Mi charissime frater! Jest tak mnoho těch klevet u nás, že nevím, kdo by je stačil vypsati, anobrž některými Vás zaměstknávati za neužitečné soudím, něco málo toho, což v pravdě jest, ponavrhu. Osoby volené 6 z panského, (i z rytířského, 4 z Iražanů k tomu, aby s J. M. C. mluvily od stavův 1. o pověsti zlé, kteréž o nich se roznášely i v J. M. vnášely, kterak by měli někteří z nich mluviti když by jim J. M. ráčil těch artikulův potvrditi, že by chtěli se v krvi jezuitův i konsistoriánů koupati, což pouhá lež jest, 2. o kázání bouřlivá na ten smysl činěná, zvlášť od Franty na hradě Pražském učiněné velmi jizlivé; v němž dotýkal, že sobě novou víru sepsali a snad také nového císaře a nového papeže budou chtíti míti, což se k těžkostem schylovalo, o čemž zdá mi se, že sem Vám psal, 3. aby žádaly za odpověď, aby jim ji J. M. ráčil dáti a nemeškati. Ty osoby o ty věci s J. M. mluviti mající v středu teď pominulou před J. M. C. byly sou a oznámily ty artikule J. M. slovy obšírnými ode všech stavův jednomyslně, načež jim odpověď dána velmi laskavá: 1. strany falešné zprávy o jezuitích a mytí rukou v krvi jich, 2. strany těch kázání hanlivých, že je v tom J. M., jakž se očišťují, přijímati ráčí... (Ostatní jako v listu předešlém doslovně.) A proslýchá se, že by nějaké poručení z Říma přišlo, v němž by oukladové hrozní býti měli, tak že i mne někteří vystříhají, abych na světlo nemnoho se vyskytoval, ale, díka pánu Bohu, pomním na Páně řeč: nebojte se těch, jenž mají moc tělo zabíti. Přijeliť poslové J. M. z Polsky v středu Váš pan soused a poň s sebou nic více než naději nepřinesli. A přijel též i Nisský biskup. Někteří strašliví praktikáři, něco že by se mělo divného dnes i zítra státi a snad k Paříži podobného, hádají; ale u mne to sou směšné praktiky, není baracht konce, a já řekl, že Vás tím nechci zaměstknávati, což potřebnějšího a pravého tu historii sem Vám vypsal bez výkladu, máte rozum viděti co se děje a jak čert silně dobrému překáží a Bůh proti němu při vede. Stýskáť se mnohým již tak dlouho tam býti, já nevím co jiného činiti než posly k našemu nebeskému králi sláti, aby sám to vše k výbornému cíli ráčil přivésti a od něčeho hrozného zachovávati, Onehdyť se mrzce někteří poroubali Vlaši s některými pány, snad víte. Náš pan Kurcpach byl velmi nemocen; trochuť se lépe již má, a Váš pan Berka že umřel, bezpochyby víte, toť za ono.... My vždy z daru božího všichni živi sme a pracujeme ve jméno boží s očekáváním jako ovce vlkův k sežrání divně roznícených. Pomnětež na nás před Hospodinem. Všichni moji Vás salutují. Valete optime. Datum v sobotu po sv. Janu 75.

S. Když soboty pominulé na tom zůstáno bylo, aby hned s neděle všickni stavové k J. M. C. šli a J. M. žádali: poněvadž již žeň se přibližuje, aby od této příští středy přes týden rozjeti se mohli a potom v pondělí po svatém Vavřinci zase se sjeti, a v tomto téhodni aby ty obecní artikule zavřeli a prvé nežli odjedou J. M. k uvažování aby podali, a při tom, poněvadž jest společné stavův snešení, aby nic nebylo zavíráno, ovšem J. M. C. podáváno, leč ten artikul o náboženství na místě postaven bude, protož aby J. M. žádali za odpověď na ty artikule podané strany náboženství; když, řku, to vše d pondělka odloženo bylo, tedy B. V. Preys prosil, abych na Nížburk předce dojel, že je posluhováním ubezpečil, a sám jel na Dubeč a já na žádost jeho na Nížburk, a což náleželo, spravil sem. Byl tam také pan Vimberg a pravil, jak paní hejtmanová Karlštejnská žádostiva s Vámi mluviti, a že tento tejden strojí se do Prahy, bude-li moci se shledati a že by ráda sama s Vámi mluvila, nebo pan Václav z Vřesovic tak ji naplnil divnými řečmi a zprávami, že prý chudina již neví co má činiti. Přijev pak já odtud včerejšího dne ráno, hned mi zpráva dána, že B. V. Preysa v neděli nemocného přivezli a že leží u Kadeřávka; ihned sem tam došel a nalezl sem jeho velice sobě stejštícího na zření, pravili, že poně celou noc nespal. Dáváť jemu lékařství doktor Michal, než ještě i nápoje i klistyry i pytlíky nemnoho prospívají, předce žádného pokoje nemá, pán Bůh ví, jak dále s ním bude. Navrátiv se potom od něho do hospody, páni naši staří přijeli shůry a oznámili, že podle sobotního zůstání tak učinili a všickni stavové u J. M. C. byli, a po předložení těch dvou artikulů J. M. ráčil odpovědíti: "Co se dotýče vašeho rozjetí, chceme na to pomysliti a brzy vám odpověď dáti, bude-li to moci býti. Strany pak artikulův o náboženství odpovědi na ten čas dáti nemůžeme, nebo artikule ty rozeslali sme v ta místa, kdež by váženi byli, a až posavad odpovědi odevšad nemáme, ale jakž odpověď dosáhneme, meškati my nebudeme." Co pak stavové učiní prvé nežli odpovědi dostanou, podadíli artikulů obecních či nepodadí, to se tento tejden zví. Na ten čas není co jiného psáti, leč to, že v pátek minulý všickni Vlaši, kteříž nejsou při dvoře, z Prahy pod hrdlem jsou vypovědíni, a to velmi přísně se dálo skrze heralty s trubači císařskými i bubeníky; a. netoliko Vlaši, kteříž by nevyšli, trestáni na hrdle budou, ale také i hospodářové, kteříž by je přechovávali. S tím bene valete. Datum v Praze naspěch v outerý před svatým Pavlem a Petrem.

S. Předešle sem Vám oznámil, že v outerý nic nesněmovali; v středu pak počavše něco o žebráky, potom žádost kurfirštů před sebe vzali, a majíce vypsaná nadání a závazky z majestátů na tom se snesli, aby ukázali to J. M. C., což ihned učinili a tu pán z Rožmberka dlouhou řeč učiniv, kterak netoliko všickni stavové království Českého ale také i J. M. Kr. se zavazuje zvláště v buli císaře Karla, kdež takto stojí: "Žádný nemá netoliko odcizovati nic od království Českého ale ani zastavovati, pakli by to který král český učinil, poněvadž na J. M. Kr. tělesné pokuty jíti nemohou, tedy aby jmín a držán byl za křivopřísežníka; z stavův pak radil-li by kdo k tomu, tedy aby ztratil čest, hrdlo a statek, a rod jeho všecken z země ven jako lotři a zrádci aby vyhnáni byli," protož že nevědí pro takové pokuty co k tomu říkati. A když J. M. ráčil se dotazovati, co pak činiti? tedy odpověděli: že hned ani raditi k tomu nic nemohou, ale J. M. k uvážení že toho podávají, poněvadž tak dobře J. M. jako jich se dotýče, a s tím propuštěni.

Včerejšího pak dne nic nesněmovali, ale strana pod jednou byla u císaře i s kněžími, nebo přišlo poselství již od papeže s odpovědí, v kteréž nikoli nedopouští, aby měli ti artikulové dovoleni býti, nebo bylo by to proti sněmům a starobylým pořádkům ano proti přísaze královské, kteráž učiněna jest toliko straně pod jednou a pod obojí a ne Pikhartům. Nad to nade všecko ráčil J. M. C. poslati do měst, aby ti artikulové čteni byli, povolují-li všickni k tomu, in summa všelijak se hledá rozdvojení. Povolávání pak hospodářů na rathouz na Starém městě bylo proto, aby zvěděli, kdo mají jaké Vlachy v svých domích a kteřížkoli nejsou dvořané, aby je vybyli. Dnešního dne připravovali obecní artikule a na čisto přepisovali, kterých se strojí podati císaři prvé nežli odjedou, a tak napsali jich až do desíti. A v tom J. M. ráčil poslati pro stavy, aby přišli nahoru, což jakž učinili, tedy ráčil J. M. oznámiti, jak bedlivě rozsuzoval žádost kurfirštovu a naposledy že to našel, že pod léno dáti není odciziti, a on toho žádá, aby pod léno puštěn byl Fojtland, a ukazoval, že jest to bývalo a ty pokuty v majestátích zapsané že se na ty nevztahovaly, a tak potom stavové odšedše povolili, aby pod léno puštěno bylo oběma kurfirštům, začež žádají. Prvé pak nežli odešli stavové, J. M. ráčil jim říci: "Co se pak dotýče religie, již to před rukami jest, a protož vás nebudeme meškati dlouho ano také při tom oznámiti, co se dotýče odjezdu vašeho a odložení sněmu." Nadějeme se tedy z toho, že nebo zejtřejšího dne anebo konečně, dáli pán Bůh, v pondělí odpověď strany náboženství míti budeme. Já těchto dní několikrát byl sem u pana maršálka moravského a s ním mnohá rozmlouvání maje, řekl mi pán: založil bych se Švorc oč chceš, že vás pod obojí ošidí. A já řekl: že to býti nemůž, poněvadž se zavázali, že nemíní utiskovati a my více nežádáme. I odpověděl: Však dobře oni což slíbili splní a v jiných zemích vás utiskati nebudou a nemíní, ale aby v Čechách neměli utiskati, toho nikdy nepravili a nepraví, nebo sic byli by proti sobě, poněvadž dokládají, že mimo toto vyznání pod obojí a pod jednou aby žádné jiné sekty netrpěli v tomto království, protož strojtež se na vandr. I řekl sem pánu: "U nás to nic nového a nebývalého není, protoť my od jistého k nejistým věcem nepřistoupíme." A sumou nyní naše se mele a coť jim pán Bůh dopustí učiniti v těchto čtyřech dnech, dáli pán Bůh, to se zví J. M. ráčí se také strojiti na Pardubice, hlas jest. Datum Pragae 1. Julii 175.

S. D. Této hodiny J. M. C. strany religii odpověď tuto dáti ráčil takto: "Co se dotýče religionu, že se tak dlouho odpověď nedala, Boha se v tom dokládáme, že naší osobou v tom nic nesešlo, ale těmi, jimž artikulové odesláni byli, kteréž ačkoli sme častokrát napomínali a za odpověď žádali, všaktě teprva před některým dnem poslední odpověď sme dostali. A poněvadž ty odpovědi jsou d mnohých artikulích a psaních širokých, nemohli sme postačiti to přehlédnouti a vám přednésti, ale hned to v ruce vzíti ráčíme a bedlivě to vyhledávati, aby ty tři strany v pokoji a v lásce v království tomto zůstávati mohly a potom vám odpověď takovou dáti, že sobě nebudete míti co ztěžovati, ale budete moci na tom přestati; a ačkoli rádi bychom, aby se to vykonalo před odjezdem vaším, však poněvadž příčiny takové předkládáte, že do domů svých se rozjeti musíte a potom ten pondělí po sv. Vavřinci zase se sjeti chcete, my také k tomu své milostivé povolení dávati ráčíme a žádáme, abyste se k tomu času najíti dali a tu přede všemi věcmi, prvé nežli co začato bude, slibujeme vám místnou odpověď strany religionu dáti; než města naše, jakožto krále českého, odměšujeme, potřebují-li oni co, není jim potřebí hledati toho jinde ale při svém pánu, jakožto králi českém, my také se budeme věděti jak k nim zachovati. Nicméně všechněm poroučeti ráčíme, jakož katolickým tak sub utraque, aby se k sobě pokojně až do toho času chovali a v tom milostivou vůli naši naplnili." A tak suma všeho, že odloženo do budoucího sjezdu. O jiných věcech oustně oznámím, nyní to samo, načež se tak dlouho čekalo, odsílám a dáli pán Bůh zejtra neb konečné v pátek se panem Karlem se navrátím. Pragae die Johannis Hussii.

Léta 175 v sobotu před svatým Bartolomějem J. M. C. ráčil poslati pro pana sudího a jemu poručiti, aby nazejtří v neděli, když z kostela jíti ráčí k J. M. se panem Jindřichem z Valštejna, s panem Kurcpachem, panem purkrabí Hradeckým, panem Liskovcem a panem Michalem Španovským dal se najíti, a tu že jim odpověď na artikule J. M. podané strany náboženství dáti ráčí. Podle toho poručení když tito páni v neděli najíti se dali, J. M. C. ráčil jim toho odložiti do jitra a přikázati, aby se zase dali najíti v 7 hodin na půl orloji.

Ještě také ten den J. M. C. ráčil pro pana sudího samého poslati a jemu oznámiti řka: "Pane sudí, nebudete míti dobré odpovědi a nebudete se stavům líbiti, ale tím sobě nedejte nic překážeti, buďte stálí a nepřestávejte na ní, nebo já musím tak učiniti, aby se tak Římanům dosti mohlo státi." To k víře povědění došlo ještě toho dne i z našich některé.

Nazejtří pak v pondělí těch 6 osob podle poručení J. M. C. ráno v 7 hodin přišly k J. M. a jakou tu odpověď přijaly, to vše přišedše do zeleného pokoje, kdež stavové pod obojí shromáždění na ně očekávali, skrze pana sudího oznámily sou takto: J. M. C., pán náš nejmilostivější, nám šesti osobám milostivě jest poručiti ráčil, abychom V. M. stavům pod obojí na artikule J. M. podané odpověď tuto dali. Nejprvé, že J. M. v to sepsání bedlivě nahlédnouti jest ráčil a poněvadž se v něm velikých a znamenitých věcí dotýče, že jest je také k uvažování straně pod obojí, která se stará býti praví, i také pod jednou podati ráčil, aby své zdání o tom sepsání J. M. oznámili. A ti sou odpovědí prodlili. Od nichž potom odpověď maje, ze všeho toho toto J. M. nacházeti ráčí, že nemálo artikulové naši J. M. podaní s starými pod obojí se nesrovnávají ano zvyklostem starým a řádům jsou odporní, a ačkoli při konfesí augšpurské zachováni býti sme žádali, však veliká tuto proměna s konfesí augšpurskou nesrovnávající jest; k tomu J. M. nacházeti ráčí, že páni Bratří Boleslavští, ačkoli se k nám přiznávají a při nás stojí, však že se s námi nesrovnávají a nikdy nesrovnávali, což dobře vědomé jest, ano i teď nedávního času, že sou J. M. některé osoby z nich jiného spisu podaly a oustně se slyšeti daly, že se s těmi artikuli nesrovnávají ano ani s augšpurskou konfesí, kteráž teprv od 30 let, a jejich více než od 200 let jest [In margine; "Mylná zpráva J. M. dána."], a kdyby jim bylo na jich svědomí saženo, že by nemohli než těch artikulů podaných se odčísti a nikoli jich přijíti a aby s námi za jedno byli, se přiznati nemohli by. Ta pak sekta zde jest zapověděna a zbory zavříny, protož pod tím vyznáním naším krýti se nemůže.

Dále, seznávati se dává z těch artikulů, že by měla konsistoř nová ustavena býti: tomu J. M. dovoliti neráčí, poněvadž věc vědomá, že v moci J. M. jest ji ustavovati, jakož svaté paměti i J. M. císař Ferdinand sám ji ustanovovati ráčil, a toho J. M. C. ještě z své moci pustiti neráčí.

Ještě i toto nacházeti J. M. ráčí, že ačkoli na zřízení zemská, sněmy a smlouvy v tom spisu se odvoláváme, však že více sou proti nám nežli vedle nás, pročež nikoli k tomu dovoliti neráčí moci.

A nad to nade všecko, že ráčí pamatovati na svou přísahu, kterouž jest tomuto království a v něm stavům, tak straně pod obojí jako pod jednou učiniti ráčil, a na tom býti ráčí, aby jí nerušil ale ji zachoval, kteráž kdyby se měla rušiti, veliká by proměna v tomto království se stala, nebo také jiní sou, kteříž se pravými starými pod obojí býti praví a žádají při svém náboženství zůstaveni býti, a že je tak dobře jako jiné opatřiti povinen býti ráčí.

To pak všecko že stavům k uvážení podávati ráčí, nebylo-li by tu veliké protržení pokoje, což by k zkáze této zemi přijíti musilo, jakož příkladové toho sou na Frankrejchu a Nidrlantu, kterak pro takové proměny hrozně ty země zkaženy. Nebo J. M. ráčí musiti daleko hleděti, aby mohly v pokoji a v svornosti zachovány býti.

A poněvadž se až posavad strany religii žádnému nic od J. M. neubližovalo, že ještě na tom býti neráčí, aby komu překážeti měl v náboženství, protož aby stavové na to sami pomyslili a ty cesty vyhledali, kterak by bez různic v pokoji zůstávali, na tom že vděčnost velikou J. M. C. stavové učiní.

Po oznámení této odpovědi pan sudí doložil, že jest J. M. C. za to žádal, poněvadž v té odpovědi mnoho věcí nesnadných k spamatování jest, aby ta odpověď v spis byla uvedena: ale J. M. odpovědíti ráčil, že se o té věci v žádné spisy dávati neráčí, než což J. M. tu rukou poznamenáno míti ráčil, toho jest mi podati ráčil s tím milostivým poručením, aby to J. M. zase vráceno bylo, a podle té paměti Vašim M. to vše jest oznámenu; a v tom vzal pan Španovský tu škartu a hned ji tu přepsal, byla pak německy psána na ten způsob a takto slovo od slova přeložena:

"Jejich psaní přehlídl, a pod obojí i katolickým podal.

Nachází, že učení starých pod obojí odporné.

Ačkoli slovou sub utraque, však přicházejí na augšpurskou konfesí, a jest jedno druhému odporné.

Ačkoli při sobě stojí, však nesrovnávají se Pikharté s nimi.

Chtějí konsistoř vyzdvihnouti k svěcení kněží, ježto mně a ne jiným to příleží.

Musili by nynější konsistoř všecku změniti.

A ačkoli se na sněmy a na zřízení zemská odvolávají, však jsou více proti nim nežli pro ně; nebo zřízení zemská, sněmové, smlouvy, staří obyčejové mnohem jiné věci v sobě zavírají.

Má přísaha.

V tom jim samým k soudu podávám, že mně nedobře sluší to všecko změniti, byl by také veliký neřád v zemi zplozen.

K tomu, že také povinen jsem ty druhé opatrovati tak dobře jako je, mohla by také z toho všeliká rozdvojení, nedověřování a nepokoj mezi stavy povstati. Nota exempla.

Že já daleko ohlédati se musím, pokoje a svornosti k zachovávání.

Protož; poněvadž jim žádný nepřekáží anebo těžkost činí..."

Naposledy pan sudí napomínal, aby se přimlouvati ráčili stavové k tomu, coby J. M. C. za odpověď dáno býti mělo, a žádal všechněch, aby to, což se tu mluví, bylo v tejnosti, připomínaje předložení páně z Rožmberka, kteréž při počátku sněmu všem stavům učinil, kterak ten každý, kdož by to pronášel, což se v sněmu mluví, za toho jmín býti měl, kterýž se nad svou poctivostí zapomenul a tak že by beze cti byl.

Prvé pak nežli začali té odpovědi rozsuzovati, vyslali do soudnice k straně pod jednou, očekávající na sněmování, kdež také i pan komorník byl, a žádali, aby toho těžce nésti neráčili, že tak dlouho prodlévají do sněmu přijíti; kterážto strana odpověděla, že ty věci mohou do středy odloženy býti, poněvadž pro svátek nebude se sněmovati. I vyslali znovu s tou odpovědí, že podle obecného snešení artikul o náboženství má napřed jíti, protož sněmu že odkládají do zejtřka, což také i přijala a s tím odešla, a pan komorník tolikéž odešel do domu svého.

V tom pak když poslové odešli k straně pod jednou, žádali páni pana sudího, aby o té odpovědi J. M. C. svůj soud ráčil oznámiti nejprvé. Což i učinil a řekl takto: "Mně by se vidělo, abychom se v žádné odpory a disputací s J. M. C. nedávali, ale toliko abychom se pěkně toho všeho, což J. M. ku překážce jest, poníženě spravili.

Nejprvé, kdež dotýkati ráčí zřízení zemského, smluv a sněmův, na kteréž se strana druhá táhne, ta že tak dobře na nás se vztahují jako na druhou stranu pod jednou, a proti tomu nic na odpor zřízení zemská nejsou, to jest vědomé. Strany pak smluv, nerozumím u jakých míní, jestliže o těch, kteréž compactata slovou, o tom vědomé jest, že s nich dávno sešlo a sou vyzdvižena ano i sněmem léta 67 z privilegium sou vypuštěna, v tom zprávu J. M. abychom učinili a o jiných žádných odporných že nevíme, oznámili.

Strany povinnosti neb přísahy J. M. C., kteráž se vztahuje na obě strany, pod jednou i pod obojí, že se neruší, poněvadž my sme ti praví pod obojí a ačkoli víme, že jest J. M. C. podán spis od některých, kteříž se podepsali "páni, rytířstvo, Pražané pod obojí přijímající", však mohou-li dvě osoby býti všecko království, nezdá mi se, nebo kdo by ti byli, já nevím než o panu komorníkovi a panu Zdeňkovi z Vartmberka a z stavu rytířského žádného, ani z měst se nenaději, poněvadž města vždycky s námi bývají, a protož tak dobře se na nás jako na stranu pod jednou vztahuje.

Strany konsistoře abychom se v odpory nedávali, než abychom ještě poníženě žádali, budeme-li moci co obdržeti, dobře, pakli nic, tedy aby nám ráčil dopustiti některé osoby zříditi, kteréž by pozor a stráž nad kněžstvem naším držely a je ochraňovaly.

Co se pak pánů Bratří dotýče, kteří tu ráčíte přítomni býti, jestliže ste co jiného ráčili J. M. C. oznámiti a od nás se trhati chcete, o tomť my nevíme, ráčíte-li na čem míti jaký nedostatek aneb nedorozumění, žádáme, že nám oznámiti ráčíte.

Tu se ozval pan Karel Krajíř a od osoby své oznámil: aby on jaký spis podal neb zprávu J. M. C. činiti měl, že toho není a aby kdo z našich to učinil, o tom také že neví, ale že on podle prvnějšího snešení stojí a státi míní. K tomu i jiní z Bratří se přiznali, že podle snešení zapsaného stojí a zůstávají. A pan Vliňský doložil: "Já nedržím, aby kdo z nás to učiniti měl, aby jináč mluvil a jináč učinil, neb to na dobrého nenáleží."

V tom takovém ozvání jsou od pana sudího přijati a za tím hned doložil: "A nebude zle i toho doložiti J. M. C., že nová sekta povstala, nebo jsou v konsistoři někteří, kteříž se jmenují a podpisují tributarii. Co jest to?" I vyložil to pan Španovský: "Jsou (prej) kněží, kteříž cizí ženy mají a z nich jejich mužům plat dávají."

Po dokonání řeči své podával na jiné přísedící pány, kteříž rozličné a rozdílné přímluvy činili, potom i stav rytířský až naposledy od Pražanů kanclíř Novoměstský dlouhou řeč učiniv přistoupil k tomu, na čemž se stav panský a rytířský snesli a tu učinil omluvu, kdež by v nějakém spisu J. M. C. podaném podepsáni také měli býti i Pražané, že se tomu diví, kdo jest směl to učiniti, poněvadž v obou městech páni Pražané své kancléře mají a zde oba dva kanclíři sme, aby to z jejich kanceláří vyjíti mělo, o tom žádné vědomosti nemáme, a taková psaní a ovšem spisové z kanceláří že vycházeti mají, známé jest, protož kdožkoli tam podepsal pány Pražany všetečnou jest věc učinil, o páních Pražanech neračte toho smýšleti, aby se od V. M. měli odtrhovati.

Zatím rozmlouvání bylo, kterak odpověď J. M. mají dáti, skrze-li některé osoby toliko čili všickni aby k J. M. šli, i řekl pan Vchyňský: "J. M. ráčí býti mdlý velmi, nebude to moci býti, aby všickni do pokoje šli." I vyslali 4 osoby k J. M. C., mohli-li by všickni přijíti, po nichž zase vzkázati ráčil, že na ten čas velmi mdlý a pokoj malý, všickni aby přijíti měli, že by těžce vyseděti moci ráčil, ale po některých osobách aby oznámili, proti tomu že neráčí býti. I vyvolili z každého stavu 6 osob, mezi nimiž z našich kromě pana Jindřicha Vliňského žádného jiného nebylo.

Jakou pak tam odpověď pan sudí od stavův J. M. C. zase dal, a co zase J. M. C. odpovědíti ráčil, to pan Vliňský takto poznamenal: "Nejmilostivější císaři! Jakož jest nám V. C. T. některým osobám dnešního dne oznámiti ráčila, nejprvé strany zřízení zemského a sněmův, že by měly býti proti nám, o tom že se neví, než vždycky že tu od starodávna obmýšleli, aby v dobrý a křesťanský řád uvedeni byli; potom, že by Bratří Boleslavští s námi v konfesí naší se nesrovnávali, a v tom že by se i V. C. M. slyšeti dali, poníženě oznamujem, že sme se toho s pilností doptávali, ale nic se uptati nemohli, nýbrž ti, kteříž přítomni jsou, k tomu sou se ohlásili, jakž prvé tak i nyní, jak sou se s námi snesli, při tom že stojí. K tomu J. M. C. ráčil říci: "Tak jak sou se s vámi snesli?" I odpověděl pan sudí jako s strachem: "Tak, nejmilostivější císaři." I řekl J. M.: "Však já tak pravím, jakž vy pravíte."

Druhé, strany konsistoře, ta že na veliký neřád přišla a i to se V. C. M. oznámiti musí, jaká jest řeč od nich vyšla a jaké sobě jméno dali tributarii (J. M. ohlédnuv se na všecky ráčil říci "tributarii?" a hlavou kynul) a to proto, že sobě u manželů manželky najímají a z nich platí, a tím že tributarii slovou. V. M. stavové poníženě žádají, aby ta věc k napravení svému přišla.

Třetí, strany povinnosti V. C. M. stavům, ta že se vztahuje na víru pod jednou a pod obojí, a k té my že se hlásíme a nevíme, aby kdo proti tomu se postavoval kromě pana komorníka a pana Zdeňka z Vatmberka a z stavu rytířského že se žádného doptati nemůžeme, a měly-li by ty dvě osoby takový počet stavů potupiti a sebe za pod obojí způsobou víru držeti, že prosíme, aby toho na nás dopouštěti neráčil.

Čtvrté, že oumyslu sme toho tu konfesí ke dskám zemským složiti a to proto, kdyby potomně sekty nějaké nastávaly a proti té konfesí něco uvozovati chtěly, aby se jim tomu odpíralo.

Na to J. M. C. milostivou a povlovnou odpověď dáti, že jest J. M. předložení stavův ráčil porozuměti a jistě že to praviti ráčí, jakž i dnes těm osobám ráno oznámiti ráčil, za jiného aby stavové neměli, než že všecko dobré obmejšleti ráčí, a příčiny znamenité maje hledí na jiné země a království, kdež o víru takové odpory přicházejí, co se děje, však nicméně, poněvadž artikul veliký jest, že na něj pomysliti a v krátkém času odpověď dáti ráčí.

Když s tou odpovědí od J. M. C. šli páni poslové, J. M. ráčil zavolati pana. Šternberka, a k němu říci takto: "Pane z Šternberka, zpráva mi dána o vás, že byste měli tam mluviti, jestliže k těmto artikulům o náboženství nedovolím, že se také o to přičiníte, aby oni k mým artikulům [ne] přivolovali a k tomu aby syna našeho za krále nevolili a nekorunovali, čehož sem se do vás nenadál, a protož radil bych vám, abyste mívali jazyk za zuby."

Tomu pak pan Šternberk velice odpíral a že netoliko toho jest nemluvil, ale na to ani nemyslil, a prosil J. M., aby ráčil tu osobu, kteráž to mluviti směla, jmenovati, že s ní hned před J. M. o to chce míti činiti. I řekl císař: "I osobu vám povím, legat papežský nám to pravil."

Panu Vchyňskému učinil též.

A přišedše páni poslové do zeleného pokoje oznámili stavům, že J. M. C. na to pomysliti ráčí a odpovědí že meškati nebude. A s tím se všickni rozešli.