V AUGŠPURCE. 1566, 30. dubna. MS, souč. v arch. česk. místodržitelství.

Maximilián. Věrní milí! Jakož o tom všichni i jeden každý z Vás dobrú vědomost máte, že ste na milostivé a otcovské napomenutí a předložení naše strany nepřítele Turka a jeho krve křesťanské žíznivého ukrutenství, tolikéž také Vejdy Sedmihradského, na místě našem skrze nejjasnější kníže pana Ferdinanda, arciknížete rakouského, bratra nejmilejšího J. L., na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v sobotu po sv. Petru a Pavlu, apoštolích, léta 65, na tom všichni tři stavové království, našeho Českého jednomyslně se snesli a svolili: jestliže bychom sami osobou svou do pole proti témuž nepříteli všeho křesťanstva, Turku, a Vejdovi vojensky táhnúti ráčili, že nás podle svých nejvyšších možností opustiti nechcete, nad to výše pro opatření království tohoto, poněvadž všichni okolní knížata v zemích svých veřejnost i také hotovost mají a tolikéž také i na předešlých sněmích o to mnohokráte rozmlouváno, jaká by hotovost v tomto království nařízena býti měla, se jednomyslně snesli, jakž týž sněm v jednom i druhém artikuli to v sobě šíře obsahuje. I poněvadž nás jisté a gruntovní zprávy a špehy docházejí, kterak císař turecký sám osobou svou i s synem svým přímo na království Uherské a Dolní Rakouské země i na jiné království a země naše táhnouti, ty kaziti, páliti, lidi mordovati, zajímati a pod svou tyranskou moc podmaňovati sobě umyslil a na tom konečně se ustanovil: protož znajíc takové nastalé nebezpečenství, kteréž od pána Boha pro hříchy na lid křesťanský se dopouští, slušné jest, abychom všichni předkem s náboženstvím z celých upřímných a skroušených srdcí našich, přestanouc hříchuov a nepravostí, pokání činili, jeho milosti svaté prosili a k němu se o pomoc utekli, aby svuoj božský a přísný hněv ukrotiti, lid křesťanský před takovými ukrutnými nepřáteli brániti a nad křesťany svou svatou milostí se smilovati ráčil, abyste všichni duchovní i světští lidí poddaných svých, dadouc sami na sobě dobrý příklad, k náboženství, modlitbám, postem i ke všem jiným dobrým skutkuom napomenuli a jim předkládali, k tomu vedli, aby k pánu Bohu srdci svými se obrátili, k němu za milosti svaté udělení vítězství a nepřátel přemožení volali a prosili, neb nebude-li jeho samého zpomožení a milostivého smilování nad námi, samých nás obrana nepostačí; než když se tak k němu, jak se svrchu píše, obrátíme, přikázání jeho plniti budeme a od hříchův svých se odvrátíme, tehdy z svého svatého zaslíbení nás neopustí nébrž vítězství nad nepřáteli dáti ráčí.

Ale však podle nastalé potřeby, poněvadž sněmem, jakž dotčeno, svoleno a nařízeno jest, a již dále pominuto býti nemůže, vědouc, že Turek nepřítel na království Uherské a tak na Rakouské i Moravské a jiné království a země naše táhne a den ode dne se přibližuje: Vás všech i jednoho každého, napomínáme, milostivě žádáme i přísně poroučeti ráčíme, abyste hned, ač ste toho prvé neučinili, napřed k mustruňku a veřejné hotovosti pro opa tření království, a druhé k osobnímu s námi do pole tažení, jakž jste se slavné paměti pánu a otci našemu nejmilejšímu na předešlých sněmích víc, než jednou a tolikéž na nejposléz minulém i nám zavázali a připověděli, jakž tiž sněmové to v sobě šíř obsahují a zavírají, skutečně s koňmi, čeládkou hodnou a k tomu zpuosobnou i jinými potřebami, přihotovili, a to sobě jeden každý, což na něho přijde, zjednali; tak když nejprvnější napomenutí naše po tomto psaní se stane, a Vám místo a den jmenováno a oznámen bude, abyste hned bez všelijakých výmluv a prodlení vzhůru byli a neopouštějíce víry křesťanské, nás jako pána svého, sami sebe i vlasti své, k místu uloženému, kdež byste k osobě naší císařské přitáhnouti měli, všeho jiného zanechajíce, přitáhli a v tom ve všem se, jakž jeden I i druhý artikul v týchž sněmích to v sobě šíře obsahuje, podle jistého svolení a přípovědi Vaší zachovali; neb my toho konečného úmyslu býti ráčíme samí osobou naší císařskou s pomocí pána Boha do pole táhnouti a podle Vás, věrných poddaných našich milých, nelitujíc těla i krve naší císařské, všecko nám možné pro svaté víry křesťanské a poddaných našich zemí, vlasti a království obranu činiti a vynaložiti.

Jakož pak kurfirštové, knížata a stavové svaté říše nám již na nynějším sněmu říšském zde v Augšpurce proti témuž nepříteli všeho křesťanstva, Turku, netoliko za tento nynější rok, nýbrž ještě dále za tři léta pořád zběhlá skutečnou a znamenitou, pomoc pro obranu všeho křesťanstva, království, zemí a věrných poddaných našich spraviti a dáti jsou připověděli a svolili, a k tomu také nás osobami svými i lidem podle věrných poddaných našich milých neopustí: kdež jsouce té dokonalé naděje k jednomu každému z Vás, že předkem jakožto milovníci svaté víry křesťanské, osoby naší vlastní, císaře, krále a pána svého, sebe sami, národu a vlasti Vaší neopustíte, nébrž jeden každý z Vás osobou svou při nás, jako na dobrého věrného poddaného náleží, proti tomu nepříteli se najíti dáte; nicméně s tou hotovostí ze dvou tisíc kop grošů českých jeden kuoň zbrojný pro opatření země pohotově budete a v tom ve všem se poslušně zachováte, znajíc, jestli že by se kdo tak, ač té naděje nejsme, podle sněmovního svolení nezachoval, coby z toho jednomu každému napotom přijíti mohlo. Však které by osoby staré, věku sešlého a nemocné byly a pro patrnou sešlost a nedostatek zdraví svého jíti by nemohly, ty aby syny, přátely aneb jiné osoby hodné s počtem koní jich poslaly a vypravily; jakož jsme pak panu bratru našemu nejmilejšímu, J. L., v království našem Českém a zemích k němu příslušejících dokonalou a plnou moc dáti ráčili, aby J. L., neobmeškávajíc v tom žádného času, to, což by k lepšímu fedruňku, k spěšnějšímu a skutečnému v řád uvedení takového osobního tažení a veřejné hotovosti za dobré býti uznal, s nařízením ouřaduov válečných i jinak, což by k tomu náleželo, pro ochranu a obranu království a zemí našich nařídil, nicméně také s duchovními a s městy, což by se na ně strany osobního veřejného tažení uložiti mělo, jednal. Toho všeho jsme Vás z výš psaných pilných duoležitých a vysoce nastalých potřeb tejna učiniti nemohli, na čem Vy předkem nám i také všemu křesťanstvu a Vám samým i vlasti Vaší k dobrému a užitečnému jistou a milostivou vuoli naši císařskou naplníte. Dán v městě našem a říšském Augšpurce v outerý před sv. Filipem a Jakubem léta 66.