1573. MS. souč. v archivu českého místodržitelství.

Jakož jest J. M. Kr. a J. M. arciknížecí, páni naši milostiví, nám nejvyšším ouředníkům zemským sedm artikulův, nejprvé, aby osoby k spravení zadržalých restantův volené tím spíše na to za sedly, druhé, aby zadržalé berně od léta 70. a 71. skrze berníky zvyupomínány byly, třetí, aby to, což se na berni léta 72. na obou terminích nesešlo a berně nespraveno, aby to zvyupomínáno bylo, a J. M. C. lidu válečnému na hranicích zaplatiti moci ráčil, čtvrté, aby počet všech domů v království Českém sečten byl, páté, kteříž by léta 70., 71. a 72. listův přiznávajících nedali, aby k tomu skutečně přidržáni byli, šesté, o restanty ouřadní a naposledy, aby osobám k přijímání počtův zadržalých berní, posudního a třidcátého peníze voleným den jmenován byl, podati ráčil: ty všecky artikule před sebe vzali a vážili a J. M. Kr. a J. M. arciknížecí tuto odpověď poníženě dávají, že jsou osobám k vyupomínání restantův sněmem i jiným k počtuom voleným na místě J. M. C., pána našeho nejmilostivějšího, poručili, aby se v středu po středopostí nejprvé příští do Prahy sjely a na ty počty zasednouc předsevzaly a v tom se dále podle každého sněmu svolení, žádného nešanujíc, zachovaly; nicméně také osobám, které jsou předešlými sněmy k přijímání počtuov berničních voleny byly, poručení se stalo, aby k témuž dni a času nahoře oznámenému do Prahy přijely, a protož to při nich podle milostivého J. M. Kr. a J. M. arciknížecí připomenutí, jakž i prvé napomenuty jsou, beze všeho prodlévání předsevzaly a k místu a konci podle vyměření sněmův, nešetříc v tom žádné osoby, přivedly. A jakož J. M. Kr. a J. M. arciknížecí mezi těmi artikuli i toho doložiti ráčil, aby počet domuov sečten byl, i nepominuli jsou tolikéž nejvyšší ouředníci, jakž i předešle, pánuom hejtmanuom do všech krajův království Českého opět znovu o tom psaním svým, též podle sněmovního o té věci snešení, poručiti, aby všecky domy bedlivě a s pilností sečteny byly a sem na hrad Pražský to poznamenání se odeslalo. Co se pak osob těch, které jsou listův přiznávajících nedaly, dotýče, ty od nás bez prodlení napomenuty budou. Co se pak restantuov osob ouřadních, aby takové listy od sebe vydaly na panství a statcích J. M. C. i jinak dotýče: nejvyšší ouředníci zemští ten artikul, poněvadž jest komorní, vědí jak opatřiti. Však nicméně podle předešlého J. M. C. poručení, jestliže co toho, kdož by jim v nějakém neposlušenství státi chtěl, na nás vznesou, nápomocni býti chceme, tolikéž berně, posudního i třidcátého peníze to podle každého sněmu k vykonání aby přijíti mohlo.

Také jsou nejvyšší ouředníci zemští J. M. Kr. a J. M. arciknížecí toho poníženě tejna učiniti nechtěli, kterak mnohé osoby tak dobře ti, kteří. J. M. C. peněz půjčují, jako ti, kteří se za J. M. C. v rukojemství postavují, nemálo a často sobě ztěžují, kterak pro rukojemství za J. M. zatýkáni bývají, a nechtíce listuov k obraně své, šetříc v tom J. M. C., při ouřadě purkrabském dáti čísti, kterýmiž listy J. M. C. je bez škod zachovati psáti ráčí, než na rady J. M. C. komory království Českého to vznášejí a za opatření žádají, ale někdy se tím prodlí, až zatčeni budou a staviti se musejí, poníženě prosíc, aby J. M. C. o tom milostivě poručiti ráčil, aby na to bedlivost jiná byla, tak aby v čas potřeby J. M. C. mohl se snázeji o peníze objíti a lidé aby zatykači ztěžováni nebyli: čehož jsou J. M. Kr. a J. M. arciknížecí nejvyšší ouředníci zemští, jako věrní poddaní J. M. C., jsouc tím pánu svému povinni, což by J. M. C. k dobrému býti mohlo, oznámiti, tejna učiniti nepominuli.