Skrze tyto pak prostředky taková suma muože zaplacena býti: první prostředek k zaplacení dluhuov jest, aby stavové na víno svolení učinili takové, aby z každého vědra vína, které se.za peníze šenkuje, stavuom za tři pinty, po čem se načne, na penězích dáváno bylo.

A byla by při tom ta naděje, poněvadž v tomto království mnoho vína roste a veliký počet rejnských, rakouských, z Franklandu, uherských a sladkých vín se veze a prodává, že tento prostředek dobrou a velikou sumu vynese a netoliko na obyvatele ale také na díle na přespolní a přes svět pracující osoby, nejpředněji pak na dvuor JMCské a Kské vztahovati se bude. A poněvadž se to z jistého vyhledání nachází, že před dvěma léty, když se víno dobře obrodilo, toliko v městech Pražských do 25.000 sudů osmivědemích se počtlo, ale naproti tomu mnoho se přespolního a cizího vína vydalo; a tak snadno se rozuměti muože, když tento prostředek na všech místech dobře nařízen bude, jak znamenitou a jistou sumu přinese. Neb poněvadž tehdáž pinta jakž i nyní po 12 krejcařích se šenkovala, tehdy taková z vína daň anebo ungelt toliko z domácích vín do jednoho sta tisíc a dvou tisíc sedm set padesáte pět tolarů vynesla. Ale nemusí se k ukládání takových daní aneb ungeltu nejlepší a úrodné léto vzíti. A když se nyní toliko na prostřední léto a na polovici toho počet učiní, tehdy se ze dvanácte tisíc sudů domácího vína dáti dostane 51.428¹/₈ tolaru a z cizích a přespolních vín ze dvou tisíc sudů počítaje, jakž pak zpráva jest, že tak mnoho i víceji, když se domácí vína neobrodí, přespolních vín se vyšenkuje, každú pintu po 12 krejcařích počítajíc, učiní 10.97¹/₃ tolaru, a tak obě sumě v jednu srazíc, učiní: šedesáte dva tisíce čtyry sta tolarů. Ale že jest se nadíti, že vlna ne vždycky tak draho, jakž po několik let bylo, šenkována budou, tehdy podávají se pod literou B. tolikéž i jiná dvoje rozvržení, jedno na laciné a druhé na prostřední léto, z něhož se porozumí, když domácího vína pinta po pěti krejcařích, rakouského po sedmi a rejnského a uherského po devíti vyšenkována bude, že uložená daň neb ungelt na víno dvadceti šest tisíc dvě stě osmdesáte pět tolarů, a když domácího vína pinta za šest krejcarů, rakouského za osm, rejnského a uherského za deset krejcarů dávána bude, do třidcíti jednoho tisíce jednoho sta a čtyř tolarů vynese. A poloze, že by ještě větší lacinost, než již oznámeno a do extraktu vepsáno jest, byla, však proto žejdlík vína laciněji než za peníz dáván býti nemuože, a tak na víno uložená daň aneb ungelt v prostředních letech při nejmenším do dvadcíti tisíc tolarů vynese. A když tak vína, která na všech místech v zemi, též i v jiných městech království českého se šenkují, dvakrát výš nežli v městech Pražských počítána budou: tehdy vší sumy i s městy Pražskými při nejmenším, jakž již dotčeno, šedesáte tisíc tolaruov ročně se shledá.

Druhý prostředek tento by býti mohl: aby se z toho vína, které se na žejdlíky nedává a nešenkuje, než na sudy prodává aneb vypíjí, nechťby to bylo domácí neb přespolní, aby z každého sudu osmivěderního, aneb kdyby menší sud byl, jakž pak v takových menších sudech mnoho rejnského vína sem se veze, aneb také větší, jako uherská a rakouská, vždycky osm věder za sud počítajíc, něco jistě toho a jmenovaného, což by bez zvláštní těžkosti býti mohlo, dáváno a placeno bylo. Což by se tímto pořádkem státi mohlo, nejprv co se domácích vln dotýče, aby každá vrchnost nebo pán, na jejichž gruntech vinice vzdělány sou, všech svých poddaných, i také co se jemu samému na vlastních vinicech jeho obrodí, všecka vína pořádně popsati dal a takový popis, vezmouc to na svou víru a nikou vlastní se podpišíc, pod pečetí svou od stavuov jenerálním berníkuom nařízeným od sbírání vína v měsíci pořád sběhlém odeslal a potom na určitý čas sám od sebe i od poddaných svých, co by se na každý sud uložilo, spravil. A což by tak v jednom i druhém zatajeno bylo a jiní o tom oznámili: z toho mohla by polovice tomu, kterýž to oznámil, dána býti a druhá polovice při stavích zuostati. Strany pak vín, která se do země vezou a sem i tam na sudy prodávají aneb vypíjí, mohly by ve všech krajích osoby k tomu jmenovány býti, kterým by se taková vína opovídati měla a které by uložený na taková vína ungeld k sobě přijímaly; a bylali by potřeba, mohli by se pojezdní naříditi, a tady by všelijací kontrabantové pod ztracením takového vína snadno zastaveni býti mohli. Nic méněji mohl by takový pořádek při vlaských a sladkých víních držán býti a vždycky 12 tolarů za jeden sud počítáno býti. A tak toliko ti nahoře oznámení prostředkové o pivu a vínu snadno tu sumu vynésti mohou, že na první rok netoliko těch 130.000 tolarův s ourokem dobře bude moci zaplaceno býti, ale také že ještě dosti veliká suma přebíhati bude.

Třetí muože i tento prostředek býti, aby na všelijaké obilí snesitedlná daň aneb anšlag se uložil, což k uvarování všelijakých forteluov tímto řádem by se státi mohlo: aby něco na každý mandel se uložilo, aby pod jistou pokutou žádný žádného mandele z pole nevezl, léčby prvé osoby k tomu nařízené na každém místě mandele vyčtly a vytkly; a kdyby dosti lehká daň aneb anšlag na to se uložila, tehdy naděje jest, že tento prostředek něco znamenitého vynese. A mohly by se takové daně neb platové od stavuov, rovně jako posudní, v jednom každém kraji zvláštním osobám aneb každému pánu pronajíti, skrze což by stavové jistý příjem měli, a na takového platu dobývání žádný by náklad nešel a obyvatelé o to by míněji ztíženi byli. Ale však musela by se prvního roku proba vzíti a k vyčítání mandeluov, pro budoucí správu, strany nájmu jisté osoby nařízeny býti.

Čtvrté, poněvadž v tomto království obzvláštně mnoho rybníkův jest a ryby na větším díle ven z země se vezou: mohli by touž měrou stavové na kopy nebo džbery kaprů nebo štik, podlé náležitosti a jich zdání, také něco uložiti a nebylo by to žádné zemské ztížení, neb takové uložení sami cizozemci zaplatí.

Páté, mohlo by se také takové uložení státi na vlnu a na jiné takové věci, které se z země ven vezou.

Šesté, poněvadž se mnoho obilí ven z země veze, mohloby touž měrou něco víceji nad to, co se JMti cla dává, stavuom k dobrému uloženo býti a obzvláštně na Labi. A poněvadž JMCská z jednoho šifu obilí víceji nežli z vozu bráti neráčí a v tom veliká nerovnost jest, tehda by mohla taková daň ne na šify než na strych uložena býti, a z toho polovice JMCské cla a druhá polovice stavuom aby šla. A také mnoho vína v sudech po Labi se plaví, načež by také daň uložena býti mohla.

Sedmé, mohlo by se také ze všech zlato- a stříbrohlavův a zboží z staženého a uncového zlata a stříbra, tolikéž z zlatých šteftuov, ruožiček, knoflíků, z zlatých a stříbrných šňór a klenotuov, krom stříbrných koflíků a k těm podobných nádob, na každý tolar, zač by koupeno bylo, okolo sedmi krejcaruov uloženo býti; a z aksamitu, atlasu, damašku, dupldykyty a k těm podobných hedbávných zboží z každého tolaru z sumy té, za kterouž by prodáno bylo, třinácte krejcarů a 2 peníze uloženy býti. A tomu tak rozumíno býti má, že ten, který prodává, to zaplatiti povinen bude, a z toho žádný ani dvorský ani jiný kramář, by pak i jaké osvobození jměl, vyňat ani toho prázen býti nemá pod pokutou na kontrabanty uloženou.

Osmé, mohlo by tolikéž na všecky cizozemce a hostinské, zedníky, kameníky a k těm podobné řemeslníky, kteříž v městech a městečkách práva městského nemají a s městy trpící nejsou, na každý zlatý, kterýž řemeslem svým vydělají, 3 krejcary uloženo býti a to se takto vybírati: aby každý řemeslník povinen byl při každém právě v městech a městečkách i také vně krom měst, při každém pánu neb vrchnosti, kdež by řemeslo své dělati měl, se ohlásiti a opověděti; ten pán, u kteréhož by dělal, při placení aby z každého zlatého 3 krejcary za sebou zanechal a z toho každého takového řemeslníka kvitoval, a potom ten každý pán anebo vrchnost ty peníze, k své víře to vezmouc, stavuov jenerálním výběrčím odvésti povinen byl.

Deváté, mohlo by se také na ouroky, které se z sum hlavních dávají, z tisíce šest kop uložiti a k tomuto prostředku přivedeno býti, poněvadž naděje jest, že na opatření hranic uložená berně z každého lánu svolenou pomoc vynese.

A tak není žádné pochybnosti, nýbrž se za jisto drží, že nahoře oznámené prostředky při nejmenším (ač jestli se mnohem větší suma, jakž naděje a téměř na oku jest, nesejde) těch 160 anebo 70 tisíc tolarů každého roku dobře vynášeti budou moci. Také by se k zaplacení přejatí dluohové tím prvé a spíše vypravili a splatili, a tak z těch těžkostí, které by skrze to v zemi pojíti mohly, sešlo. Jestliby pak nadepsaní prostředkové skrze zvláštní příhody něco méně vynášeli, takže by z toho těch 160 neb 70 tisíc tolarův v jednom neb více letech zouplna zaplaceno býti nemohlo, tehdy mohli by od stavuov nařízení jenerální berníci na to se vydlužiti a takové dluhy z budoucích let zase oplatiti; a v takové případnosti léta toliko k zaplacení se prodlouží. Ale jest naděje, že při tak dobrých jistých a snesitelných prostředcích víceji se sejde a spíše se let ukrátí nežli přibude.

Jak by se pak taková k zaplacení přejatá suma pořádně, rok od roku, na hlavních sumách na ourocích platiti a v kolika letech jmenovitě zouplna vypravena a zaplacena býti měla: tomu se z při-ležícího literou C. poznamenaného extraktu světle porozuměti a snadnou zprávu vzíti může, jakým zpuosobem přijaté sumy hlavní i ourokové ve čtrnácti létech pořád zběhlých vypraveni a zaplaceni býti by mohli.

Avšak aby budoucně takoví dluhové víceji nevzrůstávali a stavové skrze toto své upřímné svolení budoucího nebezpečenství zbaveni býti mohli, nic proti JMCské nebude, aby se v tom stavuom zavázati neráčil, že dále královských a komorních statkuo zastavovati a zapisovati nechce; nýbrž nastalali by toho vždy jaká obecní zemská potřeba, jakž by se ta podlé příležitosti času a běhu přitrefiti mohla, aby se to s vědomím a povolením stavuov dalo. Když pak od stavuov (jakž žádné pochybnosti není) takovému svému dobrovolnému a upřímnému svolení zadosti se stane, bude největší potřeba na to pozor míti, aby se to také tak dalo, aby JMCské, potomkuom JMti a obecnímu dobrému z toho platný užitek vycházeti mohl, a JMti z těch obtížných dluhuov, co a pokud toto svolení postačí, skutečně zpomoženo býti mohlo: co se jinače státi nebude moci, leč stavové všecku sumu, což tak k tomu a na to svolí, ihned jako své vlastní dluhy na sebe přejmou, s věřiteli se o ně na jisté terminy a časy umluví, jim se v tom stavuov jenerální berníci na jich stavuov místě zapíší, a když čas k zaplacení přijde též věřitele v tom náležitě spokojí. Proti tomu pak, aby všecky duochody z oznámených prostředků sami vybírati dali, neb jestliže se toho nestane a budouli toliko rok od roku taková svolení podle vyměření těch prostředků vycházeti a mezi tím věřitelově s jejich dluhy, jakž i předešle, da ouřadů JMCské peněžitých ukazováni: jest toho snadný rozum, že to JMCské k dobrému přijíti nebude moci, poněvadž by JMCská duochodův svých pro tuto příčinu užívati a osvobozených míti nemohl, a z potřeby nedostatku takových duochoduov zase v dluhy by se dáti musil. Protož jest ta nepochybná naděje, že stavové, dobře s JMti míníc, na to puojdou a tu celou sumu těch dvamecitmakrát sto tisíc tolarů jistiny i ourokuov na sebe jednosvorně přejmou a sebe skrze berníky své věřiteluom zapíší. Také není žádné pochybnosti, když oni věřitelově o takovém přejetí a ukázání dluhuov na stavích zvědí, že sum svých rádi další strpení míti a stavuom dobrovolně věřiti budou.

Však aby stavové v té příčině bez mnoho starosti a práce býti mohli, nebylo by proti JMCské, aby JMt s věřiteli o další terminy a sčekání jednati poručiti neráčil, jakž pak také již rozdělení dluhův uděláno jest, v kolika letech jeden každý z těch věřiteluov k dluhu svému přijíti a zaplacen by býti mohl, tak že stavům přes těch 130.000 tolarů roku prvního a potomních let těch 160 aneb 70 tisíc víceji zaplatiti potřebí nebude, leč by ti prostředkové tak mnoho vynášeli, že by i větší suma odtud zaplacena byla.

Přitrefiloli by se pak, že by někteří z věřiteluov na další terminy (poněvadž se k zaplacení takových sum podle učiněného rozvržení na 14 let vztahuje) sčekání učiniti nechtěli: tehda by ty přední tři cesty byly, kterými by spokojeni a od JMCské zapsaní dluhové v desíti letech pořád zběhlých zaplaceni býti mohli.

Nejprve, kdyby se posudní pronajalo, aby se s těmi, kteří je tak pronajmou, jednalo, aby takový nájem za 3 léta napřed dali, by se jim pak i fortel proto při nájmu státi měl, tehdy na ourocích, poněvadž mnoho sum hlavních skrze to se zaplatí, nemálo přispořeno bude. A nechť jest tak, že ti 3 grošové posudního do roka víceji nežli 90.000 tolarů nevynesou, ač o větší sumě naděje jest, tehdy to napřed dání nájmu přinese dvakráte sto tisíc a sedmdesáte tisíc tolarů. A když taková suma věřiteluom, kteříž čekati nechtějí, prvního roku zaplacena bude, tehdy se na ourocích 16.200 tolarů přispoří.

Druhé, kdyby toliko dva groše posudního pronajaty byly, a ten nájem prvé se vzal a takové napřed nájmu vzetí toliko by jedno sto tisíc a osmdesáti tisíc tolarů vyneslo a přispoření ourokuov deset tisíc a osm set bylo, tehdy ten třetí groš posudního, tak aby se šest ze sta dávalo, mohl by na několik let zastaven býti; a vyneslali by ta suma, která by tak napřed vypuojčena býti mohla, pětkrát sto tisíc tolarů, kteroužto sumou a tím jedním stem tisíc a osmdesáti tisíci tolarů od těch dvou grošů posudního, jakž nyní dotčeno, víceji nežli třetí díl přejatých dluhuov zaplacen a ti věřitelově, kteří dáleji čekati nechtějí, spokojeni býti by mohli. Nemohlali by pak skrz tuto cestu všecka suma v jednom roce, jak se jest obávati, vypuojčena býti, tehdy by takové vypuojčení též také i napřed dání těch dvou grošuov, i také co ti všickni prostředkové vynesou, po první pořád zběhlá tři léta rozděleni a tak pro rata ti věřitelové, kteříž by déleji čekati nechtěli, před jinými zaplaceni býti mohli. A jak by to dobře státi se mohlo, jest v příležlcím extraktu pod literou D. obsaženo, a toliko nyní na to mysliti jest, která cesta k zaplacení dluhuov vedle tohotoli aneb předešlého extraktu lepší a platnější jest; a nemůž se pochybovati, když zběhlí, znamenití a dobře hodní jenerální bemíci od stavuov voleni budou, než že tuto poslední cestu snadno ujmou a k vyřízení přivedou, a také by JMCské víceji tím poslouženo býti mohlo a věřitelové ti, kteříž dalšího sčekání učiniti nechtějí, tím dřívěji by spokojeni byli.

Třetí, i tato by cesta k tomu byla, kdyby jenerální berníci také poručení a zmocnění měli na místě stavuov každého času a podle příležitosti peníze objednávati a se zapisovati: tehda se to za jisté drží, že by skrz takový prostředek u lidí takovou víru aneb kredit našli, že by žádný nebyl, kdoby stavuom peněz svých, jakž se to i na jiných místech děje, nerad svěřil; a obzvláštně ti, kteříž příležitost nemají za peníze sobě statky kupovati, těž také vdovy a jiné osoby, kteréž z jich hotových peněz živy jsou. Z toho by to šlo, kdyby někdy věřitel z přejatých dluhuov sumě své chtěl a toho času duochodové skrz oznámené prostředky vybráni nebyli, aby jenerální berníci, jakž již oznámeno, na terminy a časy u lidí peníze objednali a tu sumu, která k zaplacení by přišla, z těch peněz zaplatili, a potom také z těch duochoduov tak vyjednanou sumu také zase spravili. Ouroky pak, kteréž by na to šly, mohly by se stavuom tudy vynahraditi, kdyby po zaplacení sum ti prostředkové zcela anebo na díle něco dáleji se protáhli, tak aby pro ně stavové žádné škody nenesli; ale poněvadž naděje jest, že ti prostředkové víceji, nežli rozvržení v tom extraktu obsažené v sobě zavírá, vynesou, že takového prodloužení potřebí nebude.

Tento prostředek jiným zemím jest mnoho pomohl, že v čas potřeby znamenitou sumu jsou velmi lehce shledati mohly, a netoliko to ale také že jim veliké sumy lidé sami půjčiti připovídali a půjčovali, a mnozí se domnívali, že jsou se zvláštním štěstím se potkali, když sou peníze své tak puojčili; a také se mnozí nacházejí, kteří peněz svých na věčné ouroky, pět ze sta berouc, puojčují. A snadno se tomu rozuoměti muože, když země jednou takového kreditu a víry dosáhne, jaký oužitek netoliko vší zemi ale také i obzvláštním osobám přináší. A také by stavové tohoto království před jinými zeměmi ten fortel měli, kdyby se vespolek usnesli, aby všecky sirotčí peníze, kteréž vždycky na hotově po některém stavu panského anebo rytířského po zaplacení dluhuov a vybytí vdov zuostávají, jenerálním berníkům pod náležitý ourok půjčeny byly: a tak sirotci, majíce peníze své ujištěné, věděli by jich potomně kde hledati a nebylo by se jim potřebí starati, aby o ně skrze nepilnost poručníkuov nepřišli, a nicméněji měli by při tom z ourokuov své dostatečné vychování, a coby přes vychování z ourokuov zbylo, to by sirotkuom k dobrému k sumě hlavní přiraziti se mohlo; a takby netoliko to obecnímu dobrému prospívalo a mnohé sirotky před škodou a záhubou zachovalo, ale také skrze ten prostředek byla by obecní stavuov pokladnice každého času znamenitou sumou hotovou ke všem nastávajícím potřebám opatřena a nikda by nedostatku na penězích neměla. Neb než jeden sirotek svých dospělých let dojde a čas a termin k zaplacení jeho sumy přijde, tehdy v tom čase jiných deset sirotkuov se najde, jichž peníze k rukám stavuov se položí.

Při těchto svrchu oznámených prostředcích také se i tito za užitečné uznávají, totižto, aby desátek z všelijakého obilí, vína a jiných věcí, též i ungelt z vína, netoliko v těch městech, kdež roste ale i kde se šenkuje a vydává, uložen a dáván býti mohl. A není žádné pochybnosti, kdyby to tak při stavlch, jakožto pomoc k vyvážení těch obtížných dluhuov obdržáno býti mohlo, že by to tak mnoho aneb více nežli ti jiní prostředkové vynášelo. Takové ztížení by se také toliko toho, kterýžby obilí a víno měl a ne chudiny dotýkalo.

Item, aby také na suoi, lány rolí, též na prodané a semlené obilí jisté uložení učiněno bylo.

Avšak JMCská k jich stavuov vuoli milostivě to připouští, chtějíli skrze zvláštní vydané osoby o těchto všech věcech jednati anebo to nejvyšším pánuom ouředníkuom zemským k uvážení svěřiti, jakož pak toho paměti jsou, že jest se to za času Ferdinanda také státi mělo. Proti tomu ráčí JMCská sám od sebe milostivě, žádostivě nakloněn býti toto veliké dobrodiní ve všem možném zvláštní milostí zpomínati a to v případných příčinách i nahrazovati.

Také jest JMCské poddaně v známost uvedeno, že se zpráva činí, kterak by JMt kurfiršt Brandenburský k vyvážení svých dluhuov těchto níže dvouch prostředků užívati měl: nejprve, že by na lány rolí jistou berni uložil, kteráž by se netoliko na sedláky ale i na pány a rytířské lidi (však níže položeným rozdílem) vztahovala, totiž, poněvadž sedláci vedle toho prvé posudním a jinými berněmi a pomocmi ztíženi, od kterýchž páni i rytířstvo osvobozeni jsou, že sedlák z lánu roli toliko puol tolaru, ale pán a rytířský člověk celý tolar dávati povinen jest; což kdyby tak na ten zpuosob v království Českém mělo a mohlo nařízeno býti a toliko tolar z lánu od panstva a rytířstva dosažen a na sedláku puol tolaru uložen byl, tehdy by velikou sumu vyneslo.

Druhý prostředek, že od jednoho každého strychu všelijakého mleného obili, kteréž se v JMti kurfiršta zemích směle, ten kdož je mlíti dá, jeden groš a potom, když se ho strych prodá, ten kdož prodává tolikéž jeden groš z toho dávati musí. Ačkoli pak tento prostředek chatrný se býti vidí, však tomu snadno místo dáno býti muože, že by v cechách při tak velikém počtu lidu a ustavičně trvajících živnostech, kteréž zaháleti nemohou, tolikéž nemalá ale veliká suma vycházeti musila.

Naposledy pak před jinými všemi věcmi na tom nejvíce záleží, aby se stavové o některé dobře hodné a stále trvající jenerální berníky ze všech tří stavuov a mezi těmi o jednoho jako hlavu a řiditele toho všeho snesli, kteříž by, jakž nahoře při berni a posudním dotčeno, netoliko ty dva duochody opatrovali a tak spravovali, jakž by se stavové o to snesli, ale aby jim také podle toho o dluhy jednání a nařízení prostředkuov a dobývání těch a placení věřiteluom porn ceno, svěřeno a na ně vloženo bylo a aby ti od stavuov plnu moc měli, aby se věřiteluom v přejatých sumách dluhuov podle příležitosti a najednání zapisovati, peněz vypůjčovati a zase oplacovati mohli. A v skutku se to jistě shledá, že stavuov berníci takový kredit míti budou, že vedle toho vší zemi vysoce poslouženo bude. A také se při tom toho obecní dobré nejde, když tak stavuov berníci hotovou sumou aneb dobrým kreditem opatřeni budou, že každého času potřebným obyvateluom k jich důležitostem proti dostatečnému ujištění budou moci na místě země půjčkou pohodlí učiniti, ješto nyníčko mnohý skrze těžké partidy o své otcovské dědictví aneb i k konečnému pádu přijíti musel. A tak by mohly ještě při tomto trvajícím sně mu obzvláštní osoby nařízeny býti, kteréž by často dotčeným jenerálním berníkuom na všecky artikule dostatečnou instrukcí, však na skorigování stavuov, sepsali, jakž pak pro lepší zprávu a jak se v podobných příčinách v jiných místech zachovává, příležící notule po artikulích sepsaná stavuom se podává.

A protož aby toto sněmovní jednání tím lépeji se fedrovalo a obzvláštně pro krátkost času k brzkému zavření přišlo, za potřebné se uznává, aby stavové jistý počet znamenitých osob z sebe volili, kteréžby poručení a plnomocenství měly pro dobré JMti mluviti, jak a na jaký zpuosob taková svolení státi se a v skutek uvedena býti by mohla. Neb kdyby se měly takové neobyčejné věci od stavuov vuobec rozjímati a jednati, ne každý by na ty věci mysliti uměl a mohly by se mnohé překážky v to vmísiti a tak prodlouženost času s sebou přinésti; ale osoby od stavuov k tomu zvolené, přední z týchž stavuov jsouce, snázeji to rozváží a budou se jim moci tyto oznámené a k těm podobné prostředky tím snázeji v mysl vložiti. Avšak by proto předce ty věci na ratifikování obce zuostávaly a tak by se tím snázeji, co by ujíti chtěla, rozmysliti mohla, kdyby jim od z prostředku jich vydaných osob ta cesta připravena a okáz ána byla, a nicméně mohlaby jiná sněmovní jednání od jiných tím spíšeji zavírána a tento sněm k žádostivému konci přiveden býti.

In rubro: 1579. Prostředky stavům království Českého a zemím k němu přináležejícím do sněmu léta 79, kterýž se v pondělí po hromnicích držeti začal, vedle jiných k tomu náležejících spisův podané, k vyvážení JMCské těžkých druhův i strany jiných důchodův.