MS. souč. v arch. města Prahy.

J. M. římský císař a uherský, český král, předkem od stavuov tohoto království Českého i také od jiných osob všech stavuov z zemí k témuž království příslušejících s plnou mocí vyslaných, že jsou se k tomuto nynějšímu sněmu od J. M. C. od prvního dne Augusti měsíce, jinak srpna, (jakž od J. M. položen a rozepsán byl) až k dnešnímu dni poodloženému sjeli a v tom poslušně najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí: že J. M. C. té jisté konečné a milostivé vuole jest a vždycky býti ráčí; aby stavuov království Českého i jiných všech zemí J. M. k témuž království připojených a příslušejících, jakožto svých poslušných poddaných, věrných milých, všelijak přede všemi zbytečnými outratami a náklady šetřiti a šanovati ráčil, jakož pak i nyní položením tohoto sněmu obecního, na kterýž jsou se tak dotčení stavové království Českého i jiné osoby z jiných zemí s plnou mocí vyslané; jakž výš dotčeno, podle milostivé vuole a poručení J. M. C. sjeli, pokudžby nejvýš možné býti mohlo, byl šetřil a šanoval; ale poněvadž jsou toho takové veliké netoliko J. M. C. a dědicuov J. M. vlastní, též království, zemí a poddaných J. M. C., věrných milých, i všeho křesťanstva se dotýkající, nýbrž také obecné zemské království Českého, na kterýchž obecnému dobrému a užitečnému mnoho záleží, pilné znamenité potřeby a vysoce duoležité příčiny (pro kteréž již před dosti dávním časem tento sněm držeti se měl, ale též pro mnohé příčiny, kteréž jsou tomu na překážku přicházely, k tomu jest prvé nikoli přijíti nemohlo) před rukama, toho jest již J. M. C. dále pominouti moci neráčil, než tento již tak uložený obecní sněm s pomocí pána Boha všemohoucího s stavy království Českého a osobami vyslanými z zemí k němu příslušejících držeti, v čemž stavové království Českého a osoby z jiných zemí s plnou mocí vyslané netoliko J. M. C. v tom ve všem při sobě omluvna míti, ale také ty takové znamenité a vysoce duoležité potřeby J. M. C., jakž tomu z tohoto předložení sněmovního šířeji a dostatečně vyrozumějí, rozvažovati budou, a v tom se ve všem k J. M. C. poslušně, hotově a uctivě zachovají a milostivou žádost J. M. C., jakožto věrní a poslušní poddaní J. M., vyplní.

Kdež pak stavuom království Českého a jiných zemí k němu příslušejících na předešlých mnoha sněmích, ještě za slavné paměti císaře Ferdinanda J. M., pána a otce J. M. C. nejmilejšího, po ta všecka léta minulá, tolikéž také od J. M. C. teď těchto let nedávních za kralování a spravování J. M. na mnoha sněmích a sjezdích světle, obšírně a dostatečně z otcovské milostivé lásky a náchylnosti, kterouž jest J. M. císař Ferdinand k stavuom tohoto království a zemím k němu příslušejícím, jakožto k věrným poddaným svým milým, vždycky míti ráčil a J. M. C. posavad bez umenšení, jakožto císař a pán jich nejmilostivější, míti ráčí, v milostivé a otcovské duověrnosti jest oznamováno a předkládáno bývalo, jakým zpuosobem J. M. císař Ferdinand, tolikéž i J. M. C. hned od začátku kralování a panování Jich M. až do této chvíle mimo všecky pomoci, kteréž jsou jmenovaní stavové království Českého a zemí k němu příslušejících, jakožto věrní poddaní vždycky rádi, nelituje v tom krve, životuov, statkuov a jmění svých, podle jejich nejvyšších možností svolovali, netoliko J. M. císaře Ferdinanda a J. M. C. vlastní komorní statky a duochody všecky (pro opatření a obdržení, pokudž možné bylo a pán Buoh všemohoucí popříti ráčil, též ochranu a retuňk království Uherského, tolikéž také okolních k tomu přináležejících zemí, míst a hranic pomezních, při kterýchž a v nichž spoluoudové křesťanští a poddaní J. M. C. s manželkami, dítkami i statky svými obývají, proti tomu znamenitému mocnému tyranu a svaté víry křesťanské dědičnému nepříteli Turku i jeho pomocníkuom a holdovníkuom, kteříž se proti císaři Ferdinandovi i J. M. C., jakožto neposlušní, nevěrní poddaní, zapomenuvše se nad svatou vírou křesťanskou a poctivostmi svými, pozdvihli,) rozprodati a rozzastavovati, ale nad to výše mnohokráte sto tisíc zlatých na veliké a ztížné ouroky za touž příčinou i pro jiné J. M. císaře Ferdinanda a též J. M. C. všední outraty, náklady a vydání dlužiti se musiti ráčil, majíc J. M. C. ku pánu Bohu tu potěšenou naději, že těchto pominulých let, zvláště tím předešlým osobním J. M. C. do království Uherského tažením polním, to což tak v témž království od jmenovaného ouhlavního a dědičného nepřítele křesťanského Turka nad míru velikou mocí vzato, tyranským zpuosobem vybojováno a pod jeho jho podmaněno jest, a J. M. C. spravedlivě náleží, zase dobýti, opanovati, v svou moc a držení uvésti ráčí, aby takoví vzhuoru vzrostlí a ztížní dluhové, v kteréž se J. M. císař Ferdinand, též J..M. C. pro též království a země jiné k němu příslušející a místa pomezní, byvše k tomu týmiž příčinami přinuceni, dáti musili, bez zvláštní pomoci jiných zemí J. M. C., kteréž jsou, jakž nahoře dotčeno, témuž království Uherskému k dobrému a užitečnému, též k obhájení a retuňku vlasti, křesťanských životuov, manželek, dítek, statkuov a jmění svých, nelitujíc podle J. M. císaře Ferdinanda a J. M. C. velikých a znamenitých nákladuov, se vší věrnou poddaností až posavad svolovali a činili, spraveni a zaplaceni býti mohli, ale za jakými patrnými tehdáž nastalými příčinami a překážkami, zvláště pak a nejvýše, že se pán Buoh všemohoucí pro těžké a veliké hříchy a nepravosti nás všech a nečinění pokání, což za nejpatrnější a nejjistější příčinu se položiti muože, že takové osobní tažení J. M. C. a ty všecky znamenité a veliké náklady, jakž J. M. císaře Ferdinanda a J. M. C. vlastní, tak také ty všecky výš jmenované podle najvyšších možností zemí a poddaných J. M. C., věrných milých, nad to i někdy od slavné paměti císaře Karla V. od stavuov svaté říše i jiných cizích potentátuov od mnoha let vyjednávané znamenité pomoci proti téhož dědičného nepřítele Turka hrozné a ukrutné moci, vše z dopuštění pána Boha žádné platnosti nepřineslo a nic se po ty všecky časy užitečnému zpuosobiti nemohlo, pochybovati neráčí, že stavové téhož království Českého a poslové z jiných zemí vyslaní jakožto poslušní věrní poddaní to všecko při sobě dostatečně, připustíc to k srdcím a zdravému rozumu, uvažovati budou.

A poněvadž pak z těch oznámených a uvážených příčin tomu porozuměti budou moci, jaká vysoce duoležitá a znamenitá potřeba toho ukazuje, aby ty předešlé od mnoha let J. M. císaři Ferdinandovi též J. M. C. od stavuov, jakož věrných poddaných, upřímně a věrně svolované a činěné pomoci ještě stavové království Českého a jiných zemí k němu příslušejících dále činili a v trvanlivost uvedli, netoliko pro opatření a zdržení toho, což tak ještě v dotčeném království Uherském i na jiných místech a pevnostech hraničných J. M. C. v moci pozuostává, ale také pro rozšíření a dobytí těch některých zámkuov, pevností a míst hraničných odňatých a spomožení tomu chudému lidu jakožto krvi křesťanské v témž království i v jiných zemích Slovanské a Charvatské blíž jmenovaného království Uherského přísedících, nicméně pro obranu a opatření jiných království a zemí, věrných poddaných J. M. C., jakožto vlasti své, čímž by se s milostivou pomocí a ochranou pána Boha všemohoucího témuž dědičnému nepříteli křesťanskému dalších vpáduov a odjímání týchž zámkuov, měst a městeček i míst hraničných, tolikéž také rozptylování, zajímání, mordování, vylévání krve nevinné křesťanské, chudých poddaných J. M. C. žen a dítek brániti a odpírati mohlo, a J. M. C. jakožto věrný ochrance a o všecky věci otcovsky pečující pán k tomu z týchž příčin pohnut býti ráčí, netoliko J. M. sám pro osobu svou císařskou, ale také i pro J. M. od pána Boha všemohoucího mnohé dané dědice a k dobrému královstvím, zemím a poddaným J. M. C., věrným milým, aby to předkem před sebe vzíti ráčil, kterak by z dotčených velikých a těžkých břemen, zašlostí a dluhuov vyjíti a statky vlastní komory J. M. C., dokudž se tomu ještě v cestu vjíti muože a čas k tomu slouží, vyplatiti, a z takového zavedení sobě dokonale J. M. C. pomoci mohl. Neb kdyby se zaplacením takových velikých hlavních sum prodlévati mělo, tehdy by J. M. C. v té těžkosti předce vězeti a v tom čase řečených J. M. C. vlastních od komory J. M. zastavených statkuov i z nich velikých přicházejících užitkuov ne tak zbaven býti nýbrž na to se s velikou těžkostí a lítostí dívati musiti ráčil, že by se takoví dluhové den ode dne vždy více rozmáhali a přivětšovali, kterýchž by potomně nikoliv J. M. C. zaplatiti možné nebylo; k tomu by toho žádným zpuosobem pominuto býti nemohlo, než že by se J. M. C. pro vychování dvoru J. M. tolikéž synuov a dědicuov svých nejmilejších ještě v větši sumy peněz na ouroky zdlužiti a týchž dluhuov přivětšiti musil; ješto kdyby na taková potřebná vychování týchž dvoruov ty komorní duochody (jakž J. M. C. pochybovati neráčí) vyplaceny a osvobozeny byly, a ty J. M. C. v své moci majíc, jich užívati ráčil, snadně by J. M. na vychování týchž dvoruov postačiti, i nad to výše z nich by mimo takové outraty něco výš zbývati mohlo; a také by se pak J. M. C. z týchž příčin a potřeb přes to ještě dále dlužiti chtěl, tehdy pro těžké a nesnadné jednání, tolikéž z jednoho na druhého převozování peněz s velikou těžkostí a s znamenitými škodami a outratami by se co (jakž by toho potřeba ukazovala) zpuosobilo.

A tak majíc J. M. C. takové toho slušné příčiny týmiž velice ztížnými dluhy sobě dané, kdež se netoliko J. M. C., J. M. dědicuov, ale také království, zemí, poddaných J. M., věrných milých, vysoce dotýkati chce, aby toho stavuom království Českého a osobám z jiných zemí k němu příslušejících vyslaným, jakožto věrným poddaným svým milým, ve vší milostivé duověrnosti odevříti a od nich v tom věrné upřímné rady, stálé a skutečné pomoci milostivě a otcovsky žádati neměl, pominouti nikoli moci neráčil; ačkoliv milostivě J. M. C. nepochybuje, že stavové a osoby s plnou mocí vyslané, jakožto poslušní a věrní poddaní J. M., o tom dobrou vědomost mají, za jakými příčinami takoví vysoce ztížní dluhové narostli a zvětšeni jsou, a tomu jsou na díle z předešlých po několik let pořád předložení sněmovních a na díle mnohých vuobec o tom oznámení a zpráv jistých, kterak jsou na osazení míst a pevností všudy na hranicích mimo všecka mnohá, znamenitá a silná taženi polní proti tomu dědičnému a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku nejméně od čtyřidceti let pořád patrnými těžkými a nesnesitedlnými náklady činěna veliké k víře nepodobné náklady a vydání šly, poddané vyrozuměti mohli. Však J. M. C. přes to za potřebné uznati ráčil, aby se jim stavuom a osobám od jiných zemí s plnou mocí vyslaným, jakožto poddaným J. M. C. věrným milým, to všecko pořádně, též jaký začátek toho se stal a odkud to přišlo, což nejkratčeji býti muože, připomenulo a obnovilo.

Předkem, jakž jest J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, v spravování arciknížetství Rakouského jakožto pán země vešel, že jest hned všecky své komorní duochody a užitky Horních i Dolních Rakous na větším díle netoliko rozzastavovati, ale i nad to znamenitou obtížnost a těžké břemeno velikou sumu dluhuov po někdy slavné paměti císaři Maximiliánovi prvním pozuostalých na sebe k zaplacení jest přijíti musil, s kterýmžto břemenem J. M. císař Ferdinand, by pak všelijakých jiných obtížností J. M. nebylo přibylo, byl by dlouhý čas, nežli by se těch dluhuov na sebe tak přijatých zbaviti ráčil, dosti činiti měl; ale hned na to týž J. M. císař Ferdinand s velikou nepříležitostí a mimo svou všecku naději z duoležité a přinucené potřeby válku před se jest vzíti a nejprve, dobré paměti, králi Ludvíkovi uherskému a českému podle krevního příbuzenství a dědičného nápadu k uherskému království, tolikéž také podle křesťanské a sousedské povinnosti Slovanských a Charvatských pomezí a hranic osazovati a obhajovati všelijak pomáhati, a potom po smrti téhož krále Ludvíka v dotčené království Uherské s vědomím jiných J. M. C. království a zemí válečným zpuosobem a mocí s velikým nákladem se uvázati a od toho času téměř ustavičně trvající války proti jmenovanému nepříteli Turku též Vejdovi Sedmihradské země s znamenitým vydáváním a outratou na osazení zámkuov, měst, tolikéž také hranic a míst pomezních téměř od 40 let, jakž výš dotknuto, až právě do skonání křesťanského života J. M. vésti musel. A tak J. M. C., nynější pán náš nejmilostivější, až po tuto hodinu a čas (nešanovavše v tom J. M. císař Ferdinand za živnosti své a J. M. C. po smrti J. M. císaře Ferdinanda osob svých vlastních císařských) ještě vésti a takové náklady a vydávání činiti ráčí.

Dále, tíž stavové toho mezi sebou poddaně dobře povážiti mohou, jakáž jsou potom veliká vydávání (když teď již od dávných časuov z milosti a požehnání pána Boha všemohoucího při slavném rodu rakouském regiment a spravování království a císařství římského zuostává) pro obdržení duostojenství císařského při volení a korunování, též také na mnoha říšských sjezdích a sněmích, zvláště pak pro spokojení a zahlazení některých mnohých nebezpečných roztržitostí, rozbrojuov a nepokojuov, kteréž jsou teď v svaté říši i jinde rozličnými zpuosoby povstaly a se zběhly, na ty jízdy a jiné potřebné outraty, bez kterýchž býti nemohlo, šla; jichž se po ta všecka mnohá léta za několik drahně milionů zběhlo, a to se podle rozumného uvážení předkem ke všemu dobrému a užitečnému všech zemí J. M. C. a v nich poddaných J. M., věrných milých, zvláště pak pro tu poctivost, pochvalu a vyvýšenost, kteráž od několika set let při rodu a domu Rakouském trvá, dále dálo a činilo, což jest J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, tolikéž J. M. C. pro tu zvýšenost téhož domu rakouského, od starodávna nabytú pochvalu a poctivost tím bedlivěji a chtivěji, žádné práce nelitujíc, před se bráti ráčili, tak že skrze to z milosti a s pomocí pána Boha všemohoucího od svaté říše i jiných mnohých potentátuov křesťanských již několikrát mnohem snázeji dostatečné a znamenité pomoci se obdržovaly. Nebo sice kdyby takových a k tomu podobných říšských i jiných snažných pomocí tím prostředkem, že při slavném rodu rakouském (jakž dotčeno) posavad království a císařství Římské zuostává, objednáno a obdržáno nebylo, dotčené veliké a nevypravitedlné moci turecké podle rozumu lidského by možné nebylo odolati, jakž pak to každý rozumný, kterýž toho nepřítele moci, všech chytrostí a příležitostí a zase poddaných J. M. C. proti němu válečných zpuosobuov něco málo povědom jest, u sebe snadně a zdravě uvážiti muože.

A ačkoliv toho nepřítele dědičného taková moc těmi i jinými mnohými pomocmi docela zbráněna není, však proto to zpuosobeno a obdržáno jest, že s pomocí boží až do dnešního dne v království Českém, v markrabství Moravském i v jiných zemích k témuž království připojených, tolikéž také v Horních i Dolních Rakousích žádné své moci nejmenším zpuosobem neprovedl a ničehož svou takovou nepřemoženou silou a svým začatým tyranským předsevzetím neopanoval, skrze což k jakému povýšení a polepšení i k mocnosti království České a všecky země k němu příslušející i všichni obyvatelé v témž království a zemích dotčených prostředkem svrchu psaným, totiž obdržení takového královského a císařského duostojenství k mnohým říšským pomocím přišli a skrze ty ochraňováni byli, to sobě stavové a osoby vyslané sami zdravě rozvážiti mohou, a byt těch pomocí se bylo nezpuosobilo, témuž nepříteli by se nikoli tak odepříti bylo nemohlo. Přes ty a takové již nyní pořád vypravené někdy J. M. císaře Ferdinanda, slavné paměti, obtížnosti mohou u sebe stavové zdravě se srdečnou lítostí rozvážiti, že J. M. císař Ferdinand z obzvláštní upřímné lásky křesťanské a otcovské náklonnosti, kterouž jest k svým křesťanským věrným poddaným, k jejich tehdáž stálému též budoucímu všemu dobrému, předně pak pro slávu pána Boha všemohoucího a obranu a zvelebení sváté víry křesťanské, k tomu se skutečně přičiniti ráčil, až se nejvyšší možnosti J. M. dotýkalo, že mimo všecky hotové peníze, klínoty a znamenité královské poklady, též také své komorní statky, rozzastavovavše je, a duochody ze všech zemí, jich nic nešanujíc, na to vynaložiti a obrátiti ráčil, tak že J. M. císař Ferdinand potom také i J. M. C. týchž komorních statkuov a duochoduov od mnoha let pořád neužívali a až posavad užívati neráčí; však chtěl-li jest J. M. císař Ferdinand též J. M. C. dvory své císařské vychovávati a těm trvajícím válkám odolati, museli jsou Jich M. nicméně jako i prvé vždy předešle k takovým duoležitým potřebám svým v veliké sumy peněz ještě k prvním vysoce ztížným dluhuom na neobyčejné ouroky se vdlužiti, kteréžto dluhy již na nejvyšší zvětšeny a zvýšeny jsou a jich čím dále vždy více přibývá.

K tomu také i tato příčina k zdělání takových dluhuov přikročila, že jsou na onen čas J. M. císaři Ferdinandovi na vychování Jich M. arciknížat a vdávání arcikněžen, J. M. císaře Ferdinanda synuov a dcer a J. M. C. bratří a sester nejmilejších, pro jich poctivosti a duostojenství, jakž na jejich stav náleželo a slušelo, nemalé náklady přes ty pomoci, kteréž jsou od stavuov království Českého a zemí k němu příslušejících k tomu a nad to předešle učiněny, k jiným ke všem znamenitým vydáváním každého roku šly a se zbíhaly.

A jakož jsou po smrti J. M. císaře Ferdinanda, slavné paměti, ti všichni pozuostalí od mnoha let v hromadu zběhlí a přišlí, nad míru ztížní dluhové na J. M. C. i na Jich M. arciknížata, pány a bratry J. M. C. nejmilejší, k zaplacení připadli, stavové království Českého a poslové z jiných zemí s plnou mocí vysláni k témuž království příslušející dokonale tomu věřiti mohou a o tom jistotně ať vědomost mají, že J. M. C. větší díl týchž nyní jmenovaných dluhuov zaplatiti náleží, a to z té příčiny, že samému J. M. C. k jiným ke všem obtížnostem podle patrného vlastního J M. císaře Ferdinanda otcovského nařízení a rozdělení těch všech nevyvazených dluhuov polovici k zaplacení přišlo; ačkoliv dva nejlepší dílové zemí rakouských, z kterýchž mnohem větší platy a užitky vycházejí, skrze též J. M. císařem Ferdinandem bratrské podělení z rukou J. M. C. vyšli, a nad to výše když jest J. M. C. sprvu spočátku v panování a spravování císařské a královské vkročiti ráčil, při tom při všem, což jest podle téhož rozdělení zemí rakouských na díl J. M. C. zuostalo, žádných naskrze duochoduov jistých před rukama se nenašlo. Poněvadž pak J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, pán a otec J. M. C. nejmilejší, byvše těch zemí pospolně v držení, při takovém všech statkuov a duochoduov na nejvyšší rozzastavování, z těch sum a peněz vypůjčovaných dvuor svuoj císařský vychovati musel, tím více také nyní J. M. C. z přinucených nedostatkuov jinak se v tom chovati a z takových dluhuov se vyprostiti, ani jich zniknouti moci neráčil.

To pak za nejpřednější, což stavuov královstvi Českého a posluov z jiných zemí vyslaných i jiných všech vuobec, kteří pod J. M. C. i jinde v dalekých krajinách jsou, tejno není, položeno býti muože: jaké J. M. C. protivenství hned sprvu spočátku kralování J. M. beze vší nejmenší příčiny, netoliko od osoby J. M. C., ale ani ode všech poddaných J. M., k tomu dané nastalo, a to v tom, že proti vší milostivé vuoli a naději své J. M. C. s Janušem Vejdou v zjevnou válku (jakž jest pak J. M. C. slušně a náležitě jinak toho učiniti nemohl, než zemí křesťanských a věrných poddaných J. M. C. před mocí, záhubou a všelijakým nebezpečenstvím obhajovati a dalších vpáduov do nich a činění škod brániti a jich retovati) jest se dáti musel a ku pánu Bohu všemohoucímu té celé naděje býti jest ráčil, že témuž Vejdovi s pomocí jeho svaté milosti s dostatkem odpíráno bude, a zemím a poddaným J. M. C. dobrý pokoj a bezpečnost se před ním učiní; ale však jest k tomu přišlo, že ten dědičný nepřítel Turek na jednání téhož Vejdy s ním o pomoc, neohlédajíc se na to příměří, kteréž jest držeti měl, nébrž to zrušivše s velikou znamenitou mocí a sílou proti J. M. C., J. M. zemím a poddaným věrným milým jest vytáhl a válku před sebe vzal, pročež J. M. C. k obdržení od stavuov svaté říše i jiných potentátuov platné pomoci, ihned jakž J. M. C. v tom špehové došli, sněm říšský a jiné krajské sjezdy a shromáždění některé svou vlastní osobou císařskou a jiné skrze vzácné komisaře a vyslané J. M. s velikými náklady držeti, a potomně hned to osobní polní tažení do království Uherského před sebe vzíti a na témž sněmu a sjezdích při jmenovaných stavích říšských i jiných cizích potentátích valné a mnohé pomoci na penězích i lidu válečném jízdném i pěším obdržeti a k tomu do ostatka své komorní statky rozzastavovati ráčil. Však ty pomoci, tolikéž také i ty sumy na ty statky komorní půjčené, když na ten náklad postačiti nemohly, musel jest J. M. C. přes to přese všecko, jakž to všem vědomé jest, v znamenitou a velikou sumu peněz v královstvích a zemích J. M. C. se vdlužiti, kteréžto všecky sumy a peníze nikam jinam, než toliko na to dotčené osobní tažení polní J. M. C., kteréž jest z přinucení před sebe vzíti museti, ráčil, poněvadž tehdáž jako v nejnebezpečnějším zpuosobu bylo a skrze takovou velikou a ukrutnou tureckou a pohanskou moc k dokonalému pádu a záhubě všeho křesťanstva se chýlilo, obráceny jsou, nýbrž jaký náramně veliký náklad při takovém znamenitém tažení na objednání a zásobení profantuov, na vezení střelby i všelijakých potřeb a věcí válečných býti musel, a ten všechen jest J. M. C. sám nésti a zastoupiti ráčil, což jest pak všecko skutek očitě a v jistotě ukazoval.

Při tom také stavuom a posluom z jiných zemí s plnou mocí vyslaným i o tom vědomost míti za potřebné se uznává, že nade všecky od J. M. C. vynaložené sumy ještě tato veliká ztížnost J. M. C. přibyla, že hned od smrti císaře Ferdinanda J. M., slavné paměti, a rovně tehdáž, když ten ouhlavní nepřítel Turek svou velikou mocí žalostivě ty dva znamenité zámky a pevnosti Siget a Juli vybojoval a pod svou tyranskou moc podmanil, křesťanské hranice v království Uherském čím dále vždy více se rozšiřovaly a zdržení i osazování jich tak ztížné nastalo, že jest J. M. C. za času toho polního tažení a potom dvojnásob větším nákladem nežli předešle lidem válečným je dosazovati dáti a týž lid za dosti dlouhé časy s takovou nesnesitedlnou obtížností (ač nechtěl-li jest J. M. C. k tomu, aby táž místa v tak velikém nebezpečenství stála i vybojována byla, a tedy tomu nepříteli Turku ještě větší srdce se přidalo, dáti přijíti) vydržeti museti ráčil; jakž se pak za času přiměří a pokoje na zdržení týchž hranic křesťanských a profantování jich víceji nežli přes desetkrát sto tisíc zlatých do roka nákladu schází: jestliže jsou J. M. C. z království a zemí od věrných poddaných J. M. pomoci k takovému ročnímu jistému vydávání postačovaly a postačovati mohou, a nemusil-li jest J. M. C. každého roku několikrát sto tisíc k výš dotčené pomoci, jsouc k tomu J. M. přinucen a potřeba toho tehdáž ukazovala, přikládati, to sobě stavové i jeden každý zvláště rozumně a zdravě rozvažovati muože. Než to jest věc jistá a žádného výkladu nepotřebuje, že J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, když jest pohromadě všecky království a země držeti ráčil, a J. M. tehdáž těch hranic výš jmenovaných s tak velikým nákladem držeti potřebí nebylo, aniž jest kdy za času téhož J. M. císaře Ferdinanda takové valné a hnuté polní tažení, kteréž by se tomuto minulému J. M. C. osobnímu přirovnati mohlo, bylo: však jest proto J. M., slavné paměti, takového válečného zpuosobu na ty samé pomoci, kteréž jsou J. M. svoleny bývaly, bez vypůjčování znamenitých sum a dluhuov činění vydržovati nikoli moci neráčil.

Nad to pak kterak jest nyní J. M. C. možné při tomto nynějším rozdělení týchž zemí a umenšení duochoduov, též při tom obtížném zachování a opatření dotčených hranic křesťanských, větších a ztížnějších dluhuov se uvarovati, tím méněji těch již prvé zrostlých a zdělaných dluhuov bez zvláštní skutečné pomoci království a zemí, poddaných J. M. C. věrných milých, (k kterýmž J. M. C. po pánu Bohu všemohoucím největší outočiště a milostivou duověrnou naději míti ráčí) zniknouti a z nich vyjíti? Nebo i to stavuom království Českého a posluom zemí k němu příslušejících bezpochyby dobře vědomé, když jest, předešle J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, a potom J. M. C. s nahoře psaným nepřítelem Turkem příměří míti ráčili, jak jest veliký náklad na ty znamenité dary pro zdržení takového pokoje šel, a toliko na to, co jest J. M. C. teď naposledy v místa náležitá, tu kdež toho potřeba ukazovala, darovati ráčil, s tou legací do Konstantinopole, kterouž jest s velikou těžkostí pokoj za osm let pořád zběhlých obdržán, do sta tisíc zlatých se zběhlo, a to ještě k tomu za nejztížnější jest, že se na to v jistotě, jestliže týž pokoj za ta léta (tak jakž toho nepřítele Turka nezdržování přípovědi jeho povaha ukazuje) trvati bude, bezpečiti nesluší, ale předce, jako i prvé, aby místa hraničná a pomezní lidem válečným se osazovala a opatrovala, vysoce duoležitá potřeba ukazuje, a k tomu také ještě na tom, co jest předešlé vynaloženo a rozdarováno, dosti nebude, nýbrž každého roku přes nahoře položených sto tisíc zlatých jináče větší suma na to obrácena býti musí, ač nechce-li se tomu nepříteli Turku k zrušení téhož pokoje a vyzdvihnutí nějaké války (k kterýmž on i bez dané sobě příčiny náchylen jest a ty mimo všecko křesťanstvo i jiné všeho světa národy dobře a lehce vytrvati a jim odolati muože) příčiny dáti.

Též také i tato nemalá příčina zdělání takových velikých dluhuov jest, že od čtyřidceti let, jakž předřečený nepřítel Turek oukladným zpuosobem na království Uherské sáhl a od té chvíle mnohé zámky a místa pomezní (mezi nimiž ty dvě přední pevnosti, kterýchž jest léta 1566 svou velikou tyranskou mocí, jakž svrchu dotčeno, dobyl, jsou) vybojoval, že jest z nich od něho znamenitý počet kusuov střelby veliké i malé a jiných všelijakých válečných nástrojuov a potřeb, kterážto střelba se netoliko v království a zemích J. M. C. ale také na díle v jiných dalekých krajinách s nemalou prací a velikým nákladem zpuosobila a drahný díl kusů z nich v krátkých letech vnově slévaných bylo, a těch se v dotčených pevnostech i v polních taženích požívalo a potřebovalo, vzato.

Tolikéž, že ještě za živnosti císaře Ferdinanda J. M., slavné paměti, J. M. C. na J. M. otcovské poručení učiněné mnohé a mezi nimi nebezpečné a daleké jízdy, kteréž se netoliko J. M. C. království, věrných poddaných, ale také svaté římské říše dotýkaly, předsevzíti a ty s pomocí pána Boha všemohoucího i vykonati ráčil; k kterýmžto jízdám když jest od J. M. císaře Ferdinanda, slavné paměti, deputát neb roční vydávání na vychování dvoru J. M. C. časně vydáván nebyl a to z té příčiny, že jsou tehdáž duochodové J. M. C. pro znamenitá na lid válečný i jiná vydávání postačovati nemohli, k tomu jest J. M. C. přinucen býti ráčil, jinde se na ty jízdy a outraty dvoru svého v znamenité sumy objíti, z těch veliké ouroky platiti, a tak tudy ten nedostatek napraviti, skrze což se také příčina dala, že se ti dluhové čím dále vždy více rozmáhali a již k tomu přišlo, že se samých ourokuov z těch sum, kteréž tak J. M. C. povinen býti ráčí, každého roku do několikrát sto tisíc schází. Z kteréhožto břemena kdyby J. M. C. časně spomoženo nebylo, a ti ouroci by čím dále tím více rostli a se rozmáhali, tehdy by potomně jakž J. M. C., dědicuom J. M., tak ani zemím a poddaným J. M. C. jich zaplatiti a spraviti naposledy nikterakž možné nebylo; což uváživše J. M. C. při sobě milostivě a otcovsky s nejvyšší bedlivostí, že v takové velice zvýšené těžkosti J. M. státi a toho déle, aby tíž dluhové a ouroci na ně přicházející se rozmnožovati měli, dopouštěti velmi škodné a nebezpečné jest, nýbrž, pokudž ještě možnost před rukama, to před sebe vzíti, tak aby se skrze všelijaké příhodné a mírné prostředky s pomocí pána Boha všemohoucího a přičiněním k tomu J. M. C. zemí a věrných poddaných v cestu vkročiti mohlo, jak pak ku pánu Bohu všemohoucímu té naděje J. M. C. býti ráčí, poněvadž stavové i poslové s plnou mocí vyslaní z toho ze všeho, což napřed, pokudž nejkratčeji možné bylo, s gruntem předloženo a vyjádřeno jest (o čemž i sami na větším díle dobrou vědomost mají a očitě se spatřuje) dostatečně vyrozuměti budou moci, že jest J. M. C. i předkové J. M., slavných pamětí, v takové dluhy a těžkosti ne zoumysla vjíti ráčili, ale z bezelstných vědomých příčin, byvše k tomu skrze ty války, již ke čtyřidceti letuom, jakž nahoře dotčeno, trvajícím, vysoce pro obranu a retuňk všeho křesťanstva a v něm obývajících křesťanských duší proti tomu ouhlavnímu a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku a odepření té veliké tyranské moci jeho, kterouž on netoliko proti království Uherskému, ale proti jiným mnohým zemím a národuom, jsouc takového předsevzetí, aby víru svatou křesťanskou docela (čehož mu pán Buoh nedá) zahladiti mohl, před se béře, přinuceni v ty dluhy se dáti museli; kterýchžto tak dlouho trvajících válek a zachování náležité vyvýšenosti a duostojenství císařského, jakž J. M. C. předkuom, tak také J. M. bez rozzastavování statkuov komorních a zdělání dotčených znamenitých dluhuov (jakž nahoře obšírně to všecko vysvětleno jest) vydržeti nikterakž možné nebylo.