Ale listové přiznávací v tato slova vycházeti mají: "Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti J. M. C. léta 71. v pondělí po svátosti, všecky lidi poddané své, tak jakž to pány hejtmany krajskými a osobami výš dotčeným sněmem k tomu volenými vyhledáno a nejvyšším berníkuom na hrad Pražský odesláno jest, také sčísti dal, kterýchž se nachází N., a tak co z nich berně dáti přišlo, to jest suma N., to při tomto listu mém přiznávacím kladu. Toho na jistotu pečeť svou."

Jestli by pak po takovém vyhledání hejtmany krajskými spolu s osobami k nim přidanými aneb po přiznání k prvnímu terminu, než by druhý přišel, kdo co lidí více přikoupil, neb se jich více na gruntech jeho přisadilo, anebo že by kdo co poddaných svých uprodal a jakkoli jinak mu jich ubylo: ten každý aby v listu svém přiznávacím to, co jich tak od koho přikoupil neb jinak mu jich přibylo a též coby kdo a komu uprodal a jak mnoho lidí osedlých mu sešlo, zejména dostaviti, přijmouc to k svědomí svému, povinen byl.

A jakož obyvatelé hrabství Kladského též Loketští na J. M. C. i také na stavy království tohoto jsou vznesli, coby strany dávání berní a jiných daní na sněmích obecních svolovaných vedle takových od stavuov svolení na ztížnosti měli, v tom se na svobody a na privilegia svá potahujíce: i J. M. C. s stavy o to se jest takto snésti ráčil, že J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. C. soudu komorního v taková privilegia a svobody výš dotčených Kladských též panství Loketského nahlédnouti a spravedlivě uvážiti ráčí, a což tu tak J. M. C. s nadepsanými nejvyššími ouředníky a soudci zemskými též radami J. M. C. v té věci uváženo a za spravedlivé uznáno bude, při tom aby tak zuostáno a se zachováno bylo.

Což se pak krajiny Chebské dotýče, poněvadž ta na ten čas k království tomuto Českému jest připojena a k zemi této přísluší: tolikéž J. M. C. s týmiž nejvyššími ouředníky a soudci zemskými též radami J. M. C. to, jaké by pomoci J. M. C. proti nepříteli Turku dotčení obyvatelé Chebští vedle stavův tohoto království činiti a od sebe odvozovati měli, uvážiti míti ráčí a jakž by koli J. M. C. s týmiž nejvyššími ouředníky a soudci zemskými též radami J. M. to uvážiti a za slušné naříditi ráčil, tolikéž aby to tak držáno bylo a pruochod svuoj mělo, k čemuž obojímu, což se výš nadpisuje, všichni tři stavové napřed psaným nejvyšším ouředníkuom a soudcím zemským, též J. M. C. radám tímto sněmem plnou moc sou dali a dávají.

A jakož také J. M. C. stavuom to milostivě předložiti ráčil, kterak mnohé osoby pravíce se při J. M. C. dluhy míti za příčinou tou berně proti Turku svolené, ano i někteří mnohem výše, nežli by ten dluh jeho vynášel, za sebou zadržují a jí nevypravují: i poněvadž pak taková pomoc pro nic jiného než na samo osazování mezí a hranic v království Uherském proti témuž nepříteli Turku jest svolena a mimo to na nic jiného obracována býti nemá, protož stavové království tohoto na tomto jsou se v tom artikuli konečně snesli, aby žádný takových dluhuov, kteréž kdožkoliby se za J. M. C. míti pravil, k nevypravování berně minulým sněmem též tímto svolené, sobě ku pomoci bráti nemohl a to za sebou mimo jeden každý termín uložený nezadržoval, ale ji časně jako i jiní (ač chce pokuty tímto sněmem i předešlým vyměřené ujíti) tu kdež náležité dal a spravil. Nebo J. M. C. v to se milostivě podávati a o tom, kdožkoli jaké takové dluhy při J. M. se míti praví, aby se mezi tímto časem a sv. Jiljím nejprve příštím konečně v komoře J. M. C. české najíti dali, takové dluhy své oznámili a je ukázali, kteříž předkem z posudného zadržalého i příštího poraziti se mají, a jestli by za ten dluh na tom zadržalém posudném i příštím dosti nebylo, tehdy odjinud jakby se jednomu každému dluhu jeho spravedlivého záplata konečná stala, jisté nařízení učiniti ráčí.

Než což se starých restantův berní i posudních dotýče: poněvadž na minulém sněmu obecním jisté nařízení o tom i také osoby ze všech tří stavuov, kteréž spolu s radami J. M. C. takové restanty i také proti tomu dluhy osobám povinné vyhledaly a jak to na místě postaveno býti má, se jest stalo, protož se toho při tom zuostavuje; tak kdož jsou se buď předešle na časy uložené před nadepsanými osobami sněmem k tomu volenými a radami komory J. M. C. najíti nedali, aneb za příčinami s nimi o to posavad na místě postaveno býti nemohlo, aby ještě tak učinili a na jistý den sv. Jiljí nejprvé příští v komoře J. M. C. se najíti dali a tu s nimi na takové oučty osoby ty sněmem předešlým volené spolu s radami komory J. M. C. nastoupíce, což po takovém oučtu, že by za kým mimo dluh jeho vejše restantu zadržáno bylo, se vyhledá, to jeden každý ihned od sebe pod pokutou doleji položenou odvésti povinen bude, a pakli by které osobě neb osobám co více nad ty restanty dluhuov za J. M. C. zuostávalo, J. M. C. komoře J. M. o tom, aby každý, jakž nahoře položeno, zaplacen býti mohl, poručiti míti ráčí.

Kteréž by pak ze všech stavuov osoby žádných takových dluhuov, pro kteréž by restant buď berní předešle svolených aneb posudních slušně zadržovati mohli, neměly: na tom jsou se všichni tři stavové snesli a toto konečné nařízení učinili, aby berníci předešlí království tohoto, za kterých takoví restantové zašli, kteříž živi pozuostávají, v statek toho, kteréhož by ten, kdož z něho berni zadržel, ještě v držení byl, (se uvázali), zachovajíce se vedle pokuty tím každým sněmem, na kterýž berně od koho jest zadržána a tolikéž vedla pokuty o tom i tímto poslednějším sněmem, kdož by se tak podle něho nezachoval, vyměřené, takové restanty i se všemi náklady a škodami proto vzatými z statku jednoho každého dobyli.

Než kdož by pak po takovém zadržení berně statku svého odbyl a jeho nedržel, poněvadž mnohým osobám z stavu panského a rytířského, nad tím že zaplativše oni statky již své, v ty pro cizí berně jim se uvazováním nemalá ztížnost děje, aby takové škody a nebezpečenství v tom dále nenesli, takto s J. M. C. všichni tři stavové o to jsou se snesli a to tímto sněmem nařídili: kdož jsou koli z obyvateluov království Českého, kteříž berní jakýchkoli nespravili neb se ani nepřiznali a statky své prodali, tehdy aby na nich tím zpuosobem, kdežbykoli ti postiženi byli, jakž napřed sněmem tímto o zatykání těch, kdož by statkuov na zemi neměli, jest vyměřeno, dobýváno toho bylo. A ten každý po takovém zatčení jsouc povinen na hrad Pražský se postaviti, aby z něho tak dlouho, dokud by takových restantuov též se všemi náklady a škodami, jakž výš dotčeno, zouplna od sebe neodvedl a nespravil, žádným vymyšleným zpuosobem nevycházel a toho zatčení prázen nebyl. Pakli by které ty osoby, za nimiž restantové berní zadržáni jsou, zemřely, tehdy k dědicuom neb, nápadníkuom tím vším zpuosobem aby o to hledíno bylo.

Jestli jsou pak také kterého toho roku, na kterýž od některých osob z stavův berně zadržána jest, všichni tři berníci smrtí ž světa tohoto sešli, tehdy místo těch mrtvých J. M. C. prokurátor v království tomto Českém bude moci tím vším svrchu psaným způsobem, jakž o bernících vyměřeno, na každém tom, buď kdož na statcích svých ještě sedí, aneb jiných, kteříž je prodali, těch zadržalých restantuov k ruce J. M. C. dobývati.

A jakož také J. M. C. předložení stavuom v jednom artikuli na to se vztahuje, kdež z mnohých berní starých ještě posavad s předešlými berníky počet dokonalý učiněn a vykonán není, skrze což restanti mnozí posavad zuostávají a se dovyupomínati pomíjejí, i aby to již jednou k skutečnému vyřízení a na místě postavení přijíti mohlo, protož stavové všichni tři s J. M. C. takto jsou se o to snesli: že J. M. C. k přijímání všech počtuov z berní těch starých též osoby naříditi ráčí a stavové k týmž od J. M. nařízeným osobám také k tomu ty zejména v artikuli napřed k přijímání počtu z nových berní a třidcátého peníze volené přidávají a tak ty osoby oboje k tomu volené o jistý den, tím neprodlévajíce, aby se snesly a o tom berníkuom všem, od kterýchž tak počtové přijímáni býti mají, oznámíce, na hrad Pražský se sjely, na takové počty v tom místě, kdež jim od hejtmana hradu Pražského pokoj ukázán bude, zasedly a všecky restanty za kterýchkoli berníkuov kterého roku vzešlé se vší bedlivou pilností sečtly a v spis rejstr pořádných uvedly, a což tak týchž restantuov kterékoli berně a za kterýchkoli berníkuov se vyhledá, aby jedni každí ihned bez prodlévání na to nastoupili a na každém, kdož berni zadržal, tím vším zpuosobem a podle pokut jedním každým sněmem, na kterýž berně zadržány jsou, vyměřených se zachovali, a jestli by pak která ta pokuta kterýmkoli sněmem vyměřená na uvázání v statek se vztahovala a ta osoba mezi tím statek svuoj prodavší toho již v držení nebyla, tehdy aby k osobě jeho, pakli by ten již živ nebyl, k dědicuom neb nápadníkuom po něm tím vším zpuosobem, jakž o tom v artikuli sněmu tohoto nahoře položeném jest vyměřeno, o ty zadržalé berně hledíno býti mohlo, a tak to všecko vykonajíce a počty pořádné před nadepsanými osobami učiníce, též osoby od J. M. C. nařízené a tímto sněmem volené, aby o tom o všem, jak to vyřídí, soudu zemskému zprávu svou učinily, a soud zemský, majíce k tomu moc sobě předešlými i tímto sněmem danou, v to ve všecko nahlédnouti a pokudž ten který pořádný počet uznají a uváží na místě všech stavuov též berníky kvitovati mají. Jestli by pak kterého toho roku berníci již mrtví byli, tehdy J. M. C. prokurátor tím vším zpuosobem jako jiní živí berníci to předsevzíti a restanty za těch mrtvých zašlé dobývati moci bude.

A jakož dále J. M. C. milostivou žádost na všeckny tři stavy vzložiti ráčil, aby po vyjití toho příštího druhého roku posudného, minulým sněmem svoleného, ty čtyři groše bílá z každého sudu piva na vychování dvoru J. M. C. a nicméně i Její M. C. ten pátý groš ještě do roka pořád zběhlého dávati svolili: i poněvadž předešle od stavuov takové posudné na vychování J. M. C. dvoru (kterýmž aby J. M. C. pro mnohé duoležité a znamenité potřeby osobou svou císařskou v tomto království býti a milostivě zuostávati, a pakli by to nijakž z příčin velikých a znamenitých kdy se trefiti nechtělo a bez toho, aby J. M. C. z království tohoto vyjeti ráčil, býti nemohlo, tehdy J. M. C. syna J. M. nejstaršího J. M. arcikníže Rudolfa, pána našeho milostivého, aby na místě svém v království tomto milostivě zuostaviti a zanechati ráčil) nade všecku nejvyšší možnost stavuov jest svoleno a nyní J. M. C. v odpovědi J. M. stavuom dané již na konec, že se to tak, jakž výš dotčeno, státi má, stavy na tom konečně ubezpečiti a tím zjistiti ráčil, čehož stavové ve vší ponížené poddanosti vděčni a z toho potěšeni jsouce, proti tomu z takové vděčnosti a věrné poddané lásky pro dostatečnější J. M. C. dvoru v tomto království vychování takové posudné J. M. ještě za jeden rok po vyjití času předešlým sněmem svolené, tak po čtyřech groších českých, nicméně také Její M. C., paní naší nejmilostivější, po jednom groši českém s takovým tím vším toho (aby žádné umenšování při tom se díti nemohlo, jakž v minulém sněmu o tom nařízeno jest) opatřením poddaně svolují, tak aby takové posudní tímto sněmem svolené i předešlé také J. M. C. rentmistru v království tomto na poručení J. M. od výběrčích krajských vydáváno a odvozováno bylo. A ti výběrčí mají předkem J. M. C. a při tom stavuom povinností zavázáni býti, že se v tom věrně, právě a upřímně chovati budou a po vyjití každého kvartálu, aby J. M. C. rentmistru takové posudné odvozovali a počet pořádný z toho v komoře J. M. C. činili; a po vykonání počtu pořádného komora J. M. C. v království Českém na místě J. M. povinna jest každého toho výběrčího kvitovati, co se pak pátého groše Její M. C. svoleného dotýče, tolikéž výběrčí krajští, též Pražané, to k sobě přijímati a tomu, komu by od Její M. císařové to poručeno bylo, od sebe proti dostatečné kvitancí odvozovati jsou povinni. A kdož by koliv z stavuov panského a rytířského aneb město které, tolikéž osoba městská, každého kvartálu podle předešlými sněmy o tom vyměření z toho, co jakých piv (každý pivovar svuoj v listu přiznávacím zejména jmenujíc) zvaříti dal se nepřiznal, ani také posudního zouplna výběrčímu kraje svého v moc neuvedl neb neuvedli a od prokurátora J. M. C. obeslání se proto dopustil, ten každý na takové obeslání na hrad Pražský se postaviti a když by se naň to, že jest se nepřiznal neb posudního nespravil, vyhledalo, z něho, dokudžby takového zadržalého posudného dvojnásobně podle pokuty na to předešlými sněmy uložené nespravil, nevycházeti povinen byl.

Však výběrčí každého kraje, aby při těch restantích posudného tu bedlivost a šetrnost zachovávali a na osoby ty, kdož tak nic nezadržely, nýbrž i vykvitovány jsou, jakž se to při mnohých našlo, neukazovali a tak lidé zbytečně k outratám a škodám strojeni aby nebyli. A kdož by pak, majíc pivovar, nevařil, tehdy proto předce každého kvartálu aby se toho podle předešlého o tom vyměření odsvědčiti povinen byl; a nicméně výběrčí každého kraje má na to pozor míti a to, kdožkoli, pivovary majíce, vaří anebo nevaří, s pilností vyhledávati, každýli ten v tom podle předešlými, sněmy i tímto vyměření se chová a z své várky přiznává neb odsvědčuje, tak aby mezi všemi v jednostejnou rovnost to uvedeno býti mohlo. Jaké také o tom, na které časy výběrčí do měst v krajích k vybírání takového posudního a téhodne na tom sedění, jest předešlými sněmy vyměření, při tom se toho, aby ti výběrčí podle toho tak se chovali, zuostavuje.

K vybírání pak takového posudního na třetí rok svoleného tito výběrčí v jednom každém kraji od stavuov nařízeni jsou: v kraji Bechyňském Zikmund Malovec z Malovic na Vejrči, v kraji Plzeňském Dobeš z Šlovic na Puclicích, v kraji Žateckém Šebestián z Vřesovic na Tauchovicích, v kraji Kouřimském Mikuláš Bryknar z Brukštejna na Zapích, v kraji Rakovnickém Jiřík z Násilí na Krušovicích, v kraji Hradeckém Jiřík mladší Dobřenský z Dobřenic na Barchově, v kraji Vltavském Adam Voračický z Paběnic a na Prčici, v kraji Boleslavském Joachym Prostiborský z Prostiboře, v kraji Prachenském Adam Baubinský z Oujezda, v kraji Slánském Ctibor Sluzský z Chlumu a na Tuchoměřicích, v kraji Chrudimském Jan Kapoun z Svojkova v Pardubicích, v kraji Litoměřickém Jan Černín z Chuděnic na Oujezdě, v kraji Čáslavském Václav Chotouchovský z Nebovid na Vlačicích, v kraji Podbrdském Václav Běšín z Běšín v Žebráce.

Co se pak měst Pražských dotýče: J. M. C. v týchž městech Pražských výběrčího poručiti naříditi ráčí, kterýžto výběrčí každé čtyři neděle bude povinen s mistry pivovarskými, kteříž cejchy k sobě přijímají, o takové cejchy i také posudné před purkmistrem a radou jednoho každého města počet činiti a takové vybrané posudné ihned po vykonání počtu před týmiž purkmistrem a radou zouplna skládati, a když by kolivěk jménem J. M. C. purkmistru a radě kterého města o tom, aby takové složené posudné buďto rentmistru J. M. C. neb v jiné místa vydali, poručení se stalo, v tom proti dostatečné kvitancí aby se každého času tak zachovali. Strany pak jiných měst v krajích, kteráž třetího stavu užívají, aby osoby k vybírání takového posudného v městě nařízené tolikéž v tom se tak, jakž výš dotčeno, chovaly a počty před purkmistrem a konšely činily i posudné skládaly, a dále týž purkmistr a konšelé to všecko výběrčím krajským každého kvartálu proti dostatečné kvitancí aby odvozovali.

Jaké pak také J. M. C. nesnesitedlné břemeno strany dluhuov, které J. M. na sobě nésti a jakými příčinami v ně uveden býti ráčil, to J. M. stavuom jednou i druhé předložiti a na všecky tři stavy, aby ty cesty, kterak by J. M. C. z toho pomoženo a polehčeno býti mohlo, milostivou žádost vzložiti jest ráčil: to všeckno stavové, jako věrní poddaní J. M. C., v svém bedlivém rozjímání a uvažování jsou měli, i také prostředky a cesty jiné, odkud by v takové veliké příčině J. M. C. pomoc se státi a z sbírky třidcátého peníze předešlým sněmem svoleného sjíti mohlo, vyhledávali, ale nic toho s jakou by menší obtížností lidskou to přijíti chtělo na ten čas obrati jsou nemohli; avšak i v těch (nynějších let) jakžkoli velikých nedostatcích, drahotách a těžkostech lidských nemohouce J. M. C. jako věrní poddaní v tom opustiti, předkem, jakož minulým sněmem strany třidcátého peníze to jest vyhraženo, že druhý díl té sbírky od vánoc minulých až do pátku po svatém Medardu nyní již přišlém zouplna za nejvyššími berníky zuostavena býti má a nižádným vymyšleným zpuosobem se nevydávati: takový druhý díl sbírky třidcátého peníze, cožkoli toho se shledá, stavové J. M. C. pouštějí, tak aby tu berníci království tohoto J. M. C. rentmistru vydali a od sebe odvedli, i také z té sbírky obou díluov počet pořádný osobám od stavuov voleným nahoře zejména položeným učinili.

A dále na tomto jsou se všichni často jmenovaní tři stavové snesli a J. M. C. v takovou sbírku třidcátého peníze ještě do dvú let pořád zběhlých z poddané lásky dobrovolně se uvolili, tak aby, počnouce ode dne sv. Víta již minulého totiž 15, dne měsíce června, jeden každý pán a rytířský člověk ze všech a všelijakých věcí, což by kolikrátkoli z statku svého buďto na obilí, dobytcích, rybách aneb na čemž koli jiném prodal, z toho ze všeho třidcátou kopu, groš neb peníz dávati, též také při lidech poddaných svých každý to naříditi povinen byl, aby tolikéž ze všech a všelijakých věcí, kteréžkoli v zemi skrze koupi, trhem se prodávají, buďto v městech, městečkách a vesnicích J. M. C. panských a rytířských i jinde kdekoli a jakžkoli kdo a komu a kolikrátkoli jakou koupi by do 30 peněz malých prodal, kromě prodajuov a zástav statkuov pozemských, dědičných, manských, zápisných, purkrechtních a sedlských, též také kromě pšenic a ječmenuov, kteréž se v království tomto k svaření piva, z čehož posudné se dává, skupují, z jiného ze všeho, ovšem nic nevymiňujíc, třidcátý peníz dáván, vybírán a skládán byl, a tak každého roku rozdílně, to jest nejprve což se od času sv. Víta nyní minulého toho až do svátkuov vánočních tohoto 71. léta docházejících příštích aneb dvě neděle potom, což se od času sv. Víta tohoto sejde, potomně na druhý termín, když se psáti bude léta 72. při času sv. Víta, třetí téhož léta na vánoce potom příští a čtvrté, když se léta 73. psáti bude, opět na ten čas sv. Víta, a tak za dvě létě pořád zběhlá od sebe i od svých poddaných vyberouc i s listy přiznávacími, dáleji v tomto sněmu obsaženými, berníkuom od stavuov tímto sněmem voleným na hrad Pražský dávati a dále tíž berníci každého času J. M. C. rentmistru neb komuž J. M. to poručiti ráčí, takový třidcátý peníz proti jistým kvitancím od sebe odvozovati povinně mají.

Kteréžto sumy napřed již od času sv. Medarda nyní minulého vybrané i také na tyto dvě létě nastávající svolené nikam jinam než na spravení sum jistinných i také ourokuov obyvateluom tohoto království obracovány a vydávány býti nemají, a J. M. C. rentmistr má býti povinen soudu zemskému, kdyžbykoli na něm toho požádáno bylo, vejtahy pořádné, kde a v která místa jest co z toho třidcátého peníze obráceno a komu kteří dluhové zaplaceni, dávati, tak aby stavové o tom, nač jest se takové svolení obrátilo, každého času jistou vědomost míti mohli.

Jakým pak řádem a zpuosobem takový třidcátý peníz od poddaných na panstvích J. M. C., tolikéž pánuov a rytířstva, v městech, v městečkách, ve vsech a pod jakými pokutami, nicméně také v městech Pražských a jiných království tohoto Českého ode všech měšťanův, kupcův, kramářův a handléřův též řemeslníkuov kterýchkoli, tolikéž i židův a pod jakými také přísnými pokutami vybírán a přijímán i také zase s listy přiznávacími odvozován býti a jak se v tom jeden každý zachovati má a povinen jest: poněvadž již předešlým sněmem to všecko obšírně vyměřeno, rozděleno a nařízeno a lidem vuobec také to známé jest, což vše v tomto nynějším sněmu opakovati bylo by široké, protož to všecko při takovém již předešlém o tom nařízení a pokutách, kdožbykoli z pánův, z rytířstva, měšťan, lidí poddaných i jiných obecních tak se v tom nechoval a proti tomu čeho se dopustil, se zuostavuje.

List pak přiznávací k této sbírce třidcátého peníze jeden každý od sebe týmž berníkům v těchto slovích odsýlati a dodávati povinen jest: "Já N. vyznávám tímto listem, jakož jest se svolení ode všech tří stavuov království Českého léta 71. stalo, aby jeden každý z obyvateluov počnouc to jest od pátku den sv. Víta již minulého ze všech věcí, což by kdokoliv prodal, třidcátou kopu, groš neb peníz dával a též na statku svém touž berni vybírati dal, v tom upřímně a spravedlivě se zachovajíc: i podle takového všech tří stavuov snešení já svrchu psaný N. že sem ode dne sv. Víta již pominulého léta tohoto 71. až do tohoto dne vánočního z statku svého v tom ve všem čase pořád zběhlém, nic ovšem nevymiňujíc, pokudž mně o tom vědomé jest, za sumu N., prodal a prodati dal, z čehož se třidcátého peníze dáti dostane N. a též od lidí poddaných svých, nařídiv to tím vším zpuosobem podle svolení tohoto sněmovního, k sobě jsem přijal jmenovitě sumu N., a že více z mého statku mým vědomím v tom čase prodáno není a od lidí poddaných více jsem nepřijímal a nepřijal než co tu při tomto listu přiznávacím odsýlám, to jest N., to přijímám k svému svědomí. Po lepší toho jistotu pečeť svou vlastní jsem přitiskl k tomuto listu. Datum."

Dále pak co se nařízení hotovosti v zemi a osobního J. M. C. do pole tažení dotýče: na tom jsou se s J. M. C., jakožto králem českým, na milostivé J. M. C. předložení všichni tři stavové na zpuosob dole psaný snesli. A předkem poznávajíce jaké veliké a neplatné náklady a outraty při všech stavích na takových mustruňcích a hotovosti jsou těchto let byly, z kterýchžto příčin a tak aby netoliko z takových ustavičných nákladův a outrat sešlo, nýbrž i také aby tudy v čas nastávajících potřeb království tomuto tím lepším řádem s jistší a hmotnější podstatou v čas odoláno býti mohlo, takto jsou všichni tři stavové se snesli a svolili, jakž níže psáno jest. Poněvadž předkem a nejprve jest toho potřeba, aby stavové mezi sebou nad lidem jízdným i pěším, ode všech tří stavuov království tohoto k veřejnosti sněmem tímto vyměřeným, za nejvyššího hejtmana polního osobu k tomu hodnou a rozumnou, která by podstatu a při stavích a lidu tom válečném lásku a poslušenství míti mohla, zvolili: protož kteroukoli osobu z obyvatelův království tohoto J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými též radami J. M. C. oblíbiti a ji voliti by ráčil, při tom to tak zuostaň, a ten aby k sobě to bez odpornosti přijal; k kterémužto nejvyššímu má lejtingar s volí a radou nejvyššího hejtmana přidán a jmenován býti, však osobu takovú, kteráž by se k tomu rozumem, vědomostí těch věcí válečných hodila, buď stavu panského neb rytířského; kterýžto lejtingar úřad polního maršálství k sobě též přijíti má, tak aby tudy tím méně nákladu stavuom na takové nařízení šlo; kterémužto nejvyššímu polnímu hejtmanu mají jiní rytmejstři a hejtmané v tomto království nařízení všichni se vším poslušenstvím po každé časy poddáni býti. A když by koli ta potřeba království tomuto nastala, že by kdožkoli mocí do království tohoto vpadnouti aneb jinak vojensky vtrhnouti a v zemi škoditi chtěl a to se z špehů nebo jinak gruntovně vyzvědělo, tehdy pro takovou ochranu království tohoto předkem J. M. C., jakožto král český, a pakli by J. M. C. v tomto království býti neráčil, tehdy nejvyšší purkrabě Pražský spolu s jinými nejvyššími ouředníky zemskými o tom hned mají nejvyššímu hejtmanu polnímu oznámiti a poručiti v které místo a kterého času by s těmi nařízenými rytmejstry a hejtmany buď všemi neb na díle, jakby toho potřebu uznal, každý s rejtary i s pěšími svými s počtem svým v to místo ukázané vtrhli: pak tu hned ten nejvyšší hejtman má, nemeškaje, rytmistry a hejtmany buď všecky neb na díle podle poručení J. M. C. aneb nejvyššího purkrabí, podle téhož nařízení hned k sobě obešlíc, napomenouti a tu jeden každý rytmejstr anebo hejtman podle napomenutí svého s tím počtem sobě poručeným v místo jisté, kdež by jemu bylo od nejvyššího oznámeno bez odtahuov s počtem svým koní přitáhnouti a což tu dále týž nejvyšší hejtman v radě s lejtingarem i také s rytmejstry a hejtmany svými buď se všemi neb na díle za potřebné býti uváží a pozná, v tom se tíž rytmejstři a hejtmané s rejtary a pěšími svými k němu poslušně chovati mají, avšak nejinám než království tomuto pro ochranu vlasti naší, jestli by nám kdo do tohoto království chtěl přes meze a hranice vpád učiniti, aby taková veřejnost proti tomu vypravena byla buď všecka neb na díle, jakby toho potřeba ukazovala a skrze J. M. C. a v nepřítomnosti J. M. C. komužby J. M. na místě svém poručiti ráčil s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými uváženo a uznáno bylo.

A poněvadž těchto všech časuov při mnohých příčinách a zpuosobích válečných zřetedlně to se spatřilo jak lid služebný ve všech řádech, tolikéž proti nepříteli všelijak, lépěji nežli domácí vyslaný lid se říditi muože, protož předkem ode všech předešlých nařízených hotovostí a takových mustruňkuov aby na níže psaný jistý zpuosob sešlo a pro jistší platnější ochranu království tohoto a zemí k němu příslušejících všickni tři stavové to jsou nařídili a o to se s J. M. C. snesli, aby předkem stav panský, rytířský, tolikéž i města, nicméně všecky kláštery a duchovenství i také z panství J. M. C., tolikéž dědiníci, svobodníci a nápravníci v tomto království i manové i jiní poddaní z měst a městeček společně do dvou let dva tisíce jedno sto koní dobrých zbrojních, kterýžto každý rejtar má míti kuoň dobrý s dobrým rystruňkem na koni a na sobě zbroj černou, přední, zadní kus, obojček s dlouhými náramky, šturmhaub, šorc a zárukáví, dvě ručnice se všemi potřebami, meč dobrý při boku, naříditi a nahotově míti mají a tak v čas potřeby spěšně aby ten počet před rukama byl.