1579. - Konc. v arch. česk. místod.

Ačkoliv JMCská, pán náš nejmilostivější, na tom jest býti ráčil, že by na stavích království Českého místo berně proti Turku ročně 200.000 tolarův žádáno býti mohlo, však šetříc JMt, že stavové v jiném JMti všelijakými pomocmi vynahraditi to budou moci, ráčí toho při těch sto a padesáti tisících, jakž po několika let pořád se to dalo, tak aby na dva polouletní terminy vycházelo, milostivě zuostavovati, však tak, jestliže by nařízení to, o které by se stavové snesli, víceji nežli již oznámenou sumu vyneslo, že to, co přebíhati bude, stavuom ku potřebě zemské v rukou zuostati má a toho JMCské povinni vydávati nebudou, a z té příčiny tím snázeji k tomu stavové přistoupiti mohou. I poněvadž takové svolení za času slavné paměti císaře Ferdinanda víceji a přes dvakrát sto tisíc tolarův vyneslo, z čehož rozuměti, jestliže rovnost při ukládání berně vyhledávána a před se brána bude, že netoliko těch sto a padesáte tisíc zouplna vynese, ale také stavuom a zemi k dobrému nemalá suma přeběhne.

K svolení berně za několik let pořád, poněvadž JMCské a hraníc ta potřeba jest, kterouž stavové z křesťanské a slušné lítosti a jich nastávajících nebezpečenství, jakž i posavad, rádi ujmou, tím snázeji povoliti mohou, že nicméně v tom času, když stavové z jistých příčin a pro potřebu země za potřebné uznají a při JMCské hledati budou, aby sněm rozepsán a držán byl, že JMt k tomu milostivě povoliti ráčí; a svolení berně za několik let pořád není nebývalé, nové a neobyčejné, poněvadž jest se nejednou na tři a léta ctyrydcátého šestého na čtyři léta stalo. A takové svolení k obhajování hranic platnější bude, neb když se věděti bude o jistém a stálém placení, tehdy se mohou netoliko statečnější lidé k službám polním a na menší žold najíti a také tím snázeji v dobrém řádu zdržáni býti; nepřítel také, maje na to větší pozor, příčinu k příměří dá, když se toho doptá, že JMCské království a země tak jistou a stálou pomoc sou svolily.

Takové nařízení nejlepší by bylo, aby na každý lán berně uložena byla, neb by lepší rovnost v tom nežli posavad z domuov zachována býti mohla, a aby při zkušení toho obávati se potřebí nebylo, jakoby menší suma z lánů nežli z domuov se shledala, neb když v tom dobrý řád zachován bude, netoliko taková suma ale mnohem větší že shledána bude, naděje jest; a v tomby tento prostředek zachován býti mohl: aby prvního roku mezi těmi svolenými pěti lety ještě při domovní berni z každého domu po dvadcíti groších bílých, co by ta vynesla, zuostalo, a aby v tom prvním roku stavové obzvláštní osoby volili, které by ve všech krajích, co by se z lánu berně dávati mělo, tak jakžby nejsnázeji a nejužitečněji s zachováním v tom rovnosti státi se mohlo, vyhledaly, tak aby JMCská na budoucí druhý rok netoliko těmi sto a padesáte tisíci tolary jist býti ráčil, ale také aby stavuom k dobrému víceji nad již oznámenu sumu přebíhalo. Nařízení pak takové berně z lánuov mohlo by od stavuov soudu zemskému poručeno a svěřeno býti.

Města také mohla by prvního roku tolikéž při berni domovní zuostavena býti. Ale však zatím nejbližší cesta by k tomu byla, aby jedno každé město s osobami, od země k tomu nařízenými, podle příležitosti každého města osedlých a možnosti jich o jistou sumu se snesli, a aby tak sami mezi sebou s lepší rovnosti, než se posavad dalo, berni na sebe ukládali; kteří by pak z měšťanuov roli a dědiny měli, ti nic méněji jako i jiní, kteří statky pozemské mají, z lánuov obzvláštně berni dávati povinni budou, a co tak stavové vuobec od krajuov, panství a dědiníkuov vedle země svolení k sobě připojí, ti, jakž již dotčeno, všecko to zachovati mají. Města pak horní, poněvadž od starodávna obzvláštně ode všech berní, které by svoleny býti mohly, osvobozena sou, mají při tom zuostavena býti, však na ten zpuosob, aby z domuov jich, kteréž v horních městech mají, nic dávati povinni nebyli, ale kteří v jiných městech domy aneb také statky pozemské, dědiny a role mají, ti se mají při dávání berně jako i jiní obyvatelé tohoto království chovati a [ve] svolení zemské obecní pojati býti, a to jim nic pomáhati nemá, že sou v městech horních osedlí.

Co se pak škod, které sou stavové až posavad při svolování berně sobě každého času vymiňovali, dotýče: poněvadž velký neřád při tom se nachází, že když někomu krupobití, povětří a velké vody na jedné roli anebo na jednom anebo dvou domích škodu udělaly, že sou celou dědinu a celé vsi pro takovou škodu od dávání berně vytahovali, a protož aneb lepší řád při tom předsevzat býti, anebo, poněvadž což tak přes svolenou sumu berně přeběhne stavuom k dobrému přijíti má, aby tím víceji se berně sešlo, z takových škod, krom ohně, sjíti musí.

Nejvíce pak na tom záležeti bude, aby stavové k vyupomínání a shledání takového jejich pro opatřeni hranic i jiných svolení obzvláštní osoby, kteréž by ustavičně při tom trvaly, ze všech tří stavuov jako jenerální berníky volili, a ti aby plnou moc a plné poručení měli nařízený řád v skutek uvésti a svolenou berni vybrati a proti těm, kteříž by berně své v čas nespravili, té exekuci, o kterouž se stavové snesou, užívati, ze všech příjmů a vydání počet činiti a sumou všecko to při tom mocně vykonávati a říditi, co jim instrukcí od stavuov k ouřadu jich vydaná vyměří, mohli. O čemž při závěrce další zmínka se stane.

Strany pak padesáti tisíc tolaruo jako pomoci na stavení: ačkoliv stavové takovou pomoc pro nebezpečenství, kteréž před rukama jest, za potřebnou uznávají, ale poněvadž jiné a tak mnoho rozdílné pomoci a svolení mohly by stavuom ztížné býti, jest se obávati, že se při JMCské poddaně v tom omluví.

Při svolení čtvrtého groše posudního, aby se do několika let pořád rovně jako pomoc na opatření hranic dávalo, jakž naděje jest, stavové nic na rozmyšlení míti nebudou a také stavuom ztížné nebude, aby JMti místo posudného jistou sumu svolili; neb pochybností není, jestliže stavové to, co jest prostředních let, jakž příležící extract pod literou A [...], z každého věrtele po čtyřech groších počítajíc, rok od roku vynášelo, před sebe vezmou, že jistá suma a mnohejm více než sto tisíc tolaruo se sejde, a tak sami to vyhledají, že netoliko JMti jistý deputát naříditi ale také velikou sumu, kteráž přebíhati bude, k obecní zemské potřebě snadno míti budou moci. Ale že takové posudní mezi tím po několiko let něco míněji vynášelo, to je se na díle za příčinou neourody a nejvíce skrze neřád a pozůstalé resty stalo, ale aby se to přetrhnouti mohlo, nejlepší by prostředek byl, aby dotčené posudní v jistém nájmu pronajato bylo; což by se snadno státi mohlo, kdyby od stavuov volení jenerální bemíci zmocnění a poručení měli. Nejprv, aby s každým obyvatelem panského a rytířského stavu obzvláštně se narovnali, co by jeden každý po pět let pořád zběhlých od jednoho roku do druhého z pivovaru svého za posudní na dva terminy nájmu dáti chtěl, a na to aby se pořádné nájemní cedule sepsaly; nechtěl-li by pak jeden nebo druhý takového nájmu dobrovolně ujíti, tehda takový nájem nejblíž přísedícímu sousedu moh by podán i nechán býti, a také se snad lidé najdou, kteříž pronajetí posudního v celém kraji ujmou. Ale není pochybnosti, že jeden každý raději se strany pivovaru svého s berníky od stavuov nařízenými o jistu sumu urovná, než aby to trpěti měl, aby někomu jinému posudní, které z pivovaru jeho vychází, pronajato býti mělo. A tak by se také s stavy obzvláštně o jistou sumu narovnalo, a mohlo by placení takového nájmu tím jistěji vycházeti: nejprve kdyby volení berníci přiznávací registra od několika let převrhli, ačkoliv pak na takové přiznávací registra není se co dokonce bezpečiti; ale však tak mnoho by se z nich vzíti mohlo, že nemohl[li] by nájem na větší sumu přiveden býti, že by také na menší, nežli listové přiznávací v sobě obsahují, přijíti nemohl. Druhé, jestliže ratifikací celého nájmu soudu zemskému v moc dána bude, bezpochyby, poněvadž jeden druhého příležitost v zemi dobře věděti muože a jeden každý by se obávati musil, kdyby v té věci upřímně se nezachoval, več by mu to od soudu zemského obráceno býti mohlo, a takby nájem tou cestou jistší byl. Viděloli by se pak příhodněji býti, aby stavové skrze jich obzvláštní výběrčí prvního roku všecky pivovary sjeti a spatřiti dali a aby každého času před zavařením posudní se skládalo a od výběrčich každému cedule neb cejchové se vydávali, a aby žádný pod jistou pokutou a trestáním v pivovaře nezapaloval, leč by.prvé posudní položil a ceduli a cejch vydaný měl: tehdy by naděje byla, že skrz takový řád a pilnost várky všudy dobře vyhledati a nájem na budoucí čtyry léta s každým z obyvateluov tím jistěji [by] zavřín býti mohl. A ačkoliv i na to se mysliti má, že vaření a vybejvání piva ne každého roku jednostejně, ale vedle příležitosti každého léta počítati se musí: však by se to mohlo berníkuom jenerálním od stavuov voleným k rozumu a uvážení jich připustiti, aby na takovou cestu, jakž [v] prostředních letech posudní vycházelo, trefiti mohli. Přitrefilali by se pak mimo naději neouroda, aneb že by jeden nebo jich víc dostatečně to provedli, že sou při tom nájmu škodu vzali a ne tak mnoho varuov učinili a suduov vystavili, jakž jim v nájmu vyměřeno a počítáno bylo, tehdy každého času berníci od stavuov nařízení aby mohli takovému každému podlé náležitost[i] něco z nájmu uleviti.

Pro větší pak vynášení posudního bylo by k tomu nemálo nápomocno, aby stavové prvního roku hodné a obzvláštní výběrčí nařídili, též také, aby várky piv na jistý počet strychů sladuov nicméně i na jistý počet suduov a jich velikosti a míry podle vědra a vědro podle rovného počtu pint nařízeno a pivo hodné a dobře vařeno a děláno bylo. Neb poněvadž se pivo od několika let velmi řídké a lehké vaří a dělá, pošlo z toho a čím dále více pochází a nastává, že se lid obecní velmi zhusta na pití vína oddává, a tak tudy a tou příčinou várky sníženy sou; nicméněji také i toho potřeba ukazuje, aby všickni pokoutní pivovarové zastaveni byli, jakž pak stavové to všecko šíře v svém bedlivém a rozumném uvážení míti budou.

A poněvadž pak z toho to by pojíti muselo, že první rok na koštování oddán býti by musel a nemohla by se JMCské na první rok ještě žádná jistá suma místo posudného svoliti, než toliko ta, která jest se vedle předešlých svolení scházívala, jakož pak JMCské žádost jinam se nevztahuje, ale na budoucí čtyry léta mohl by tento způsob a řád při tom držán a zachován býti, aby vždycky a kolikrát by koli nájem posudného deset tisíc tolaruov vynesl, z toho stavuom jeden tisíc tolarův v rukou jich zanechán byl; a nebylo by při tom žádné pochybnosti, než že by takové posudní při nejmenším puol druhéhokrát sto tisíc tolarů (však kdyby se při nájmu dobrý řád a pilnost zachovala) snadně vynášelo. Viděloliby se pak stavuom příjemnější věc býtii aby se s JMCskú pojednou o to narovnali, tehdy jest k tomu cesta taková, aby JMCské za první rok sto tisíc tolaruo, za budoucí čtyry léta za každý rok obzvláštně sto a dvaceti tisíc tolarů svolili, však tak, jestliže, jakž nížeji při dluzích oznámeno bude, strany posudního na jiné cesty se nenastoupí, nebude potřebí stavuom žádné škody při již jmenovaným deputata se obávati, poněvadž jest jeden groš hned brzo jakž svolen byl o[d] čtyřicátého sedmého, čtyřidcátého osmého a čtyřidcátého devátého léta (prostředek z toho berouc) třidceti pět tisíc jedno sto a vosm tolaruo vynesl, což když se na čtyry groše počte 140,432 tolaruov vynese; též také ty dva groše od padesátého osmého až do šedesátého léta šedesáte šest tisíc pět set dvaceti osm tolarů, počítajíc na čtyry groše udělá 133.056 tolaruov, a potom ty posléze svolené čtyry groše při tom při všem neřádu, kterýž se strany pozuostávání restu a na díle nerovného přiznávání i jinak zachovával, sedmdesátého osmého léta proto sto a čtyry tisíce třidceti šest tolaruov vynesl: i o to více byla by naděje, kdyby se posudní s dobrým pořádkem pronajalo, skrze kterýžto prostředek by i reštové pominuli, žeby stavové znamenitý zisk vedle toho k obecním zemským potřebám dosáhnouti a JMCská také nicméně svuoj deputát z toho míti mohl. A na takový zpuosob jistého deputata a pronajetí posudního mohli by výběrčí posudního ne JMti než stavuom toliko přísahou zavázáni býti a takové posudní, které by se prvního roku sešlo, jenerálním od stavuov voleným berníkuom odvésti; a již dotčení jenerální berníci povinni budou takový deputát JMCské vydávati, výběrčí posudního jenerálním berníkuom počet činiti a oni stavuom. A tak k budoucím čtyřem letuom výběrčích posudního víceji potřebí nebude. Než jenerální berníci nájem posudního na terminy, o které se s obyvateli, jimž posudní pronajato bude, srovnají, přijímati a spravíc JMOské deputát z toho, co přebíhati bude, stavuom počet činiti povinni budou.

Dluhové největší ztížnost tak JMCské jako stavuom přinášejí. Ale není pochybnosti, že stavové tu věc v své upřímné a věrné uvážení vezmou, při čemž jim na to nejvíc mysliti sluší, že za dobrý díl těch dluhuov stavové v rukojemství vězí, a tak větší příčinu mají z takových těžkostí JMCské i sobě pomoci.

A jakož také JMCská žádati ráčí, aby každého roku puol třetíhokrát sto tisíc, což za deset let pětmecítmakrát sto tisíc neb puoi třetího milionu zlatých učiní, stavové k zaplacení na sebe přejali: nepochybuje se, že stavové tak dobře nad sumou jako nad jistými léty se zastavovati budou, zvlášť když prostředkové ještě k tomu vyhledáni a obráni nejsou. Ale tento prostředek v tom by se zachovati mohl, aby stavové prvního roku k zaplacení na sebe sum hlavních i ourokuov sto třidceti tisíc tolarů, druhého roku a potom po dvě letě 160.000 tolarů přejali a potom ostatních sto a sedmdesáte tisíc tak dlouho a za tolik let, až by vedle žádosti JMCské výš oznámená hlavní suma patnáctekrát sto tisíc i s ouroky zaplacena byla, ale jakby to pořádně a skrze jaké prostředky rok od roku snadno státi se mohlo, o tom nížeji dáleji se poví; toliko toho se ještě doloží, že proto na první rok tak malá suma se klade, poněvadž nařízení prostředkuov první rok státi se musí a že vždycky počátek nejtěžší bývá.