125. Předložení královské, kteréž učiněno bylo na všeobecném sněmu všech zemí koruny České, jenž zahájen byl dne 17. května 1576 na hradě Pražském.

MS. souč. v archivu král. hl. města Prahy.

J. M. římský císař a uherský, český etc. král, pán náš nejmilostivější, od stavuov království tohoto Českého i také od jiných osob z zemí k témuž království příslušejících s plnou mocí vyslaných, že sou se k nynějšímu sněmu obecnímu od J. M. C. položenému a rozepsanému sjeli a v tom se poslušně najíti dali, milostivě přijímati ráčí, a ačkoliv by J. M. C. nic milejšího a vděčnějšího nebylo, než aby J. M. C. sám osobně s stavy království Českého a osobami z zemí k témuž království příslušejících s plnou mocí vyslanými, jakožto věrnými poddanými svými, o nastávající potřeby jak J. M. C. vlastní, tak také všeho toho království a zemí k němu připojených, jednati moci ráčil, však strojíc se J. M. C. s pomocí pána Boha všemohoucího těchto nastávajících dnuov z bezelstných příčin na sněm říšský do města Řezna položený a rozepsaný, na kterémžto s kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše o znamenité, vysoce duoležité všeho křesťanstva a tak jmenovaného království Českého a zemí k němu příslušejících se dotýkající potřeby zvláště pak strany toho ouhlavního dědičného a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka jednání míti ráčí, toho jest J. M. vykonati nikoliv možné nebylo, a protož jest J. M. C. na místě svém nejjasnější kníže a pána, pana Rudolfa Druhého z boží milosti římského, uherského a českého krále, J. M. C. syna nejmilejšího a pána našeho nejmilostivějšího k stavuom království Českého a osobám z zemí k témuž království náležitých s plnou mocí vyslaným milostivě a otcovsky vypraviti a dále, jim oznamovati ráčí: jakož se vedle běhuov nynějších netoliko strany nadepsaného ouhlavního a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka ale i jinak všelijak ze všech stran velmi nebezpeční, těžcí a starostliví časové pokazují, tak že J. M. C. z otcovské bedlivé péče a milostivé náchylnosti, kterouž o všecko křesťanstvo a potom také obzvláštně o království, knížetství a země, tudíž také v nich o věrné, poddané J. M. C. nésti a tím se vedle duostojenství svého císařského a královského povinen býti uznávati, vysoce k tomu přinucen býti ráčí stavuom království Českého a osobám z zemí k témuž království připojených s plnou mocí vyslaným některé znamenité, duoležité příčiny a artikule jim samým k dobrému předložiti a s nimi o ně jednati dáti.

Předkem a nejprvé J. M C. stavuom a vyslaným s plnou mocí milostivě a otcovsky zase znovu ku paměti přivozovati ráčí, k jakému by velikému nebezpečenství, k dokonalé zkáze a záhubě stavové, věrní poddaní, v královstvích a zemích J. M. C. spolu s manželkami, dítkami i vším jměním a statky jich přišli, kdyby místa hraničná a pomezní v království Uherském a lid válečný na nich zdržaný, jim placení a jiné potřeby nařízené a též hranice střelbou i jinými k tomu náležejícími nástroji a tak ten všecken zpuosob válečný v Uhřích podle náležité potřeby opatrován a na to se bedlivého pilného dozoru míti nemělo, tak že by všickni (čehož pán Buoh milostivě uchovati rač) toho žíznivého krve křesťanské nepřítele Turka tyranskému jhu podmaněni býti museli, jakž pak to všecko i mnohem více stavuom království Českého a zemí k němu příslušejících předešlého roku s dostatečným vyjádřením předkládáno a v známost uvozováno bylo. Ano se i na oko příliš spatřuje, jak ten dědičný nepřítel s chudými křesťany, když nad nimi z dopuštění božího vítězství obdrží, ukrutně a tyransky zachází, tak že se za potřebné neuznává toho dále jim stavuom království Českého a osobám s plnou mocí vyslaným dáti opakovati, nébrž oni sami, majíce předešlá jim od J. M. C. mnohdykrát učiněná předkládání v dobré paměti, to při sobě zdravě rozvážiti a k srdcím svým připustiti mohou.

I poněvadž J. M. C. vždycky největší péče, práce a bedlivost o to byla a posavad jest, jakby J. M. C. takovému ukrutnému tyranství téhož nepřítele Turka odolati aneb tomu tak mnoho v cestu vkročiti, aby poddaní J. M. C., věrní milí, s manželkami, dítkami a statky jich v pokoji a bezpečenství zuostati mohli, na to jest J. M. C. všecko jmění své, pokudž nejvýš možné bylo, vedle pomoci z království a zemí J. M. C., nešanujíc svých vlastních komorních statkuov a duchoduov, otcovsky vynaložiti, k čemuž by J. M. i ještě ty cesty a prostředky rád obírati a nelitujíc ničehož předsevzíti chtíti ráčil, skrze kteréž by obecní a až posavad trvající pokoj s pomocí pána Boha všemohoucího ještě za dlouhá léta obdržán a věrní poddaní J. M. C., kteříž sou předešle vždycky z poddané náchylnosti J. M. pomoci činili, vzkládáním na ně dalších žádostí od J. M. C. ušetřeni býti mohli: ale jest stavuom tohoto království Českého a osobám z zemí k témuž království připojených s plnou mocí vyslaným dobře vědomé, jak J. M. C. velmi a na nejvyšší za příčinou téhož nepřítele skrze nesnesitedlné náklady na týž zpuosob válečný, turecké dary a jiná bezelstná potřebná vydání, kteráž J. M. C. po ten všecken čas vladařství a panování svého, na sobě míti, ztižen býti ráčí, čehož se až posavad neumenšuje, nébrž pro obranu a bezpečenství věrných poddaných J. M. C. ustavičně to v jedné míře téměř trvati musí, tak že J. M. C. samému bez pomoci a přičinění stavuov království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Lužických, též také jiných království a zemí J. M. C., poddaných věrných milých, takového zpuosobu válečného v Uhřích a potřeb k tomu přináležejících na tak mnohých a rozdílných místech hraničných a pomezních zdržeti a na to náklad činiti nikoliv možné není. A tak J. M. C. nemohl jest toho nijakž z přinucení pominouti, nežli jich stavuov království Českého a posluov z zemí k témuž království příslušejících s plnou mocí vyslaných, zanechajíc obšírného, nepotřebného jim všem prvé o těch o všech příčinách dobře vědomého opakování, pro zdržení jmenovaného válečného zpuosobu v Uhřích a jiných k tomu náležejících případitých potřeb o další pomoc následovati.

A protož jest J. M. C. milostivá žádost, aby stavové království Českého a vyslaní s plnou mocí z markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Lužických tu na předešlých sněmích obecních polouletní svolenou pomoc a berni proti nepříteli Turku, počnouc od toho času, při kterémž táž pomoc buď již vyšla neb vyjíti má, ještě za dva terminy, totiž za celý rok pořád zběhlý na předešlý zpuosob poddaně svolili, a o tom, aby taková pomoc tu kdež náleží, na terminy a časy, kteréž k tomu uloží, J. M. C. pořádně od nich vycházela a spravována byla, nařízení učinili; ano také aby se J. M. C. na touž pomoc tím jistotněji ubezpečiti a lidu válečnému časně platiti dáti a tak jej na těch místech hraničných a pomezních s lepší chutí obdržeti moci ráčil, aby k těm, kteříž by s spravením jakž předešlých restantuov tak těchto budoucích pomocí, kterýchž J. M. C. hledati ráčí, prodlévati chtěli, náležitou exekucí přikročeno bylo.

Podle toho jest také J. M. C. milostivá a otcovská žádost, aby stavové království Českého a vyslaní s plnou mocí z markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Lužických ještě dále od vyjití předešlých terminů J. M. C. z každého sudu piva čtyry a římské císařové, uherské a české králové jeden, totiž pátý groš bílý, nebo tak mnoho jak by ten vynésti mohl, týmž způsobem za rok pořád zběhlý na vychování J. M. C. a Její M. císařové dvoru z upřímné náchylnosti poddaně, jakž k nim J. M. C. té milostivé a jisté naděje býti ráčí, tolikéž svolili a dávati připověděli.

A jakož se někteří restanti pomocí J. M. C. od stavuov království Českého a zemí k témuž království příslušejících svolených nacházejí a skrze to lidu válečnému pořádně se platiti, ani hranice tak, jakž by náleželo, opatrovati nemohou, což sobě týž válečný lid nemálo ztěžuje, tomu pak rozuměti jest, že to tudy, poněvadž ty restanty pokutami na to vyměřenými nedobývají, přichází, z čehož sobě jiní, kteříž by se sice toho dopustiti nesměli, posilu a zlý příklad berou, protož potřeba toho ukazuje, aby stavové a vyslaní s plnou mocí na tomto sněmě takové cesty a prostředky příhodné vedle obyčejuov a pořádkuov jedné každé země k tomu obrali, skrze kteréž by se nad tím skutečně ruka držala a v tom nižádnému nic přehlídáno nebylo.

Dále, kdež jsou stavové království Českého na sněmu obecním, kterýž teď předešle zde na hradě Pražském držán byl, na milostivé předložení J. M. C., aby J. M. k splacení poněkud těch ztížných dluhuov podstatnou pomoc z upřímné náchylnosti učinili, na tom se snesli i také zavřeli a jisté sbírky z vín, obilí, dobytka, vlny, ryb i jiných k tomu podobných věcí na koštování až do sv. Jiří nyní minulého uložili, z kterýchžto sbírek některé sumy na potřeby obecní zemské obráceny a to co mimo ty potřeby i také dar Její M. císařové připověděný přebíhati bude, k dobrému J. M. C., jakž v sobě to ten artikul v zavření sněmovním šířeji obsahuje a zavírá, vynaloženo a dáno býti má: i poněvadž jest již ten čas pominul a takové sbírky se bezpochyby dávati přestaly, těch pak dluhuov J. M. C. skrze veliké a ztížné ouroky se neumenšuje, nýbrž jich čím dále vždy více přibývá, tak že J. M. C. v takových těžkostech předce ustavičně zuostávati a trvati musí, protož J. M. C. předepsaných stavuov království Českého a vyslaných s plnou mocí za to milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby dotčení stavové též sbírky z věcí v předešlém zavření sněmovním obsažené předce dále vybírati dali; oni pak vyslaní s plnou mocí z jiných zemí týmž zpuosobem na takové a těm podobné prostředky pomyslíce ty mezi sebou nařídili, a což by se z těch, počnouc od zavření sněmu tohoto, jak dále v království Českém tak v těch jiných zemí k němu příslušejících až do roka pořád zběhlého sešlo, k podstatnějšímu vychování J. M. C. a na splacení dluhuov v jedné každé zemi od J. M. C. povinovatých poddaně z upřímné lásky a náchylnosti a pro zachování rovnosti dávati svolili. A J. M. C. to stavuom království Českého i jiných zemí, což tak v této vysoce duoležité a bezelstné potřebě J. M. učiní, obzvláštní milostí svou císařskou zpomínati a nahražovati ráčí.

Také sobě stavové království Českého a vyslaní s plnou mocí poddaně ku paměti přivésti mohou, že jest je J. M. C. strany nařízení veřejné hotovosti nejednou milostivě a otcovsky napomenouti ráčil, aby táž vysoce potřebná věc tak předsevzata a dotčená veřejná hotovost mezi jmenovaným královstvím Českým a všemi zeměmi k němu přináležejícími stále vedle vší potřeby nařízena býti a o tu se jisté snešení a srovnání státi, i také to všecko trvanlivě buď za času války neb pokoje zdržáno býti mohlo: v čemž ačkoliv jsou stavové dotčených zemí k témuž království příslušejících vedle příležitosti své hotovost lidu jízdného i pěšího nařídili, však jest se o to až posavad mezi stavy království Českého a jmenovaných jiných zemí žádného porovnání, tak aby v tom jednostejná rovnost zachována byla, nestalo, nébrž toho od nich stavuov o předešlém sněmu, až by mezi ně osoby s plnou mocí z těch jiných zemí voleny byly, s kterýmiž by se o takový vysoce duoležitý pilný artikul vedle vší potřeby jednati a jednomyslné nařízení státi mohlo, povztaženo. Z těch a takových bezelstných příčin J. M. C. stavuov a vyslaných s plnou mocí milostivě a otcovsky napomínati ráčí, aby nyní při tomto sněmu obecním, tak pospolu jsouc, tu i též vedle jiných napřed položených artikuluov před sebe vzali, mezi sebou to dostatečně a bedlivě vážili, a jakým by zpuosobem dotčená veřejná hotovost nejpříležitěji nařízena býti mohla, o to se společně jednomyslně snesouc, to tak, aby ta věc, na kteréž jim samým, manželkám a dítkám a tak vlasti jejich vysoce záleží, k konečnému vyřízení svému, kteréž by stále trvalo, přivedena býti mohla, dostatečně opatřili.

I toho J. M. C. před stavy a vyslanými s plnou mocí, jakožto věrnými poddanými svými, tejna učiniti moci neráčí, že tohoto roku vedle zpráv a špehuov ze všelijakých příčin vpáduov tureckých obávati se jest a hranice Uherské pro uvarování záhuby a škod jich samých stavuov, jakž toho vysoce duoležitá potřeba ukazuje, tím lépe opatřeny a osazeny býti musejí, za kterýmižto příčinami J. M. C. stavuov království Českého a vyslaných z jiných zemí s plnou mocí milostivě a otcovsky žádati i také napomínati ráčí, aby na to pomyslili, to uvážili a v tom se odevřeli, s jakou pomocí všickni společně a každá země obzvláštně (bez ujmy těch jiných pomocí, kteréž na ochranu a zdržení hranic krom toho sotva postačovati mohou) kdyby toliko některý báše a begové s lidem, kterýž se na hranicích tureckých drží, neb beglervek, neboližto sám císař turecký táhnouti a vpády činiti měl, jmenovaným hranicím k odporu nepříteli a obraně míst pomezních, tudíž k založení mu cest neb pasuov přispěti by chtěli a v tom takový řád a správa nařízena byla, jakby toho potřeba nastala, aby oni k ochraně a retuňku sami sebe, manželek a dítek svých ihned pohotově býti, bez prodlévání táhnouti a takový lid v poli při nejmenším za tři měsíce trvati mohl; jakž pak J. M. C. o stavích a vyslaných s plnou mocí, jakožto téměř tomu nepříteli nejblíže přísedících, milostivě pochybovati neráčí, že tento artikul k srdcím svým zdravě připustí a v tom ve všem, aby to k vykonání svému přivedeno bylo, na bedlivé pilnosti své nic sjíti nedají.

Také se stavové království Českého upamatovati mohou, co jest jim od J. M. C. na minulém sněmu obecním, kterýž nejposléze na hradě Pražském držán byl, strany spevnění, pokudž nejdřív možné, ještě více míst hraničných a pomezních pro vpády turecké předkládáno bylo, načež jest J. M. C. od nich stavuov ta odpověď tehdáž dána, že na ten krátký čas toho i jiných vysoce duoležitých artikuluov uvážiti vedle potřeby nemohou, neb že se to (ač chce-li se něco gruntovního předsevzíti) s jinými zeměmi k témuž království příslušejícími jednomyslně předsevzíti musí: i poněvadž dotčení stavové nyní při tomto sněmu obecním s vyslanými s plnou mocí z těch jiných zemí pospolu jsou a na tom nyní psanému království a jiným zemím, zvláště pak těchto nynějších velmi nebezpečných časuov, aby tím déle protahováno nebylo, vysoce mnoho záleží, protož J. M. C. jich stavuov a vyslaných s plnou mocí tolikéž milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby, připustíc to zdravě k srdcím svým, na ty prostředky nastoupili a je obrali, skrze kteréž by na dotčené spevnění a vystavení více míst hraničných jistá pomoc obrána, na to vynaložena a tak tudy budoucímu nebezpečenství, kteréhož se konečně obávati jest, v cestu vkročeno býti mohlo; jakž sou pak stavové království Uherského a arciknížetství Rakouského na vystavení a spevnění Ujvaru nemalou sumu svolili, a J. M. C. se toho od stavuov království Českého a vyslaných s plnou mocí z zemí k témuž království příslušejících, jakožto věrných poddaných svých milých, tolikéž konečně a jistotně beze vší pochybnosti nadíti ráčí.

J. M. C. tolikéž sobě milostivě ku paměti I přivésti ráčil, jaké sou ztížnosti těchto časuov minulých opět na J. M. strany vnášení do království Českého zlých zapověděných neberných, lehkých a vynášení ven dobrých hodných mincí, potom také strany nerovného braní a placení týchž mincí v zemích k dotčenému království Českému příslušejících vznešeny byly: i poněvadž ten artikul velmi potřebný jest a na něm mnoho záleží a sice bez společného shromáždění a srovnání se o to stavuov království Českého a vyslaných s plnou mocí z jiných zemí k témuž království příslušejících k uvážení a na místě postavení přijíti nemuože, J. M. C. milostivě pochybovati anobrž stavuov a vyslaných za to milostivě žádati ráčí, aby o to o všecko mezi sebou dostatečné promluvení měli a na tom se společně snesli, kterak by v tom rovnost vedle příležitosti jedné každé země zachována a vedle předešlých mandátuov od J. M. C. vyšlých takové lehké zlé, zapověděné mince do týchž zemí netoliko se více nevnášely nébrž docela vybyty a vypleněny byly.

Naposledy J. M. C. toho před stavy království Českého a vyslanými s plnou mocí z jiných zemí tejna nečiní, že jest J. M. C. vedle vuole a vnuknutí. pána Boha všemohoucího s vědomím, radou a dobrým zdáním kurfirštuov, též s J. M. C. spřízněných i jiných knížat svaté říše, některých nejvyšších ouředníkuov zemských, rad svých z království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezského a markrabství Lužických, tudíž také jiných předních osob z dotčených zemí k témuž království Českému příslušejících, kteréž sou od J. M. C. do Vídně obeslány byly, království Polské k sobě přijíti a juramentum neboližto přísahu náležitou posluom k J. M. C. od stavuov jmenovaného království Polského a zemí k němu příslušejících vypraveným, k témuž království vykonati ráčil. I mohou nadepsaní stavové a vyslaní s plnou mocí při sobě dobře a zdravě rozvážiti, co jim, královstvím a zemím J. M. C. ano všemu křesťanstvu na tom, že jest J. M. C. nyní dotčené království Polské ujíti ráčil, záleží a záležeti bohdá bude a jak velicí nákladové již J. M. C. na to šli a ještě, až ty všecky věci na místě postaveny budou a J. M. C. dokonale v vladařství a panování jmenovaného království Polského vjíti ráčí, bezelstně jíti musejí: za kterýmižto příčinami J. M. C. nebude možné, aby J. M. neměl od jiných království a zemí, a tak i při stavích království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Lužických k takové vysoce duoležité potřebě podstatné pomoci milostivě očekávati. A tak J. M. C. jich za to milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby tuto znamenitou potřebu, na kteréž J. M. C. královstvím a zemím i věrným poddaným a tak všemu křesťanstvu vysoce a mnoho záleží, bedlivě a zdravě k srdcím svým připustili, mezi sebou uvážili a k J. M. C. se v tom z upřímné a věrné poddanosti, jakou by pomoc, tak aby J. M. C. v dokonalé vladařství a panování téhož království Polského přijíti moci ráčil, vedle osobné jízdy s J. M., čehož všeho se jim J. M. C., jakožto věrným poddaným, duověřuje, když k tomu přijde, učiniti chtěli, a J. M. C. ty veliké náklady a vydání, kteréž J. M. na to až posavad šly a ještě jíti musejí, tím lépeji snésti moci ráčil, světle odevřeli, jakž pak J. M. C. té jisté milostivé a otcovské naděje býti ráčí, že se v tom stavové a vyslaní s plnou mocí z jiných zemí k J. M. C. z věrné a upřímné náchylnosti, poněvadž se to jim a potomkuom jich, tudíž (jakž nahoře dotčeno) všemu křesťanstvu ku potěšení, dobrému a prospěšnému schyluje, povolně ukáží a to na sobě, že vlastí svých vzdělání v obzvláštní péči a bedlivosti své mají a na osobách jich při tom při všem vedle nejvyšší možnosti nich neschází, v skutku znáti dají.

A ačkoliv J. M. C. jiné naděje býti neráčil, než že stavové markrabství Dolních Lužic na sněmu obecním, kterýž teď nejposléz držán byl, vyslané své s plnou mocí na tento sněm obecní na hrad Pražský, tak jako jiné země k království Českému příslušející, vypraviti se uvolí, ale poněvadž sou v tom omluvu svou předložili a nicméně vedle relací komisařuov od J. M. C. na týž sněm do Lužic vypravených učiněné poddaně připověděli, oč stavové království Českého a vyslaní s plnou mocí z jiných zemí jednati a zavírati budou, že se oni také v tom poslušně a poddaně zachovati a ukázati chtějí, z těch příčin a že pro krátkost času J. M. C. s nimi stavy markrabství Dolních Lužic strany vypravení vyslaných jich s plnou mocí dále jednati dáti možné nebylo, na tom jest J. M. C. přestati ráčil, nepochybujíce o nich, že se vedle téhož uvolení svého a dotčené ralecí komisařuov J. M. C. v tom ve všem, oč mezi stavy království Českého a jinými vyslanými s plnou mocí jednati a zavírati bude, zároveň poddaně a povolně zachovají.

A co tak stavové často psaného království Českého a vyslaní s plnou mocí z jiných zemí k témuž království příslušejících, jakožto věrní poddaní, v tom ve všem, prohlídnouce k těm nahoře položeným znamenitým, vysoce duoležitým a bezelstným příčinám a potřebám, z žádné povinnosti než z věrné a upřímné náchylnosti poddaně svolí a učiní, J. M. C. je všecky podle starého obyčeje, že takové dobrovolné svolení privilejím, sovobodám, obdarováním a starobylým zvyklostem jich na žádnú ujmu a škodu býti nemá, dostatečným reversem milostivě opatřiti, tudíž také to jim všem společně i jednomu každému obzvláště vší milostí svou císařskou zpomínati a nahražovati ráčí.




Přihlásit/registrovat se do ISP