A jakož také na minulém sněmu, kterýž držán byl léta 58 v pondělí po novém létě, strany suplikací, kterýmiž J. M. C. lidé mnoho mimo jisté vyměření, pořad práva zaneprázdňují, takové nařízení se stalo, aby netoliko každý ten, kdož tak suplikuje ale i ten také, kdož takovou suplikací sepsal, zejména se podpisovali, však mnozí toho jsou pomíjeli a ti, kdož takové suplikací skládají a spisují, v nich se nepodpisovali: protož již po dnešní den, kdožbykoli oč toho na J. M. C. suplikoval a to k jakému sročení a slyšení přišlo, v které by koli suplikací jméno toho, kdož ji sepsal, podepsáno se nenašlo, tehdy strana druhá nebude na takové sročení a suplikací odpovídati povinna, a nicméně kdež také to předešlými sněmy, aby o to, která by věc ku pořadu práva a tak pořádnému soudu zřízenému tohoto království náležela a spěšného opatření nepotřebovala, suplikováno nebylo, jest svoleno a nařízeno i také ten artikul do zřízení zemského obsažen, vedle takového s J. M. C. všech tří stavuov na plném sněmu obecním i také zřízením zemským stvrzení, aby se tak a nejinak, než jakž to svolení v sobě obsahuje, zachováváno bylo. [Léta 1571, 14. května vydán proti takovým obtížným apelantům mandát císařský v tato slova: "My Maximilián II. Věrní milí! Jakož nyní mnozí nezbední a nepokojní lidé, kteříž mívajíce rozepře a soudy při právích městských, apellací před rady naše na hradě našem Pražském, nad týmiž apellacími nařízené, berou a potomně nechtíce ani na tom a jejich vejpověděch, buď že napravovány anebo potvrzovány bývají, oni aneb druhé strany přestávati, na nás suplikovati a nezbedně zaneprázdňovati (před vlastní osobu naši císařskou se odvolávajíce a za revisí anebo za znovu přehlédnutí akt rozepří jejich prosíce) obyčej mají: jakž jsme pak již na takové ponížené prosby týchž osob suplikujících ta akta mnohá jejich rozepří k revidírování vzíti poručiti ráčili, kterážto u přítomnosti osoby naší císařské bedlivě uvažována i také spravedlivě rozeznána býti mají; však poněvadž již tak mnoho osob nás za takovou příčinou a odvoláváním se na vlastní osobu naši císařskou, jakž výš dotčeno, zaneprázdňují a čím dál vždy více toho přibývá, chtíce my aby se toho (zvláště pak od těch, kteříž by k takovým suplikováním slušných příčin neměli, nýbrž zoumyslně a pro nezbednost, aby se jim toliko exekucí protáhlo, to před sebe brali), umenšovati mohlo, a ne každý z těch nezbedných a zoumyslných lidí se o to pokoušeti směl, ráčili jsme z mocnosti naší císařské a jakožto král český jisté vyměření pokuty na toho, kdož by tak po takové revisí akt v tom, že jest se zoumyslně a z své nezbednosti též revisí doprošoval, shledán a nalezen byl, však až do milostivé vuole naše císařské, uložiti, a to za pevné a stálé, aby ode všech vuobec se drželo a zachovávalo, ustanoviti a těmito listy a mandáty našimi císařskými mocně ustanovujeme. Totiž, ten každý, kterýž by tak v tom, že jest zoumysla se takové revisí dožadoval a prvé v své při spravedlivou vejpověď měl, uznán byl a tak bezpotřebně v tom nás zaneprázdňovati směl, aby pátý díl té sumy statku anebo té věci, oč bykoli činiti bylo, tím zpuosobem, jako když kdo z neřádného zatčení obešle, toho neprovedouc, že pátý díl té sumy, pro kterouž tak zatčen bývá, jakž zřízením zemským to vše vyměřeno jest, propadá, k ouřadu našemu apellacím na témž hradě Pražském nařízeným tolikéž propadl a ten díl pátý ihned k témuž ouřadu spraviti a zaplatiti povinen a nad to ještě vězením dostatečným, jiným ku příkladu, trestán byl. Pakli by žádného statku svého a odkud té pokuty dáti neměl, anebo že by rozepře o něco jiného nežli o statek byla, toliko samým vězením, jakž výš dotčeno, však tížeji a déleji nežli sic trestán byl. A protož takové nařízení naše těmito listy otevřenými a tištěnými mandáty našimi císařskými vuobec oznamovati a vyhlašovati ráčíme, aby o tom všickni i jeden každý zvláště vědomost míti a v tom se čím spraviti, i také před takovými pokutami a trestáním skutečným uvarovati mohli, vědouce, že táž pokuta žádnému odpuštěna a prominuta nebude a býti nemá." Dán na hradě našem Pražském v pondělí o nedělí cantate léta 71. (MS. souč. v archivu města Prahy.)]

Jakož J. M. C. milostivě na všecky tři stavy tohoto království Českého toho podati jest ráčil, že J. M. C té milostivé vuole z otcovské lásky býti a coby k dobrému a užitečnému tohoto království bylo to obmýšleti i s Jich M, kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše milostivě se snésti ráčí, aby plavba po Labi ve všelijakých kupectvích sem do království Českého i také zase ven z téhož království až do moře se zpuosobiti, plaviti a podávati bez překážky všelijaké mohla, milostivě předkládajíc aby k takovému uvažování, jednání a dobrému téhož království stavové sněmem povolení své dali a osoby z prostředku svého oberouc tímto sněmem je k tomu zmocnili: z kteréžto takové milostivé a otcovské péče J. M. C. stavové poníženě a poddaně, toho vděčni jsouce, děkují a za to J. M. C. poníženě prosí, aby takové J. M. C. předsevzetí k brzkému vykonání přivésti ráčil. A všickni tři stavové království Českého tímto sněmem k takovému uvažování a jednání nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským a J. M. C. radám soudu komorního a podle toho osoby nížepsané z stavu panského Jiříka Zajíce z Hazmburka na Klášteře svaté Dobrotivé, Jiřího z Valštejna a na Hostinném, Jana z Šlejnic a na Šluknově a Tolenštejně, z stavu rytířského Floriana Grispeka z Grispachu na Kaceřově, J. M. C. radu, Kašpara Belvice z Nostvic a na Liběchově, Gintera z Binu a na Děčíně, z stavu městského Pavla Zipanského z Dražice, Jana Kutovce z Ourazu a Ondřeje Zutera přidávají a tímto sněmem moc jim dávají, tak aby již psané osoby takovou věc podle J. M. C. vyhledávati, jednati, zavírati a pokudžby s nejlepším království tohoto uznaly, na místě postaviti mohly.

Co se pak mandátu J. M. C. nařízeni strany cel pomezních a ungeltu vnově těchto nedávno pominulých dnuov vyšlého dotýče, jakou při tom ztížnost a nedostatek stavové mají, to J. M. poddaně předložiti jsou nepominuli a J. M. C. k dalšímu uvážení té věci s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými též radami J. lT. C. soudu komorního to vztáhnouti jest ráčil: protož všickni tři stavové dotčeným nejvyšším ouředníkuom a soudcím zemským, též radám J. M. C. soudu komorního, tu plnou moc k tornu dávají, aby při J. M. C. k uvážení strany těch cel a ungeltuov seděli, jak ta věc J. M. C. spolu s týmiž nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. soudu komorního, uvážena, na místě a konci postavena bude, to aby tak na ten čas pruochod svuoj mělo a při tom zanecháno bylo.

Dále, jakož jest Jan starší z Lobkovic na Točnice na všecky tři stavy království Českého žádost vzložil, že jest sobě při J. M. C. výplatu na ves Lištnej a jednoho člověka ve vsi své Jivině, což tu nějaký Jiřík z Entšlanku od království jakžkoli drží, objednal, jestliže by se s J. M. C., dokudžby panství Točnického on a dědicové jeho v držení byli, aby táž ves k tomu panství náležeti a připojena býti mohla, jak smluviti mohl a pokudžby mu J. M. C. jakou milost na tom dále učiniti ráčil, aby všickni tři stavové k tomu povolení dali: na kteroužto žádost jeho Jana staršího z Lobkovic, bude-li se s J. M. C. moci o to buďto tak neb jakžkoli smluviti a jaké další milosti dojíti, k tomu stavové své povolení dávají, aby toho užiti mohl a obzvláštně se za to k J. M. C. přimlouvají, aby s ním o to milostivě uhoditi ráčil.

Však toto naše svolení sněmovní, kteréž z žádné povinnosti než z dobré a svobodné vůle přes všeckno přemožení mimo všecka jiná léta a daně přes paměti lidské i nad možnosti své i poddaných svých všickni tři stavové království Českého jsme učinili, nemá býti a není k ujmě a ke škodě privilejím, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkům našim; a na to nám J. M. C., jakožto král český, podle svého milostivého uvolení revers dostatečný aby dáti ráčil.

Předkem, v jednom každém městě aneb městečku osoby k tomu dvě obzvláštně přísežné, kteréž by v témž městě neb městečku k tomu se vší bedlivostí na své povinnosti dohlédaly a to vyhledávaly, aby žádný z lidí všelikterakých v témž městě aneb městečku žádného fortele v tom užívati nemohl a ten třidcátý peníz zouplna aby vycházel, vydáván, vybírán a od nich přijímán byl; a také lidem poddaným svým o tom přísně pod pokutou níže položenou rozkázati a je k tomu přidržovati m " aby žádný z lidí všelikterakých buď v městech, v městečkách žádné koupě pod žádným smyšleným zpuosobem bez opovědi v témž městě na to obzvláštně zřízeným přísežným neprodával, než jeden každý, kdy kterého dne by jakou koupi prodal, ihned dotčeným osobám k tomu zřízeným se oznámil a opověděl, že jest toto za takovou sumu prodal a tak z toho třidcátou kopu, groš aneb peníz aby dal. Pakli by byl ze vsi člověk poddaný, sedlský, robotný neb čeledín čížkoli, ten každý, který by co koli, jakž dotčeno, kdy kterého dne prodal, aby ihned týmž zpuosobem rychtáři a dvěma konšeluom aneb osobám od jednoho každého pána k tomu zřízeným v též vsi se oznámil, a týž rychtář s konšely aneb ty osoby zřízené ihned od něho ten třidcátý peníz, groš anebo kopu k sobě aby přijali a hned, kterému pánu náleží, toho téhodne v sobotní den konečně, buď ku pánu, ouředníku neb písaři, jakž by který pán o tom nařízení, k komu by poddaní jeho outočiště v tom míti měli, učinil, s registry aneb vruby šli a to každého téhodne zapsati dali, a což by k sobě přijali pánu, ouředníku aneb písaři odvedli a registra svá majíc do nich vepsati dali co kterého téhodne od koho jsou vybrali a potom při vyjití roku napřed psaného tomu pánu, vlastní osobě jeho, táž registra v moc položili a to na svuoj závazek přijali, že jsou se sami od sebe i od toho každého, kdož jest jim se zpuosobem dotčeným v tom čem opověděl, nicméně o čemž jest jim koli, že jest v jich obci toho celého roku cokoli prodáno, vědomo bylo, spravedlivě zachovali. Pakli by se to na které ty lidi, buďto kteříž by tak jaké koupě prodávali a se zpuosobem napřed psaným osobám přísežným k tomu zřízeným neopovídali a takového peníze každého času podle toho svolení od sebe neodvozovali, anebo ty dotčené osoby přísežné k tomu zřízené v tom co opatrovati obmeškávaly aneb zjevně naproti přísaze své co toho přehlídaly, shledalo, ti aby tímto zpuosobem trestáni byli: předkem, aby sumu, za kterouž jest touž koupi zatajenou prodal, do této sbírky třidcátého peníze propadl a nicméně jeden měsíc pořád zběhlý u vězení dostatečném. od pána svého beze všeho folku držán byl, avšak z té prodané a propadené koupě třidcátý peníz aby dáti povinnen byl tomu, kdož by co toho na toho jednoho každého ze všech a všelijakých lidí vyhledal, ti pak druzí, kteří by tak v tom shledáni byli, že by naproti přísaze své se čeho dopustili aneb co toho sobě svěřeného přehlídali, od pána svého tolikéž o to aby skutečně trestáni byli; a nadto výš, což by tak té koupě přehlídl anebo přehlídli, dvojnásobně statkem svým aby nahraditi povinni byli a potad více aby se jim takového spravování nesvěřilo a to místo jinými aby opatřeno bylo.

Což se pak všech a všelijakých řemeslníkuov v městech a v městečkách na statcích a panstvích J. M. C., panských, rytířských dotýče: poněvadž jedno každé řemeslo své cechmistry a starší mají, aby v jednom každém řemesle od napřed psaných stavuov osobu neb dvě přísežné, jakž by který pán, rytířský člověk neb hejtman J. M. C., toho potřebu býti poznal, nařídil a ty osoby aby tím vším dotčeným zpuosobem a pod těmi všemi pokutami to vyhledati povinny byly neb byl a také, kteréž by osoby neb osoba, kteréhokoli řemesla toho se dopustila a kteroukolivěk koupi prodajíc týmž osobám neb osobě přísežné se neoznámil a, aby též pokutou svrchu dotčenou trestána byla; předkem, statek řemesla svého, což by ho měl, propadl a vězení nahoře dotčené jeden měsíc podnikl, nicméně dělání řemesla a obchodu svého do roka prázen byl. A při času vánoc nejprvé příštích podle toho jeden každý pán, rytířský člověk a hejtmané na zámcích a panstvích J. M. C., aby se listem přiznávacím přiznal berníkuom, co jest se toho třidcátého peníze od začátku vybírání, jakž napřed dotčeno, do nadepsaného času vánoc tak na panstvích a statcích jeho zpuosobem dotčeným zběhlo a vyhledalo i také což jest koliv sám neb jiní na místě jeho jemu k ruce jeho, mimo pivovarné důchody, v tom čase prodal a jemu o tom vědomo jest, že jest se v tom ve všem podle tohoto svolení spravedlivě zachoval, kterýžto list přiznávací jeden každý v těchto slovích od sebe týmž dotčeným berníkuom odsýlati a dávati povinnen jest.

Já N. vyznávám tímto listem, jakož jest se svolení ode všech tří stavuov království Českého léta 71, stalo, aby jeden každý z obyvateluov, počnouc od pátku den sv. Víta nejprvé příštího, ze všech věcí, což by kdokoli prodal, třidcátou kopu, groš neb peníz dával a též na statku svém touž berni vybírati dal, v tom upřímně a spravedlivě se zachovajíc: i podle takového všech tří stavuov snešení já svrchu psaný N., že sem ode dne sv. Víta již pominulého léta tohoto 71. až do tohoto dne vánočního z statku svého v tom všem čase pořád zběhlém, nic ovšem nevymiňujíc, pokudž mně o tom vědomo jest, za sumu N. prodal a prodati dal, z čehož se třidcátého peníze dáti dostane N. A též od lidí poddaných svých, nařídiv to vším tím zpuosobem, podle svolení tohoto sněmovního k sobě jsem přijal jmenovitě sumu N. a že více z mého statku mým vědomím v tom čase prodáno není a od lidí poddaných svých více jsem nepřijal, než co tu při tomto listu přiznávacím odsýlám; to jest N., to přijímám k svému svědomí. Pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní jsem přitiskl k tomu listu. Datum.

A v této sbírce při vydávání a vybírání třidcátého peníze od sebe i od lidí svých všickni duchovní i světští, kteřížkoli statky pozemské mají, tak se chovati a při jednom každém terminu nahoře položeném až do vyjití těch dvou let pořád zběhlých to od sebe týmž vším zpuosobem, jakž dotčeno, i s listy přiznávacími berníkuom na hrad Pražský vydávati povinni jsou.

Pakli by které osoby neb osoba ze všech stavuov v království Českém podle tohoto jistého snešení a svolení tak se nezachovaly aneb nezachoval, buď to při poddaných svých nenařídil a nařídíc toho nevybíral, aneb od lidí svých vyberouc, tu kdež náleží, berníkuom na ty časy podle tohoto sněmovního svolení i sám od sebe z prodaje statkuov svých neodvedl aneb se nepřiznal, tomu každému (žádného v tom nešetříc) ihned po vyjití napřed dotčených termínuov buď prvního neb druhého, též třetího i čtvrtého, mají se berníci nahoře dotčení ve všecken statek jeho uvázati, ten budou moci držeti, užívati dotud a tak dlouho, dokudžby se nepřiznal aneb sumy té, pro kterouž by též uvázání se stalo, neužili i s škodami a náklady na to vzešlými, a nicméně vidělo-li by se týmž berníkuom buď na svršcích, nábytcích neb díl toho statku v též sumě zastaviti, prodati až do té sumy, to budou moci učiniti bez překážky každého, tak aby v zástavě neb trhu spravedlivém týž statek buď zastavován neb prodáván byl, a ten každý, kdož by nač tak půjčil, té zástavy do roka pořád zhěhlého užiti má, však po vyjití téhož roku; byla-li by mu suma jeho od toho, komuž by týž statek náležel, dána a zaplacena, bude povinnen téhož statku zastaveného té osobě, jíž náleží, postoupiti; a pakli by které osobě co toho od týchž berníkuov trhem prodáno bylo, ten každý takového trhu dědicky užiti a dále ten jeden každý tak neposlušný před soud zemský od berníkuov obeslán býti má a več by to tomu každému, jakožto přestupníku obecního svolení, Jich M. obrátili, to při tom zůstaň.

A poněvadž pak jak v jedné každé tak také i v této berni to se vyhledává, aby mezi všemi a ve všem rovnost spravedlivá vyhledána a zachována byla a žádný tomu, což jest se na tomto sněmě sneslo a svolilo, dosti činiti aby nepomíjel: na tom jsou se všickni tři stavové snesli, jestliže by kdo koli z obyvateluov království tohoto, kteréhokoli povolání, z statku neb jmění svého, z čeho by ten třidcátý peníz dávati se dostalo, tohoto roku nic neprodal on aneb poddaní jeho, proto nicméně jeden každý list přiznávací nejvyšším berníkuom odeslati a od sebe dáti má, že jest toho celého roku aneb kterého puol léta on ani poddaní jeho nic neprodal, z čeho by se dostalo dáti podle nahoře dotčeného svolení ten třidcátý peníz. A to z těch příčin, poněvadž berníkuom, jakby se k těm, kteříž by se nepřiznávali aneb toho třidcátého peníze nedávali, zachovati měli, tímto sněmem vyměřeno jest, aby se berníci k jednomu každému věděli jak zachovati a žádný z stavuov tohoto království daremně k těžkostem a outratám přivozován aby nebyl.

V městech pak Pražských a jiných svobodných království Českého řádem a zpuosobem tímto třidcátý peníz z věcí prodaných aby vybírán byl: předně všickni kupci, kramáři a handlíři, též řemeslníci, kteřížkoli v městech Pražských i jiných svobodných J. M. C. jakékoli obchody a handle vedou a zboží i kupectví nebo díla řemeslnická buď doma aneb přes pole na trzích, též jarmarcích prodávají, zejména v svém cechu a pořádku buď kupeckém anebo kramářském, řeznickém, pekařském, kožišnickém, kloboučnickém, též i všelijaké dobytky prodávajícím i jiném každém, žádného nepomíjejíc, jakéhož by ten kolivěk řemesla neb obchodu v témž městě byl, popsáni a poznamenáni a potom dva starší i přísežní jednoho každého tohoto obchodu a pořádku zvoleni aby byli, a to s vůlí a vědomím rychtářův J. M. C., a pokudžby v kterém městě rychtáře J. M. C. nebylo, tehdy v přítomnosti osoby k tomu od J. M. zřízené v jednom každém městě, kteříž by ode všech jiných ten třidcátý peníz z prodajuov těch věcí podle přiznání jednou v tejden přijímali a do register zapisovali, spravedlivě a pilně to tak opatrovali, aby nic ujíti ani ubýti nemohlo a tak aby to zouplna beze všech obmyslných forteluov vycházelo a to poznamenali, co a jaká suma v tom týmdni se sejde a zbéře, to vše aby nadepsaným osobám zřízeným vydávali.

Dále pak v městech Pražských Starém a Novém jiní čtyři, kteříž by po dvou v jistých a rozdílných místech seděti mohli, ale v jiných svobodných a menších dva přední a hlavní vejběrčí nařízeni od purkmistruov a radních budou moci býti, kteříž od nich dvou z jednoho každého pořádku a obchodu, což by sebráno bylo v měsíci pořád zběhlém, aby přijímali i také, do registr zapsati a poznamenati dali. A ti hned při vánočních svátcích aneb dvě neděle potom, v městech Pražských čtyři a v jiných J. M. C. svobodných dva nařízení, povinný počet pořádný z té sumy toho třidcátého peníze, což se jí tak v tom čase z prodajuov kterýchžkoli věcí sejde a přijme, purkmistru a radě v jednom každém městě v přítomnosti J. M. C. rychtáře, aneb k tomu od J. M. zřízeného, učiniti a v jejich moc vydati i odvésti a oni purkmistr a rada z jednoho každého měst Pražských i jiných svobodných tu sumu od těch hlavních a předních výběrčích, což se jí koli v tom čase shledá, přijmouce, na vánoce nejprvé příští s listem přiznávacím, jakž napřed poznamenáno se nachází, že jest se to všecko pořádně, náležitě podle nařízení učiněného konalo a; vybíralo a v tom ve všem že jsou se náležitě a spravedlivě beze všech forteluov zachovali, na hrad Pražský nejvyšším berníkuom zemským k tomu nařízeným v jisté místo dáti a jim v moc odvésti mají.

Kterýž by pak z obyvateluov měst z kteréhokoli města v království Českém buď kupcuov, ležákov, handleřův, řemeslníkův i jiných všelikterakých obchodníkuov domácích neb přespolních, odkud by ten neb ti byli, tak se nezachovali neb nezachoval a z toho, což by prodali zouplna, nic ovšem nevypouštějíc ani pomíjejíc, toho třidcátého peníze od sebe neodvedli anebo nějaký obmysl nenáležitě v tom působili, při komž by to shledáno a seznáno bylo: ten jeden každý kupec, řemeslník o tu koupi aneb sumu, zač by tak toho prodal a té povinnosti z toho nevyplnil, přijíti a J. M. C. do tohoto třidcátého peníze propadnouti má a nicméně jeden měsíc pořád zběhlý u vězení dostatečném beze všeho folku od téhož města držán býti má; však z té tak prodané koupě třidcátý peníz aby předce dáti povinnen byl tomu, kdož by co toho na toho jednoho každého ze všech a všelikterakých lidí vyhledal. A pakli by se kdo z těch v tom nějakého velikého nepořádku a obmyslu dopustil a v tom shledán byl, ten od toho času do nejprvé příštího soudu zemského v témž vězení dodržán a tu před soudem zemským postaven býti má, a jakž by o tom berníkuom od Jich M. soudu zemského, pokudžby, se k té osobě zachovati měli, poručeno bylo, to při tom zuostaň.

Jestliže by se to shledalo a ty osoby přísežné, které by od purkmistrův a rady s povolením rychtářův J. M. C. aneb k tomu zřízených jednoho každého města při vybírání a vyhledávání berně toho třidcátého peníze nenáležitě a neupřímně se zachovaly, v tom jaké své užitky vyhledávaly, aneb každého času registry pořádnými od sebe toho třidcátého peníze neodvozovaly: pro to aby skutečně od purkmistra a rady toho města s vědomím J. M. C. rychtáře aneb osob od J. M. C. zřízených trestány byly, a nad to výš, což by tak té koupě zoumyslně přehlédl neb přehlédly dvojnásobně statkem svým aby nahraditi povinny byly a potud více aby se jim takového spravování nesvěřilo než jiní hodní na to místo zase aby usazeni byli; tak což by se koli v tom jednom, druhém, třetím i čtvrtém terminu té berně třidcátého peníze od domácích neb přespolních v městech Pražských aneb v kterémkoli jiném městě sešlo, to purkmistr a rada jednoho každého města za sebou zachovati a ihned při vyjití toho každého terminu nejvyšším berníkuom na hrad Pražský zouplna a beze všeho umenšení vydávati a vyplniti mají. A jestliže by kteří z měst Pražských a i jiných království tohoto v tom se tak nezachovali a při času nahoře psaném takovou berni zouplna od sebe nedali a nespravili, touž pokutou, jakž vyšší stavové; totiž cožbykoli v tom soudem zemským uznáno a berníkuom vyměřeno, pokudžby k purkmistru a radě téhož města se zachovati měli, bylo, to při tom tak zuostati má. Kteříž pak lidé městští statky pozemské dědičné neb jakékoli mají, ti se od osob svých, také od poddaných svých pod tím vším zpuosobem a těmi všemi pokutami, jakž o stavích vyšších tímto sněmem vyměřeno jest, zachovati povinni jsou.

O židech při vyměření artikule od stavu městského poznamenaného se zuostavuje, tak aby mezi nimi k vybírání téhož třidcátého peníze dva z starších jich nařízeni byli a to vše, jakž dotčeno mezi křesťany, aby řízeno a vybíráno bylo a jak to všeckno mezi židy opatřeno a bedlivě vybíráno býti má, to Pražané Starého města Pražského dostatečně naříditi mají a k tomu dohlédati, aby to od nich beze všeho fortele vycházeti mohlo.

Jakož se o tom zprávy dávají, kterak by někteří kupci sem do tohoto království přijížděti a majíce od některých vrchností listy fedrovní, žádných povinností z svých koupí vykonávati nechtěli: i na tom se jest J. M. C. s stavy snésti ráčil, že žádný z přespolních ani domácích kupcuov toho užiti nemá, ani žádnými svobodami proti dávání třidcátého peníze zastírati se moci nebude, než v tom ve všem se s stavy a jinými obyvately království Českého srovnati povinnen jest, jakž tímto sněmem o tom vyměřeno jest.

A poněvadž stavové i lidé všelijací z statkuov a zboží svých mnohé své věci k roku na prodloužený čas prodávají, pod kterýmžto časem, než by záplata té prodané věci, kdož by ji prodal, v ruce přišla, rok tento nastávající buď první neb druhý pořád zběhlý, v kterémž se třidcátý peníz ze všech prodajuov vybírati má, projíti by mohl, a tu snad ten každý, kdož by tak k roku prodal, toho by se domnívati chtěl, poněvadž by ještě za to, což jest tak prodal, peněz nepřijal a to jemu že jest k rukám nepřišlo, dáním toho třidcátého peníze že by se povinnen býti nezdál, i aby nad tím žádný nedorozumění neměl, na tom jsou se všickni tři stavové snesli a svolili: kdož by kolivěk kdykoli a jakkoli jakou koupi na jaké roky aneb časy roku buď toho neb druhého prodal, vyšel-li by rok té koupě před prvním terminem vánoci nejprvé příštími, ten jeden každý aby byl povinnen z té koupě ihned v témž terminu třidcátý peníz dáti a od sebe odvésti a pakli by rok plnění prodané koupě dále toho prvního terminu se vztahoval; tehdy při druhém terminu, to jest při vyjití roku toho pořád zběhlého; kdyby pak i rok plnění a zaplacení za tu prodanou koupi do druhého terminu nevyšel aneb že by mu zaplacena nebyla, týž třidcátý peníz z té toho roku zaprodané věci dáti a položiti a od sebe, kdež náleží, odvésti má, žádným sobě té věci nezaplacením se nezastírajíc, jeden každý pod těmi všemi dotčenými pokutami povinnen jest.