100. Na sněmu českém ode všech tří stavů království Českého zvolené osoby k opatrování kněžstva a náboženství pod obojí způsobou podávají císaři Maximilianovi ztížný spis v příčině pronásledování kněžstva a jiných "poctivých, pobožných" lidí víry pod obojí, kteréž se jim přes ujištění královské činí, oznamujíce zároveň, poněvadž pro takové násilné překážky dobrý řád opatrovati nemohou, že úřadu na ně sněmem vzloženého se vzdají.

V PRAZE. 1575, 21. listopadu. - MS. českého musea. 2. G. 10.

Nejmilostivější císaři! Z obzvláštně důležitých a velikých a znamenitě náležitých příčin sme nijakž pominouti nemohli, nežli toto psaní se vší poddaností V. C. M. učiniti, prosíce, že tomu od nás milostivě porozuměti a vážiti ráčíte.

Jakož ste V. C. M. při nyní minulém sněmu obecním, kterýž na hradě Pražském držán byl, všem třem stavům království Českého pod obojí způsobou přijímajícím, kteříž jsou vyznání své víry staré křesťanské v spisu poníženě V. C. M. podali, milostivě povoliti a slovy svými císařskými potvrditi a toho ujistiti ráčili; že jim v religí jich od pana arcibiskupa, konsistoře, ani od nižádného jiného překážky žádné činěno, ani na kněží jich saháno a v fary vkládáno býti nemá, s tím milostivým doložením, že stavové osoby jisté z sebe zvoliti a naříditi moci budou, kteréž by nad řádem a kněžstvem jich ruku držeti mohly, tak aby se jim překážky nečinily, nýbrž, kdyby se komu jaké vkračování od kohož koli působiti chtělo, aby to ihned na V. C. M. vznášeti mohly, jakž pak beze vší pochybnosti V. C. M. to v milostivé a dobré paměti zůstává.

Podle kterého V. C. M. milostivého dovolení jsou všickni tři stavové nás z prostředku svého volili a do vůle své s obzvláštní žádostí na nás vzložili. Kdež pak my jsouce toho oumyslu se sjeti a něco toho naříditi, kterak by na tento čas kněžstvo naše v křesťanském, dobrém a pobožném řádu státi a spravováno, a neřádové i bezbožnosti, kteříž by se při některém kněžstvu nacházeti mohli, přetrženi byli, avšak všecko to aby předkem V. C. M. v známost uvedeno a s jistou milostivou vůlí se řídilo. I přijevše, nejmilostivější císaři, my do Prahy, tu od mnohých osob ze všech tří stavův, a zvláště od Pražan a některých jiných měst nám žalostivě s nemalou ztížností oznámeno jest, kterak by mandáty po krajích, nad to výše jistá V. C. M. poručení po všech městech království tohoto rozeslána býti měla, která by takovému V. C. M. všem třem stavům učiněnému v náboženství jich křesťanském opatření velice na odpor býti měla, a zvláště městům toho že doloženo jest, aby se oni v tom ve všem V. C. M. pod uvarováním nemilosti a skutečného trestání spravovali. Ježto, nejmilostivější císaři, aby je kdo k tomu míti měl, aby kým jiným nežli V. C. M. se spravovali, to s dobrým svědomím V. C. M. psáti můžeme, že o žádném nevíme, a kdyby se i kdo o to pokusiti chtěl a my o něm zvěděli, sami bychom V. C. M. to se vší ponížeností v známost uvésti chtěli.

Dále pak, nejmilostivější císaři, některých osadních z měst Pražských, jakožto svato-Jilských, svato-Vojtěšských a svato-Michalských ta nemalá ztížnost jest, že pan hejtman Nového města Pražského i vnově osazená rada Starého města Pražského jim přísně poručili, aby svato-Vojtěšští faráře svého, kterýž v učení čistém a obcování pobožném ode všech lidí dobrých dobré slovo má, a nám na větším díle od mnoha let, jsouce i prvé tu v městech Pražských, známý a povědomý jest, v konsistoři stavěli, jmenujíc jej nepořádným z té toliko příčiny, že manželku oddávanou má; však když oni na V. C. M. a milostivé všem třem stavům opatření se odvolávali, nic jest jim postačiti nemohlo, nýbrž do vězení jsou dáni a v něm mnoho dní držáni byli. Potom týž farář jich několikrát s rychtářem a biřiči na faře hledán byl, aby mu se také potupa, posměch i těžkost učiniti mohla. Osadním pak svato-Jilským tolikéž se kněz pobožný a řádný zbraňuje, protože manželku má, a jiného jim nepříjemného a nepříkladného bezděčně a s přinucením dáti chtějí. Nadepsaným pak svato-Vojtěšským, kteří sou se vždy na V. C. M. odvolávali, tím něco prodlévajíce a majíce tu naději, že se na slova V. C. M. lépe bezpečiti mohou nežli na psaní vyšlá, tohoto pátku minulého přísně poručeno jest, aby faráře svého do slunce západu z měst Pražských vybyli, pakli by se toho nestalo, že netoliko týž farář, nýbrž i oni vzati budou a některým že i hlavy mezi nohami lehnou; a tak mnoho jiných věcí nenadálých a nebezpečných před sebe berou. Čemuž my v pravdě, aby to takovou měrou, s vědomím a vůlí V. C. M. se díti mělo, nikoli věřiti nemůžeme. I rozumějíce my, nejmilostivější císaři, tomu, co by z toho snad pojíti mohlo a zvláště, poněvadž některé z přednějších osob jsou se slyšeti daly a to mluviti směly, že V. C. M. komora na tento čas jest chudá, však velmi lačná, míníc snad k tomu, jako by se takovými způsoby snad zlepšiti mohla, nicmíněji také od mnohých osob jest mluveno, že na slova V. C. M. i také J. M. Kr. spoléhají a jim nepohnutedlně věří, a protož kdož by jim koli na kněží neb fary jich sahati chtěli, že toho dopustiti nechtí, nýbrž nad tím že i hrdla svá zanechati chtějí.

Pak my, nejmilostivější císaři, jsouce ti, kteříž takové a toto poručení sme k sobě nejinak přijali, nežli abychom všelijak řád křesťanský, jednotu a spokojení a jiné všeckno dobré, předkem V. C. M. potom i království tohoto obmýšleli a toho napomáhali, však takovými překážkami nic toho před sebe vzíti sme nemohli, a pod tím by se od jiných tak mnoho příčin dávati mohlo, poněvadž se již kněží od nich vyhání, s rychtářem a služebníky jeho na farách vyhledávají, osadní, staří poctiví lidé, se vězením ztěžují, bezhrdlím a stínáním pohrůžky se činí; což když na stavu třetím začátek svůj béře, potom snad i o někoho z stavův vyšších by se pokusiti mohli, z čehož by snad něco se zběhnouti, aneb naschvále někdo, jsouce žádostiv, takové příčiny fedrovati mohl toliko proto, aby se na někom, jenž by milovníkem pokoje a všeho dobrého byl, svézti mohlo.

A protož, nejmilostivější císaři, z nadepsaných příčin nám nikoli možné a bezpečné není takového těžkého a nebezpečného břemena déleji na sobě zdržovati, jakož sme pak i některým z pánův přátel našich to již oznámili a V. C. M., jakožto pánu našemu nejmilostivějšímu, též toho nyní se vší poddaností v známost uvésti pominouti sme nemohli a velice poníženě prosíme V. C. M., že nám to milostivě v dobré obrátiti ráčíte a jinače k sobě toho že přijímati neráčíte, nežli že my toho jistě z žádné jiné příčiny se dotýkati a v tom již déleji státi bychom nemohli, obávajíce se nejvíce, jestli že by z toho co škodlivého se zběhlo, abychom snad domluvy nějaké k sobě očekávati nemuseli; a tak žádné pochybnosti nemáme, majíc V. C. M. tuto naši poníženou zprávu a omluvu, kterouž ze vší upřímé poddanosti činíme, že V. C. M. to dobře jak opatřiti milostivě věděti ráčíte, tak aby důstojenství a slovům V. C. M. ublíženo i v budoucích V. C. M. jednáních v království tomto i jinde nic na překážku nebylo. My pak, nejmilostivější císaři, jakožto V. C. M. věrní poddaní, v tomto ve všem, což by V. C. M. ke všemu dobrému platnému i prospěšnému bylo, osobami svými se vší ponížeností nic sjíti nedáme. A tak V. C. M. ve vší poddanosti k milostivé ochraně se poručena činíme. Dán v Praze v pondělí den obětování panny Marije léta 75. V. C. M. věrní poddaní z jistého V. C. M. milostivého povolení

 

osoby zvolené ze všech tří stavův království Českého pod obojí přijímajících k opatrování kněžstva a náboženství našeho.





Přihlásit/registrovat se do ISP