MS. zápisů deskových s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582" v českém archivu zemském.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Maximilián, římský císař, volený, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, z některých jistých a duoležitých J. M. C. království a J. M. zemí se dotýkajících příčin i také vedle artikule sněmovního, kterýž minulého roku v přítomnosti J. M. C. držán byl, sněm obecní království tohoto Českého položiti a rozepsati a tak J. M. C. na témž sněmu obecním všem třem stavuom království tohoto z milostivé otcovské náchylnosti, kterouž k stavuom, jakožto věrným poddaným svým, nésti ráčí v některých hlavních a předních artikulích milostivé předložení oustně učiniti i také k dalšímu toho všeho vysvětlení a vuobec gruntovnějšímu vyrozumění v spisu toho podati a v tom obojím ku paměti stavuom přivésti ráčil, v jaké J. M. C. veliké ztížnosti mnohými příčinami a nejvíce pak pro naše těžké hříchy, zlý a nekající život, kterýmž sme na sebe spravedlivý hněv božský popudili, dopuštěním na nás křesťany toho ukrutného víry křesťanské nepřítele, Turka a pomocníkuov jeho, přiveden býti a po všecken čas panování J. M., poněvaďž se takové ztížnosti neumenšují, nébrž těch vždy dále více přibývá, nésti ráčí, s tou při tom milostivou žádostí, aby stavové, nesouce nad takovými těžkostmi J. M. poddanou lítost, na ty cesty, kudy by z těch J. M. C. spomoženo býti mohlo, zdravě pomyslili a na milostivou důvěrnou a nepochybnou J. M. C. k stavuom naději a vzloženou na ně žádost, šetříce v tom takových vysoce duoležitých velikých potřeb k J. M., poddaně, povolně a účinně najíti se dali, jakž pak ti artikulové předložení J. M. C. všecky příčiny takových ztížností J. M. a nastávajících duoležitých potřeb to vše v sobě obšírně obsahují a zavírají. Což všeckno všichni tři stavové království tohoto společně mezi sebou v pilném a bedlivém uvažování majíce a k srdcím svým připustivše, takto při sobě nacházejí, že pán Buoh všemohúcí pro veliké rozmnožení hříchuov a nepravostí našich a v nich se množení toho lítého tyrana a žíznivého krve křesťanské nepřítele, Turka, jako metlu svou i jiné pokuty na nás hodně přepouštěti ráčí: z kterýchžto ztížností aby J. M. C., pánu našemu nejmilostivějšímu, a nám z dalšího nastávajícího nebezpečenství, zkázy a záhuby spomoženo býti mohlo, jest toho za největší potřebu, abychom předkem a nejprve pro čest a chválu boží a k ukrocení spravedlivého hněvu jeho svaté božské milosti, z kteréhož tak na nás i na všecko křesťanstvo pro provinění a veliké hříchy naše ta trestání a těžkosti dopouštěti ráčí, vinni se dadouce, nábožně z celého skroušeného srdce a ducha pokorného jeho milosti svaté ve jméno syna jeho nejmilejšího prosili a k němu se o pomoc utekli, aby takový svuoj svatý božský přísný hněv ukrotiti a nad námi křesťany se smilovati a ránu svou, totižto mor, drahotu a válku i také rozdvojení svaté víry křesťanské od nás odvrátiti ráčil; tu silnou víru a naději majíce, že všecka J. M. C. a podle J. M. naše předsevzetí, počínajíce my tak od pána Boha, dále u víře a upřímné lásce mezi sebou jednajíce, tím snadnější pruochod, lepší štěstí bohdá z požehnání jeho svatého míti a dobré skonání vzíti moci budou.

Předkem pak vedle takového milostivého J. M. C. předložení veliké potřeby J. M. i všech zemí J. M. C., obzvláště pak proti témuž nepříteli Turku k odolání těch nesmírných těžkostí, kteréž se od něho na J. M. C. království a země i jiné všecko křesťanstvo valí a čím dále vždy větší nebezpečenství se přibližovati chce, všichni tři stavové, ačkoli těchto let při sobě i poddaných svých veliké nedostatky a obtížnosti, jakž pak to i J. M. C. dobře známé jest, nacházejí: však šetříce toho, že J. M. C. stavuom, jako věrným poddaným, pokudž nejvýš možné, oslyšeti a opustiti náležité není, ne tak mnoho na ty své nemožnosti patříce, jako šetříce více věrné, upřímné, poddané lásky ty cesty, kterýmiž by J. M. C. z těch ztížnosti J. M., jakožto od věrných poddaných spomoženo býti mohlo, jsou bedlivě vyhledávali a tak o toto jsou se jednomyslně, jakž pořád se vypisuje, konečně snesli a takovou pomoc svolili.

Jakož všichni tři stavové království tohoto na minulém sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 69. v pondělí po moudrosti boží, na pomoc a osazování pomezních zámkuov a míst v království Uherském proti výš dotčenému nepříteli Turku víry svaté křesťanské J. M. C., počnouc od času suchých dní letničných léta minulého 70. tehdáž příštích, za dvě letě pořád zběhlé každého roku jistou sumu a pomoc na jisté časy a terminy, jakž týž sněm to všecko obsahuje, sou svolili: protož na takovou nynější milostivou J. M. C. žádost a uznalou potřebu k dostatečnějšímu a jistému lidu válečného na hranicích a místech pomezních držení a jim placení všichni tři stavové dále k těm dvěma létuom prvé, jak dotčeno, svoleným, ještě za jeden rok, to jest když se psáti bude léta 72. takovúž pomoc dáti a spraviti se uvolují; totiž z domuov jednoho každého z lidí osedlých stavu panského a rytířského i také městského nicméně osob duochovních, v tomto království poddaných, po dvadcíti groších českých s tím při tom, jak se to vybírati má a níže položeno jest, nařízením: napřed J. M. C. skrze hejtmany, ouředníky neb purkrabě na panstvích svých naříditi míti ráčí, též jedna každá vrchnost, páni, rytířstvo i všeckny osoby duchovní, tolikéž manové, cožkoli v městech, městečkách, vesnicích aneb jinde na panstvích a statcích lidí osedlých mají, z jednoho každého domu neb chalupy, buď veliké neb malé, v kterýchž lidé bydlí, krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní ve vsech, na kterýchž by lidé hospodáři osedlí nebyli, aby téhož roku 72. léta, počnouce při času sv. Bartoloměje tehdaž příštího, totiž deset gr. česk. a druhý díl na vánoce potom příští též deset grošův českých dali.

Jedna pak každá vrchnost má a jest vedle tohoto obecního svolení tím povinna beze všeho fortele neb nějaké nedbanlivosti s pilností to, jaký počet lidí osedlých, hospodářův, tak jakž napřed dotčeno, na panství a statku svém má, vyhledati a rozvrhouce to spravedlivě, aby bohatšími hospodáři chudším nápomocno bylo, a tak z každého domu a chalupy po 10 groších českých zouplna tu berni vynésti mohlo, žádným vyšším a těžším ukládáním mimo to vrchnost poddaných svých neobtěžujíc, takovou sumu peněz podle listu svého přiznávacího pod pečetí svou, že jest to na panství svém spravedlivě vyhledal anebo vyhledati dal a mimo to že více lidí osedlých na panství a statku svém nemá nejvyšším berníkuom království Českého na hrad Pražský dodati a v tom se, jakž náležité a povinné jest, upřímně a spravedlivě zachovati.

A tolikéž města J. M. C. i Její M. císařové, kteráž by městečka aneb vsi buďto k obci, k duchovenství, neb osoby, jakžkoliby co na pozemských statcích držela a drží, nicméně také i z panství Hrádeckého i Chomutovského v tom se tolikéž tak, jak nahoře položeno jest, zachovati povinni jsou.

Než Pražané a jiná města J. M. C. i Její M. císařové, kteříž třetího stavu užívají, takto se při tom zachovati a úřad jednoho každého města, všecky domy sečtouce, podle počtu takových domů to rozvrci, aby jako z každého domu po půl druhé kopě grošův českých učinilo a vynésti mohlo, sami od sebe i od spoluměšťanuov svých vybírati a tu sumu, totiž na první termín jednu polovici a při druhém terminu druhů polovici nejvyšším berníkuom na hrad Pražský s listy svými přiznávacími dodati mají. Však lidé poddaní jich, kteříž na jakýchkoli pozemských statcích buď k obci, k záduší, k špitálům neb osobám městským náležejících mají, ti se v to nepotahují, než s jinými poddanými stavuov panského neb rytířského též rovně tu berni, jakž výš dotčeno, dáti a vyplniti povinni jsou.

Nicméně všichni farářové na panstvích a statcích J. M. C., též panských, rytířských, osob duchovních, městských, nicméně v městech Pražských i jiných v království Českém, kteřížkoli a kde koli na farách sou, a kdež by pak faráře nebylo, tehdy osadní a kostelníci té fary, a tak z jedné každé po jedné kopě gr. českých, polovici toho při prvním terminu a druhů polovici při druhém, tehdáž když pán od poddaných svých aneb město svou berni pošle, od sebe vydávati povinni sou.

Než což se nápravníkův, dědiníkův, svobodníkův a dvořákův dotýče, na tomto jsou se všichni tři stavové snesli: aby hejtmané jednoho každého kraje, jimž to od nejvyšších berníkuov předešlí šacuňkové týchž dědiníkův odesláni býti mají, spolu s J. M. C. rychtáři měst krajských každého z těch nadepsaných lidí svobodných do týchž měst krajských obeslali a ty šacuňky jich, jak jsou se předešle jeden každý z nich při tom chovali, přehlídli a uvážili, a pokudžby při kterém to, že jest se nemírně proti jiným šacoval, seznali, takového podle slušnosti v tom napravili i také těch šacuňků registra nejvyšším berníkuom na hrad Pražský odeslali; vedle kteréhožto šacuňku tíž nápravníci, svobodníci, dědiníci a dvořáci jeden každý z každé kopy gr. česk. po 9 d. českých, každého roku rozdílně, polovici jednu totiž půl páta peníze českého při sv. Bartoloměji a druhou polovici při vánocích jmenovaného léta 72. přišlých nejvyšším berníkuom dáti a vyplniti mají.

Co se pak panských, rytířských i také duchovních domuov buď v městech neb předměstích k šosům náležících a v městech Pražských i v jiných městech královských též J. M. císařové v království Českém ležících, v kterýchž by se žádné živnosti městské nevedlo, dotýče: ten každý pán, rytířský člověk i duchovní osoby má z toho každého domu po půl 2 kopě gr. č., rozdělíc to též na dva terminy, vedle berně od poddaných svých vybrané s listem přiznávacím nejvyšším berníkuom na hrad Pražský dodati.

Než kteříž by páni domy své k provozování živnosti hospodářuom svým neb nájemníkuom propůjčili: tehdy ti hospodáři neb nájemníci povinni jsou pánuom svým takovou berni z domuov jich vydávati, tak aby každý pán na jeden i druhý termín toho roku položený dále to od sebe odvésti a nejvyšším berníkuom vyplniti mohl. Mimo to pak dále Pražané a jiná města nemají a moci nebudou na takové domy panské, rytířské a duchovní o nic více a výšeji nastupovati a sobě z týchž domuov jakou jinou pomoc k berni jejich dotahovati.

Strany pak podruhuov nádenních a čeledi přístavní: ten každý podruh tomu hospodáři, při kterémž jest, ku pomoci jeho berně dání při jednom i druhém terminu od osoby své po 2 gr. č. a ti, kteříž služby berou a na mzdách zjednáni jsou, mužského i ženského pohlaví, jeden každý pánu a hospodáři svému z služby, na kteréž zjednán jest, z kopy gr. č. jeden groš český dáti povinen jest. Než jiní pak ležáci a kdož domy neb pokoje nájemné majíce, jaké obchody a živnosti městské vedou, na ty, což by purkmistr a rada jednoho každého města podle povahy obchodu a možnosti jeho vedle jiných spolusouseduov svých slušně uložili, ti se tak zachovati a jeden každý při terminu přišlém bez odpornosti to skládati mají.

Než toto se při tom vymiňuje, jestliže by kterým osobám z stavuov neb poddaným jich buď ohněm, povodněmi, krupobitím z dopuštění božího jaké škody se staly, anebo kteří by od pánův svých ještě po předešlé škodě lhůty, aby platův jim nedávali, měli, to když jeden každý nejvyšším berníkuom listem pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, co jest se jemu neb poddaným jeho škody stalo, oznámí, při tom zuostaven býti má a to z berně, coby jí dáti měl, každý sníti může.

Co se pak osob, kteréžkoli buďto stavu panského, rytířského neb městského, též duchovních, peníze na úrocích mají, dotýče: ty všeckny také na ten rok 72, léta mají a povinny budou podle listův přiznávacích z jednoho každého tisíce kop gr, č. 5 kop gr. č. též rozdílně na sv. Bartoloměje půl 3 kopy gr. č. a na vánoce tolikéž dáti vyplniti a na každý ten termín bernikuom na hradě Pražském od sebe odvozovati, a jestli by která z těch lidí osoba z toho, což by tak buď na úroce měla, se nepřiznala, neb přiznajíc se na ty jisté časy a terminy, jak dotčeno, nedala aneb jistoty pod jakým srozuměním bez úrokuov na jakékoli sumy k sobě přijímala, jakoby jich jistci svému bez úrokuov půjčila a přes to z nich úrok brala aneb týž úrok sobě k sumě připsati dala, i jakžkoli jináč jakého obmyslu se dopustila, ten jeden každý aby, což by mu z té sumy berně dáti se dostalo, dvojnásobně dáti povinen byl.

A listové přiznávací v tato slova od jednoho každého býti mají: "Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti J. M. C. léta 71. v pondělí po svátosti všecky lidi poddané své vyhledati a sčísti dal, kterýchž se nachází N. a že více poddaných osedlých lidí, z kterýchž by se té berně dostati mělo, nemám než N., to přijímám k svému svědomí. Toho na jistotu.

Též co se židuov v království tomto, kde ti jacíkoli v městech Pražských neb jinde v městech královských též pod kterým koli pánem jsou, dotýče: kterémužkoli židu nad 20 let jest aneb že by ženatý byl, ten každý z hlavy toho roku 72. dva zlata uherská aneb půl druhé kopy gr. č., a ten kterémuž by 20 let nebylo a do 10 let stáří byl, toliko jeden zlatý uherský aneb 45 gr. č. dáti má, a tak se tíž židé při tom všem, jakž minulého sněmu obecního na dvě léta svoleno jest, tolikéž na ten třetí rok beze všeho fortele pod pokutou a trestáním (prvé dotčenou) zachovati povinni jsou.

A tyto osoby z stavuov za berníky k tomu roku 72. voleny jsou: z stavu panskéko Joachym Novohradský z Kolovrat na Košatkách a Želenicích, z stavu rytířského Henrych Štampach z Štampachu a na Hostivici, z stavu městského Mistr Nikodém z Paumberka; kterýmžto berníkuom za práci jich z též berně dáno býti má osobě stavu panského dvě stě padesát kop gr. českých, osobě stavu rytířského dvě stě kop gr. českých a osobě stavu městského jedno sto kop gr. českých.

A tak oni nadepsaní berníci přijmouce k sobě listy přiznávací i s tou berní, což té jednoho každého terminu se zběhne, J. M. C. rentmistru v království Českém neb osobám, kterýmž by od J. M. C. to poručeno bylo, proti dostatečné kvitancí z jednoho i druhého dílu a tak toho roku oba díly v moc vydati a zouplna odvésti mají.

A tíž nejvyšší berníci mají a budou tím povinni ihned po vyjití jednoho i druhého terminu, totiž když se psáti bude 72. léta po sv. Bartoloměji, též po vánocích ve dvou nedělích, tomu každému, kdož by se nepřiznal neb přiznajíc se berně nespravil, nižádného v tom nešetříc a se neostýchajíc, ve všecken statek jeho komorníkem pražským se uvázati a ten budou moci držeti a užívati dotud a tak dlouho, dokudžby se nepřiznal anebo sumy, pod kterouž by uvázání se stalo, i s škodami a náklady pro to vzešlými zouplna nespravil; a nicméně vidělo-li by se týmž berníkům buď na svršcích, nábytcích, neb díl toho statku v též sumě zastaviti, prodati až do té sumy berně povinné, to budou moci učiniti bez překážky každého, tak aby v zástavě neb trhu spravedlivém týž statek buď zastavován neb prodán byl, a ten každý, kdož by nač tak půjčil, té zástavy do roka pořád zběhlého užiti má, však po vyjití téhož roku, byla-li by mu suma jeho od toho, komuž by týž statek náležel, dána a zaplacena, bude povinen téhož statku zastaveného té osobě, jíž náleží, zase postoupiti a pakli by které osobě co toho od týchž berníkuov trhem prodáno bylo, ten každý takového trhu dědicky užiti a dále ten jeden každý tak neposlušný před soud zemský od berníkuov obeslán býti má, a več by to tomu každému, jakožto přestupníku obecního svolení, obráceno bylo, to při tom zuostaň.

Kdožby pak nemajíce na statcích pozemských, než na zápisích a listech hlavních: buďto k berni se přiznati aneb se přiznajíce té vyplniti zanedbali, na takové jim berníkuom království tohoto aby zatykač od úřadu nejvyššího purkrabství pražského tím zpuosobem a proti takové záplatě, jakž prvé to bývalo, vydán byl a ten každý, kdožbykoli buďto v obydlí svém neb cizím i také kde jinde s tím zatykačem byl nalezen, aby jej ihned od toho, kdož s ním vyslán bude, bez odpornosti přijíti a ve dvou nedělích ode dne toho zatčení v moc dotčeného úřadu nejvyššího purkrabství pražského se postavíc a že se staví při témž úřadu zaznamenati dadouc, z zámku Pražského dotud a tak dlouho nevycházel, dokudžby té berně zadržalé i se všemi škodami a náklady proto vzešlými, jakž nahoře jest položeno, nespravil.

Také stavové tohoto království o to sou se snesli, aby berníci každého roku berně proti Turku, též třidcátý peníz, minulým sněmem svolený, ještě po vyjití jednoho každého roku rejstra k počtu spravíce, což by kdo berně zadržal neb se k ní nepřiznal, ve třech měsících od vyjití toho roku pořád zběhlých dovyupomínati a osobám od stavuov k tomu voleným z toho počet pořádný učiniti povinni byli.

K přijímání pak takových počtuov podle osob od J. M. C. k tomu nařízených ode všech tří stavuov tyto osoby se nařizují a volí: z stavu panského Diviš Slavata z Chlumu a z Košmberka na Košmburce a Čestíně Kostele, Zdeněk z Vartenberka na Buštěhradě,.J. M. C. rada a hejtman Nového města Pražského, Jan z Lobkovic na Točníku, president nad apelacími, Joachym z Kolovrat na Košatkách; z stavu rytířského Mikuláš Miřkovský z Tropčic na Miřkově, purkrabě Karlštejnský a hejtman hradu Pražského, Albrecht Bryknar z Brukštejna na Libni nad Vltavou, J. M. C. prokurator v království Českém, Albrecht Kamejtský z Elstiboře na Vobřiství, J. M. C. rada, Ctibor Sluzský z Chlumu na Tuchoměřicích, z Pražan Mistr Nikodém z Paumberka, měštěnín Starého města Pražského, Ondřej Zuter, měštěnín Nového města Pražského. Ti aby o jistý den spolu se snesouce do Prahy přijeli a na zejtří na hradě Pražském najíti dali a od berníkuov k prvnímu roku volených z takových berní, též sbírky třidcátého peníze počet pořádný přijali; potomně o tom o všem, jak jsou to vyřídili, na soudu zemském tehdáž příštím zprávu svou dali a bylo-li by co na jakém nedostatku, o tom oznámíce, naučení na témž soudu vzali a tak když by takový počet pořádně se vykonal, soud zemský, majíce sobě tímto sněmem k tomu plnou moc danou, bude moci též berníky kvitovati. A tolikéž po vyjití druhého roku minulým sněmem berně nicméně tímto na dvě léta svolené po prošlém jednom každém roku nadepsané osoby, kdybykoli J. M. C. čas k tomu příležitý obrati a jim o tom oznámiti ráčil, od každých berníkuov volených počty aby přijímaly a při tom se tak, jakž výš vyměřeno, zachovaly; pakli by která osoba z těch k přijímání počtu volených kterého roku berníkem byl, tehdy nicméně aby jiným počet učinil a od sebe to, což náleží, týmž počtem odvedl.

A kdež se také to zřetedlně shledává a nachází, jaká veliká nerovnost všech těchto let v vypravování berní, J. M. C. vůbec sněmem svolených, jest se zachovala, že mnozí netoliko berně jsou nespravili ale ani se nepřiznali a tak berníci království tohoto, nevědouce o osobách, které by toho tak pomíjely, nevěděli také vedle pokut obecním sněmem vyměřených oč k komu hleděti, ano také tomu i rozuměti jest, že jsou někteří dosti nedbanlivě počet lidi poddaných svých vyhledali a s pilností, tak jakž předešlým sněmem vyměřeno, nesečtli: i aby již dále takové nerovnosti v cestu vjíti a to, což se všemi třmi stavy vuobec svolí, v lepší řád a rovnost uvedeno býti mohlo, na tom jsou se všichni tři stavové snesli a svolení takové učinili, aby hejtmané jednoho každého kraje spolu s osobami v jednom každém kraji volenými a dole psanými ihned ve čtvrtek po na nebe vzetí panny Marie tu, kdež by jim od hejtmanuov krajských oznámeno bylo, se sjeli, mezi sebou o to, jakým by zpuosobem to předsevzíti a dostatečně vyhledati mohli, uvážili a tak ihned vedle takového uvážení a dobrého zdání na to nastoupili a se vší bedlivostí všecky osoby z stavuov panského, rytířského i městského osedlé, tolikéž opaty, probošty, jeptišky, Mistry, kolegiáty, dědiníky, svobodníky, nápravníky, dvořáky, kdožkoli statky pozemské dědičné neb manské též zápisné drží, též také kteříž statkuov pozemských nemajíce peníze na úrocích mají, tolikéž ve všech městech království Českého po krajích, kteříž k stavu třetímu náležejí, což v jednom každém městě i na předměstí domuov, nicméně také každého pána z těch svrchu dotčených, kdežkoli jaké poddané osedlé pod sebou buď v městech, v městečkách, ve vsech do jakého počtu má, s pilností vyhledali; všecky domy, dvory kmetcí i chalupy, na kterýchž hospodáři jsou, žádného nevypouštějíc, sečtli a těch všech osob z stavuov i jiných nahoře dotčených, tolikéž lidí poddaných, z jednoho každého kraje registra pořádně sepsaná přihotovíc je do vánoc nejprve příštích berníkuom království Českého na hrad Pražský odeslali, a poněvadž města Pražská za jeden kraj se počítají a žádných hejtmanuov krajských nemají, to aby J. M. C. hejtmané v týchž městech s J. M. C. rychtáři, přivezmouc k tomu osoby dvě z ouřadu jednoho každého města, vyříditi a všecken počet domuov v městech vyhledati dáti, sčísti a to sepsané berníkuom na hrad Pražský odeslati povinni byli. Tak aby budoucně oni berníci o všech osobách, kterýmž berni spraviti náleží a povinen jest, vědouce, kdo by se tak nezachoval, k berni se nepřiznal aneb lidí poddaných jaké počty vypouštěl, tolikéž purkmistr a konšelé kterého města počtu domuov umenšili, beze všeho omylu k takovému každému vedle pokuty tímto sněmem na to uložené, při artikuli svolení třidcátého peníze obsažené, skutečně zachovati se mohli.

A tyto osoby, kteréž hejtmanům krajským takového vyhledání nápomocny býti mají, ode všech tří stavuov jsou voleny: v kraji Bechyňském z stavu panského Krištof z Švamberka na Vorlíku a Milivště, z stavu rytířského Šebestian Leskovec z Leskovce na Červené staré Řečici, Vítha z Zerzavého a na Stadlci, Petr Kapléř z Sulevic na Neustupově a Brodcích; v kraji Plzeňském z stavu panského Jiří hrabě z Gutnštejna na Ryzmberce, z stavu rytířského Jan Markvart z Hrádku na Nekmiři, Jan Koc z Dobrše na Bystřici a zámku Perku, Humprecht Černín z Chuděnic na Chuděnících; v kraji Žateckém z stavu panského Jan Voldemor Hasištejnský z Lobkovic na Mašťově, Jindřich Krajíř z Krajku na Sečicích, z stavu rytířského Erhart Štampach z Štampachu a Adam Hruška z Března na Citolibi; v kraji Kouřimském z stavu panského Jan z Šternberka na Konopišti, Jan z Šternberka a z Kosti na Mrači, z stavu rytířského Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic na Pyšelích, Jan Sekerka z Sedčic na Lobkovicích, Jiřík Voděradský z Hrušova a na Dobříni; v kraji Rakovnickém z stavu panského Jiřík Tejřovský z Ensidle, Vilém Sviták z Landštejna na Krašově, z stavu rytířského Jiřík Zvěst z Ejstebna, Krištof Šlovský z Šlovic na Volešné; v kraji Hradeckém z stavu panského Zdeněk z Valštejna a na Štěpanicích, Záviše z Oujezdce a z Kunic na Jilemnici, z stavu rytířského Hertvik Žehušický z Nestajova na Rysmburce a Svojanově, Melchisedech Stránovský z Sovojovic na Kozojedech, Mikuláš z Bubna na Liticích; v kraji Vltavském z stavu panského Mikuláš z Říčan na Beztahově, z stavu rytířského Vilém Kosoř Malovec z Malovic a na Maršovicich, Jan Černín z Chuděnic a na Nedrahovicích; v kraji Boleslavském z stavu panského Adam Krajíř z Krajku a na Kosmonosích, Albrecht Berka z Dubé a z Lipého na Loukovci nad Jizerou, z stavu rytířského Jiřík Cetenslcý z Cetně a na Vinařicích, Baltazar Hyršpergar z Kynykshejmu na Vartmberce, Jindřich z Bubna a na Březině; v kraji Prachenském z stavu panského Jan Kavka z Říčan na Čehnicích, z stavu rytířského Václav Leskovec z Leskovce a na Střele, Jan Dlouhoveský z Dlouhé vsi na Zamlekově, Petr Boubinský z Oujezda na Dubu; v kraji Slánském z stavu panského Fridrich Mičan z Klinštejna a z Roztok na Kornhauze, Jindřich z Lobkovic na Peruci, z stavu rytířského David Boreň ze Lhoty na Mikovicích a Roztokách, Václav Pětipeský z Chyš a z Egeberku na Blahoticích; v kraji Chrudimském z stavu panského Burian Špetle z Janovic na Morašicích a Březanech, z stavu rytířského Ludvik Suda z Řenec na Čichovicích, Jetřich Lipanský z Lipan na Veselí, Jiřík Gerštorf z Gerstorfu a na Svojšicích; v kraji Litoměřickém z stavu panského Václav z Lobkovic na Duchcově, Zdislav Berka z Dubé a z Lipého na Mělníce, z stavu rytířského Tobiáš Kaplíř z Sulevic a na Sulevicích, Jan z Vřesovic a na Podsedicích, Jan Všebor Kamejtský z Elstiboře a na Žernosekách; v kraji Čáslavském z stavu panského Bořivoj purkrabě z Donína na Žehušicích, Adam Slavata z Chlumu a Košmberka a na Čestíně Kostele, z stavu rytířského Bernart Gerstorf z Gerstorfu na Cholticích, Zikmund Myška ze Žlunic a na Hrádku na Poďousy; v kraji Podbrdském z stavu panského Jiřík Zajíc z Hazmburku na Klášteře svaté Dobrotivé, z stavu rytířského Adam Muchek z Bukova a na Pičíně, Jan Vratislav z Mitrovic a na Škřipli, J. M. C. rady.

A poněvadž pak již jednoho každého z obyvatelův stavu panského, rytířského, osob duchovních, též i městského stavu lidé poddaní osedlí v městech, v městečkách, ve vsech, též domové v městech J. M. C. a Její M. císařové skrze nadepsané hejtmany krajské a osoby k nim přidané vyhledáni a nejvyšším berníkům pořádná rejstra toho vydána budou, tehdy po takovém vykonání toho již nebude žádný v přiznávacím listu k svému svědomí toho, z čeho berni dává, přijímati povinen.