A jakož pak stavové království Českého, též poslové z markrabství Moravského, knížetství Slezských, markrabství Horních i Dolních Lužic vyslaní z své ponížené a poddané lásky. M. císařové, paní naší nejmilostivější, dáti se svolili též za dvě letě pořád zběhlé z jednoho každého věrtele piva, buďto bílého neb ječného, po jednom groši českém: to J. M. císařové od jednoho každého předkem v království Českém tímž vším zpuosobem a na ty jisté časy a terminy od stavuov pod těmi všemi pokutami, jakž J. M. C. ty čtyři groše výběrčím napřed psaným vydávati povinni jsou, a napřed psaní výběrčí takový jeden groš posudního od jednoho každého osob všelikterakých obzvláštně přijímati a J. M. císařové k vlastní ruce, tomu, komuž by J. M. na svém místě poručiti ráčila, každého času vydávati povinni budou. A v dotčených zemích stavové a obyvatelé také tímž způsobem, jakž která země J. M. C. též ty čtyři groše vydávati bude, obzvláštně J. M. císařové, tento jeden groš vydávati povinni jsou. Však poslové markrabství Moravského to jsú sobě vymínili, nemohli-li by stavové markrabství Moravského ten pátý groš na sebe z každého věrtele aneb sudu piva uložiti, tehdy tak mnoho každého roku sumy na ty roky a časy, což by ten pátý groš vynesl, J. M. císařové dáti a vyplniti povinni budou.

A poněvadž tato pomoc od stavův J. M. C. nad všechnu nejvyšší možnost učiněna jest, J. M. C. stavové království tohoto poníženě a poddaně prosí, aby J. M. C. bytnost svou pro mnohé toho důležité a znamenité potřeby v království tomto míti a milostivě zůstati ráčil; a pakli by to nijakž z příčin velikých a znamenitých ježto by jináč býti nemohlo, tehdy J. M. C. arcikníže J. M. Rudolfa, syna J. M. nejstaršího, pána našeho milostivého, aby milostivě na místě svém v království tomto zuostaviti a zanechati ráčil, tak aby stavové, obyvatelé království tohoto k J. M. v potřebách svých na místě J. M. C. své, útočiště a ochranné zření míti mohli, a J. M. také aby milostivě jazyku, řáduom, obyčejuom a všem dobrým potřebným chvalitebným pořádkuom tohoto království obvykati ráčil: což J. M. C. stavuom milostivě připovědíti ráčil, pokudž nejvýše J. M. možné bude, že na ty všecky cesty mysliti ráčí, aby ponížená žádost stavuov vykonána býti mohla, tak aby J. M. bytností svou v království Českém, což nejvíc možné jest, býti ráčil; a pakli by to nijakž býti nemohlo, tehdy J. M. C., pokudž nejvejše možné jest, k tomu se přičiniti ráčí, aby J. M. arcikníže Rudolf na místě J. M. C. podle žádosti stavuov v království tomto býti ráčil.

Též také jsou se všichni tři stavové království Českého a poslové z markrabství Moravského, Horních i Dolních Lužic vyslaní snesli a svolili, aby ze všech a všelikterakých věcí jeden každý pán, rytířský člověk v tomto království a dotčených zemích, což by kolikrátkoli z statku svého, buďto na obilí, dobytcích, rybách a na čemžkoli prodal, z toho ze všeho třidcátou kopu, groš neb peníz dávati povinen byl; též také při lidech poddaných svých naříditi každý povinen jest, aby ze všech a všelikterakých věcí, kteréžkoli v týchž dotčených zemích skrze koupi, trhem mezi lidmi se prodávají, buďto v městech, městečkách, vesnicech J. M. C., panských, rytířských i jinde kdekoli a jakžkoli kdo a komu, a kolikrátkoli jakou koupi by do třidceti peněz malých prodal komu kolivěk, kromě prodajuov a zástav pozemských, manských, městských, purkrechtních, sedlských, kteříž na pozemské věci na zemi leží, též také kromě pšenic a ječmenův, kteréž se v týchž dotčených zemích k svaření piva, z čehož posudní se dává, skupují, z jiného ze všeho, ovšem nic nevymiňujíc, ode dne zavření tohoto sněmu ve dvou nedělích pořád zběhlých až do roku pořád zběhlého, to jest když se bude psáti léta 71 způsobem níže psaným, týž třidcátý peníz dáván, vybírán a skládán byl, a ihned při svátcích vánočních, neb dvě neděle potom, od sebe i od poddaných svých vyberouc berníkuom od stavuov tímto sněmem k tomu voleným na hrad Pražský dávati a od sebe odvozovati jeden každý povinně má. A to předkem J. M. C. s komorou svou při hejtmanech, ouřednících na statcích J. M. zříditi poručiti míti ráčí, aby se tíž hejtmané, ouředníci neb purkrabové, týmž vším zpuosobem jakž stav panský, rytířský v tom podle tohoto svolení sněmovního zachovali, tak jakž každý na svém panství neb statku, osoba stavu panského, rytířského, buď sám skrze sebe aneb ouředníky své, naříditi při lidech poddaných svých povinen jest.

Předkem v jednom každém městě neb městečku osoby k tomu dvě obzvláštně přísežné, kteréž by v témž městě neb městečku k tomu se vší bedlivosti na své povinnosti dohlédaly a to vyhledávaly, aby žádný z lidí všelikterakých v témž městě neb městečku žádného fortele v tom užívati nemohl a ten třidcátý peníz zouplna aby vycházel, vydáván, vybírán a od nich přijímán byl; a také lidem poddaným svým o tom přísně, pod pokutou níže položenou, rozkázati a je k tomu přidržovati, aby žádný z lidí všelikterakých, buď v městech, v městečkách, žádné koupě pod žádným smyšleným způsobem, bez opovědi k tomu v témž městě na to obzvláštně zřízeným přísežným, neprodával; neb jeden každý kdy kterého dne by koli jakou koupi prodal ihned dotčeným osobám k tomu zřízeným se oznámil a opověděl, že jest toto za takovou sumu prodal a z toho třidcátou kopu, groš aneb peníz aby dal; pakli by byl ze vsi, člověk poddaný sedlský, robotný neb čeledín čížkoli, ten každý, kterýž by cokoliv, jakž dotčeno, kdy kterého dne prodal, aby ihned tímž způsobem rychtáři a dvěma konšeluom, anebo osobě neb osobám od jednoho každého pána k tomu zřízeným v též vsi se oznámil, a týž rychtář s konšeli, aneb ty osoby zřízené, ihned od něho ten třidcátý peníz, groš aneb kopu k sobě aby přijali a hned, kterému pánu náleží, toho týhodne v sobotní den konečně, buď ku pánu, ouředníku aneb písaři, jakž by který pán o tom nařízení, k komu by poddaní jeho útočiště v tom míti měli, nařídil, s registry neb s vruby šli, a to každého téhodne zapsati dali a což by k sobě přijali, pánu, ouředníku, neb písaři odvedli a registra svá majíc, do nich vepsati dali, co kterého téhodne od koho jsou vybrali; a potom při vyjití roku napřed psaného tomu pánu, vlastní osobě jeho, táž registra v moc položili a to na svůj závazek přijali, že jsou se sami od sebe i od toho každého, kdož jest jim se zpuosobem dotčeným v tom čem opověděl, nicméně o čemž jest jim koliv, že jest v jich obci toho celého roku cokoliv prodáno, vědomo bylo, spravedlivě zachovali. Pakli by se to na které ty lidi, buďto kteříž by tak jaké koupě prodávali a se způsobem napřed psaným osobám přísežným k tomu zřízeným neopovídali a takového peníze každého času podle tohoto svolení od sebe neodvozovali, anebo ty dotčené osoby přísežné, k tomu zřízené, v tom co opatrovati obmeškávaly, aneb zjevně naproti přísaze své co toho přehlídaly, ti aby tímto způsobem trestáni byli. Předkem, aby sumu, za kterouž jest touž koupi zatajenou prodal, do této sbírky třidcátého peníze propadl a nicméně jeden měsíc pořád zběhlý u vězení dostatečném od pána svého beze všeho folku držán byl, avšak z té prodané aneb propadené koupě třidcátý peníz aby dáti povinen byl tomu, kdož by co toho na toho jednoho každého ze všech a všelikterakých lidí vyhledal. Ti pak druzi, kteříž by tak v tom shledáni byli, že by naproti přísaze své se čeho dopustili, aneb co toho sobě svěřeného přehlídali, od pána svého tolikéž o to aby skutečně trestáni byli; a nad to výš, což by tak té koupě přehlídl aneb přehlídli, dvojnásobně statkem svým aby nahraditi povinni byli, a potad více aby se jim takového spravování nesvěřilo a to místo jinými aby opatřeno bylo.

Což se pak všech a všelijakých řemeslníkův v městech, městečkách, na statcích, panstvích J. M. C., panských, rytířských dotýče, ti všichni, poněvadž jedno každé řemeslo své cechmistry a starší mají, aby v jednom každém řemesle od napřed psaných stavuov osobu neb dvě přísežné, jakž by který pán, rytířský člověk neb hejtman J. M. C., toho potřebu býti poznal, nařídil, a ty osoby aby tím vším dotčeným zpuosobem a pod těmi všemi pokutami to vyhledati povinny byly neb byl. A také kteráž by osoba neb osoby kteréhokoliv řemesla toho se dopustily, a kteroukolivěk koupi prodajíc týmž osobám, osobě přísežné, se neoznámily, aby též pokutou svrchu dotčenou trestány byly: předkem, statek řemesla svého, což by ho měly, propadly a vězení nahoře dotčené jeden měsíc podnikly, nicméně dělání řemesla a obchodu svého do roka prázny byly. A při času vánoc nejprve příštích podle toho jeden každý pán, rytířský člověk a hejtmané na zámcích a panstvích J. M. C. aby se listem přiznávacím přiznal berníkuom, co jest se toho třidcátého peníze od začátku vybírání, jakž napřed dotčeno, do napřed psaného času vánoc, tak na panstvích, statcích jeho, způsobem dotčeným zběhlo a vyhledalo, i také což jest koliv sám neb jiní na místě jeho, jemu k ruce, čeho mimo pivovárné duochody v tom čase prodal a jemu o tom vědomo jest, že jest se v tom ve všem podle toho svolení spravedlivě zachoval.

Kterýžto list přiznávací jeden každý v těchto slovích od sebe týmž dotčeným berníkuom odsýlati a dodávati povinen jest: "Já N. vyznávám tímto listem, jakož jest svoleno ode všech tří stavuov království Českého léta 70 ihned počnúc ode dne zavření sněmu tohoto, to jest od pátku po božím Těle ve dvou nedělích pořád zběhlých, aby jeden každý z obyvateluov ze všech věcí, což by kdokoliv prodal, třidcátou kopu, groš neb peníz dával a též na statku svém touž berni vybírati dal, v tom upřímně a spravedlivě se zachovajíc: i podle takového všech tří stavuov snesení já svrchu psaný N., že jsem ode dne pátku po svatém Medardu již pominulém léta tohoto 70 až do tohoto dne vánočního z statku svého, v tom všem čase pořád zběhlém prodal neb prodati dal, nic ovšem nevymiňujíc, pokudž mně o tom vědomo jest, toho jsem za sumu N. prodal, z čehož se třidcátého peníze dáti dostane N., a též od lidí poddaných svých, nařídiv to tím vším způsobem podle svolení tohoto sněmovního k sobě jsem přijal, jmenovitě sumu N. a že více z mého statku mým vědomím v tom čase prodáno není; a od lidí poddaných svých více jsem nepřijímal a nepřijal, než, což tu při tomto listu přiznávacím odsýlám, to jest N., to přijímám k svému svědomí. Pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní sem přitiskl k tomuto listu. Datum."

A v té sbírce při dávání a vybírání od sebe i od lidí svých všichni lidé duchovní i světští, kteřížkoliv statky pozemské mají, tak se zachovati a to od sebe týmž vším zpuosobem, jakž dotčeno, vydávati povinni jsou. A dále potom po vyjití prvního terminu aneb roku totiž vánoc nejprve příštích, jeden každý, ze všech stavuov a povolání v tomto království, jeden každý od času vánoc týmž vším zpuosobem povinen jest se v tom ve všem tak zouplna až do vyjití téhož roku, totiž do pátku po svatém Medardu, když se psáti bude léta 71 chovati, tak aby při vyjití toho druhého terminu neb roku, tím vším zpuosobem, což jest se od času vánoc prvního terminu až do tohoto času, do pátku po svatém Medardu, takové sbírky třidcátého peníze na gruntech jeho zběhlo a jednomu každému dáti dostane, s listem přiznávacím od sebe konečně berníkuom napřed dotčeným na hrad Pražský dal a od sebe odvedl. Pakli by které osoby neb osoba ze všech stavuov v království Českém podle tohoto jistého snesení a svolení tak se nezachovaly aneb nezachoval, buď to při poddaných svých nenařídil a nařídíc toho nevybíral, aneb od lidí svých vyberouc, tu kdež náleží, berníkuom na ty časy podle tohoto sněmovního svolení i sám od sebe z prodaje statkův svých neodvedl aneb se nepřiznal: tomu každému, žádného v tom nešetříc, ihned po vyjití napřed dotčených termínův, buď prvního neb druhého mají se berníci nahoře dotčení ve všechen statek jeho uvázati, ten budou moci držeti, užívati dotud a tak dlouho, dokudžby se nepřiznal aneb sumy té, pro kterouž by též uvázání se stalo, neužili i s škodami a náklady na to vzešlými; a nicméně vidělo-li by se týmž berníkuom buď na svršcích, nábytcích, neb díl toho statku v též sumě zastaviti, prodati až do tě sumy, to budou moci učiniti bez překážky každého, tak aby v zástavě neb v trhu spravedlivém týž statek buď zastavován neb prodáván byl a ten každý, kdož by nač tak puojčil, té zástavy do roka pořád zběhlého užiti má. Však po vyjití téhož roku, byla-li by mu suma jeho od toho, komuž by týž statek náležel, dána a zaplacena, bude povinen téhož statku zastaveného té osobě, jíž náleží, postoupiti; a pakli by které osobě co toho od týchž berníkuov trhem prodáno bylo, ten každý takového trhu dědicky užiti má. A dále ten jeden každý tak neposlušný před soud zemský od berníkuov obeslán býti má a večby to tomu každému, jakožto přestupníku obecního svolení, Jich M. obrátili, to při tom zuostaň.

A na tom jsme se všichni tři stavové snesli a srovnali, že taková berně a suma, co se jí tak ode dne zavření sněmu tohoto a vykonání relací, totiž od pátku po božím Těle až do vánoc nejprve příštích i s tou sumou, kteráž se z té berně a pomoci proti Turku nad sedmdesáte pět tisíc kop grošuov českých, i také nad sumu, kteráž na potřeby zemské s vědomím soudu zemského a J. M. C. o tom oznámení, přeběhne a zbude, tak jakž v napřed psaném artikuli stavové to sobě v moci své zuostavili, v některých jistých potřebách J. M. C. v tomto království od pánuov berníkuov nejvyšších, tak jakž jim. o tom dále soudem zemským nejprve příštím vyměřeno bude, vydána byla. Než co se dotýče druhého dílu této sbírky od vánoc nejprve příštích až do vyjití roku tohoto, to jest do pátku po svatém Medardu, to všechno zouplna za pány berníky nahoře psanými zuostaveno býti má a nižádným vymyšleným zpuosobem vydáváno býti nemá. Než J. M. C. po vyjití roku toho pořád zběhlého stavuom království Českého milostivě sněm obecní položiti a rozepsati míti ráčí, a tu na tom sněmu stavové dále o to mezi sebou rozmlouvati a rozvažovati budou, vyrozumějíc a vyzvědouc co jest se té sumy toho celého roku sešlo a před rukama bude, na milostivou žádost J. M. strany pomáhání J. M. z některých závadných a dlužných těžkostí, jakou by poníženou a poddanou odpověď na to dáti mohli, té ponížené naděje jsouc, poněvadž pro krátkost času a prodloužení tohoto sněmu mnohé pilné a znamenité zemské a obecní artikule k svému vyřízení a vykonání přijití jsou nemohly, že na tom sněmu příštím to všechno na místě a konci mezi J. M. C. a stavy postaveno bude, a tak jedno s druhým aby k svému společnému vyřízení, vykonání přišlo a na místě postaveno bylo.

A poněvadž pak, jakž v jedné každé, tak také i v této berni to se vyhledává, aby mezi všemi a ve všem rovnost spravedlivá vyhledána a zachována byla a žádný to, což jest se na tomto sněmu sneslo a svolilo, tomu dosti činiti nepomíjel: na tom jsme se všichni tři stavové snesli, jestliže by kdokoliv z obyvatelův království tohoto, kteréhokoli povolání, z statku aneb jmění svého, z čehož by ten třidcátý peníz dávati se dostalo, tohoto roku nic neprodal on aneb poddaní jeho, proto nicméně jeden každý list přiznávací nejvyšším pánům berníkům odeslati a od sebe dáti má, že jest tohoto celého roku aneb kterého puol léta on ani poddaní jeho nic neprodal, z čehož by se dostalo dáti podle nahoře dotčeného svolení ten třidcátý peníz, a to z příčin těch, poněvadž pánuom berníkuom, jakž by se k těm, kteříž by se nepřiznávali neb toho třidcátého peníze nedávali, zachovati měli, tímto sněmem vyměřeno jest, aby se páni berníci k jednomu každému věděli jak zachovati, a žádný z stavuov tohoto království daremně k těžkostem a outratám přivozován aby nebyl.

Též také stavové dotčených zemí markrabství Moravského, markrabství Horních a Dolních Lužic o to se na sněmích svých snésti a dostatečně srovnati a to mezi sebou naříditi mají, jak a pod kterými pokutami taková berně, třidcátý peníz, ze všech čtyř stavuov a poddaných jich vybírána. a kde při vyjití toho roku, buď prvního neb druhého dílu, vydávána býti má, tak aby ten třidcátý peníz ze všech věcí v týchž zemích, jakž i v tomto království, zouplna vybírán byl.

Též stavové markrabství Moravského, markrabství Horních i Dolních Lužic na sněmích svých to naříditi mají, co se sbírky té třidcátého peníze od začetí až do vánoc nejprve příštích sejde, ta suma J. M. C. aneb těm, komuž by J. M. poručiti ráčil, při času vánoc od té jedné každé země dána a založena býti má.

Což se pak knížat a stavuov knížetství Slezských dotýče, ti sou se s stavy království Českého a s posly markrabství Moravského, markrabství Horních i Dolních Lužic vyslanými snesli, že oni na pomoc placení dlužných závad J. M. C. jedno sto tisíc tolaruov v roce pořád zběhlém konečně shledati a sebrati, buď z domuo, z gruntuo, z lánuov neb třidcátého peníze, jakžkoli na sněmu svém za nejlepší uznají, a tak padesáte tisíc tolarův na vánoce nejprve příští osobám od J. M. C. k tomu zřízeným, k ruce J. M., beze všeho umenšení vydati povinni budou; ostatních padesáte tisíc tolaruov při tom času, když stavové království Českého, markrabství Moravského poslední termín třidcátého peníze (.....), J. M. C. ten druhý díl vydati beze všech zadržení povinni budou.

V městech pak Pražských a jiných svobodných království Českého řádem a způsobem tímto třidcátý peníz z věcí prodaných aby vybírán byl: předně všichni kupci, kramáři a handlíři; též řemeslníci, kteřížkoli v městech Pražských i jiných svobodných J. M. C. jakékoli obchody a handle vedou a zboží i kupectví nebo díla řemeslnická, buď doma anebo přes pole, na trzích, též jarmarcích prodávají, zejména v svém cechu a pořádku buď kupeckém anebo kramářském, řeznickém, pekařském, kožišnickém, kloboučnickém i jiném každém, též i všelijaké dobytky prodávající, žádného nepomíjejíc, jakéhož by ten kolivěk řemesla neb obchodu v témž městě byl, popsáni a poznamenáni, a potom dva starší i přísežní jednoho každého toho obchodu a pořádku zvoleni aby byli s volí a vědomím rychtářův J. M. C., a pokudžby v kterém městě rychtáře J: M. C. nebylo, tehdy v přítomnosti osoby k tomu od J. M. zřízené v jednom každém městě, kteříž by ode všech jiných ten třidcátý peníz z prodajuov těch věcí, podle přiznání jednou v týden přijímali a do registr zapisovali, spravedlivě a pilně to tak opatrovali, aby nic ujíti ani ubýti nemohlo, a také aby to vše zouplna beze všech obmyslných fortelův vycházelo a to poznamenali, co a jaká suma v tom témdni se sejde a sbéře, jim k ruce vydávali.

Dále pak v městech Pražských, Starém a Novém, jiní čtyři, kteříž by po dvou v jistých a rozdílných místech seděti mohli, ale v jiných svobodných a menších dva přední a hlavní vejběrčí nařízeni od purkmistruov a radních budou moci býti, a ti od nich dvou z jednoho každého pořádku a obchodu, což by sebráno bylo v měsíci pořád zběhlém, to do roka pořád zběhlého přijímali, i také do rejstr zapsati a poznamenati dali; a ti hned při svátcích vánočních neb dvě neděle potom, v městech Pražských čtyři a v jiných J. M. C. svobodných dva nařízení, povinni budou počet pořádný z té sumy toho třidcátého peníze což se jí tak v tom čase z prodajuov kterýchžkoli věcí sejde a přijme, purkmistru a radě v jednom každém městě v přítomnosti J. M. C. rychtáře, aneb k tomu od J. M. zřízeného, učiniti a v jejich moc vydati i odvésti. A oni purkmistr a rada z jednoho každého měst Pražských i jiných svobodných tu sumu od těch hlavních a předních vejběrčích, což se jí koliv v tom čase shledá, přijmouce, na vánoce nejprve příští s listem přiznávacím, jakž napřed poznamenáno se nachází, že jest se to všecko pořádně a náležitě podle nařízení učiněného konalo a vybíralo, a v tom ve všem že jsou se náležitě, spravedlivě beze všech forteluov zachovali, na hrad Pražský nejvyšším pánuom berníkuom zemským pražským k tomu nařízeným v jisté místo dáti a jim v moc odvésti mají; kterýž by se pak z obyvateluov měst, od kteréhokoli města v království Českém, buď kupcuov, handléřuov, řemeslníkuov i jiných všelikterakých obchodníkuov domácích neb přespolních, odkud by ten neb ti koliv byli, tak se nezachoval neb nezachovali a z toho, což by prodali, zouplna nic ovšem nevypouštějíc ani pomíjejíc, toho třidcátého peníze od sebe neodvedli anebo nějaké obmysly nenáležité v tom puosobili, při kom by to shledáno a seznáno bylo, ten jeden každý kupec, řemeslník o tu koupi aneb sumu, zač by tak co toho prodal a té povinnosti z toho nevyplnil, přijíti a J. M. C. do toho třidcátého peníze propadnouti má, a nicméně jeden měsíc pořád zběhlý u vězení dostatečném beze všeho folku od téhož města držán býti má; však z té tak prodané koupě třidcátý peníz aby předce dáti povinen byl tomu, kdož by co toho na toho jednoho každého ze všech a všelikterakých lidí vyhledal. Pakli by se který kupec nebo ležák domácí neb přespolní čeho toho dopustil, ten také napřed, což by tak prodal, o tu sumu, zač by prodal, přijíti má a též vězením za čtyři neděle má trestán býti. A pakli by se kdo z těch v tom nějakého velikého nepořádu a obmyslu dopustil a v tom shledán byl, ten od toho času do nejprve příštího soudu zemského v témž vězení dodržán a tu před soudem zemským postaven býti má, a jakž by o tom pánuom berníkuom od Jich M. soudu zemského, pokud by se k té osobě zachovati měli, poručeno bylo, to při tom zuostaň.

Jestliže by se to shledalo, ty osoby přísežné, kteréž by od purkmistruov a rady s povolením rychtářův J. M. C. aneb k tomu zřízených jednoho každého města, při vybírání a vyhledávání té berně, toho třidcátého peníze, nenáležitě a neupřímně se zachovaly, v tom jaké své užitky vyhledávaly, aneb každého času registry pořádnými od sebe toho třidcátého peníze neodvozovaly, o to aby skutečně od purkmistra a rady toho města s vědomím rychtáře J. M. C., aneb osob od J. M. C. zřízených, trestány byly. A nad to výš, což by tak té koupě zoumyslně přehlídl neb přehlídli, dvojnásobně statkem svým aby nahraditi povinni byli, a potud více aby se jim takového spravování nesvěřilo než jiní hodní na to místo zase aby usazeni byli, tak což by se koliv v tom jednom i druhém terminu té berně třidcátého peníze od domácích neb přespolních v městech Pražských neb v kterém koli jiném městě sešlo, to purkmistr a rada jednoho každého města za sebou zachovati a ihned při vyjití toho každého terminu nejvyšším pánuom berníkům na hrad Pražský zouplna a beze všeho umenšení vydávati a vyplniti mají. A jestliže by kteří z měst Pražských a i jiných království tohoto v tom se tak nezachovali, při času nahoře psaném takovou berni zouplna od sebe nedali a nespravili, touž pokutou, jakž vyšší stavové, totiž, což by koliv v tom soudem zemským uznáno a berníkuom vyměřeno, pokudžby k purkmistru a radě téhož města se zachovati měli, bylo, to při tom tak zuostati má.

Kteří pak lidé městští statky pozemské, dědičné neb jakékoli mají, ti se od osob svých, také od poddaných svých, pod tím vším zpuosobem a těmi všemi pokutami, jakž o stavích vyšších tímto sněmem vyměřeno jest, zachovati povinni jsou.

O židech při vyměření artikule od stavu městského poznamenaného se zuostavuje, tak aby mezi nimi k vybírání téhož třidcátého peníze dva z starších jich nařízeni byli a to vše, jakž dotčeno mezi křesťany, aby řízeno a vybíráno bylo; a jak to všecko mezi židy opatřeno a bedlivě vybíráno má býti, to Pražané Starého města Pražského dostatečně naříditi mají a k tomu dohlédati, aby to vše od nich beze všeho fortele vycházeti mohlo.

Jakož se také o tom zprávy dávají, kterak by někteří kupci sem do tohoto království přijížděti měli, a majíc od některých vrchností listy fedrovní žádných povinností z svých koupí vykonávati nechtěli: i na tom jest se J. M. C. s stavy snésti ráčil, že žádný z přespolních ani domácích kupcův toho užiti nemá, ani žádnými svobodami dáváním třidcátého peníze zastírati se moci nebude, než v tom ve všem se s stavy a jinými obyvateli království Českého srovnati povinen jest, jakž tímto sněmem o tom jest vyměřeno.

A poněvadž stavové i lidé všelikterací z statkuov a zboží svých mnohé své věci k roku na prodloužený čas prodávají, pod kterýmžto časem než by záplata té prodané věci, kdož by ji prodal, v ruce přišla, rok tento pořád zběhlý, v kterémž se třidcátý peníz ze všech prodajuov vybírati má, projíti by mohl, a tu snad ten každý, kdož by tak k roku prodal, toho by se domnívati chtěl, poněvadž by ještě za to, což jest tak prodal, peněz nepřijal a to jemu že jest k rukám nepřišlo, dáním toho třidcátého peníze že by se povinen býti nezdál: i aby nad tím žádný nedorozumění neměl, na tom sme se všichni tři stavové též poslové dotčených zemí vyslaní snesli a svolili, kdožbykolivěk kdykoliv a jakkoliv jakou koupi na jaké roky neb časy roku tohoto prodal, vyšel-li by rok té koupě před prvním terminem vánoci nejprve příštími, ten jeden každý aby byl povinnen z té koupě ihned v témž terminu třidcátý peníz dáti, od sebe odvésti, a pakli by rok plnění prodané do roku koupě dále toho prvního terminu se vztahoval, tehdy při druhém terminu, to jest při vyjití roku tohoto pořád zběhlého, kdyby pak i rok plnění a placení za tu prodanou koupi do druhého terminu nevyšel, aneb že by mu zaplacena nebyla, týž třidcátý peníz z té toho roku za prodané věci dáti, položiti a od sebe kdež náleží. odvésti, žádným sobě té věci nezaplacením se nezastírajíc, jeden každý pod těmi všemi dotčenými pokutami povinen jest.

Jakož jest J. M. C., pán náš nejmilostivější, na stavy království Českého vznésti ráčil, kterak mnozí restantové strany nedávání berní a posudních na předešlých sněmích svolených za mnohými z osob stavuov ze všech berní zuostávají a za sebou zdržují, však mnohé osoby k tomu sou se ohlašovaly, že za jistými dluhy, kteréž za J. M. C. mají, takové restanty zdržují; i na tom sme se všichni tři stavové snesli a konečně k tomu osoby tímto sněmem volili: Zbyňka Berku z Dubé a na Zákopí, nejvyššího komermejstra království Českého, Jana z Valštajna, J. M. C. radu a hejtmana Menšího města Pražského, Zdenka z Vartmberka a na Buštěhradě, J. M. C. radu, Bořivoje purkrabí z Donína a na Žehušicích, z pánuov; Petra Chotka z Vojnína a na Žerotíně a Vraním, J. M. C. radu, Jana Žďárského ze Žďáru na Červeném Oujezdě, Jiříka Zejdlice z Šenfeldu a na Zvoleněvsi, Jana Černína z Chuděnic a na Oujezdě, z vladyk; Pavla Hendrycha u beránka, Jana Kutovce z Ourazu, z Starého města Pražského; Mikuláše z Vorličné od černé ruože, Ondřeje Zutera z Nového města Pražského; když by koliv ty osoby, kteréž by takové restanty za sebou zdržovaly, od rad J. M. C. komory české k tomu obeslány byly, aby se hned na hrad Pražský najíti daly, tehdy ty osoby dotčené od stavuov volené s týmiž radami J. M. C. od berníkuov i také od těch osob, kteréž by jakékolivěk restanty, buď kde, aby těch berní neb posudního za sebou zadržovaly, přijímali a za kým by se takové restanty našly, vyhledali a jaké dluhy zase proti tomu které osoby za J. M. měly, to vyčtli a vyrovnali.