A tak té milostivé a konečné naděje k stavuom jmenovaného království Českého a posluom zemí k němu příslušejících s plnú mocí vyslaným J. M. C. býti ráčí, že to všecko bedlivě a zdravě se vším dostatkem a lítostí při sobě rozváží a to k srdcím svým nejinak než jako sám J. M. C. připustí, a tak to rozvažovati budou i na ty cesty pomyslí, jakby J. M. C., dědicuom J. M:, zemím a věrným poddaným z takových ouzkostí a velikých dluhuov skrze slušné a možné prostředky spomoženo býti mohlo; nebo J. M. C. žádného jiného oumyslu býti neráčí, než všem vyšším i nižším stavuom a osobám, jakž poddaným J. M. C., tak i jiným, kteříž jsou až posavad v tyto nebezpečné časy pro odolání vpáduov toho nepřítele Turka i k jiným nastalým potřebám, též pro obhájení a retuňk vlastí svých z upřímné křesťanské věrné poddanosti J. M. C. i předky J. M. nejmilejší, slavné paměti, podle svých nejvyšších možností penězi zakládali, a skrze to domu rakouského od několika set let dalece a široce rozhlášené duostojenství císařské vyvýšenosti a víry nepohnutedlně zdržeti pomohli, vedle přípovědi své zadosti učiniti a přede všemi škodami zachovati a jednoho každého (jakž pak i slušné jest) spokojiti; tak jestliže by potomně za příčinou nepřítele Turka toho potřeba ukázala, aby se J. M. C. na jinačejší a větší pomoc ubezpečiti i tím spíšeji a snadněji se v peníze objíti moci ráčil.

A v tom J. M. C. po otcovském, bedlivém a pilném uvažování od dosti dávního času toho všeho, což napřed dotčeno, mimo zvláštní milost a požehnání pána Boha všemohoucího na všem světě jiného prostředku vymysliti a najíti nemohl, skrze kterýž by J. M. z těch těžkostí a dluhuov jinačeji a příležitěji časem svým spomoženo býti mohlo, než aby J. M. C. podle té duověrnosti a milostivé naděje, kterúž vždycky a až posavad k královstvím, zemím a v nich věrným poddaným svým dědičným mimo všecky jiné míti ráčí, jich v tom za zvláštní dostatečnú a spolu trpící poddanú pomoc milostivě a otcovsky následoval, poněvadž se sic mimo ně na žádnou jinou pomoc k zaplacení již psaných dluhuov, buď od stavuov svaté římské říše, ani od jiných cizích potentátuov spustiti moci neráčí; neb tíž stavové říšští i jiní potentáti (což stavuom království Českého a posluom z jiných zemí vyslaným dobře vědomé jest) k svolování pomoci pro dobré a obhájení křesťanstva proti dědičnému nepříteli Turku těžce přivozováni bývají, jakž pak i sami nemalými dluhy ztíženi jsou, tak že jeden každý sám s sebou a svými v tyto nebezpečné časy příliš dosti činiti má.

A poněvadž J. M. C. vždy předce těch statkuov od komory J. M. od drahně let zastavených, neberouc z nich žádných duochoduov (což i nahoře položeno jest), ničímž užívati neráčí, a kdyby se tíž statkové k ruce J. M. C. drželi, tehdy by se na ty duochody z nich dvuor J. M. poctivě a duokladně vychovati, ano i přes to na jiná vydávání nemalá pomoc by se z nich zbíhati mohla: jestliže by pak tíž statkové k vyplacení nepřišli, tehdy by J. M. C. na vychování dvoru svého a dědicuov J. M. C. dalších dluhuov ne tak vzniknouti, nýbrž by z těch sum ročně přicházející ouroci čím dále vždy více se rozmnožovali, tak že by těch i s hlavními sumami potomně spraviti a zaplatiti dobře možné nebylo. Protož toho potřeba vysoce duoležitá ukazuje na ty cesty pomysliti, kterak by J. M. C. z již dotčeného břemene a těžkosti, což nejdříve býti muože, s gruntem a opravdově spomoženo býti mohlo.

Z kterýchžto příčin J. M. C. jest dobře náleželo a náleží takové obtížnosti J. M. strany dluhuov déleji nezatajovati a mlčením pomíjeti, nýbrž to všecko královstvím a zemím J. M. C., jakožto věrným poddaným svým, ve vší duověrnosti milostivě a otcovsky v známost uvésti, neb od počátku světa, netoliko v křesťanstvu ale i mezi jinými národy svazek lásky vždycky to zpuosoboval, že poddaní, jakožto oudové hlavy své a od pána Boha všemohoucího jim ustanovené vrchnosti v nastávajících těžkostech a ztížnostech jsou neopouštěli, a proti tomu vrchnost, jakožto hlava, poddaných svých duoležité potřeby sobě upřímně a věrně poručené měla, tak že jakž vrchnost poddaným, tak poddaní vrchnosti, jakožto jedno nerozdílné a spolu spojené tělo, sobě pomáhali a se neopouštěli. Kterážto svornost potomně požitečný užitek s sebou přinášela a očitě ukazovala, že poddaní při vrchnosti své ve všelijakých ouzkostech ochrany a v případitých potřebách milostivé pomoci a rady hledávali i dostávali: zase také poddaní vedle králuov a pánuov svých v časných nastalých povinnostech hrdel i statkuov svých upřímně a poddaně vážiti se nezpěčovali, a to předně, aby těm příčinám, skrze kteréž by veliká záhuba a nějaká proměna státi se mohla, časně odepřeli a jim v cestu vkročili, s nejvyšší snažností usilovali, a to sobě za největší pochvalu v tomto světě (jakž pak to samo v sobě tak jest) pokládali. Kterýžto nahoře dotčený poklad ukazuje, že pán Buoh všemohoucí až posavad ten slavný duom rakouský, totiž jak hlavu tak i oudy pro jich stálú společnú svornost (ačkoli toho dědičného a ouhlavního nepřítele Turka moc vždy se rozmáhala) až posavad v jedné společnosti ráčil zachovati a nepochybně i ještě dále zachová.

I mohouce stavové téhož království Českého a poslové s plnou mocí z jiných zemí vyslaní z toho, což tak napřed, dosti obšírně dotčeno, dobře porozuměti, že ty všecky znamenité veliké dluhy království Českému a zemím k němu přináležejícím, obzvláštně pak markrabství Moravskému, jakožto nepříteli Turku nejblíže přísedícímu, pro dobré, ochranu a obranu jich pošly a k tomu, což jest J. M. C. z vlastních duochoduov s rozzastavováním statkuov svých dědičných, jakožto pokladuov J. M. královských a knížecích, i jinde, kdež jednom což míti, to jest podle své nejvyšší možnosti vynaložiti ráčil, což by i ještě J. M. C. ráčil činiti, a v tom jich stavuov království Českého a zemí k němu příslušejících, pokudž možné, kdyby toliko co dále před rukama bylo (jakž pak není), rád šanovati chtěl.

Protož J. M. C. k stavuom království Českého a posluom předjmenovaných zemí k němu příslušejících vyslaným, jakožto k věrným poddaným svým, té jisté a konečné naděje býti ráčí, že oni to všecko při sobě se vší nejvyšší bedlivostí v srdcích svých rozvážíc (což jsou podle božských a přirozených práv, též podle slušnosti i této časné poddanosti králi a pánu svému v takové vysoce nastalé příčině a potřebě učiniti povinni) J. M. C. i dědicuom J. M. v tom břemenu a těžkosti déle vězeti nedopustí, nýbrž J. M. C. vedle jiných zemí J. M. C. věrných poddaných, pokudž jednomu každému obsáhnouti a postačiti možné, z toho pomohou, šetříc i toho, kterak již J. M. C. i všem zemím a věrným poddaným J. M. k tomu přišlo a na tom stojí, že J. M. C. i poddaným J. M. buď vzdělání a spomožení nebo dokonalá zkáza a záhuba z toho nastává. Neb stavové království Českého a poslové vyslaní i toho při tom povážiti mohou, jaký by veliký posměch, zlehčení duostojenství J. M. C. a nebezpečenství u všech národuov po všem světě, jakž u přátel tak i nepřátel, pro nezaplacení těch dluhuov tomu slavnému domu rakouskému nastati musil. Obzvláštně pak jest se obávati, že by snad za tou příčinou i ten nyní s tím nepřítelem všeho křesťanstva Turkem ustanovený pokoj (kterýž by se potomně s těžkostí v jaké jednání o další příměří dáti chtěl) k zrušení přišel; a tak by byla netoliko nemožná věc jmenované dluhy splatiti, než již dokonalého těch ještě jemu nejblíž přísedících pozuostalých křesťanských hraničných míst, zemí, lidí, žen, dětí i statkuov, kdož jen co má, zahlazení a vybojování konečně a jistotně očekávati.

Za kterýmižto odtahy a nečasné pomoci dávání (jakž toho příkladové v jiných znamenitých zemích a v městech ukazují) to by všecko se státi a přijíti mohlo, a coby se potomně před se bráti i jakéžkoliv největší v světě pomoci dávány býti chtěly, zpozdilé, daremné a neužitečné by byly; tudíž by mnoho tisíc křesťanských duší (čehož milý pán Buoh zachovati rač) do gruntu k zahubení přišlo: čehož jest J. M. C. z otcovské péče a náchylnosti, kterouž k nim stavuom a vyslaným posluom, jakožto k věrným poddaným, nésti ráčí, tak aby oni to zdravě k srdcím svým z příčin nahoře dotčených připustili, předložiti dáti pominouti moci neráčil.

A tak stavové a poslové vyslaní obšírně a dostatečně vyrozuměti mohou z jakých vysoce nastalých duoležitých příčin J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, i tolikéž J. M. C. v tak veliké obtížné dluhy, kterýchž se do několika mnoho milionů zlata, jakž to rozvrženo a počteno jest, zběhlo, a to nejvíce mezi jinými duoležitými potřebami pro obhájení křesťanstva proti toho ouhlavního nepřítele Turka veliké moci dáti jsou se museli. Aby podle nejvyšší možnosti a pilnosti, jakž i předešle se dálo, ten ještě pozuostávající díl království Uherského a jiných království a zemí jemu přísedících k větší zkáze nepřišel, netoliko časně na to mysleti, nýbrž stálou, skutečnou a trvanlivou pomoc učiniti náleží, nic se neohlídajíce na to, že jest s císařem tureckým (jakž nahoře položeno) za několik let pořád zběhlých všemu křesťanstvu k dobrému příměří učiněno, tak aby v těch letech ti darové se spravovati a obzvláštně místa hraničná a pomezní se osazovati a zdržeti mohla; neb to všem vědomé jest, že se jak za času války, tak také příměří a s větší opatrností táž místa hraničná a pomezní se vší pilností a dostatkem lidem osazovati a všelijakú střelbú, profantem i jinými k tomu náležejícími potřebami opatrovati musejí. Též stavové a poslové zmocnění témuž nahoře psanému obšírně učiněnému předložení dostatečně vyrozuměti budou moci, že na ty samé roční turecké dary do sta tisíc, na zdržení pak a zpevnění těch ještě pozuostávajících zámkuov a míst pomezních a hraničných, kteréžto hrance daleko jinač více nežli prvé rozšířeny jsou, přes desetkrát sto tisíc zlatých každého roku bez umenšení zouplna vynakládáno bývá.

Z kterýchžto příčin nemohl jest J. M. C. toho také (ačkoliv by J. M. stavuov, věrných poddaných svých milých, v tom rád šanovati ráčil) pominouti, nežli jich ještě společně za další pomoc následovati. A předkem, rozvážíc sobě stavové království Českého s posly z jiných zemí vyslanými tyto vysoce duoležité a znamenité potřeby J. M. C., kteréž jim tak obšírně předloženy jsou, lítostivě to k srdcím svým připustí a uvažovati budou, a jsouce tak společně jakožto s oudy shromážděni, tu se jednomyslně o to o všecko, což by tak J. M. C. a J. M. dědicuom, podle toho královstvím, zemím a věrným J. M. C. poddaným a tak vlastem v těch ve všech ztížnostech a duoležitě vysoce nastalých potřebách k dobrému, k spomožení a platnosti býti mohlo, se snesou a dostatečnou, skutečnou i trvanlivou pomoc učiní.

Jest pak J. M. C. žádost tento nejprvnější artikul, aby předkem na pomoc a spravení výš jmenovaných tureckých daruov a zdržení dotčených hranic J. M. C. za tři léta pořád zběhlá každý rok stavové království Českého po puol druhémkrát sto tisíc kopách miš., stavové markrabství Moravského po jednom stu tisíci kopách miš., knížata a stavové obojího knížetství Slezského po, jednom stu a dvadcíti tisících a stavové Horních a Dolních Lužic společně po třidceti tisících též kopách miš., tak jakž jest se to vyhledalo a rozvrhlo, že taková suma i větší podle šacuňkuov předešlých, když se z tisíce kop dvanácte kop podle velikosti a malosti jednoho každého dávalo a spravovalo, ročně se zbíhala, od toho času, jakž jest předešle od stavuov téhož království Českého a jedné každé země takováž pomoc J. M. C. proti Turku minula, poddaně svolili, a takové sumy na jisté časy a terminy bez zdržování konečně vyplnili; což J: M. C, stavuom království Českého a posluom z jiných zemí s plnou mocí vyslaným k jich dobrému zdání, aby to mezi sebou, jakým by zpuosobem a s nejmenší obtížností jejich táž suma na každou zemi obzvláštně vzložena zouplna vycházeti a jakými prostředky na obyvatelích, kdyby ji který, což na něj přijde, spraviti zanedbal, pro zachování rovnosti a dobrého řádu dobýváno býti mělo, rozvrhli a uvážili, připouštěti ráčí; J. M. nepochybujíce, že stavové království, Českého a poslové vyslaní z jiných zemí takové nařízení mezi sebou učiní, aby ty sumy a pomoci od jednoho každého podle náležitosti a vždycky v polouletí na časy určité k rukám osob, kteréž J. M. C. k tomu naříditi ráčí, bez zmatkuov a zadržování konečně spravovány bývaly, neb J. M. C. při království, knížetstvích a všech zemích J. M. strany dotčených svolených pomocí takové nařízení učiniti ráčí, aby lidu válečnému, kterýmž již řečená místa pomezní a hraničná osazena jsou, každého kvartálu placeno bývalo a táž místa všelijakými profanty a potřebami k střelbě náležejícími tím snázeji fedrována a opatrována býti mohla. A to J. M. C. také dobře trpěti moci ráčí, aby od stavuov k přijímání a zase vydávání dotčených pomocí colmistři neb jiné osoby, jakž to předešle také bývalo, nařízeni byli. A i v to se také J. M. C. milostivě uvolovati ráčí, že se o to s nejvyšší pilností přičiniti a těch cest pohledati ráčí, kterak by při stavích svaté Římské říše i při jiných potentátích pomoc obdržána a na tu ta přední místa na pomezí a hranicích ležící proti tomu nepříteli Turku v tom čase, dokudž jmenované příměří s ním učiněné a zavřené trvati bude, vystavena, spevněna a všelijakými potřebami k tomu náležitými (poněvadž na tom království Českému a zemím k němu příslušejícím, též také jiným blízko příležícím vysoce záleží) se vším dostatkem opatřena byla, jakž jest pak již na táž místa J. M. C. vyslati, ta spraviti dáti a o tom, jak by to všecko tím podstatněji pro obranu a retuňk všeho křesťanstva proti téhož nepřítele veliké moci předsevzato býti mělo, dostatečnú radu držeti ráčil; načež se také, aby to všecko tím lépeji vykonáno býti mohlo, nemalá suma peněz vynaložiti musí.

Dále se tolikéž k tomu J. M C. milostivě poddávati ráčí, že stavuov téhož království Českého i jiných zemí k témuž království příslušejících i jejich budoucích, jakožto věrných poddaných svých, následování o další pomoci, pokudž jedne pro nepřítele Turka nejvýš možné bude, milostivě šanovati a těch vyplacených statkuov (leč by toho pro vpády a nějaké vyzdvižené války téhož nepřítele bezelstní potřeba kázala a to jináč býti nemohlo) již více nezastavovati a takové nařízení s pomocí pána Boha, šetříc v tom týchž stavuov jmenovaných zemí, učiniti, aby duochodové z nahoře psaných statkuov J. M. C. vyplacených ne zbytečně, ani kam jinam než kdež toho zvláštní příčiny k užitečnému a dobrému J. M. C. ukazovati budou, pokudž nejskrovněji možné obráceni byli.

Nicméně i v to se milostivě J. M. C. uvolovati ráčí nejstaršího syna svého J. M. arciknížete Rudolfa, kterýž již z milosti boží k zrostu svému přichází, když toho nejprvnější příležitost bude, z Hišpanie povolati a J. M. arciknížecí při témž šťastném příjezdu a navrácení do těchto zemí k tomu míti a vésti, aby J. M. tím chvalitebným příkladem a zpuosobem, (kterýž jest J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, s J. M. C., s Jich M. arciknížaty i J. M. C. pány bratry nejmilejšími zachovati ráčil) také hned z mladosti své zpuosob věrného spravování a vladařství na sebe bral a skrze to k stavuom všech zemí, jakožto věrným poddaným svým, v duověrné a milostivé lásce vzrostl a sobě zvykal, tak aby stavové i jiné země od J. M. potomně skrze takovou nabytou zvyklost a naučení řečem tím chvalitebněji a stáleji spravováni a ochraňováni byli.

Vedle toho i to jest J. M. C. sobě ráčil milostivě ku paměti přivésti, jak jsou stavové království Českého i jiné země k němu příslušející netoliko za císařování a kralování J. M. C. ale také za živnosti J. M. císaře Ferdinanda, slavné a svaté paměti, k vychování Jich M. dvoruov a jiným znamenitým případitým potřebám a vydáváním za mnoha let pořád posudní svolovali a poddaně dávali, což se bez zvláštní obtížnosti jich činilo a dobře činiti muože: a protož podle též duověrnosti, kterúž J. M. C. k stavuom království Českého i jiných zemí k němu příslušejících má, jich stavuov a posluov s plnou mocí k tomu vyslaných za to milostivě žádati ráčí, aby takové posudní jako i prvé, hned od toho času jakž vyšlo, zase znova, totiž za tři léta pořád zběhlá rozdílně na zpuosob a terminy napřed položené z každého sudu čtyři groše bílé, bez umenšení, poddaně J. M. C. dávati jednomyslně svolili, při tom ty prostředky obmyslili a vyhledali a tolikéž jednomyslně mezi sebou zavřeli a ustanovili, kterak by též posudní bez všelijakých forteluov J. M. C. i jiným poslušným poddaným ublížení zouplna vycházelo a v dobrý řád, jakž se pak to i v jiných zemích J. M. C. stalo, uvésti mohlo.

A co se pak těch vlastních dluhuov J. M. C., jakž o nich spočátku podle prvního artikule strany svolení pomoci proti nepříteli Turku, odkavadž takoví ztížní dluhové pošli, obšírně a dostatečně vyjádřeno jest, dotýče: J. M. C. milostivě a otcovsky stavuov a posluov vyslaných tolikéž následovati a milostivě žádati ráčí, aby prohlédnouce k těm všem znamenitým příčinám a vysoce duoležitým potřebám napřed položeným, J. M. C. věrnou a poddanou pomoc učinili a k spomožení z takového velikého nesnesitedlného těžkého břemene dotčených dluhuov stavové království Českého třidcetikrát sto tisíc, stavové markrabství Moravského patnáctekrát sto tisíc, knížata s stav knížetství Slezských osmnáctekrát sto tisíc a stavové obojího markrabství Lužického puol pátakráte sto tisíc kop vše miš. k zaplacení v desíti létech pořád zběhlých na sebe přijali a takové sumy týchž ztížných dluhuov J. M. C. zaplatiti poddaně svolili. Kteréžto sumy jmenovaným stavuom dotčených zemí podle rozvážení J. M. C. podle ourod a možností na doleji položené podstatné, příhodné a snesitedlné prostředky beze vší zvláštní těžkosti na sebe přejíti a zaplatiti dobře možné, a nicméně jeden každý bohatý i chudý při své živnosti bez zkázy zuostati moci bude. Jakž pak stavové obojích Horních i Dolních Rakous na sněmích obecních, kteříž teď pominulého času držáni byli, v tom se také k J. M. C. podle svých nejvyšších možností vedle příležejícího poznamenání [Výpis aneboližto krátký výtah jaká žádost teď na nejposléz minulém sněmu v arciknížetství Rakouském pod Ensem vznesena byla.