135. Soud Kašpara Pfluga z Rabšteina dne 23.července.
Z Akt těch všech věcí etc.
1. Třetí. Když jest také tehdáž na Kašpara Fluga z Rabštejna vedle obeslání jednou zavoláno bylo, v tom od znamenitého počtu přátel jeho skrze najvyššího hofmistra království Českého jest prosba na J. M. K. vzložena, aby J. M. pro jeho Kašpara Fluga nestání jeho pánem nemilostivým býti neráčil, neb zprávu tu mají, že obeslání toto jest mu krátce dodáno; a protož aby J. M. Kr. nedlouhý než krátký odtah jemu Kašparovi dáti ráčil a to do pátku najprv příštího, poněvadž se jemu velikých a znamenitých věcí, jako cti, hrdla i statku ztracení, dotýče. A oni přátelé jeho, jak od J. Mt. Kr. odpověď míti budou, že za ním poslati i sami někteří jeti chtí a nepochybují, že se on vedle toho obeslání před J. M. K. postaví. A v tom též za přímluvu k J. M. K., jak svrchu, jest žádáno a prošeno.
Na to skrze hajtmana markrabství Moravského promluveno: že J. M. K. ráčil toto poručiti promluviti, že najprv obeslání musí přečteno býti a potom že ráčí dáti odpověď. A tak vedle pořádku jest naň Kašpara Fluga třikrát zavoláno a to obeslání přečteno. A potom skrze hajtmana markrabství Moravského povědíno: že J. M. Kr. ráčil prosbu jich slyšeti, z hodných příčin této věci do pátku najprv příštího odkládati ráčí, avšak při tom času stůj neb nestůj on Kašpar Flug, J. M. K. ráčí se v tom spravedlivě zachovati.
Obeslání čteno:
Urozenému Kašparovi Pflugovi z Rabštejna na Bečově, věrnému našemu milému!
Ferdinand etc. Urozený etc. Jakož jest nám etc. A na sněm, kterýž o středopostí jminulém od některých svévolně držán byl, neohlédaje se na to, že sme my týž sněm z hodných, uznalých příčin zapověděli a jiný sněm obecní ten pondělí po neděli provodní jminulé jmenovati a položiti ráčili přijel a zoumyslně sněmoval. A když sou se někteří z těch zápisníkuov a vuodcí mocnosti a vladařství království našeho Českého jménem všech tří stavuov téhož království podjali, nejinač, než jako by království naše české bez krále a pána bylo aneb jim všecka mocnost a vladařství náleželo, tu si ty se najvyššího polního hajtmanství, nejednom bez vědomí a jisté vuole naší, podjíti směl, ale i také v témž hajtmanství proti nám, králi pánu svému, v mnohém zapomenule, neposlušně, svévolně a zoumyslně se choval. A nešetře ani toho, že jmenovaný Hanuš Fridrich, někdejší kurfiršt saský, předešle na sněmu obecním za toho uznán a uvážen jest, že skrze vzetí kláštera Dobroluckého proti nám a koruně české smlouvy dědičné totiž erbainuňk zrušil a z těch příčin jsi jemu pod pečetí zemskou psaní s jinými učiniti pomohl a jeho žádal, aby klášter Dobroluk nám a království našemu Českému zase navrátil, s tou ohradou, že stavové nás krále pána svého opustiti nemohou, k tomu si nám pomoc svou proti témuž Hanušovi Fridrichovi a jeho pomocníkuom vypravil: ale tuto si se podle některých spoluzápisníkuov tvých v jiné davše, s týmž zjevným a vědomým nepřítelem naším a s jeho hajtmany i také lidem válečným srozumění a přátelské jednání míval a od něho listy přijímal i dary bral, poselství k němu vypravoval i zase od něho odpovědi míval.
A když jest jmenovaného Hanuše Fridricha, nepřítele našeho, hajtman Tumbshirn s lidem svým válečným v město naše Jochmistál a v jiné duo-chody a užitky komory naší se mocí uvázal, k tomu některé poddané poslušné naše z stavuov a jich lidi zplundroval, šacoval a holdoval a znamenité veliké škody jim zdělal, tu si ty, neohlédaje se na zřízení zemská, řád a právo ani na najvyšší hajtmanství tvé, kteréhož si se podjal, žádné si pomoci ani retuňku proti nim, jako zhoubcím zemským před se nevzal, nébrž s týmž Thumbshirnem a jeho lidem válečným přátelská jednání míval, jim na zboží, panství a zámcích tvých přívětivost ukazoval a je přijímal, jim hospody dával, jídlem a pitím opatřujíc, všelijaké pohodlé činil. A nad to i téhož Thumbshirna k lidu válečnému, kterýž na tvé a některých jiných tvých spoluzápisníkuov a vuodcí negruntovní a svévolné oznamování a předsevzetí v poli shromážděn byl, přivedl, všelijaké rady a jednání s ním míval a sám k němu jezdíval a služebníkem a spolutovaryšóm tvým u tebe, již psaného nepřítele našeho, Hanuše Fridricha, polní znamení, žluté pinty svobodně nositi dopustil a tím se s nepřátely našimi srovnal. A také si se proti císaři J. M-, pánu bratru našemu najmilejšímu, nám a lidu našemu válečnému všelijak podezřele, neposlušně, svévolně jako nepřítel choval. A když i spolu s některými poslušnými knížaty našimi, kteří sou s námi v erbainuňcích i jinak spříznění, ne k záhubě království našeho českého, jako jmenovaný Hanuš Fridrich a hajtman jeho Tumbshirn učinil, než k upokojení a pro obranu a zachování téhož království, spolu s lidem naším válečným pokojně do království našeho Českého sme přijeli, tím oumyslem, abychom k císaři J. M. táhli a dotčeného nepřítele našeho, Hanuše Fridricha, podle J. M. C. jako neposlušného ztrestati a zkrotiti pomohli, tu si ty k zlehčení našemu, a aby se tudy proti nám tím většího pozdvižení stalo, svým spolutovaryšuom a vuodcím, kteří se zřízené osoby od stavuov království Českého jmenovati směli, do Prahy i také po krajích království našeho českého psaní učinil: že podle oznámení špehuov tvých znamenitý počet lidu válečného jízdného i pěšího puovodem knížete Mauricího do koruny této přes pomezí vpadli a města naše Most a Kadaň mocí vzali a také že několiko set husařuov již okolo Klášterce sjezdy činí a škody dělají. K tomu také v jiném psaní svém, kteréhož datum stojí na Bečově v pondělí po neděli Judica jminulé, urozenému Hendrychovi z Švamberka na Přindě, věrnémn našemu milému, oznámiti si směl: že toho jistou zprávu máš, kterak nějaký eizí, nekřesťanský, zhovadilý hispánský lid k tomuto království se přibližuje, napomínajíc i poroučejíc jemu, poněvadž zámky pomezní drží, aby on při horách opatřil, aby se přes grunty jeho žádné škody nestalo; a jestliže by tomu sám odolati nemohl, aby tobě o tom časně oznámil, že jeho hned skutečnou a podstatnou pomocí a retuňkem neopustíš.
Také si téhož času a dne v pondělí po neděli Judica zřetedlně psáti od sebe směl: kterak císaře J. M. lid válečný do Normberka a tudy okolo přitáhl a že v středu potom na pět tisíc Hišpanieluov do Weidy přitáhnouti mělo, kteréžto město jednom tři míle od Tachova leží, a že ještě více haufuo za nimi táhnou, a protož že za to prosíš, aby již v těch věcech a potřebách, kteréž vysoce duoležité sou, beze všeho šetření i také toho, čehož by v myslích svých očekávali, na stranu po odložili a to, což k obraně vší koruny zapotřebné jest, předsevzali a k tomu aby se o přátely a podstatu starali. I toho si jim v témž psaní doložil, aby toho nikterakž nedopouštěli, aby nyní ten lid válečný se strhnouti spolu měl, což, kdyby časně odpor před rukami byl, s pomocí boží by se státi a ten lid by zkrocen i ztrestán býti mohl; a jestliže se toho spěšně nestane, že tomu při sobě jinače rozuměti nemuožeš, čeho by ty potom i oni z toho dobrého očekávati měli aneb mohli, vždy jakž i předešle jich prosíc za spěšnou a neváhavou nébrž podstatnou pomoc a opatření, neb s tou hrstkou lidu, který pospolu máš a v poli si je položil, neúfáš sobě takové moci odpor učiniti, etc. A opět v jiném psaní svém, jehož datum na Bečově v pondělí po květné neděli jminulé, kteréž zřízeným osobám v Praze svědčí, posíláš jim často jmenovaného Hanuše Fridricha, někdejšího kurfiršta saského, list a při tom jim oznamuješ: že sme v pátek před tím s nemalým počtem lidu jízdného i pěšího spolu s husaři do Boru přitáhnouti ráčili, k tomu také, že lidu císařského jeden houf za druhým táhnou a jakž hlasové proskakují, že se ještě více lidu přijímati má; a že se také kladou okolo tebe ve čtyřech a v šesti mílech najdále. A tak jestliže ty spěšnou pomocí, retuňkem a přitažením opuštěn budeš, obávati se jest, aby ty předkem a najprvé zkažen nebyl; protož že jich ještě vždy žádáš, prosíš a napomínáš, aby s lidem, což najspíš býti muože, do pole táhli, vzhlédnouc na to, že jest toho vysoce veliká potřeba tohoto království a jich všech etc.
Z kterýchžto psaní tvých tomu se vyrozuměti muože, kterak si ty dotčeného Hanuše Fridricha, nepřítele našeho, hajtmana jeho Thumbshirna a jeho lid válečný ne za nepřátely držel, nébrž jejich listy i dary si přijímal a s nimi proti nám přátelská jednání míval a k tomu si se neměl, aby jim v čem jakou překážku učiniti chtěl, neohlédajíc se na jejich nepřátel násilné moci, jednání a zhoubci zemských činění; než naprotiv tomu jsi ty císaře J. M., pána a bratra našeho najmilejšího, i nás, spolu s naším válečným lidem za své a tvých spolutovaryšuov i také všeho království našeho Českého nepřátely při sobě držel a vykládal a o tom si rozličnými způsoby usiloval i těch cest vyhledával, abychom se spolu s císařem J. M. sjeti a strhnouti nemohli, než abychom prvé škodu na lidu našem válečném vzali. A proto jsi tak tuze za spěšnou a podstatnou pomoc při spolutovaryších tvých a vuodcích jednal, usiloval, aby lid do pole vypraven byl, žádal, v tom se ty nic neohlédaje ani nešetře mnohých milostivých i otcovských císaře J. M. i našich psaní a zjevných vuobec oznamování, že sme pro ztrestání a k poslušenství vedení jmenovaného Hanuše Fridricha, nepřítele našeho, a ne k těžkosti a záhubě království našeho českého a obyvateluov v něm to tažení předsevzíti ráčili; kdež pak takovému tvému neposlušenství, oumyslu a vuoli muože se také i z jiných tvých přečinění vyrozuměti, poněvadž si k tomu i hory, lesy a silnice zasekati dal, aby se nám tudy v našem k císaři J. M. tažení překážka stala. Také si služebníky naše, kteří jsou přes grunty tvé jeti a postierovati chtěli, zjímati rozkázal. A když sme posly naše k lidu českému válečnému, kterýž na zprávu negruntovní tvou a spolutovaryšuov a vuodcí tvých pospolu shromážděn byl, vypraviti ráčili, tu si ty těm poslóm našim jinače glejtu a bezpečenství, než toliko od osoby své, dáti nechtěl, ač si se koli najvyššího hajtmanství polního podjal a podstoupil; a když sou předce tíž poslové naši k tobě jeti chtěli a tobě o takovém příjezdu svém oznámili, nechtěls jich k sobě pustiti, nébrž si zhuoru byl a k často psaného nepřítele našeho Hanuše Fridricha hajtmanu Thumbshirnovi do Slavkova jel. A nejsa ty na tom ještě nasycen, zastavil si nám, králi pánu svému, v Uostrově profani a spíži naši a ta aby nám bez vědomí tří stavuov království našeho českého vydávána a propuštěna nebyla. A předce v takovém svém neposlušenství jsi trval, tak jakž to všecko i jiné, což si k zlehčení a ublížení mocnosti, vrchnosti a duostojenství našeho královského předsevzal a jednal, psaní tvá vlastní a zjevně vuobec vědomé tvé skutečné jednání to dostatečně pokazuje a svědectví toho vydává. A z toho ze všeho zřetedlně a světle se vyrozuměti muože, kterak a co si o nás, králi a dědičném pánu svém, obmejšlel, jednal, puosobil a před se bral: čehož nám, jakožto králi křesťanskému a spravedlivému dle povolání a mocnosti naší královské, mlčením pominouti slušné ani náležité není. Protožť poroučíme přísně přikazujíc, aby ty v sobotu po svaté Maří Magdaleně najprv příští, třímecítmého dne měsíce července, v hodinu jedenáctou na celém orloji před osobou naší královskou, knížaty a radami našimi na hradě našem Pražském beze všech a všelijakých vejmluv stál a toho se, proč si ty to všecko, jak vejš dotčeno, před se bráti, psáti, jednati a toho proti nám podjíti se směl, všeho spravil. A my se v tom k tobě spravedlivě náležitě zachovati ráčíme. Tím se spraviti budeš moci.
Dán na hradě našem Pražském v sobotu po s. Prokope léta etc. 47.
2. Léta ut supra v pátek po sv. Jakubu apoštolu božím (29 července), když jest podle odkladu vyžádaného na J. M. Kr. na Kašpara Fluga bylo zavoláno, podával jest listu od něho služebník jeho J. M. Kr. svědčícího, kterýž J. M. Kr. do rady přijíti ráčil, kterýžto potom jak jest německým jazykem byl psán vuobec jest přečten. A potom skrze pana hajtmana markrabství Moravského jest promluveno: že J. M. Kr. na žádost přátel dotčeného Kašpara Fluga ráčil jest jemu roku za taj den přidati a ta naděje jest byla, že stane a poněvadž nestojí, listové jeho budou čteni, glajt pak J. M. na psaní jeho neráčí mu dávati, poněvadž ne mocí, než právem k němu ráčí při-kráčeti. A tak listové jeho K. Fluga česky i německy sou čteni a potom naposledy i vejpověď naň se stala.
3. Tuto jest na Pfluga vejpověd tato čtena (29 července). (Na začátku výpovědi dokazuje se, že všechna v obeslání vypočítaná obvinění skutečně se stala a potom výpovědi opět dále čtena v tato slova:)
Nad to i mnohá psaní těm spolutovaryšuom a vuodcím svým, které jest rady ode všech tří stavuov království Českého jmenoval, jest činil, kteréhož jednoho datum jest v sobotu po vtělení Krista pána léta tohoto 47, a v tom psaní toho doložil: že nepřátely, totiž kníže Augusta a jiné, v zemi mají a toho že jest potřeba, aby se jim časně, prvé nežli by bližší krajové souženi a zkaženi byli, naproti kráčelo a v místech, kdež by se pomoci nadali, o retuňk jednalo; neb již očitě vidí, že očekávati na budoucí sněm daremní jest a že neb se brániti musí, neb pádu na se očekávati, při tom prosíc i napomínajíc, aby se nemeškajíc a bez odkladuov k skutečnému odporu přihoto-vili. Při tom v ceduli jeho Pflugově, v témž listu zavřené, jest to postaveno: aby toho bedlivě povážili, jestli jaký malý houfec proti nim vypraví a na ten by pád přišel, že nepřáteluom srdcí přidadí a na své nemalé leknutí uvedou. A protož jest potřeba, aby odpor dostatečný učinili, nelitujíc nákladuov, nebo lépe jest něco naložiti nežli všecko ztratiti.
Item, učinil jest jiné psaní týž Kašpar Pflug týmž osobám, kteréhož datum v neděli Judica a v tom těchto slov doložil: jak jest k obraně proti nepřáteluom božím i jich přikročil; a v ceduli při témž listu takto stojí: že byl by již veliký čas, aby aspoň nyní země tato před se něco vzala a předkem o tom vyzvěděla, co ten lid před sebou má a na koho táhne, aby tudy časně se jim odepříti mohlo. Neb markrabě Albrecht divné věci strany kurfiršta, též i o koruně České zjevně vyznati měl o tom, na čem jest se císař s králem snesl a zavřel a jakého předsevzetí sou; předkem že kurfiršta se všemi jeho dětmi z gruntu zahladiti chtí, dále že do koruny České táhnouti míní, aby neposlušné trestali a kteří statky zápisné drží, ježto králi náležejí, jim je vzíti a žádnému žádného peníze nedáti; a v druhé ceduli mezi jiným jest poznamenáno, aby ti poštové, kteří kde koli položeni sou, byli vyzdviženi, neb sou to očití a jistí země této špehové.
A opět jest týž Kašpar Pflug jiné psaní do některých krajuov učinil, kteréžto slovo od slova takto zní: "Já Kašpar Pfluk z Rabštejna a na Bečově, najvyšší hajtman polní ode všech tří stavův křesťanského snesení volený. Urozeným pánuom, panuom, urozeným a statečným pánuom z rytířstva, moudrým a opatrným pánuom mě-stuom krajuov Žateckého, Litoměřického a Slánského, pánuom přáteluom mým milým. Službu svúnapřed vzkazuji. A jakož sem Vás listem otevřeným k vyzdvižení osob i lidu Vašich a k tažení k Bečovu napomenul, i poněvadž toho jisté špehy mám, že se nepřátelé, kníže Mauric a jeho pomocníci, k krajuom Vašim obracejí, protož Vám k Bečovu táhnouti potřeba nebude, než strhněte se spěšně v kterémž se Vám z krajuov Vašich nejužitečněji zdá, a tu pánův Pražan a jiných krajuov, též i osoby mé očekávejte a toho skrze pány hajtmany krajské pokudž možné braňte, aby městuom, městečkám, všem i jinde od nepřátel škody se nedaly. Já nic tím neprodlévajíc v několika málo dnech se s Vámi strhnouti a místo Vám jmenovati míním. Neb ač jsem toho oumyslu byl s tím počtem, s kterýmž sem dnes datum do pole vtáhl, k Vám táhnouti, však srozumějíc tomu, že by tíž nepřátelé rádi ke Hbu táhli a tu se s lidem tím, kterýž jim konečně ku pomoci od C. Vel. poslán jest, strhnouti chtěli, nezdálo mi se na ten čas lesu otevříti, aby nám tak snadně z rukou nevytáhli; než jak tomu porozumím, že tím štrychem k krajuom Vašim předce táhnou, nemeškajíc s Vámi se strhnouti chci. čehož jsem Vás, abyste se věděli čím spraviti, tajná učiniti nechtěl.
Dán pod pečetí mou na Bečově v pondělí po neděli Judica léta etc. 47."
Dále jest psaní téhož Kašpara Pfluga týmž osobám toho datum v pátek po neděli Judica, a v tom to stojí: že maje bedlivost, pokudž najvejš možné, aby ním nic nescházelo, včera jest se s J. M. kurfiršta najvyšším hajtmanem polním v jednom místě sjel a tu, pokudž potřeba kázala, dostatečné rozmluvení spolu s ním měl, a v tom nenadále sou se s ním i poslové od J. M. kurfiršta vyslaní shledali, kteří psaní dvoje majíc do domu jeho podle jim poručení jeti měli; toho doloživ, jaké pak rozmluvení s týmž hajtmanem jest měl, aby měl o tom o všem psáti, nehodí se toho péru svěřiti a zvláště v tyto nebezpečné časy pro přejetí a přehledávání posluov na cestě. Však nicméně koho by věrného k němu vyslati mohli, tím neprodlévajíc, aby tak učinili.
Opět v jiném listu svém, kterého datum v neděli po Veliké noci, svrchu psaným osobám toto píše: jak mu poselství od Jochmstálských přišlo, že sou toho dne dva znamenití houfové císařští do Šneiperku vpadli a jej opanovali; než to jest jistá a nepochybná věc, že odtud k Annaperku, potom k Jochmstálu a tak dále do království Českého konečně vpadne a o to se pokusí, aby se mezi ně a lid kurfiršta položil, tak aby jedni k druhým nemohli. A v pravdě by se toho nenadal, aby s tou malou hrstkou, kterou při sobě má, tak lítostivě měl opuštěn býti; pak jakou toho všichni pochvalu a užitek míti budou, když oni, kteří se na tak znamenité zavázání a připovědění ubezpečili, obmeškáni budou a snad i ku pádu přijdou. A protož, pokudž najvejš možné, že jich napomíná a prosí, že to hned rozepsati dadi při poslích jízdných, aby každý, pamatujíc na svou přípověď a na svou pečeť, v těchto tak znamenitých potřebách vzhuoru byl a co najsilněji býti muože, jeden druhého nečekaje ani na jaké rozpakování jse ohlédajíc, v hromadu k Jochmstálu táhli, aneb tu v příležitá místa a to dnem i nocí, nechajíc zbytečného odpočívání, a je aby skutečně a podstatně retovali a jako na horlivé milovníky poctivostí svých sluší, tomu se nedívali, aby krev jich před očima jich, kteří sou se na retuňk jich ubezpečili, měla prolita býti. Neb obává se, poněvadž litý nepřítel tak blízek jest, že stěžkem přispíšen nebude, že i dalšího napomínání k nim nebude moci činiti, a tak aby dalších pobídek nečekali, než podle toho na krále Ludvíka se rozpomenuli, kterýž k této podobnou váhavostí jest zaveden.
Jiný pak list téhož Kašpara Pfluga svrchu psaným osobám, toto v sobě zavírá, kterého datum ve čtvrtek po hodu vzkříšení pána Krista jest: že J. M. kurfiršta hajtmané Loket dobyli a tu našedše Jeronýma Šlika, všem třem stavuom království českého k ruce zavázali, a jak okolo Kynžvartu lid císařský pálením na všech, mlýních, dobytku poddaným jeho znamenitou škodu sou učinili, téměř na tom panství Kynžvartském všecky vsi a lidi vyplundrovali, a toho činili netoliko jemu, ale v tom kraji Chebském na jiných místech a všech pálením, dobytkuov i jiných věcí braním, velikých, ohavných, nekřesťanských neřáduov puosobiti nepřestávali. Za to vždy prosíc i napomínajíc, znajíc takové věci, co najvíce lidu i jiných potřeb se vypraviti má, že prodlévati nebudou; též za to prosíc, že od osob svých rozepsati do krajuov dadi strany spíží a jiných potřeb, k vojsku co náleží, aby vezeno bylo. Nicméň psán jest list od dotčeného Kašpara Pfluga, v kterém najvyšším hajtmanem, ode všech tří stavuov království Českého nad lidem válečným voleným, se podepsal, kterého datum v sobotu po Veliké noci jest, kterýžto list nicméň týmž osobám jakž první svědčí a ten slovo od slova takto v sobě zní: "Oznamuji Vám, že sem dne včerajšího se panem Hejsem z Plavná, s Vilémem Tumshirnem a s Jiříkem z Planice, vyslanými od J. M. kurfiršta saského, v Slavkově na žádost jich shledání měl, a co jest za potřebného J. M. kurfirštovi i nám, jich sem poselství a zdání vyslyšal: žádost jich jest, abychom pána jich spěšnou a podstatnou pomocí neopouštěli, předkládajíce, že jest J. M. pro ochranu nás, lidu svého až posavad 12 tisíc při pomezí našem držel a té vší vuole byl, jakož pak Vám i mně jest o tom přípověď učiniti ráčil, kdyby se na nás jaká těžkost valila, nás do hrdla i statkův a knížetství svého neopouštěti. Jakž pak když jest se tomu vyrozumělo, že sou Vel. C. s králem naším toho úmyslu byli k Falknovu a k Loktu, potom k Jochmstálu se obrátiti, jakž pak tomu i z psaní královského jste porozuměti mohli, a tudy do země české vtrhnouti a osadě Loket, pomezí opanovati, tak aby jim, když by chtěli, dodávání spíže i přibývání lidu bráněno býti nemohlo, na čemž na větším dílu vítězství jich a náš pád by náležel: protož jest J. M. kurfiršt, vida že my s lidem svým ještě pohotově nejsme a sami sebe na ten čas brániti nemuožme a že se na nás to nena-pravitedlné zlé valí, Loket i Falknov k ruce všech tří stavuov opanoval a k dobrému nás všech pas císařský zalehl, tak že jest jse J. M. C. v jinou cestu dáti a se jinam do vlastních zemí kurfirštových obrátiti musil. A tu jest znamenitou škodu ohněm a mečem, žádného věku nešanujíc, císař učinil a Elsnici, Adorff a jiná městečka. i vsi ukrutně poplenil a popálil; nás podle toho napomínajíce, poněvadž jsme J. M. kurfirštovi připověď učinili J. M. neopouštěti, abychom to skutkem vykonali a se na takovou milostivou vuoli a lásku J. M., kterúž k nám nésti ráčí, ohlédli a spolu s ním abychom tak žalostivých smrtí nevinných dítek, naříkání sešlých lidí, ctných pannen a paní, také lítostivého pláče a křiku obtížných křesťanuov, jichžto hlasové již téměř k ušima našim přicházejí, od nás pomoci a retuňku žádajíce, litovati a podle pána Boha našeho mstíti pomohli. Kteroužto žádost jich já spolu s těmi pány a přátely, kteří na ten čas ač v malém počtu ze tří stavuov při mně jsou, slušnou býti uznav, s tím lidem, což ho mám, ku pomoci sem se přiblížil, a Vás prosím i napomínám, aby ste druhou pomocí meškati neráčili a hned spěšněji, rozpíšíc, což najsilněji býti muože v hromadu táhli a jako praví ctní Čechové a milovníci pravdy boží, též i vlasti své a dobrého všeho křesťanstva, ďáblu z moci jeho (majíce nepochybně na pomoc našeho milého pána Boha) odpírati a proti němu spravedlivého boje vesele vésti pomohli, na čemž předkem rozšíření slávy boží a rozmnožení hojné všeho našeho dobrého náleží. A protož co v tom vuole Vaší jest (ač té naděje nejsem, aby ste tomu býti měli na odpor) Vaší od Vás odpovědi čekám spěšné. Také co jest pán z Vaitmile o království tomto i o nás smejšlel, z tohoto listu, jehož Vám připiš posílám a sám jej pod jeho štítem stvrzený mám, vyrozuměti moci budete. I poněvadž vědomá věc jest, bychom z země vytrhli, že on nám po Labi žádné spíže ven vézti nedopustí a o nás všecko zlé, podle jeho navyklého obyčeje, smejšleti bude, jakož pak, pokud zprávu mám, jest i nyní toho podle možnosti své neobmeškával, uznali jsme všickni za slušné, chom sobě před ním pokoj a bezpečenství zpuosobili, což mám za to, že se brzo vykoná. Dále prosím, že mne penězi meškati nebudete, neb v tom místě, jakž víte, žádných peněz není; nebo ty nenasycené královské ochechule penězóm dlouho ležeti nedadí, čije kosa kámen. - Puškáře dva mám před nikami a dva sou nemocni, a ti za to prosí, když více střelby pošlete, aby šte ji lépe potřebami opatřili, aby mohla po zemi vezena býti; jestliby ste potřebovali, poslal bych Vám jednoho, aby o tom zprávu učinil. A tak Vám věřím, že o tom o všem tu bedlivost míti budete, aby se naše spravedlivé a pobožné předsevzetí s dostatek vykonati mohlo. A na to myslte, aby nemeškajíc a nehledajíc odtahuov, též i žádnému rozpakování místa nedadouc, vejprava druhá lidu válečného se spěšně stala; což staneli se, věřte tomu, že bohdá té válce spěšný konec se učiní a my všickni s radostí, chváléc pomocníka našeho pána Boha, že se domuov navracovati a budoucně v dobrém pokoji dny své konati budeme. Amen."
Učiněno jest také v neděli dne svatých Filipa a Jakuba jminulých od něho Kašpara Fluga týmž osobám psaní: že jest mu s podivením nemalým, že jemu, jako přednímu správci, od nich nad lidem ustanoveným, žádné oznámení, že ten lid do pole vypravený s pole domuov se navrátil, se nestalo, anobrž k posměchu nemalému se trefilo, nad čímž nemalou žalost má. - Naposledy pak jest cedule jeho Kašpara Fluga, slovo od slova takto znící: "Včerajšího dne J. M. Kr. mandát došel jest mne, kteréhož datum v Litoměřicích v pátek po slavném hodu seslání Ducha svatého léta tohoto 47, z kteréhožto mandátu jiného nic se nadíti není, nežli nebudeli pomoci pána Boha všemohúcího, naše již tuším věčná a dávno složená poctivostí, hrdel, statkuov záhuba. V kterémžto mandátu sem já najméně avšak nepravě obviněn, ale poněvadž se tomu zřetedlně rozuměti muože, že na pruovod aniž na odvozování neviny nepřijde, než to sepsané a neskutečné provinění předce v pruochodu svém státi a zlé nad námi snad se konati bude, což jiného učiniti, nežli všecko pánu Bohu poručiti. Z těch a takových příčin ztížně k Vám naschvál posílám a předkem za to žádám, že mi oznámíte, předceli ten sněm k sv. Vítu položený v pruochodu svém státi bude; druhé, k čemu páni a rytířstvo, tolikéž páni Pražané a jiná města v království Českém, kteří jsou se zavázali a pečeťmi svými dostatečně stvrdili, připovídajíce se neopouštěti, se mají, tak abych já o tom všem vědouc, toho, což by nám a poctivostem našim [....], majíc na sebe znamenité nařčení, avšak jak svrchu dotčeno, nepravé, podle spravedlivosti i jiných pánuov a přátel, ničehož v těchto našich příliš znamenitých potřebách neobmeškal. Kdež jiné naděje nejsem, pro nastávající vždy čím dál větší potřeby, že mne odpovědí a gruntovní spěšnou zprávou meškati nebudete." Datum té cedule na Bečově ve čtvrtek po svaté Trojici nyní jminulé etc.
Tak jakž to všecko i jiné, co jest on Kašpar Flug k zlehčení a ublížení mocnosti, vrchnosti a duostojenství J. M. Kr. předsevzal a jednal, psaní jeho vlastní a zjevně vuobec vědomé jeho skutečné jednání dostatečně pokazují a svědectví toho vydávají.
A tak z toho ze všeho zřetedlně a světle se rozuměti muože, kterak a co jest on Kašpar Pflug o J. M. Kr. králi a dědičném pánu svém obmejšlel, jednal, puosobil a před se bral etc. čehož J. M. Kr., jakožto králi křesťanskému a spravedlivému dle povolání a mocnosti J. M. Kr., mlčením pominouti slušné ani náležité není.
Tu najjasnější kníže a pán, pán Ferdinand, římský, uherský, český etc. král etc., jakožto král český, majíc při sobě knížata a rady J. M. Kr. z stavuov panského a rytířského v znamenitém počtu z markrabství Moravského i z obojího knížetství Slezského a z Horního i Dolního markrabství Lužického, ráčiv dáti přečísti to obeslání J. M. Kr. naň Kašpara Pfluga vyšlé a listy jeho svrchu dotčené, k kterémužto obeslání, když jest naň třikrát vedle pořadu práva bylo zavoláno, on Kašpar Pflug jest nestál a majíc se té vší věci, jakž obeslání to v sobě ukazuje a zavírá, spraviti, toho jest neučinil a tak věda, že se svého všem vuobec vědomého předsevzetí a přečinění v najmenším spraviti ani se toho očistiti a neviny své pokázati nemuože, se jest nepostavil. Nébrž když jest jemu Kašparovi Pflugovi J. M. Kr. na poníženou prosbu přátel jeho, roku, mimo den prvé v obeslání jemu položený, přidati do týhodne ráčil, aniž k tomu roku, od přátel jeho tak vyžádanému, se jest před J. M. Kr. nepostavil než toliko psaní J. M. Kr., žádajíc pruotahu a bezpečenství, jest učinil, z těch všech svrchu psaných duoležitých znamenitých věcí a hodných příčin, nemohouc toho J. M. Kr. slušně pro vrchnost, mocnost a duostojenství své královské pominouti, než toho všeho pilně a bedlivě pováživše, takto
0 tom vypovídati ráčí: poněvadž on Kašpar Pflug z Rabšteina jakožto neposlušný, zlý člověk a svévolný, poddaných J. M. Kr. buřič, kterýž na se hajtmanství nepořádně bez vuole krále J. M. přijal a zemi proti císaři J. M. a Kr. M. zdvihal, nad povinností svou jest se zapomenul a takového nešlechetného přečinění a znamenitého J. M. Kr. vrchnosti a mocnosti ublížení i hrozného ourazu J. M. Kr. duostojenství se jest skutečně dopustil a tudy v nemilost, trestání a v spravedlivý hněv v pokutu J. M. Kr. upadl, i z těch příčin on Kašpar Pflug podle všech práv čest, hrdlo i sta tek svůj jest propadl a ztratil.
Stalo se na hradě Pražském v pátek po sv. Jakubu léta 1547.