O krejčích.

Co se krejčích dotyce, také nemalá ode všech stavuov ztížnost o jich řemesla až posavad jest: protož za potřebné se vidí, aby taková jejich díl sobě nadsazování jim přetržena a k mírnějšímu způsobu přivedena byla, a to podle tohoto poznamenání aby se zachovati byli povinni, a přes to aby jim žádný od díla víceji nedával.

Od poctivic koženných a kabátu barchanového prostého deset gr. českých.

Od sukně dvojnásobné s faldy deset gr. česk.

Item, od sukně na kožich podšité osm gr. česk.

Item, od pláště mužského prostého dvojnásobného deset gr. česk.

Item, od sedlského kaftanu dvojnásobného prostého pět gr. česk.

Item, od sukničky, kteráž slově horckop, soukenné pět gr. česk.

Item, od poctivic koženných s řeménky čtyry gr. česk.

Item, od poctivic soukenných štyry gr. česk.

Item, od ženské sukně pět gr. česk.

Item, od sukně ženské s rukávy pět gr. česk.

Item, od sukně ženské s životkem a s rukávy šest gr. česk.

Item, od sukně harasové s rukávy dvojnásobní prosté ženské deset gr. česk.

Item, od sukničky muožské tykytové dvojnásobné dvanáct gr. česk.

Item, od rukavuov karmazínových tykytových damaškových pět gr. česk.

Item, od pláště harasového ženského dobře faldovaného třiceti gr. česk.

Item, od mantlíku dvojnásobného harasového ženského deset gr. česk.

Item, od mantlíku ferštatového dvojnásobného jedenácte gr. česk.

Item, od mantlíku šamlatového dvanácte gr. česk.

Item, od hazuky tykytové dvanácte gr. česk.

Item, od hazuky ferštatové dvojnásobné dvanáct gr. česk.

Co se pak jiných krojuov domácích neb cizozemských a nákladních dělání dotýče: kdož by koli do kterého krejčího sobě ztěžoval, že by jeho šat zkaziti, všech těch věcí nespotřebovati a tak díl za sebou zanechati, aneb na poručení sám všecko skupujíc, buďto těch věcí, aneb od díla mimo náležitost víceji sobě počítati a žádati směl, aby na ztížnost jednoho každého takové koupě věci, aneb díla, JMCské rychtář, povolaje k sobě těch kupcuov, kteříž ty věci prodávají, aneb starších přísežných cechmistruov tří nebo čtyř, s dobrým a spravedlivým jejich uznáním takové koupě aneb díla hned bez odtahuov šacovati, a na to jednomu každému ceduli toho šacuňku proti jeho slušné záplatě dáti, ten pak krejčí podle toho uznání se zachovati povinen byl.

Na kohož by pak to koli, že by, mimo jisté toto nařízení, těch věcí sobě aneb od díla víceji počítati směl, anebo šaty zkazil, skutečně uznáno bylo, budeli kdo takové šaty od něho chtíti přijíti, to při vuoli jeho zuostaň; pakli nic, tehdy on to dílo své ztratiti, náklad na ten šat zaplatiti, a k tomu za den šatlavním vězením ztrestán býti má.

O kožišnicích.

Úředníci: p. Martin Volovatý, řádní, a Mikuláš Pejfar, starší krajíři.

Kožišnící ti také nynější drahoty, poněvadž z daru božího všecky věci laciné jsou, dobře mohou uleviti a od lidí za práce své tak mnoho, jako až posavad, nebrati, nýbrž každému v slušnosti za jeho peníze dělati. A k tomu také v každém městě dvě osoby hodné, jedna z ouřadu a druhá řemesla krejčovského, ustanoveny a nařízeny býti mají, kteréž k tomu obzvláštní přísahu učiniti a na to vždycky bedlivé zření míti mají, aby tiž kožišníci, což se jim dělati a vydělávati dá, to dobře, oupravně a jak býti má, vydělávali, od toho také i za jiné přespolní kuože chlupaté, aniž od podšivek, příliš mnoho nebrali, nýbrž upřímně a náležitě se v tom chovali. Bylo-li by pak to při kterém kožišníku shledáno, že koupí a dílo své nad slušnost draho dává a tím lidi přetahuje, tomu každému kožišníku aby všecko jeho dílo a kupectví, což ho v krámě má, bylo beze vší milosti pobráno, a jedna polovice toho do špitálu a druhá těm dvěma k tomu nařízeným osobám aby dána byla.

Našloli by se pak také to na kterého kožišníka, že kuože, kteréž se jim k vydělávání aneb k podšívání dávají, falšuje aneb také změňuje, lepší sobě bére a horší na to místo dává, ten každý, aby na vznešení čížkoli, jako jiný zloděj, trestán byl beze vší milosti.

O kovářích.

Úředníci: Říha Krucburský, kočí starší, a Adam Varvas, forman.

Kováři podle předešlého pořádku a obyčeje podkovu na největšího kopiníčího koně za deset peněz bíých, na střelčí kuoň za český groš, a na kleprlíka za jeden groš bílý aby dávali. Však od kterého by koně celá podkova stará kováři nechána byla, za tu aby zase na nové podkově dva bílé peníze sraženy byly, než zlámaná podkova aby kováři zuostala. Co se pak okování vozu a jiných všelijakých díl dotyce, k tomu také, aby jim dvě osoby, na to obzvláštní přísahu mající, ustanoveny byly, kteréž by na to pozor měly, když by tíž kováři nad míru ty, kdož u nich co dělati dají, přetahovati chtěli, anebo když se k kováři kuoň přivede, že by ho brzo ukovati nechtěl, o to aby kováři slušně trestáni byli a u vězení každý ten aby dvě neděle seděl, a proto nicméně aby podle uznání týchž osob záplatu za práci svou bráti byli povinni. Jakož se také to nemálo trefuje, že připadnostmi, bud myšími nebo jinými neduhy koňskými, lidem se škoda pro nevolnost a neopatření časné kovářuov děje: a protož komu by se koli ta příhoda trefila a on v té věci, kováře potřebujíc, k tomu ho povolal, a kovář se jemu v té věci volně nepropuojčil a tudy škodu vzal, tehdy aby byl povinen kovář s tím, jemuž by se škoda stala, o to se slušně smluviti.

O kupčich, kramářích a suken kráječích.

Úředníci: p. Jaroslav z Mutěnína, a p. Tomáš Grof, radní, též Faltin Krchmar a Lorenc Štrokr z kramářův a kupcův, a z suken kraječuov: p. Zikmund Kropáč z Krymlova a Jan Ruff.

Kupci a kramáři i suken kráječi také na tento čas všechněch svých koupí velmi posadili, a koření, cukry, hedvábné i jiné věci, též i sukna, což z jiných zemí i z Čech přivozují, mnohem dráže, nežli let předešlých bylo, dávají, měr, loktuov a váh jednostejných nemají.

A protož aby se to jednostejně od dole psaných osob spravedlivě srovnalo, ješto poněvadž obrokové i strava čeládce, též i vlna z daru božího lacinější jest nežli let předešlých byla, měli by také laciněji než prvé všeliké věci dávati. Protož z těch kupcuov aby dvě a suken kraječuov také dvě osoby hodné, na to obzvláštní přísahu mající, a z osob radních v každém městě také dvě nařízeny byly, a ty aby se každý měsíc spolu sejdouce, a po čem se všelikteraké věci kupecké odjinud přivozují na to se bedlivě vyptajíce, aby vždycky každého měsíce sobě i jiným kupcuom usazovaly, a jak to nařídí, to vždycky i hned panu hejtmanu, aneb radě toho města, aby v známost uvedly, a podle takového usazení každý kupec, kramář a suken kráječ bude povinen se tak zachovati.

Jestliže by se pak seznalo, že by těch šest osob svuoj oužitek (nad obecní dobré a nad to, což jim svěřeno) více obmejšlely a tak drahoty příčinou byly: při čem toho JMCská, jakožto král český, anebo v nebýti zde v tomto království JMCské na místě Jich Mti páni místodržící zanechati a jakým trestáním o to k nim přistoupiti ráčí, to při tom zuostaň.

O tesařích.

K tesařuom p. ouředníkům šestipanským náleží to opatřiti.

Co se pak tesařuov dotýče, poněvadž díla jejich lidé nemálo ale mnoho potřebují, kteříž to vidouce, nad míru jsou se v díle svém a záplatě nádenní nasadili a zdražili, tak že, mimo všecken předešlý obyčej a tato mírná a laciná léta, jinače dělati nechtějí, leč mistru, kterýžto časem nic nedělá toliko k čeledi dohlídá, patnácte gr. miš. a čeledi na krátkém dni deset gr. miš., a na dlouhém dni po dvanácti gr. miš. na den se dávati muosí. A tím zpuosobem mistr na několika místech dílo projednané majíc, jemu jedno za hledění několik ortuov od jednoho díla dáti se přijde, ješto se tu při tom nezpuosobu nemalý škrabuňk lidský nachází.

A protož aby takovému jejich obmyslu, zahálčivému hledění v cestu vkročeno býti mohlo, takto se mezi nimi naříditi má: aby jeden každý mistr tesařský nejméně puol dne při velikém i při malém díle sám podle tovaryšuov svých dělati povinen hyl, a za jeho práci má se mu od svatého Jiří až do sv. Havla po pěti gr. čes. a tovaryšuom po štyrech gr. čes. beze stravy dáti, a od sv. Havla až k svatému Jiří mistru po čtyřech gr. česk. a tovaryšuom po třech gr. česk. aby dáváno bylo; a nemají v letě více nežli dvě hodiny přes celý den, v zimě pak jednu hodinu od své práce při snídání neb svačině odpočívati. A jestližeby tesař najmouc dílo zkazil a škodu udělal, aneb na stavení svou nedbalostí a obmeškáváním jakéžkoli škody příčinou byl, aby byl povinen o takovou škodu s tím, komuož by ji udělal, se smluviti a ji náležitě zaplatiti.

 

O bečvářích.

Úředníci: p. Jan Mazánek z ouředníků špitálských a Zikmund Zaubek.

Bečvářuom tento pořádek se vyměřuje: předkem strany díla kádí, velikých obručuov, kdož co toho potřebuje, obyčejně se s týmiž bečváři o to smlouvá; však aby od nich lidé příliš přetahováni nebyli, aby též jako k jiným řemeslníkuom dvě osoby k tomu hodné byly mezi ně ustanoveny a nařízeny, obzvláštní přísahu na to aby měly, a o které by se dílo veliké s nimi lidé smluviti nemohli, ty aby to mezi nimi porovnaly a k tomu dohlídaly, aby se dílo jejich dobře a gruntovně dělalo. Však strany díla menšího, takto aby se zachovali:

předkem sudu polouvozního, svidnický jmenovaného, aby nedávali dráž než za štyřidceti gr. miš.

Item, obručuov na staré veliké sudy aby dávali za dvadceti gr. miš.

Item, puol sudu svidnického dubového za dvadceti gr. miš.

Item, kopu obručuov na též polousudí za osm gr. miš.

 

Item, sud pivní, který slově věrtel, za dvanácte gr. miš.

Item, kopa obručuov na též sudy věrtelní za osm gr. miš.

Strany pak díla menšího, puten, škopkuov, konví a soudků, to aby jim bečvářuom ty osoby, k tomu nařízené, podle slušnosti sadily, jak a po čem by to prodávati měli. Než který by pak bečvář dílo nedobré dělal aneb je dráže, než se svrchu píše, a drobné dílo dráže než se usadí, prodával, ten aby jednu kopu gr. česk., totiž polovici těm osobám k tomu nařízeným a druhou polovici do špitala v tom městě, kdež bydlí, beze vší milosti propadl.

A jakož se trefuje, že druhdy bečváři osobám z stavuov panského, rytířského i jiným domácím souseduom v čas, když ho potřebují, k pobití vína nebo piva brzo přicházeti nechtějí, a tak tudy lidi ke škodám přivozují: protož kterýby koli bečvář, když se pro něj pošle, hned nepřišel, anebo přijda pobíjeti nechtěl leč by se mu příliš draho zaplatilo, to aby jeden každý na ty dvě nařízené osoby vznesl, a ty aby ihned téhož bečváře do šatlavy daly a v tom vězení tejden pořád aby seděl, a škodu tu, která by se skrze jeho nedbanivost stala, aby zaplatiti povinen byl.

O mydlářích a svíčnících.

Úředníci: Václav Krocin z desíti soudcuov a Matěj Zoubek, starší řezník.

Mydláři, poněvadž již lůj lacino kupují, aby kámen mýdla nedávali dráže nežli za jednu kopu miš., a svíčníci také nedávali kámen svíček dráže nežli za jednu kopu deset gr. miš., a tak libra svíček od překupnic aby nic dráže než toliko za třinácte d. bílých dávána byla.

Však i k tomu dvě osoby nařízeny aby byly, aby dotčení mydláři, svíčníci i jiní, kdož svíčky lojové dělati budou, to dobře a gruntovně z dobrých lojuov, tak aby toho lidé užiti mohli, dělali; a při komž by se svíčky nebo mejdlo nehodné, že je prodává, našlo, to vše, což tehdáž v krámě má, aby mu bylo pobráno, a polovice toho do špitala a druhá polovice od těch osob k tomu na hlídání nařízených, aby vzata byla.

Vostružníci, zámečníci, nožíři, platnýři, brníři, mečíři, ručnikáři, truhláři, koláři, hrnčíři, zednici, kameníci, skalníci, cihláři, sklenáři a ti jako prkna prodávají.

Úředníci: P. Jan Had z Proseče, Václav Poklopecký, Michal, mečíř, Simon Podmanický, Jan Ruff, Kundrát flašnýř, Václav šmejdíř a Blažej, cukrář.

Ti všickni řemeslníci, poněvadž koupí svých jistého usazení nemají, nebo díla jejich jednostejná nebývají, protož tíž řemeslníci aby v slušnosti a dobře všeliké dílo své dělali, a k tomu každému řemeslu aby také dvě osoby hodné, kteréž by toho řemesla nebyly, se nařídily, a těm aby na to obzvláštní přísaha vydána byla. Jestliže by kteří koli ti nahoře psaní řemeslníci které dílo své příliš draho šacovati a prodávati chtěli, aby též osoby vedle starších přísežných toho řemesla na to pozor měly, a podle uznání jejich aby díla a prodaje své řemeslníci byli povinni v slušnosti prodávati. A našloli by se, že by kteří z těch nahoře psaných řemeslníkuov dílo své dráže, nežli za to spravedlivě stojí, potřebujícímu prodávati a natahovati chtěli, těm aby taková koupě od těch osob k tomu nařízených pobrána byla; a každý ten, kdož by se toho dopustil, aby dvě neděle byl trestán.

O hospodářích.

Do hospod a domuov hostinských: JMCské p. rychtář, k němuž přidaný Václav Vodička a Jan Klajn.

To se také shledalo, že hospodářové v městech Pražských i jiných lidem voves, seno, slámu příliš draho prodávají a nemírný zisk a vejdělek z toho mají: protož aby potud více dotčení hospodářové toho nečinili, než každý strych vovsa toliko o dva groše česká dráže z hospody nežli se na trhu prodává aby dávali, též seno a slámu v slušnosti prodávali. A k tomu tržný aby dohledati povinen byl; na každém trhu a rynku a každého téhodne, po čem platí které obilí v pořádná registra poznamenal, tak aby těm osobám nad tím nařízeným, kdyby toho potřeba byla, pořádnou zprávu učiniti mohl. Však strychy a míry aby měli všickni hospodáři spravedlivé pod pokutou těžkého podle snesení sněmovního trestání, tolikéž aby stravu v slušnosti (poněvadž z daru božího jest všech věcí hojnost) dávali, a dále pak při vína a piva šenkování, tak jakž napřed dotčeno, jako i jiní všickni šenkýři aby se zachovali. A k tomu také rychtář JMCské a jiné ještě dvě osoby hodné v každém městě, kteréž by na to obzvláštní přísahu měly, nařízeny býti a pilně, beze všeho osob šetření, dohlídati mají. Který by se pak hospodář toho dopustil, voves, slámu, seno, jídlo, pivo, víno, i všelijakou stravu a obrok mimo náležitost drážeji prodával a šenkoval, ten aby jednu kopu gr. česk. pokaždé, kolikrát by se koli se toho dopustil, propadl, a těch jeden díl do špitala a druhý díl těm osobám k tomu nařízeným, a třetí tomu nebo těm, kdož by to rychtáři JMCské a těm osobám k tomu nařízeným oznámili, dán býti má.

O překupnících.

K překupování rychtář městský dohlídati a to spravovati má, a nad tím JMt p. hejtman ráčí míti pozor.

A jakož se to také v skutku nachází, že překupníci, šenkýři a jiní ležáci Pražští, i také hokyně, když jaký sjezd do Prahy bývá, a lidé všelijakých potrav více nežli jindy k městu nesou, tehdy oni ven před brány vybíhají, aneb ráno, prvé nežli lidé na trh z domuov svých jdou, a to od nich v mírnosti kupují, potom přinesouce to na trh, dvojnásob dráže zase prodávají: protož po dnešní den žádný ten překupník nebo překupníci, ani ti, kteříž do města na trh nosí, aby od žádného, kdož co na trh do města veze aneb nese, ani před městem, ani na ulicích, ani po domích, ani na trhu ničehéhož dříve než teprv po desáté hodině na puoi orloji, totiž dvě hodiny před polednem kupovati a prodávati nesměli, tak aby sobě předně ti, kdož toho k vlastní potřebě potřebují, volně nakoupiti mohli, ostatek pak aby ti, kdož na trh přinesou, také odbýti mohli, to překupníci od nich teprv koupiti a zase v slušnosti prodávati mohou.

Jestliže by se pak který ten překupník toho dopustil a před branami, v ulicích, nebo na rynku, dříve na hoře jmenovaných hodin, co kupoval, toho každého aby ihned rychtář městský do vězení vzal, a z toho vězení nepouštěl, leč mu jednu kopu grošů českých dá. A nicméně, aby v tom dobrý řád zachován byl, aby rychtář městský každého času čeládku svou v ta místa, kdež se mu zdá, že ti překupníci proti lidem vycházejí, aneb ráno na trhu vyčkají a to překupují, vysílal, a na to obzvláštní pozor a péči, aby se podle toho nařízení chovali, měl. Jestližeby pak co rychtáře městského osobou scházelo a to uznáno bylo, ten také od pana hejtmana toho města do vězení dán býti má, a odtud nemá puštěn býti, až také jednu kopu grošů českých do špitálu dá. A kdožby koli obilé a jiné věci k živnosti lidské náležející mimo potřebu svou na drahotu skupoval a v domích ssejpal, aneb jinde opatřil, tomu aby skrze rychtáře pobráno a do špitala dáno bylo.

O překupování pláten.

Do rychty v jarmark a do kotcuov mezi plátnice JMCské p. rychtář, a k němu přidaní Jan Prunar a Bartl Štekl.

A jakož také nemalou ztížnost mnozí obyvatelé tohoto království a zvláště pak v Praze přísedící nad tím mají, že tak neslušně od některých handlířuov a handlířek, od manželek předních osob v městech Pražských bydlících, plátna se překupují, nad to také, dokud se domácí nenakoupí, přespolním se kupovati nedopouští: což všecko proti dobrému pořádku a zřetedlně proti rozsudku JMti krále Vladislava, slavné paměti, mezi stavy panským, rytířským a městským o překupování učiněnému jest. Protož aby toho více nebývalo, než poněvadž jarmarci každému jsou svobodní, a obzvláště pro přespolní se drží, aby se vždycky na tyto dni, totiž den před svatým Václavem, na sv. Václava, item, ten den před hromnicemi a na den hromnic, v středu a ve čtvrtek o středopostí, item, ten den před svatým Vítem a na den sv. Víta, toliko na ty dni plátna aby se prodávati počala, a vždycky ty dva dni aby žádný překupník, nebo překupnice, pláten nekupovali, kupovati nesměli, než jiní přespolní též i domácí, však toliko k svým vlastním potřebám, všickni aby svobodně ty dva dni táž plátna kupovati mohli; po těch pak dvou dnech teprva handléři a překupníci aby také na vejdělky a prodaj plátna kupovati mohli. A k tomu rychtář JMCské Starého města Pražského a dvě hodné osoby, kteréž by ony samy ani manželky jich s plátny obchodu nevedly, aby byly ustanoveny, a ti aby vždycky obzvláštní pozor na to měli, aby se tak, jakž svrchu psáno, plátno na ty dni jmenované neprodávalo; a předkem ti, kdož k svým vlastním potřebám plátna kupují, aby si ho nakoupiti a potom teprva překupníci a překupnice ostatek, po vyjití těch dvou dní, aby sobě koupiti mohli. Však i ti také, koupíce táž plátna, když je zase prodávají, aby podle zdání těch tří osob v slušnosti je zase odbývali.

Jestliže by se pak kdo toho dopustil, buď muožského neb ženského pohlaví, a dříve toho času vyměřeného, totiž před vyjitím těch dvou dní při jednom každém jarmárce plátna na překup kupoval, ten (aneb ta) každý aby všecko to plátno, což ho koupí, propadl a beze vší milosti aby jim bylo pobráno. Jeden díl téhož plátna aby těm třem osobám k tomu nařízeným, druhý do špitáluov a třetí tomu, kdož by o tom oznámil, aby přišel a dán byl.

O kotcích.

Fůry všeliké kotčí starší spravovati mají.

Kočí aby žádný více do téhodne k stravě, který by měl čtyři koně dobré, nebral, než toliko puol čtvrté kopy míšeňské dokud na cestě jede, než kdyby na místě tejden nebo více ležel tehdy, nad vychování jeho, aby mu toliko každého téhodne dvě kopy mišenské dáno bylo. Kdož by pak sobě na míle na krátkou cestu kočího jednal, kteráž by toliko na den nebo na dva dni trvala, aby mu od každé míle buď tam nebo zase [...] deset grošů mišenských a vychování dáno bylo a nad to nic více. A mezi týmiž kočími aby čtyři starší nařízeni byli, tak kdož by koli fůry potřeboval, má k starším aneb jednomu z nich poslati, že fůry potřebuje, oznámíc na tejden aneb na dni: tehdy jest každému ihned povinen nemeškaje fůry zjednati, a ten kdož jeti chce, má jemu od té fůry tak podle tohoto nařízení zaplatiti. Pakli by ten kočí nejel, má šatlavou tejden ztrestán býti a pokutu, to což by v témdni vyforoval, totiž puol čtvrté kopy mišenské, má propadnouti a toho vězení prázen býti nemá, leč tu pokutu složí, kterážto pokuta na chudé lidi do špitala má obrácena býti. Než což se for ven z země od Němcuov, cizozemcuov a jiných lidí dotyce: to se při tom zuostavuje, jakž by se kdo s kterým fůru smluvil. Jakož se pak nejednou trefilo, že židé sobě fůry s kočími jednajíce, křesťané a zvláště JMCské rady a služebníci v potřebách JMCské svých pilných kočích na cestu dostati nemohli: a protož jestliže by kočí s židem fůru aneb s kým jiným zjednanou měl, a z těch předních osob pro příčiny vejš dotčené, anebo jiný z křestanuov fůry potřeboval a v tom kočího postihl, tehdy aby jej z vejš dotčených peněz z míle anebo od týhodne nařízených vézti povinen byl, a to pod pokutou napřed položenou.

O poslích.

Nad posly přísežnými za potmejstra nařízen Václav Albrecht.

Při každém městě Pražském aby purkmistr a rada osobu přísežnou nařídili, kteráž by jistý počet posluov přísežných přijímati a je spravovati mohla; a tak kdož by koli posla potřeboval, ten aby toliko k takovému potenmistru poslal neb šel a jemu oznámil, že posla tak daleko potřebuje, on pak aby jednomu každému, vědouc, kde každý posel bydlí, hned jednoho nařídil a každého aby poznamenal do svých kněh, k komu a jak daleko běžel a kdy se zase vrátil. A žádný nebude poslu, kteréhož by v království Českém potřeboval, více povinen od míle dáti nežli tři krejcary a to rozdílně, polovici zavdati a polovici druhou když se vrátí. Kdoby pak chtěl posla ven z království tohoto poslati, aby od míle čtyry krejcary dáti povinen byl, a aby hned, přijmouc listy, s nimi šel bez prodlévání, a od jiných na jinou cestu aby listuov nepřijímal a jinam, jestliže by co obmeškatí měl, nezacházel, tolikéž také aby každý posel hned, jakž by se z cesty navrátil, beze všeho prodlení listy dodával pod skutečným trestáním, anebo certifikací, jestliže by žádné odpovědi dáno nebylo, ukázal, a krom toho aby mu žádný doplatiti povinen nebyl. Kterýž by se pak, jakž na to náleží, nechoval, ten aby jiným ku příkladu šatlavou neb sice podle velikosti přečinění trestán byl, aneb odpuštění aby jemu dáno bylo. Potenmistru pak aby každý posel od míle malý peníz povinen byl za jeho práci dáti. A v nepřítomnosti potenmistra, kdož by posla potřeboval a za své peníze jeho míti nemohl, nýbrž že by se našlo, že by na cestu z peněz aneb na jiné dílo jíti nechtěl a v šenkovním domě, neb jinde při zahálkách, postižen byl, toho aby byl povinen rychtář městský do vězení bráti, a v tom vězení aby držán byl nejméně za tři dni.

O rybném trhu.

Úředníci: Martin Mečíř a Kašpar Kořenský.

Poněvadž při prodaji ryb, jak říčných tak rybničných, od lidu nemalá ztížnost se nachází: za slušné se vidí, aby také k tomu při porybném dvě přísežné osoby usazeny byly, kteréž by nad těmi, kdož ryby prodávají, ruku držely, a to na takový způsob, aby je na každém rybném trhu procházely, a kdo jak prodává, ná to obzvláštní zření měly. A kdož by sobě tu co do kterého z nich ztěžoval, aby mu to hned k skutečné nápravě přivedly, a zač by slušné a spravedlivé bylo takové ryby sadily, a tak a nic dráže aby placeny byly. Kterýž by pak koli rybář na tom přestati nechtěl, tehdy aby mu všecky ty ryby, což by jich na prodaj na rynku měl, skrze ty osoby k tomu nařízené pobrány a do špitala chudým dány byly.

O podávačích kamenikuov, zedníkuov i při jiném všelijakém díle.

Poněvadž se to nachází, že výš dotčení řemeslníci bez takových nádenníkuov býti nemohou, i ti jsou se nemálo zdražili: a protož v letě, od svatého Jiří až do svatého Havla, aby jim po pěti groších míšeňských, od svatého Havla až do svatého Jiří po čtyřech groších míšeňských bez stravy dáváno bylo, a kdož by z té mzdy dělati nechtěl a po šenkovních domích, aneb na kterémž koli jiném místě, při zahálce postižen byl, ten aby byl šatlavním vězením za tři dni trestán, a dopustil-li by se přes to více aby od města vypovědín byl, nebo se i tady mnohé jejich lotrovství přetrhne, kteréž z takové zahálky pochází.

Artikul na všecky řemeslníky vuobec se vztahující.

Jakož jest pak tomu rozuměti i v skutku se pronáší, že mnozí řemeslníci takový nezpůsob a nařízení mezi sebou zachovávají, totižto, který z nich některé osobě z vyšších stavuov i jiným za peníze k domácí potřebě řemeslem svým posluhuje, a když mu se podle jeho vuole neplatí, by pak něco i pokazil a ta věc na odporu byla, že více toho, což zkazí, opraviti, dodělati, ani více dělati a sloužiti za peníze nechtějí a jiný také žádný řemeslník téhož řemesla, pokudž by oni podle své vuole spokojeni nebyli, tomu, kdož by toho žádostiv byl, za peníze jeho dělati proti takovému jejich nepořádnému nařízení a snesení nesmějí: a poněvadž pak takové jejich nařízení obecnému dobrému odporné i mnohým lidem na veliké ublížení jest, protož kterýžby se koli řemeslník napotom toho dopustil a tomu, komuž by prvé dělal aneb dělati počal, aneb něco zkazil a toho dodělati aneb opraviti nechtěl, tomu a takovému aby žádný za jeho dílo nic nebyl povinen platiti; nýbrž on pak [pro] takový svuoj vejstupek dvě neděle šatlavním vězením trestán býti a škodu, kterouž by komu tím zpuosobem učinil, vynahraditi má. A ten také, kdož by koli místo toho za slušnou záplatu dělati nechtěl a se zpěčoval, toho každého, ten kdož by žádostiv byl, do šatlavního vězení dáti a v něm ho za tejden pořád zdržeti bude moci; na kteréhož by to koli rychtáře bylo vzneseno, ten to podle toho nařízení beze vší omluvy a dalšího prodlení opatřiti povinen bude.

Nad tím se pak tu také tuze držeti musí, aby ty všeckny osoby k těm řemesluom nařízené, kteréž přísežné jsou, to na své přísahy přijaly, a jiné nepřísežné osoby přísahy k tomu učinily, že se v tom povolání spravedlivě a upřímně chovati chtí, což také aby i činily a toho povolání svého pilný byly, při něm se dobře a upřímně pro vzdělání obecného dobrého chovaly, žádnému ne-přehlídaly, než k tomu tak, aby ve všem toto nařízení pruochod svuoj mělo, se s pilností přičinily.

Nicméně vždycky ve dvou měsících ty osoby, nad jedním každým řemeslem nařízené, pánům hejtmanuom jednoho každého měst Pražských, aby zprávu o těch řemeslích, jak se v tom chovají, i také o tom, jak ony povolání své konají, oznamovati povinny byly. Actum 28. Julii anno Domini millesimo quingentesimo septuagesimo octavo.