Strany zastoupení dluhuov v těch desítikráte sto tisících jest naskrze zouplna svolena a místo ourokuov nic více než 200.000 zl.] poddaně najíti dali, čehož se J. M. C. tolikéž nicméně k stavuom dotčeného království Českého a posluom z jiných zemí k témuž království příslušejících vyslaným milostivě a konečně nadíti a o tom žádné pochybnosti míti neráčí, že se v tom k J. M. C. poddaně a účinně najíti dají; nebo J. M. C. to pánem Bohem osvědčuje, že by k tomu (pokudžby toliko nejvýš možné bylo) milostivě rád nakloněn býti ráčil, aby na stavy království Českého a jiné země k němu příslušející, věrné poddané J. M. C., menší a skrovnější sumy, kteréž by mohly k zaplacení těch dluhuov vynésti, uloženy byly; ale kdyby J. M. C. z tohoto těžkého břemene hned pojednou dokonale spomoženo býti nemělo a ňáká menší pomoc od stavuov království Českého a zemí k němu příslušejících se svolila, tehdy by se ti dluhové nikoli zaplatiti nemohli, aniž by J. M. C. dědicuom, věrným poddaným, též i věřiteluom J. M. jakou platnost přinesla, tím méněji by možné bylo ty statky rozzastavené k komoře J. M. C. náležející vypláceti a k užívání zase přivésti;. a by pak tíž statkové i na díle neb ovšem vyplaceni byli, tehdy by se z užitkuov těch netoliko ti ouroci z sum, kteréž by J. M. C. povinen zuostal, spravovati nemohli, ale ani by na vychování dvoru J. M. C. a dědicuov J. M. nejmilejších nepostačovali; nad to méněji by se sumy hlavní těch dluhuov splatiti mohly, z čehož by opět taková potřeba nastala, že by J. M. C. pro vychování dvoru svého a lidu válečného na hranicích a místech pomezních penězi se opatřiti a tak ještě větší a těžší dluhy, kterých by již potomně zaplatiti na věky možné nebylo, přijíti a v nich i s dědici svými vězeti museti ráčil. Proti tomu jest jistá beze vší pochybnosti naděje, když by jmenované statky zastavené pojednou všecky vyplaceny byly, že z těch duochoduov J. M. C. vlastní dvuor svuoj císařský i dědicuov J. M., dvory bez činění dalších dluhuov tím dostatečněji vychovati a z těch ještě i na jiné potřeby, totiž na lid válečný, na stavení zámkuov a míst pomezních k zásobení podstatnému i jiných nástrojuov válečných, bez kterýchž býti nemuože a na nejpřednějších místech po ztracení předešlých let znamenitého počtu týchž válečných nástrojuov toho potřeba duoležitá ukazuje, zbývati a na ty potřeby každého roku nemalou sumu peněz obraceti bude moci. Zvláště pak mohli-li by ti duochodové a užitkové tak daleko stačovati, že by snad J. M. C. věrných poddaných svých následováním o další pomoci potomně milostivě šanovati mohl, a tak by všichni stavové na živnostech svých žádných překážek netrpěli, nýbrž v lepším pokoji živi byli, k čemuž jim milostivě a otcovsky J. M. C. pomáhati a všelijaký fedruňk činiti nakloněn býti ráčí.

A ačkoli takové sumy nyní jmenované (což se od jedné každé země k zaplacení týchž dluhuov ztížných od J. M. Č. žádá) zdají se býti veliké, však s pomocí pána Boha všemohoucího stavuom království Českého a zemím k němu příslušejícím, k vyplnění a spravení dosti příjemně a lehce přijíti moci bude, poněvadž se jim k tomu prodloužený čas, totiž deset let pořád zběhlých dává. K tomu také nicméněji stavové království Českého a poslové z jiných zemí vyslaní i toho povážiti mohou, jaká by se tím spomožením J. M. C. z takových dluhuov příčina srdečná, žádost a náklonnost domácím i z jiných zemí věřiteluom J. M. C. vuobec dala; tak kdyby potomně dále J. M. C. jaké puojčky potřebovati ráčil, že by se v tom k J. M. mimo jiné potentáty a osoby k velikému vyzdvižení, rozhlášení a pochvale toho slavného a vznešeného domu rakouského povolně najíti dali. A když se zdravě jedno proti druhému rozsoudí a uváží, tehdy žádný jináč v jistotě povědíti nebude moci, než že zbavením a spomožením J. M. z často jmenovaných všech dluhuov a těžkostí skutek křesťanský se stane a stavuom království Českého a zemí k němu příslušejících takovou sumu na sebe přejíti daleko snázeji bude, nežli aby J. M. C. déleji v té těžkosti trvati dopustiti měli; obzvláštně pak že v té příčině, jakž J. M. C. a J. M. dědicuom, tak také zemím, lidem, ženám, dětem a statkuom jich a sumou všemu tomu, což na okršlku zemském od tělesných živnosti mají, k nejvyššímu prospěšnému dobrému a k vzdělání jich se vztahovati muože.

Při tom obmýšlejíc J. M. C., aby stavové království Českého a poslové z jiných zemí k němu příslušejících s plnou mocí vyslaní od J. M. C. nad těmi k zaplacení podanými a předloženými sumami, že by snad jedné každé zemi v těch desíti letech spraviti možné nebylo, strachu neměli, ráčil jest J. M. C. k tomu některé příhodné a slušné, mírné i dobré účinlivé prostředky milostivě a otcovsky obrati, skrze kteréžto všecko s dobrou příležitostí před sebe vzíti a vykonati mohou (ač jestliže se těmi, jim obvyknouc, spravovati a jich následovati chtíti budou), jakž pak o tom, že tak učiní, J. M. C. pochybovati neráčí.

Nejprve, nebylo by proti J. M. C., aby od stavuov království Českého a posluov od jiných zemí k témuž království příslušejících s plnou mocí vyslaných za těch deset let netoliko na ta vina, kteráž v témž království Českém a zemích k němu příslušejících rostou, ale také na jiná, kteráž se z cizích zemí vezou, prodávají a šenkují, jmenovitě sladká rýnská, uherská a rakouská i jiná, podle slušného uznání jednoho každého dobroty a drahoty rozdílné počepovní na každé vědro některý máz uloženo a ku pomoci zaplacení dotčených dluhuov obráceno bylo.

Druhé, mohli by stavové s posly z jiných zemí vyslanými beze vší obtížnosti jednoho každého obyvatele mezi sebou rozvrci a na tom se snésti, jakou by rozdílnou pomoc z ryb rybnických, totiž štik a kapruov, jakž prodavač tak i kupec z jednoho džberu nebo kopy podle velikosti a malosti. tolikéž dobroty týchž ryb, za těch deset let dávati povinni byli.

Třetí, ráčil jest tolikéž J. M. C. za dosti možný prostředek uvážiti, což také stavuom a posluom vyslaným k jich poddanému rozvážení připouštěti ráčí: jakož se každého roku nemalý počet obilí netoliko sem i tam v zemích na obecní a obyčejné trhy, ale také z domuov a sídel osob stavu panského a rytířského i jiných ven z jedné každé země prodává a vozí, mohla-li by se z takového obilí kromě toho, což se na vaření piv vypotřebuje, také rozdílná a slušná pomoc na každý strych neb měřici uložiti.

Čtvrtý prostředek vidí se také J. M. C. dosti mírný bez škody a říkaje vší obecní těžkosti býti, aby na jednu každou osobu a obyvatele dotčeného království Českého a zemí k němu příslušejících, buď muže neb ženu, dítě neb čeledína, žádného hned ovšem nevymiňujíc, v téhodni peníz, totiž každého týhodne z jedné osoby, buď staré neb mladé, jeden peníz vídeňský aneb za měsíc jeden krejcar, což by ročně dvanáct krejcaruov z jedné osoby přineslo, k dávání uloženo bylo. Však na ten zpuosob se tomu rozuměti má, jakž i slušné jest, aby bohatší chudého zastupoval a chudý tak mnoho jako bohatý nedával, k čemuž pro lepší řád a vybírání toho potřeba ukazuje, aby se všecky osoby vuobec beze vší nejmenší výminky pořádně sepsali, a sice na jiné pohodlné cesty, kteréž se s bedlivým uvážením stavuov a posluov vyslaných skrze osoby z prostředku jich k tomu obzvláštně volené a nařízené k tomuto artikuli i jiným vyhledati moci budou, pomyslilo. A tak by to všecko bez veliké ztížnosti lidu obecního, ježto takměř bez toho v nemalých těžkostech jsou, nařízeno a v dobrý řád, kterýž by svuoj pruochod snadný měl, uvedeno býti mohlo.

Páté, jakož pak mnozí z stavuov, měšťanuov i jiných osob v témž království Českém a zemích k němu příslušejících znamenité sumy peněz v zemi i ven z země na ourocích mají, z kterýchž až posavad žádné pomoci nečinili a nicméně z nich nemalé oužitky berou: snáší se při J. M. C., že by na ty tak dobře jako na jiné, kteří ze všech a všelijakých věcí a užitkuov svých pomoc dávati by měli, také něco uloženo bylo, tak aby s jinými rovnost zachovali, načež by stavové s posly vyslanými pomysliti a toho při sobě, coby jeden každý z jednoho sta neb tisíce kop pod ourok (jakž nahoře dotčeno) puojčených aneb z těch užitkuov, kteréž mu ty sumy přinášejí, k dobrému a ku pomoci zaplacení těch dluhuov za nahoře psaných deset let pořád zběhlých dávati povinen byl, bedlivě povážíc, o to se sami mezi sebou urovnati a řád učiniti mohli.

Šesté, neměla-li by také z vlny ovčí a barvy řečené ryt v těch místech kde roste a se dobývá ňáká pomoc na zaplacení těch dluhuov za týchž deset let pořád zběhlých dávána býti.

Jestliže by pak stavové a poslové s plnou mocí vyslaní mimo tyto všecky již napřed položené více jiných k těm podobných aneb příhodnějších prostředkuov, skrze kteréž by, pokudž nejvýš možné, šanováni byli, avšak aby se každého roku tak mnoho scházelo, aby mohly ty předepsané sumy, jim k zaplacení podané a předložené, v těch desíti letech pořád zběhlých podle vyměření neb rozvržení, coby se každého roku vyplniti mělo, jistotně (tak aby se na to konečně spolehnouti mohlo) spraveny a zaplaceny býti, povážíc toho mezi sebou s pilností a bedlivě, obrati a vyhledati mohli: to by proti J. M. C. nebylo, nýbrž by ty J. M. C. milostivě a s vděčností slyšeti ráčil, a stavuov království Českého s posly z jiných zemí vyslanými za to jich žádati ráčí, aby se v tom k další resolucí J. M. C. beze všeho ostýchání odevřeli, neb v jistotě J. M. C. stavuov jakožto věrných poddaných svých žádné škody a záhuby žádati neráčí, ale tím víceji jejich jako i jiných království a zemí a věrných poddaných J. M. nejlepší dobré a prospěšné obmýšleti a té konečné naděje býti ráčí, že ti napřed psaní i jiní, kteříž by se k tomu vybrati mohli, prostředci nejméně (ač nebude-li moci více býti) ročně tak mnoho vynesou, že na zaplacení těch všech sum na jednu každou zemi od J. M. C. k zaplacení podaných i s ouroky podle rozdělení, coby se každého roku platiti mělo, postačovati moci bude.

A jakož jsou všichni stavové, jakž království Českého tak také i jiných zemí k témuž království příslušejících, na předešlých teď nejposlednějších sněmích z příčin mnohých jim na onen čas od J. M. C. předložených na jistý zpuosob veřejnou hotovost jízdného i pěšího lidu, též také držení mustruňkuov na časy určité mezi sebou do dvou let pořád zběhlých toliko nařídili: a poněvadž jest již to nařízení minulo, protož J. M. C. pro mnohé případné příčiny za slušné uznávati a toho na stavích království Českého a poslích z jiných zemí k témuž království příslušejících s plnou mocí vyslaných tolikéž milostivě žádati ráčí, aby stavové s posly vyslanými nyní při tomto sněmu obecním, poněvadž z vuole pána Boha všemohoucího pospolně shromážděni a oni poslové jakž k jiným jednáním a artikuluom sněmovním, tak také i k tomuto strany veřejné hotovosti zmocněni jsou, o touž veřejnou hotovost lidu jízdného i pěšího, též držení mustruňkuov mezi sebou jednali, o to se snesli, srovnali, a tak mezi sebou o též veřejné hotovosti a držení mustruňkuov buď na předešlý zpuosob (pakli by se jim i jinak podstatnějším a dostatečnějším zpuosobem zdálo a vidělo) společně a jednomyslně nařídili, tak aby s touž veřejnou hotovostí každého času všichni ve všech zemích pohotově jsouce, přišla-li by jaká nenadálá potřeba a slušná toho příčina, buď že by J. M. C. proti nepříteli všeho křesťanstva Turku (ač jestliže by přiměří učiněného, jakž jeho ten obyčej bývá, nezdržel) osobně táhnouti ráčil, aneb nemohouc sám J. M. osobně z příčin, kteréž by připadnouti mohly, táhnouti, lid válečný proti témuž nepříteli pro retuňk a obranu toho dílu království Uherského, kteréhož v držení býti ráčí a od toho Turka nepřítele a tyrana vybojováno a opanováno není, do pole vypraviti musil, J. M. C., jako pána svého, předkem neopouštěli a proti témuž krve křesťanské žíznivému a ukrutnému nepříteli Turku do království Uherského pro obranu časnou království Českého a zemí k němu příslušejících i jiných zemí J. M. C. věrných poddaných, jakožto spoluouduov křesťanských, buďto sami se aneb lid válečný podle lidu J. M. C. a té veřejnosti tolikéž vypravili a vyslali. Nicméně jestliže by sice kdo na často jmenované království České nebo země k němu příslušející (ač ta naděje není) nepřátelským zpuosobem sahati a vpády škodlivé činiti chtěl, takovým předsevzetím s pomocí pána Boha všemohoucího tím spěšněji a podstatněji společně, sebe neopouštějíce, odpírati a brániti mohli.

Poněvadž pak stavové království Českého a poslové z zemí k němu příslušejících s plnou moci na tento sněm vyslaní z toho ze všeho, což napřed dosti obšírně položeno jest, tomu s dostatkem vyrozuměti mohou, jestliže by se k spravení takové pomoci věrně, poslušně, povolně a upřímně najíti nedali a, z toho břemene J. M. C. skutečně nepomohli, jaká by z toho netoliko J. M. C., nýbrž všem královstvím, zemím a věrným poddaným J. M. C. nenabytá zkáza a záhuba přišla: a zase, jestliže se podle milostivé a otcovské žádosti J. M. C. zachovají a též pomoci učiniti se zpěčovati nebudou, jakého pokoje, bezpečenství; zpomožení a budoucího zdejšího časného všeho dobrého jest očekávati a jistotně se nadíti.

A protož jich všech spolu J. M. C. vždy milostivě a otcovsky z té duověrnosti, kterouž k nim má, napomínati a žádati ráčí, že povážíc při sobě toho všeho (což svrchu dotčeno) upřímně, křesťansky a právě s srdnatou myslí (čehož naleznou, ačkoliv se jim snad pod sprvu těch před jmenovaných sum, pokudž co na kterou zemi se podává neb ukládá, na sebe přijíti ztížné a je zaplatiti a spraviti nemožné zdáti muože, že podle těch jim často jmenovaných předložených prostředkuov a při tom dostatečného podvolení J. M. C. snadně a lehce to spraviti a vykonati jim možné bude), aby beze všech odporův na tom se společně snesli, srovnali a J. M. C. takovú pomoc věrně, poddaně a jednomyslně svolili, tak aby hlava při oudech zuostala i to se potomně patrně poznalo, že na tom jsou, co se hlavy, vlasti a obecního dobrého jejich dotýče, to se vším dostatkem, nelenujíce se v ničemž, fedrovati a toho nápomocni býti i také se s jinými poddanými J. M. C. v stálé lásce a duověrnosti (jakž jsou vždycky až posavad byli) ve všem srovnati chtějí.

Dále, jakož pak i to tak jest, že netoliko na předešlém, ale i na tomto nejposléz minulém sněmu konečně zavříno a snešeno bylo, že jeden každý, což berně a posudního pozuostal a zadržal, bez dalších všelijakých odtahuov a výmluv od sebe dáti a spraviti jest měl, však tomu všemu, neohlídajíce se, že nejednou skrze odevřené listy neb mandáty, ba i oustně takměř při každém držení souduov zemského a komorního napomínání se dálo, zadosti, jakž by náleželo a také pro opatření J. M. C. zemí a poddaných potřeba ukazovala, jest se nestalo, a tak jest tudy J. M. C. příčina dána, že jest na jiných místech pod veliké a těžké ouroky s velikou nepříležitostí pro zachování zpuosobu válečného peníze objednávati a lid válečný jízdný, kterýž v království Uherském potřebován byl, a potom záplata jich, kteráž jim na nemalé sumě dlužna se pozuostává, na dotčené zadržalé berně neb restanty a připověděné terminy neb časy vycházeti měla, ukázána byla, pro nečasné položení a spravení takové svolené pomoci neb berně od jednoho času k druhému dobrými trošty a slovy těšiti a zdržovati ráčil; což J. M. C., poněvadž mezi těmi rejtary na větším díle cizozemci, kteříž již několikráte nadarmo z daleka o to jízdy činili a outraty vedli, netoliko k nemalému zlehčení, ale také velmi obtížné a v budoucích nastalých potřebách strany přijímání lidu válečného nemalou překážku, hyndruňk a obmeškání by přinésti mohlo. Protož aby rovnost zachována byla, a ti, kteříž se v tom poslušně zachovali, sobě co ztěžovati neměli, J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby na tom byli a takové nařízení mezi sebou učinili, aby ty zadržalé restanty a pozuostalé berně netoliko bez prodlívání dány a vyplněny, ale také ti jiní k dání listuov přiznávacích od sebe přidržáni byli.

A jakož také strany těch, kteří na posudním zuostávají, pro nevyplnění jejich restantuov na předešlých sněmích, jak by se k nim zachovati mělo, sneseno a zavříno, kteříž také z toho napomínáni a proti nim rozličné cesty před se brány byly, však i od nich málo se toho sešlo, tak že na takovém posudním ještě dobrá suma pozuostává.

A poněvadž pak J. M. C. v tom na vychování J. M. nemalé zmenšení a ujmu přináší a při těch; při kterýchž mezi tím časem pod veliké ouroky peníze na vychování J. M. se vypuojčují a záplata jejich na témž posudním se ukazuje, k veliké obtížnosti a J. M. na zlehčení se vztahuje: a protož J. M. C. opět za to milostivě žádati ráčí, aby stavové mezi sebou takové nařízení učinili, aby J. M. C. jmenované staré i nové posudní, restanty i také zadržalé listy přiznávací spraveny a dány byly, aby ti, kterýmž na tom ukázáno jest, spokojeni býti mohli a J. M. C. takových těžkých ourokuov a lichev, kteréž na to jdou, jednou zbaven a prázen býti ráčil.

A aby takové jednání tím snadnější svuoj pruochod míti a na místě postaveno býti mohlo, ráčí J. M. C. stavuom a jedné každé osobě obzvláštně milostivě poroučeti, aby z nich žádný před zavřením téhož sněmu bez jistého J. M. C. povolení nikam neodjížděl, v čemž se stavové království Českého a poslové vyslaní z jiných zemí, aby dlouho zdržováni nebyli, sami sobě k dobrému (jestliže se v odpovědi své v tom k J. M. C., jakž té konečné a duověrné naděje J. M. býti ráčí, účinně a povolně odevrou a najíti dají) fedrovati mohou.

A J. M. C. v to se také milostivě a otcovsky uvolovati ráčí, po svolení sněmovním je stavy království Českého i jiných zemí k němu příslušejících dostatečnými reversy, aby jim takové dobrovolné svolení, kteréž J. M. C. ne z povinnosti než z lásky a věrné poddanosti od sebe učiní, jich privilejím, svobodám a obdarováním na žádnou ujmu a škodu nyní i v časích budoucích nebylo, opatřiti. Nad to výše se na to všichni konečně ubezpečiti mohou a mají, že jich J. M. C. osobou svou vlastní císařskou podle své nejvyšší možnosti i s dědici J. M. ničímž opustiti neráčí, nýbrž jim každého času všelijakou pomoc a ochranu milostivě a otcovsky ukazovati, jim ve všech obecních i v obzvláštních ztížnostech a potřebách pomáhati a takovou poddanou povolnost jim i jich dědicuom a budoucím i jednomu každému obzvláštně se vší milostí svou císařskou na časy budoucí zpomínati i nahrazovati a tak milostivým císařem a pánem jejich býti ráčí.