Král Ferdinand rozkázal za svého pobytu v Praze mandátem do všech krajův království Českého, aby obyvatelé vedle posledního odhadu jmění jistý počet lidu vojenského do pole vypravili a u Litoměřic dohromady se strhli. Proti takovému rozkazu prohlásila se obec Starého a Nového města Pražského s udáním příčin, proč tak učinili; příčiny jich byl) však králem zamítnuty. Dne 5 února vypravil se Ferdinand I do Litoměřic, kdež sešel se s četnými zástupci stavů českých, z nichž někteří slibovali zachovati se vedle rozkazu královského, budeli dříve svolán sněm obecní. Žádosti takové bylo odepříno. Za tou příčinou utvořily se dvě strany. Jedni šli s králem, veliká část však, kteráž nechtěla mimo sněm v nějaké jednání se dávati, učinila vojenské opatření na podporu kurfiršta saského Jana Fridricha. Listiny, jež o tom všem zprávu podávají, vzaty jsou z knihy, kteráž l. 1547 tištěna byla s titulem "Akta těch všech věcí, které sou se mezi najjasnějším knížetem a pánem, panem Ferdinandem římským, uherským, českým etc. králem etc. a některými z stavuov panského, rytířského a městského v království českém léta tohoto etc. 47 zběhly.Doklady z jiných pramenů zde otištěné, ač s jednáním v Litoměřicích nikterakž nesouvisí, podávají zprávy o smýšlení v národě, o přípravách válečných, o smrti královny Anny a t. d. Uvedeny jsou zde za tou příčinou, poněvadž podávají známost o současných událostech a částečně i objasňují jednání v Litoměřicích.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM v středu před sv. Šťastným

(12. ledna) 1547

Akta všech těch věcí etc.

Ferdinand etc. Věrní milí! - Věděti Vám dáváme, že Hanuš Fridrich, kterýž se knížetem saským jmenuje, času nedávno pominulého k zemím svým s některým počtem lidu jízdného i pěšího válečného přitáhl, toho oumyslu a předsevzetí jsouc, do tohoto království a zemí k němu příslušejících i také osvícenému Mauricímu, knížeti saskému a míšeňskému, ujci našemu věrnému milému, vpády, sjezdy a škody činiti. Jakož jest již týž Hanuš Fridrich dotčenému knížeti Mauricímu v Jeho Lásce zemi škody zdělal a k tomu vpád do Dolních Lužic učinil, klášter Dohroluk, městečko Finsterwald i Sunewald (vše v Dolních Lužicích ležící a k tomuto království příslušející) mocí vzíti dal a témuž lidu svému válečnému, jako těm, kterýmž již několiko měsícuov služba od něho zaplacena není, na vuoli pustil, kdež koli co vzíti budou moci, aby jim to zuostalo; a to z té příčiny, aby tím chtivější lid míti a ten při sobě, nemajíc jim sice odkud platiti, zdržeti mohl. A tak ten lid válečný, majíc sobě to povolení dané, v knížete Maurice zemi berou, nekřesťansky šacují, loupí, mordují, pálí a všecko zlé působí etc.

I k tomu již nějaký Volf Kraje, najvyšší hajtman polní, téhož Hanuše Fridricha list odpovídací městu našemu Lukavu v Dolních Lužicích poslal a jich, aby se poddali, žádal; kteříž nechtíc se poddati, týž Volf Kraje tu okolo Lukova a Kala města znamenité škody pálením, mordováním i jinak s lidem svým, kterýž při sobe má, zdělal: chtíc týž Hanuš Fridrich před se do Dolních a Horních Lužic i do Slezska tím lidem, kterýž při sobě má i také kterýž v Vitmberce v obležení byl, a tak dále do tohoto království, pokudž by se jemu časně odpor nestal, další vpády, sjezdy a škody tou měrou svrchu jmenovanou, jakž nás jistá psaní a špehové docházejí, činiti.

I znajíc my toho znamenitou potřebu býti, abychom království toto a země k němu náležité, pokudž najvýš možné, před takovými a dalšími škodami, záhubami i posměchem, jako král a pán jich milostivý, uvarovati ráčili, majíc také ponížené a pokorné psaní od stavuov Horních i Dolních Lužic nám učiněné, abychom jich spěšnou pomocí proti nepřáteluom neopouštěli a k témuž Vás na povinosti Vaše, kterýmiž ste jim jakožto ouduom tohoto království zavázáni, napomenuli; a k tomu jsouc povinni Jeho Lásky, knížete Maurice, podle starých dědičných smluv, kteréž jsou mezi královstvím tímto, zeměmi k témuž království připojenými a týmž knížetem Mauricem a Jeho Lásky zeměmi vzdělané a podle sněmu obecního minulého obnovené a stvrzené, neopouštěti, v kterýchžto dědičných smlouvách starých i nových jsme se spolu s stavy tohoto království zapsati a přiříci ráčili Jeho Lásce knížeti Mauricímu, když bychom od Jeho Lásky napomenuti byli, se vší mocí naší na retuňk přitáhnouti. Kdež pak jsa již od knížete Maurice nepomenuti, abychom Jeho Lásce na retuňk přispěli, prohlédajíc k dotčeným smlúvám dědičným vzdělaným a stvrzeným a chtíc těm závazkům, kterýmiž sme i stavové toho království Jeho Lásce a zemím jeho, podle těch smluv dědičných povinni, dosti učiniti i také stavuov království tohoto, věrných poddaných našich, škod a zbytečných nákladuov, pokudž by jedno mohlo býti, milostivě uvarovati, lid jízdný i pěší, což jeho najvíce tak kvapně míti muožeme, do pole přijímati ráčíme, tak že v krátkých dnech na třinácte set koní zbrojných jízdných, tisíc koní lehkých a okolo jedenácti tisíc pěších pospolu míti budeme; kteréhožto lidu osvícený Albrecht, markrabie brandenburské, ujec náš věrný milý, nemalý počet povede. A k tomu jsme také podruhé do knížetství Slezského i Horních a Dolních Lužic napomenutí učiniti ráčili, aby hned vzhuoru byli a k místu uloženému pro výš psanou potřebu táhli; jakož nám pak dnes psaní přineseno, že již stavové Horních Lužic se vší mocí svou do pole táhnou a o Slezácích i Dolních Lužicích také nepochybujem, že touž měrou do pole, ač jestliže se toho již nestalo, vojensky vtrhnouti neobmeškají a tolikéž nás i tohoto království a zemí k němu příslušejících stavové markrabstvi Moravského, na milostivé napomenutí naše jim učiněné, pomocí svou skutečnou, jakž se nadějem, neopustí. Avšak nechtíc my vždy, aby co v tom další pilností, prací a bedlivostí naší sjíti mělo a napotom rčeno nebylo aneb nám se nepřičítalo, že jest námi neb nedbanlivostí obmeškání a škody dotčenému království neb zemím k němu příslušejícím skrze neopatrnost naši vzdělány a tudy jmenované země, neb kníže Mauric i s zeměmi a poddanými svými, ubezpečíc se na ty dědičné smlouvy mezi námi, tímto královstvím, zeměmi k tomuto království příslušejícími a jím knížetem Mauricem i Jeho Lásky zeměmi předešle vzdělané i potom s povolením všech stavuov nyní dotčeného království Českého obnovené i stvrzené, v nichž sme i stavové tohoto království vysokými závazky, jakž svrchu oznámeno, zavázáni, k záhubám neb k zahynutí přijíti a naproti těm co učiniti 0měli: protož pro uvarování toho, Vás všech vuobec i jednoho každého zvláště, milostivě žádáme, poroučíme i podle povinností a závazkuov Vašich, kterýmiž ste nám, jako králi a pánu Vašemu i tolikéž sami sobě vespolek, vedle zřízení zemského, zavázáni, napomínáme.

Kteréžto zřízení takto slovo od slova zní: "Nalezli za právo, chtěli by kdo mocí vtrhnouti aneb že by vtrhl do koruny České, chtě tudy království obdržeti, proti tomu abychom sobě všickni pomocní byli pod pokutou; to jest, aby takový čest, hrdlo i statek ztratil a z země vyhnán byl. A kdož by takového zastávati chtěl a jej fedroval, ten aby v touž pokutu upadl." - V zřízení zemském starém II., III.

Abyste podle najposlednejšího šacuňku Vašeho, ž jednoho tisíce kop grošuov českých, což na koho dáti přijde, jeden kuoň zbrojný jízdný hodný, neb místo toho jízdného tři pěší zbrojné dobře oupravné vypravili, a jeden každý z Vás z stavu panskéko a rytířského, kdož pro mladost neb starost a nemoc bude moci, osobně s tím svým lidem zhuoru byli a k nám neb k synu našemu najmilejšímu, v pondělí před sv. Pavla na víru obrácení nyní příští, k městu Litoměřicím konečně přitáhli a vezmouc na pomoc poddané své, (však jich mimo slušné neobtěžujíc) penězi se opatřili a pěšímu po čtyřech zlatých rajnských, zlatý po čtyřmecítma groších bílých počítajíc, na měsíc služby dávali a platili; a byloli by potřebí i ještě druhý měsíc při nás neb synu našem Vy všickni i s tím počtem, což jeho kdo z Vás při sobě podle šacuňku míti bude, v poli setrvali. Pakli by kdo pro výš psanou příčinu mladosti neb starosti a nemoci své a jinak nic, osobně do pole na výš psaný den k Litoměřicím, k nám aneb k synu našemu přijeti a přitáhnouti nemohl, tehdy aby na místě svém osobu hodnou z stavu svého s tím počtem lidu, bude jízdných neb pěších vyslal a na ten den u Litoměřic, každý u hajtmanův svých krajských se opověděl, tak aby od týchž hajtmanuov mustrován byl a v popisu se najíti dal; a města naše tolikéž, aby na výš psaný zpuosob osoby hodné, dobře zachovalé a v městech usedlé, vypravila. Neb sme tolikéž okolních knížat a kurfirštuov, kteříž také smlouvy dědičné s předky našimi a korunou touto mají, napomenuli, aby nás i tohoto království a zemí k němu příslušejících, podle zápisuov a závazkuov svých, pomocí svou spěšnou a retuňkem skutečným neopouštěli; a my také pro výš oznámenou vysoce duoležitou potřebu nastalou, nelitujíc ničehož, kdež co máme vynaložiti i života našeho královského, podle Vás a jiných věrných, poddaných našich milých, nasaditi, osobně, dáli Buoh, na týž den u Litoměřic býti aneb syna našeho na místě našem mezi Vás poslati ráčíme, kterýž podle Vás, jako věrných poddaných našich, dále proti nepřáteluom táhnouti a při Vás zaostati má.

Kdež ačkoli to uznávati ráčíme, že byste podle svrchu dotčených poviností a závazkuov Vašich i zřízení zemského, všickni i jeden každý z Vás povinovati byli podle najvyšších možností svých zhuoru býti a do pole veřejně táhnouti: ale chtíc my Vás, pokudž jedno najvýš možné, před takovými znamenitými a vysokými náklady a škodami uvarovati, v tom sme Vám na výš psaný zpuosob to polehčení učinili a větších nákladuov, kteréž by podle těch závazkuov a poviností Vašich i zřízení zemského, na Vás přijíti musily, uspořiti ráčili, majíc tu naději, že tou pomocí i jinými dostatečný odpor nepřáteluom se státi bude moci. Té celé dokonalé a jisté i milostivé víry do Vás všech i jednoho každého zvláště jsouc, že se v tom ve všem, jakž jste nám králi, pánu svému, podle závazkuov Vašich i také Vedle zřízení zemského jedni druhým zavázáni, povinni učiniti, povolně, poslušně i hotově zachováte a nás i syna našeho najmilejšího, kterýž při Vás (ač jestli že bychom sami býti neráčili) i v poli bude a zemi k tomuto království příslušející, vlasti své, žen, dětí a sami sebe i knížete | Maurice a Jeho Lásky poddaných (pamatujíc na dědičné smlouvy svrchu oznámené, kterýmiž ste pode ctmi a vírami zavázáni) skutečně neopustíte; nébrž k nám aneb k synu našemu, na uložený den k Litoměřicím, jakž dotčeno, konečně osobně přitáhnete a jeden každý s počtem svým se najíti dáte, s námi neb s synem naším v ta místa, kdež toho další potřeba proti nepřátelům bude, potáhnete a to, což dobrým a věrným poddaným náleží, podle nás aneb syna našeho, o čemž nepochybujíc, jakž sou to předkové Vaši předkuom našim i Vy nám vždycky činívali, tolikéž i nyní činiti budete. Neb sme jiným krajuom bližším takovéž napomenutí učiniti a jim oznámiti ráčili, aby na ten den u Litoměřic, než další krajové teprva na den panny Marie hromničné u týchž Litoměřic se najíti dali. A my Vám to všem i jednomu každému z Vás vší milostí naší královskou zpomínati i nahrazovati ráčíme.

Kdež toho před Vámi, ku potěšení Vašemu a všech poddaných našich, milostivě tajiti nemíníme, že se z daru pána Boha všemohúcího, císaři římskému J. M., pánu a bratru našemu najmilejšímu proti nepřáteluom J. M. šťastně a dobře vede, tak že v brzkém času znamenité pomoci, několik tisíc lidu jízdného i pěšího od J. M. C, kterýž J. M. k této nynější potřebě, na žádost a prosbu naši, nám, království tomuto, zemím témuž království příslušejícím i knížete Maurice a Jeho Lásky zemím pro obranu posílati ráčí, očekáváme, jakož pak ten lid, jakž nám dnes od J. M. C. psaní přišlo, již táhne a na cestě jest.

A věděti Vám také dáváme, že pro výš psané nastalé potřeby, poněvadž to tažení osobní do pole býti má, aby se jeden každý tím dostatečněji a spěšněji vypraviti mohl, soudu našeho dvorského i komorního, kteříž o hromnicích nyní příštích držáni býti měli, až do svátosti najprv příští odkládati ráčíme.

Dán na hradě Pražském v středu před sv.Šťastným léta etc 47 a království našich římského 17 a jiných 21.