MS. úřadních zápisův deskových s nápisem: "Červení sněmové od 1541 do 1582" v král. českém archivu zemském.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Maximilian, římský volený císař, uherský a český král, jakožto král český, pán náš nejmilostivější, na mnohá ode všech tří stavuov království tohoto na sněmích minulých J. M. C. strany obecních mnohých velikých a znamenitých věcí a potřeb. tohoto království se dotýkajících přednášení a ponížené žádosti, i také vedle jistého na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v přítomnosti nejjasnějších knížat a pánův, pana Rudolfa uherského a již také českého krále korunovaného a knížete Arnošta, Jich M., arciknížat rakouských, na místě J. M. C., jakožto krále českého, na jistý a konečný ten zpuosob snesení a zuostání, že při takovém nejprvnějším sněmu přede všemi jinými věcmi o takové obecní tohoto království potřeby jednáno, zavříno a na místě postaveno býti má, takový sněm obecní tohoto království na hrad Pražský položiti a rozepsati ráčil: jakž takové J. M. C. rozepsání a další při tom J. M. C. příčiny a potřeby J. M. předložené v spisu i oustně to vše šíře v sobě obsahují a zavírají; kdež pak všickni tři stavové takové obecní potřeby v jistých a mnohých artikulích v pilné a bedlivé uvažování před sebe vzavše a ty také J. M. C. poddaně přednesše o ty o všecky, jak ty dáleji pořád sepsány a položeny jsou, s J. M. C. všickni tři stavové jsou se snesli a konečně na místě postavili.

Tito pak někteří nížepsaní artikulové, kteříž za práva a zřízení zemské držáni býti mají, ti do zřízení zemského vloženi budou. A tak vedle toho jedni k druhým, po zavření sněmu tohoto od času v týchž artikulích vyměřeném, se chovati povinni budou. Však což se příhod předešlých před zavřením sněmu tohoto zašlých dotýče, ty vedle předešlého způsobu, pořádku a zřízení zemského k skoumání svému přivedeny býti mají.

Nejprvé což se soudu zemského nejvyššího království tohoto, v kterémž přední stolice duostojenství králův českých Jich M. jest, dotýče: J. M. C., jakožto král český, nad tím, aby týž soud zemský v své mocnosti a slávě, tak jakž předešle od starodávna držán býval, zůstal, milostivou ruku a otcovskou ochranu držeti, a když by J. M. C. příjezd do tohoto království byl v čas držení téhož soudu, pokudž nejvýš a nejčastěji možné, na důstojenství stolice J. M., což zřízení zemské tak v sobě o tom obsahuje, příkladem předešlých králuov českých Jich M. pro slavnost téhož soudu zemského a poctivost tohoto království vsedati ráčí, tak aby v přítomnosti vlastní osoby J. M. C. ten sond v vyšší vážnost uvozován byl.

Item, J. M. C. když soud zemský, tolikéž dvorský a komorní království tohoto se drží, že v ty časy nejvyšších ouředníkuov a soudcův zemských, tolikéž rad J. M. C. dotčených souduov, buďto do rady před osobu J. M. aneb v jiná místa a nicméně v nepřítomnosti J. M. C. v království tomto, skrze psaní J. M. potahovati a potřebovati neráčí, aby tíž soudové, majíce jeden každý z nich časy své jisté, zřízením zemským vyměřené, pořádně od soudcuov, vedle povinností a závazkuov k jednomu každému soudu učiněných, držáni a bez překážky předse jíti mohli, a lidé, kteříž před nimi činiti mají, dalších ztížností a naříkání, že pro takové překážky dlouho opatření v spravedlivostech jich docházeti nemohou, přestali; leč by J. M. C. a obecní zemská vysoce důležitá potřeba toho nastala, že by nikterakž možné toho pominouti nebylo. A J. M. C. i budoucí králové čeští, na soudy pořádné tohoto království a jisté vyměřené pořádky jich milostivou péči majíce, žádných poručení a zapovídání, což by proti jistým pořádkuom vyměřeným a zřízení zemskému i také povinnosti soudcuov jednoho každého soudu býti chtělo, vycházeti povolovati a dopouštěti neráčí; ale jeden každý ten soud při jeho nařízení, právích a řádích a dobrých starobylých zvyklostech, aby to průchod svůj mělo a lidé v spravedlivostech svých jedni proti druhým rovnosti užiti mohli, milostivě zůstaviti ráčí.

A Pražané všech tří měst Pražských i jiní poslové z měst od J. M. C. při tom, aby proti jich právům, řádům, starobylým pořádkům a výpověděm více poručeními překážka se nedála a vykonávání exekucí zapovídáno nebylo, také se zuostavují.

Která by pře před osobu vlastní J. M. C. sročena a ta že by toliko na díle slyšána aneb doslyšána byla a vejpověď na to před odjezdem J. M. C. z království tohoto státi se nemohla, anebo že by taková pře ještě k žádnému slyšení nepřišla: J. M. C. před odjezdem J. M. takové pře k vyslyšení a rozsouzení ne jinam než na soud zemský neb komorní, kterému by oč toho náleželo, ukázati a také, jakž prvé bývalo, podávati ráčí; a což by tím kterým soudem stranám nalezeno bylo, při tom to zuostati má, a takové všecky pře bez přítomnosti J. M. C. ne jinde, než jakž od starodávna bývalo, v zeleném pokoji na hradě Pražském, jakožto v tom místě, kdež soudové vlastní J. M. C. dvorský a komorní se drží, slyšány býti mají.

Tolikéž také i ty pře, kteréž by J. M. C. mezi osobami z obyvatelův markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Lužických před osobou J. M. sročiti k vyslyšení bez přítomnosti osoby J. M. C. poručiti ráčil, skrze nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady J. M. C. soudu komorního ne jinde než v témž nadepsaném místě, jakž vždycky od starodávna bývalo, podle práv a pořádkův jedné každé té země, slyšány býti a výpovědi na takové pře činěny i také ty, jak mezi osobami stavu království tohoto, tak i mezi obyvateli zemí k tomuto království příslušejících, vedle starobylého pořádku v registra královská téhož soudu komorního vcházeti mají. A odtud toliko a odnikud jinud lidem výpisové takových výpovědí aby vydáváni byli.

Kteréž by rozepře také v nebytu J. M. C. v království tomto z poručení J. M. k vyslyšení a uvážení buďto soudu zemskému neb komornímu aneb také nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, též radám J. M. C. soudu komorního přišly: J. M. C. takové rozepře ji v těch místech uvážené v žádná jiná místa, buď před rady dvorské německé aneb jakékoli jiné h dalšímu uvažování aneb k dobrému zdání skrze cizozemce, rady J. M. C., jak výš dotčeno, odsýlány a podávány býti nemají.

Když by která rozepře podle sročení před místodržící J. M. C. přišla a to se uznalo, že ta věc, oč by mezi stranami činiti bylo, k pořadu práva náleží, aby tíž místodržící, opatříce při tom to, jakby jedna strana k druhé v tom času až do vykonání té pře náležitě a pokojně se chovati měla, při takovém pořadu práva zůstavili a stranám tu věc, kdež náleží, k vinění ukázali.

J. M. C. rady zřízené komory v království Českém na osoby ze stavův, aby před nimi spravedlivosti své na to, čehož v pořádném držení po předcích svých jsou, ukazovaly a kladly, přidržeti ani také v jiných příčinách rozkazy osobám svobodným z stavuov činiti a k tomu, aby se před nimi stavěly a toho, což také zřetedlně ku pořadu práva náleží, se spravovaly a též nějakých oznámení očekávaly, obsýlati, nad to pak na závazky cti a víry bráti nemají.

A jakož také od císaře Ferdinanda, krále českého J. M., slavné paměti, rady z osob stavu panského, rytířského i městského nad apelacími na hradě Pražském nařízeny jsou a to pro to samo, jakž stavové tomu rozumějí, aby ode všech práv a souduov městských v království tomto i v jiných zemích sem příslušejících odvolání před ty rady a ne jinam ku právům cizozemcuov šlo a tu to rozvažováno a tak ortelové práv městských buďto tvrzeni aneb napravováni byli; ale pod tím již nastalo to, že osoby stavu panského a rytířského k slyšení a k souzení před ty rady nad samými toliko apelacími zřízené potahovány i zavazovány tu bývají, což také proti jistému pořádných souduov i také toho, když by která věc spěšného opatření potřebovala, jak a kde to náležeti má, vyměření jest, a poněvadž v takových rozepřech při soudích městských často také osob stavuov vyšších a poddaných jich se dotýče, J. M. C. to místo k apelacím zřízené osobami hodnými z stavu panského, rytířského a městského osazovati a při tom to naříditi ráčí, aby ty nic jiného než to, proč s počátku takové apelací jsou nařízeny, odvolání k nim přišlá uvažovaly a vypravovaly, jiných věcí a zvláště osob z stavu panského a rytířského k sobě nepřijímajíce a před nimi žádný aby odpovídati o to povinen nebyl; nicméně také, aby více těch slepých ortelův a naučení na otázky, odkudžkoli na ně podávané, nedávaly, neb se při tom mnozí nedostatkové nacházejí. Než jestli by v které jisté při od některého práva na ně co toho podáno a při nich naučení a dobrého zdání v tom, coby to právo na nedostatku mělo, žádáno bylo, v tom aby na povinnosti své, aby každému právu do měst, buďto v tomto království aneb jiných zemích, z bedlivého uvážení dobré zdání své oznámiti a je spraviti mohly.

J. M. C. také vedle privilegium krále Vladislava J. M., slavné paměti, kteréhožto stavové J. M. C. výpis podali, a to mezi jiným to v sobě zjevně obsahuje, že králové čeští Jich M. v knížetství Slezském i v jiných knížetstvích jakožto v Svidnickém, Javorském a Hlohovském a Opavském vrchních hejtmanuov, též v markrabstvích Lužických a v Šestiměstech fojtův, z žádných jiných národův a jazykův posazovati míti neráčí než toliko z království Českého: toho při tom zůstavovati, a když by k usazení takových vrchních hejtmanuov a landtfojtuov do kterého toho knížetství přicházelo, na to milostivou paměť míti ráčí, tak aby se podle výš dotčeného privilegium v tom žádnému ublížení nestalo.

Jakož již od některých časuov to jest nastalo, že jedni druhým v statky odumrtní neb nápadní i jinak proti jistým kšaftům a nápadům sami o své ujmě beze všeho pořadu práva se uvazují a těm, komuž by to buďto kšaftem neb nápadem náleželo, na pořad práva ukazujíc, tudy lidem k dojití spravedlivosti jich průtahy činí a nenáležité ztěžují: i aby taková neslušná věc vnově nastalá k přetržení svému přijíti mohla, na tom jsou se všickni tři stavové s J. M. snesli, kdož by se koli toho dopustil a v statek pravému nápadníku, aneb komu ten buď dskami nebo kšaftem na list mocný krále J. M. dán jest, i také komužkoli jinému bez práva sám o své ujmě se uvázal, že ten každý bude moci to na J. M. krále českého, ráčil-li by J. M. v tomto království býti, vznésti; a J. M. Kr., poněvadž taková věc brzkého opatření potřebuje, strany před J. M. sročíc, aby takovou při s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. soudu komorního vyslyšeti a výpovědí spravedlivou mezi stranami na místě a konci bez odtahuov postaviti, a pakli by za přítomnosti J. M. Kr. v království tomto k vyslyšení svému a výpovědi to přivedeno býti nemohlo, tehdy strany na soud zemský k nejprvnějšímu soudu, kterýž by po odjezdu J. M. z království tohoto držán byl, podati ráčil.

Kdyby pak krále J. M. v zemi této nebylo, tehdy takové vznešení týmž způsobem na místodržící J. M. Kr. se státi moci bude, a ten, kdož jest se takového nepořádného na škodu jiného uvázání dopustil, od týchž pánuov místodržících obeslán a v přítomnosti nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských, též rad J. M. Kr. soudu komorního, nejméně v počtu desíti osob, s stranou původní o takové uvázání vyslyšán býti má; a tu dotčení páni místodržící vyrozumějíce tomu, pokudž by to k soudu zemskému náleželo, mají tu rozepři na soud zemský, kterýž by potom nejprve držán byl, podati, a tu bez dalších odtahův (leč by hodná příčina toho, aby ještě do druhého soudu a nic dáleji odloženo bylo, na témž plném soudu zemském se nacházela) strany vyslyšeny, v čem obeslaný žádnými obranami k zdvižení se hájiti a těch užiti nemá, a výpovědí spravedlivou poděleny býti mají. A při komž by se to, že jest se tak sám o své ujmě a mimo všecken pořad práva v statek jinému náležitý uvázal, našlo, aneb že by také kdo v té věci zoumyslně, nemajíc k tomu nižádného práva, suplikoval a nic nedovedl a J. M. Kr. aneb J. M. místodržící, tolikéž soud zemský, zbytečně zaneprázdnil: ten každý vedle uvážení soudu a podle povahy pře velikosti skutku buďto na závazek cti a víry vzat aneb v věži na hradě Pražském do čtyr neděl pořád zběhlých trestán býti i také všecky škody, pro tu při vzešlé a vzaté, straně druhé dáti a navrátiti povinnen bude. A kdyby koli se trefilo a na J. M. Kr., anebo v nepřítomnosti J. M. Kr. na místodržící J. M., strany takového nepořádného v statek se uvázání vznešeno bylo, tehdy podle uvážení J. M. Kr. neb místodržících J. M. statek ten obeslanému z rukou vyňat a zatím až do rozeznání té pře jinému k opatrování poručen býti má, a tomu, kdož tak ten statek v opatrování míti bude, za práci jeho podle uznání J. M. Kr. neb místodržících J. M. Kr. z toho dáno býti, a on z užitkuov a důchoduov v čas spravování jeho se zběhlých počet tomu, komuž přisouzen bude, učiniti má. A ten, kdož jest tak nepořádně se jinému v statek uvázal, zase tím, což jest tomu za opatrování služby dáno s jinými škodami pro tu při vzatými, kteréž by před úředníky pražskými menšími desk zemských provedl, aby původovi navrátiti povinnen byl.

Než co se pak artikulův mimo to o moci, tolikéž o výtržnosti dotýče, toho při tom se, jakž o jedné každé věci zřízením zemským jest vyměřeno, zůstavuje.

Též také za to J. M. C. stavové se vší poddaností prosí, která knížetství, klášterové aneb jacíkoli statkové od tohoto království, zemí k němu příslušejících a k koruně České, cizozemcům buď vyššího neb nižšího stavu a povolání zastaveni jsou: ty aby J. M. zase vyplatiti ráčil, tak aby se meze tohoto království tudy nezmenšovaly. Pakli by J. M. C. toho sám učiniti a týchž statkův vyplatiti chtíti neráčil, tehdy aby obyvatelům tohoto království a zemí k tomu příslušejících toho, aby to od nich vyplaceno bylo, milostivě příti ráčil, tak aby pomoci i také jiné všelijaké povinnosti J. M. C., jakožto králi českému, a království tomuto, též zemím k němu příslušejícím, v čas potřeby také z týchž statkův vycházeti a se vykonati mohly, poněvadž nyníčko, dokudž jich ti cizozemci v držení jsou, takové pomoci v ničemž nevycházejí. Dále pak, aby J. M. C. takových ani žádných jiných statků od koruny České bez povolení stavův (poněvadž to předešle sněmy a zřízením zemským, s vólí králův českých Jich M., též i majestátem krále Vladislava znamenitě vyměřeno a zapovědíno jest) zastavovati neráčil.

Což se pak jiných statkův, kteříž jsou "království" jmenováni a za stolní od starodávna jmíni, a z těch na díle některým osobám z stavův prodáni i také ti buďto ve dsky zemské před shořením desk aneb po shoření vloženi, aneb jinak jakkoli k dědictví, což by se ukázati mohlo, a buďto v království tomto ležících aneb v zemích k tomuto království připojených uvedeni jsou, dotýče: toho jeden každý i s dědici a budoucími svými tak vedle toho dání, jakoby na každou tu obzvláštní věc jednomu každému relací zemská na sněmu obecním ke dskám zemským učiněna byla, bezpečně aby užiti mohl a užil. Než kdož by koli z stavův které z těch statkův zemských k užívání králům Jich M. českým náležejících zástavou toliko jistými majestáty a zápisy držel, ten každý toho vedle takových majestátuov a zápisuov na sumy i životy svědčících, pokudž ti ukazují, také užiti a vedle toho se zachovati má.

Což se erbanuňkův s okolními knížaty a potentáty obnovení dotýče, kteří by ještě obnoveni nebyli, J. M. C. se k tomu přičiniti ráčí, aby což nejdříve možné to před sebe vzato bylo a k takovému obnovení a všech erbanuňkův potvrzení přivedeno býti mohlo. A takové obnovení a potvrzení aby při dskách zemských při výpisích privilejí leželo, jestliže by kdo kdy výpisu jich potřeboval, aby též toho jako privilejí užiti a dostati mohl. K kterémužto takových erbanuňkův obnovení stavové volili jsou nejvyšší úředníky a soudce zemské, též rady J. M. C.: kdyžbykoli od J. M. C. k tomu obesláni byli, povinni jsou se dáti najíti, tak jak jest od starodávna bylo, a s nimi jakožto od stavův zmocněnými a radou zemskou ti erbanuňkové aby obnovováni a k stvrzení přijíti mohli.

Jakož také i to se přihází, že někdy poddaní lidé v městech u měšťan sklepy sobě objednávajíce, do nich z gruntuov pánuov svých peníze hotové i jiné věci unášejí aneb také k schování svěřují, a takové peníze i jiné věci tam v městech zuostávají: i na tom jsou se stavové snesli, že žádný měštěnín a obyvatel v městě lidem poddaným takových sklepův aneb komor najímati a propůjčovati, ani jinak od nich buďto na penězích neb klenotech a jiných věcech sobě k svěření přijímati nemá, a jestli by pak přes to kdo se toho dopustil a který pán čeho toho [....], že jest někdo z poddaných jeho do města kterému měšťanu něco na hotových penězích unesl a to naň provedeno bylo, aneb že by ten poddaný, leže na smrtedlné posteli, o tom oznámil, seznal a na tom umřel, komu by co toho v kterém městě donesl a za ním zanechal, tehdy pravil-li by se ten měštěnín tím nebýti povinnen, aby proti tomu přísahů to, že nic toho k sobě nepřijal a za sebou nemá a o tom, kde by to bylo, že nic neví, spravil; pakli by spraviti nechtěl, tehdy aby navrácením toho povinen byl. Než na kohož by to, že jest které ty věci k sobě od čího poddaného přijal; zjevně prokázáno bylo, ten předkem to všecko bez umenšení pánu toho poddaného navrátiti a k tomu dvadceti pět kop grošův českých pokuty pro takové přes tuto zápověď od cizích poddaných přijímání dáti a to na něm od toho práva, pod kteréž týž měštěnín přísluší, v času po orteli naň učiněném dopomáháno býti má.

Jakož se toho mnoho při všech soudech království tohoto děje, že řečníci, kteří pře od lidí vedou, tehdy na větším díle k zdvižení mluví a tudy soudy zaneprázdňují a pruotahy činí: na tom jsou se všickni tři stavové s J. M. C. snesli, kdož by koli, maje při při kterémž koli soudu k zdvižení od sebe mluviti dali, aneb řečník na místě jeho mluvil a takového zdvižení neprovedl, aby původovi té pře deset kop grošuov českých pokuty propadl a tu jemu povinen bude od té pře nálezu ve dvou nedělích pořád zběhlých dáti. Pakli by nedal, bude moci původ na něj list zatýkací od desk zemských vyžádati a vzíti a jej tím zatykačem pro těch deset kop grošův českých zatknouti dáti.

A kdež pak již i to vnově proti všemu právu vyměřenému a dobrým starobylým pořádkům jest nastalo, že osoby obecné lehké, zvláště lidé poddaní, s kterýmiž páni jich na jich nezbedná a ztížná suplikování bývajíce k soudům potaženi, na jistých J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. soudu komorního bedlivě uvážených výpověděch v ničemž přestati nechtějíc, těm dosti činiti a vedle nich se chovati zjevně na odpor se postavují, a přes to z pouhé všetečnosti a nezbednosti své proti spravedlivým věcem již rozsouzeným v jiná suplikování se dávají, tudy netoliko pány své nenáležitě ztěžujíce, z čehož nemalé zlehčení soudův a nad to pak i mocnosti a důstojenství J. M. C., jakožto krále českého, pochází, že takoví svévolní lidé obecní výpovědí krále českého J. M., panských a vladyckých (proti kterýmž žádná osoba z stavův v ničemž se na odpor postaviti nijakž pokusiti nesmí) nic sobě vážiti a jimi se spravovati nechtí: protož J. M. C. s stavy na tom se jest snésti ráčil, jestliže by kdožkoli z takových osob a z lidí poddaných výpověděm J. M. C., panským a vladyckým dosti činiti a jimi se spravovati nechtěl a těm se v čem na odpor stavěl, aby takoví přestupníci, jakž v takových příčinách vyměřeno jest, náležitě strestáni byli.

Kdež také osobám z stavův do království tohoto půjčky peněz od cizozemcův nemalé se činí a to za pořádek držáno bývá, když mnohý ten jistec statek svůj zavádí, že věřitelům domácím v tomto království napřed k záplatám jich se dopomáhá a jiní z cizozemcuov potomně teprv (ačby co statku po záplatě domácích věřiteluov zůstalo) záplaty své užívají a tak někdy pro malost statku toho jistce ani takových záplat nedocházejí: i uznávajíce stavové nad tím větší pohodlé i také, aby rovnost práva, jak k domácím tak cizozemcům zachována byla, za slušné býti, na tom jsou se snesli a takové svolení učinili, kdož by koli z cizozemcuov osobám kteréhožkoli stavů do království tohoto jakých peněz půjčil a ujištění toho dluhu podle pořádkův tohoto království k sobě přijal, že ten každý cizozemec, tak dobře jako jiný domácí a přítel k záplatě své přijíti a v tom jednostejné rovnosti a práva cizí s domácím, pokud by statku toho jistce stačovalo, užíti má.

Cizozemci, kteří se do měst království tohoto dostávají a se osazují, ti pod tím také mnozí statky pozemské kupují a ve dsky zemské, nejsouce pořádně do země přijati, sobě klásti dadí: i aby takoví cizozemci do měst podle starobylého pořádku přijímáni býti mohli, to se při tom zůstavuje; než jestliže by takový do města vnově přijatý statek pozemský koupiti chtěl, toho aby učiniti nemohl, leč by prvé tím a starobylým pořádkem při J. M. Kr. a stavích pořádného do země přijetí hledal a přijat jsouc povinnost náležitou království a zemi jako jiní učinil. Než kdož již prvé z těch vnově do měst přijatých co toho jsou koupili, ti po tento čas do desk zemských vkladu užiti mají. A také toto svolení na ty, kdož rodilí Čechové jsou, se nevztahuje. Relací, kteréž ke dskám zemským tudíž dvorským náležejí, ty tak, jakž zřízení zemské to v sobě ukazuje, vycházeti mají, však J. M. C. to tak rozděliti ráčí, která věc do kanceláře aneb do komory české náleží, aby se v to jedni druhým nevkládali.

Což se těch dávních při na soudu zemském vyslyšených a odložených dotýče: na tom jsme se všickni tři stavové snesli, aby při každém času soudu zemského držení po vzdání téhož soudu dva dni na hradě Pražském, tu kdež se soud zemský drží, nejvyšší ouředníci a soudce zemští se nerozjíždějíce se scházeli a ty pře vyhledati a před sebe je přednésti rozkázali a vážili a na ně nálezy vzdělali, a při budoucím nejprv příštím soudu zemském, jakž která pře k kterému dni vedle vyměření zřízení zemského náleží, takové nálezy vyhlašovati mohli, tak aby lidé k spravedlivostem svým přicházeli; kteréžto stavův snesení beze všeho protržení práv a soudův zemských trvati od nejprv příštího soudu zemského, kterýž držán bude za dvě létě pořád zběhlé, má. Jiné pak pře, kteréž když k slyšení přijdou, nemají se po vyslyšení dále odkládati do druhého soudu příštího, než má se na ně ihned nález učiniti, leč by toho z plného soudu zemského uvážená a poznalá potřeba byla, tehdy do druhého a nejvíc do třetího soudu se odložiti bude moci. A pakli by vždy předce příčina k dalšímu odkladu toho se nacházela, tehdy taková příčina stranám, aby se věděly čím spraviti, oznámena býti má. A tak i při jiných soudech, jestli že jsou které pře vyslyšené, aby uváženy a beze všeho dalšího odkládání spravedlivými výpověďmi na místě postaveny a poděleny byly, a při tom dále, tak jakž výš doloženo, se zachováno býti má.

My Maximilian Druhý z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, uherský, český, dalmatský, charvatský král, arcikníže rakouské, markrabě moravský, burgundské, lucemburské a slezské kníže, lužický markrabě a hrabě tyrolské. Oznamujem tímto listem sami za sebe, dědice své a budoucí krále české všem, ačkoli někdy nejjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, volený římský císař, uherský a český král, pan otec náš nejmilejší, slavné a svaté paměti, na poníženou prosbu všech tří stavův království Českého, předně pak, poněvadž toto království z daru a milosti pána Boha všemohoucího nad jiné země horami a kovy, zvláště od zlata a stříbra, v hojnosti obdařeno jest, aby ty hory tím podstatněji a snažněji zase k vyzdvižení přijíti mohly, s týmiž stavy v jistých artikulích tak dobře o vyšší jako o nižší kovy, kteréž v tomto království najíti by se mohly, obzvláště pak strany zlatých a stříbrných kovuov, v středu po květné neděli léta 1534 narovnati a smluviti se, a nad takové narovnání jim stavům z zvláštní milosti do jistých let strany desátku od stříbra kupování poněkud milost jest učiniti ráčil; a poněvadž to zřejmé a vědomé jest, že od toho času a od datum nyní dotčeného narovnání (nic se na to neohlédajíce jaké nemalé milosti a frystuňkové podle toho se jim stali) až do této chvíle netoliko málo hor se vyzdvihlo, ale také tak valně, jakž prvé někdy bývalo, obzvláštně z jiných zemí kverci v pavování hor se dávati nechtějí, skrz což hory čím dále tím více scházejí: a protož jsme z oznámených příčin, zvláště pak, aby hory tím dostatečněji vyzdviženy a fedrovány býti mohly, s nadepsanými stavy po pilném a bedlivém s obou stran těch věcí uvážení pro důležité a znamenité potřeby s počátku psaná narovnání v některých artikulích k většímu rozmnožení hor opraviti, vysvětliti a zase obnoviti dáti ráčili.

Předkem a nejprvé, kdyby se kovy zlaté aneb stříbrné v království našem Českém na číchžkoli gruntech vyjevily a okázaly, tehdy aby pán těch gruntuov kverkům, horníkům, havéřům i jednomu každému bez překážky hledati, šorfovati a pavovati dopustil. A nebyl-li by na týchž horách žádný perkmistr ustanovený, tehdy pán těch gruntuov aneb jeho úředník bude povinnen horníkuom na žádost jich šachty, doly, štoly a jiné věci ku pavování hor podle nařízení a práv horních zatím a tak dlouho, dokudž by pořádný perkmistr na těch horách usazen nebyl, propůjčovati a v tom žádného nehyndrovati, ale raději je kverky ve všem fedrovati, jakož pak každý pán gruntu vedle vyměření zřízení zemského tím povinnen jest, avšak takovým perkmistra nařízením nikterakž prodléváno býti nemá.

Však aby první příjemce, který by při pánu aneb jeho úředníku první propůjčky vedle vyměření a řádu horního hledal, při ní zůstaven byl a skrze jiné po něm tyž propůjčky žádající odstrčen nebyl.

Mají také páni gruntův kverkuom při každých horách jich vlastní huti a šmelcování a puchýře na jich kverkuov náklad v příležitých místech podle horního nařízení a obyčeje bez překážky a ztěžování postaviti a vzdělati dopustiti. Chtěl-li by pak pán gruntuov takové huti a puchýře sám na svuoj náklad postaviti dáti, tehdy jemu kverci ničímž dále a více, než jako jiným držitelům hutí, což za právo a obyčej jest, platiti nebo dávati povinni býti nemají.

A co tak od zlata a stříbra z nadělení božího uděláno bude, z toho má od nás pánu těch gruntů, na kterýchž takové hory vyzdviženy a pavovány budou, vedle předešlého narovnání polovice desátku dědičně dáváno býti, než stříbra a zlata kupování, tolikéž šlejšac z mince nám toliko a budoucím králům českým zuostati mají. Však aby stavové náš milostivý úmysl a náchylnost tak dobře k sobě samým jako k horám v skutku poznati mohli, nad to nade všecko i k tomu milostivě povolujem, aby jim stavům, na číchžkoli gruntech hory, buď že již v díle jsou aneb potomně povstanou, od naší, jakožto krále českého i potomkuov našich králuov českých, náležité polovice desátku ještě jedna čtvrt a tak bude od celého desátku tři čtvrti, počítajíc od zavření tohoto sněmu do dvadcíti pěti let, vydávána byla, ale nám a potomkům našim, králuom českým, aby ta ostatní jedna čtvrt desátku také pořádně vycházela, a po vyjití dotčených 25 let zase polovice desátku zauplna navrácena a dávána byla.

Nad to také stavům, tudíž i na jejich gruntech pavujícím kverkům povolovati a tuto další milost činiti ráčíme: ačkoli v starém třidcátého čtvrtého léta učiněném horním narovnání hřivna stříbra normberské váhy toliko po sedmi zlatých čtrnácti groších a šesti penězích českých, platiti vymíněna byla, kteréžto placení, počítajíc na pražskou hřivnu a stříbro na fejn, učiní osm zlatých pět grošův čtyři peníze české, však již dále od zavření tohoto sněmu nadepsaným stavům i na jejich gruntech pavujícím kverkům každou hřivnu stříbra fejnu pražské váhy po desíti zlatých českých, zlatý za čtyřmecitma grošův a groš za sedm peněz českých neb bílých počítajíc, a lot zlata též fejnu a pražské váhy po sedmi zlatých dvanácti groších českých dědičně placeno býti má.

Tolikéž také má i to stříbro, kteréž zlato drží, v té hodnosti, totiž lot zlata fejnu, které se v stříbru vedle próby najde, po sedmi zlatých dvanácti groších českých a hřivna stříbra fejnu po desíti zlatých a zlatý po čtyřmecitma groších českých počítajíc placeno býti. A poněvadž takové milosti předně pavujícím kverkům k dobrému se míní a někteří páni gruntův až posavád kverky v tom ztěžovati a stříbra od nich sami bráti a méněji jim za ně, než náleželo, platiti se dopouštěli, skrz což kverci takové jim dané milosti netoliko oučastni nebyli, ale takovým způsobem se více k spuštění a k zkáze týchž hor nežli k vyzdvižení příčina dávala: a protož ti, kteří hory na svých gruntech mají a to činili, aby se již dále takových věcí nedopouštěli, nýbrž od toho zdržovali a kverkům zlata a stříbra vedle nynějšího narovnání a milosti, kteráž netoliko pánům gruntu, ale také i kverkům, jak výš dotčeno, učiněna jest, do naší mince dodávati povinni byli.