5. Povinnost písaře urburního.

K tomu ouřadu horního písařství, jinak urburního, potřebí jest osoby rozumné, opatrné, střídmé a dobrého obcování; nebo na jeho ouřadu a práci mnoho záleží, a všecky věci, které se při ouřadu a právu horním řídí, on má zapisovati, totiž propůjčku dolův a vortův, míry a meze jejich, kverky, tále, pře mezi stranami, svědky, vejpovědi, přátelské smlouvy, rukojmě i jiné všecko, což od ouřed-níkův horních jednáno a souzeno bejvá. A on má sobě svěřeny všecky lidské spravedlnosti horám náležité.

Avšak nemá žádnejch tálův připisovati ani odpisovati bez přítomnosti a vlastního přiznání neb dovolení těch osob, kterých se dotýče. Pakli by která osoba z hodných příčin přítomna býti nemohla, a přiznal by se před některým ouřednikem přísežným, tehdy na téhož ouředníka zprávu to může učiniti; ale přespolní, přiznali se skrze psaní pod svým sekretem a vlastní ruky podpisem, pakli by sám psáti neuměl, má někoho připrositi, kterej by se na místě jeho podepsal a též sekryt přitiskl, bude moci vedle téhož psaní připsati neb odepsati.

A komu koliv jaké kvercedule nebo vejpis kverkův vydává, má se vlastní rukou podepsati, a takové kvercedule prvé nedávati, leč nejprv tále do kněh zapsány budou, a z knih kvercedule vypsati a dáti.

Jiné pak věci, které k ouřadu a právu hornímu náležejí, má se vší pilností zapisovati, jako žádání propůjček, dolův i vortův, osobu, která žádá, křtěným jménem i příjmím; a staneli se pro-půjčka, má ji ihned zapsati, kterého dne se stala a pokud té propůjčky užiti má, aby skrze nečasné a neopatrné zapsání nám na místech našich svobodných, aneb prvním blízkým kverkům na jejich pro-půjčkách ublížení a ujma se nestala; pře mezi stranami, bedlivě poslouchajíc co mluveno bejvá, má se vší pilností psáti, též při přijímání svědkův se bedlivě chovati má, a vejpovědi, které se stranám činiti mají, aby vedle snesení ouředníkův horních sepsal a tu sepsanou vejpověď stranám přečetl, aby, přišloli by k odvolání které strany, všecky věci, což od stran bylo mluveno, vedeno, od svědkův svědčeno a od soudcův vypovědíno, bez umenšení a přidání mohly bejti do act vepsány a nám, nebo na našem místě nejvyššímu mincmejstru, k přesuzování dodány.

A tak i při jinejch napřed oznámených zápisích všechněch i těch, kteří by také tuto zejména postaveni nebyli a jemu od ouředníkův horních zapisovati poručeni byli, chovati se má. A cožkoliv tak pořádně v knihy vepsáno bude, to má v své celosti bez porušení zachovati a žádnému k vůli nic opravovati ani přetrhovati pod skutečným na hrdle trestáním.

Ale aby jednu každou věc tím pořádněji spisovati a v potřebách snážeji vyhledávati mohl, má knihy rozdílné a k jedné každé věci obzvláštní míti:

1.k propůjčkám dolův stříbrných a tažení měr,

2.propůjčkám vortův,

3.k zapisování kverkův a tálův,

4.kde se vedení pře píše, tu i vejpovědi,

5.k svědomí přijímání,

6.k smlouvám dobrovolným,

7.k dluhům a rukojmím za dluhy.

On má také vedle hofmistra a urburéře při kladení a přijímání koštův bejvati a jich pomáhati přeslejchati, neb od toho písař urburní slově, aby urburu neb užitky naše pomáhal vyhledávati, a protož, co by nepořádného slyšel neb viděl, nemá toho trpěti ani přehlídati.

A cedule erckafu, po srovnání průb z prubýřských cedulí, co která ruda, kyz, šlich, grejple neb vitruňk váží, jak mnoho stříbra vedle proby drží a co se za ně, podle našeho s kverky srovnání, platiti dostane, se vší pilností iná počítati a psáti, tak aby se nám ani kverkům žádného zkrácení nestalo.

Také písaři urburnímu, totiž hornímu, náleží, aby všecky pokuty, vedle těchto práv horních nám propadené, k sobě přijímal, rejstra pořádná na to držel a každého času, vedle certifikací hofmistra neb perkmistra, do naší mince ouředníkům k tomu zřízeným proti jejich kvitancí odvozoval, a nám každého roku při jiných horních počtích také ten počet pořádnej s kvitancími do komory naší odsílal.

Tito všickni napřed oznámení ouředníci, totiž nejvyšší mincmejstr, hofmistr, urburéř, vrchní štejgíři a písař urbumí přislušejí k těmto právům, a ti šlovou ouřad horní. Oni mají vedle své nejvyšší možnosti nad nimi ruku držeti, jich hájiti a žádnému proti nim činiti nedopouštěti, nad to sami nečiniti, a ač jsme koliv jednomu každému z nich, jakáby jeho povinnost a práce byla krom soudu, v krátkých slovích položili, však při soudu v horních případnostech a příčinách těmito právy se spravovati a vedle nich souditi mají.

A jestližeby [V rukopise s letopočtem 1579 čteme: "a jestli by ouřad horní kterému artikuli etc"] kterému artikuli dostatečně vyrozuměti nemohli, anebo případnost taková se trefila, že by žádného artikule k tomu podobného v nich nalezeno bejti nemohlo, a o nález by se srovnati nemohli, tehdy před vejpovědí mají při nás, a v nepřítomnosti naší, při nejvyšším mincmejstru vysvětlení hledati a naučení bráti.

Ale že mimo tyto ouředniky ještě jiní ouředníci a služebníci jsou, kteří též k horám příslušejl, jako štolmistr, probýři, morkšejdar a též měřič dolovej, perkmistři Jneb vrchní štejgíři kverkovští, doloví štejgíři, šmelíři, šichtmejstři, totiž doloví písaři, a jiní, kteří nám též [Rukopis s letopočtem 1579 má: "též na díle i kverkům etc."] i kverkům přísahou zavázáni jsou, však že k soudu nepřináležejí, protož jsme jich napřed postaviti pominuli, ale níže o povinnostech [V rukopise z r. 1579 čteme: o povinnostech a prácech jejich etc.."] jejich postaveno jest.

A poněvadž při tomto právu horním nicméně než jako při jiném rychtáře jest potřebí, kterému neposlušní k opatření poručeni bývají, o kterémž také v starejch právích horních zmínka se činí, že jest rychtář horskej též k horním právům přísahou zavázán bejval: a protož, poněvadž jest při městě Hoře Kutné rychtář ustanovenej, kterej i hornímu ouřadu povinen jest ouřadem svým posluhovati, aby vždy v těch příčinách k větší bedlivosti spravedlností lidskejch dopomáhati příčinu slušnou měl, má též nám a nejvyššímu mincmejstru i ouřadu hornímu přísahou zavázán bejti.

6. Placení vrchním štejgířům, totiž přísežným horním od kverkuov a nákladníkuov.

Od obvedení a osvobození dolu neb vortu	2	gr.
Od mezníkův při měrách postavení	15	gr.
Od kdyně na latra neb dumplochy jednání a při té kdyni, ač potřeba, zaštufování.	2	gr.
Od štufy vytětí v štole při štorhortu, kdyby štolníci dále hnáti nemínili	4	gr.
Od štuf vytětí v moršejdích mezi dvojími kverky od každé strany 4 groše, učiní.	8	gr.

Když mezník sedne, skrze moršejdníka dolův uveden bude, aneb jiné tažení učiněno

bude, že zaštufování potřebí, od vytětí štufy	4	gr.
Od cejchování vody v rozepři dvou dol&v, od každého dva groše, učiní	4	gr.
Od uvedení štejgíře, hutmana neb šmelíře	2	gr.
Od slezeni na žádost kverkův pro nějaké obzvláštní potřeby a příčiny	3	gr.
Od šacování tálův z každé kopy	1	gr.
Od inventování forotu kverkovského	2	gr.

A poněvadž vrchní štejgíři kverkovské náklady tak dobře jako naše opatrují, lezouc k havířům přihlídají a je ku pilnosti napomínají, mají jim z každého dolu neb vortu, kde jest na auspejtích, na každý quartal dáti po 8 gr.

Pakli kverci větší pilnost vrchního štejgíře při svých nákladích poznají a z dobré vůle bez jeho požádání sami od sebe jemu co přidati chtějí, toho se jim nehájí.

7. Placeni písaři urburnímu [Rukopis z r. 1579 má ještě: "totiž hornímu."] od kverkův a nákladníkův.

Od poznamenání propůjčky, bud, štol, dolů, vortů, puchýřů, huti, kovárny po	1	gr.
Od zapsání měr dolovejch	12	gr.
Od zapsání vortův do kněh	2	gr.
Od zapsání kverkův a jejich tálův do kněh	2	gr.
Od vypsání kverkův z kněh ku potřebě písařům	2	gr.
Od připisování a odpisování odevzdanejch tálův má dáti, komu se tále připisují	1	gr.
Od kvercedule z kněh pořádně na tále zapsané	1	gr.
Od napsání cedulí farářům ke všem kostelům pro svolání kverkův	1	gr.
Od každého svědka přijímání a zžfpisování	2	gr.
Od smlouvy do kněh zapsání	2	gr.
Od vejpisu té smlouvy	1	gr.
Od listu fedrovnlho neb přímluvčího	2	gr.
Od vejpisu samé vejpovědi	2	gr.
Od vypisování celejch akt i s vejpovědi má dáno býti od každého archu ne řídce psa ného, aby nejméně čtyrmecítma řádkův na jedné straně bylo, po	2	gr.

Jestliže by se pak jaké jiné případnosti trefily, o kterých tuto zmínky není, buď při práci vrchních štejgířův aneb písaře horního, tu budou moci naši úředníci horní, uvážíc práci, mírnou mzdu proti ní naříditi.

Ale poněvadž obojí, totiž vrchní štejgíři i písař horní, od nás stálou službu mají, jsou povinni nám při všech našich nákladích a potřebách, bez nadepsanejch příplatkův, kteří se pouze na kverky a nákladníky horní vztahují, pracemi svými sloužiti.

8. Povinnost štolmistra.

Poněvadž jeho ouřadu opatrování a spravování nejvíce při koních perkverku Kaůkovského záleží, protož má obydlí své na Kaňku míti, kdyžby jeho koliv potřeba byla, aby mohl nalezen bejti; nebo on má pod svou správou všecku čeládku, která při našich marštalích a koních na Kaňku, na Turkaňku v hutech, a kdežkoliv při Horách Kutnách koně máme, jest.

Má je každého času v dobrém řádu držeti, často marštale procházeti, jak k čeledi, aby při koních pilnost měli, jim obroky časně a mírně jak náleží dávali i napájeli, ovsů aby neopálanejch nedávali, obroky neplejtvali, stlaním, clzením a česáním jich pilni byli, tak aby skrze jich nedbanlivost koně pro některé nedostatky nehynuli; také i na koně šetřiti má, byl-li by kterej nemocnej, aby byl ošetřín a má jej dáti časně hojiti, a k tomu ke všemu sám dohlídati a na čeládku se nebezpečiti.

Obzvláštní pak pozor má míti, aby koňmi nezaháleli, ale aby se jimi díla, která na ně náleží, pořádně svým časem každá vykonávala, a nemá toho dopouštěti, jak někdy šturcíři obyčej mívají, že pro své pití neb jiné zahálky, majíce díla pod šachtou nabraná, toho odkládají, na koně dílo obrací a potom toho postihati a koňmi přemáhati chtějí; nemohl-li by toho sám napraviti, má vznésti na hofmistra neb urburéře, aby při nich takoví nepořádové přetrženi a napraveni byli. Na všelijaké forování kyzu, dříví, ovsů, a cožkolivěk k horám a hutem potřebí, má pozor míti a hutmanům, marštalířům i vozkům poroučeti, aby v dobré cesty jak náleží dobře ládovali, aby koně svého obroku a nákladu zasluhovati mohli, a ve zlé cesty v tom mírnost zachovali, aby koňům neublížili; a má všecky fůry, co kdy voziti poroučí, dáti zapisovati a na to pořádnej počet držeti, a fůry, zač by která stála, šacovati a položiti, aby se každého času najíti mohlo, co koňmi děláno bejvá a co proti nákladům vydělávají.

A kdeby cesty mezi Labem a huťmi, poněvadž se tu nejvíce foruje, zlé byly, má poručiti navozovati, anebo jinak, když toho čas jest, opraviti dáti.

Košty na čeleď i jiné všelijaké potřeby koňské aby pořádně kladeny byly, s pilností přeslejchati a nic klásti nedopouštěti, o čem by sám také nevěděl a toho, zač se klade, neviděl, jestli těch peněz hodné.

Zbytečné čeledi aby nechoval, a hutmanům i marštalířům i jiné koňské čeledi, která při koních a marštalích jest, nemá žádného dobytka, kterej se ovsem krmívá, ani slepic a husí, dopouštěti chovati.

On má také pilnost míti, aby luky, když toho čas jest, dal síci a seno i votavy skliditi, a kolik vozův sena neb votavy každé zvláště poznamenati a s osobami přísežnými rozumnými pro-šacovati, zač by vůz sena též i votavy toho roku stál, aby na koně, zač na jednoho přijde, tím snážeji náklad se vyhledati mohl. Však nemá sám nic toho projednávati ani kupovati ani prodávati, ale to všecko s vědomostí ouřadu horního, v přítomnosti některé osoby z ouřadu a písaře k tomu zřízeného, prodávati i kupovati; i příjma peníze zákoně, neb cožby koliv prodal, nemá jich za sebou zadržovati, ale hned do mince dáti a při tom ceduli položiti, co jest a zač komu a kterého dne prodáno neb koupeno, a tu ceduli má také i hofmistr podepsati, že jest se s volí a vědomím jeho stalo.

Ale když počet koní k horám koupiti potřebí, to se má státi s vědomím nejvyššího mincmejstra, a při ohledávání a kupování má bejti hofmistr, urburéř a jiní ouředníci horní, také marštalíři a ti, kteří s koňmi zacházejí a jim rozumějí; a když kterej kůň umře, má vrchnímu štejgíři toho dolu oznámiti, aby taky na něj pohleděl a o tom věděl, a aby na něj obrok dáván nebyl.

A co mu kdy od nejvyššího mincmejstra, hofmistra a urburéře poručeno bude, má se vedle jejich poručení chovati a jimi se spravovati. Také bude-li kdy od nejvyššího mincmejstra do rady k soudu hornímu potažen, jest povinen jemu v tom, jako i v jiném, poslušenství, upřímnost i tejnost rady zachovati.

A nemá bez dotazu a povolení nejvyššího mincmejstra žádnému, ani sám sobě, našimi koňmi, kdežby ti koliv pod jeho správou byli, dáti forovati, jich žádnému, na mnoze ani na mále, nepůjčovati, ale přihodilo-li by se, že by v našich potřebách, v nepřítomnosti nejvyššího mincmejstra, někdo z našich ouředníkův aneb služebníkův od ouřadu horního neb mincovního vyslán bejti musil, má na poručení hofmistra a urburéře to učiniti a koní, kolik by jich potřebí bylo, vydati a jinak nic.

9. O povinnosti probýřův.

Kolik jich koliv od nejvyššího mincmejstra [Rukopis z 1. 1579 má ještě: "k erckafu."] za potřebu uznáno bude, tolik jich má, však s naším vědomím, naříditi a ti mají nám i kverkům přísahou zavázáni býti. Nebo v erckafu, totiž rudy kupování, mezi námi a kverky oni svým uměním a pilností spravedlnost vyhledávati mají.

Protož mají k tomu ouřadu osoby obrány býti dobrého zachování, pilné, věrné a v tom umění zkušené, aby skrze neumělost neb nepilnost nám ani kverkům ublíženo nebylo.

Při vážení rud, šlichův a kyzův i vitruňků mají pilnost míti, aby váha vždycky spravedlivá a rychlá byla, vejvažky náležité, však přes 5 liber na jednom centnýři nedávati, žádnejch obmyslnejch fortelův při dávání na váhu a průb braní nedopouštěti. A když odváží a průbu se vší pilností vezmou, mají ji dobře opatřiti, aby se jí žádnej, komu nenáleží, nedotejkal, ani co do ní vrci nebo z ní vyvrci a ji falšovati mohl.

Rudy, kyzy, šlichy a vitruňky, které mokré na váhu dávány bejvají, ty mají se vší pilností skrze vážení na malejch vážkách a vysušení, suché zase zvážení, vyhledati, jak mnoho mokrosti se nachází, aby věděli co ze všeho odváženého za mokrost vzíti a sníti.

Také nemají příliš horce sušiti, aby se neroštovalo, ješto by skrze to rudy zlehčeny byly a kverkům se ublížilo, ale mají v tom prostředek a spravedlnost zachovati, aby nám ani kverkům ublíženo nebylo.

Při pruhování mají pilnost míti, aby volovo stříbra v sobě nemělo; pakli by tak jalového míti nemohli, ale aby z toho, kterého potřebují, zrníčko stříbra, které v něm jest, sehnali a k závaží přikládali. I při jiném při všem mají prostředku a spravedlnosti hleděti.

A nemají žádnému průb, co jest kterej našel, oznamovati, ale to pod svou přísahou v tejnosti zachovati a to podtud, pokud od ouředníkův vyhlášeny nebudou. Také jeden průbýř druhému své cedule nemá ukazovati, ani o průbách, co jest v které rudě, kyzu a šlichu našel, pod skutečným trestáním neoznamovati, na které má proby toho téhodne napsané; ale každej, svého díla proby napíšíc na ceduli, má dodati ouřednikům k srovnání.

A nemají žádného cizího do průboven pouštěti, leč ouředniky a přísežné horní.

Jestliže by jim kdo co probovati dal, a obzvláště z novejch umprochův, mají jednomu každému k žádosti jeho volně se propůjčiti, s pilností probovati a upřímně, co drží, oznámiti; však od proby na stříbro nemá více bráti než čtyry peníze velké; ale od proby na zlato deset grošuov; na měď a volovo po šesti groších má jim dáváno bejti.

A kdyžby z novejch hor neb dolův co probovali, a že by se stříbro, zlato, měď neb volovo ukázalo, mají to hned nejvyššímu mincmejstru, nejvyššímu perkmistru, anebo jinému přednímu ouředníku, odkud jest ta ruda a co drží, oznámiti.

A všecky proby takové, co kdy komu, jmenujíc osobu, z kterejchž hor a dolův, kterého dne a roku probují, mají pro pamět do obzvláštních kněh zapisovati.

10. O moršejderu, totiž měřiči dolovém.

Žádnej se nemá při našich horách morkšadování, totiž měření, dopouštěti, leč že by jemu od nejvyššího mincmejstra, hofmistra neb perkmistra těch hor dopuštěno bylo.

Ale nemá od našich ouředníkův žádnému dopuštěno býti morkšadování, leč by byl v tom umění zběhlej a zkušenej. A ten morkšejder, kterému by dopuštěno bylo morkšadování, má se každému v jeho potřebě dobrovolně propůjčiti; však žádného tažení v měření nemá činiti, leč by se prvé hofmistru neb perkmistru těch hor opověděl a on k tomu dovolil.

Ale nemá žádného měření na škodu jiným dovolovati, leč že by to z uvážení všeho ouřadii horního a z hodnejch příčin pro vyhledání pravdy v odporu bylo, a jinak neb bez toho bejti nemohlo. Od takového měření má jemu od každého dumplochu, buď v štolách, šachtách, fudrnostech a v hašplích, v mělčině neb na hlubině, po devíti penězích bílých placeno bejti, ale co na dni od šachty táhne, místo ukazujíc, které jest v dole vyměřil, od toho nejsou povinni platiti.

Byl-li by kde na jiné hory potřebován přes pole, tehdy ti, kteří ho potřebovati budou, mají bejti povinni jeho na svůj náklad na ty hory i zase domův dovézti, a na té cestě, i pokudby ho od vyjetí z domu až do zase navrácení zdržovali, stravou náležitou s jedním čeledínem opatřiti; však od moršadování, totiž měření, nejsou mu nic více dáti povinni než od dumplochu po devíti penězích, jakž vejš oznámeno.

A jestliže tažením svým mezník sedne, dolův změří a místo jeho v dole ukáže, tehdy dva neb nejmíň jeden z přísežných horních s ním dolů lézti mají, aby jim v to místo ukázal, a oni mají z toho místa štufu vytíti, a při ouřadu horním pro budoucí paměť, napíšíc k ní cedulku, z kterého dolu a místa jest a pro kterou příčinu vyťata, schovati.

A vrchnímu i dolovému štejgíři též i šichtmistru poručiti mají, aby na to znamení štufy pozor měli, aby od žádného zacimrována, zamurována, zamazána, vysekána, ani kterak jinak zaslepena nebyla, ale aby vždycky, jak na dni mezník tak v dole, znamení štufy v paměti a před očima patrně zůstávalo.

Žádajíli kverci vyměřování k nějakému durchšlaku, neb k tomu podobné věci, to vykonajíc má jim kverkům napsáno dáti, jak daleko na kterou hodinu dělati a kde k zinkování dolův zasednouti mají. A budouli kverci tou jeho zprávou zavedeni a daremný náklad učiní a pochybí, bude povinen s nimi se o tu škodu umluviti a zaplatiti, anebo má skutečně vězením trestán býti, že jest svým ne-uměním neb nepilností kverky ke škodě přivedl.

II. Povinnost vrchního štejgíře kverkovského.

Ten má všecko to činiti při nákladích kverkovských, co jest obsaženo v povinnosti a práci našich přísežných horních vrchních štejgířův, kromě soudu. A to kverkovským vrchním štejgířům zapovídáme, aby bez vůle a vědomí svých pánův, totiž dolovejch kverkův, žádných vortův nepropůj covai, ale najdeli hodné místo k hledání rudy, má to kverkům a v nepřítomnosti jejich faktorům, šichtmejstrůin i jinejm jejich správcům oznámiti, chtějíli, aby na svůj náklad obložili, pakliby nechtěli, aby jiným na lenšaft propůjčili.

Dopustili se pak bez vůle a vědomí kverkův a některej vort propůjčí, tehdy ta propůjčka, by pak pod nějakým obmyslem i zapsána byla, žádné moci míti nemá, ale kverci mohou to místo k svému vlastnímu užitku obložiti, anebo jinému lenšaftníku vedle své vůle propůjčiti, a štejgíře pro takovou všetečnost a podezření skutečně trestati.