Sine dato. MS. souč. v archivu česk. místodržitelství.

Nejjasnější a nejmilostivější králi! Ačkolivěč na vznešení J. M. C. i také V. Kr. M. na sněmu tomto nynějším, kdybychom se byli všichni tři stavové jednomyslně snésti mohli, byli bychom V. Kr. M. podle starobylého obyčeje i pořádku obšírněji, nežli v tomto spisu postaveno jest, sepsání podali: ale však poněvadž stav panský a rytířský s městy sme se snésti nemohli, vidělo se jest nám za potřebné, což tak mezi námi na rozdílu jest, poníženě a poddaně V. Kr. M. oznámiti, ač v pravdě neradi, neb majíc napomenutí V. Kr. M. a milostivou žádost v paměti, abychom se jednomyslně o odpověď snesouc V. Kr. M. tím spěšněji oznámiti mohli, všelijak sme to smejšleli, že bychom to byli rádi vykonali.

A předkem, nejmilostivější králi, tyto všecky minulé dni hned po tom vznešení, kteréž ste na místě J. M. C. i od V. Kr. M. osoby učiniti ráčili, se vší pilností sme na tom seděli a mezi sebou rozjímali, abychom, znajíc toho pilnou a důležitou potřebu býti, milostivou žádost J. M. C. i také V. Kr. M. podle svých nejvyšších možností, by pak i nad možnost naši bylo, vyplnili: sprvapočátku hned v krátkých dnech my dva stavové sme se na tom snesli, abychom na osazení hranic a zámkův proti Turku pomezních jistou berní a sumu, kteráž by se k platnosti i s jinými, kteříž jsou předešle před námi svolili, srovnala a potom i jiným dědičným zemím ku příkladu J. C. M. dali a vyplnili. A přivedše sobě ku paměti předešle J. M. C. na sněmích oustní i také skrze mandáty J. M. víc než jednou napomínaní a těžké domlouvání, jakou nemalou ztížnost J. M. nad tím míti ráčil: což jest se předešlých let svolovalo, že jesti J. M. to na ty roky a časy nevycházelo, pro kteroužto příčinu J. M. C., nemoha v čas peněz míti, některé zámky skrze to, že jest ztratiti ráčil a musivše na veliké a těžké interesse pro takové nevyplnění se zdlužiti, ty všecky berně těchto let malý jsou užitek přinesly; kteréžto nám od J. M. C. domlouvání před cizími národy s velikou těžkostí sme slýchati museli. Pro kteroužto příčinu naši přátelé z obojích stavuov i listy obrannými, zatykači i jinak veliké těžkosti jsou nesli, nesou a ještě na sebe očekávají a to na větším díle proto, že jsou pro svou chudobu s to býti nemohli a nemohou; jakž pak i s tím se vším dosti přísným dobýváním jaká nemalá suma těch berní zadržána jest, o tom o všem V. Kr. M. bezpochyby dobrou vědomost míti ráčíte. Nicméně i toho sme nepominuli a od nejvyšších pánův berníkův od léta 2 až do léta 63 extrakt anebo výtah všech šacuňkuov jsme sobě dáti poručili, v kterýchž všech jsme zřetelně to našli, cožkoli v těch letech berně svoleno jest, vždycky čím dále po pořádku jedné berně po druhé v šacuňcích o několikrát sto tisíc jest se umenšovalo, a tudíž na týchž berních a pomocích scházelo; takž od toho šacuňku 52 léta až do této nejposlednější minulé berně málo víc než polovice jest sešlo a. ubylo, a to, jakž svrchu dotčeno, na větším díle pro velikou našich pánuov a přátel nemožnost a chudých lidí velikou chudobu, kteří s pláčem na to naříkají, seto vyplňovati nemohlo. Neb mnozí v stavích našich za poddané své takové berně jsou vyplňovati museli, od kterýchž až posavad zase pro takovou velikou chudobu netoliko těch dluhuov, ale i svých ourokuov dosahovati nemohou; neb když jest na osoby stavův nemalý počet listův obranných i zatykačův vyšlo aneb ještě vyjíti mají, nemajíc odkud těch berní spraviti, nic jiného neočekávají, než že s manželkami a dítkami svými musí z statečků svých vysazeni býti anebo na. věži seděti: a protož měvše v svém rozvažování ty i jiné mnohé těžkosti naše a podlé takových šacuňkuov, že tomu, bychom pak i tu berni svolili, zadosti nikterakž učiniti a ji zouplna dáti nemohli, a nechtíc se rádi toho dopustiti, abychom J. M. C. aneb V. Kr. M. pochybili a tomu, co bychom svolili, dosti neučinili, na tu cestu jsme nastoupili, aby z takových šacuňkův těžkých, nejistých a nebezpečných sešlo, a jistá suma J. M. C. na osazení zámkuov a hranic proti témuž nepříteli Turku od stavuov království Českého svolena a na ty časy, jakž by připovědína byla, konečně zouplna vyjíti mohla.

Na tom sme se snesli oba dva stavové, ač by se také třetí stav městský s námi snesl, abychom J. M. C. do dvou let pořád zběhlých každého roku, ze všeho království Českého 125.000 kop gr. m. to jest ve dvou letech 250.000, kromě všech pivních berní, dali a konečně vyplnili; a taková suma aby se začala dávati, tak jakž při každých berních se zachovávalo, že po svolení berně v půl létě se jest dávati začínala, a protož při nejprvnějším sv. Havle se začalo a skrze berníky k tomu od nás volené při témž času J. M. C. 6.000 kop gr. m. aby dáno a vyčteno bylo, a potom hned druhá polovice při svatém Jiří, až do vyplnění té vší sumy každého půl léta do těch dvou let pořád zběhlých taková suma aby vyplněna a J. M. C. konečně dána byla: té jisté a nepochybné naděje jsouc, že to J. M. C. i také V. Kr. M. od nás milostivě přijíti ráčíte, neb vidí se nám, kdyby podle předešlého způsobu na tento čas zase na šacuňky by jíti mělo, že by nikterakž taková suma se sjíti nemohla, ani tak jistě a konečně na určité časy J. M. C. se vyplniti. A tak aby se tomu všemu zadosti státi mohlo, o jistou sbírku jsme se snesli ze všech a všelijakých prodajů, jakžbykoli kdo z stavu panského, rytířského, městského, sedlského, žádného nevymiňujíc, kteříž v tomto království jsou aneb sem I jedou, kdo by co prodal, kromě z piv, poněvadž se obzvláštně z toho posudní dává, aby z kopy míšenské osm peněz malých dal, a kteříž sumy své na ourocích mají, ti aby z tisíce kop šest kop míšenských a kteříž chudší jsou, zvláště vdovy a sirotci a pod pět set mají, ti aby což by se z tisíce kop podle učtení po čtyrech kopách dostalo podlé velikosti a malosti dávali a to všecko v touž sbírku mezi námi svolenou k dobrému aby přišlo, a taková sbírka aby o středopostí nejprve příští ve všech krajích se vybírati začala a pánuom berníkuom od nás voleným sem na hrad Pražský aby každého čtvrt léta dodávána byla; a nad to výše pro dosti učinění tomu všemu, což bychom J. M. C. a V. Kr. M. připověděli i o to sme se snesli a předkem soudu zemskému to v moc jsme dali, přidavše k témuž soudu zemskému rady soudu komorního, z každého kraje dvě osoby z stavu panského, dvě z stavu rytířského a dvě z stavu městského jsme volili; kteréžto všecky osoby na den svatého Bartoloměje se na hrad Pražský sjeti mají a tu při nejvyšších bernících přezvěditi, jak mnoho takové sbírky z království Českého se jest sešlo a jim dodáno, a uznal-li by se v tom jaký nedostatek, že tou sbírkou zouplna taková suma při svatém Havle J. C. M. svolená dána a vyčtena býti nemohla, tehdy aby ihned při tom času a sjezdu svatého Bartoloměje s těmi osobami z krajuov vydanými to bedlivě rozvážili, a jestli že by jakýkoliv nedostatek v tom našli, ihned zase větší a vyšší sbírku jakýmžkoliv způsobem na stavy království Českého moc měli položiti a jistou sumu, coby tak položeno býti mělo, od jednoho každého, času jmenovati a to po krajích, nemeškajíc, rozepsati; a jeden každý má a povinen bude nejprve příštího sv. Havla pánuom berníkuom na hradě Pražském pod pokutou a trestáním, jakž to vyměřeno bude, konečně dáti a položiti, tak aby vždy J. M. C. to, což svoleno jest, při každém času zouplna vyšlo a vyplněno bylo.

O kterémžto takovém našem spolu snesení stavu městskému, všechny slušné příčiny ukázavše, proč jsme to učinili jednou, druhy i třetí jsme přátelsky oznámili a to všecko v širších slovích jim vysvětlili, žádajíc, aby se v tom s námi pro takové dobré J. M. C. i nás všech, tak abychom V. Kr. M. spěšnější odpověď dáti mohli, snesli. Však nemohlo jest to nikterakž při nich místa svého míti, než dne outerního i také dnes některé příčiny, podle zdání našeho dosti jalové, jsou toho předkládali, proč k tomu přistoupiti nemohou. Předkem na to ukazujíc, když jest předešlých let toliko nějaká berně z obilí svolena byla, že jsou mezi sousedy a spoluobyvateli jich a lidem selským denní půtky a různice na trzích i v branách o to povstaly, a z toho že i drahoty vznikly; druhé, že kupci jich, kteříž po svých kupectvích pracují, mnozí skrze dluhy k schuzení a pádu jsou přišli; třetí, spolusousedé jich, kteří po trzích a jarmarcích jezdí, mnohokrát tolik, co formanóm od fůry dadí a na cestě utratí, neutrží; čtvrté, že nemalými ungelty, šosy tržnýni a jinými rozličnými dávkami sousedé jich v městech prvé obtěžováni jsou; páté, že taková sbírka nejvíce k soužení a škodě jich měst i také chudých poddaných našich by se vztáhla; šesté, že V. Kr. M., držíc tento sněm v království Českém, nejprve skrze takovou sbírku od lidu obecního mohla by na sebe nějaké naříkaní míti, čehož by neradi viděli; sedmé, s tím zavírajíc, že se jim za dobré zdá býti, aby na šacuňk, jak prvé šlo, z tisíce kop dvanácte kop svoleno bylo, že se v tom s námi rádi srovnati chtějí.

Načež sme jim obšírné odpovědi dávali, je z toho vyvozujíce, na první artikul jim za odpověď dávajíce, jestliže jsou jaké různice předešle o ty obilné dávky bývaly: že jest to víceji ouřadem nežli jiným, že jsou toho nepřetrhovali, přicházelo; však tuto že se toho ničehož nebude obávati, nebo každý pán a rytířský člověk na panstvích svých to při sobě sám a poddaných svých opatrovati bude; musíce to potom k svému svědomí vzíti, aby se to všecko, což může nejpořádněji na statcích našich, jakž o tom šířeji vyměřeno bude, vybírati mohlo, a tak se o poddané naše není potřebí jim nic starati; drahoty také, jestliže jednom pán Bůh ráčí dobrých a úrodných let popříti touto dávkou že bohdá nebude.

Na druhý artikul, že kupci k zkažení přicházejí: tím že my dva stavové, ani tato berně anebo pomoc, o kterouž se snášíme, poněvadž ještě v svém vybíraní není, vinni nejsme; nebo že to netoliko při takových malých a chudých kupcích, ale v Augšpurce, v Frankfurtě, v Norimberce i jinde že jsou mnozí těchto let o své statky za mnohokráte sto tisíc přicházeli a netoliko kupci i z nás stavuov jedni že chudnou a druzí že bohatnou, a to z toho že pochází, jak kdo požehnání božské a štěstí má a svých věcí v živnosti hledí, a tak k tomuto že se nic rovnati nemůže.

Na třetí artikul, že spolusousedé jich málo na jarmarcích trží: tím že my stavové nic vinni nejsme; nebo z toho, což neprodá buď na jarmarcích nebo jinde, že žádnému potřebí nebude dávati.

Čtvrté a páté, ztížnost jich strany ungeltu, šosu a jiných dávek obecních, a tak že by jim mnohem ztížněji a tížeji nežli nám dvěma stavům býti muselo k snížení a škodě jich měst i také chudých poddaných našich: i jest jim oznámeno, že o ty ungelty a jiné dávky, kteréž J. M. C. od starodávna při městech míti, ráčí, nic se nemluví, nýbrž toho všeho, jakž i slušné jest, při tom zanechává. Než že ta zpráva konečně se dává, že teď nedávných let pořad nějaké jiné ungelty a dávky mezi sebou v městech jsou zřídili a k užitku svému ustanovili, a poněvadž poddaní naši tam do měst jezdí, pracují a obchody své vedou, toho všeho že také oučastni býti musejí, ješto že se nám zdá, poněvadž se tu poddaných našich dotýká, že jsou toho tak bez nás stavův vyšších dvou učiniti nemohli a slušně i spravedlivě, že takové jich v městech ukládaní; aby vyzdviženo a toto naše dvou stavův pro dobré J. M. C., Vaší Kr. M. i nás všech obyvateluov a všeho křesťanstva aby svuoj pruochod míti mohlo. Nebo že my dva stavové z milosti boží také města, městečka a poddané své máme, kteříž tolikéž s kupeckými věcmi i jináče živnosti své jakž i v jiných městech J. M. C. provozují, kterýmž bychom tak neradi, jako oni páni Pražané a jiní poslové spoluobyvatelům a sousedům svým, ublížili, nad to pak, že my sami stavové ze všeho tolikéž s nimi v tom rovnost nésti jsme se podvolili.

Šesté, že by na V. Kr. M. od lidu obecního nějaké naříkaní přijíti mohlo: i dána jest jim ta odpověď, že bychom takové řeči jich se nikoli od nich nenadáli; nebo těchto všech dní dobrým, upřímným srdcem a úmyslem to sme obmýšleli, kterak by mezi námi všemi dobrá a svatá rovnost přijíti mohla k dobrému J. M. C., V. Kr. M. i vlasti naší, a jakby se ty věci nejlépěji trefiti mohly; a když se takové svolení stane a spravedlivě vybírati bude, že tu netoliko naříkáni, ale všeliké děkování z toho přijde k dobrému J. M. C. i V. Kr. M., naposledy tím zavírajíc, že by na předložení V. Kr. M. dvanácte z tisíce dáti chtěli.

I nejmilostivější králi! my tomu dobře věříme, že by oni - města - na ty šacuňky dobře, jakž prvé, jíti mohli, nebo těchto všech let s námi velikou nerovnost jsou nesli. My stavové dva statky naše jsme předkem od osob svých šacovati, potom poddané naše obzvláštně též šacovati museli, o kterýchžto šacuňcích našich oni - města - jak kdo zejména se šacuje, majíce jednoho svého při tom, dobrou vědomost mají, a naposledy z pivovarův svých, kterýchž v týchž statcích máme, posudní dávati museli, mimo to, což jsme onoho předešlého roku V. Kr. M. a Její M. Kr. se vší poddaností svolili: ješto jak se oni, města, šacují a ty věci puosobí, my dva stavové žádné vědomosti nemáme, než o tom víme, že zde v městech Pražských i v jiných městech toliko domy své a to dosti skrovně šacují a na větším díle z nich dadouc něco málo z domu svého berně, majíce v něm několik světnic a komor, krámy dva, tři, čtyry, z kterýchž třiceti, čtyřidceti kop i výše do roka berouce, tím toliko dáním malým to odbudouce, podle toho všeho handle své a obchody jiné vedouce, jakž pak to sme vyhledati dali, že všecka města J. M. C. též Její M. Kr. podle přiznání svých i s svými se všemi pozemskými statky, tolikéž kteréž k špitáluom, k farám i jináče pod správu jich mají a jim náležejí, tolikéž z kupectví svých a z peněz, kteréž na úrocích mají, víceji nedávají nežli roční berně okolo puol třinácte tisíce kop grošův a některé sto kop.

Z toho V. Kr. M. poznati ráčí, jakou velikou nerovnost oni s námi těchto všech let nesli a jak (řka) nám nic nepomáhali; nad to výše jak my dva stavové na milostivé žádosti J. M. C. a V. Kr. M. těchto všech let mnohé veliké jízdy a náklady s ublížením statkův našich jsme dělali, na sebe do jiných cizích zemí, ku poctivosti J. M. C. a V. Kr. M., jakožto našim nejmilostivějším pánům, s dobrou chutí sme mnohé jízdy a služby činili, k sněmuom mnohým, k souduom, k obesláním, v komisích na hranice i jináče na sněmy do zemí k tomuto království příslušejících, k kurfirštuom, knížatuom v poselstvích, vše dotýkajíce se království Českého, na své vlastní náklady jezdili a pracovali, a naposledy když jest jaké osobní tažení bývalo a ještě kdyby na to přišlo, jakž sme pak i na tomto sněmu poddaně s J. M. C. a V. Kr. M. se táhnouti podvolili, tehdy na nás dva stavy to přijíti bude museti, že netoliko berněmi a všemi jinými svrchu jmenovanými pomocmi a útratami, ale svými těly i krví při J. M. C. tolikéž V. Kr. M., páních svých, jako bohdá věrní poddaní zuostaneme; ješto stav třetí, městský, toho všeho, na polštářích doma sedíc a dobré bydlo podle vůle své majíce, prázdni jsou a toho ničehož se nedotýkají; neb když kdo pro potřebu městskou buď na sněm nebo jináč s braní vyjede, všecko na obecní groš tráví. Z čehož V. Kr. M. opět milostivě porozuměti ráčíte, jaká nerovnost v tom mezi námi jest, takže my dva stavové chudnouti a stav třetí, jsouce těchto všech outrat a prací zbaven, bohatnouti musí: ač sme těchto všech časuov, šetříce jich v tom, mlčením toho pomíjeli, ale poněvadž jest nám taková příčina od nich dána, nemohli sme pominouti nežli V. Kr. M. o tom, jakožto našemu milostivému pánu, oznámiti.

Druhé, kdež J. M. C. tolikéž V. Kr. M. na stavy království Českého ste milostivě vznésti ráčili, poněvadž již berně posudní, kteráž jest do dvou let předešle svolena byla, vyšla, aby stavové království Českého z příčin od J. M. C. též V. M. Kr. oznámených takovou berni zase dávati svolili: i na takovou J. M. C. a V. Kr. M. žádost na tom jsme se my dva stavové snesli, aby J. M. C. dva groše české z každého sudu a V. Kr. M. jeden groš č: též z každého sudu, tak jako předešle, do dvou let pořád zběhlých dávána byla; a takové pivní berně vybírání aby se začalo počnouc od suchých dní postních nejprve příštích, a tak potom každého kvartálu až do vyjití těch dvou let aby se dávalo. Však s takovou výminkou, poněvadž jest tomu rozuměti, že při vycházení a dávání takové pivní berně nemalé neřády se nacházejí, tak že mnozí předešle několik kvartáluov jsou ji zadržali, a výběrčí takových pivních berní v krajích některých dosti lehké a neznámé osoby usazeny jsou a majíc služby za to dosti poctivé velmi nedbanlivě to posudní vybírají a rovnosti v napomínaní v tom nezachovávají, a někteří výběrčí, vybravše ty berně posudní, nemalé sumy za sebou jsou zadržali a neodvedše toho a nezaplativše J. M. C. v tom jsou i zemřeli, a tak, z těch příčin J. M. C. i také V. Kr. M. k škodám skrze to přijíti jest ráčila, že mezi námi stavy v tom veliká nerovnost jest. A protož pro uvarování takových škod J. M. C. a V. Kr. M. a pro zachování rovnosti mezi stavy, za to my dva stavové V. Kr. M. poníženě prosíme: že na místě J. M. C. i také na místě svém k tomu milostivě povoliti ráčíte, abychom my hodnou, pilnou a možnou osobu v každém kraji za výběrčího téhož posudního volili a usadili, a ten každý aby tím zavázán byl, neohlédajíc se na žádného, takovou pivní berni každého kvartálu zouplna vybírati a ne jinam než tomu a těm, komuž by J. M. C. aneb V. M. Kr. rozkázati ráčila, aby ty všecky peníze vydával a z toho každého roku J. M. C. a V. M. Kr. osobám k tomu zřízeným i také nám stavuom aby počet pořádný učiněn byl, neb z žádné jiné příčiny toho nežádáme, než tak, jakž svrchu dotčeno aby to, což J. M. C. a V. M. Kr. svolíme, zouplna vydáváno bylo a my v tom mezi sebou abychom rovnost nesli.

Třetí, poněvadž tato svolená berně teprva při času svatého Havla se dávati začne, aby J. M. C. ráčil k snadšímu placení lidu válečnému, kterýž, se při hranicích drží, v tom času z království tohoto z těch pozůstalých berní, kterýchž nemalá suma jest, ku pomoci míti: na tom sme se snesli, aby se ty všecky zadržalé berně mezi tímto časem a svatým Havlem nejprve příštím, totiž při svatém Janě polovice a druhá polovice při svatém Václavě, dány a vyplněny byly. Však za to V. Kr. M. my stavové poníženě prosíme, zač by komu J. M. C. dlužen býti ráčil, aby se o to s osobami sčísti a jim to na těch restantích buď berňových neb posudních srážeti, doplatiti aneb milostivě urovnati s nimi poručiti rozkázati ráčil. A poněvadž jsou stavové na předešlém sněmu osoby jisté k přijímání počtuov od pánuov berníkuov i také colmistra polního volili, což ještě vykonáno není, protož za to stavové V. Kr. M. na místě J. M. C. prosíme, aby ráčili milostivě osoby k tomu voliti, tak aby ty všecky počty od pánů berníků i také colmistra, což nejspíš možné, bez dalších odtahův, poněvadž to pro dobré J. M C. jest, přijímány a na místě postaveny byly a to mezi tímto časem a svatým Duchem příštím.

A dále, pak co se té milostivé žádosti J. M. C. dotýče, jestli že by J. M. C. aneb V. Kr. M. ráčil osobně do pole proti Turku, nepříteli víry svaté křesťanské, táhnouti, abychom s J. M. životně, tak jakž prvé bylo, táhli: i na tom sme se všichni stavové snesli, že jestli by kdy k tomu přišlo a J. M. C. aneb V. Kr. M. proti Turku, nepříteli víry svaté křesťanské, osobně táhnouti ráčili, abychom podle svých nejvyšších možností J. M. C. a V. Kr. M. neopouštěli; však přišlo-li by kdy k takovému tažení, tehdy aby díl napřed psané berně, toho času který by dán býti měl, na výpravu jednoho každého při nás zuostati mohl.

A poněvadž pak podle našich nejvyšších možností, co jest se při nás snášelo, nechtíc V. Kr. M. zaneprázdňovati ani dalším jednáním protahovati, poněkud i nad možnost naši o tuto poníženou odpověď sme se snesli: za to V. Kr. M. poddaně prosíme, že na místě J M. C. i také sami od sebe to od nás milostivě přijíti a stav městský k tomu přidržeti ráčíte, aby pro dobré J. M. C. i také V. Kr. M. a pro zachování lásky, svornosti i spravedlivé rovnosti s námi se v tom snášeli, a dalších odtahuov bohdá k šťastnému a brzkému zavření tohoto sněmu překážky nečinili; nebo mimo toto snesení naše, abychom jakou jinou cestu obmysliti anebo co jináč a výše učiniti mohli, nikterakž toho při sobě najíti nemůžem.

Co se pak jiných obecných a osobních artikuluov na tomto sněmu dotýče, na ty také hned, nemeškajíc, zasednouti a je po pořádku předsevzíti chceme, a oč se sneseme, pokudž další potřeba toho ukazovati bude, což nejspíš možné, V. Kr. M. poníženě a poddaně to oznámíme.