli, skrze J. M. Kr. komisaře k obvzláštní pomoci napomenuti ráčil, avšak nejednom aby J. M. Kr. při nich dotčenou pomoc obdržeti byl mohl ale ani ta suma, kterúž jim J. M. Kr. totiž 200.000 léta 1542 minulého půjčiti a těmi na věci válečné založiti ráčil, až posavad J. M. Kr. zase zaplacena není. Čehož jsou také spolu s jinými artikuli na ten sněm do Řezna odložili, a tak J. M. Kr. tohoto roku kromě dědičných J. M. Kr. rakouských zemí odevšad jinud pomocmi opuštěn býti ráčil a všecko břímě na J. M. Kr. a J. M. dědičné rakouské země vzloženo jest bylo. J. M. Kr. ale proto neohlédajíce se na to na všecko i na J. M. komory schuzení, ráčil jest z milostivé otcovské lásky a náchylnosti jako milostivý král, pán a otec, kterýžby věrné poddané své milé srdečně a mile-rád před nebezpečenstvími, škodami a záhubami, (pokudž nanejvýš možné) opatroval, na poníženou prosbu a žádost na J. M. Kr. vloženou, opatrování pomezí podle pomoci od J. M. rakouských zemí svolené až do prvního dne měsíce března roku tohoto minulého na se vzíti v té naději, že to tažení valné od J. M. O. a svaté říše svolené k svému vyřízení přijde, ješto by se tudy J. M. Kr. a J.M. poddaným polehčení bylo stalo a k tomu, že pomoc od stavův tohoto království svolená také vyplněna bude: ale poněvadž všecky ty výš oznámené pomoci, na kteréž se jest J. M. Kr. ubezpečiti ráčil, průchodu svého neměly, musil jest J. M. Kr. od toho času prvního dne měsíce března až posáváde podle J. M. Kr. rakouských zemí (ač nechtěl-li jest J. M. Kr. větší těžkosti, nebezpečenství i záhuby na poddané své dopustiti) to břémě nésti a opatrování pomezí na sobě do tohoto času držeti a míti; ješto již J. M. Kr.! až do této chvíle, kromě toho, což jsou rakouské země k tomu na pomoc daly, opět více než dvakrát stotisíc vydati se dostalo, kteréžto sumy J. M. Kr. pod vysoké a znamenité ouroky a lichvy vypůjčiti ráčil a ještě z nich až posavad lichvy dávati a spravovati musí, a co pak ještě dále (než to to valné tažení průchod svůj míti bude) J. M. Kr. se vydati dostane, čemuž J. M. Kr. nijakž bez zvláštní pomoci věrných poddaných milých z příčin výš dotčených, J. M. Kr. komory schuzení, dosti učiniti nebude moci. A nad to výše jaká znamenitá vydání na jiné potřeby válečné a stavení začatá a předkem při zachystání střelby, prachův a jiných věcí do pole náležitých a při tom obzvláštně na J. M. Kr. vychování na minulé sněmy říšské držalé a sice na rozličné mnohé věci den ode dne se zbíhají, toho všeho stavové při sobě, i k tomu jaké J. M. Kr. těžkosti a břímě přes J. M. možnost až posavad a ještě bez přestání, vše J. M. Kr. poddaným věrným milým k dobrému a ubezpečení před nepřítelem nesl a nésti ráčí, dobře a zdravě povážiti mohou. Neb J. M. Kr. i toho před stavy častopsaného království Českého milostivě tajiti neráčí, že J. M. Kr. z těch jednání, kteráž J. M. s královstvími, zeměmi a poddanými svými i také se stavy svaté říše strany pomoci učiněné míti ráčil, poněvadž se v nich průtahové dáli, to milostivě uznati jest ráčil, že J. M. Kr. poddaní věrní milí v nemalém nebezpečenství jsou: precež J. M. Kr. chtíc Turku jeho předsevzetí a královské možné tažení přetrhnouti, aby J. M. Kr. království a země tím lépe upokojeny jsouce zase poněkud svých škod a záhub nabýti mohly, v tom času tím dostatečněji k obraně se zachystaly, aby v čas potřeby tím stáleji nepříteli na odpor se postavily a k tomu ta stavení potřebná začatá a míst "pevná, na kteráž by se v potřebu ubezpečiti slušelo, dokonána byla, což ještě začaté k stavení není a potřeba toho káže, také se mu to uradilo a k vyřízení svému přijíti mohlo-!i"pro mnohé jiné dobré a užitečné ráčil jest J. M. Kr. s nemalým nákladem znamenité poselství tureckému císaři vypraviti a s ním o příměří přáti jednati, kteréž J. M. Kr. s obtížností do roka obdržeti ráčil. To J. M. Kr. všecko proto stavům (království Českého obšírně oznamuje a ku paměti přivozuje, aby o předešlých minulých jednáních a působích vědomost majíce, kterak by J. M. Kr. to válečné tažení svolené, podle J. M. Kr. přípovědi roku minulého, milostivě i otcovsky k skutečnému vězení přivésti byl ráčil; než poněvadž J. M. Kr. toho z výš oznámených příčin obdržeti a dovésti nemohl, vždy by J. M. Kr. ještě rád těch cest pohledati a je obmysliti ráčil, kterak by jinou měrou země a poddané své v pokoji před záhubami a škodami (žádné práce nelitujíc), zachoval, jakož pak na J. M. nic nescházelo a sjíťi nemá. Kdež ačkoliv J. M. Kr. při císaři tureckém to stání a příměří do roka, jakž výš dotčeno, zjednal a však jest se z předešlých způsobův pod stáním a příměřím v skutku shledalo, že nesluší na to spoléhati: neb Turek dotud, dokudž se jemu líbí, příměří drží a zvláště když zví a uhlidá čas příležitý, že se J. M. Kr. království, země a poddaní na příměří bezpečejí, ničímž, což by prou nepříteli pro obranu jich s dostatkem sloužilo, zásobeni nejsouc, když se neopatří a jeho na péči nemají, tehdy on času příměřího nejvíce země křesťanské podmaňuje a kazí, o čemž všem vůbec jest védomé. Jakož pak i nyní se stalo, že jest od Turkův drahně lidu v J. M. Kr. dědičných rakouských zemích zajato a k rtemu některý počet TurMv s basemi do Uher přijelo a tu na pomezí další škody činiti, některé zámky a místa hraničná, jestliže časně osazena a opatřena nebudou, zdobývati a opanovati budou. Protož toho vysoce důležitá a znamenitá potřeba káže (poněvadž, jakž dotčeno, na to turecké příměří spoléhati nesluší, ale vždy proto zemím a poddaným J. M. Kr. poněkud některého polehčení jich těžkých břemen z toho jest se nadíti), aby opatření pro budoucí nebezpečenství zemí a poddaných J. M. Kr. na nížepsaný způsob se předsevzalo a nařídilo, totiž aby pomezní místa a hranice před nenadálými vpády a sjezdy opatřeny a zachovány a začatá potřebná stavení vykonána i dostavena byla. Ale poněvadž k takovému zásobení a přistrojení znamenité sumy peněz potřebí, J. M. Kr. rozvažujíc předešlé jednání a nebezpečnost časův a znajíc toho vysoce důležitou potřebu býti, na tom jest se jako král a pán milostivý ustanoviti ráčil, při všech J. M. Kr. královstvích, knížetstvích, zemích a poddaných, věrných milých, časnou a dostatečnou pomoc jednati, jakož již pak J. M. Kr. nyní v království Uherském, v markrabství Moravském, v obojím knížetství Slezském a Horních i Dolních Lužicích a k tomu nedávno minulého času ve všech J. M. Kr. Rakouských zemích i v hrabství Gorickém na sněmích obecních při těch J. M. zemích společně a rozdílně znamenité pomoci obdržeti ráčil. Ale znajíc J. M. Kr., že takové jich svolené pomoci k této důležité potřebě a zásobení i opatření míst pomezních, hranic a potřebných stavení malé jsou a daleko nepostačí, a k tomu aby také rovnost, jednostajné břímě zachováno bylo a dotčené země a zvláště Rakouské i také k království Českému příslušející ničehož sobě slušně, že jest ta těžkost a břímě na ně samé uložena, ztěžovati neměly aneb na to neukazovaly, že samy dosti s opatřením a zachováním pomezí svých činiti mají a jiným jich míst a hranic opatrovati povinny nejsou, neb ačkoli jest příměří, jakž dotčeno, s Turkem, proto musí pomezí a hranice i místa pevná podle potřeby osazena a opatřena býti, aby těch nepřítel chytrostí svou váleční v moc svou nedostal: i může J. M. Kr. v pravdě stavům oznámiti, že jsou J. M. Kr. v pravdě Rakouské země roku minulého 1545, kromě letošní pomoci, více než čtyrykrát sto tisíc k výš oznámeným potřebám válečným svolily a vyplnily. J. M. Kr. nemohl jest toho pominouti než také v tom jmenovaných stavův království Českého, věrných poddaných, žádati, té dokonalé a milostivé naděje jsouc, když stavové jako ti, kteříž nepříteli a nebezpečenství dosti blízko přisedí, sobě sami k dobrému retuňku a zachování svému, jakž nížeji psáno, pomoc dostatečnou dobrovolně svolí, že také jiné země, což jsou již na J. M. Kr. milostivé jednání, poněvadž toho potřeba káže, beze všech výminek svolily, tím chtivěji a náchylněji k obraně a k zachování pomezí a míst pevných a k dokonání potřebných stavení vyplní a pomoci své, znajíce potřebu znamenitou, dadi a vyřídí.

Jestli žeby se pak tiž stavové království českého v tom jako ti, kteří nebezpečenství dosti blízko, tak dobře jako jiné k království Českému náležité země, přisedí a odjinud pomoci a retuňku potřebují a bez těch těžkostí a záhub, kteréž se na ně valí, prázdni nebudou moci býti, poslušně a povolně neokázali a na nich co strany svolení a vyřízení té pomoci a jich samých obrany scházelo, ač J. M. Kr. té víry do nich býti neráčí, poněvadž jsou minulého roku nic nedali a proto J. M. Kr. bez jich pomoci a přičinění pomezí a místa hraničná před nepřátely tak opatrovati ráčil, že jsou stavové království Českého a země k němu příslušející tudy od nepřátel žádné škody, z čehož pán Bůh buď pochválen, nevzali, mohou stavové toho při sobě zdravě povážiti, jakúby chuť a náchylnost císař římský J. M. i stavové svaté říše, kteříž ne tak blízko nepříteli přisedí nyní i na potom jim pomáhati a jich retovati měli.

Protož J. M. Kr. částopsaných stavův království českého milostivě žádati ráčí, aby tu pomoc roku minulého, totiž z tisíce kop grošův dvanácte kop grošův českých svolenou, kteráž ještě při sta-vích pozůstává, tak naříditi a vybírati dali, a z té pomoci peněžité, poněvadž se nepřítel Turek na pomezích posilňuje a nemálo lidu jemu přibývá, což nejspíše možné, za tři měsíce pořád zběhlé čtyry tisíce lehkých koní a čtyry tisíce pěších na pomezích a k osazení Komárna a jiných míst pomezních, kterýžto lid jim J. M. Kr. (pokudž by stavové toho žádostiví byli) objednati dáti ráčí a dále ještě za šest měsícov dva tisíce lehkých koní a dva tisíce pěších k nyní dotčené potřebě a pro zachování a obranu pomezí a míst hráni č-ných strany tureckých vpádův a sjezdův nenadálých v poli a na Komárně drželi, těmž službu skrze vlastního jich colmistra platili, a což by tak té sumy z dotčené pomoci před rokem svolené přebíhalo, to aby při stavíeh zůstalo, tak aby v čas potřeby proti tomu nepříteli peníze zá-řobeny byly.

A jakož také toho znamenitá potřeba, jakž výš dotčeno, jest, aby některá potřebná stavení na. pomezích i jiných příležitých místech, kteráž se již stavěti začala, dodělána a dostavena byla, k kterýmž se nemálo sumy peněz potřebuje, ale poněvadž J. M. Kr. sám s to, o čemž svrchu oznámeno, býti nemůže, J. M. Kr. také stavův milostivě žádati ráčí, aby J. M. Kr. třiceti tisíc zlatých rýnských svolili a skrze colmistra svého na ta místa, kteráž jim od Kr. Mil. oznámena budou, vydávati poručili, aby týž colmistr přítomen jsouc věděti, znáti a rozuměti mohl, jakým způsobem se ty peníze na ta potřebná stavení vynakládati budou. Kdež stavové nejednom nyní ale i předešle,čem se jim od J. M. Kr. častokrát oznamovalo, dobrot vědomost mají, jakými těžkými a nesnesitedlnými vydáváními J. M. Kr. pro zachování a obranu J. M. Kr. království, zemí a věrných poddaných milých k odporu žíznivého nepřítele krve křesťanské Turka, od dávných mnohých let a ai posavad více než který křesťanský král neb potentát obtížen jest, a zvláště poněvadž dotčený Turek již také do království uherského se vedral a vkořenil, pomezí a hranice své tak blízko a blíže nežli kdy prvé k J. M. Kr. zemím a poddaným rozšířil, J. M. Kr. mimo všecky ty pomoci, kteréž jsou J. M. Kr. dotčení stavové království Českého jiné J. M. Kr. království a země těchto let podle nejvyšších možností svých poddaně a volně činili a dávali, znamenitou velikou sumu z vlastní J. M. K. komory vynaložiti jest musel; skrze kte réžto od tak dávných let veliké a nesnesitedlné, jakž dotčeno, vydávám, kteréž J. M. Kr. v pravdě na výš oznámené potřeby a ne na kvasy aneb na jiné marné bezpotřebné věci vydati ráčil, tudy J. M. K. komory důchody umenšeny jsou, tak že J. M. Kr. nejenom na spravení a opatření nastalých potřebných válečných věcí, ale již ani na vychování J. M. Kr. vlastního dvoru postačiti nemůže. J. M. Kr. milostivě a rád by poddaných svých před častými dávkami, pokudž by J. M. Kr. nejvýš možné bylo, šetřiti a sanovati ráčil, ale znajíc J. M. Kr. dobře, že bez toho býti nemůže a potřeba vlastní J. M. Kr. káže, poněvadž pak J. M. Kr. předkové králové čeští v času pokoje častokrát na poddané své v těžkostech a důležitostech jich žádosti vzkládali a v tom se poddaní k nim jako k králům a pánům svým volně nacházeti dali: z těch výš dotčených i jiných mnohých dostatečných a hodnověrných příčin vzhlédnouc J. M. Kr., že krom z berní a pomocí v království českém, kteréž mnoho let do komory J. M. nepřicházely, nébrž proti nepříteli vynaloženy jsou, málo důchodův míti ráčí, nemohl jest J. M. Kr. toho pominouti, aby J. M. posudního v dotčeném království žádati neměl, jakož pak takové a podobné pomoci v říši u jiných knížat a panstva, kteříž daleko takovými těžkostmi a válkami i jinými mnohými vydáváními, jako J. M. Kr. obklíčeni a souženi nejsou, se nacházejí a J. M. Kr. také minulého času na J. M. Kr. milostivé jednání markrabství Moravské, obojí knížectví Slezské i horní i dolní Lužické země takovéž posudní dávati se podvolily. Protož J. M. Kr. častopsaných stavův království českého, věrných poddaných milých, milostivě žádati ráčí, aby J. M. Kr. také za čtyry léta pořád zběhlá na vychování J. M. Kr. dvoru a J. M. králové i Jich M. dětí nejmilejších, posudní z piv svolili, stav panský a rytířský, který piva na prodej vaří, z každého věrtele piva groš bílý a Pražané a stav městský z každého strychu ječného a pšeničného sladu, což by tak piv svařili, též groš bílý dávali a tolikéž v panských a rytířských městech, městečkách a vesnicích, kdežkoli pivo na prodej se vaří, tak se zachovali a tak to nařídili, aby se hnei co nejdříve možné vybírati začalo, neb to stavům bez zvláštní ujmy a škody i poddaným jich bude; J. M. Kr. milostivě stavům připovídá, že je v tom s dostatečným reversem opatřiti ráčí, aby jim takové toho podsudního svolení bez ujmy jich privilejí, svobod a spravedlností bylo.

Při tom také J. M. Kr. stavům výš psaného království českého milostivě oznamovati ráčí, že J.. M. C. z té milostivé lásky a náchylnosti, kteráž J. M. C. k stavům svaté říše i k jiným J. M. Kr. královstvím, zemím a věrným poddaným milým, vždycky ustavičně až posavad nese, toho úmyslu i milostivé vůle býti ráčí, kterak a kudyby J. M. C. všem vůbec v svaté říši práva a spravedlnosti udělovati, dopomáhati, pokoj, lásku, svornost a jednotu obhajovati a nad tím milostivě ruku držeti ráčil, a nejvíce to J. M. C. na péči jest, aby svatou říši a J. M. Kr. království, knížetství, země a věrné poddané a všechno křesťanstvo z toho nebezpečenství, v kterémž strany ukrutného a dědičného nepřítele Turka jsou, kterýž od dávných časův znamenité, nesnesitelné škody a záhuby křesťanstvu činí, k upokojení přivésti a z rukou a moci tyranské vysvoboditi ráčil, jakož pak J. M. C. i J. M. Kr. na předešlých mnohých říšských sněmích, na kteréž jsou s znamenitými outratami a pracemi, ničehož nelitujíc, jezdili, všech cest užitečných a prostředkův vyhledávali a předsebrali i se stavy svaté říše skrze spisy i oustně se vší bedlivostí jednati ráčili, tak že jest na Jich M. obouch, což jest k takovému jednání a chvalitebnému předsevzetí sloužilo, nic nescházelo, neb by J. M. C. i J. M. Kr. ničehož raději viděti nebyli ráčili, než aby takové Jich Mil. časté, milostivé a otcovské předsevzetí k svému jistému a konečnému i skutečnému vyřízení přijíti bylo mohlo. Však přes to všecko tomu na odpor některých málo stavův svaté říše svévolně a zoumysla jsou se postavili a nad to výše proti jich vlastním povinnostem, kterýmiž jsou J. M. C. a svaté říši zavázáni, některé jiné stavy říšské po sobě potáhli, s nimi se nenáležitě spuntovali, v smlouvu vešli a k tomu s jinými cizími potentáty srozumění své majíce, vše pod způsobem víry k užitku a forteli svému, ale císaři J. M. a J. M. důstojenství a vrchnosti na protiv a k znamenité ujmě, z čehož jest pošlo, že dosti dlouhý čas až posavad soud císařský komorní v svaté říši průchodu svého neměl a nemá a ti pak, kteříž jsou i soudem spravedlivým výpovědi dosáhli, žádného dopomožení práva dojíti nemohou, a tak podle toho ani to rozdvojení strany víry k žádnému křesťanskému srovnání nepřišla, nébrž to rozmlouvání a collegium, kteréž z té příčiny víry v Řezně se drželo, prvé než J. M. C. do Řezna přijeti ráčil, jest se rozešlo, zrušilo a tak bez odpovědi jsou se rozjeli. A zvláště pak ani ta pomoc a valné tažení proti Turku, jakž výš dotčeno, pro obranu a zachování svaté říše, J. M. Kr. království, zemí a poddaných i všeho křesťanstva svolená, k žádnému užitečnému a konečnému vyřízení a vykonání přijíti nemohla; nad čímž nade vším J. M. C. slušně i spravedlivě znamenitou těžkost nésti ráčí, čehož jest dotčeným neposlušným stavům, kteříž všeho toho neposlušenství původ, počátek a pomocníci byli a posavad jsou, žádnou měrou před se bráti a činiti nenáleželo. I poněvadž císaři J. M. k dostiučinění ouřadu císařského takovému neposlušenství déle se dívati a trpěti žádnou měrou se neslušelo a nesluší, nébrž J. M. C. dle ouřadu svého všem vůbec v svaté říši práva, řádu a spravedlnosti skutečně dopomáhati povinen býti ráčí: protož J. M. C. znajíc, že již přes dlouho trvající a mnohé předešlé, předsevzaté, slušné, spravedlivé, milostivé i otcovské jednání žádné jiné cesty a prostředků, skrze kteréž by taková neposlušenství přetržena a stavové v svaté říši při právích a chvalitebných, starých, dobře nabytých svobodách svých dále bez řekážky zůstaveni a tak v svaté říši slušná poddanost, pokoj se rozmáhal a zachován byl, a k tomu také všemu křesťanstvu proti dotčenému ukrutnému a dědičnému nepříteli Turku, dotčená pomoc se státi mohla, obmysliti nemůže, jsouc k tomu vysoce přinucen, aby J. M. CL o takovém svém úmyslu a předsevzetí některým kurfirštům, knížatům a stavům svaté říše a zvláště knížeti Yirtemberskému i městu Augspurku a Ulmu s tím doložením, kterak J. M. C. k takovému svému předsevzetí jest přinucen, oznámiti a jim i světle i milostivě připověditi ráčil: kteří se podle výš dotčených neposlušných stavův, kteříž, jakž výš dotčeno, v J. M. C. vrchnost, mocnost a důstojenství sáhli, řádu a práva dopomožení překáželi a sice všelijaké neposlušenství a nenáležité věci předsebrali i jiným k témuž přiživu dali a je k sobě připojili, nezasadí ani jim pomáhati nebudou, že ti všickni u pokoji býti mají, tak že J. M. C. nic toho proti nim předsebráti neráčí a nedopustí. Ale však to všeckno opovrhnouc ani se na takové J. M. C. milostivé připovědění neohlédajíc, i k tomu ani nedočekajíc až by J. M. C. byl ráčil J. M. věci proti těm neposlušným stavům vykonati, začali jsou dotčený kníže Virtemberské a město Augšpurk i také Ulm spolu s některými, kteříž se v tom k nim připojili, jim pomáhajíc, svévolně a nenáležitě zjevnou válku a pod tím do J. M. Kr. země, hrabství Tyrolského bez opovědi a neohradíc v tom proti J. M. Kr. poctivostí svých ani zření majíc na přísahy, povinnosti, kterýmiž jsou J. M. C. i J. M. Kr. zavázáni, s lidem válečným táhnouti a v témž hrabství Tyrolském zámek Ernberk a město dobýti a k tomu i některým jiným osobám z stavův svaté říše válečně škoditi se podstoupili. J. M. Kr. ale té nepochybné naděje jest, že dotčený zámek s pomocí pána Boha, neb má zase z poručení J. M. Kr. obehnán a obležen býti, zase v brzkém čase opanovati a z rukou nepřátel vysvoboditi ráčí.

O čemž J. M. Kr. proto stavům království Českého tak obšírně oznamuje, že takové J. M. C. předsevzetí k tomu se nenachýlí, aniž J. M. C. toho úmyslu a vůle jest, aby J. M. C. koho pro víru válkou trestati aneb mečem utiskati ráčil, nébrž J. M. C. milostivě k tomu nachýlen býti ráčí, což se víry dotyce, aby to skrze slušné, spravedlivé a křesťanské cesty a prostředky, jakož pak až posavad při J. M. C. to jinače shledáno nebylo, k srovnání přivedeno a takové u víře rozdvojení, kteréž od dávného času trvá. tudy uspokojeno bylo; což že v pravdě samo v sobě, tak důvod toho jest tento, že někteří knížata a stavové svaté říše, kteříž se nové víry přidrží, císaři J. M., aby ti neposlušní trestáni byli, v poli vojensky slouží a těm, kteříž neposlušní jsou, ničímž nepomáhají ani se jich nepřidrží. Kdež pak aby stavové království Českého o takovém J. M. předsevzetí pravdivou a gruntovní zprávu míti a protivníkům, kteříž by od výš dotčených, neposlušných aneb těch, kteříž se jich přidrží, na stavy toho vznášeli, žádné víry nepřikládali, ráčil jest J. M. Kr. hned tehdáž, jakž J. M. o takovém císaře J. M. válečném i také slušném, spravedlivém a gruntovním proti těm neposlušným předsevzetí a způsobu zvěděl, stavům království českého, aby v hotovosti veřejné byli a. království České tudy před nenadálými vpády neb škodami se zachovalo, oznámení a napomenutí učiniti; ale poněvadž J. M. Kr., jakž výš dotčeno, takový vpád do hrabství Tyrolského bez J. M. k tomu příčiny dané, nenáležitě a bez opovědi vojensky se. stal, sluší se J. M. Kr. na péči míti, aby takový neb k těm podobní vpádové, k čemuž J. M. Kr. svým vědomím žádnému žádné nejmenší příčiny nedal a ještě i na tom, léčby J. M. k tomu přinucen byl, dáti neráčí a nemíní, do království českého neb zemí k němu přísluzejících se nestali: protož J. M. Kr. stavův milostivě žádati ráčí, aby stavové toho u sebe zdravě uvážili, k srdcím svým připustili a na tom se jednomyslně snesli, jestližeby J. M. Kr. a stavové království Českého neb země k němu příslušející jakými vpády neb válkami od kohožkoli utiskáni byli, jaké by tažení neb retuňk z té veřejné hotovosti neb jinak pomoc, aby budoucí škody, záhuby i vpádů se uvarovati a předejíti šťastně mohli, učiniti chtěli. A J. M. Kr. stavům, aby se časně a s dostatkem nepřátelům odpor státi mohl, milostrré připovídati ráčí, že na J. M. vlastní osobě, ničehož nelitujíc, nic sjíti nemá, anébrž podle.nich jako věrných poddaných milých všecko podle nejvyšší možnosti své učiniti ráčí a jich pouštěti nemíní.

Kdež pak J. M. Kr. k stavům království Českého, věrným poddaným milým, té celé dokonalé víry a milostivé otcovské naděje býti ráčí že se k J. M. Kr. z poddané lásky a vzhlédnouc na nynější J. M. Kr. těžké časy a vydávání i také, že jsou se již stavové markrabství Moravského knížetství Slezského a Horních i Dolních Lužic v J. M. Kr. žádostech na ně vložených, poslušně, jakž výš oznámeno, zachovali, v tom také i strany jiných artikulův od J. M. Kr. na stavy království Českého vložených podle J. M. milostivé žádosti povolně, poslušně i hotově zachovají. J. M. Kr. jim to všem i jednomu každému zvláště vší milostí královskou zpomínati i nahrazovati ráčí.