A v pondělí my spolu v domu pána Šelmberka byli jsme, u pana Jana z Žerotína radu držíce, co dále činiti máme; a v tom služebník pana Španovského s listem ku panu Slavatovi přišel a toto mu přinesl napravené sobotní takto zpodtrhované, jakž tuto napsáno:

"Také, nejmilostivější císaři! kdež sme položeni byli, jako bychom ne všickni se u víře snášeli, a zvláště páni a přátelé naši, kteříž z jednoty Bratrské se jmenují: protož se vší poddanou ponížeností V. M. C. oznamujeme, že ač oni předešlých let konfesí svou V. C. M. podali a aby při ní zachováni byli, se vší ponížeností V. C. M. žádali, a my nyní této podáváme ne tak jako odpornou jejich ale v předních artikulích snášející se s touto. [In margine: "V podstatných věcech jedna s druhou. A opět jinou rukou ještě: "V B. Stefana notuli bylo takto: ale snášející se s touto, jsouce všickni za jednoho člověka, jedni druhých v pořádcích našich křesťanských ztěžovati nemíníme a nechceme. A společně jednomyslně V. C. M...."] A poněvadž až posavád při ní zůstávali, také my jich při ní zůstaviti míníme. [In margine: "Toto jest při vůli J. M. C. a ne naší".] A společně všickni jednomyslně V. C. M. poníženě žádáme, že nad námi všemi svou milostivou a, ochrannou ruku držeti, a nám, abychom v náboženství našem křesťanském volně a svobodně pánu Bohu sloužiti mohli, toho milostivě příti ráčíte, že při té obojí konfesí zůstaveni v ochraně V. C. M. budeme."

Toto pak již sme přijali a pro stvrzení toho šli ku panu sudímu, neb pro naše poslali pan Španovský a pán z Valštejna nějakého písaře od desk Rozína s tím oznámením, že oni ku panu sudímu napřed jdou, aby pan Slavata a pán z Žerotína s jinými také za nimi šli; takž to již s vděčností přijato s děkováním, objímáním a velikým se nám zakazováním, a poněvadž se prodlilo, šli do sněmu, od pana sudího a pána z Rožmberka, kterýž teprv v neděli večer do Prahy přijel, vítali a co tu o obecné dobré jednali bez pána oznámili. Co se pak náboženství dotýče, poněvadž s vůlí J. M. C. to před sebe vzali, že to sněmu zítra, dáli pán Bůh, přednésti chtějí, a aby jim pán z Rožmberka i s jinými římské strany za zlé neměli, prosili, aby oni doma pobyli oni strana pod obojí, že se sami sjíti úmysl mají k hodině šesté; tak se rozešli.

V outerý v šest hodin na půl orloje měli se sjíti, ale, jakž obyčej, sotva k osmé sešli se a tu po oznámení: souli kteří Římané aby odešli, čtli konfesí tu novou a o slova některá se nesnadili, o bytedlnost sami páni Vřesovci dva bratří dosti dlouho se tahali, pan Šebestián s jinými, že má býti bytedlnost božská, pan Václav Vřesovec s panem Chyňským že bytnost.

Po přečtení všeho čtli předmluvu, a když ten paragraf, v němž o nás zmínka, čtli, pan Slavata maje přípis toho, na čem zůstali společně, do něho hleděl a nalezl něco proměnně položeného, kdež tam Stálo, že my jich, poněvadž se ve všech podstatných artikulích s tímto naším (oni přidali jednomyslným) podávajícím..... a níže: volně a svobodně (přidali podle tohoto našeho vyznání víry křesťanské, jakž dotčeno) pánu Bohu sloužiti mohli. Vide astutiam ne podle naší konfesí ale podle tohoto našeho vyznání... Protož pan Slavata vstal a šel ku panu sudímu, na něho se domlouvaje; proč jest to přidáno a proměněno bez nich, že jinak bylo zůstáno, a protož aby to vypustili a vymazali, neučiní-li toho; že se opovídají hned vyvstanouc pryč že půjdou. Chtějte neb nechtějte vypustili to, jen aby od nich neodstupovali, a hned tu na čisto to přepisovali a na tom zůstali všickni stavové, aby ten již císaři podali na zejtří a s tím se rozešli.

V středu majíc k císaři jíti, naši nedůvěřovali těmto, poněvadž tak často proměňují, aby opět něco neproměnili a toho tak císaři nepodali, i žádali jich, aby jim ještě to přečtli prvé než k císaři půjdou. Takž učinili a když čtli, opět proměněné našli tam poslední řádky, kdež stálo prvé: a nám abychom v náboženství našem křesťanském... přidali "poněvadž se ve všem beze všeho roztrhování církve snášíme", opět toho naši nechtěli přijíti až k tomu přivedli je, aby opět to přetrhovali a znova přepisovati museli, takž již tak zůstalo a císaři v tato slova podáno:

"Také nejmilostivější císaři! kdež sme položeni byli, jako bychom ne všickni se u víře snášeli a zvláště páni a přátelé naši milí, kteříž z jednoty Bratrské se jmenují: protož se vší poddanou ponížeností V. C. M. oznamujeme, jakož sou oni předešlých let konfesí svou V. C. M. podali a aby při ní zachováni byli ve vší poníženosti V. C. M. sou žádali, že my jich, poněvadž se ve všech podstatných artikulích s tímto naším podávajícím vyznáním víry naší křesťanské snášejí, od náboženství jejich utiskati nemíníme, a společně jednomyslně V. C. M. poníženě žádáme, že nad námi všemi svou milostivou a ochrannou ruku držeti, a nám, abychom v náboženství našem křesťanském volně a svobodně pánu Bohu sloužiti mohli, toho milostivě příti ráčíte."

To ode všech stavů jednomyslně již podáno když bylo císaři, J. M. C. poručil jim panu kanclířovi povědíti, poněvadž vidí, že nezaháleli ale pracovali a toho drahně sepsali, a věci sou veliké, že potřebují bedlivého přečtení a uvážení, protož že v to nahlédnouti ráčí a potom i odpovědí na jich žádost že jich obmeškati neráčí, a mezi tím že J. M. jich napomíná, aby pilně sněmovali a na podané artikule od J. M. paměť majíce brzy odpověď dobrou aby dali, že J. M. tu v Čechách dlouho moci býti neráčí.

V tom čase my k slavnosti sv. Ducha památce tu v Boleslavi by vše, první kázání v klášteře starém měli sme, a vidúc, že veliká těsnost, strojíce se na druhé kázání i ku posluhování, v tom zbor nový kdos otevřel a lidé tam se hrnuli a my za nimi tam všedše služby Páně doufanlivě ten celý den tu sme v přítomnosti velikého množství panstva i lidu obecného vykonávali; o čemž hned v Praze zvěděli a dávajíce odpověď J. M. C. konsistoř také na nás i některé pány toužili a žalovali, čehož paměť tuto se položí.

Suplikací od konsistoře: Nejjasnější! Mezi pilnými jinými věcmi, kteréž sme na V. C. M. při nynějším příjezdu skrze suplikací naši vznášeli, o té velmi škodlivé jsme nepominuli, totiž sektě pikhartské, kteráž se vždy více a více proti dávnímu potupení a odsouzení i zápovědi vší země České a Jich M. králův českých, naposledy i proti přísným od V. C. M. pod pokutou ztracením hrdla vůbec vydaným mandátům rozmáhati nepřestává; o čež k sobě jakž od duchovních tak od světských pobožných lidí často domluvy míváme, jakž pak i těchto nynějších dnův od některých děkanův a kněží jest na nás ztížně vzneseno: kterak by dotčení odsouzení a potupení pikharté netoliko po domích, ale již i v kostelích své sektářské zapověděné schůze a posluhování u velikém počtu činili, jako předkem ve vsi Vidimi na gruntech pana Jiříka Hrzáně z Harasova, potom v arciděkanství Hradeckém ve vsi řečené Nechanicích na gruntech pana Mikuláše Pecingara, též ve vsi Štěžeřích na gruntech pana Šťastného Pravětického z Pravětic, k tomu ve vsi řečené Boharyně na gruntech dědicův pozůstalých po panu nebožtíku Jistřibském ano i v městě Turnově v jednom domě zbor sobě vnově zarazili; nad to nade všecko teď při slavném hodu seslání ducha sv. v městě Mladém Boleslavi směli sou sobě zbor z poručení slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda zavřený a zapečetěný odevříti a v něm v velikém počtu lidí vyššího i nižšího stavu svá sektářská posluhování a náboženství vykonávati, z čehož nemalé naříkání v lidu pobožném jest pošlo, vidouce jich takové smělé a výtržné s pochlebenství beze všeho ostýchání předsevzetí. I poněvadž se tu netoliko pána Boha našeho, církve svaté jeho a náboženství pravého, ale předkem důstojenství V. C. M. znamenitě a vysoce dotýká, jsme té celé a nepochybné naděje, že takové těch sektářských výtržných lidí nenáležité předsevzetí časně přetrženo bude, čehož jestliže se nestane, jest se obávati, aby toho více a veřejně nečinili a ještě o větší věci se nepokusili. Toho sme V. C. M. pro dokázání věrnosti V. C. M. a pro očištění svědomí našeho podle povinnosti naší tejna učiniti nemohli, poroučejíce tu všecku věc V. C. M. k časnému a spravedlivému opatření. Dána v Praze v pátek po slavném hodu seslání Ducha svatého anno 1575.

V. C. M. poddaní

V tom čase sklizení s polí a žeň nastala, že opět z toho sněmu se rozjeli, o obecní věci nic nezavřevše a neskoncovavše. A když bylo po žních opět císařský mandát tento vyšel v tato slova...

V paměti mám, že jste mi předešle psali, aby bylo uší nastaveno, co se bude působiti při tomto příjezdu J. M. C.: tak sem učinil a sám sem slyšel předložení sněmovní, avšak nic jiného sem neslyšel než tyto věci níže položené, že toho od stavův království Českého žádá., aby jemu tyto pomoci učiněny byly: 1, aby jemu do pěti let, od nynějšího počnouc, každý rok do vykonání těch pěti let od nynějšího po dvakrát sto tisíc kop miš. dávali a to na dary a tribut císaři tureckému; 2. aby J. M. do desíti let pořád zběhlých dávali po půl třetím stu tisíci na pomoc zaplacení dluhův něco císaře Ferdinanda a něco jeho; 3. aby J. M. 50 tisíc také dáno bylo na opravu zámků pomezních. A taková pomoc peněžitá odkud by J. M. přicházeti měla, to aby stavové bedlivě uvážili a k jistým časům a terminům skrze osoby, kteréž by z prostředku svého k tomu zvolili, shromažďovali, však nicméně aby posudní také zouplna vycházelo po pěti groších alb., císaři po 4 gr. a císařové po 1 gr. alb. Naposledy pak i toho jest doloženo strany učení svobodného a kolleje Pražské, že jakož předešlých časův stavové království Českého za to J. M. žádali, aby zase učení Pražské vyzdviženo býti mohlo, že to v své milostivé paměti míti ráčí J. M. a chce k tomu pomocen i raden býti, jediné aby stavové na to myslili a těch cest pohledali, kudy by k tomu přivedeno býti mohlo. O náboženství pak ani jedním slovíčkem není učiněno zmínky při vyhlašování sněmovním, načež mnozí čekali co bude říkáno, ale jim to vše zničelo. Co pak bude dále, toho se ještě nic nehlásá ani jaká by odpověď dána býti měla na předložení císařské; ano i to Vám oznamuji, že sem slyšel od našich některých pánův, že by se k tomu hrabalo, že by z těch pánův volencův po krajích sjíti mělo a sněm znovu rozepsán, sotva nebude-li, aby všickni páni čeští tu na sněm přijeli, ačkoli sněmování do pondělího odloženo jest. Aby pak něco zvláštního ještě kromě nahoře oznámených věcí býti a spatřovati se mělo, toho se nespatřuje, leč by z dalších jednání něco toho zrůsti chtělo; pakli by co toho bylo, Vás tejna psaním spolu s jinými dobrými přátely neučiním. O pana komorníka se panem místopísařem sem mluvil, toho pan místopísař žádá a že za všecko slibuje a se v tom za rukojmě postavuje, aby jediné pán mohl s někým rozmluviti. Já pak však, byla-li by vaše rada a povolení, já bych se panem místopísařem ku pánu došel a tomu vždy něčemu povyrozuměl, však vidělo-li by se Vám mně někoho přidati k tomu z Vašich. Ale vždy ještě pravím, bez rady boží a Vaší nic toho před sebe bráti nechci. Datum Pragae v suchou středu léta 1575.

S. D. V neděli šel sem se panem Mrázem do Slovan na kázání. Kdež když sme přišli po malé chvíli administrátor všed na kazatedlnici a přístup sobě učiniv přečetl čtení; a v tom přišed drabant císařský oznámil administrátorovi, že jest poručení J. M. C., aby hned nahoru k J. M. šel, a tak on oznámiv jaký hod slavný jest a jak jest umínil o jméních ducha svatého mnoho kázati, však že hned musí jíti k J. M. C., protož toho vykonati nyní nemůže, a málo promluviv o duchu svatém, kdo jest, šel z kazatedlnice, a já hned odtud na zámek, kdež také již byli zavoláni i Malostranský a Jilský a sv. Havelský také v počátku kázání. Ale nemoha dočkati co se bude díti, proto že Crato mne vzal s sebou a vypravoval mi, že dnes t. v neděli J. M. C. podal ty tři konfesí, kteréž jemu pán z Žerotína zanechal a že je velmi vděčně přijal a maje jíti do kostela hned s sebou jednu vzal a při mši vždycky v ní četl, a tyto svátky každý den, kdyžkoli doktor k J. M. přišel, vždycky jeho v konfesích našich čísti našel. K tomu ještě doktor řekl mi: J. M. C. pověděti mi ráčil, že bratrská konfesí také jest v Basilei tištěna a že jest v ní něco víc než v té, kteráž v Vitemberce: jemuž odpověděl, že nic o tom neví a že jí neviděl, protož mne Crato za exemplář jeden prosil. Potom když čas přišel nešporu tolikéž ku panu Kobylkovi přišel sem, kdež také i pan Malovec s jiným panstvem přišel a s chasou rozličnou, tak že zpívání jejich bylo tak tiché, že se po ulici rozlíhalo a dům otevřený, tak že šel kdo chtěl až jich všudy plno i po pavlačích bylo, a nemálo i Mikulášenců, a tak svobodně se to dálo, že nevím co o pokoutnosti nebo soukromnosti praviti, zase tolikéž s houfem domů se valili jakoby již přeskočili; a ač sem k opatrnosti napomínal, však málo sem zejskal, nic však nebylo od žádného slyšeti než toliko to, že J. M. C. těm čtyřem kněžím, kteříž ráno byli povoláni, přísně přikázati ráčil, aby lidu nebouřili a o těch artikulích v sněmu sepsaných a podaných J. M. aby nic nekázali a sumou žádného nic nedotýkali, než slovo boží kázali. To zavolání kněží i poručení císařské bylo divné mnohým a nám užitečné. Já, dáli pán Bůh, v pondělí tím zážeji zde budu a na čem to, což se dnes zběhlo, bude, oznámiti, budu-li míti po kom, neobmeškám a to, což ste v psaní svém poručili, jim předložím, nebo nyní z našich mimo pana Karla a pana Sluzského a Kamenického není žádného, protož to do pondělka odkládám, poněvadž se slyší, že ta odpověď ne tak brzo bude dána, nebo to podání na divné průby se dostalo. Pragae, v pátek před sv. Trojicí 1575.

S. D. Poněvadž naši dnes se rozjeli, já taky strojím se dnes do Čičovic dohlídnouti a zejtra, dáli pán Bůh, na Tuchoměřicích zbor míti, potom v pátek tím dříve zase zde býti a to proto, nebo stavové se na tom snesli bohdá J. M. C. za odpověď žádati; aby dotud tento posel čekati měl, nevidělo mi se, nebo do té chvíle zase navrátiti se bude moci, abych Vám potom oznámil co dál bude. Nyní na ten čas od té chvíle, jakž sem Vám předešle psal, toto jisté jest, že J. M. C. ty artikule od strany pod obojí poslal do Říma ku papeži, poslal také i kurfirštovi saskému, administrátorovi Malostranskému, jesuitům, až také i panu komorníkovi a to s tím vzkázáním, jestliže co pan komorník ví lepšího, tedy aby ukázal a není-li o mnoho, tedy aby nebylo o nic a tohoto aby nemakuloval a různice nedělal, ale k svornosti a ku pokoji aby sloužil. Přišly noviny z Říma vlašsky psané, že reformací v jistých artikulích sepsaná do Říma přišla a že se na těch artikulích nyní sedí, a tak se vidí, že nebude velmi brzy odpověď na to dána; dáli pak J. M. prvé odpověď čili nedá, o tom se věděti nemůže. Těchto dní pan hejtman Nového města Pražského všelijak o to se přičinil, aby ti sepsaní artikulové přede vší obcí čteni byli, a již bylo i na tom zůstáno a artikule na rathouze měli, ale jakž se to doneslo J. M. C., hned přísně zapovědíno, aby nebylo čteno a tak z toho sešlo. Včerejšího pak dne administrátorové s konsistoří suplikovali J. M. C. žádajíce pro pána Boha, aby Pikhartům bouřka zastavena byla, nebo po krajích nyní svá scházení mívají a se zdvihají, a strach aby nepřišlo k tomu jako sou léta 47 učinili a bouřku v této zemi vyzdvihli, tak i nyní toho se nestalo a že v Boleslavi Mladém již zbor zapečetěný otevřeli a v Nechánicích taky a praví, že do kostela chodí, protož nebude-li brzkého opatření toho, že bez válek hrozných nebude a jiného mnoho. Chtějí tomu někteří, že ta suplikací byla vážena od rad císařských, nebo od jitra samého dlouho na tom seděli nejvyšší ouředníci a potom k 14. hodině teprva do sněmu šli, a tu hodinu poseděvše na tom, což i tyto předešlé dny jednali totiž o partity, kdo by na ně půjčil, aby ztratil čest, hrdlo i statek. I ráčil J. M. C. v tom pro stavy poslati, aby k J. M. přišli, což se i stalo; a přišedše tam, oznámil skrze pana kanclíře, že u příčině tři věci sou, proč povoláni, 1. že poselství jest u J. M. od kurfiršta saského, kterýž žádá za to, aby knížetství Foitlandské pod léno prodáno bylo jemu i dědicům mužského pohlaví jeho, a při tom svůj soud oznámiti ráčil, co by na něm bylo, že svoluje, avšak bez stavů nic učiniti nechce; 2. že kurfiršt brandenburský také své poselství má a žádá, aby jemu ti dva zámkové, kteréž drží v knížetství Lužickém, za dědičné puštěni byli, tu tolikéž svůj soud oznámil; 3. aby na předložené artikule od J. M. pamatovali, a poněvadž se blíží žeň, aby brzy zavírali a k hospodářství svému pospíšili. Na to dána odpověď od pána z Rožmberka: že dáli pán Bůh v pátek o to společně rozmluví, nebo zejtra bude svátek, a potom co nejdřív možné J. M. odpověď dáti chtí. A s tím propuštěni jsouce dolů se rozešli a rozjeli. Pravil mi pak pan Karel, že stavové se snesli na tom, aby, dáli pán Bůh, v pátek nejprvé, nežli se co jednati bude, k J. M. došli a za odpověď na artikule podané aby žádali, poněvadž na tom zůstáno jest od stavův, aby se v žádné svolování nedávali, leč J. M. jim odpověď dáti ráčí a leč bude o víru srovnání. A tu co se bude díti, budu-li míti po kom, oznámím Vám.

Strany toho otevření zboru v Boleslavi, velmi bouří vůbec, pan Hendrych Kapoun nejvíc a pan Libeňský a Sekerka, a že se to proneslo, co sou Bratří, že sou se hned báli, že bouřku v zemi učiní, a jak sou je podvedli a ošidili a to velmi ne patrně, protož že tomu, což již do předmluvy vloženo o Bratřích, nikoli že nepovolují, ale aby to vymazáno bylo o to se puntují, a sumou všickni chtějí k těm artikulům přistoupiti beze všech odporů, toliko ten paragraf o Bratřích aby byl vymazán. To máte mezi rytířstvem hlasy. Vůbec pak takové lži sou, že nemíním psáti, praví, že Pikhartů v Boleslavi bylo patnácte tisíc a samých kněží bratrských bylo o třinácte stolů a že jest jich již v Čechách šedesáte tisíc; rozprávějí také, že již pán z Žerotína, kterýž zbor otevřel, jest od císaře obeslán, aby se toho spravil, proč to učinil; a sumou žádného konce klevet a rozličných lží není, protož nechci Vás tím zaměstknávati, ale to co sem slyšel od těch, na nichž něco záleží, napíši. Pán z Rožmberka když pan Krajíř pánu oznámil, že zbor nový otevřeli, řekl k němu: "Však ste prvé svobodně chodili, nevím, abyste tím co zhřešiti měli; než to jest mi věc nejdivnější, že Bratří v tak velikých pokušeních předce svůj řád vedli a že zde v tomto království tak mnoho jich měli, čehož bych se nikoli nenadál," to pán z Rožmberka. - Doktor pak předce těší a císaře každého dne s naší konfesí obírajícího se býti praví, a o to, že zbor otevřín, abychom se nic nestarali a ta věc jest snadná k vymluvení; děkuje Vám velice z té konfesí bazilejské a že se Vám chce rád odsloužiti slibuje. Vůbec zde hlas jest, že Poláci volili za krále císaře, a jiní praví, že papež poselství své do Polsky poslal s tím rozkazem, aby žádného z domu Rakouského nevolili a učinili to, že na ně klatbu vydá, ale doktor ještě o tom nic neví. V Nidrlantu princ z Uranie všecken Brabant podmanil a králi odjal. Pragae v středu před božím Tělem léta 1575.

S. D. Jakž sem dnes se panem Sluzským na hrad Pražský přijel, nalezl sem pana Švihovského, kterýž s zármutkem vypravoval mi, že Bratr Jakub se velmi zle na zdraví svém má a že dnes ráno k Vám naschvál posla vypraviti rozkázal, může-li jak retován býti jakým lékařstvím; protož o tom psáti zanechaje, co sem mohl dnes přezvěděti, to Vám oznamuji. Předně dnes předneseno před stavy, což před včerejškem J. M. C. žádati ráčil, ale poněvadž na počátku sněmu na tom zůstáno, aby nejprvé o víru snešení bylo a potom o obecní a císařské věci až i cizí aby jednali, protož strana pod jednou zejtřejší den sobě obrala, aby oni pod jednou také ty artikule viděti, slyšeti i souditi mohli, a rozkázáno všechněm pod obojí přijímajícím dole zůstati a teprva v pondělí nahoře se postaviti, a potom chtějí J. M. C. stavové za odpověď žádati. Mimo to nic tak nového není, kromě že se neumenšuje rocení proti Bratřím, ale čím dále vždy více roste a teprva se rozsuzuje to, co jest Bratřím puštěno, pravíce: že nemohli Bratří více osvobozeni býti nežli již tím paragrafem osvobozeni sou a že to musí jináč býti, by nevím co bylo. Z kterýchžto mnohých řečí zdá se, žeť ještě rozliční štusové přijdou na nás. Quare estote memores nostrorum in precationibus vestris rogamus. Bene valete. Pragae v pátek po božím Těle anno Domini 1575.

Ačkoli pominulého téhodne bylo na tom zůstáno, aby jako dnes žádáno bylo J. M. C. za odpověď, ale však pro nedání odpovědi od strany pod jednou, co se těch artikulů dotýče, kteréž ještě všecky nepřečtli, odloženo jest toho do středy, a dnes toliko co se dotýče těch kurfirštův ohledáváno bylo, jaká by měla odpověď na to dána býti, i poručeno některým privilegia přehledávati pokud mohou to učiniti a takové knížetství a statky od této země odciziti. Při tom také některé osoby voleny, aby práva městská přehlédly, aby se s zřízením zemským nepotýkala, a jsouť i naši pan Vliňský a pan Sluzský v to podrobeni. Co se pak nás dotýče, předce se proti nám bouří a rotí, původ všeho jest pan komorník, ten některé k sobě z pánů připojil, jako pána z Kolovrat a jiné, o nichž se ještě neví, ale brzy se zví, kteříž podali J. M. C. suplikací, jejížto toliko počátek posílám, nebo nebylo možné více přepsati, neníť jí ani polovice, v níž při konci Bratří znamenitě dotýkají, a podepsáno bylo v té suplikací takto: "panstvo, rytířstvo a Pražané." Při té suplikací podali také i spis, v němž ukazují, jakby měla konsistoř obnovena býti a jak od starodávna bývalo a sněmy stvrzeno jest. Ale to nyní vše strana pod jednou v rukou svých má a podle toho se posmívá, pravě, že mezi sebou sou nesvorní a strach, že nic neobdrží, a že sou oni to dobře věděli, že všickni pod obojí nejsou jedno; a tak se již vidí a souditi může, co za tím půjde, že něco hrozného. Luteriáni se sobě vespolek zavazují, nepovolí-li císař k těm podaným artikulům, aby hned domů jeli, někteří z Čechů aby ouhrnkem se k Bratřím obrátili a pana komorníka s konsistoří vyvrhli, zvláště některá to města mluví. A tak nyní všecko co napaté stojí, očekávajíce, jaká bude odpověď císařská, s kterouž císař nevelmi kvapí a odkládá, nicméně často napomíná, aby o artikule J. M. jednali a zavírali, ale tam Čechové nikoli nechtí. Datum v Praze v pondělí po sv. Bonifáciu léta 1575.

S. D. I myť se s Vámi srovnáváme a vždycky da pacem Domine žádáme, vidouce zvláštní nyní příčiny více k nepokoji nežli ku pokoji. Tak se zdejší věci divně pletou, že nesnadno jim vyrozuměti a ovšem k jakému konci a cíli to vše přijde, věděti. Včera týden u říšského kanclíře doktora Webera co jest se přihodilo snad víte, kterak pan Kryspek s doktorem Melem o víru užívali pohlavků místo důvodů, pročež oba dva na závazek vzati a posavád zůstávají, nikam dolů s hradu Pražského sjíti nesmějíce. Ta věc nemálo pominulého týhodne sněm zdržela a zejtřejšího dne opěty v sněmu o tom mluviti stavové dnes sobě toho odložili.

Dnes pak pan Zdeněk z Vatmberka, hejtman Nového města Pražského, svolal všecku obec na rathouz, toto již potřetí a oznámil, že z poručení J. M. C. to učinil a to proto, aby dali odpověď: přistupují-li k těm artikulům od stavů J. M. C. podaným a pominulého týhodne jim přečteným, kteřížto artikulové toliko od Luteriánů a od Bratří Boleslavských a Pecinovských a Kalviniánův sou podáni a jsou věci nové, J. M. C. pak úmysl ten není, aby co ráčil proměňovati v náboženství, ale že na tom býti ráčí, aby při starobylých pořádcích a náboženství prvním zachováni býti mohli všickni. Na tu páně hejtmanovu řeč ouřad odpověděl takto: "Nedejž nám toho pán Bůh, abychom měli co jiného před sebe bráti nežli to, na čemž sou se všickni tři stavové snesli a v jistých artikulích J. M. C. sou podali, protož my, jakož sme prvé k tomu přivolili, tak předce při tom stojíme a státi míníme"; jimž pan hejtman odpověděl: "Toto svolání nestalo se pro vás, poněvadž vy nahoře slyšeli ste to, ale pro obec, kteráž o tom, jací sou artikulové, nevěděla," i řekl ouřad: "Tedy nás tu není potřebí," a s tím šli ouřad z rathouzu dolů, a z obce což bylo čačtějšího s nimi. A tu potom pan hejtman mnoho namlouval obec, aby od těch artikulův odstoupili a k těm artikulům, kteréž nejvyšší pan komorník sepsal, jim přečísti je rozkázav, rozličnými pohrůžkami přinucoval, až tu hned jednoho, kterýž mnoho mluvil, že nenáleží od toho, což všickni stavové zavřeli, odstupovati, kázal do vězení vzíti, a on ku právu se volal a podle práva všudy dostáti sliboval a nad kvaltem a mocí naříkal, předce však jíti musil, až v tom i v lidu divný rumrejch povstal a všickni proti panu hejtmanovi byli, z čehož naň přišla bázeň, až se třásl, a zase vypustiti toho měšťana kázal a po té nemnoho se na rathouze meškal, ale dolů pospíšil, dav jim tu odpověď, že J. M. C. oznámiti chce, že chtějí při starobylých pořádcích zůstati. A oni: že při artikulích, zvolali. On zase: Tedy nechcete při zákonu Páně? I zkřikli: Nic jináč než podle zákona Páně a artikulů podaných. A v tom se pěkně rozešli. Všecko pak to, což i prvé pominulého týhodne dvakráte a dnes potřetí co se stalo, tejno býti nemohlo, o čemž zvěděv pan sudí šel k J. M. C. a o tom, co se děje, oznámil a bylo-li by to s J. M. vůlí na to se dotazoval. Načež J. M. odpovědíti ráčil, že o tom žádné vědomosti míti neráčí. Čemuž, co se to děje, mnozí nadiviti se nemohou. Pan hejtman směle slovem císařským vše činil a tuto J. M. tomu odpíral. Ale znáte jisté praktiky vlašské, a v pravdě se to našlo, což David praví: Nedoufejte v knížatech, marnéť jest jistě, nebť sou náchylni také k mnohým pádům. Jižť jest jiné mysli i vůle císař než prvé, napil se z koflíku té nevěstky babylonské, rád by byl rozdvojení, aby příčinu měl nepovolovati k tomu snešení. In summa o císaři co jest a co myslí, těžce se kdo domysliti může. Rozumějí tomu také stavové a zvláště Luteriáni a spolu se sobě zavazují, jestliže J. M. C. neráčí dovoliti těch artikulů; aby hned každý domů jeli a nic nesněmovali, ovšem nesvolovati a jižť sou mnozí na poskoku. Mezi tím divní hlasové od papeženců a zvláště jesuitů, hrozíce krvavou lázní pařížskou, tak že v mnohých divná domnění to způsobuje; až dnešního dne o to v sněmě mluveno bylo za příčinou tou, že této noci na klášteře sv. Jakuba, kdež mniši všecko Vlaši sou, po třikrát zvoncem návěští dávali a na Malé straně někdo z půl háku střelil. Pročež hned z sněmu poslali k mnichům staršího Starého města Pražského, aby místně přezvěděl, co to bylo? I přišel zase s takovou odpovědí: že poně zvoník byl ožralý a že nevěděl co dělá z opilství. Přijatoť jest to, však proto s podezřením.

Strana také pod jednou již svou odpověď ve čtvrtek dala J. M. C. na ten rozum: poněvadž se jich tu nedotýče a oni při svém náboženství mohou volně zůstávati, že se oni v ty věci, kteréž druhé strany sou, tříti nechtí, ale o to o všecko dobrý pokoj míti, a zjednají-li co sobě stavové pod obojí, že jim toho, jako svým milým pánům a přátelům, rádi přejí.