Opis v archivu Jindřichohradeckém.

Jakož jest J.M.Kr., pán náš nejmilostivější, na poníženú prosbu urozeného Viléma z Rožmberka, správce a vladaře panství a rodu Rožmberského, co se té rozepře, kteráž mezi ním, Vilémem, jakožto puovodem s jedné, a osvícenými Hendrychem starším a Hendrychem mladším svaté římské říše :knížaty, purkrabství v Míšeni, hrabaty z Hartnštajna a pány z Plavna a z Gerova z stráný druhé dotýče, jemu Vilémovi některé prostředky, jákby ta rozepře, podle spravedlivosti konec svuoj vzíti mohla předložitji ráčil kdež pak on, Vilém z Rožmberka po takovém J. M. Kr. předložení ztížnostsvou J. M. Kr. a stavuom království Českého v spisu jest podal, předkem J. M.Kr. a stavuom k paměti přivozujíc, kterak jsou předkové a všecken rod jeho od Jich M. císařuov a králuov. českých a všech stavuov království Českého předi mnohými léty a paměti lidskými za služby jich věrné, které jsou císařuom a králuom českým i všemu království Českému, nelitůjíc hrdel životuov ani statkuov svých, věrně, platně a užitéčně činili, i také z mnohých jiných příčin tím obdařeni a k tomu připuštěni že jsou, místa svá první ten kterýz jest byl správce a vladař domu a rodu Rožmberského přede všermi obyvateli královstvi Českého při sněmích obecních sjezdech, volení Jich M. králuov českých, při korunováni v soudech zemských, krále J. M. radách, v relacích sněmovních i zemských mívali a toho užívali a nižádný z předkuov jeho, Viléma, těch všech let a časuov v to nevkročil a tak jsú toho vždycky v užívání byli.

Jakož pak král Vladislav, slavné paměti, když jest vyměřování o soudu zemském i o jiných věcech zemských s povolením a jistým vědomím všech tří stavuov na sněmu v valném činiti ráčil, vzhlédšé J.M.Kr. s stavy na to, že předkové jeho; Viléma, těch míst vždycky od, starodávna užívali, ráčil jest v zřízení zemskými starém obzvláštně nejeden artikul, kde rod jeho, Viléma, místa jmíti má, ustanoviti a na věčné budoucí časy zříditi a předešlá sedání a místa domu Rožmberského majestáty i týmiž zřízení zemskými tsvrditi; a všickni stavové toho času za sebe, své dědice a budoucí tomu zadosti učiniti připověděli a to na časy budoucí a věcné pevně, stále a neporušitedlně zdžeti, jakž tíž artikulové sněmovní šíře to ukazují. Však co se jest jemu Vilémovi z Rožrmberka v jeho malých osiřalých dětinských létech na ublížení jeho a všeho rodu jeho beze všeho provinění stalo, když on toliko v letech šesti a Petr Vok bratr jeho ve čtrnácti dnech stáří po smrti otce jich pozuostali a potomně od strejce svého ven země, jsa v létech jedenácti k Volfgangovi biskupu Pasovskému, hraběti z Salmu ujci svému na učení dán: tu že někdy Hendrych z Plavna, purkrabie v Míšni, toho času nejvyšší kanclíř královstvi Českého; se dožadoval, aby míst knížetských zde v království Českém užívati mohl, kdež pak jakýmkoli zpuosobem do zřízení zemského na veliké ublížení jeho a rodu jeho a rodu keho oba předešlé artikule z starého zřízení zemského jsou změněny a každé kníže před rodem jeho aby v soudu zemském místo měl postaveno; a v druhém artikuli též, kde rod jeho, Viléma, místa svá jmíti má chyba knížat kteří v Čěchách jsou položeno. Ješto z toho rozuměti se muože, že dotčený pán z Plavna, purkrabie vJMíšni, znájíc to, že on Vilém i bratr jeho v mladých, dětinských osiřalých létech sou žádny z rodů jich dospělých let nemaje, aby se o to zasaditi a tomu odpor učiniti mohl, toho času se toho dožádal, a předešle, pokudž předkové jeho v svých dospělých letech byli, žádný z pánuov z Plavna ani dotčený pan Hendrych purkrabie míšenskřý žádného odporu proti tomu ničemémuž, majíc pod ním místa svá nečinil ani kdy toh o žádati směl.

J. M. Kr. již jim to dokonce odjíti, nad nimi sedati chtíce, se proti tomu postavili; ješto skrze to proti svobodám a obdarování tohoto království čtvrtý stav na ublížení všech obyvateluov by přibyl, J. M. Kr. on Vilém z Rožmberka s poníženou poddaností prosíc, tolikéž i stavuov tohoto království, aby J. M. Kr. s stavy jemu a rodu jeho na nynějším sněmu to k nápravě přivésti ráčil, tak aby při starém o rodu jich zřízení zemském a při obdarováních zachováni a zuostaveni byli, jak to všecko týž spis jeho, Viléma z Rožmberka, šíře v sobě obsahuje a zavírá. Kterýžto spis z poručení J. M. Kr. dotčeným knížatuom, aby zase na to odpověď dali, jest podán, což jsú tak učinili, a potom dále jedna každá strana na to všecko jiné další spisy se všemi průvody svými podle poručení J. M. Kr. jsou podali; kdež pak J. M. Kr., majíc při sobě nejvyšší úředníky a soudce zemské též rady J. M. Kr. nicméň osoby od stavu panského a rytířského z plného sněmu obecného k tomu přidané, to všecko vyslyšeti a dále strany, chtělyliby co mimo ty spisy a ukázání vésti a mluviti, z milosti své královské, aby vždy žádné straně ublíženo nebylo, k tomu připustiti ráčil.

I předkem od Viléma z Rožmberka taková ztížnost jeho v spisu J. M. Kr. podaná jest přečtena, položivši při tom majestát krále Vladislava, slavné paměti, kterýž praví, že vyměření o sedání v soudu zemském učiniti a místo rodu z Rožmberka, kteréhož prvé užívali, nade všemi jinými potvrditi ráčil; kterýžto artikul v zřízení zemském starém obzvláštně jest postaven, začež všickni tři stavové tohoto království i na místě budoucích svých připověděli dosti tomu, což tak týž král Vladislav na věčné časy ustanovil, učiniti a zdržeti. A tak se tím ukazuje, že netoliko za krále Vladislava J. M. ale i za předešlých králuov českých Jich M. vždycky předního místa páni z Rožmberka užívali; a poněvadž páni z Plavna, purkrabové míšeňští, v prvním svém spisu toho doložili, že tomu, aby od předešlých králuov českých Jich M. rod z Rožmberka taková obdarování měl, místa nedávají, z té příčiny předkem ten majestát že se ukazuje.

Položivši také majestát krále Ludvíka, slavné paměti, potvrzení výš dotčeného majestátu, též dva majestáty J. M. Kr., pána našeho milostivého, kterýmiž J. M, Kr. také těch obou majestátuov potvrzovati ráčí a pravie, že v tom poslednějším léta etc 44 vyšlém majestátu někdy pan Hendrych, purkrabie míšeňský, otec jich bratří, jsa nejvyšším kanclířem království českého, se podepsal. Dále pravie, že v druhém spisu jich, pánuov z Plavna, ten jeden artikul jest položen, že v zřízení zemském léta etc 30 vytištěném to strany sedání pánuov z Rožmberka v soudu zemském jest vypuštěno, a tudy jako by již to místo pánuov z Rožmberka k změnění přišlo a jsouce toho času Petr z Rožmberka přítomný, že tomu v ničemž na odpor nenastupoval.

I na ten artikul tu odpověď on Vilém z Rožmberka dávajíc, že tím vypuštěním toho artikule v témž zřízení nemohlo jest to místo rodu jeho k změnění přijíti, nébrž též zřízení vztaženo jest na staré zřízení a dsky, a tak po vytištění téhož zřízení vždycky jak i prvé při sedání v soudu zemském páni z Rožmberka jsú zachováváni a toho místa svého až do léta etc 49 v užívání pořádném byli, jak to J. M. Kr. podáno jest, že Petr z Rožmberka v sněmu relací po králi J. M. činil, tolikéž v soudu nade všemi úředníky sedal. A tak od toho času to místo pánuov z Rožmberka nikdá k změnění až teprv léta etc 50, když on Vilém v létech dětinských a osiřalých, jak dotčeno, byl, nepřišlo. Jest také v tom spisu jich, purkrabuov míšeňských, i to postaveno: že J. M. Kr. s stavy práv tohoto království přičiniti i ujíti moc míti ráčí; a tak což na obecném sněmu podle té mocnosti J. M. Kr. a stavuov jest zavříno, tomu on Vilím na odpor se stavějíc, že tudy J. M. Kr. v mocnost a duostojenství a stavuom sáhá: i tomu zjevně odpírajíc, nébrž k tomu že J. M. Kr. a stavuom ta mocnost slušně práv podle uznalé potřeby přičiniti neb ujíti náleží, také se přiznává, ale toliko o to, jaké obdarování od předešlých králuov Jich M. má, aby při tom od J. M. Kr. podle J. M. potvrzení a od stavuov byl zuostaven, se zasazuje; a což tak bez přítomnosti a v létech dětinských jeho, Viléma z Rožmberka, majíc na budoucí a věčné časy bez přerušení trvati, změněno, to aby zase k nápravě přivedeno bylo. Neb věc rozdílná jest, když se všech stavuov a obyvateluov tohoto království dotyce, v čemž pro jisté příčiny všem stavuom také s J. M. Kr. nařízení činiti náleží, ale když se jedné osoby a jednoho rodu, jakž někteří úřady dědičné v tomto království mají, dotyce, to na sněmu ani jinak zvlášť bez přítomnosti a vědomí toho, číž věc jest, změniti se nemuož, a tak on, Vilém, pokud vlastnie osoby a rodu jeho se dotýče, o to toliko se domluva.

Také z téhož majestátu krále Vladislava se nachází, jak J. M. znajíc mnohé rozdíly a nevole o úřady a místa v tomto království mezi stavy, pro tu příčinu z Uher přijieti, a aby ty ruoznice upokojeny býti mohly, nařízení strany ouřaduov, při kterém stavu kteří zuostati a jak jedni po druhých v soudu zemském sedati mají, učiniti ráčil. A jest toliko dvíma stavy, panským a rytířským, ten soud osazen, při čemž o knížatech, bylili by v Čechách, aby nad pány z Rožmberka místo míti měli, žádné zmínky není, jako tuto novým zřízením to staré zřízení jest proměněno; při kterémžto nařízení krále Vladislava předkové jich, pánuov z Plavna, jsouce, tak dobře jako i jiní k tomu se přiznali a v soudu zemském pod jinými pány sedali.

Také zřízení zemské jest. že potaz titulem toliko panského a vladyckého stavu se vynášeti má, tolikéž i relací tím jménem se činí. A kdyby knížata v soudu sedajíce přední místa držeti měli, jizby knížetským, panským a vladyckým titulem potaz vynášeti se musel, a tak z toho zřízení na věčné časy učiněného tudy by sjíti muselo.

A poněvadž soud zemský jako studnice znamenitá jest usazen, z kteréhož všecky jiné dobré věci řád, jednota a pokoj pochází a mocnost J. M. Kr. se tu tvrdí, jakby tehdy těmi dvěma artikuli k ujmě rodu jeho, Viléma z Rožmberka, opravenými předělán býti měl, poněvadž od té výpovědi krále Vladislava J. M. až do toho nového zřízení v ničemž proměněn není? táhnúc se v tom na zřízení zemské, že rozsudkové krále J. M., též panský a vladycký v své mocnosti zuostati a před se jíti mají. A tak ta výpověď krále Vladislava, zvlášť poněvadž i potvrzena J. M. Kr., pánem naším, jest, v ničemž zrušena býti nemůž.

Také to J. M. Kr. předkládaje, aby pro budoucí řád a pokoj ti dva artikulové v nově opravení zase k nápravě přivedeni byli, i to J. M. Kr. k paměti přivozujíc, že při korunování J. M. Kr. někdy Petr z Rožmberka byv korunu před J. M. Kr. nesl a ve všech poctivostech místa předního užíval, v tom se na pamět J. M. Kr. a Jich M., kteříž tehdáž přítomni byli, táhnúc. Neb kdyby ti změnění dva artikulové průchod měli, když korunování přijde, brali by knížata na se ceremonie stavu panskému náležité, skrze což rozdvojení a nevole škodné J. M. Kr. a tomuto království povstati by mohly, ješto předešle J. M. Kr. s stavy to předcházeti ráčil; tak když která knížata do tohoto královstvie se přijímali, museli se ne za knížata, než toliko za stav přiznávati, jako i kníže Arnošt bavorský na ten zpuosob přijat jest a listem svým k stavuom tohoto království se přiznal.

A jinak byly by věci nebezpečné, aby knížata říšská, kupujíce v tomto královstvie statky, měli hlasu knížecího v soudech a sněmích užívati, a také v říši hlasy své majíce, tam věci své podle vuole své vykonávali; coby z toho dobrého přijíti mohlo, jest snadné k uvážení J. M. Kr., jakž na to mnozí příkladové jsou, když knížata v tomto království byli, v jaké roztržitosti království bylo. Než jaká poctivost jim purkrabuom míšeňským v říši jako knížatům říšským náleží, toho že on, Vilém z Rožmberka, jim přejíc, také spravedlivě toho, čímž rod jeho v tomto království jest obdařen, užiti žádá. Neb práv a řádu nemohou nežli tři stavové podle povinností svých, jakž to zřízení zemské léta etc 30, na kteréž se on Vilém také táhne, vytištěné, ukazuje, podle J. M. Kr. dopomáhati.

Také oni, páni z Plavna, v spisu svém toho dokládají, že to, čímž někdy otec jich od J. V. C. na sněmu říšském obdařen a na to také povolení od J. M. Kr. a stavuov tohoto království dosáhl, zřízením zemským, relacími a nálezy jest stvrzeno: k tomu on, Vilém z Rožmberka, pravie, že to nové obdaření a užívání proti starším privilegiím a užívání postačiti nemůž, a v tom na zřízení zemské a některé výpovědi krále Vladislava J. M., též soudu komorního, což již J. M, Kr. také podáno, se táhnúc, že poslednější majestátové proti starším odsuzováni bývali; a tak podle toho všeho ukázání prosí J. M. Kr. on, Vilém z Rožmberka, za milostivé a spravedlivé opatření.

Proti tomu od knížat Hendrycha staršího, Hendrycha mladšího, purkrabuov v Míšni, jest mluveno: že od něho, Viléma z Rožmberka, zřízení léta etc 30 vytištěné, v kterém žádná zmínka o rodu z Rožmberka není, jinak se vykládá, ješto to, co v něm položeno neb není, bez výkladu strany samo to v sobě zavírá; a ten artikul, kterýž on Vilém z Rožmberka sobě ztěžuje, k lepšímu jeho do nového zřízení jest postaven, kterýž v tom prvním byl pominut, jak ten, "kdožby vladařem domu Rožmberského byl, nade všemi úředníky své místo míti má kromě knížat, kteřížby v Čechách byli." A poněvadž to, že to slovo "krom knížat" mimo majestát krále Vladislava jest doloženo, sobě ztěžují, nad to předkové jeho, když to zřízení léta etc 30 se vytisklo a celý artikul o rodu jich vypuštěn, by byli jaké ublížení své v tom znali, nebyli by toho mlčením pominuli; ale znajíce, že J. M. Kr. s stavy tu moc a svobodu práv přičiniti a ujíti míti ráčí, také sobě v tom pokoj dali. A poněvadž v tom spisu svém siřeji o tom položili, opáčením toho J. M. Kr. zaneprázdňovati nechtíc a vždy se jim vidí, že tím novým zřízením jemu, Vilémovi z Rožmberka, a rodu jeho nic ublíženo není, nebrž místo jeho nad jinými úředníky podle toho majestátu krále Vladislava jest vyhrazeno, a tak zbytečně na to od něho se nastupuje; neb naděje ta nejní, aby J. M. Kr. s stavy komu tím, aby knížata do tohoto královstvie přijímána býti neměla, zavázán býti ráčil, ani to, aby knížata míst svých užívati neměli, není zapovědíno: a tak když J. M. Kr. to bedlivě s Jich M. rozvažovati ráčí, nedotýčeli se v tomto velice mocnosti a duostojenství J. M. Kr. a stavuov toho království, čemuž on, Vilím, na odpor se staví, to při takovém J. M. Kr. uvážení zuostavujíc, neb tato ztížnost jeho, Viléma z Rožmberka, jinak více proti J. M. Kr. a stavuom tohoto království nežli to zřízení zemské nové, kteréž J. M. Kr. s stavy s bedlivým uvážením ustanoviti ráčil, býti se vidí.

A co někdy kníže Hendrych, otec jich, při J. M. Kr. a stavích, aby v tomto království duostojenství knížecího užívati jako i jinde mohl za své věrné J. M. Kr. a tomuto království činěné služby, v kterýchž i život svuoj složil a dokonal, obdržel, to žádnému a tak ani jemu, Vilémovi z Rožmberka, k žádnému ublížení není, a to zřízení všem vuobec jisté a známé jest, ješto když to zřízení skrze jisté osoby od J. M. Kr. k tomu volené napravováno a srovnáno bylo, jest potom vuobec na sněmu vyhlášeno; ješto každý, znalli při tom co na ujmu svou mohl k tomu mluviti; ale on, Vilém z Rožmberka, ani žádný jiný nic se k tomu neohlásil a tak místo to otci jich knížat netoliko tím zřízením, ale i sněmy jako léta etc 52 a etc 53 užíváním jest stvrzeno; ano kde on, Vilém z Rožmberka, tiem, že tehdáž let dokonalých neměl, se zastírá, jest proti tomu zjevné, že léta etc 50 kšaft, kterýž posavad ve dskách jest, učinil, a tak maje léta k kšaftování, nad to tehdy k tomu, v čemž se rodu a poctivosti jeho, jakž se to vykládá, dotýkalo, ohlásiti se mohl, ale pominuv toho, teprv po věci jisté stvrzené na to nastupuje, ješto v těch sněmích a zvláště léta etc 49 mocné otcovské poručníky maje, ti zapisovati se za relátory dali a tak to, což se tu pořádného stalo, stvrditi pomohli. Než aby tuhdy čtvrtý stav v království tomto přibýti měl, bezpotřebně ten výklad se činí, poněvadž J. M. Kr. s stavy s bedlivým uvážením to, jak tím užíváním duostojenství knížecího stav čtvrtý přičiněn býti nemá, dostatečně opatřiti ráčil, mimo což není dále potřebí J. M. Kr. a stavuom toho předkládati, a což již jednou dobře opatřeno, o to se dále starati.

Také J. M. Kr. i to v těch knihách v červené kůži i v druhých najíti ráčí, že po tom majestátu, kterého strana proti nim, knížatuom, užiti chce, knížata, kteří obyvatelé v tomto království byli, do soudu zemského dosazoval, a že kníže Jindřich minstrberské vždycky nad pány z Rožmberka sedal. Též také výpisové z desk dvorských jsou podáni na to, jak markrabové moravští, též knížata slezská nade všemi úředníky a tak i nad rodem z Rožmberka místa svá jměli, jakož i toho, že kníže Karel minstrberské prvního místa na soudu užíval, pamět lidská ještě jest; na to také výpisy dva z register soudu komorního položivše a při tom majestát císaře Zikmunda s zlatou bulli, též majestát císaře Karla Čtvrtého, nic míň krále Jiřího, což jim knížatuom z Plavna z poručení J. M. Kr. z kanceláře J. M. vydáno, kladouce, prosíce při tom J. M. Kr. za to, aby Pražané podle předešlého J. M. Kr. poručení majestáty své položili, z kterýchžto všech majestátuov že také to, jak knížata jsouce v království tomto vždycky míst předních hned po králích Jich M. užívali, se vyhledá. A tak nic nového se tuto nestalo, než což prvé obecně za pořádek držáno, to jest obnoveno; při čemž oni knížata od J. M. Kr. a Jich M. žádajíce býti zuostaveni. Žeby pak předešlí páni z Plavna do tohoto království toliko za many přijati byli, při tom i to on, Vilém z Rožmberka, přivozujíc, jak některá knížata, žádajíce obyvatelé v tomto království býti, duostojenství knížecího v tomto království užívati, jako i kníže Arnošt bavorské, se odřekli, není naděje, aby se to našlo, a by pak i někdo, moha něčeho spravedlivě užívati, to dobrovolně opustil, tím jinému uškoditi a J. M. Kr. a stavuom k přijímání knížat do království tohoto cesta zavříti se nemůž, a tak ani to, že předešlejší obdaření rodu Rožmberskému jest, nic na překážku jim knížatuom v užívání duostojenství knížecího není.