Sine dato (1575). Opis souč. v archivu českého místodržitelství.

V. M. od všemohoucího a věčného pána Boha dobrého zdraví a při radách, jednání a jiném řízení i předsevzetí pro čest a slávu boží, pro dobré J. M. C. a užitečné i prospěšné tohoto slavného a nejkřesťanštějšího království Českého, které při tomto obecném sněmě v uvážení a před sebou míti ráčíte, šťastného začetí, dobrého průchodu a potěšitedlného vyřízení aby popříti a při tom při všem pomoc, rozum, požehnání a moudrost dáti, a V. M. duchem svým svatým přítomen býti ráčil, upřímným srdcem žádati nepřestávám.

Ekleziastikus, znamenitého rodu člověk, když napsal knihu moudrosti, aby se jí lidé zvláště mladší téhož národu učili, dokonávaje své řeči v kap. 44, napomínaje dí: Vychvalujme prý muže slavné a předky své v rodech jejich, neb mnohou slávu pán od věků učinil skrze ně, u velebnosti své chce zajisté tomu, aby potomci čtli, znali a měli pravú a upřímú stálú známost pána Boha, a aby víru k němu neměnitedlnou a horlivou milost k jeho slovu a zákonu zachovati v štěstí i neštěstí hleděli, ve všem tom slova a zákona božího, víry upřímné a stálé i jiných šlechetných ctností a příkladův svých milých předkův následujíce, z jejichžto jsou Bohu oddané a duchem svatým posvěcené krve pošli a od nich skrze naučení vůli zákona božího do svých duší, myslí a srdcí, nýbrž také i do rukou přijali, kteréžto naučení v pravdě při mnohých velikou jest stálost při slovu a zákonu božím v tom národu zbudilo, že mnozí a v pravdě povýšených rodův rádi jsou životů svých pro slovo a zákon boží sobě opovážili. O tom knihy Judicum i také Machabejské vejslovné příklady ukazují. Ačkoli pak, dí žalm [147], že jest neučinil pán Bůh tak žádnému národu, jako tomu z bedr Jakobových: však nicméně vedle řečí svatého Petra v skutcích apoštolských kap.: [10], není přijímač osob, ale v každém národu že jemu se líbí, všickni, kteříž ho v slovu, vírou přijmouce, vzývají; a protož z pouhé milosti své a lásky božské i na zemi tuto Českou, na národ i na jazyk náš a předky naše milé ze všech tří stavův ráčil jest okem svého milosrdenství patřiti á poslav k nim kazatele zákona svého věrné a upřímné z temnosti bludův Antikristových a z modlosloužení je ku poznání svého milosrdenství přivésti, skrze pána Krista všem věřícím zaslíbeného ku pravé známosti své podstaty a vůle božské a všechněch dobrodiní skrze práci, smrt a zásluhu Krista pána církvi svaté obecné křesťanské, apoštolské a všem jejím oudům přivlastněných a oddaných, přitáhnouti a jich sobě duchem svým svatým posvětiti ráčil; ale neméně než jako oni za starého zákona byli jsou lid boží volený a jakž dí svatý Petr [1. kan. 2] a v zjevení svatého Jana [1. kap.] jest napsáno: miloval je a obmyl je od hříchův v své krvi a učinil krále a kněží Bohu a otci svému.

Jakož jest Jozue, Gedeonovi, Machabejským bratřím a jiným vůdcům lidu svého netoliko času pokoje doma, ale také i času bojův páně přítomen svou pomocí a milostí býti ráčil, tak také i předky V. M. a stavy pod obojí v tomto království tělo a krev Krista pána z víry přijímající opatrovati jest i doma, když prvé pokoj byl, i potom vně v táboru jednom i druhém jim přítomen svou pomocí býti ráčil, když pravdy boží i svých dítek a této vlasti naší a jazyku svého českého proti nepřátelům a okolním všem národům obhajovali a chránili, dávaje jim šťastná vítězství. Jakož pak v svých houfích, z nichžto jeden byl z pánův Pražan a druhý Žižkův a Táborův, při kterýchžto jim páni, rytíři i města ze všech tří stavův, jak jsou kteří od sebe nejblížeji svá sídla měli, jsou stáli, patrně jsou přítomnost andělův za ně bojujících častokráte vidívali.

A tak ty příčiny jsou byly všem stavům třem pod obojí, že jsou se spojili za jednoho člověka, upevnivše to sobě listy a smlouvami spečetěnými, a aby církev boží, shromažďování skrze slovo boží a velebné svátosti bylo stálejší a kázeň duchovní v kněžstvu a lidu mohla držána býti, ohlásili jsou a sobě přivlastnili akademii Pražského učení a konsistoř, to jest soud duchovní, nařídivše v ní hodné osoby a přidavše jim defensory, kdež až dosavad strana pod obojí způsobou odtud mívala jest a má správce církevní, kněží, kazatele a děkany i také preceptory mládeže a správce škol, jenž jsou jako role ositá, anebo mladá sadba na zahradě a na vinici, vydávajíc do církve a do obce hodné a užitečné lidi k radám a k správám, což vše V. M. známé a vědomé jest. Nepřišlo jest pak takové obhajování pravdy, slova božího a zákona Páně a dosazení k svému právu a spravování i ochraňování akademie universitatis a konsistoře, soudu duchovního a správy nad kázní církevní a kněžstvem [....], ale veliké půtky, krve prolití, války a mnohých zahynutí z předkův V. M. předešlo jest; neb jsou byli, jakž se nyní těchto let v Hispaniji, Frankrejchu a v Nidrlantu děje, nedávajíce místa inkvisitorům, skrze bulle biskupa římského vypovědíni ke všelijakým záhubám, jsouce zbaveni svých řádův a důstojenství panských, rytířských, vladyckých a městských, majíce sobě odňato všelijaké právo, jsouce zbaveni, jakožto nehodní a potupení, všelijakých úřadův a důstojenství proto, že jsou od římského náboženství odstoupili a počteni byli za nejhorší lidi a psance, nejsouce hodni, aby s nimi kdo dobrý měl co činiti, a aby ohně a vody užívali a aby na ně slunce svítilo. A v těch ve všech potupách, odsouzeních, nebezpečenstvích hrdla, statku, cti a svých potomkův i erbův, jakožto hrdinští, právě pobožně moudří a křesťanští správcové lidu božího a horliví milovníci pravdy, zákona Páně a vlasti své i národu i jazyka českého, pro milost ku pánu Bohu a církvi jeho, nejinak církev boží než jako manželek a dítek svých jsou obhajovali, a to stojíce jako onen Gedeon a Machabeus, aby modlářství a Antikristovo učení, jímžto Buoh, sláva jeho se dává v pohanění, vyňato ven z církve a pravá služba boží, neporušené kázání slova božího a pravé užívání svátostí pána Krista aby jim pro spasení jejich duší zůstávalo a nám jejím potomkům dochováno bylo. To pak se zdá býti velmi divnou a chvály hodnou věcí, když jim slibovali zboží, vyšší důstojenství, spříznění svá a dary slavné králové, císařové, knížata a páni, čehož bývají ti, jenž jsou k válečným běhům schopni a vysokomyslni, velmi žádostiví, že jsou se tím pohnouti od pravdy boží nedali, nýbrž když války přestaly, přívětivost, dobrotivost a svornost, pokudž mohli, k svým spolusousedům, kteří pod jednou byli a proti nim válčili s nepřátely se spolčivše, také jim jsú prokazovali, křivdy jejich pro obecní pokoj jim promíjejíce.

V kteréžto příčině compactata z bazilejského concilium a jiné domácí smlouvy jsou prošly a již do zřízení zemského vepsány jsou. Jména rodův a předkův V. M. jsou poznamenána v týchž smlouvách a listech, v kronikách psaných a v podpisích, když bylo činiti o křivdu svaté paměti Mistra Jana Husi na concilium Konstanském a tuto je vypravovati, ačkoli rádi slyšíme o svých předcích, však by snad bylo obšírné, a také tu jinde v poznamenání přijdou a tak veliké pochvaly, poctivosti a věčné památky hodni jsou předkové ti všickni a rodové před pánem Bohem i přede všemi lidmi od nás i proto, že pána Boha sobě přítomného, u víře Krista pána jsouc stálí, jsou měli, i proto, že jsou této vlasti toho náboženství pod obojí, slovo boží nesprzněné a užívání velebných svátostí nám a V. M. i jiných k tomu pokladův, totižto kollatur na kostely a fary, škol, kollejí, akademie universitatis a zřízení a dosazování konsistoře, to jest soudu duchovního, dochovali a V. M. k opatrování poručili, abyste netoliko obhájcové toho byli, ale také zlepšovali a potomkům svým toho jejich křesťanským, pobožným, stálým a hrdinským a právě českým příkladem beze lsti a fortele, jakž jest přísloví, zůstavili a dochovali. A protož račtež upřímnou myslí a horlivým srdcem rozpomenouti se na své předky, z jejichžto beder a krve křesťanské ušlechtilé a hrdinské i také duchem svatým k životu věčnému posvěcené jste zrozeni a pošli k vykonání v církvi a v své vlasti užitečného učení a spravování, od nichžto ste pravé poznání pána Boha a vůbec jeho i víru křesťanskou skrze naučení vmysli a srdce Vaše přijali, po nichžto také, jak jiné statky, klenoty a svobody, tak také i erby, které jsou oni na terčích malované v bojích proti nepřátelům pravdy boží hájíce stavěli a je přemáhali, zůstavené sobě máte a jich se vší poctivostí potomkům dochovati šetříte; protož těchto také, jako dvou klenotův tohoto slavného a nejkřesťanštějšího království Českého, akademie universitatis učení Pražského a konsistoře, soudu duchovního, neopouštěti račte, ale akademii pomoc učiniti a konsistoř v svou správu ujmouce a dovolení od J. M. C. dosáhnouce hodnými osobami neračte obmeškávati, jakž od starodávna bývalo, dosaditi.

Strany akademie pak, ta ještě v ochraně V. M. zouplna zůstává a jí očekává, ale konsistoř, to jest řízení soudu duchovního, pro osoby V. M. známé předně potřebuje opatření, a bude-li s tím obmeškáváno a odkládáno, snadně z vládnutí J. M. pod spůsobem chytrým vyvedena bude, jakž toho již začátkové se ukazují.

Ráčíte pak toho míti důležité, které J. M. k tomu nutí, tyto příčiny:

1. Předně roztržitost kněžstva a lidu obecného strany slova božího a posluhování velebných svátostí a vykonávání služeb božích, což jest nejvíce se začalo, jakž nynější administrátor s svými některými faráři od stavův pod obojí strany vyznání svaté víry učiněné a sepsané jest se odtrhl.

2. Pokoj a svornost a láska všeho lidu a vší obce tohoto království ve všech stavích; neb srovnání v náboženství jest původ všeho dobrého (v žalmu 131.) a požehnání božského, roztržky pak plodí rozbroje a nepokoj, zvláště skrze kněží bouřlivé a nepřebývající pod správou své vrchnosti.

3. Neřádové kněžští velicí a mnozí, kteří mají průchod svůj, z nichžto si obecní lidé berou zlý příklad ke všem hanebným hříchům, pro které pán Buoh těžkosti, závady, nešťastné příhody a hněv svůj skrze nepřátely a trestání dopouští na vrchnost předně a potom na jiné obecní všeckny.

4. Veliké a žalostivé zlehčení a potupení i soužení naší strany pod obojí způsobou přijímajících netoliko v tomto království před stranou pod jednou, ale také před cizozemci, jímžto jest za podiv, že tak po svých předcích nepodařilí chceme býti.

5. Proměnění a zjinačení pořádků v konsistoři Pražské v soudu duchovním od administrátora a jeho farářův strany přijímání svědkův, opatrování duchovenství strany naší pod obojí a činění výpovědí, na čež dobří lidé nižších i vyšších stavův těžce naříkají, že při tom při všem se množí neřádové na ublížení jejich duší i také svědomí a potom i vezdejšího života.

6. Neřádové při soudu duchovním a potupa a zmrhání kázně duchovní při kněžstvu děje se za tou příčinou, že vysazení osob do konsistoře mimo starobylý způsob a řád od stavův zachovávaný stal se jest, neb administrátor V. M. stavům ani kněžstvu, farářům Pražským, děkanům krajským a jiným kaplanům a farářům pod nimi ve vsech a v městě nic jest neslíbil, že podle slova božího a vyznání víry a pořádkův strany naší pod obojí bude náboženství strany pod obojí a kněžstvo říditi, a zase neráčili jste jemu nic připovědíti strany poslušnosti, též také ani farářové, ani děkanové, ani kaplanové a faráři jiní v České zemi ničímž jemu zavázáni nebyli a nejsou; a tak řídí a spravuje jak chce aneb jak se někomu líbí a poslouchá ho v tom kdo chce, a skrze to neřádové a ohavnost na místě svatém.

7. Že již administrátor s faráři svými nemoha svládnouti svým povoláním pro nezbednost neposlušného pohoršitedlného a roztržitosti kněžstva i obecného lidu i také pro jiné příčiny J. M. C. přednesené vzal jest od té správy pořádné odpuštění, uznávaje to sami s jinými, že k slušné nápravě, řízení a opatrování konsistoře, to jest soudu duchovního a kázně mezi kněžstvem a lidem nebude moci přijíti, leč byste ráčili k starobylému způsobu takovou správu, dosadíce hodné osoby a nařídíce jim defensory, přivésti, těm by se potom dalo za instrukcí vyznání svaté víry.

8. Ráčíte již toho míti patrné zkušení, jak mnoho škodí, kde toho nenese čas a jiné příčiny netrpí, odkládati a jako za hřbet klásti, kdybyste ráčili před několika lety to vyříditi, jakž se vidělo některému počtu, nepřišlo by tak mnoho zlého na nás. Ale co se nestalo, to se již můž napraviti, poněvadž k tomu oznámené příčiny V. M. nutkají. Tyto příčiny bez pochyby ráčíte sami před očima i jiné dostatečnější míti, které sem já toliko pro připomenutí V. M. tuto poznamenal.

Ač pak bez pochyby mezi V. M. něco strany toho, má-li býti dosazena konsistoř čili co jiného činěno býti, na odpor přijde, že předešle některé nesjednocení mezi bratřími a některým kněžstvem jest povstalo, což jest již skrze společné vyznání víry spokojeno a vyzdviženo, a pozůstávali co, může to snáze s přátely nežli odpornou stranou srovnáno býti, však nicméně odložíce toho, užitečněji jest společně o konsistoř jednati; neb ta bude, dáli pán Buoh, obojí jednotě příčinou k lásce, k svornosti a k rozmnožení cti a slávy boží, když jako oni apoštolové z obojí lodičky zahrnutých ryb, pomohou sobě loviti a společně proti odpůrcům pravdy a antikristu sobě nápomocni k vzdělání církve boží budou. Kdež pak nám to někteří předstírají, že jsou stavové tohoto království všickni i také pod obojí žádali za arcibiskupa na sněmě, a ten že již jest dán: žádali sou, aby byl biskup pod obojí a ne pod jednou, ale tento pan arcibiskup nikda se jest nevkládal a nevkládá v stranu naši, a také zápověď má, aby žákovstva našeho na kněžství neordinoval, a také J. M. C. císař Ferdinand svým mandátem jest to vyměřiti a obmeziti ráčil, že pro stranu pod jednou pana arcibiskupa jest opatřiti ráčil, a že jemu se strana toliko pod jednou poroučí a ne pod obojí. Ty mandáty jsou před rukami. Co se pak dotýče toho, že J. M. C. jest závazek učiniti při korunování ráčil straně pod jednou a straně pod obojí strany kompaktat: ta strana pod obojí stavové pod obojí jsou, aby mohla rozeznána býti od sekt jiných, za tou příčinou vyznání víry jest sepsané a J. M. předneseno, kompaktata pak, na které král český se vztahuje, nejsou předně ta, která jsou od concilium Bazilejského dána, neb ta nic na krále se nevztahují, ale jsou kompaktata, to jest smlouvy jisté a erbanuňky od císaře Zikmunda a stavův tohoto království učiněné a zpečetěné, podle kterých jest za krále českého do země přijat, a tak jiní po něm králové od stavův přijímáni bývají až posavad.

A protož račte upřímně o dosazení konsistoře při J. M. C. společně státi, to může se starobylým řádem a způsobem takto vykonati:

1. Vyžádati na J. M. C. to, aby dovolil se V. M. sjíti k dosazení osob hodných do konsistoře strany naší pod obojí tělo a krev Krista pána z víry přijímajících a to vedle starobylého řádu, a nového tu nic že jednáno býti nemá, jakž i předkové J. M. také jsou toho dovolovati ráčili, a tu příčiny přednésti napřed jmenované. A takové sjití aby na jistý den bylo v kolleji veliké, jakž předešle bývalo, aby strana odporní o všem, co se a kterak mluví od koho a dělá, nevěděla, a při tom jen aby stavové pod obojí byli a Pražané.

2. Aby k témuž dni povoláni byli děkanové krajští s kněžími a kazateli, které pod sebou mají, a farářové Pražští, item, Mistři učení Pražského a budou moci povolati se toliko ti děkanové, kteří se srovnávají s námi.

3. Z toho počtu aby osoby k dosazení konsistoře byly voleny hodné a k rektorovi universitatis aby přidán byl administrátor, a těm aby byla poručena správa konsistoře a soudu duchovního i kázně, a za instrukcí vydáno bylo vyznání víry. A poněvadž by snad na tento čas nemohla býti solennitas, ta kteráž jest vypsána v konfessí, nechť by to pominuto bylo, tehdy jen aby kněží, jak od stárodávna bylo, od konsistoře do strany naší přijaté spravovali a na fary podávali a kázeň hleděli zachovati.

4. Přijíti od nich povinnost rukou dáním, že, přijmouce kněžstvo všecko a obec strany naší pod poslušnost, při úřadu svém cti a slávy boží vyhledávati, slova božího a svatosti v řádném posluhování opatrovati, stádo církve boží věrně pásti a při povolání svém upřímně, věrně a právě, jak k chudému tak k bohatému, se chovati chtějí a budou.

5. Děkanům a farářům i kazatelům ohlásiti, aby oni svou vrchnost znali a jí se řídili ve všem slušném a náležitém, a konsistoriánové s rektorem a administrátorem aby je přijali pod ochranu, a od nich zase přijali rukou dáním přípověď strany poslušnosti vedle starobylého řádu a vyznání víry strany naší pod obojí.

6. Oznámiti při páních Pražanech, z panstva a rytířstva, aby k pánům defensorům o radu a ochranu práva duchovního outočiště měli, a když by potřeba toho kázala a někdo právu poddán býti a na pány defensory dbáti nechtěl, aby na J. M. C., jako odbůjce práva, byl donesen, a potom strana naše aby s ním, dokudž by se nepokojil, nic činiti neměla.

7. Strany ordinování žákovstva na úřad svatého kněžství, to aby poručeno na ten čas bylo rektorovi a administrátorovi a konsistoriánům, aby oni to s radou pánův defensorův při J. M. panu arcibiskupu v Čechách, bude-li možné, opatřili. Pakli by nemohlo býti, při jiném některém křesťanském biskupu toho pohledati, který by je ordinoval.

A tak ráčíte líbeznú službu pánu Bohu učiniti a to dobré, kterého V. M. předkové dosti násilnou a krvavou prací dobyli a dochovali, také svým potomkům a stranu naši roztrhanou a téměř již potlačenou zase v jednotu spolčiti a jí hlavy pozdvihnouti a mezi kněžstvem obecním a lidem božím pobožnost a kázeň křesťanskou způsobiti, odkavadž V. M. odplata boží zde časná a potom v nebi před anděly božími věčná očekávati, a zde u potomkův věrných doma i v církvi pochvala, o nichžto Ekleziastikus nahoře vypisuje, tak také V. M. rodům poctivost neskonalá zůstávati bude. Bude-li pak tu J. M. C. míti co, o čemž naděje není, na nedostatku anebo odporu, ráčíte pravdy své míti, že konsistoř pražská stavům pod obojí náleží a stavové pod obojí že jsou ji sobě vždycky dosazovali, a ty zůstávají za někým, a když se ráčíte na to ptáti, najdou se:

1. Že sou ji spravovali hned od concilium Konstanského stavové pod obojí, přijavše ji z rukou i s pečetí od J. M. P. Kundráta, arcibiskupa, který k stavům pod obojí přistoupil léta 1419 a vojska Pražského s panem Haškem z Valdštejna, mincmejstrem, ty časy hejtmanem byl.

2. Kompaktata císaře Zikmunda a smlouvy s stavy pod obojí učiněná na to se vztahují, aby svou konsistoř opatrovali sami bez překážky jeho, a na ta kompaktata se jiní králové přijímali a přijímají.

3. Jsou majestátové J. M. C. Zikmunda, jeden stavům a druhý Mistrům a kněžstvu daný, který jest z konsistoře vyzdvižen od Jich M. stavů pod obojí.

4. Svědectví J. M. C. císaře Zikmunda, která vystavovati ráčil o právích stavův království Českého strany volení arcibiskupa a spravování konsistoře a ta jsou hodnověrní lidé poznamenali.

5. Výpis z kněh konsistořských pořádný, kterak jsou stavové pod obojí vždycky dosazovali konsistoř až do tohoto času, a sou tam léta a dnové i osoby poznamenáni.

To až potud sem V. M. na místě bratří svých a kněží i děkanův, kteří se k naší konfesí hlásejí, přednésti a ku paměti přivésti chtěl, ač vím, že toho ráčíte hojnost míti, však sem té naděje, že to ode mne laskavě přijíti ráčíte, a já pána Krista, jenž dí: "Ovce mé hlas můj slyší a žádný jich nevytrhne z rukou mých", item, "Otče posvěť jich v pravdě," (Jan 17,) prositi budu, aby V. M. i všecky stavy říditi při tom ráčil.