154. Nařízení císaře Rudolfa II dané k žádosti stave českých, na sněmu r. 1577 dne 12. srpna zahájeném přednesené, všem řemeslníkům a obchodníkům v království Českém, kterýmž stanoví se jim ceny, mzdy, čas práce a spůsob, jak se ve svých řemeslech a obchodech chovati mají.
1578, 28. července. Opis souč. v knize nákladníků v arch. města Prahy.
Císaře římského a uherského, českého etc krále etc JMti, pána našeho nejmilostivějšího, nařízení mezi řemeslníky a některými jinými obchodníky, strany drahot v tomto království českém, podle kteréhož se jeden každý zachovati povinen bude, počnouc od pondělího po svatém Matouši [22. září] léta tohoto tisícého pětistého sedmdesátého osmého.
Jakož jsou na JMt nejjasnější kníže a pána, pana Rudolfa Druhého, voleného římského císaře, uherského a českého etc. krále oc, pána našeho nejmilostivějšího, stavové království tohoto více nežli jednou ztížnosti své, kterak netoliko oni sami od svých osob, nýbrž i služebníci a poddaní jejich od řemeslníkuov v městech Pražských i jiných v království tomto nemírným nadsazováním všelijakých věcí od řemesl [sic] svých, ztěžováni bývají, vznášeli, a nemohouce se všickni tři stavové sami mezi sebou na sněmu obecním, kterýž na hradě Pražském v pondělí po svatém Vavřinci [12. srpna] léta božího 1577. držán byl, o to, jakým by způsobem to k slušné a skutečné nápravě přivedeno býti mohlo, a dobrý řád při nadepsaných řemeslnících udělán býti měl, snésti: toho jsou na JMCskou, jakožto krále českého, podali, poníženě za to JMti žádajíce, aby JMCská takové těch řemeslníkův svévolné drahotě poručiti v cestu vjíti a to, jakýmiby slušnými prostředky též drahoty a nesmírná nadsazování k slušné nápravě přijíti mohly, a nadepsaní stavové i také chudí poddaní jejich, tím více tak velice a nemírně ztěžováni nebyli, milostivě obmysliti ráčil; a při čemkoli JMCská toho zůstaviti ráčí, při tom při všem tak a nejinak ode všech tří stavuov zachováno býti má, jakož týž artikul sněmovní to vše v sobě ukazuje a zavírá.
Kdež pak JMCská, jakožto král český, na takovou všech tří stavuov království tohoto poddanou a poníženou žádost, podle takového jich stavuov na JMCskou podání a starajíc se JMCská o jich všech obecné dobré a užitečné, aby dobrý řád při všech věcech zachován byl a z takových nemírných drahot a nadsazování všelijakých věcí sjíti mohlo, ráčil jest tu věc před se vzíti a tento řád a vyměření s radou nejvyšších ouředníkův zemských a rad JMCské, i také davše JMt povolati k tomu některých osob ze všech tří stavuov království tohoto, a mě vše to vše v svém milostivém, spravedlivém a bedlivém uvážení, jakéby se řemeslníkům i jiným obchodní-kuom všechněm v prodávání věcí jednoho každého níže položeného řemesla a obchoduov náležitých a v placení týmž řemeslníkům podle povah a řemesel jejich rozdílných od díla a práce jejich vyměření spravedlivé, tak aby sobě žádný neměl co slušně ztěžovati, učiniti mohlo, takto o tom ustanovovati ráčí.
O pekařích.
Úředníci: Jan Nataniel, Vojtěch z Proseče a starší pekaři.
Předkem strany pekařův, poněvadž jim předešle z jistého a bedlivého uvážení dobrý řád a vyměření se stalo, na jakou váhu chléb pečen býti má, podle ceny a prodajuov obilé, jakž pak to všecko předešle tištěno a vuobec vydáno jest: a toho se ještě při tom zůstavuje, aby se nad tím ruka držela, a v každém městě, aby dvě osoby z ouřadu nařízeny byly, a těm aby se obzvláštně k tomu přísaha vydala, kteréž aby vždyckny v jednom měsíci pořad zběhlém podle trhu a prodajuov obilé pekařům, jak veliký, těžký a dobře vypečený chléb v tom měsíci pečen býti má, oznamovaly a usazovaly. A kdožby proti tomu oznámení a usazení menší a nevypeklý chléb pekl, tomu aby ihned bez milosti ten všecken chléb pobrán a chudým do špitala dán byl. Nicméně starší pekaři, i také ty dvě k tomu nařízené osoby, aby toho, pokudž nejvýš možné, šetřili, aby vždycky zásobení v mouce bylo, tak aby za příčinou mlajnuov, kteříž v čas mrazuov a suchoty tuze jíti nemohou, v moukách nedostatku nebylo. Však poněvadž sobě pekaři to ztěžují, že se na ně od jiných lidí, kteříž v cechu s nimi nejsou, chlebové pekou, i také přespolní vozí, protož aby takoví přespolní aneb krom cechu pečení chlebové toliko dvakrát do týhodne, totižto v středu a v sobotu prodáváni býti mohli a jindy nikdy. Strany pak votrubů, ty také aby v slušnosti a podle uvážení těch dvou osob k tomu nařízených vedle drahoty a lacinosti obilé prodávány byly, aby se lidé nimi nepřetahovali; a kdožby mimo takové vyměření dráže otruby prodával, tomu aby byly pobrány, těm osobám nařízeným k ruce, kteréž k tomu dohlídati budou.
O sladovnících.
Úředníci: P. Jan Škreta Šotnovský z Závořic a p. Krištof Vetengl.
Sladovníkuom také jest předešle dobrý řád ustanoven a piva se jim usazují: to také v tom dobrém pořádku aby zuostalo, toliko aby piva vždycky ve třech měsících od těch, komuž to náleží, sazena byla; a to z té příčiny, že obilé ne vždycky v jednostejném trhu se kupuje a prodává. Však žádný pivovarník aby na jeden var sladu méně než po dvatcíti stryších pšenice, a více piva, než toliko dvaceti sedm sudův i s dolévkou, nebral pod pokutou, na kohožby se z nich to našlo, desíti kop gr. č. propadení, z kterýchž aby dva díly do špitálu a třetí díl těm, jenž přihlédají k tomu, obrácen byl; a nad cenu, zač strych pšenice v trhu obyčejně platí a mimo posudné, kteréžby se JMCské svolovalo, aby věrtel piva o vosm gr. č. dráže dáván byl a vejše nic. A k tomu též dvě osoby radní, ježto-by s tím obchodu nevedly, nařízeny býti a na to obzvláštní přísahu míti mají.
Než co se pak šrotýřův dotyce, těm aby ty dvě osoby s radou ouřadu jednoho každého města usazovaly, coby od přivezení a do sklepu spuštění každého sudu piva bráti měli, anebo sládkuom od vytahování a nakládání piva na vozy v slušnosti dáváno býti mělo, aby se ani tím lidé nepřetahovali.
O vína a piva šenkováni.
Poněvadž se také při prodaji vin domácích a přespolních veliký neřád nachází: protož aby každý, kdožby koli chtěl jakéžkoli víno na potomní čas do Prahy dáti uvézti k šeňku, ten aby předkem je v ungelte opověděti a perkmistru hor viničných a konšelům jeho koštovati dáti byl povinen. Potom pak, kdyžby je chtěl načíti, téhož vína jemu žedlík přinésti, a on perkmistr s konšely svými aby je podle dobroty a hodnosti v slušnosti a mírné ceně sadil, po čem by vydáváno mělo býti; však aby česká bílá vína nad šest velikých a červená nad sedm velikých peněz, moravská pak a rakouská také nad sedm bílých peněz, uherská pak a rýnská nad osm bílých peněz šacována a sazena nebyla; kterážby pak vína lehčejší byla a po těch penězích nestála, ta aby pod to níže, podle uznání perkmistra, sazena byla. A po takovém koštování a sazení aby je týž perkmistr v tom městě, kdež má vydáno býti, neb skrze osobu k tomu nařízenou vyvolati dal: že ten měštěnín v té ulici takové víno za takové peníze načal, neb v každém městě v příhodném místě na tabuli poznamenal, jaká vína a u koho se i také po.čem šenkují. A když se to tak stane a to víno se dávati bude, tehdy perkmistr také skrze osoby k tomu nařízené bedlivě aby dohlídal, poněvadž veliký nepořád jak nedolíváním, tak žedlíkuov dna vražením, po straně stlučením, připisováním, lidem za jejich peníze ublížení se děje, aby míry žedlíkuov ve všech městech Pražských srovnány byly. A při komžby koli něco toho, což dotčeno jest, shledáno bylo, a kdoby vína při šenkování nedolil, žejdlíky stlučené měl, anebo k řádu mimo náležitost připisoval: ten každý jednu kopu gr. č., aby perkmistru dáti povinen byl. Kterýby pak šenkýř nebo šenkýřka na lidi nebo čeládku, kterážby po víno přišla, foukati, křikati a opovážlivě mluviti směl a směla, ten a ta čtyři dni pořád zběhlé v šatlavním vězení držán a držána býti má.
Item, aby nižádný, načna sud vína dobrého, do vydání téhož sudu, vína jiného lehčejšího z jiného sudu za též peníze, po čem by dobré načal nedával a nešenkoval; a sice vína načatého ničímž, bud vodou, sírou, cukry, medy, mlékem, hořčicí, neb jakýmžkoli jiným způsobem nefalšoval a neplundroval, a to pod zbavením, kdoby se takového podvodu dopustil, jak hospodáři tak šenkýři, živnosti jeho i měšťanství.
Nicméně aby také z té nemírné drahoty, kteráž se při dělnících viničných děje, sjíti mohlo, aby na to vždycky perkmistr hor viničných zvláštní pozor a péči měl, aby se nad míru draho tíž dělníci nenajímali, nébrž jak se kterého času usadí, po čem se najímati mají, při tom aby se jeden každý nákladník pod pokutou propadem" perkmistru jedné kopy gr. č. zachovati byl povinen.
Strany pak piv šenkovánl, poněvadž se to nachází, že šenkýři a šenkýřky takové pivo dávají, protož aby týmž šenkýřuom také v jednom každém městě od rychtáře JMCské míry jisté usazeny byly, jak mnoho se piva za peníz, též druhá za bílý peníz a třetí za krejcar dávati má, a každého času při sazení piva týmž šenkýřuom aby vydávány a nařizovány byly. A kterýby se šenkýř aneb šenkýřka v takovém piva dávání, tak jakž vyměřeno bude, nechovali a méně piva dávali aneb pivo falšovali a vodou dolejvali, z těch jeden každý aby rychtáři JMCské jednu kopu grošů českých propadl a beze vší milosti dáti byl povinen.
O apatekářích.
Úředníci: D, Jan Kunstat z Paumberka a D. Tomáš Vodňanský.
Při apatekářích též nemalý se neřád a nezpůsob nachází; nebo ti předně podle vuole své lékařství svá a recepty nasazují a šacují, a k tomu častokrát těch věcí a simplicia, kteráž jim od doktoruov v receptích poznamenané se odsílají, před rukama v svých apatykách nemívají, anebo co mají, to na větším díle zvětralé, proleželé, spráchnivělé a dokonce porušené, zkažené a nehodné se býti na oko spatřuje, čehož oni nicméně pro svuoj užitek s velikým lidského zdraví ublížením užívati a to do receptův mísiti smějí. A tak v tom quid pro quo, quantum pro quanto, quale pro quali
nenáležitě míchajíc, lidem místo lékařství dobrého a prospěšného častokrát jedu podvrhují. Protož za prospěšné a užitečné se vidí, aby v jednom každém městě Pražském apatekáře přísežné a jednoho obzvláště lékařského umění doktora v obci své měli, tomu určitou službu a plat roční z obce dávali, k tomu také od každého nemocného, podle toho jakžby ho Často navštěvoval a toho potřeba ukazovala, jistou mzdu jemu uložili, z té příčiny, aby ten doktor, maje takové opatření, předně té obci a jejim obyvateluom sloužiti a je hojiti byl povinen. Pakli by kdy přes pole z měst Pražských i jiných krajských měst povolán a potřebován byl, aby nemocné své, kteréžby na ten čas měl, jinému hodnému svému tovaryši a doktoru poručil, tak aby pro jeho odjezd v nedostatcích svých opuštěni, dokonce zmrháni nebyli. Také ti doktoři společně aby to na práci a v opatrování svém obzvláště měli, aby v přítomnosti dvou, anebo tří osob hodných, od ouřadu v každém městě Pražském i jiném k tomu volených, každého čtvrt aneb nejdéle puoi léta všecky apateky přehlídali a všecka lékařství aneb simplicia i též composita ohledávali, probovali, a cožby tu koli nehodného, zkaženého našli, to ven z apateky na ulici vyházeli, aneb v čemby apatekáři nedostatek měli, a toho se často a mnoho podle rozdílnosti času, povětří a neduhuov potřebovati muselo, tím se jim zásobiti časně poručili, tak aby žádné slušné výmluvy apatekáři míti nemohli.
A poněvadž se pak to vskutku nachází, že chudí lidé, pro nedostatek důkladů na doktory a na lékařství, opatření dostávati nemohou, a tak častokrát v nedostatcích svých opuštěny jsouce, netoliko o zdraví své, ale dokonce i o hrdlo přicházeti musejí: protož za slušné se vidí, aby doktorům mírnější a chudým snesitedlná mzda za práci jejich ustanovena a nařízena byla, v čemžto oni ne všecko pro svuoj časný užitek, nýbrž více pro onu odplatu budoucí, věčně nastávající, něco také pro chudé lidi učiniti sobě neztěžovali; a oni také doktoři i apatekáři k tomu napomenuti a při-držáni byli, aby tak, jakž jest se ten rozdíl od starodávna v jejich profesí zachovával, zase na něj nastoupili a v zvyklost sobě uvedli, pro takové neduživé nemožné lidi lékařství lacinější ex remediis paratu facilibus apatekářům v receptích přednášeli, tak aby těm podle nejvyšší možnosti lidské spomoženo býti mohlo. A kdožby pak koli do apatekářuov jakou ztížnost měl, buďto že by podle poručení lékařuov a napsání recept tak se nechovali a ty měnili, podvrhali, zkažená simplicia do nich mísili, aneb místo polehčení k většímu neduhu k tomu příčinu dali, aneb že by sobě za lékařství, aneb jakéžkoli jiné recepty, nemírně počítali a nasazovali: ten aby to na ty doktory s přidanými osobami vznésti mohl, a oni aby to hned bez odtahuov k skutečné nápravě přivésti, aneb takové lékařství šacovati povinni byli. A tak podle toho šacuňku, aby se jim platilo, aneb podle přičinění jejich k nim se hodně zachovali.
O řeznicích.
Úředníci: podle JMti p. hejtmana p. Jan z Dražíce, p. Primas a p. Zachař od "rejskejch jablek" a starší řezníci.
Poněvadž se předně od řezníků kůže (v kterýchž potom mnozí řemeslníci obchody své vedou) kupují, zdá se za potřebné při nich to, aby oni počátku drahoty nedělali, přetrhnouti. A poněvadž ta pamět jest, že před nedávnými lety od předních uherských volů kuože za puol druhé kopy miš. se prodávala, taková mírnost aby ještě i podnes byla zachovávána, a žádný řezník zdejší z měst Pražských, ani také jiní, kdož kůže prodávají zde v Praze, aby jedné kuože z nejlepšího vola dráže puol druhé kopy a desíti gr. m. dávati a prodávati nesměli, pod pokutou týchž kozí pobráni a jemu dvě neděle u vězení seděni. Jiné pak kuože od menšího hovězího dobytka aby po jedné kopě a patnácti groších, anebo pod to níže, jak se smluviti mohou, prodávány byly.
Strany pak koží telecích, ty aby jedna nejdráže za dvanácte gr. m. a pod to níže prodávána byla. Item, skopové kuože s vlnou za dvanácte gr. m.; item, skopová kůže oholená za osm gr. m.; item, jehenčí kůže, neboližto spratek, nejdráž za šest gr. aby prodávány byly.
Toto pak při tom také znamenitě zachovati sluší, aby řezníci Pražští kozí, což se v městech Pražských dobytka zbije, nikam jinam nežli koželuhům Pražským neprodávali; jestližeby se pak kdo toho dopustili a takové kůže z dobytka zde zbitého někam jinam ven z měst Pražských, aneb z jiných měst krajských prodávali, ti aby také pokutou nahoře položenou trestáni byli, polovice tomu, kdož to oznámí a druhá polovice chudým do špitala v tom městě, kdežby týž řezník neb řezníci bytem byli, k dobrému aby přišly, a ten řezník také aby dvě neděle vězením trestán byl. Co se pak loje dotyce, toho aby centnýř za šest kop m. nejdráž a pod to níže prodáván byl, a centnýř sádla za pět kop m.
Jestližeby pak řezníci to, co by jim tu na kůžích, loji, sádle scházelo, nemírným masa prodáváním nahraditi chtěli atak dvojnásobný oužitek podle předešlé své navyklosti na všem míti žádali: k tomu aby v každém z měst Pražských i jiných krajských dvě osoby ouřadní podle starších jejich nařízeny byly, a ty aby na to zvláštní pozor a péči měly, jestližeby který řezník nad slušnost maso prodával a lidi domácí neb přespolní přetahoval, tomu také aby všecko pobráno bylo a, tak jak svrchu dotčeno, jedna polovice do špitálu, a druhá těm osobám k tomu nařízeným aby přišla. Jestližeby se pak osoby k tomu nařízené v tom nepilně chovaly a některým řezníkuom něco přehlídati chtěly, a těm, kdož by sobě drahotu řeznickou ztěžovali, toho podle nahoře psaného vyměření k nápravě nepřivozovaly: to aby každý na pana hejtmana JMCské v tom městě, kdežby se to stalo, vznesl, a páni hejtmani dále podle uznání ty osoby skutečným trestáním k bedlivosti napravovati mají.
A poněvadž se pak to na oko spatřuje, že překupníci všeliké věci zdražují, což se rovně též i při voluov překupování děje: protož se za potřebné a užitečné vidí, aby strany té věci takový pořádek se způsobil, totižto, aby žádný kupec voly na prodej ženouc, jakžby do království tohoto pomezí je vehnal, jich na cestách, v městech, v městečkách, ve všech, zámcích ani tvrzech (kromě ustálých aneb kulhavých, kterýchžby bezelstně dáleji hnáti nemohl) prodávati nemohl, ani žádný zase od něho, kromě k své vlastní domácí potřebě, kteréžby aneb tu, kdež je koupí, sám k svému užitku obrátiti a je spotřebovati, aneb byl-li by řezník tu v tom městě neb městečku, aneb ve vsi, bíti a rozprodati chtěl, kupovati nesměl, tak aby takoví překupníci příčinou drahoty v zemi nebyli; než teprva, když do Prahy neb do jiných měst na dobytčí trh takoví dobytkové by přihnáni byli, tu aby jednomu každému jak prodávati tak i kupovati bylo svobodno, však na takový způsob, aby přespolní kupci domácím až do poledne překážky nečinili a jich nepřekupovali, než cožby potom po vyjití toho času sobě optati a skoupiti mohli, toho se jim dostati má. Kdožby se pak tak nezachoval, aneb dobytek v jiných místech a krom tohoto času vyměřeného kupoval, ten aby ty peníze, začež koupil, propadl; kdožby pak prodávati směl, ten aby ten dobytek v pokutě propadl. A nad tím pořádkem též aby při starších řeznících dvě osoby hodné, kteréž by tato nařízení sobě poručena měly, vysazeny byly, a tak se v tom beze všeho přerušení chovaly; kterýmžto polovice pokuty aneb peněz propadených v této příčině, druhá pak polovice tomu, kdožby takové přečinění na světlo pronesl, dostati se má.
A poněvadž pak tomu rozuměti jest, že ležáci, jak při jiných obchodnících, též i při dobytka prodávání, té drahoty příčina jsou: protož aby jim takové jejich předsevzetí po tento den více trpíno nebylo, nýbrž aby oni, tak dobře domácí, jako cizozemci, pod skutečným trestáním proti tomu ustanovení žádného dobytka překupovati nemohli a nesměli.
O koželuzích.
Úředníci: p. Šebestian Agricola z Horšova, radní, a Martin Brázda, starší přední z ševcův.
Poněvadž se již řezníkuom, po čem kuože dávati mají, uložilo, protož koželuzi také na zpuosob dole psaný kuože ševcům aby prodávati byli povinni, předkem kus ousní nejlepší za jednu kopu patnáct gr. m.; item, obě krajiny nejlepší z jedné kuože aby dávali za třidceti šest gr. m., a vaz na boty za čtyrydceti osm gr. m. Co se pak jiných ousní, krajin a vazů z menších kozí dotýče, ty aby pod tu na hoře psanou sumu níže, jak se stržiti mohou, kopovány [sic] a prodávány byly, toliko nad to vejš nic; item, teletiny mazané nejlepší aby se dávaly po dvadcíti gr. m. a nad to dráž nic.
A k tomu také dvě osoby hodné, jedna radní přísežná a druhá řemesla ševcovského, usazeny a na to obzvláštní přísahu míti mají, kteréžby k tomu, aby též kůže, což jich koželuzi prodávají, dobře vydělané a (poněvadž sádlo laciné jest) i dobře vymazané byly, dohlídaly. Na to také obzvláštní pozor ty dvě osoby míti mají, aby předkem dotčení koželuzi kuože vydělané ševcuom Pražským, což jich potřebují, i v jiných městech, po těch penězích, jak se svrchu píše, prodávali, a cožby mimo pražské ševče zbejvalo, to teprv aby jiným přespolním ševcuom, však také v těch penězích, jakž svrchu dotčeno a nic dráže, prodáváno býti mohlo. Jestliže by pak který koželuh dráže, než se svrchu píše, kuože prodávati, anebo ty nedobře vydělávati, anebo mimo ševče pražské, dokudž by v nich ti dostatku neměli, jinam je odbejvati chtěli: tomu každému aby ty kuože, což jich má, byly pobrány, a polovice těm osobám k tomu usazeným, a druhá polovice do špitala aby obrácena byla. Též také ty dvě osoby k tomu nařízené na to obzvláštní pozor míti mají, aby koželuzi bohatší před chudšími kozí od řezníkuov Pražských nepřekupovali a potom, dlouho je chovajíc, tudy nějaký v kožich nedostatek způsobiti chtěli. Než každého týhodne, aby též koželuzi v rovnosti, bohatší i chudší, kuože kupovali, a tak jedni i druzí živnosti vésti mohli. Nicméně, pro zachování dobrého pořádku, aby vždycky ty dvě osoby v každém městě k tomu nařízené, v jednom měsíci panu hejtmanu téhož města, kdež jsou, aneb JMCské rychtářuom, aneb osobám radním o tom, jak se v tom tíž koželuzi i ony samy chovají,. zprávu dávati povinny byly; a pan hejtman aneb spolu radní, uznali-li by jaké nápravy potřebu, aby to vždycky bez odtahu povinni byli napraviti.
A jakož jsou také koželuzi ten obyčej zachovávali, že jsou nikdež jinde, než toliko v Praze, jiní koželuzi kozí sádlem mazati nesměli a tak toliko všickni k pražským koželuhuom zření své míti mu osili: protož z takového obyčeje aby již sešlo a jeden každý koželuh v kterémžkoli městě, aby podle vuole své kuože však dobře a příhodně mazati a tak jak se svrchu píše, a nic dráže je prodávati mohl, též pod pokutou nahoře dotčenou.
O ševcích.
Úředníci: Václav Augusta, jeden z X. soudců, Jeroným Marvan z řezníkuov a Vicenc starší z koželuhův.
Ševci, na kteréž jest těchto časuov mezi všemi řemeslníky od chudého lidu největší pokřik vzešel, také když již tak v mírnosti kuože kupovati budou a k tomu sádlo lacino berou, i vychování své stravou mnohem lehčejši než předešlých let mají, aby již více chudých i jiných všech lidi řemeslem svým neobtěžovali, než obuví dobré, trvanlivé a oužitečné aby dělali a po těchto penězích dílo své aby dávali.
Předkem, boty rejtarské dobré z kůže dobře vymazané, kteréžby až do rozkroku a nahoře s taškou byly, ty aby dávali za jednu kopu dvadceti gr. ni.
Item, boty drobet kratší s řemeny, jimž vlašské říkají, z kůže dobře vymazané za jednu kopu m.
Item, opět kratší boty z kůže hovězí, až nad kolena, za čtyřidceti čtyři gr. m.
Item, z telecí kůže boty až nad kolena za třidceti šest gr. m.
Item, pantofle z kůže hovězí za osmnáct gr. m.
Item, střevíce vysoké s řeménky za čtrnáct gr. m.
Item, střevice lokajské pacholku dorostlému za deset gr. m.
Item, pacholatuom po sedmi a nejdráže po osmi gr. m. a pod to níže.
Item, od podšití bot rejtarských dobrou kozí s dobrým podešvem, nejvíce dvanáct grošů m.
Item, od podšití bot pacholatuom devět gr. m.
Item, ženské botky z černé dobré kuože za dvaceti dva gr. m.
Item, ženské botky bílé tolikéž za dvadceti dva gr. m., než kteréž by byly s aksamitem, za ty o čtyry gr. více, totiž dvadceti šest gr. aby se dávalo.
Item, střevíce ženské za osm gr. m.
Item, pantofle ženské za čtrnáct gr. m.
Item, od podšití ženských botek černých i bílých po osmi groších, a které jsou s aksamitem, od těch dvanácte gr. ni.
Item, Sedláci, žádný aby sobě bot delších nad rozkroky, ani s taškami dělati nedali, ani nekupovali, také ani ševci aby jim jich nedělali, poněvadž jim to k žádnému užitku ani platnosti není. Který by pak sedlák boty s taškami anebo delší než do rozkrokuov koupil, aby ihned on i švec, který by mu je prodal, od rychtáře do vězení vzati byli, a z téhož vězení aby nebyli puštěni, leč každý z nich rychtáři patnácte gr. m. dá. Též také šenkýřky, kuchařky, nevěstky, i v městech všecky sedlského řádu, ženy a děvečky, aby žádná v botkách s aksamitem ani v nemazaných choditi nesměly, ani také žádný švec aby jim jich neprodával pod touž pokutou nahoře dotčenou rychtáři patnácte gr. m. propadení. Který by pak rychtář to zúmysla obmeškával a k tomu nedohledal, ten aby skutečně podle uznání pana hejtmana toho města aneb ouřadních osob trestán byl. Než lidu sedl-skému aby se dělaly boty mírné a trvanlivé až do rozkroku, a ty aby nejdráž za jednu kopu m. a pod to níže, to po padesáti a po čtyřidceti gr. m. prodávány byly a nic dráže.
Item, pohunku boty nejlepší aby se dávaly za čtyrydceti a za třidceti pět gr. m. a pod to níže, než dráže nic.
Item, podšití velikému sedlskému pacholku aby se dalo za dvanácte gr. m., a menším osobám pod to níže.
Item, podšití pohunku za devět gr. m. a pod to níže.
Item, podšití pacholeti sedlskému prostřednímu za sedm gr. m.
Item, lovecké boty dobře vymazané a pevně ušité, aby byly nejdráž za puoi druhé kopy mišenské.
Co se pak botek a střevíčkuov dětinských do-týče, poněvadž v tom také nemírná drahota jest, ty aby se takto prodávaly:
předkem dítěti čtyřletému za botky deset gr. m. a za střevíčky čtyry gr. m.;
Item, tříletému za botičky devět gr. m. a za střevičky čtyry gr. m.
Item, dvouletému za botičky 7 gr. m. a za střevičky tři gr. m.
Item, ročnímu za botičky šest gr. m. a za střevičky tři gr. m.
A poněvadž se pak tohoto řemesla mnoho potřebuje, protož aby v jednom každém městě tři osoby, totiž jedna ouřadní, druhá řemesla řeznického a třetí řemesla koželuhského (poněvadž ta dvě řemesla kozím rozumějí) nařízeny byly, kteréž by na to obzvláštní přísahu měly a k tomu bedlivě dohlídaly, aby se obuví dobré a užitečné dělalo, a mimo toto nahoře psané ustanovení dráže aby se neprodávalo ani nečinilo. V kterémž by pak městě koželuhuov nebylo, tehdy jirchář aneb jiná k tomu hodná osoba, aby k těm dvěma byla při
dána, a ty všecky tři osoby, aby také všickny v každém městě panu hejtmanu svému, a kdeby ho nebylo, ouředním osobám v jednom měsíci, jak se tiž řemeslníci chovají, a ony jak k tomu dohlí-dají, zprávu činiti povinny byly; a byloli by co dále potřeba, to aby od pánuov hejtmanuov, aneb osob ouřadních, podle náležitosti opatrováno bylo. Jestližeby se pak který švec toho dopustil a obuov nedobrou a nehodnou dělajíc za ty peníze, jak se svrchu píše, prodávati chtěl, aneb mimo to nahoře psané vyměření lidem dráže cenil, a tudy sobě na těch, kdož o tomto nařízení nevědí, něco přitáhnouti chtěl, ten každý, aby předkem dvě neděle u vězení seděl a potom z téhož vězení puštěn nebyl, leč jednu kopu grošů českých dá; a té kopy gr. aby polovice těm osobám k tomu nařízeným přišla, druhá polovice do špitálu v tom městě aby dána byla.
O jirchářích.
Úředníci: p. Pavel Fišel, radní, Václav Telátko, řezník, Mikuláš Planička.
Jircháři, ti také tak nemírné drahoty své uleviti a již, když sami kůže lacino bráti budou, také je lacino dávati mají; a protož po dnešní den, aby žádné kůže skopové, nejlepší k botkám vydělané, dráže dvanácti gr. m. nedávali, a skrovnější pod to níže. A když pak kůže na kopy vesměs prodávají, tu aby žádný jirchář kopu kozí dráže jedenácti kop m. dáti nesměl, než pod to níže prodávati muože. A jakož také dotčení jircháři vydělávajíce jelení a jiné kůže, ty, kdož je vydělávati dají, příliš a nad míru přetahují: protož, aby žádný od nejlepší a na místo dobře na zámiš vydělané největší kuože jelení více čtyřidciti gr. m. vzíti nesměl a nebral; od jiných pak menších pod to níž, a od srní kuože dvanácte gr. m., a nic více, od vydělání aby mu dáno bylo. Však i k tomu řemeslu také tři osoby, totiž jedna radní, a druhá řemesla řeznického a třetí řemesla ševcovského, nařízeny býti a k tomu, aby dotčení jircháři kuože dobře vydělávali a tak, jakž se svrchu píše, a nic dráže jich neprodávali, bedlivě dohlídati mají. Kteřižby pak jircháři proti tomuto vyměření se chovati a dráže kuože prodávati, anebo od vydělání kozí více bráti chtěli, než se svrchu píše, ten každý aby tolikrát, kolikrát by se toho dopustil, do vězení vzat byl; kuože ty, kteréby tak dráže než vyměřeno prodával, aby mu byly pobrány, a kdyby víc, než se nadpisuje, od vydělání kozí bráti chtěl, jednu kopu grošů českých aby propadl, a toho polovice do špitala a druhá polovice těm osobám k tomu nařízeným aby přišla a vzata byla.
0 sedlářích.
Úředníci: Pavel uzdář, jeden starší a Volf Zima, konvář starší.
Sedláři, ti také, poněvadž již kůže v mírnosti kupovati budou, drahoty své aby ulevili, a nejlepší vlaské sedlo, plechem okované, aby za dva zlata rejnská, neplechované pak a dobře vycpané polštáři sedlo za puoi druhé kopy, jiné pak prosté vlaské sedlo, jakž nyníčko nosí, za jednu kopu dvaceti grošů, formanské a myslivecké sedélko za puoi kopy mišenské, chomout nejlepší a největší za čtyřidceti grošů a menší za tridceti šest grošů, a opět menší pod to níže aby dávali. Co se pak jiných díl a opravek jejich dotyce: poněvadž ta jsou rozdílná, protož aby také dvě osoby, jedna řemesla uzdářského a druhá jiná hodná osoba, k tomu nařízeny byly a zvláštní přísahu na to měly, k tomu, aby se lidem dobře dělalo, dohlídaly, a oč by se tíž sedláři s lidmi smluviti nemohli, aneb je v čem přetahovati chtěli, to aby podle uznání těch osob jeden každý povinen byl zaplatiti. Jestliže by pak který sedlář díla svého dobře nedělal, anebo dráže, než se svrchu píše, je dávati chtěl, tomu každému aby též dílo jeho pobráno, a polovice do špitala a druhá polovice těm osobám k tomu nařízeným aby dána byla.
O uzdářích a řemenářích.
Úředníci: P. Jan Libocký, jinak Cecek, a Valentin Stříbrskej.
Uzdáři ti také mimo náležitost lidi řemeslem svým přetahují: protož potud více aby žádný uzdář, nebo řemenář, tak droho [sic] díla svého nedával, než když velikou a nejlepší kůži volovou z uherského vola vydělá a na nádobí skrájí, své přesky k tomu dá, od toho aby mu dána byla jedna kopa m., a když jest kuože menší padesáte gr. m., a od kravské kuože čtyřidceti gr. m., od teletiny deset gr. m. Než kdožby sobě pak rejtarské rystuňky z kozí svých dělati dáti chtěl, od té každé kuože aby deset gr. m. nic více.od vydělání a skrájení dáno bylo.
Item, rystuňk prostý, kterémuož vlaský říkáme, totiž náhlavek, votěže, prsosiny, farkaš se dvěma řemeny, střemeniště a popruh, aby byl za puol druhé kopy m.
Item, s hustějšími řemeny rystuňk za puol druhé kopy patnácte gr. m. nejdráž, a pod to níže.
Item, vohlav dobrá za deset gr. m.
Item, náhlavek samý dobrý za patnácte gr. m.
Item, střemeniště samé za osm gr. m.
Item, šle za deset gr. m.
A poněvadž pak všecka díla řemenářská zejména se jmenovati a šacovati nemohou, aby také tomu řemeslu dvě osoby hodné nařízeny a ustanoveny byly, kteréžby na to obzvláštní pozor a péči měly, aby jednomu každému dobře a v slušnosti řemeslem svým uzdáři a řemenáři posluhovali, a oč by se s kým smluviti nemohli, podle uznání těch dvou osob, aby to dáti povinni byli. Jestliže by pak který uzdář díla svého dobře nedělal aneb dráže, než se svrchu píše, je dávati chtěl, tomu každému, aby též dílo jeho pobráno, a polovice do špitálu a druhá polovice těm osobám k tomu nařízeným aby vzato bylo.
Jestliže by pak kdo kterému uzdáři kůži vydělávati dal, a týž uzdář jemu ji změnil a místo dobré horší dáti chtěl, k tomu každému, aby se jako k jinému zloději hleděti a přistoupiti mohlo.