A to jsou takovým zpuosobem mezi sebou tímto sněmem nařídili: předkem nejvyšší polní hejtman s svým s lejtingarem mají hned sedm rytmejstrů, avšak praporec rejtarů, který se nejvyššímu předně pouští, má v ten počet těch sedm hejtmanův potažen býti a ty osoby hodné buď stavu panského neb rytířského v království tomto anebo zemí připojených do pštaluňku jistého přijímati, tak aby ty žádnému jinému nežli království tomuto zavázány nebyly. Těm jednomu každému rytmejstru, kterýž každý pod sebou míti má tři sta koní dobrých mustrovaných, jakž nahoře psáno, se služby roční do domu dávati má tři sta zlatých, počítajíc jeden zlatý po 60 krejcařích, a ten jeden každý rytmejstr má a povinnen bude vždycky každého času ten počet svuoj, totiž tři sta koní, v zamluvení svém míti, tak když by jemu koli od nejvyššího hejtmana jeden měsíc napřed oznámeno a za půl měsíce služby na rejtary dáno bylo, aby ihned v místo ukázané a čas uložený se byl povinnen v témž měsíci se všemi rejtary svými bez všelijakých vymyšlených výmluv k mustruňku najíti dáti a odtud s nejvyšším hejtmanem dále v ta místa, kdež by toho potřeba království tohoto nastala, pro obhajování téhož království, a jinak ve všem jak na dobré a poctivé lidi poslušně se chovati povinni budou. A poněvadž pak tato veřejnost předně pro dobré a veliké nastalé potřeby vlasti naší se zpuosobiti a říditi má, tehdy jeden každý rejtar má a povinnen bude jakožto milovník své vlasti na jeden kuoň deset zlatých, počítajíc zlatý po 60 krejcařích, však vozy a jiné fortele v to také se počísti mají, za měsíc a nic více vzíti. A jakž také ta naděje není, aby tak velká potřeba království tohoto každého času nastati měla, aby vší touto veřejností mělo aneb muselo hnuto býti, protož nejvyšší hejtman to předkem s J. M. C., anebo nejvyššími úředníky a soudci zemskými, při každém času to bedlivě uvážiti mají, a jestliže by toho ta potřeba se našla, tehdy nejvyšší, pokudž by toho potřebu býti uznali, buď tím vším počtem neb na díle hnouti a těmi při pomezích a těch místech, kdež toho potřeba v tomto království nastati by chtěla, ležeti, hájiti a mezí brániti mají. Při tom také na milostivou J. M. C. žádost a předložení strany záplaty vorgeltu nejvyššímu hejtmanu, polnímu lejtinantu a rytmejstrům, odkud by ta jíti měla: v tom jsou se všickni tři stavové snesli a za dvě letě od zavření sněmu tohoto pořád zběhlá svolili, aby jeden každý ze všech obyvateluov království tohoto na ten šacuňk podle nařízení sněmem obecním, kterýž léta 65. držán byl, o veřejné hotovosti, jakoby z půl třetího tisíce kop grošuov českých, buďto z statkuov pozemských aneb hotových peněz jeden kuoň zbrojný vypraviti měl, což na koho a jaký počet koní přijde, z jednoho každého po jedné kopě gr. českých na jeden rok dal nebo dali a s listem přiznávacím při jiné berni a pomoci proti Turku svolené, kteráž se z domuov dávati má, a to rozdílně totiž na sv. Bartoloměje třidceti grošův českých a druhou polovici na vánoce potom příští na hrad Pražský složiti povinnen byl a taková daně z koní, poněvadž z osobního tažení stavuov s J. M. C. do pole i také z mustruňkuov na jistý dole psaný zpuosob sjíti má, aby se začala prvním dílem na sv. Bartoloměje nejprvé příštího a tak dále až do vyjití v těch dvou letech všech čtyř terminů.

Z té pak sumy oni nejvyšší berníci na nejvyššího hejtmana, lejtinanta a rytmejstry i také jiné hejtmany nad lidem pěším, když by k vyzdvižení takové veřejné hotovosti pro potřebu země, ochranu a opatření mezí a hranic tohoto království přišlo, jednomu každému z nich jorgeltu suma podle uvážení J. M. C. s nejvyššími úředníky a soudci zemskými, též J. M. C. radami soudu komorního, kterýmžto stavové tímto sněmem plnou moc k tomu dávají, proti jisté kvitancí aby odvozována byla, a jestliže by mimo to co přeběhlo, to mají oni berníci v opatrování svém zuostaviti a takové přebíhající sumy bez vuole a vědomí stavuov nikam jinam vydávati nemají.

Jakož také při předešlých sněmích s J. M. C. stavové jsou se snesli, když by koli J. M. C. sám osobně do pole proti nepříteli Turku táhnouti ráčil, že J. M. podle nejvyšší možnosti naší opouštěti nemáme, nýbrž osobami našimi všickni podle J. M. do pole táhnouti, tak jakž pak týž artikul v předešlých sněmích to všeckno obšírněji v sobě zavírá: i když by koli taková potřeba duoležitá toho nastala, že by J. M. C. osobou svou, aneb některý z synův J. M. zvláště pak nejstarší J. M. arcikníže Rudolf, pán náš milostivý, proti nepříteli všeho křesťanstva Turku do pole se vypraviti a táhnouti ráčil, uvážíc stavové to, že takovým lidem služebným a zmustrovaným Jich M. lépe a platněji i s větším poslušenstvím slouženo býti může nežli obecní veřejností, protož místo téhož všeho osobního a jiného všeho předešlého uvolení sněmovního a toho osobního tažení, stavové mají těch nahoře psaných sedm praporců rejtarův, totiž dva tisíce jedno sto koní, s J. M. do pole, jakž nahoře psáno, poslati, kteříž tak s Jich M. v poli dotud a tak dlouho zuostati mají, dokud J. M. C. aneb Jich M, sami osobně v poli býti a trvati by ráčili.

A když by na takové veřejné tažení ven z země, souce J. M. C. aneb který z Jich M., zvláště nejstarší syn J. M. C., sami osobně v poli, jakž dotčeno, přišlo, tehdy stavové těm rejtaruom sami tak na měsíc platiti mají, jak jiným rejtaruom v poli platiti se bude. A jestliže by se pak z příčin a potřeb jistých těm a takovým rejtarům záplata jistá, buďto při vyzdvižení jich aneb v poli při každém času od stavuov nemohla dodati neb odeslati a J. M. C. anebo nejvyšší hejtman polní království Českého by pro takovou potřebu sumu peněz objednati a ty rejtary založiti ráčil anebo musel, takovou sumu stavové J. M. C. anebo nejvyššímu hejtmanu hned zase složiti a navrátiti povinni budou. A aby jeden každý při tom při všem věděl se jak spraviti a poněvadž místo vypravení koní každý složením peněz podle tohoto svolení odbýti má: na tomto jsou se s J. M. C. všickni tři stavové snesli, když by koli, aby veřejné tažení ven z země, jakž nahoře psáno jest, vyzdviženo bylo, k tomu přišlo, tehdy předkem J. M. C. ráčí míti nejvyššímu hejtmanu polnímu a lejtinantu jeho o tom, aby časně s svými rytmejstry a rejtary na hotově byli, oznámiti, a při tom nejvyšší ouředníky a soudce zemské, též rady J. M. C. soudu komorního, tolikéž hejtmany krajské na hrad Pražský obeslati a tu J. M. C. s dotčenými nejvyššími ouředníky a soudci zemskými též radami J. M. C. a hejtmany krajskými o službu polní s týmž nejvyšším hejtmanem polním, lejtinantem a rytmejstry uhoditi a při tom hned také, jakým zpuosobem a na které terminy suma peněžitá na takové veřejné tažení podle toho šacuňku léta 65. v jistotě od jednoho každého složena a vypravena býti by měla, to naříditi a vůbec skrze mandáty J. M. C. po zemi vyhlásiti ráčí, tak aby jeden každý, o tom časně vědouc, vedle toho tak konečně se zachovati mohl. A což tak koli. J. M. C., pakli by J. M. C. v tomto království nebylo, tehdy komuž by J. M. C. na místě svém v tomto království poroučeti ráčil, s týmiž nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. C. nicméně hejtmany krajskými, jakým zpuosobem a pod jakými pokutami jeden každý vedle šacuňku z statku svého aneb peněz, které by na ouroce měl, to což na něj místo výpravy koní sumy a každého dílu dáti přijde a od sebe nejvyšším berníkuom odvésti má, uvážiti, ustanoviti a skrze mandáty J. M. C. po zemi vyhlásiti ráčí, to aby jeden každý všelijak, tak jakoby to na plném sněmu obecním svoleno a zavříno bylo, podniknouti a tomu všemu dosti učiniti povinnen byl.

Avšak při tom stavové toto znamenitě sobě vymiňují, jestli by k tomu přišlo a takovou veřejností ven z tohoto království hnuto býti muselo, tehdy ten jeden termín a rok dílu berně té domové v ty časy přišlé má pominouti a jeden každý k výpravě toho, aby každého měsíce tím dostatečněji v taková místa, kdež potřeba káže, povinností svou, totižto to, což by na něho dáti se dostalo, skládati mohl, za sebou zuostaviti moci bude; jestli by pak taková výprava do pole za příčinou až do druhého terminu potom přišlého se protáhla a lid ten vypravený předce v poli zuostal, tehdy i ten druhý díl berně také za osobami z stavuov zanechán býti má.

Nicméně také jestli by J. M. C. anebo některý z Jich M. syn J. M. C. a zvláště starší do pole osobně táhnouti moci neráčili a proto duoležitá potřeba toho proti Turku pro obhájení mezí království tohoto nastala: tehdy J. M. C. s nahoře dotčenými ouředníky a soudci zemskými též radami J. M. C. soudu komorního, tolikéž hejtmany krajskými, tu moc míti ráčí to uvážiti a čím by z takové nařízené veřejnosti na větším neb menším díle hnuto býti mělo to naříditi, a očbykoli tak J. M. C. s týmiž nadepsanými osobami, jaký by počet téhož lidu válečného z té hotovosti k výše dotčené potřebě na onen čas nastávající a kterak vypraven býti měl, uváženo a vůbec skrze mandáty po zemi vyhlášeno bylo, jeden každý ze všech stavuov aby tolikéž podle toho se zachovati povinnen byl a tomu dosti učiniti.

A když by tak koli k tomu přišlo a taková veřejná hotovost do pole vypravena byla, mezi tím pak některá potřeba tomuto království nastala, jakby též království, tak aby po vypravení z země bez opatření nezuostalo, opatřeno býti mohlo: na tom jsou se všickni tři stavové snesli, jestli by nejvyšší purkrabě pražský podle vyměření zřízení zemského zemi vyzdvihnouti musil, poněvadž z osobního do pole tažení ven z tohoto království na ten čas schází a tak mnohý by snad v takovém ušetření rystuňkuov svých a hotovosti na péči a to před rukama míti zanedbal, protož aby jeden každý z stavuov a obyvateluov království tohoto, když by koli vedle téhož zřízení zemského, jakž dotčeno, země vyzdvihnouti se musela, to tak všecko před rukama měl a kdož by pak s čím na hotově nebyl, s tím se. dostatečně zásobil a beze všeho nedostatku, pokudž jednomu každému dobře náležité a povinné jest, s tím v té hotovosti byl, a tak vědouc, jaké o tom týmž zřízením zemským, kdož by se podle toho tak nezachoval, těžké pokuty uloženy jsou, tu kdež by potřeba kázala a oznámeno bylo, najíti se dal. A poněvadž pak J. M. C., jakožto král český, v takových příčinách předně to vedle téhož zřízení zemského v ochraně a opatrování svém míti ráčí, protož J. M. C. skrze hejtmany své na panstvích J. M., aby také takovéž opatření mezi lidmi poddanými na týchž panstvích dostatečně nařízeno a na hotovosti bylo, poručiti míti ráčí.

Což se pak lidu pěšího nařízení k hotovosti v tomto království dotýče: na tomto jsou se stavové snesli, že předkem J. M. C. na statcích J. M. skrze hejtmany své a dále jedna každá vrchnost ze všech stavuov při poddaných svých to zpuosobem doleji psaným naříditi má, totiž aby vždycky ze třidcíti lidí osedlých jeden, totiž třidcátý muž, všecko střelci zmustrovaní s dobrými, dlouhými ručnicemi nařízeni byli a těch vždyckny pět set osob pod jeden praporec dáno býti má; však to také naříditi, aby mezi těmi pěti sty vždyckny sto osob místo těch dlouhých ručnic dobrou halapartnu aneb dobrý oštip, ručnici krátkou při pásu a na sobě zbroj, přední a zadní kus, obojček a šturmhaub měl, a tak se dostane vždycky čtyři osoby s dlouhými ručnicemi a pátého s halapartnou aneb oštipem, s krátkou ručnicí, jakž výš dotčeno, vyrystovati a vypraviti, tak aby pod každým praporcem čtyři sta střelcův a jedno sto s halapartnami aneb oštipy, jakž nahoře položeno, bylo. Však jeden každý ručnici svou v jednom každém místě při rychtářích jim usazených, anebo kdež by která vrchnost poddaným svým to vyměřila, k opatření aby zanechal, tak aby jich vždycky v čas potřeby a nejinak míti a ty braně užívati mohli; a podle toho i to také. se naříditi má, aby vždycky k padesáti pěším jeden vuoz vojenský držán byl a na témž voze hakovnice jedna, rejčí dva a dvě motyky a lopaty míti, nad kterýmžto počtem jednoho hejtmana, lejtingara a fendricha nejvyšší hejtman ustanoviti a zříditi má. Jestliže by se pak v jednom kraji takového počtu pěších výše nebo méněji našlo nežli v druhém, to tolikéž nejvyšší hejtman polní tak naříditi a rozděliti má, aby vždycky, jakž nahoře psáno, pět set pěších pod jeden praporec a k správě jednoho hejtmana dáni byli, kteřížto pěší tomu hejtmanu podle rozkazu a nařízení nejvyššího hejtmana ve všem buď proti nepřáteluom nebo na ponůckách i také při všech jiných řádích se poslušně, věrně a poctivě, jak na dobré náleží, chovati mají; a který by v tom jinak shledán byl, toho každého nejvyšší hejtman podle uznání a pořádku práva polního trestati moc míti má. Kteřížto lidé pěší podle hejtmanův svých, když toho ta duoležitá potřeba království tohoto, jakž nahoře psáno, nastati by chtěla, a nejinak se mají k nejvyššímu polnímu hejtmanu, buď na díle neb všickni, podle napomenutí nejvyššího beze všeho odpor u od vrchností svých vypraveni býti, se strhnouti a tu ostati a vytrvati dotud, dokudžby toho taková potřeba pro obhajování pomezí, vpádu a jiných škod království tohoto nepominula. Než hned jakž by taková potřeba s pomocí boží pominula a tak od nejvyššího spolu s radami jeho se našlo a vyhledáno bylo, tehdy týž nejvyšší polní hejtman má jednomu každému, buď jízdný nebo pěší, hned odpuštění dáti a ku pánu jeho se navrátiti poručiti a přes pomezí tohoto království s takovým lidem nižádným zpuosobem bez vuole a dalšího stavuov obecného snešení vytáhnouti aneb jeti nemají.

A jestliže by pak která osoba bez odpuštění nejvyššího hejtmana a nemajíce pasportu s pole ušla, aneb utekl bez obecného vojska rozpuštění, ten každý má jako jiný zrádce držán a od pána svého na hrdle trestán býti.

A jakož pak ne každý z těch pěších aneb střelcův s ručnicemi stříleti jest, navykl: jeden každý při svých poddaných a těch osobách za střelce nařízených to tak zpuosobiti má, aby tím časněji v místě jistém a ukázaném o něco toho, což by pán jich jim k tomu vysadil, stříleti a v tom se tak cvičiti, aby v čas potřeby tím lépěji se věděli a uměli spravovati.

A poněvadž se tímto časem nařízení hejtmanuov nad pěšími, nevědouce jistotně, jaký by se počet lidu osedlého najíti mohlo, vykonati nemůže: na tom jsou se stavové snesli, aby jedna každá osoba ze všech stavuov počet jistý všech poddaných svých osedlých a tak co se jednomu každému z počtu jeho lidí vyrystovati dostane hejtmanuom kraje toho poznamenané mezi časem tímto a sv. Bartolomějem nejprvé příštím konečně odeslal, a hejtmané to k sobě tak přijíti mají a hned nejvyššímu hejtmanu bez odtahuov to odeslati, tak aby on dále s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, v jaký by řád to uvedeno býti mělo, se uraditi a naříditi mohl. A na to hejtmané krajští zvláštní bedlivou a velikou péči míti mají, aby žádná osoba v témž kraji toho nic nepominula a kdož by koli v tom, žádného nešetříce, tak se nezachoval a počtu lidí svých osedlých, jakž nahoře dotčeno, jim sepsaných. v tom času neodeslal, toho každého mají hejtmané hned po vyjití dne sv. Bartoloměje poznamenaného nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským odeslati, kterážto osoba k nejprvnějšímu soudu zemskému obeslána býti a več jemu to obráceno bude, tím se spraviti.

A když by koli takový lid pěší pro obranu a opatření království tohoto zdvižen býti měl, coby se tomu lidu pěšímu i také hejtmanům na měsíc dávati v které místo a na jaké časy skládáno býti mělo, to se též v moci a uvážení J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. C. soudu komorního nicméně s hejtmany krajskými zuostavuje. A poněvadž pak při tahovém válečném nařízení té veřejné hotovosti nemalá toho potřeba ukazuje, aby při témž lidu válečném střelba s jinými všemi k tomu náležitými věcmi a potřebami býti mohla a stavové vuobec toho tak za sebou nemají: J. M. C. ráčil jest se na tom s stavy tohoto království milostivě snésti, kdyžbykoli ta potřeba, že by se tou veřejností hnouti musilo, nastala, že jisté poručení o tom učiniti a střelby veliké polní se všemi potřebami s cejgmistrem i s puškaři, a což by se toho potřebovalo, vypraviti poručiti ráčí a podle toho tak naříditi a rozkázati,.aby všickni svobodníci a nápravníci v tomto království s koňmi a se vší spřeží vždycky na hotově byli, tak aby takové střelby i jiné k tomu náležité věci v ta místa, kdež by toho potřeba nastala, k témuž houfu beze všeho prodlení dovezli a tu při nejvyšším polním hejtmanu, jeho ve všem poslušně poslouchajíc, ostali a od téhož houfu neodjížděli dotud, dokudžby ta potřeba obecni království tohoto trvati chtěla, než jakž by takové potřeby pominuly, tehdy s volí a na jistý rozkaz nejvyššího hejtmana polního takovou střelbu hned zase na hrad Pražský neb v to místo, odkud by ji vzali, dovézti a odtud jeden každý zase k svému obydlí se navrátiti mají. A poněvadž pak tato veřejnost netoliko ku potřebě tohoto království, nýbrž v čas takové potřeby i zemím k témuž království příslušejícím by k dobrému přijíti mohla, stavuov dobré zdání jest, aby J. M. C. nicméně při stavích markrabství Moravského, knížetství Slezského, Horních i Dolních Lužic to tak naříditi ráčil, aby tolikéž veřejnost jistou podle možnosti své mezi sebou nařídili, tak aby v čas potřeby jedni druhých podle starobylých povinností neopouštěli.

Kdež také J. M. C. stavuom království tohoto milostivé připomenutí o tom, že se erbanuňkové, jakž předešlými sněmy na tom zuostáno, s kurfirštem saským obnoviti mají, učiniti ráčil: i aby to také k vyřízení svému přivedeno býti mohlo, na takové J. M. C. napomenutí všickni tři stavové k tomu tyto osoby z obce, aby podle nejvyšších úředníkuov a soudcí zemských, též rad J. M. C. ty erbanuňky k obnovení přivedly, jsú volili a dotčeným nejvyšším úředníkuom a soudcím zemským, též radám J. M. C. spolu s týmiž osobami z obce volenými, tímto sněmem k tomu voleným, plnou moc dali zejména těmto: z kraje Bechyňského z stavu panského Adam z Hradce a na Hradci a Hluboké, z stavu rytířského Šebestián Leskovec z Leskovce a na Červené staré Řečici; z kraje Plzeňského z stavu panského Jan z Švamberka a na Boru, z stavu rytířského Jan Koc z Dobrše na Bystřici a na zámku Perku; z kraje Žateckého z stavu panského Děpolt z Lobkovic a na Divicích, z stavu rytířského Šebestián z Vřesovic na Tauchovicích; z kraje Kouřimského z stavu panského Vácslav Holický z Šternberka a na Šternberce, z stavu rytířského Mikuláš Vančura z Řehnic a na Jiřících; z kraje Rakovnického z stavu panského Krištof z Kolovrat na Krakovci, z stavu rytířského Jan Šlovský ze Šlovic na Volešné; z kraje Hradeckého z stavu panského Jiří z Valdštejna na Hostinném, z stavu rytířského Mikuláš Dohalský z Dohalic a na Veselí; z kraje Vltavského z stavu panského Zikmund z Říčan a na Křešicích, z stavu rytířského Zikmund Valkoun z Adlaru na Červeném Hrádku; z kraje Boleslavského z stavu panského Kundrát Krajíř z Krajku na Mladé Boleslavi, z stavu rytířského Jindřich Vliňský ze Vliněvsi na Liblicích; z kraje Prachenského z stavu panského Jan Kavka z Říčan na Řehnicích, z stavu rytířského Bohuslav Malovec na Vlhlavech; z kraje Slánského z stavu panského Vladislav z Kolovrat na Buštěhradě, z stavu rytířského Jiřík Žďárský ze Žďáru na Kladně; z kraje Chrudimského z stavu panského Zdeněk Berka z Dubé a z Lipého na Rychmburce, z stavu rytířského Bernart Gerštorf z Gerštorfu na Cholticích; z kraje Litoměřického z stavu panského Krištof z Lobkovic na Bílině a Kosti, z stavu rytířského Vácslav Kaplíř z Sulevic na Milešově; z kraje Čáslavského z stavu panského Bořivoj purkrabě z Donína na Žehušicích, z stavu rytířského Vilém Malovec z Malovic a na Zbraslavicích; z kraje Podbrdského z stavu panského Václav z Říčan a na Hořovicích, z stavu rytířského Jan mladší Vratislav z Mitrovic a na Mníšku.

A jakož jsou víc než jednou vyslaní od stavův markrabství Moravského, též knížetství Slezských při stavích tohoto království hledali, že majíce rozepře před J. M. C. spolu mezi sebou strany knížetství Opavského, které zemi to by náležiti mělo, některých věcí z privilegií tohoto království k takové rozepři potřebují, žádajíce toho, aby stavové k vydání jim výpisu z toho povolili: na kteroužto žádost jich stavové k tomu povolení své dávají a poněvadž to v registrování privilegií ve dsky zemské na ten čas se najíti nemohlo a tak při jiných privilegiích na Karlštejně toho se hledati musí, o to jsou se stavové tohoto království snesli a osoby jisté z sebe, které by mezi tímto časem a vánoci nejprvé příštími na Karlštejn se sjedouce, to dotčeným stavuom markrabství Moravského a knížetství Slezských při týchž privilejích vyhledaly, volili a to zejména tyto: z stavu panského Viléma z Rožmberka a na Českém Krumlově, správce a vladaře domu rožmberského, nejvyššího purkrabě pražského, Jana z. Valštejna na Hrádku nad Sázavou, nejvyššího komorníka království Českého, Jindřicha z Valštejna na Dobrovici, císaře římského J. M. radu, Jana Lobkovice na Točníce a Novém Hradě, J. M. C. radu a nad apelacími presidenta, z stavu rytířského Albrechta Kapouna z Svojkova na Hlušicích, purkrabí kraje Hradeckého, Michala Španovského z Lisova na Pacově, císařové Její M. v království Českém podkomořího, Albrechta Bryknara z Brukštejna na Libni nad Vltavou, J. M. C. v království Českém prokurátora a Šebestiána Leskovce a na Staré Červené Řečici.

Také J. M. C. co se Hory Kutny dotýče s stavy tohoto království o to milostivě snésti se jest ráčil, že J. M. ráčí jisté osoby k spatření všelijakých potřeb a nedostatkuov při též Hoře Kutnách vyslati, a stavové tolikéž volili jsou z sebe osoby zejména tyto: z stavu panského Viléma z Rožmberka na Českém Krumlově, správce a vladaře domu rožmberského a nejvyššího purkrabí pražského, Bohuslava Felixa Hasištejnského na Ličkově, nejvyššího sudího království Českého, Diviše Slavatu z Chlumu a z Košmberka a na Košmberce, Jindřicha z Valštejna a na Dobrovici J. M. C. radu, z stavu rytířského Albrechta Kapouna z Svojkova na Hlušicích, purkrabí kraje Hradeckého, Michala Španovského z Lisova na Pacově, císařové Její M. v království Českém podkomořího, Jana Bohmického z Bohemic, Adama Budovce z Budova a na Litni, kteříž obojí společně na jistý den, jakž by se o to snesli, tam na Hory Kutny aby se sjeli a na všecky ty nedostatky a kterýmiž by příčinami při čemž scházelo s pilnosti se vyptajíce i také pokudž možné očitě to spatříce ty cesty a prostředky vyhledávali, kterak by týmž horám, aby ku pádu nepřišly, spomoženo a při nich s pomocí a nadělení pána Boha všemohoucího k nejlepším užitkuom J. M. C. i také zemskému dobrému přivedeno býti mohlo.

A jakož také na jednom sněmu mnohé osoby z stavuov strany hranic a mezí tohoto království s okolními knížaty, kteříž do království tohoto vkračují a přes meze sahají, ztížnosti své jsou předkládaly, o čež pak již předešle jisté osoby k vyjetí na ta místa, oč činiti jest a k spokojení té věci, za komisaře jsou voleny, však nic toho ani až posavad k vyřízení svému přivedeno není: i aby již jednou k tomu přijíti a skutečně to předsevzato býti mohlo, J. M. C. ráčil jest se s stavy tohoto království konečně o to snésti a milostivě uvoliti, že J. M. C. k tomu, aby takové jednání strany mezí a hranic, na kterýchžkoli místech o to činiti a na odporu jest, bez dalšího již tím prodlévání na jistý čas předsevzato bylo, se skutečně přičiniti i také osobám těm, předešle za komisaře, kteří na místě stavuov k tomu vysláni býti mají, poručiti a den i také místa, kdy a kde by se kteří s plnou mocí a jinými potřebami najíti dáti měli, oznámiti a milostivě poručiti, nicméň také doktory a jiné lidi učené, kteříž, když by k vedení a ukazování hranic a mezí přišlo, to by vésti, ukazovati a k tomu mluviti mohli, zříditi ráčí, a jestli by pak k takovému jednání o ty meze více osob přidati za potřebu se uznalo, anebo nebyli-li by v která ta místa ještě voleni, též také jestli jsou kteří volení již z světa sešli, aby se na ta místa jiní naříditi mohli, k čemuž všickni tři stavové nejvyšším úředníkuom a soudcím zemským tímto sněmem plnou moc dávají, aby oni podle uznalé potřeby osob více k tomu přidali a nařídili a kdožbykoli tak k tomu volen byl, ten každý pro dobré a užitečné království tohoto v tom se povolně ukázati a vedle jiných k takovým mezem bude na čas uložený a jim oznámený se najíti dáti povinnen; nicméně také kdyžbykoli v takové potřebě buďto k zmocnění od stavuov osob volených neb jiným v tom jednání příčinám přitištění pečeti zemské potřebovati se mělo a od jmenovaných nejvyšších úředníknov a soudcí zemských o tom nejvyššímu písaři království Českého oznámeno bylo, aby touž pečeť zemskou k takovým listuom, kterýchž se k tomu jednání a komisí potřebovati bude, přitisknouti dal, v tom se dotčený nejvyšší písař podle tohoto na plném sněmu obecním snešení a zuostání tak zachovati a pečeť k takovým listuom, kterých se v těch příčinách potřebovati bude, přitisknouti dáti má.