75. Usnesení sněmu obecního, kteréž stalo se na hradě Pražském léta 1575, dne 6. září při přítomnosti císaře Maximiliana II., jakožto krále českého.

MS. úřadních zápisův deskových s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582" v král. českém archivu zemském.

[Zápis deskový nemá žádné datum, usnesení stalo se dne 6. září 1575 a nikoliv dne 22. srpna (v pondělí po nanebevzetí panny Marie), jakž na tištěných českých i německých artikulích v subtituli jest oznámeno. Viz o tom diarium Sixtovo i Bratří českých.]

Jakož jest J. M. C., jakožto král český, pán náš nejmilostivější, všem třem stavuom království tohoto na nynějším sněmu od J. M. C. položeném předložení J. M. v spisu stavům podati a při tom i oustně milostivě to v známost uvésti ráčil, kterak J. M. C. rozvažujíc to při sobě, což také stavuom dobře vědomé jest a každého dne to na oko viděti a spatřiti se muože, že J. M. C. od mnoha let netoliko nemalý nedostatek na zdraví svém cítiti, ale den ode dne, čím dál vždy více scházeti a mdlejší a jako i jiní smrti této časné poddán býti ráčí, čehož pán Buoh všemohoucí ještě za dlouhé časy uchovati rač; a kdyby se to stalo, což časem svým státi se musí, a J. M. C. království, země a věrní poddaní bez hlavy a jistého pána svého opuštěni zůstati měli, jakých by roztržitostí, nepokojův, zkázy a snad tolikéž velikých proměn, kteréž se v okolních královstvích a zemích na každý den patrně spatřují, očekávati bylo, čehož by J. M. C. stavuom, jakožto věrným poddaným svým milým, věrně nepřál; a kdyby J. M. C. týmž stavuom před takovým budoucím pádem a nebezpečenstvím netoliko výstrahy dáti, ale také milostivě a otcovsky předcházeti neráčil, tehdy že by J. M. nevěděl jak z toho za věrné poddané své před pánem Bohem i přede vším světem odpovídati. Nicméně že J. M. C. i na to se rozmýšleti ráčí, aby mezi J. M. C. nejmilejšími syny Jich M. bratrská láska, svornost, tudíž také mezi věrnými poddanými J. M. dobré přátelství, pokoj, též láska i svornost dále zuostati a trvati mohla.

Protož J. M. C. toho na všech třech stavích milostivě žádajíc, aby stavové z těch nahoře dotčených vysoce důležitých příčin v tom se strany vyhlášení a korunování J. M. krále Rudolfa za krále českého povolně ukázali a tu věc jim samým i vší vlasti k dobrému fedrovali, proti čemuž že J. M. král Rudolf stavuom tohoto království ihned revers v moc jich od sebe dáti míti ráčí, že za živnosti J. M. C., jakožto J. M. Kr., pána a otce nejmilejšího, v kralování, v vladařství a panování tohoto království Českého sám o své újmě bez zvláštní vůle J. M. C. a podle toho s uvážením nejvyšších ouředníkuov zemských a rad J. M. C. se vkládati a na se potahovati nemá až po smrti J. M. C., než toliko nyní králem českým korunovaným slouti, jmenován, za to držán i titul J. M., jako králi českému korunovanému, aby dáván byl. A přes to jestliže by J. M. Kr. na sebe kralování a vladařství za živnosti J. M. C. potahovati chtěl, tehdy že stavové tou měrou nemají žádnou poddaností a povinností J. M. Kr. zavázáni býti.

Také J. M. Kr. že povinnen býti má a jest, to všeckno, což J. M. C. i jiní předešlí králové čeští strany povinnosti i jiných všech věcí k tomu přináležejících činili, tolikéž s milostivou povolností vykonati, jakž takové J. M. C. předložení a milostivá žádost to vše šíře v sobě obsahuje a zavírá.

Což všeckno všickni tři stavové v svém pilném a bedlivém uvážení a rozjímání majíce, předkem, že J. M. C., jakž vždycky za kralování J. M. to, aby toto království v pokoji, lásce, jednotě, svornosti zůstávalo, milostivě opatrovati jest ráčil, tak také i o to, aby budoucně v takovém dobrém zpuosobu trvati a zuostati mohlo, milostivou péči míti ráčí, to všecko od J. M. C. všickni tři stavové se vší ponížeností vděčně přijímají.

A tak podle těch J. M. C. předložených příčin spatřujíce všickni tři stavové na J. M. C. takové nedostatky zdraví, kterýchž J. M. C., jako věrní poddaní, upřímně a velice nepřejí, nýbrž, nemajíce na kralování a spravování J. M. žádného nedostatku, ku pánu Bohu všemohoucímu jsou té důvěrné naděje, že J. M. C. zdraví dobrého přispořiti a k takovému dobrému a užitečnému J. M. C. tohoto království spravování mnohá léta přidati ráčí, tolikéž také budoucí nebezpečenství a škodné tohoto království na péči a zvláště příklady cizích království a zemí před očima majíce, aby tomu všemu s pomocí pána Boha všemohoucího v cestu v čas se vjíti mohlo: na tom jsou se často psaní všickni tři stavové na plném sněmu snesli, že skutečně předkem spatřujíce při osobě krále Rudolfa J. M. to, jak J. M. obzvláštními dary od pána Boha všemohoucího obdařen býti ráčí a že při J. M. všecka pobožnost, ctnost, rozum, spravedlnost, rozšafnost a obzvláštní k jednomu každému, jak k bohatému tak k. chudému, přívětivost a dobrotivost se býti uznává, z čehož naděje k pánu Bohu jest a stavové za to jeho božské milosti pokorně prosí, aby v takových dařích svých J. M. rozhojniti ráčil, tak aby J. M. království toto předkem ke cti, k chvále pánu Bohu všemohoucímu a ke všemu dobrému a užitečnému téhož království a zemí k němu příslušejících a obyvatelův jich spravovati, to oslaviti a rozšířiti ráčil, protož v té a takové celé naději na milostivou žádost a předložení J. M. C. ve jménu pána Boha všemohoucího J. M. Kr. krále Rudolfa za krále českého, jakožto vedle výš dotčených příčin toho hodného a bohdá tomuto království užitečného krále a pána; všickni tři stavové na způsob níže obsažený přijímají a vyhlašují a o to o všeckno s J. M. C. takto snešeni jsou.

Předkem, že J. M. Kr. stavuom při korunování J. M. přísahu a povinnost náležitou, tak jakž jsou to předešlí Jich M. králové čeští vykonávali, také učiniti a vykonati ráčí, nicméně také všeckna privilegia, obdarování, svobody, práva a zřízení zemská, starobylé dobré pořádky a zvyklosti tohoto království, jakž osobní, tak také i obecní potvrditi.

Však poněvadž na tento čas za živnosti J. M. C. takové potvrzení od krále J. M. vykonati náležité není, až teprv po smrti J. M. C. (kteréž pán Buoh všemohoucí z milosti své svaté ještě za mnohá léta uchovati rač), protož kdyžbykoli pán Buoh podle vuole své božské J. M. C. z tohoto světa k sobě povolati ráčil, tehdy že J. M. Kr. ode dne smrti. J. M. C. ve čtyřech nedělích pořád zběhlých takové potvrzení výš dotčených privilegií, obdarování, svobod, práv, starobylých dobrých pořádkův a zvyklostí, v těch všech punktích a klausulech, slovo od slova, tak jakž J. M. C. jest to učiniti ráčil, povinně vykonati a k rukám nejvyššího purkrabě pražského, nynějšího anebo budoucího, konečně odeslati míti ráčí. Kteréžto potvrzení nejvyšší purkrabě k sobě přijmouc při nejprvnějším potom soudu zemském v přítomnosti nejvyšších ouředníkuov a soudcí zemských ke dskám zemským při výpiscích privilegií zemských složiti a to potomně dále, podle sněmovního snesení a relací, kteráž se o to stane, k privilegiím království tohoto na zámek Karlštejn dodáno a přiloženo býti má.

Na tento čas pak ihned při korunování J. M. Kr. od sebe stavuom tohoto království takový s počátku obsažený revers v moc jejich dáti povinnen býti ráčí, že J. M. Kr. za živnosti J. M. C., jakožto krále českého, pána a otce svého v kralování, vladařství a panování tohoto království sám o své ujmě se vkládati a bez zvláštní vuole J. M. C. a podle toho s uvážením nejvyšších úředníkův a soudcí zemských, též rad J. M. C. soudův dvorského a komorního, království Českého na se potahovati nemá až po smrti J. M. C., než J. M. toliko nyní králem českým korunovaným slouti, jmenován, za to držán a titul J. M. jako králi českému korunovanému dáván býti má. A přes to, jestli by J. M. Kr. na sebe kralování a vladařství za živnosti J. M. C. potahovati chtěl, tehdy že stavové tou měrou nemají žádnou poddaností a povinností J. M. Kr. zavázáni býti, též také s tím v témž reversu toho doložením, že J. M. Kr. to, v tom času od smrti J. M. C. ve čtyrech nedělích pořád zběhlých strany nadepsaného obecného zemského privilegium potvrzení a nejvyššímu purkrabí pražskému v moc jeho odeslání, vykonati povinnen býti ráčí. Nicméně kteří rodové a osoby z stavův jaká privilegia a obdarování od předešlých Jich M. králův českých mají, kdožbykoli toho při J. M. Kr. potvrzení hledal, to jednomu každému také J. M. Kr. ráčí povinnen býti, jako jiní předešlí králové čeští, nicméně i J. M. C. to vykonati ráčil, potvrditi.

Při tom také s J. M. C. všickni tři stavové království tohoto jsou se snesli a J. M. C. v to se jest stavuom milostivě uvoliti ráčil, že J. M: (pokudž nejvýš možné jest) bytností svou v království tomto trvati ráčí, čehož také stavové v celé naději s poníženou vděčností očekávají. Však jestliže by pak kdy J. M. C. z hodných a důležitých příčin a potřeb z království tohoto vyjeti míti ráčil, tehdy že J. M. spravování v tomto království na místě svém poručiti ráčí králi Rudolfovi J. M., jakožto králi českému korunovanému, a to proto, aby J. M. české řeči zvykati, pořádkům, právům a obyčejům téhož království vyrozuměti a ty v známost sobě uvozovati ráčil. A takové na místě J. M. C. řízení a spravování, všeckno s jistou vůlí, vědomím, povolením a jménem J. M. se zpuosobiti a vykonávati má, a J. M. Kr. také při sobě pro všelijaké potřeby království tohoto některé osoby z nejvyšších úředníkuov zemských a rady české míti ráčí.

A kdyby pak se trefilo, že by J. M. C. ven z tohoto království vyjeti ráčil, na tom J. M. s stavy tohoto království v té věci ráčí snešen býti, že čtyry osoby hodné z tohoto království, dvě stavu panského a dvě stavu rytířského, za rady obrány býti mají, o které by se J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, jimžto všickni tři stavové tímto sněmem k tomu moc dávají, snésti ráčil. A ty při dvoře J. M. aby ustavičně trvaly a při uvažování a vypravování všelijakých věcí českých bývaly; také jim všickni tři stavové záplatu, tak jakž by se s nimi dotčení nejvyšší úředníci a soudce zemští o to urovnali, z peněz zemských na vychování dávati povinni budou.

A poněvadž v privilegium obecním zemském Jich M. králové čeští k tomu se milostivě zavazovati ráčí, že jak na ouřady zemské, světské i duchovní; tak také i dvoru J. M. Čechy vsazovati a potřebovati ráčí: protož k J. M. C. všickni tři stavové té ponížené naděje jsou, jakž pak i J. M. C. také k tomu se milostivě zamluviti ráčil, že J. M. C. za rady a dvořany ke dvoru svému i J. M. Kr. ve všelijaké služby, které by se osoby J. M. dotajkaly, osoby stavu panského a rytířského z Čechuov i z jiných zemí k království tomuto příslušejících před jinými přijímati a tím, odkud by v takových službách vychování a opatření své míti mohli, milostivě opatřiti ráčí.

Co se pak království Uherského dotýče, kdež jsou sobě stavové před J. M. C. to nemálo ztížili, poněvadž J. M. Kr. králem uherským býti ráčí, aby tudy častými daněmi, nejsouce tím povinni, pro též království, zvláště nad možnost svou, ztěžováni nebyli a J. M. C. v tom stavuom se jest milostivě vysvětliti ráčil, že J. M. o tom dobrou vědomost a v paměti své míti ráčí, jak ty všecky pomoci, kteréž jsou se J. il. C, od stavuov až posavad činily, z žádné povinnosti, než z samé dobré a svobodné vuole jakž v sobě to reversové, na to od J. M. C. jim stavuom dávaní, šířeji obsahují a zavírají, jsou vypravovány a že J. M. C. ještě takových pomocí nižádným jiným zpuosobem hledati neráčí, aniž že se tomu tak rozuměti nemá, aby stavové koruny této jmenovanému království Uherskému činěním pomocí jak zavázáni a povinni býti měli: protož jestli by někdy bezelstně pomocí tomuto království, jako ti, kteříž tím, jakž dotčeno, povinni nejsou, dostihnouti nemohli, aby tím, jakoby pána svého opustili, stiháni nebyli.

Jestli by také kdy toho tak znamenitá a duoležitá potřeba nastala, že by J. M. Kr. pro opatření před nebezpečenstvím království Uherského, což by také i k dobrému a užitečnému království Českého se vztahovati. chtělo, z tohoto království vyjeti museti ráčil, to při vuoli a v moci J. M. Kr. zůstati má.

Kdež také i ta ztížnost stavuov v tom J. M. C. poníženě předložena jest, že císař Ferdinand J. M., slavné a svaté paměti, kšaftem J. M. jisté nařízení učiniti a na J. M. C. některá vydávání z tohoto království každého roku knížatuom Ferdinandovi a Karlovi Jich M. rakouským, totiž po desíti tisících kopách míšenských vyměřiti ráčil, čehož J. M. C. učiniti a budoucího krále českého takovou ztížností bez vědomosti a povolení stavuov zavazovati té moci míti a tak nynější císař J. M., jakožto král český, také tím vydáním povinnen býti neráčí: protož J. M. C. v to se milostivě uvoliti ráčil, že J. M. na ty cesty, aby to bez ujmy a ztížnosti tohoto království bylo, pomysliti i také se k tomu, aby z toho sešlo, přičiňovati ráčí. A toho se více tím zpuosobem a k tomu podobně budoucně státi nemá.

Což se dluhuov těch, o kterýchž J. M. C. na několika sněmích a jak ti ještě někdy od císaře Fridricha, císaře Maximiliana a císaře Ferdinanda Jich M., slavných pamětí, jsou pošlí, v předloženích J. M. zmínku činiti a od stavuov pomoci na zaplacení takových dluhuov žádati ráčí, dotýče: stavové tomu rozuměti mohou, že takových dluhuov nemalý počet jest a ty na díle větším že k zaplacení na J. M. C. jsou uvedeny; však k J. M. C. stavové té ponížené naděje jsou, že J. M. C. placení takových dluhuov na J. M. Kr. a toto království, coby stavuom ztížné býti chtělo, vskládati neráčí; zvlášť poněvadž J. M. C. to sám milostivě uznávati ráčí, že stavové těch pomocí na zaplacení již dotčených dluhuov z žádné povinnosti jsou nečinili, než toliko na milostivou žádost J. M. z své svobodné dobré vuole, což tak budoucně při dobré vůli stavuov vždycky zůstati má.

Co se pak milostivého toho uvolení J. M. C. v tom, co J. M. k dobrému J. M. Kr. při říši svaté i jinde jednati před sebou míti ráčí, dotýče: všickni tři stavové toho se J. M. C. poníženě důvěřují a žádné pochybnosti nenesou, cožkoli J. M. k nejlepšímu užitečnému J. M. Kr., jakožto syna J. M. nejmilejšího, v kterýchkoli místech objednati moci ráčí, že v tom na milostivé otcovské péči J. M. nic nesejde.

Čas a den korunování J. M. krále Rudolfa. A tak všickni tři stavové s J. M. C. jsouce již o toto všecko, což se nadpisuje, snešeni, J. M. král Rudolf na království České ve čtvrtek den svatého Matouše evangelisty Páně nejprvé příští, to jest dvamecítmého dne měsíce září, v kostele svatého Víta, dědice českého, na hradě Pražském, vedle starobylého pořádku ve jménu pána Boha šťastně korunován býti ráčí; však vykonajíc J. M. předkem revers, jakž o něm nahoře položeno jest a ten stavuom v moc dadouc, a stavové království Českého to všeckno, což jsú předešlým králuom Jich M., slavné paměti, též i J. M. C., jakožto králi českému, činili, také od sebe to všeckno učiniti a vykonati chtějí.

Berně svolení J. M. králi Rudolfovi českému. Též také berni, kteráž se při korunování krále českého od starodávna dávala, J. M. Kr. po půl ouroku svatohavelském, od poddaných svých vyberouce, při svatém Martině nejprvé příštím aneb dvě neděle potom dáti a vyplniti mají, a kdož lidí nemají, než peníze na ourocích, buď starých neb nových, aneb na komorních platech, buďto opatové, preláti, proboštové, jeptišky, Mistři, kollegiátové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, ti všickni aby se tak zachovali a po puol ouroku polouletním, jakž jich listové a zápisové svědčí, též tak a na ten čas svrchu dotčený dali a vyplnili, a J. M. Kr. po krajích aby osoby voliti a k tomu zříditi ráčil, kteréž by takové berně od lidí i také listy přiznávací v krajích přijímaly, a jeden každý, když takovou berni osobám od J. M. Kr. v kraji voleným přinese neb pošle, aby při též berni hned list přiznávací dal nebo poslal, přijma to k své víře a k svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě zachoval a pravou polovici ouroku svatohavelského, což mu z lidí jeho přichází, anebo což na ourocích aneb komorních platích má, vybral a dal.

A jestliže by se kdo tak nezachoval, na výš dotčený čas té berně nespravil a nedal, na takového každého aby list zatýkací anebo obranní na statek jeho od ouřadu desk zemských, jakž předešlými sněmy vyměřeno jest, osobám těm, které od J. M. Kr. k vybírání té berně voleny budou, vydán byl, tak aby ony na každém takovou berni, kdož by jí časně nespravil, dobýti mohly.

Však jestliže by kteří lidé pohořalí byli, aneb se znovu stavěli a od pánuov svých lhůtu měli, tak že by pánuom svým ouroku neplatili, aneb že by ještě pán Buoh na které v tom času oheň dopustiti ráčil, ti a takoví pohořalí těch berní platiti a dávati povinni býti nemají.

Toto pak všecko všech tří stavuov království tohoto snešení a svolení, kteréž jsou tak na milostivou žádost J. M. C. z poddané lásky a své svobodné dobré vůle učinili, nemá býti k žádné ujmě a protržení privilejím, obdarováním, svobodám, právuom, řáduom dobrým, starobylým obyčejům a zvyklostem tohoto království nyní, na časy budoucí a věčné.

75. Beschluss, den der böhmische Landtag am 6. September 1575 in Gegenwart des Kaisers Maximilian II. als Königs von Böhmen gefasst hat.

Gleichzeitige Kopie im k. k. Statthalterei- Archiv zu Prag.

Demnach die Römisch Kaiserlich auch zu Hungern und Beheimb Kun. Mt. unser allergnädigister Herr, auf diesem jetzo währendem Landtag allen dreien Ständen dieses Kunigreichs Beheimb schriftlich furbringen lassen, auch mundlich gnädigist vermeldet, dass Ihre Mt. bei sich selbst gnädigist betracht, inmassen dann auch den Ständen wohlbewusst und der Augenschein solichs täglich gibt, dass ihre Kais. Mt. von vielen Jahren hero an derselben Leibsgesundheit nicht wenigen Mangel spureten und von Tag zu Tag je länger je mehr schwächer wurden und abnähmben, auch sowohl als andere dem zeitlichen Tod underworfen wären (weliches der Allmächtig noch lang verhueten wöll), auch da solichs geachäch, weliches dalnn zu seiner Zeit geschehen müesst, und Ihrer Kais. Mt. Kunigreich, Land, Leut und getreue Underthanen ohne ein Haupt und gwissen Herrn gelassen werden sollten, was Zerrutlicheit, Unruhe, Verderb, auch fast grosse Veränderung, wie solichs täglichen in umbliegenden Ländern und Künigreichen vor Augen, zu gewarten sein möcht, weliches Ihre Kais. Mt. den Ständen als den getreuen und lieben Underthanen gar nit vergunneten, da auch Ihre Käis. Mt. die Stände vor solichen kunftigen Unfall und Gefährlicheit nicht allein nicht verwarneten, ja auch väterlich nicht verhueten sollten, wüssten es Ihre Kais. Mt. von wegen derselben getreuen Underthanen weder gegen Gott noch der Welt nicht zu verantwurten.

Nit weniger hätten auch Ihre Kais. Mt. gnädigist betrachtet, damit zwischen Ihrer Mt. geliebtisten Söhnen brüderliche Lieb und Einigkeit, sowohl auch zwischen derselben Underthanen beständig erhalten werden möcht, und derowegen alle drei Stände gnädiglich begehrt, sie die Stände wurden sich in Bedenkung der hochwichtigen Ursachen in dem actu der Publication und Krönung Ihrer Kun. Würde Kunig Rudolfen zum Kunig zu Beheimb guetwillig erzeigen und die Sachen ihnen und gemeinem Vaterland zum besten befurdern.

Dargegen sollten auch Ihre Kun. W. den Ständen dieses Kunigreichs alsbald einen Revers in ihren Gewalt von sich geben, dass dieselb bei Lebzeiten Ihrer Kais. M. als Ihrer Kun. W. gnädigisten gliebtisten Herrn und Vatern des Kunigreichs Administration vor sich selbst ohne sonderbaren der Kais. Mt. Willen und neben Berathschlagung der obristen Landofficier und Räth sich nicht understehen noch anmassen bis nach Ihr Mt. tödtlichen Abgang, sondern dass Ihre Kun. Mt. allein derzeit ein gekronter Kunig zu Beheimb genennet, darfür gehalten und geachtet, auch der Titel als gekrontem Kunig zu Beheimb gegeben werden sollt, da auch Ihre Kun. W. uber ditz bei Lebzeiten der Kais. Mt. sich des Regiments underfahen wollte, so sollten die Stände Ihrer Kun. W. dergestalt mit Underthänigkeit und Pflicht nicht verbunden sein.

Es sollten und seind auch Ihre Kun. W. den Ständen alles dasselbig, was Ihre Kais. Mt. und vorige Künige zu Beheimb vonwegen der Pfticht und in allen andern zugehörigen Sachen gethan, gleichermassen mit gnädigem gueten Willen ze thuen und zu leisten schuldig sein, wie dann soliches alles Ihr Mt. Furtrag und gnädigists Begehren ferner in sich hält und ausweist.

Weliches alle drei Stände in genuegsamer fleissiger Erwägung und Berathschlagung gehabt. Und dass nun Ihre Kais. Mt., wie sie bishero und in Zeit ihrer Regierung das Kunigreich in Frieden, Lieb und Einigkeit gnädigist erhalten, also auch noch damit dasselb kunftig in solichem gueten Stand und Wesen bestehen und erhalten werden möcht, gnädigiste Fursorg tragen, das nehmben von Ihrer Mt. alle drei Stände mit underthänigister Danksagung an.

Aus solichen Ihrer Kais. Mt. furgetragnen Ürsachen haben alle drei Stände angesehen Ihrer Kais. Mt. Leibsschwachheit, weliche sie aber als die getreuen Underthanen Ihr Mt. treulich nit gönnen, sondern dieweil sie an Ihrer Mt. Regierung gar kein Mangel haben, seind sie zu Gott dem Allmächtigen der trostlichen Zuversicht, der werde Ihre Mt. noch in langwieriger Gesundheit erhalten und zu solicher gueten, nutzlichen Regierung dieses Kunigreichs Ihr Mt. Leben noch viel Jahr fristen, nit weniger auch die grosse schädliche Gefahrlichkeit, die diesem Kunigreich begegnen möchte, auch die Exempel anderer Kunigreich und Lande vor Augen gehabt, und damit denselben durch Hilf des Allmächtigen zeitlich möcht fürkomben werden, haben sich oftgemelte alle drei Stände in volligem Landtag verglichen, weil sie wirklich sehen und spüren, dass Kunig Rudolf von Gott dem Allmächtigen mit sondern Gaben begnadt ist, nemblich dass alle christliche guete Tuegenden, Verstand, Gerechtigkeit, Fursichtigkeit und Geschicklichkeit und eine sonderliche Freundlichkeit und Guetigkeit gegen dem Armen sowohl als dem Reichen an Ihrer Kun. W. gespuert und vermerkt wird und zu verhoffen, wie dann auch die Stände Gott den Allmächtigen darumb demüetiglich bitten, Gott der Alhnächtig werde an Ihr Kun. W. soliche Gaben mehren, damit Ihre Kun. W. dies Kunigreich, incorporirte Lande und desselben Inwohner, doch zuvodr ist Gott dem Herrn zu Lob und Ehr in allem Gueten zum besten regieren, erleuchten und ausbreiten müge. Derohalben aus dieser gueten Zuversicht und auf Ihr Kais. Mt. gnädigisten Furtrag und Begehren nehmben an und publicieren alle drei Stände in Namben des Allmächtigen Ihre Kun. W. Kunig Rudolfen als einen diesem Kunigreich aus oberzählten Ursachen würdigen und nutzlichen Kunig zu einem Kunig in Beheimb nachfolgender Gestalt, haben sich auch diesfalls allenthalben mit der Kais. Mt. also verglichen:

Und erstlich, dass Ihre Kun. W. den Ständen gebüerliche Eidspflicht, wie die vorgehenden Künige gethan, leisten und nit weniger auch daneben alle ihre Privilegia, Begnadungen, Rechten, Landsordnungen, Freiheiten, alte guete Gebr äuch, Ordnungen und Gewohnheiten gemeiner und sonderlicher Personen dieses Kunigreichs confirmiren wollten.

Wiewohl aber dieser Zeit und bei Leben Ihrer Kais. Mt. soliche Confirmation von der Kun. W. zu fertigen nit bräuchig, sondern erst bis wach Absterben der Kais. Mt. weliches der Allmächtig durch sein gottlich Gnad noch langwierig gnädiglich verhüeten wöll, derhalben wann je Gott der Allmächtig nach seinem gnädigen gottlichen Willen Ihre Kais. Mt. zu sich in sein Reich von dieser Welt berufen wurde, alsdann soll ihre Kun. W. innerhalb vier Wochen nach Ihrer Mt. Absterben obangezogne Privilegien, Begnadungen, Freiheiten, Recht, guete alte Gebräuch und Gewohnheiten in allen ihren Punkten, Klausuln von Wort zu Wort, wie soliches Ihre Kais. Mt. gethan, zu confirmiren und dieselb zu Handen des jetzigen oder künftigen obristen Burggrafens eigentlich zu übersenden verpflicht sein. Weliche Confirmation alsdann der obriste prägerisch Burggraf zu sich empfahen und bei nägstfolgendem Landrechten hernach in Beisein der obristen Landofficier und Landrechtsitzer zu andern Abschr iften des Lands Privilegien bei der Landtafel (legen soll) und nachmals (soll dieselbe) vermüg des Landtagsbeschluess und Relation, die derhalben beschehen soll, zu den Privilegien dieses Kunigreichs auf den Karlstein uberantwortet und gelegt werden.

Es sollen aber Ihre Kun. W. jetziger Zeit den Ständen dieses Kunigreichs obgemelten Revers von sich zu geben verpflicht sein, also dass dieselb bei Lebzeiten Ihrer Kais. Mt. als Ihrer Kun. W. gnädigisten geliebtisten Herrn und Vaters des Kunigreichs Administration und Regierung vor sich selbst ohne sonderbaren der Kais. Mt. Willen und neben Berathschlagung der obristen Landofficier und Räth, sowohl Ihrer Mt. Räthen des Hof- und Kammerrechtens, des Kunigreichs Beheimb sich nicht understehen noch anmassen soll bis nach Ihrer Kais. Mt. tödtlichen Abgang, sondern es soll Ihr Kun. W. allein jetziger Zeit ein gekronter Kunig genennt, darfür gehalten und geachtet, auch der Titel als gekronten Kunig zu Beheimb gegeben werden. Und aber dass im Fall Ihre Kun. W. bei Lebzeiten Ihrer Kais. Mt. sich des Regiments unterfahen wollt, so sollen die Stände Ihrer Kun. W. dergestalt mit Underthänigkeit nicht verbunden sein, desgleichen auch dass Ihre Kun. W., wie im Revers begriffen, innerhalb vier Wochen nach Ihrer Kais. Mt. Absterben obgemeltes gemeines Landsprivilegium zu confirmiren und dem obristen Burggrafen zu Prag in sein Gwalt zu übersenden und zu antwurten verpflicht sein solle.

Nicht weniger auch weliche Geschlechter und Personen aus den Ständen von den vorgehenden Künigen zu Beheimb Privilegien und Freiheiten haben und [wer] bei Ihrer Kun. W. umb Confirmirung derselben anhalten würde, demselben und einem jeden sollen Ihre Kun. W., inmassen die vorigen Kunig zu Beheimb auch nichtsweniger die Kais. Mt. gethan, zu confirmiren verpflicht sein.

Darneben so haben sich alle drei Stände mit Ihrer Kais. Mt. auch dahin verglichen, wie dann Ihre Mt. hierzue auch gnädigist bewilliget, dass dieselbe aufs allermeiste, als immer müglichen, in diesem Kunigreich selbs residiren wöllen, dessen die Stände in ungezweifelter Hoffnung underthänigist gewärtig; jedoch wofern Ihre Kais. Mt. aus angelegenen billichen Ursachen und Notdurften jemales aus diesem Kunigreich verreisen sollten, dass alsdann Ihre Kais. Mt. das Gubernament in diesem Kunigreich in derselbigen Statt der Kun. Würde Kunig Rudolpho als gekrönten Kunig zu Beheim befehlen wöllen und dieses derenthalben, damit Ihre Kun. Würde der behmischen Sprach gewonnen, dieses Kunigreichs Ordnung, Recht und Statuten begreifen und in Erfahrung bringen mügen. Weliche Ihrer Kun. Würde Regierung anstatt und im Namben der Kais. Mt. allerdings mit Ihrer Mt. Consens, Willen und Vorwissen und in derselbigen Namben beschehen soll, allda Ihre Kun. W. gleichfalls vonwegen allerlei dieses Kunigreichs Notdurften etliche Personen aus den obristen Landofficieren und behmischen Räthen bei sich haben werden.

Und da es sich zuetrüege, dass Ihre Kais. Mt. aus diesem Kunigreich verreisen sollten, haben sich alle drei Stände dahin verglichen, dass vier taugliche Personen aus diesem Kunigreich, zwo Herren und zwo Personen aus der Ritterschaft, für Räthe, deren sich Ihre Kais. Mt. mit den obristen Landofficieren und Rechtsitzern, denen auch alle drei Stände bei diesem Landtage hierzue volligen Macht und Gewalt geben, vergleichen wurden, sollen erwählet werden, weliche wesentlichen an Ihrer Kais. Mt. Hofe und bei Erwägung und Expedirung allerlei behmischen Sachen wären, denen alle drei Stände ihre Bezahlung zu derselbigen Underhalt, wie sich die obristen Landofficierer und Rechtsitzer mit ihnen derhalben vergleichen wurden,. zu reichen schuldig sein werden.

Und nachdem die Kunige zu Beheim sich in dem gemeinem Landesprivilegio dahin verbunden, dass dieselbigen wie an die Landambter geistlich und weltlich also auch ihren Hof mit Beheimen ersetzen wollen;. derowegen so seind die Stände zu Ihrer Kais. Mt. der underthänigisten Hoffnung, wie dann auch Ihre Kais. Mt. soliches versprochen; Ihre Mt. sowohl die Kun. Würde werden zu Ersetzung der Rathsstellen und aller andern Hofämbter, weliche umb Ihrer Kun. W. Person sein müessten, Personen Herrn- und Ritterstandes behemische oder aus den andern zu diesem Kunigreich geliörenden Ländern Personen fur andern annehmben und dieselbigen mit Underhalt genädigist versehen lassen.

Was aber das Kunigreich Ungern anlangt, demnach die Stände bei Ihrer Kais. Mt. sich dessen nicht wenig beschweret, seintmal Ihre Kun. W. auch Kunig in Ungern, damit sie nicht dardurch mit often Contributionen, deren sie vonwegen desselben Kunigreichs nicht pflichtig und sonderlichen uber ihr Vermögen möchten beschwert werden, und aber Ihre Kais. Mt. sich hierinnen gegen den Ständen gnädigist erkläret, dass dieselbe guete Wissenschaft haben und wohl ingedenk sein, dass alle die Contributiones, weliche Ihrer Kais. Mt. von den Ständen bisher geleistet worden, aus keiner Pflicht, sondern lauterm freien gueten Willen, wie soliches Ihrer Kais. Mt. den Ständen hierüber gegebene Revers weitläufiger ausweisen, erfolget und Ihre Kais. Mt. noch bishero soliche Hilfen keiner andern Gestalt nicht ersuechen, auch nicht dahin soll verstanden werden, dass die Stände dieser Kron ermeltem Kunigreich Ungern Hilf zu leisten je verbunden und schuldig sein sollten: derhalben da sie etwan ohne Gefahr mit ihrer Hilf zu ermeltem Kunigreich als dieselbigen, weliche darzue, wie gemeldet, nicht verpflichtet, nicht gelangen möchten, dass doch ihnen soliches, als hätten sie ihren Herrn verlassen, nicht zugemessen werde; wofern aber jemals so wichtige nothwendige Ursachen fürfallen wurden, dass Ihre Kun. W. von wegen Fürsehung des Kunigreichs Ungern Gefahr, weliches auch diesem Kunigreich zu Nutz und Wohlfahu gelangen wollte, aus diesem Kunigreich verreisen wurden müssen, dasselbige stehet bei Ihrer Kun. W. Macht und Wohlgefallen.

Und demnach auch diese der Stände Beschwerung Ihrer Kais. Mt. furgetragen worden, dass weiland Kaiser Ferdinand seligieter Gedächtnuss in seinem Testament die gewisse Anordnung gethan und auf Ihre Kais. Mt. ein jahrliches Deputat, als zu 10.000 Schock meissnisch Ihren Fürstl. Durchl. Erzherzog Ferdinanden und Erzherzog Carln zu reichen, gelegt habe, weliches Ihre Kais. Mt. zu thuen und den kunftigen Kunig zu Beheim mit solicher Beschwerung ohne Vorwissen und Bewilligung der Stände zu verbinden nicht Macht gehabt, wie dann auch die jetzige Kais. Mt. als Kunig zu Beheim soliches Deputat zu reichen nicht schuldig; derowegen Ihre Kais. Mt. sich gnädigist verwilliget, dass Ihre Mt. auf die Mittel und Wege wollen bedacht sein, damit soliches ohne dieses Kunigreichs Nachtl und Beschwer sein, dasselbig hinfür abgestellt und in kunftig nichts dergleichen furgenomben werden solle.

Betreffende aber den Schuldenlast, darvon Ihre Kais. Mt. in etlichen Landtagspropositionen, wie dass dieselbigen von wailand Kaiser Fridrichen, Kaiser Maximiliano und Ferdinando seligister Gedächtnuss herrühren, Meldung gethan und von den Ständen zu Abzahlung derselbigen Hilfe begehren, anlangt, können die Stände vermerken, dass derselbigen Schulden nicht ein geringer Anzahl und dieselben mehrern Antheils auf Ihre Mt. zu bezahlen sein geschlagen worden; jedoch sein die Stände zue Ihrer Kais. Mt. der underthänigisten Hoffnung, Ihre Mt. werden die Abzahlung derselbigen Schulden auf Ihre Kun. W. und dieses Kunigreich, weliches den Ständen beschwerlichen sein wollte, nicht legen, insonderheit weiln Ihre Kais. Mt. selbs genädigist zu erachten, dass die Stände soliche Hilfen zu Abrichtung mehrgedachter Schulden aus keiner Pflicht, sondern allein auf Ihrer Kais. Mt. genädigistes Begehren und aus freiem gueten Willen geleistet, weliches auch kunftig bei der Stände gueten Willen allbeg verbleibet.

Soviel aber Ihrer Kais. Mt. genädigists Erbieten, was dieselbe Ihrer Kun. W. zum Besten im heiligen Reich und anderswo zu handeln Furhabens sein, anlangt, darumben vertrauen Ihrer Kais. Mt. die Stände gehorsambist und tragen keinen Zweifel, was Ihre Mt. der Kun. W. als deroselben geliebtisten Sohn zu Wohlfahrt und Bestem in was Orten es sei, erhandeln werden mügen, es werde an Ihrer Kais. Mt. genädigen und väterlichen Für sorge nichts erwinden.

Und weiln also alle drei Stände mit Ihrer Kais. Mt. in allem dem, wie obgeschrieben, verglichen, so sollen Ihre Kun. W. Kunig Rudolf den Dornstag am Tage Mathäi Evangelistae nägstkunftig, das ist den 22. Tag Septembris, in St. Veitskirchen aufm Präger Schloss altem Gebrauch nach im Namben des Allmächtigen zum Kunig zu Beheim gekrönet werden, doch dass Ihre Kun. W. zuvor den Revers, wie oben gemeldet, aufrichten und den Ständen in ihren Gewalt einstellen und die Stände des Kunigreichs wollen dies alles, was sie vorigen Kunigen auch Kais Mt. als Kunigen zu Beheim gethan, ferrer auch leisten. Gleichsfalls so wöllen sie die Steuer, wie die von Alters her bei Krönung des Kunigs zu Beheim erfolget, als den halben St. Gallenzins von ihren Underthanen einnehmben und Ihrer Kun. W. auf nägstkunftig lTartini oder vierzehn Tage darnach entrichten, weliche aber nicht Underthanen, sondern ihr Geld auf altem oder neuem Interesse oder auf Kammerzinsen haben, es sei Äbt, Prälaten, Pröbst, Klosterfr auen, Magistri, Collegiaten, Lehenleut und Freisässen, dieselbigen sollen allem dem Folge thuen und ein jeder den halben Zins, worauf ihre Briefe und Verschreibungen lauten, gleichermassen, wie oben gemeldet, geben und entrichten. Und Ihre Kun. W. sollen in den Kreisen darzue Personen verordnen, weliche soliche Steuer von den Leuten neben den Bekanntnussbriefen empfahen möchten, und ein jedweder, der soliche Steuer denen von Ihrer Kun. W. in Kreisen verordneten Einnehmbern bringen oder zueschicken wirdet, derselbige soll alsbald darneben einen Bekenntnussbrief ihnen ubergeben oder zueschicken, dass er soliches auf sein Glauben und Gewissen nehmbe, er habe sich hierinnen recht verhalten und den halben St. Gallenzins, was ihme von seinen Under thanen kumbt oder was er vom Interesse oder Kammerzinsen eingenomben, überreicht. Wofern sich aber jemands nicht also verhalten und die Steuer auf obermelte Zeit nicht entrichten wurde, auf deren einen jeden soll ein Stecken- oder Hilfbrief auf sein Guet, wie soliches in den vorigen Landtagen ausgemessen, denen von der Kun. W. in Kreisen verordneten Einnehmbern erfolgen, damit sie soliche Steuer an einem jeglichen, wer dieselbige zeitlich nicht entrichtet, bekomben möchten.

Doch wofern etwan durch Feuersbrunst verderbte Leute wären und die, weliche von neuem angefangen zu bauen oder sunsten von ihren Herren Fristung hätten, dass sie demselbigen keinen Zins reicheten oder dass unser Herr Gott mittlerweil uber Jemands Feuersnoth verhängen wurde, sollen dieselbigen durchs Feuer verderbte Leute soliche Steuer zu geben nicht schuldig sein.

Diese aber aller drei Stände dieses Kunigreichs Vergleichung und erwilligung, weliche sie auf Ihrer Kais. Mt. genädigists Begehren aus underthänigister Lieb und ihrem freien gueten Willen gethan, soll diesem Kunigreich an ihren Privilegien, Begnadungen, Freiheiten, Rechten, Ordnungen und gueten alten Gewohnheiten und Gebräuchen zu keinem Abbruch oder Zerrütlicheit nicht sein, weder an jetzo noch zu kunftigen ewigen Zeiten.

Relatorové.

Předně a nejprvé stav panský:

Pan Vilím z Rožmberka a na Krumlově, správce a vladař domu Rožmberského a nejvyšší purkrabí Pražský.

Ladislav starší z Lobkovic a na Chlumci a Jistebnici, nejvyšší hofmistr království Českého.

Jan z Valdštejna a na Hrádku nad Sázavou, nejvyšší komorník království Českého.

Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic na Ličkovč a Chomutově, nejvyšší sudí království Českého.

Vratislav z Pernštejna a na Tovačově, nejvyšší kanclíř království Českého a Jeho M. římského císaře, jakožto krále českého, rada a komorník.

Adam z Švamberka na Volši a Přindě, nejvyšší sudí dvorský království Českého.

Jan Bořita z Martinic a na Karlštejně, purkrabí Karlštejnský.

Zbyněk Berka z Dubé a z Lipého a na Zákupí, nejvyšší komrmejstr království Českého.

Jaroslav Smiřický z Smiřic na Klučově a Kostelci nad Černými lesy, J. M. císaře římského dvoru maršálek v království Českém.

Jan nejstarší z Říčan na Kosově hoře nad Humpolcem.

Jiřík Zajíc z Hazmburku a na Mšeném.

Jiřík z Lobkovic a na Liběchovicích. Potud soudce zemští.

Václav Zajíc z Hazmburku a na Strakonicích, dědičný truksas království Českého a nejvyšší Mistr převorství českého.

Jan starší z Lobkovic na Točníku, Nových Hradech a Bystřici, J. M. C. rada a president nad apelacími v království Českém.

Jindřich z Valdštejna a na Dobrovici a Kužberce, J. M. C. rada.

Jan z Valdštejna a na Sedčicích, J. M. C. rada a hejtman Menšího města Pražského.

Joachym Novohradský z Kolovrat a na Košatkách, J. M. C. rada a president komory české.

Vilím z Talmberka a na Jankově, J. M. C. rada.

Zdeněk z Vartmberka a na Buštěhradě, J. M. C. rada a hejtman Nového města Pražského.

Hendrych Kurcpach z Trachmburku a z Milče, na Ronově, Stolinkách a Lemberce, J. M. C. rada.

Jan z Šelnberka a z Kosti a na Mrači, J. M. C. rada.

Jan Šlejnic z Šlejnic na Tolnštejně a Nešvicích, J. M. C. rada a markrabství Horních Lužic landfojt.

Jaroslav Libštejnský z Kolovrat a na Petršpurce, J. M. C. rada a markrabství Dolních Lužic landfojt.

Fridrich Mičan z Klinštejna a z Roztok a na Kornhauze, J. M. C. rada.

Mikuláš z Lobkovic a na Chyšech, J. M. C. rada.

Jan Bezdružický z Kolovrat a na Záběhlicích, J. M. C. rada nad apelacími.

Adam Slavata z Chlumu a z Košmberku a na Čestíně Kostele, J. M. C. rada.

Mauric Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte a na Plané.

Krištof Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte a na Nejdeku.

Čeněk Mičan z Klinštejna a z Roztok a na Hostivaři, purkrabí hradu Pražského.

Václav Švihovský z Ryzmberka a z Švihova a na Horažďovicích.

Mikuláš Zajíc z Hazmburku a na Budyni.

Jiřík hrabě z Gutnštejna a na Ryzmberce.

Krištof starší z Lobkovic, na Bílině, Kosti a Beškovicích.

Šebestian Hasištejnský z Lobkovic a na Hasištejně.

Jiří z Valštejna a na Hostinném.

Jan Erazim z Švamberka a na Boru.

Šebestián Joachym Planský z Ziberka a na Velharticích.

Karel Krajíř z Krajku a na Mladé Boleslavi.

Kašpar svobodný pán z Felzu a na Andělské hoře.

Jindřich purkrabě z Donína a na Benátkách.

Jan z Šternberka a na Konopišti.

Mikuláš Kavka z Říčan a na Štěkni.

Jaroslav Ouštěcký z Sezimova Oustí a na Hostomicích.

Albrecht Berka z Dubé a z Lipého a na Kuřívodech.

Krištof z Valštejna a na Libštejně.

Václav z Valštejna a na Lomnicí.

Mikuláš z Říčan a na Beztahově.

Hendrych z Vartmberka a na Kamenici, dědičný šenk království Českého.

Hendrych hrabě z Gutnštejna a na Nepomyšli.

Ladislav mladší z Lobkovic na Zbiroze, Trenčíně a Lindvě.

Jiřík Bořita z Martinic a na Smečně, J. M. C. komorník.

Adam z Hradce a na Hradci a Hluboké, J. M. krále uherského komorník.

Krištof mladší z Lobkovic a na Tejně Horšovském J. M. krále uherského komorník.

Jaroslav Bořita z Martinic, J. M. krále uherského komorník.

Jiřík Pruskovský z Pruskova a na Stary - hradech, (sic!) J. M. C. komorník.

Jan Kavka z Říčan a na Cehnicích.

Arnošt Šlejnic z Šlejnic na Tolštejně a Šlokenově.

Krištof z Roupova a na Pořičí.

Jan Valdemar Hasištejnský z Lobkovic a na Maštově.

Ferdinand Švihovský z Ryzmberka a z Švihova a na klášteře sv. Prokopa a na Novém hradě.

Bohuslav Křinecký z Ronova a na Dětenicích.

Krištof Krakovský z Kolovrat a na Krakovci.

Vilím Sviták z Landštejna a na Krašově.

Václav z Říčan a na Hořovicích.

Václav Berka z Dubé a na Rychmburce.

Oldřich z Říčan a na Piňovanech.

Karel z Říčan a na Kolíně.

Václav Rychnovský z Rychnova a na Kaclířově.

Heřman z Říčan a na Vojkově.

Jan z Újezdce a z Kunic a na Kamenici.

Krištof Křinecký z Ronova a na Loučíni.

Hynek z Roupova a na Roupově.

Fridrich Maštovský z Kolovrat a na Strojeticích.

Rudolf purkrabě z Donína.

Adam purkrabí z Donína a na Žehušicích.

Jan purkrabí z Donína a na Žehušicích.

Aleš Berka z Dubé a na Bělé.

Jan Lorenc z Vejtmile a na Kostoloprtech.

Karel Mracký z Dubu a na Šemberce. Potud stav panský.

A zase tuto stav rytířský.

Burian Trčka z Lípy a na Světlé nad Sázavou, podkomoří království Českého.

Mikuláš Miřkovský z Tropčic a na Miřkově, purkrabí Karlštejnský a hejtman hradu Pražského.

Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušicích, purkrabí kraje Hradeckého.

Zdeněk Malovec z Malovic a na Kamenici.

Jan Leskovec z Leskovce, na Cerekvici a Lešně.

Adam Nebilovský z Drahobuze a na Políně.

Michal Španovský z Lisova a na Pačově, Její M. císařové podkomoří měst v království Českém.

Bernart Hodějovský z Hodějova na Lčovicích, Chotěticích a Tloskové. Potud soudce zemští.

Albrecht Bryknar z Brukštejna a na Libni nad Vltavou, J. M. C. rada a prokurátor v království Českém.

Šebestiaň Leskovec z Leskovce a na Staré Červené Řečici, J. M. C. rada.

Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic a na Pyšelích, J. M. C. rada.

Adam Muchek z Bukové a na Pičíně, J. M. C. rada.

Jiřík Slepotický z Sulic a na Libči, J. M. C. rada.

Umprecht Černín z Chuděnic a na Chuděnicích, J. M. C. rada.

Zikmund Brozanský z Vřesovic a na Brozanech, J. M. C. rada.

Jiřík Kokořovec z Kokořova na Šťáhlavech a Žlutici.

Hendrych Štampach z Štampachu a na Hostivicích, J. M. C. rada.

Bohuslav Malovec mladší z Malovic na Dřítni a Vihlavech, J. M. C. rada.

Jan Vchyňský ze Vchynic na Nalžovech a Jenči, J. M. C. rada a kraječ.

Jiřík Mel z Střelič a na Krabštejně, J. M. C. rada a místokanclíř německý království Českého.

Florian Gryzpek z Gryzpachu a na Kačeřově, J. M. C. rada.

Prokop Štítný ze Štítného na Morašicích a Tejnci.

Albrecht Kamejtský ze Lstiboře a na Vobřiství.

Jindřich Brozanský z Vřesovic na Žerotíně a Vraném.

Jan Salava z Lípy a na Oumoníně.

David Boreň ze Lhoty a na Mikovicích.

Vilím Beřkovský z Šebířova a na Beřkovicích.

Jan Koc z Dobrše a na Bystřici.

Ctibor Sluzský z Chlumu a na Tuchoměřicích.

Jan starý Žďárský ze Ždáru a na Kladně.

Jiřík Cetenský z Cetně a na Vinořicích.

Jindřich Vliňský ze Vliněvsi a na Liblicích.

Bohuslav Šlejbor z Tisové.

Přibik Miřkovský z Tropčic.

Ctibor Oudrazský z Kestřan a na Oudrazi.

Jetřich starší Vřesovec z Vřesovic.

Václav Vřesovec z Vřesovic a na Byšicích.

Sedech Dohalský z Dohalic a na Střežeticích.

Jan Jablonský z Jablonné.

Krištof Šlejnic z Šlejnic na Tolnštejně a Rumburku.

Pavel Korka z Korkyně a v Suchém Dole, na Vostrově, J. M. C. hejtman panství Dobříšského.

Krištof z Karlovic a na Červeném Hrádku, J. M. C. rada, svaté římské říše dědičný rytíř.

Mikuláš Bryknar z Brukštejna a na Zapích.

Šebestián Vřesovec z Vřesovic a na Tauchovicích.

Hendrych Kapoun z Svojkova a na Běruničkách.

Šťastný Pravětický z Pravětic.

Jan starší Vratislav z Mitrovic a na Skřipli.

Jan Ježovský z Lub a na Starém Kníně.

Jan Sekerka z Sedčic a na Lobkovicích.

Petr Baubinský z Oujezda a na Dubu.

Adam Baubinský z Oujezda a na Třebomyslicích.

Adam Loubský z Lub a na Zalužanech.

Jiřík Mašaur z Valdova a na Dobřejovicích.

Jan Černín z Chuděnic a na Nedrahovicích, kotrba (sic!).

Jan Černín z Chuděnic a na Oujezdě.

Václav Běšín z Běšín a v Ouharicích.

Jiřík Voděradský z Hrušova na Dobřeni a Sukdole.

Kištof Markvart z Hrádku a na Bělé.

Osvald Šenfeld z Šenfeldu a na Ejcovanech, J. M. C. rada a sekretář království Českého.

Mikuláš Valtr z Valtršperku a na Lochovicích, J. M. C. rada a sekretář království Českého.

Jan z Vlčkovic.

Joachym Kalenice z Kalenic a na Zručech.

Hynek Rausndorf z Špremberka a na Hrobčicich.

Jiřík Strojetický z Strojetic.

Adam Budovec z Budova a na Slatiňanech.

Albrecht Zichovec z Duban a na Liběšicích.

Jan Kapoun z Svojkova a na Bartošově.

Bořivoj Rochče z Utova a na Tejnci.

Václav Heřman z Harasova a na Housce.

Mikuláš Štampach z Štampachu.

Jan mladší Vratislav z Mitrovic a na Mníšku.

Štěpán Vratislav z Mitrovic.

Jan Chlum z Chlumu.

Václav Pětipeský z Chyš a z Egrberku a na Blahoticích.

Beneš Beneda z Nectin a na Vilímově.

Petr Kaplíř z Sulevic na Brodcích a na Naustupově.

Heřman Bohdanecký z Hodkova a na Hostačově.

Krištof Prok z Velnic, J. M.C. hejtman na Poděbradech.

Jindřich Víta ze Rzavého.

Kunata Pešík z Komarova.

Jan Libenický z Vrchovišt a na Libenicích.

Bohuslav Vojíř z Očedělic.

Jan Rut z Dirného a na Dirném.

Jindřich Dobřenský z Dobřenic a na Vale.

Jan Vřesovec z Vřesovic a na Podsedicích.

Jindřich Vojíř, jinak Saska z Vacovic a na Smilkově.

Raclav Vchyňský ze Vchynic a na Petrovicích.

Daniel Beneda z Nectin a na Přemyšlení.

Hertvík Zejdlic z Šenfeldu a na Lanech.

Jaroslav Vchyňský ze Vchynic.

Adam Dubecký z Zap a na Dubci.

Smil Myška ze Žlunic.

Krištof Robmhap z Suché a na Kopidlně.

Oldřich Želízko z [Taurového].

Albrecht Robmhap z Suché a na Lichmburce.

Smil Vliňský ze Vliněvsi a na Liblicích.

Václav Robmhap z Suché a na Vilštejně.

Jiřík Berbištorf z Berbištorfu a na Novém Tulcpachu, markrabství Horních Lužic ofrychtéř, přiznal se zaň Pavel Grimiller z Třebska, prubýř zemský království Českého.

Jan Hysrle z Chodu a na Cholopicích.

Smil Skuhrovský z Skuhrova a na Vodlochovicích.

Václav Vojslav z Branišova.

Benjamin Sluzský z Chlumu.

Karel Sluzský z Chlumu.

Zikmund Sluzský z Chlumu.

Šťastný Sluzský z Chlumu.

Jindřich Materna z Květnice.

Jan Lukavecký z Lukavce.

Jetřich Lukavecký z Lukavce.

Jiřík Vřesovec z Vřesovic.

[.... ] Vřesovec z Vřesovic.

Vilím Vřesovec z Vřesovic.

Zikmund mladší Vřesovec z Vřesovic.

Adam Hrzán z Harasova.

Václav Chotouchovský z Nebovid.

Václav Kryspek z Kryspachu.

Jan Myslík z Hyršova a na Košířích.

Ferdinand Pfeferkorn z Otopachu.

Bartoloměj Ropal z Ryfmberku.

Burian Šváb z Chvatliny.

Zikmund Karyk z Řezna.

Jeronym Hrobčický z Hrobčice.

Kašpar Grimiller z Třebska.

Jeronym Grymiller z Třebska.

Pražané a horníci i jiní poslové z měst království Českého přiznali se sami za sebe i na místě jiných.