Než, kdyby ta privilegia, že i nad knížaty vladař domu Rožmberského sedati má, od něho, Viléma, se ukázala, mělby se podle čeho zasaditi; ale ani toho, aby nade všemi obyvateli místo jim ukázáno bylo, jakž jest povědíno, se ničímž neprovozuje. Také J. M. Kr. to v dobré vědomosti jest kterak J. V. C. a knížata říšská Jich M. to, že někdy kníže Hendrych, otec jich, z rodu starodávního knížecího pošel, vysvědčovati ráčí, a když se předkové jich do království tohoto dostali, že na sněmy říšské obsíláni bývali, a tak z těch duovoduov to, aby knížecího duostojenství užívati mohli, jest jim stvrzeno.

I to praví: že v knihách pana Krajíře to se nachází, že když poselství z tohoto království bylo, že Lev z Rožmitála první místo nad pány z Rožmberka držel. Za jakú příčinu předek jeho, Viléma, při korunování J. M. Kr. předního místa užil, to J. M. Kr. v paměti jest, čehož oni knížata vykládati nechtí. Než o tom se ví, že při volení krále J. M. žádný z Rožmberka nebyl. Dále praví: že v relací sněmovní léta etc 41 se nachází, že Jan z Vartmberka, nejvyšší purkrabie pražský, nad Petrem z Rožmberka postaven, jakž na to také výpis z desk zemských J. M. Kr. jest položen, tím pak při svú doličujíce, že to znamenitě zřízením zemským jest opatřeno, což tak za právo vuobec se nalézá a ustanovuje, jak to ode všech lidí beze všeho přerušení skutečně zdržáno a zachováno býti má, táhnúc se v tom na dva artikule zřízení zemského, a vždy jak prvé podle toho, což jednou k stvrzení dokonalému přišlo, prosíce od J. M. Kr. a stavuov zuostaveni býti, a s tím se vším poroučejíce se také J. M. Kr. a Jich M. k opatření spravedlivému.

K tomu od Vilíma z Rožmberka to jest mluveno: že J. M. Kr. v obšírných slovích, jak páni z Plavna předešlé spisy své bezpotřebně i s rozličnými duotkami opáčili, slyšeti ráčil, a tak že dle potřeby rodu svého zase na to odpovědí porozšířiti se musí. A předkem, kde zase od nich, pánuov z Plavna, na to, jak v zřízení zemském léta etc 30 vytištěném artikul o rodu z Rožmberka jest vypuštěn, jest nastúpeno: ač na ten artikul dosti za odpověď již jest dáno, však nad to toho dokládajíc, že ten artikul o sedání vladařuov z rodu z Rožmberka do majestátu krále Vladislava J. M. jest postaven a potomně od J. M. Kr., pána našeho, potvrzen, a tak tím vypuštěním tehdáž toho artikule a zřízení zemského nemohlo to k zrušení přijíti.

A vidí se, že oni, páni z Plavna, proti tomu krále Vladislava vysvědčení a J. M. Kr. potvrzení neměliby to dáti od sebe mluviti; kde také to jest mluveno, žeby on, Vilém z Rožmberka, majíc předce místo své nade všemi pány, zbytečně na tuto při nastupoval, ješto jinak tomu, čeho on purkrabové míšeňští pod tím hledají, se rozumí, totiž, aby ne po pravé ruce králi J. M., ale po pravé ruce knížatuom sedali, a tak by proti privilegium z míst svých strčeni byli. Neb majíce kní

žata v soudu hlas, chtěliby ho i v sněmích a relacích užiti, poněvadž to jedno z druhého pochází, skrz což soud zemský a to nařízení krále Vladislava J. M. byloby potupeno. Také úředníci jinak než od stavuov panského a rytířského pod hrdlem přijímati nemají relací, ješto knížata činíce relací, nemohla by jinak než slouti knížecí, panská a vladycká.

Jest pak také i to vykládáno, že J. M. Kr. na otce jich, purkrabuov v Míšni, žádost s stavy strany užívání duostojenství knížecího toho potvrditi i v zřízení zemském ten artikul doložiti poručiti ráčil, k čemuž poručníci jeho, Viléma z Rožmberka, v relací se přiznali: k tomu praví, že poručníci strany poctivosti rodu jeho k ničemémuž se přiznati nemohli, aniž také nad poctivostí a rodem poručenství neměli než nad dětmi a statkem. Také nenejde se, aby jako poručníci na místě jeho, Viléma, takové přiznání učinili, ale toliko od osob svých, jsouce obyvatelé v tomto království, a že poručníci o poctivost toho, nad kýmž poručníci jsou, souditi se nemohou, v tom se na zřízení zemské táhnouc; a tak v tom nic pomocného jim, purkrabuom míšeňským, se nenachází.

Co se také toho, žeby on, Vilím z Rožmberka, kšaft léta etc 50 učinil a tak léta majíc tomu na odpor nenastupoval: proti tomu artikuli na pamět J. M. Kr. se táhnúc, že hned, jakž k létuom dospělým přišel, to na J. M. Kr. vznesl a pro změnění toho místa do soudu zemského dosésti se zbraňoval, a tak žádné v tom promlčení, jakž rozumí se, že to strana k tomu vede, státi se nemohlo.

Strany pak toho, žeby někdy otec jich, pánuov z Plavna, přiznáním v sněmích léta etc 52 a 53 k relací titul knížecí stvrditi měl: k tomu praví, že to všecko vnově po tomto posledním zřízení se dalo, ale jeho, Viléma z Rožmberka, věci jsou staré, kteréž spravedlivě před novými předjíti mají. Ano by dsky neshořely, proti těm dvěma novým sněmům mohlo by se starých do padesáti na užívání místa toho od rodu Rožmberského ukázati, což kdyby před rukama bylo, nevěří se, aby někdy Hendrych z Plavna, vidouc, že rod jeho žádného zvláštního hlasu v soudu a v sněmích nejměl, na to nastupovati směl. Neb i to se z pruovodu jeho, Viléma, vyhledá, že páni z Plavna za many do království tohoto se přiznali; žeby také předešle knížata v soudech sedali, výklad toho činíce, že tudy nic nového otec jich purkrabuov míšeňských sobě nezjednal: to také vidí se, že obdaření rodu Rožmberskému nic k ujmě se nestalo, neb sedalili jsou knížata v soudu neb sněmích, byli synové královští aneb gubernátorové, a byť i gubernátor stavu knížecího nebyl, tehdy pro duostojenství J. M. Kr. stavové věděliby se jak k němu zachovati, ale knížata říšská aby v soudu sedati jměli, toho se ničímž neukáže.

Také jest na to, žeby předešle knížata i jiní páni nad pány z Rožmberka sedati jměli, nastoupeno, na nějaké knihy pana Krajíře a pána z Vartmberka oni, purkrabové míšeňští, se táhnúce: i o tom, jaké to knihy a od koho jsou přijaté, se neví, a tak nejsouc on, Vilím z Rožmberka, té víry, aby J. M. Kr. toho, aby těmi škartami ta výpověď krále Vladislava J. M. a potvrzení J. M. Kr. i užívání toho pořádné mělo k zrušení přijíti, dopustiti ráčil, neb se tomu zjevně odpírá. Než jestli který z Rožmberka (nejsouc vladařem) podle let mezi jinými pány sedal, jak také to nařízení krále Vladislava J. M. na to se vztahuje, to ke škodě tomu, kterémuž místo první jako vladaři náleží, býti nemuož. Kde také i to jest mluveno, žeby léta etc 41 v relací sněmu obecného někdy Jan z Vartmberka, tehdáž nejvyšší purkrabie pražský, nad Petrem z Rožmberka postaven byl: k tomu praví, že týž Petr z Rožmberka osobně při tom nebyl, ale jiný na místě jeho se přiznal, a tak to z omylu státi se muselo; neb téhož léta také hned po J. M. Kr. za rektora byl postaven, na to sněm, který toho etc 41 léta byl držán, položivši a dál i v tom také na pamět J. M. Kr. se táhnúc.

Žeby také žádný z Rožmberka k volení J. M. Kr., pána našeho, volen nebyl, těm holým slovuom beze všeho duovodu on, Vilím z Rožmberka, místa nedávajíc, nébrž také v tom na pamět J. M. Kr. se potahujíc, že vedle jiných hlas J. M. Kr. dal a tak při tom byl; ano i před spravováním J. M. Kr. tohoto království předkové jeho, Viléma, vždycky domu rakouského se věrně přidrželi a předkuom J. M. Kr. platně sloužili, načež i obdarování mnohá mají. A tak oni, purkrabové míšeňští, toho, aby při tom, což jednou v nově stvrzeno, zuostaveni byli, vždy užiti žádajíce, nad to on, Vilím z Rožmberka, čím starožitněji rod jeho, jak prvé mluveno, obdařen jest, spravedlivě při tom zuostati žádá; při tom taky pro poctivost rodu svého některé listy na pargameně s pečeťmi přivěšenými knížat Ursinuov, kterými se k krevnosti rodu Rožmberského přiznávají, položivši a tak co tuto on, Vilém z Rožmberka, předsevzal, pravíc na tom J. M. Kr. i toho království dobré býti, aby to, což pro samý řád a pokoj se nařídilo, v mocnosti zuostalo. Ale oni, purkrabové míšeňští, toliko osoby své, jako knížata říšská, že opatrují, tím pak on, Vilím z Rožmberka, k své spravedlivosti dokládajíc, poněvadž Jich M. předešlí králové čeští i potom budoucí třem stavuom toliko povinnost činiti ráčí, jednoho každého při řádu a právu zuostaviti, a nad to král Vladislav J. M. toliko dvěma stavuom také milost o nápadích učiniti ráčil, a relací toliko o ty tři stavy se dějí, J. M. Kr. také se třími stavy práva dopomáhati ráčí a tak také jedno tři stavové v povinnosti J. M. Kr. jsou: i z těch příčin to, což tak na věčné časy utvrzeno, v své stálosti zuostati a ne tak pro osoby jich, pánuov z Plavna, k změnění přijíti má; s tím jak i prvé poroučejíc se v tom J. M. Kr. a Jich M. k uvážení.

Na to od knížat, purkrabuov v Míšni, jest mluveno: že všecko to, což již prvé spisy i v řeči jest předkládáno, nyní se znovu opakuje a při tom rozumy s výklady takovým předešlým řečem se dávají, a tak na každú řeč obzvláštnie odpovědi dávati, vidí se býti bezpotřebné, a byloby i proti oznámení J. M. Kr.; protož tím J. M. Kr. zaneprázdňovati nechtíc, než o tom toliko zmínku činíce, žeby synové králuov českých toliko, jak se tu vykládá, v soudech sedali, ješto, když J. M. Kr. v ty výpisy, v knihy pana Krajíře a pána z Vartmberka, nahlédnouti ráčí, nejde se, že netolika knížata minstrberská, ale také i knížata gerlická, těšínská a opolská v soudech sedávali a místa svá nad pány z Rožmberka držívali, aniž také knížata minstrberská synové krále Vladislava nebyli, a tak ten výklad jako i jiné jemu, Vilémovi z Rožmberka, žádného prospěchu nepřináší. Kde pak také J. M. Kr. to, jakoby on, Vilém z Rožmberka, v tom netoliko své, ale při tom J. M. Kr. a tohoto království dobré obmýšlel, předkládá: i jest jisté, že z vuole pána Boha J. M. Kr. dobré J. M. a tohoto království bez opatrování jeho, Vilíma, jinak vyhledati uměti ráčí.

Než poněvadž toho, na čemž podstata duovodu jeho by byla, totiž, že předkové jeho nad knížaty předešle sedali a druhé, že již více knížat J. M. Kr. a stavuom do tohoto království přijímati jest zastaveno, ničímž se nepokazuje, tehdy neví se, čím on, Vilém z Rožmberka, jim, knížatuom, v užívání duostojenství jich knížecího překážku činiti může. Neb jakú moc král Vladislav J. M. k tomu, aby rod z Rožmberka místem nad jinými z stavu panského obdařen byl, jmíti ráčil, vidí se, že z takové mocnosti J. M. Kr., pán náš, s stavy tohoto království to užívání místa podle duostojenství knížecího někdy knížeti Hendrychovi otci jich a budoucím jeho potvrditi moci ráčil.

Naposledy položivše majestáty od Pražan složené a podle toho všeho ukázání vždy prosíce J. M. Kr. a Jich M. za milostivé a spravedlivé opatření. A které listy on, Vilém z Rožmberka, na rod svuoj klade, poněvadž o starožitnost rodu na ten čas rozepře žádné není, zdá se zbytečnie býti tím zaneprázdnění; neb by pře o to byla, také by oni, knížata, to, ja rod jich od některého stalet z knížat říšských pošel, provedli, jakož pak také i J. M. Kr. v milostivé vědomosti na díle to jmíti ráčí.

Nejposléze od Viléma z Rožmberka to na tu řeč jich knížat purkrabuov míšeňských jest povědíno: že o tom, aby která jiná knížata, mimo syny krále Jiřího, kdy do kterého soudu vsazeni byli, se neví; což kdyby tak bylo, tehdy by nařízení jménem knížat, pánuov a vladyk k vynášení potazuov se bylo stalo, a tak zuostávali by J. M. Kr. čtyři stavové tohoto království v povinnosti, ale jest to všecko tím zřízení krále Vladislava na jistý zpuosob ustanoveno; a aby to, že rodu Rožmberskému nad knížaty místo jest ukázáno, se provozovati jmělo, neukazuje potřeba, neb poněvadž čtvrtý stav jest zapovědín, již páni z Rožmberka předce v svém prvním místě zuostávají. Než jim, pánuom z Plavna, to ukázati byloby povinné, že starší privilegia na to mají, aby nade všemi jinými podle duostojenství knížecího hlasu a místa v království tomto užívati mohli; protož, čehož se neukazuje, toho také užiti se nebude moci. A tak to všecko od stran připuštěno jest k uvážení J. M. Kr. a Jich M. spravedlivému.

Tu nejjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český oc král, infant v Hispanii, arcikníže rakouské a markrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabie etc, jakožto král český, majíc J. M. Kr. při sobě najvyšší úředníky a soudce zemské i rady J. M. Kr., nic méně osoby z obce od stavuov panského a rytířského na plném sněmu obecném nynějším přidané, ráčil jest ztížnost jeho, Viléma z Rožmberka, v spisu, též odpověď knížat, purkrabuov v Míšni, J. M. Kr. podánu, i jiné stran další spisy slyšeti, při tom majestáty císařuov a králuov Jich M., krále Vladislava nařízení, dsky artikuolův sněmovních a relací, výpověď krále Jana a jiné rozsudky staré i nové soudu komorního, vysvědčení knížat Ursinuov i jiná, knihy pamětí starých, zřízení zemská i jiná ukazování a jich s obou stran předložení, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom J. M. Kr. vypovídati ráčí: poněvadž jest se to našlo a vyhledalo z majestátu, slavné paměti, krále Vladislava stavuom království Českého daného, také i z zřízení zemského J. M. Kr. a všemi třmi stavy tehdáž utvrzeného, že soud zemský toliko dvěma stavy, totiž stavem panským a rytieřským, osazen jest byl a na potomně věčné časy osazován tak býti má, a on, Vilém z Rožmberka, to jest majestátem od J. M. krále Vladislava, slavné paměti, předkuom a potomkuom rodu jeho daným, kterýž, slavné paměti, králem Ludvíkem též i J. M. Kr. dostatečně potvrzen jest, i také zřízením zemským starým o osazování soudu zemského za slavné paměti krále Vladislava učiněným a vyměřeným dostatečně pokázal, že rod jeho, který by byl vladařem panství a rodu Rožmberského, v soudu zemském sedati a místo po pravé ruce J. M. Kr. nade všemi úředníky zemskými v témž soudu zemském na budoucí časy jmíti a držeti má, kteréhožto místa předkové jeho vždycky v držení a užívání beze vší překážky jsou byli až do jeho, Viléma z Rožmberka, osoby: z těch příčin J. M. Kr. jej, Viléma z Rožmberka, jakožto vladaře a správce rodu a panství Rožmberského, i budoucí jeho při témž místě v soudu zemském, jakž napřed dotčeno, zuostavovati ráčí, tak že jemu ani budoucím jeho ti artikulové strany knížat v soudu zemském nad ním sedání v zřízení zemském léta etc 49 učinění a z starého zřízení zemského proměnění ke škodě nejsou a býti nemají. Též také kdyby relací sněmu obecního o přitisknutí pečeti zemské k jakýmžkoli listuom aneb potřebám činěna ke dskám zemským býti jměla, poněvadž to toliko těm dvěma stavuom, panskému a rytieřskému, samým náleží, on, Vilém z Rožmberka, s budoucími svými, vladaři aneb správci rodu Rožmberského, jakožto přední osoba v těch stavích při takových relacích činění se zuostavuje.

A což se Hendrycha staršího a Hendrycha mladšího knížat, purkrabuov v Míšni etc, dotýče, ti podle svého duostojenství knížecího v radách J. M. Kr., v sněmích a relacích sněmovních míst a přední přímluvy v stavu panském i v jiných místech jim náležitých užívati mají.

Dali památné. Stalo se v pátek po vstoupení pána Krista na nebe jinak dne svaté Žofie léta 1556.

Tento výpis této vejpovědi vydán jest z register královských soudu komorního království Českého s povolením nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského a českého etc krále, infanta v Hispanii, arciknížete rakouského a markrabí moravského etc, pod pečetí J. Kr. M.

Stalo se v sobotu po sv. Žofii léta nahoře psaného.