A což by kdo po takovém oučtu jakéhokoliv restantu pozuostal, to jeden každý ihned od sebe odvésti povinen bude, a pakli by které osobě neb osobám co výš nad ty restanty dluhův za J. M. C. zůstávalo, o to se J. M. C. komoře J. M. v království tomto s jedním každým urovnati, sčísti a zaplatiti poručiti míti ráčí. Kteříž by pak ze všech stavuov a osob žádných dluhuov takových, za kterýmiž by restant buď berní předešle svolených aneb posudních slušně zdržovati mohli, neměli, ten jeden každý takový zdržalý restant od zavření tohoto sněmu ve čtyřech nedělích pořád zběhlých dáti a položiti, kdež náleží, povinen jest, a to pod pokutou o tom jedním každým sněmem vyměřenou; však když by takový počet napřed psanými radami J. M. C. a osobami dotčenými tímto sněmem volenými od napřed psaných berníkuov osob vyřízen byl, z takového počtu napřed psaní berníci, jeden každý od soudu zemského, kterémuž se tímto sněmem moc dává, vykvitován býti má.

Dále, kdež jest J. M. C. i toho na stavích království tohoto a poslích z dotčených zemí vyslaných milostivě žádati ráčil, aby pro mnohé případné příčiny mezi sebou buď na první zpuosob, neb jakž by za nejlepší uznali, o veřejnou hotovost a držení mustruňkuov po krajích a jiných válečných potřebných řádech se snesli a nařídili, a kdyby k tomu přišlo, že by J. M. C. do pole osobní tažení proti nepříteli Turku nastalo, aby stavové J. M. C., jakožto pána svého, v tom, jakž jsou se na předešlých sněmích snášeli, podle možností svých neopouštěli: na tomto jsme se všichni tři stavové snesli, jestliže by k tomu přišlo v těch dvou letech, že by J. M. C. osobou vlastní do pole proti nepříteli Turku táhnouti ráčil, kdož by sám bezelstně osobně s J. M. C. z obyvateluov království Českého táhnouti nemohl, abychom ze tří tisíc kop gr. českých podle nejposlednějšího šacuňku, kterýž byl léta 65 času svatých Petra a Pavla, jeden kůň jízdný dobře oupravný k J. M. C. vypravili, a vždycky v tom počtu mezi šesti osobami osoba stavu panského aneb rytířského aby byla, a tak vypraveni aby byli dotud, dokudžby J. M. C. v poli ležeti osobou svou ráčil, aby měli nač se vychovati. A jestliže by pak J. M. Č. z příčin oznámených do pole táhnouti sám osobně moci neráčil, a že by tak pilná nenadálá a znamenitá potřeba toho nastala, tak že by nikterakž bez toho býti nemohlo, nežli že by J. M. C. do pole lid z arciknížetství Rakouského a jiných zemí svých, též i markrabství Moravského, z knížetství Slezských a Lužických Horních i Dolních markrabství, snesouce se s nimi, vypraviti museti ráčil: o to jsme se všichni tři stavové snesli, abychom pro takovou potřebu, když oni, jsouce bližší takového nebezpečenství a nepřítele, předkem a nejprve v poli budou, též podle toho předešlého a nejposlednějšího šacuňku z pěti tisíc kop grošuov českých jeden kuoň tak oupravný, jakž nahoře dotčeno, vypravili a ten tři měsíce v poli a puol měsíce za do pole tažení a druhého puol měsíce z pole tažení, a tak všeho přijde čtyři měsíce na náklad svůj drželi; tak jakž pak, buď jedním neb druhým způsobem, jakž by takové vypravení do pole státi se mělo, o tom v obzvláštním artikuli poznamenáno jest. Nicméně na ten způsob a s těmi jistými výminkami všichni tři stavové k takovému jednomu neb druhému tažení se podvolili, jestliže by kdy k tomu kterému tažení přišlo, aby J. M. C. časně po krajích ráčil poručiti rozepsati, tak aby jeden každý nejméněji čtyři neděle napřed věděti o tom a k tomu se přihotoviti mohl. A takový lid z království Českého vypravený, aby v Uherském království, kdež by J. M. C. nejužitečněji a zvlášť pro ochranu markrabství Moravského a knížetství Slezského, poněvadž jim jakožto oudům svým povinni sme, aby do časuov vyměřených obrátiti ráčil.

Druhé, jestliže by J. M. C. sám v poli býti ráčil, a ta výprava ze tří tisíc kop grošuov českých s J. M. předce jíti měla: tehdy když by koli k tomu přišlo, aby celá polouletní berně tímto sněmem kteráž jest svolena z domuov, též také sbírka třidcátého peníze, ku pomoci k výpravě při jednom každém zuostati má; a pakli by J. M. C. sám do pole táhnouti moci neráčil, že by z toho sešlo a toliko z pěti tisíc kop grošův českých kůň vypraven býti měl, tehdy toho polouletí aby toliko polovice těch berní a sbírky polouletních za jedním každým aby zůstalo.

Však jestli by k tomu přišlo, že by předkem z pěti tisíc kop grošův českých do pole ta výprava byla, a potom že by J. M. C. sám osobou svou se také do pole vypraviti ráčil, tehdy jakž by to druhé tažení, totiž ze tří tisíc, kop grošův českých kůň, nastati mělo, tehdy ta předešlá výprava ihned minouti má, než jeden každý k poslednímu tažení bude moci to sobě ku pomoci vzíti a těch koní předešlých do pole vypravených déle držeti povinen nebude. A J. M. C. když by takové rejtary jedny neb druhé z království, Českého, jakž, napřed dotčeno, vyzdvihovati ráčil, má a povinen býti ráčí hejtmany, všecky oficíry službou slušnou polní opatřiti a s nimi se smluviti, však tak, aby nad lidem z království Českého hejtmané a rytmejstři z stavu panského neb rytířského z Čech voleni byli; a stavové k J. M. C., jakožto k pánu svému nejmilostivějšímu, té celé poddané a nepochybné naděje jsou, že vzhlédnouc na jich věrné a poddané služby i také outraty a náklady, kteréž jsou až posavad do svého největšího přemožení činili, bez zvláštní pilné a znamenité potřeby, bez kterýchž by nijakž býti nemohlo, takového počtu z tohoto království vyzdvihovati aby neráčil.

A jakož v předním artikuli toho dostaveno jest, co se vejpravy, když by J. M. C. do pole sám osobně se vypraviti ráčil, anebo když by sám osobně vypraviti se moci neráčil, dotýče, jak mají se v tom stavové zachovati a pro nařízení toho všeho že obzvláštní artikul tímto sněmem napsán a vyměřen jest: a protož jsme se všichni tři stavové na tom snesli, aby po všech krajích mustruňky v místech držány byly, totiž v kraji Bechyňském na Táboře, v kraji Prachenském na Písku, v kraji Litoměřickém v Litoměřicích, v kraji Kouřimském v Kouřimi, v kraji Vltavském v Sedlčanech, v kraji Podbrdském v Berouně, v kraji Slánském v Slaném, v kraji Plzeňském v Plzni, v kraji Žateckém v Žatci, v kraji Čáslavském v Čáslavi, v kraji Chrudimském v Chrudimi, v kraji Boleslavském v Boleslavi, v kraji Hradeckém v Hradci, v kraji Rakovnickém v Rakovníce, totiž v pondělí po svatých Šimoniši Judovi nejprve příští.

A tyto osoby po krajích za mustrhery voleny jsou: v kraji Bechyňském z stavu panského Zdeněk Krajíř z Krajku a na Landštejně, z stavu rytířského Šebestián Leskovec z Leskovce a na Řečici; v kraji Prachenském z stavu panského Václav Zajíc z Hazmburka a na Strakonicích, nejvyšší Mistr převorství českého a dědičný truksas království Českého, z stavu rytířského Petr Boubinský z Oujezda na Dubu; v kraji Litoměřickém z stavu panského Hendrych z Vartmberka a na Kamenici, z stavu rytířského Zikmund z Vřesovic a na Brozanech; v kraji Kouřimském z stavu panského Jaroslav Smiřický z Smiřic a na Kostelci, z stavu rytířského Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic a na Pyšelích; v kraji Vltavském z stavu panského Jan z Říčan a na Kosově Hoře, J. M. C. rada, z stavu rytířského Adam Řepa z Neveklova a na Tloskově; v kraji Podbrdském z stavu panského Ladislav z Lobkovic a na Zbiroze, z stavu rytířského Václav mladší Bechyně z Lažan na Dlouhé Lhotě a Vobořišti; v kraji Slánském z stavu panského Zdeněk z Vartmberka a na Buštěhradě, z stavu rytířského Hynek Kekule z Stradonic; v kraji Plzeňském z stavu panského Krištof z Roupova a na Pořiči, z stavu rytířského Jan Markvart z Hrádku a na Nekmiři; v kraji Žateckém z stavu panského Jaroslav z Kolovrat a na Petršpurce, z stavu rytířského Erhart Štampach z Štampachu na Děkově; v kraji Boleslavském z stavu panského Jindřich purkrabě z Donína a na Benátkách, z stavu rytířského Václav z Vřesovic a na Byšicích; v kraji Hradeckém z stavu panského Zdeněk z Valdštejna a na Štěpanicích, z stavu rytířského Krištof Zilvar z Pilníkova a na Vlčicích; v kraji Rakovnickém z stavu panského Krištof z Kolovrat a na Všesulově, z stavu rytířského Radslav Vchyňský ze Vchynic a na Petrovicích; v kraji Čáslavském z stavu panského Albrecht Novohradský z Kolovrat a na Kralovicích, z stavu rytířského Beneš Beneda z Nectín a na Vilémově; v kraji Chrudimském z stavu panského Zdeněk Berka z Dubé a z Lippého na Rychumburce, z stavu rytířského Bernart Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích, aby se na týž den a v táž místa, jakož se svrchu píše, najíti dali a tu jeden každý podle posledního šacuňku s počtem koní svých ze tří tisíc kop grošův českých před týmiž pány mustrhery najíti aby se dal a počet koní svých aby ukázal a mustrovati dal; a pakli by kdo s kůň býti nemohl, tehdy s jinými hned při témž mustruňku aby se snesl, a kolik tak o jeden kůň jich se snese, tehdy páni mustrherové. to aby poznamenali; a skrze mustruňk má jíti kůň dobrý, a rejtar na něm má míti zbroj černou, šturmhaub, přední a zadní kus, vobojček, plechovice, šorc a rukávy brněné a dvě ručnice a meč, aneb dobrou braň u boku. A jestliže by pak páni mustrherové našli že by se kdo tak nevypravil, a jestliže by kdo na témž mustruňku nebyl a najíti se nedal, aneb na místě s počtem svým neposlal, toho každého ihned aby páni mustrherové J. M. C. aneb soudu zemskému po tom mustruňku nejprve příštímu poznamenaného odeslali; a kdožbykoliv tak k mustruňku s počtem svým nepřijel neb neposlal, a také ani se listem svým k předešlému poslednímu šacuňku nepřiznal, toho páni ouředníci a soudce zemští při nejprvnějším soudů, kterýž po mustrnňku držán bude, aby před nimi stál, obeslati mají, a več takové jeho neposlušenství a provinění jemu obráceno bude, z toho aby žádnému viny nedával nežli sám sobě. Však při každého vůli buď, jestliže k mustruňku anebo také potom i do pole služebníky nebo koně své bude chtíti vypraviti, anebo jiné z peněz najíti, že to bude moci učiniti. A pro lepší a gruntovnější vyhledání těch věcí mají registra šacuňkův berních i také mustruňkův krajských těm pánuom mustrherům do jednoho každého kraje, když se mustruňkove budou míti držeti, odeslána býti.

Co se pak dotýče nařízení veřejného v království tomto, nad tím sou stavové všech časuov veliké nedostatky měli, kterak nikdy k tomu jest nepřišlo, aby veřejnost v jakém podstatném svém zpuosobu a řádu zřízena a postavena byla: i na tomto sou se všichni tři stavové království Českého snesli a tímto sněmem moc nejvyšším ouředníkuom a soudcím zemským a radám J. M. C. soudu komorního dávají, nicméně tyto nížepsané osoby k tomu přidávají z stavu panského Jana z Oprštorfu na Dubě a Fridštejně, z stavu rytířského Petra Kaplíře z Sulevic na Neustupově a Brodcích, aby, když by kolivěk J. M. C. je k sobě obeslati ráčil a jaké by válečné nařízení v této zemi nařízeno býti mělo s týmiž osobami dostatečně uvážiti ráčil, tak aby tím způsobem a nařízením při všech stavích a všelikterakých lidech táž veřejnost v dobrý, užitečný řád království tomuto a zemím k němu přináležejícím učiněna byla. A pokudž co toho od J. M. C., soudu zemského, rad J. M. i také osob k tomu od stavuov přidaných nařízeno bude, to jeden každý beze všeho měnění aneb čeho toho vystupování držeti a tak se v tom ve všem zachovati povinen bude, a to pod pokutami na to J. M. C., soudem zemským, radami J. M. a napřed psanými osobami od stavuov přidanými, vyměřenými; a to což se tak nařídí, to J. M. C. časně do všech krajuov království tohoto rozepsati poručiti míti ráčí, tak aby jeden každý v tom ve všem věděl se jak a pokud chovati. A když by se již to tak vše v království Českém vykonalo a nařídilo, to nařízeni ihned J. M. C. stavuom markrabství Moravského, knížetsví Slezských, markrabství Horních i Dolních Lužic odeslati míti ráčí, a oni napřed psaní stavové týchž zemí budou povinni ihned, což nejspíš býti moci bude, takové nařízení týmž vším způsobem, s volí a vědomím J. M. C. učiniti a naříditi, tak abychme, jakožto jsa za jedno, o sobě vědomost měli a tím bezpečněji jedni na druhé v tom spolehnúti a pro jistší a větší bezpečnost nás všech a v potřebě nastalé věděti mohli jedna každá země, buď v potřebě menší, prostřední neb největší, čím a jakou pomocí, retuňkem přispěti a na hotově býti máme. A nicméně i osobní tažení, přišlo-li by kdy k tomu, že by J. M. C. sám proti nepříteli Turku v těchto dvou letech táhnouti ráčil, na sněmích svých to naříditi mají, jak J. M. C. od nich v tom, tak jakž sou se předešle na sněmích svých snášeli, opuštěn míti býti neráčí.

Aby žádný člověk z obyvateluov království Českého ven z země nejezdil na služby nebo na žoldy proti králi českému J. M. a proti zemi; a ten, kdož by chtěl na služby nebo na žoldy jeti ven z země, aby sobě hned u toho pána vymluvil, jestliže by co pán ten chtěl počínati proti králi J. M. aneb zemi, aby každý mohl se ctí a věrou odjeti neb odjíti. Pakli by kdokolivěk ven z země sloužil proti králi J. M. neb zemi: ten má od J. M. Kr. obeslán býti, aby se vrátil zase, nebylo-li by krále J. M. v zemi, tehdy jménem vší země pod zemskú pečetí aby obeslán byl, a nepřijel-li by po tom obeslání tehdy ten každý aby ztratil své dědictví a veškeren svůj nápad, kterýž by koli v České koruně měl (ač byl-li by dílen otce svého, bratří, tudíž strejcuov svých) a statek jeho má na krále J. M. připadnúti, jakž výš psáno stojí. Než byl-li by nedílný otce svého, bratří a strejcuov svých, to jich nápadu nic škoditi nemá, a ten každý aby k tomu odsouzen byl práva všeho i cti, jako psanec a za zemského škůdce a zloděje jmín byl; a ten má po zemi oznámen býti, a k tomu že žádný člověk v České zemi, buď pán, rytíř, panoše, města, neb člověk kteréhokoli řádu, nemá přijíti nižádného takového zhoubce, který by se podle práva tohoto nezachoval. A kdož by přes právo toto svrchu psané učinil a na své zámky, tvrze a příbytky takového přijal, věda o tom, neb jemu pomáhal, tehdy ten každý jest odsouzen zboží na královú milost, tak jakž nahoře psáno stojí, a práva nemá míti jako psanec s žádným, a v zemi se proti králi J. M. i proti zemi přechovávati nemá, jakož se nahoře píše. Pakli by se kdy přihodilo, že by se kdo vně z země osadil a tam bytem pod tím pánem byl, a ten pán, pod kterým by seděl, s králem J. M. a korunou Českou po tom činiti by měl, a takový jsa obeslán do země nepřijel by: statek svuoj, který by v zemi měl, též i nápady ztratí, než cti nemá ztratiti. Pakli by kdo neb kteří zastiženi byli v obehnání na kterém zámku: by byl obehnán i voláno bylo, aby se do země vrátili, ti anebo ten cti ani hrdla, též statku i nápadu podle nálezu svrchu psaného ztratiti nemá, ani které poškvrny na své cti nésti.

Co se pak mezí a hranic království tohoto dotýče, poněvadž na tomto sněmě nemalý počet osob stavu panského a rytířského mnohé těžkosti své jsou oznamovali, kterak okolní knížata do království tohoto přes meze a hranice sahají a grunty v království Českém ležící sobě osobují, a též o hranice a meze mezi královstvím Českým a markrabstvím Moravským, knížetstvím Slezským, arciknížetstvím Rakouským, biskupstvím Pasovským rozepře a nevole jsou, o kterýchžto některých ztížnostech na předešlých některých sněmích též ztěžováno a oznamováno jest bylo: a protož aby již jednou z takových ztížností sjíti mohlo, stavové J. M. C. poníženě prosí, aby J. M. C. na ty cesty pomysliti a to tak před sebe vzíti ráčil, aby, což nejdříve býti muože, na ty meze vyjeto a také s okolními knížaty a zeměmi spokojeno býti mohlo. A poněvadž pak na předešlých sněmích na některé ty meze a hranice jistí komisaři voleni jsou byli, při tom se také nyní to zuostavuje, a protož jestliže by ti někteří komisaři tak předešle volení zemřeli, anebo tak na zdraví nedostateční souce té komisí vykonati nemohli, anebo ještě k některým mezem žádní komisaři voleni že by nebyli, tímto sněmem všichni tři stavové soudu zemskému tu moc dávají, aby na vznešení těch dvou stran, kteréž tak o meze a hranice v tomto království s okolními knížaty neb zeměmi činiti mají, komisaře stavu panského i rytířského k takovým věcem voliti mohli a kohožbykoli tak volili, ten každý v tom tak pro dobré a užitečné království tohoto povolně najíti se a to vykonati má a povinen bude, a listy mocné pod pečetí zemskou jim vydány budou, jakž o tom relací obecní na tomto sněmě od stavuov učiněná plněji svědčí. Také, poněvadž sou stavové na tomto sněmě se snesli, aby některých sum peněz pro potřeby zemské sobě zanechali, na tom zuostáno jest, aby týmž komisařuom, adjunktům, doktoruom, písařuom i jiným osobám, kteříž k těm prácem voleni budou, což by slušného bylo podle uznání soudu zemského, na stravu dáno bylo, aby měli nač se vypravovati, tak jakž jiná okolní knížata v tom se tak chovají; než ti páni, kteříž těch gruntuov v držení a užívání jsou, ti se sami na útratu i jinými potřebami opatřiti mají. Však J. M. C. stavové za to poníženě prosí, aby J. M. C. ráčil to tak opatřiti, jestliže by v tom času, nežli o ty meze a hranice na místě postaveno bude, který z okolních knížat neb zemí přes meze vkračovati a komu ubližovati chtěl, toho aby jim dopuštěno nebylo, jakž pak i některé osoby nemálo sobě to ztěžují.

A poněvadž nemalá potřeba J. M. C. i také tohoto království jest, aby erbanuňkové s kórfiršty a knížaty okolními obnoveni i také v známost stavuom uvedeni byli pro zprávu a zachování dobrého sousedství a přetržení mnohých různic a nevolí, zvláště těm, kteříž v království tomto okolním knížatuom zemí přísedící jsou a s nimi meze a hranice mají: protož za to stavové žádají, aby J. M C., což nejdříve možné jest, na to pomysliti a to předsevzíti ráčil, a kdyžby koliv to J. M. C. předsevzíti ráčil, tehdy stavové tímto sněmem dávají moc nejvyšším pánuom ouředníkuom a soudcím zemským a radám J. M. C. soudu dvorského a komorního, ti aby, kdyby od J. M. C. na hrad Pražský obesláni byli, se sjeli a to všecko podle J. M. C. na místě všeho království zavírati a na místě postavovati plnou moc měli.

Však, kteříž erbanuňci za císaře Ferdinanda, slavné paměti, J. M. obnoveni jsou, za to stavové prosí, aby ke dskám zemským pod pečetí J. M. C. podáni byli, z příčin těch, aby obyvatelé království Českého a zvláště ti, kteříž při pomezích sedí, kdyby kterému z nich neb poddaným jich jaká potřeba kázala, věděli se jak chovati; neb knížat okolních poddaní pro správy a opatření své mají vždycky svobodně dáti je sobě přečísti, ale obyvatelé království Českého, nevědúce o nich, v potřebách svých a poddaných svých nevědí se jak spravovati. A kdež J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, některá panství, jakožto Grec, Gerov i jiná v království tomto pod léno přijíti a od J. M. C. Karla Pátého, slavné paměti, a stavův svaté římské říše, vyjednati ráčil: za to stavové žádají, aby J. M. C. takové listy pro budoucí dobrou paměť J. M. císaře Ferdinanda, jakou jest péči o rozšíření a dobré tohoto království míti ráčil, i s tou výpovědí mezi královstvím Českým a knížetem Fridrichem lehnickým v městě Vratislavi učiněnou, stavuom vydati, aby na Karlštejn k jiným privilejím položeny byly, poručiti ráčil.

Jakož jsou Pražané i jiná města království Českého, kteráž s týmiž právy měst Pražských se srovnávají, na dva stavy vyšší království tohoto vznesli, o tom zprávu dávajíce, že jsou J. M. C. práv svých, která jsou v spis uvedena a jich užívají, podali, za to žádajíce, aby takové jich práv sepsání přehlédnuto a k uvážení dalšímu přivedeno býti mohlo; při tom i tu zprávu dávajíce, že některá města, jako Litoměřice, Louny, Slané, Nymburk, Oustí, také i jiná s městy Pražskými se v právích nesrovnávají: za to stavové království tohoto J. M. C. prosí, aby J. M. C. předkem a nejprve města dotčená, kteráž sú sobě v právích rozdílná, k srovnání jedna s druhými, tak aby ve všech městech království tohoto jednostejných práv užívali, ráčil poručiti což nejdřív a nejspíš býti může rovnati, tak aby to konečně nejdéle mezi tímto časem a svatým Bartolomějem nejprve příštím takové snešení mezi nimi, stavem městským, se stalo. A poněvadž se tu stavu panského, rytířského a poddaných jich dotýče, oč před právy městskými činiti bývá, oč by se tak předkem a nejprve všeckna města království Českého, jakby jejich městská práva srovnána býti měla, snesla a srovnala, k přehlédnutí, skorigování a srovnání týchž práv tyto osoby z stavu panského, rytířského ze všech krajův voleny jsou, totiž tyto: z kraje Bechyňského z pánův Vilém Krajíř z Krajku a na Bystřici, z rytířstva Zdeněk Malovec z Malovic a na Kamenici; z kraje Prachenského z pánuov Jan Kavka s Říčan na Čehnicich, z rytířstva Bernart Hodějovský z Hodějova na Lčovicích a Chotěticích; z kraje Slanského z pánuov Jindřich z Lobkovic na Peruci, z rytířstva Jetřich z Rejchu a na Srbči; z kraje Litoměřického z pánuov Jan Šlejnic na Onšpochu, z rytířstva Vácslav Kapléř z Sulevic na Milešově; z kraje Kouřímského z pánuov Vilém z Talmberka a na Jankově, z rytířstva Petr Kapléř z Sulevic a na Neustupově; z kraje Čáslavského z pánuov Jaroslav Trčka z Lípy na Jeníkově, z rytířstva Jan Salava z Lípy a na Homoníně; z kraje Vltavského z pánuov Mikuláš z Říčan a na Beztahově, z rytířstva Zikmund Valkoun z Adlaru a na Červeném Hrádku; z kraje Podbrdského z pánuov Vácslav z Říčan a na Hořovicích; z rytířstva Jan Vratislav z Mitrovic a na Skřípli; z kraje Plzeňského z pánuov Jan Erazim z Švamberka a na Boru, z rytířstva Krištof Markvart z Hrádku a na Bělé; z kraje Žateckého z pánuov Jan Valdemar Hasištejnský z Lobkovic a na Maštově, z rytířstva Jiřík Hora z Ocelovic a na Libkovicích; z kraje Boleslavského z pánuov Jindřich z Valdštejna a na Dobrovici, z rytířstva Jindřich Vliňský ze Vliněvsi a na Liblicích; z kraje Hradeckého z pánuov Jiří z Valštejna a na Hostinném, z rytířstva Erazim Zumrfeld jinak Častl z Tumnic a na Skřivanech; z kraje Rakovnického z pánuov Krištof z Kolovrat a na Všesulově, z rytířstva Jiřík Čelechovec z Kralovic; z kraje Chrudímského z pánuov Zdeněk Berka z Dubé a na Rychmburce, z rytířstva Prokop Štítný z Štítného a na Morašicích, a ti se sjeti k takové věci vykonání na hrad Pražský konečně v pondělí po narození panny Marie nejprv příští mají. A což by tak již tu jaké snešení a srovnání se od těch osob nahoře jmenovaných při právích městských stalo a vykonalo, to při budoucím nejprve příštím sněmu na stavy k dalšímu stvrzení vznésti mají, a ty všecky osoby k tomu dni konečně beze všech výmluv najíti se dáti mají a povinny jsou. Jestliže by pak, který z nich pro bezelstnou hodnou příčinu přijeti nemohl, v tom se J. M. C., proč by přijeti nemohl, omluviti povinen bude; však nicméně jiní, kteříž se sjedou, to všeckno, což se nadpisuje, před sebe vzíti a k svému vykonání přivésti při tom času povinni jsou.

A jakož jest Vácslav z Lobkovic a na Duchcově na všeckny tři stavy království Českého skrze suplikací svou vznesl, oznamujíc, že jest při J. M., slavné paměti, císaři Ferdinandovi, pánu našem nejmilostivějším, na panství Střekovském dva životy že jest mu je dáti a zapsati ráčil, tolikéž na stavení a opravení zámku Střekovského, poněvadž blízko pomezí Míšenského leží, na J. M. C. císaři Maximiliánovi tři sta kop grošů českých, že jest mu je připsati ráčil, to sobě objednal, žádajíc, aby stavové království Českého k tomu své povolení také dali, jakž suplikací jeho šíře ukazuje: i poněvadž týž Vácslav z Lobkovic při Jich M., jakožto králích českých, páních našich nejmilostivějších, i také na přímluvu jich sobě to objednal, všichni tři stavové království Českého k tomu také své povolení dávati ráčí.

A jakož jsou některé osoby z stavuov skrze suplikací na J. M. C. o své některé ztížnosti a potřeby poddaně vznášeli a stavuov za poníženou přímluvu k J. M. C. žádali: i za to stavové, jakž předešle i také nyní, J. M. C. poníženě prosí, aby týmž osobám na takové poddané suplikací a žádosti jich, pokudž J. M. nejvýš možné, vykonati ráčil.

Jakož jest Jaroslav Smiřický z Smiřic a na Kostelci na všecky tři stavy království tohoto skrze suplikací svou vznesl, kterak jest při J. M. C. poníženě a poddaně toho hledal, aby J. M. C. jemu ves jménem Štomíř od panství Poděbradského milostivě prodati poručiti ráčil, stavův k J. M. C. za přímluvu i také za povolení k takovému jemu prodaji té vsi prosíc: i k J. M. C. stavové podle žádosti jeho Jaroslava z Smiřic se přimlouvají a k tomu také své povolení dávají, pokudžby on Jaroslav z Smiřic s J. M. C. o touž ves Štomíř snésti a urovnati se mohli, aby J. M. C. jemu Jaroslavovi z Smiřic touž ves Štomíř milostivě dopříti a od panství Poděbradského odprodati poručiti ráčil.

Avšak toto naše svolení sněmovní, kteréž z žádné povinnosti než z své dobré a svobodné vuole přes všecko přemožení mimo všeckna jiná léta a daně přes paměti lidské i nad možnosti své i poddaných svých všichni tři stavové království Českého, též markrabství Moravského, knížetství Slezského, též Horních i Dolních Lužic jsme učinili, nemá býti a není k ujmě a ke škodě privilejím, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkům našim. A na to nám J. M. C., jakožto král český, podle svého milostivého uvolení revers dostatečný aby dáti ráčil. [Revers královský, jenž vydán byl dne 27. května 1570 čte se v tato slova: My Maximilián. Oznamujem tímto listem všem, jakož jsou nám všichni tři stavové království našeho Českého, věrní naši milí, na minulém sněmu obecním, kterýž zde na hradě našem Pražském při přítomnosti osoby naší císařské, jakožto krále českého, léta teď pominulého 1569 v středu po svaté Lucii držán byl, z své dobré a svobodné vuole jednomyslně předkem berni proti nepříteli všeho křesťanstva Turku, též posudní, tolikéž také ze všech a všelijakých věcí, kteréž se od lidí prodávati budou, kromě pšenic a ječmenuov, třidcátý peníz na jistý způsob, jakž svolení sněmovní to v sobě ukazuje a zavírá, svolili a dávati připověděli: což jsme od nich, jakožto od poddaných našich věrných milých, milostivě přijíti ráčili a přijímáme a tímto listem jim za sebe i dědice 3 budoucí naše krále české přiříkati ráčíme, že výš psaným stavuom království Českého takové dobrovolné svolení též berně, posudního i také toho třidcátého peníze, kteréž jsou nám z žádné povinnosti než z poddané lásky učinili, k ujmě jich privilejím, svobodám, obdarováním a výsadám nebude a býti nemá nyní i na budoucí věčné časy. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k listu tomuto jsme přivěsiti rozkázali. Dán na hradě našem Pražském.]