12. Povinnost a práce štejgíře dolového.
Jemu náleží, aby každého téhodne též v sedmi hodinách, když se havéři v kavně scházejí, najíti se dal, hutmanův a havéřův se dotazoval, byloli by kde jakého rychtuňku na vortích, fudrnostech neb v latroších potřebí: a kdeby mu o nějakém potřebném rychtuňku neb díle oznámeno bylo, to aby nemeškajíc udělal a napravil; neb jemu důl náleží opatrovati, aby šrůty, cimry, kašny, laduňky, lezení i jiné k tomu podobné všecko dobře, bezpečně a stále opatřeno, vodevstalé kampoví i jiné nebezpečenství schytáno bylo.
Větrové aby na vorty s pilností vedeni a spravedlivě vedle velikosti a malosti vortův rozděleni byli, ne aby jednomu z přízně, mimo potřebu, přidával a druhému z nepřízně ujímal.
Najdeli jakej nepořád, nepilnost, aneb jakejžkoli nedostatek, při havéřích, hašpliřích néb jinejch dělnících, má nicméně než jako vrchní štejgíř jim o to domlouvati a oni jsou jeho povinni poslechnouti, a neuposlechnouli má to na vrchního štejgiře vznésti. A tak ve všem spravování dolovém ina dni má bejti vrchnímu štejgíři nápomocen.
Také jemu náleží všelijaké stavení na dni, trejby, kavny, marštale, kůlny, lizofy a což k dolu náleží, v úpravách držeti a ničemuž, pokud toho potřeba jest, pustnouti nedopouštěti.
Cimrmany, které pod svou správou má, aby k dílu přidržoval a mimo potřebu žádného zbytečně nepřikládal ani nefedroval, a kdyby v dole díla nebylo, tehdy na dni, co zapotřebí jest, aby dělal, také farty, půry, rumpály, rohy, palce, cévy a takové potřeby aby vždycky nahotově měl, všelijaké nádoby od želez a jiné dolové potřeby aby se vší pilností opatroval a schovával a mimo potřebu, kdež náleží, jinam nikam aby nevydával.
13. Povinnost šmelíře.
Šmelíři náleží, aby též jako perkmistr a štejgíř každejch sedm hodin, když se havéři dolů lézti strojí, v kavně byl, a byloli by kde jakého díla, kteréž jemu s jeho čeládkou dělati náleží, potřeba, aby mu ihned perkmistr o tom mohl poručiti; ale že v dole rozličná díla bejvají, že by sám při každém díle bejti nemohl, protož má pilnost míti, aby se pilnejmi a věrnými podšmelíři dolovými, totiž plniči a štrejchíři, kterýmž by přísahy vydány byly, též pilnými fudrýři a latrošníky opatřil, tak aby na každém místě věrně a upřímně děláno bylo.
Protož má on všecky hašpliře pod svou správou, aby jimi všelijaká díla dolová, kteráž k jeho povinnosti náležejí, vykonati mohl.
A když pacholky k jakému dílu počte, má podšmelířům dolovejm poručiti, aby pilně a věrně dělali; sám šmelíř má také často za nimi dolův lézti a obzvláštní pozor míti, která se díla na počet dělají, aby lozuňkové zouplna vycházeli, totiž vody osmnáct šilink a perku dvadcet šilink, počítajíc dvanácte kozí za jeden šilink. Při jiných dílech též, jako mauru dělání, kašen pobíjení, lekování, mazání, perku sázení, v latroších sazí vymietání, a jakážkoli díla jsou, aby všecka s pilností a věrně dělána byla.
Šmelíř má také koze v počtu a s perkmistrem rabuše na ně míti, a podšmelíře k tomu přidržeti, aby koze časně opravovali a škody předcházeli, po díle kde náleží schovávali, aby nehnily anebo od horka nepráhly.
A když se koze při vodách zdělají, že se již ani opravovati nemohou a k tomu dílu nehodí, teprv má od perkmistra nové koze žádati a staré mu ukázati, a z nich perkovice dělati anebo na oprávky jinejch kozí obrátiti, jak kdy toho potřeba ukáže.
Šmelíř se nemá na latrošníka bezpečiti, ale sám také často do latrochův přihlídati, aby nezapadly anebo sazemi se nezanesly, skrze což by se nemalá škoda státi mohla; a najdeli co toho nebezpečného, aby dal hned napraviti, anebo aby sám napravil.
Při rozdělení větrů na vorty má s štejgířem pilnost míti, aby v tom rovnost, jakž vejš doloženo, zachována byla a každému vedle velikosti a malosti větru, také vedle velikosti a malosti vortu, a mnoha neb mála umprochův uděleno bylo; a bez vědomosti a dovolení perkmistra a štejgíře nemá žádnému větru přidávati ani ujíti. A tak ve všech věcech při dole má se perkmistrem a štejgířem spravovati.
Stravu dělníkům, kteří u něho tráví, aby v slušné ceně dával, a v tom se každého času staršími svými k tomu nařízenými spravoval, kteří každé dvě neděle po kavnách jíti a mezi šmelíři a hašplíři na odpory a nedostatky, byli-li by jací, se ptáti, a najdouli jakej nedostatek k nápravě přivésti, a nemohli-li by sami, ale na hofmistra a urburéře časně vznésti mají.
14. O šichtmejstřích, neb dolovejch písařích.
Šichtmejstři, neb doloví písaři, pokud kde vedle uznání ouřadu horního potřeba káže a bejti může, mají pilnost míti a přihlídati, aby doloví štejgíři a jiní dělníci nezaháleli, a obzvláštně po svátku aby se na dílo časně postavovali a z všedního dne aby sobě svátkův nedělali; pakli by se kterej toho dopustil, má to na vrchní štejgíře a přísežné horní vznésti, aby takoví vězením trestáni byli, a k tomu toho téhodne kolik by šichet dělal, má jemu toliko ledyšichty klásti a platiti.
On má také všelijaké potřeby dolové k cimrování a jiným rychtuňkům jednati a kupovati, aby štejgíř s Cimrmany a jinými dělníky pro nedostatek potřeb nezahálel, a při dole se škody nedaly.
Také jest povinen každého téhodne při nejmenším jednou do dolu lézti a přihlídnouti, jak se štejgíři i jiní dělníci při díle chovají, aby kverkům za jejich peníze věrně a upřímně slouženo a děláno bylo. A protož nemají ženského pohlaví za písaře přijímati, jakž posavad bejvalo, neb ony lezení dolů nespůsobny bejvají a jim to nesluší.
Šichtmejstr a štejgíř při jednom dolu nemají bratří nebo strejci a jinak blízcí krevní přátelé bejti, ani se kterak proti kverkovskému dobrému snášeti a tovaryšiti pod skutečným na hrdle trestáním.
Šichtmejstr, [
Odstavec tento jest v rukopise z r. 1579 vypuštěn.] štejgíř, hutman neb jinej takovej, kterej jiné dělníky pod svou správou má, nemá poňoukati dělníkův, aby u něho stravu měli, neb k němu na pití chodili; také nemá žádnému tomu dělníku v svém domu neb nájmu piva neb jiného nápoje na řád dávati ani dávati dopouštěti, ale přijdeli k němu o nějakou potřebu, dáli mu poctu, může se napíti a vyřídíc to, což zapotřebí bylo, má hned zase jíti. A kteří u něho stravu mají, nemá žádného pod svou správou k dílu přikládati. Též se i permistři tak chovati mají.
Šichmejstr má dělníkům všechněm sám každého téhodne platiti a vyptávati se, kolik kterej šichet dělal; a jestli že se zpráva dělníka s koštem nesrovná, má to hned vyhledati, čí příčinou jest to přišlo, a najdeli v tom jakou lest neb podezření, má to ihned na vrchní štejgíře a na naše ouředníky vznésti, aby to s pravdou vyhledáno bylo. A kdoby se toho zlého dopustil a košty překládal, má skutečně vedle uznání ouřadu horního strestán býti.
A když košty spisuje má každého dělníka křtěným jménem i příjmím napsati.
Jemu náleží pořádně uložené cupusy od kverkův upomínati a vybírati; a jestli by kterej kverk, nebo faktor, cupusu se platiti zbraňoval nebo odkládal a narážeti chtěl, nemá žádnému přes dva cupusy čekati, ale hned ho před ouřad horní obeslati, tu má jemu bez odtahův toho téhodne, ale kde by důl neb vort již pustej ležel neb na jiné kverky převeden byl, ve dvou nedělích dopomoženo bejti. Pakli by byl kverk přespolní a neměl žádného faktora, kterej by na jeho místě tále zakládal a opatroval, tehdy má šichtmejstr před uložením cupusu před ouřad horní vstoupiti a oznámiti, že ten kverk žádného faktora neb poručníka nad svými tály nezřídil, a cupus že položen bude, a poněvadž neví na ty tále koho z cupusu upomínati, že žádá, aby dopuštěno bylo i tále za obroční neb v retardat poznamenati; a najdeli ouřad horní, že žádnej poručník neb faktor při ouřadu jejich poznamenanej není, mají k tomu dovoliti.
A šichtmejstr má ten cupus s vědomím ouředníkův na ostatní rozkverkované tále rozděliti a klásti, a kverci budouli od toho kverka prvé, nežli by druhej cupus uložen a vybírán byl, žádáni, aby jemu jeho tále proti složení tolik cupusu, jakej uložen byl, navrátili, tehdy jsou povinni tak učiniti; pakli by obmeškal a druhému cupusu projíti dal, a nebyloli by tak brzo cupusu druhého a on dal šesti nedělím pořád zběhlým pominouti, tehdy budou míti vůli kverci ty obroční tále mezi sebou rozděliti, aneb jich ze spolka užívati, a podle své libosti s nimi naložiti. Pakliby šichtmejstr toho pominul a zouplna i na ty tále cupus kladl a potom k svému přijíti nemohl, tu ouřednlci nejsou jemu povinni dopomáhati; než chceli před uložením cupusu téhož kverka před škodou vystříci, má toho vůli míti. Však on šichtmejstr nemá sám od sebe žádných cupusu, bez uvážení a dovolení ouředníkův horních, ukládati, ale má se v tom, jakž v artikuli o dělení auspejtův a ukládání sbírky neb cupusu vysvětleno, chovati; peníze kverkovské, které za stříbro, za rudu, neb sbírky k sobě přijímá, ty má se vší pilností opatrovati, a nemá jich na nic svého vlastního obraceti, ani se jimi při jinejch písařstvech zakládati, ale každým kverkům jejich peníze v celosti a obzvláštně chovati.
A kde by kverci sami své rudy šmelcovati dali, tehdy to stříbro, které udělají, má šichtmejstr, totiž písař, v své opatření vzíti, s pilností chovati a do mince naší, kteráž těch hor nejbližší bude, dodati a peníze za ně přijíti.
Někteří mají obyčej šichtmejstrství a písařství přijímati, kteří psáti ani čísti neumějí: a protož kteří takoví jsou a k spisování koštův jiných potřebovati musejí, dávají se v nebezpečenství, a ouředníci, pokud nejvejš možné, toho dopouštěti nemají, leč že by při některých dolích pro zakládání penězi jiných písařův míti nemohli, toho poněkud, dokud by se náklad neb důl sám nezakládal, dopříti mohou; však ten písař nemá toho do koštu klásti, co jinému od spisování dává, ale sám svými penězi jemu splatiti má.
Šichmejstři, neb písaři, mají na své uložené mzdě, která jim od kverkův dovolena, přestávati, a nemají sobě bez povolení kverkův v ničemž, co by jim na ublížení bylo, nalepšovati, a když auspejty rozdávají, nemají sobě z nich nic zanechávati ani z spropití upomínati, neb kverci tím povinni nejsou, poněvadž jim službu platí, ale dáli mu kterej kverk co z své dobré vůle, bez upomínání, toho může užiti.
A poněvadž mezi náklady a doly velicí rozdílové se nacházejí, při některých dolích mnoho ouředníkův a dělníkův, při některých málo, někde potřebí zakládání penězi a někde není potřeba: protož šichtmejstrům neb písařům nemůžeme jisté mzdy položiti, ale kverci budou moci s radou a pomocí našich ouředníkův písaře jednati a mzdu proti práci rovnati.
Byl-li by šichtmejstr nepilnej a nedbalej, že by kverkovského dobrého, Jak náleží, neopatroval, kudyž by i nám na urbuře scházelo, tehdy naši ouředníci mají kverkův napomenouti, aby jiného hodnějšího šichtmejstra zjednali a toho nepilného složili; pakli by toho kverci učiniti zanedbávali, mají naši ouředníci tu moc míti, aby oni týmž kverkům jiného pilnějšího šichtmejstra nařídili a prvního složili.
Však šichtmejstr, neb písař, nemá sobě sám bez vůle kverkův a dopuštění našich ouředníkův mzdy ukládati; pakli se toho kterej dopustí, má jemu písařství odňato, a k tomu skutečně trestán býti.
A nemá žádnému šichtmejstru dopuštěno býti přes šest dolů na práci míti; nebo poněvadž každého téhodne dvakrát a při nejmenším jednou do dolův lézti má, kdyby jich více pod svou správou míti měl, nemohl by všem zadosti učiniti. Kdyby písař od svejch kverkův odpuštění vzíti chtěl, má žádati ouředníkův horních za dopuštění svolání kverkův, a tak má od těch kverkův, kteří by se sešli, odpuštění bráti, však po vzetí odpuštění jest povinen za dvě neděle kverkům náklady jejich jako i prvé opatrovati, a oni budou sobě moci v tom času jiného šichtmejstra zjednati; pakli by kverci byli ne-dbanliví a nesešli se, tehdy se má při nejprvnějším sjití ouřednikův horních, když v soudu sedí anebo poctové kladeni bejvají, opovědíti, že déle šichtmejstrem býti nemíní a oznámiti, že jest chtěl kverkům v známost uvésti a od nich pořádné odpuštění vzíti, ale že jsou se k svolání nesešli; také má oznámiti štejgířům a hutmanům téhož dolu, kteří od něho placení berou, že dobudouce, podle řádu dobrého, dvě neděle odstoupiti míní. Tehdy po těch dvou nedělích, vykonajíc svou povinnost, bude moci vždy ty věci, které kverkovské za sebou má, v přítomnosti našeho vrchního štejgíře, totiž přísežného horního, štejgíři téhož dolu vedle inventáře postoupiti a v moc uvésti, však jestliže by kverci v čem nedostatek měli a, nedadouc čtyřem nedělím projíti, žádali by od něho počtu, má bejti povinen pořádnej počet učiniti a jim ze všeho práv bejti.
15. O faktořích čili poručnících tálův.
Poněvadž se při každejch horách nemálo kverkův přespolních i z jinejch zemí nachází, kteřížto majíce náchylnost k horám a naději k nadělení božskému nemalé náklady činívají a statkův svých nelitujíc opovažují, ale že při horách jest potřebí, aby každého času nákladové opatřeni a zakládáni bejvali, cupusové časně vycházeli, aby správcové horní neb doloví náklady kverkům svým užitečně spravovati a opatrovati mohli, že pak takoví přespolní kverci sami vždycky přítomni býti nemohou, aby každého času, kdyby jaká potřeba byla, tále své opatřiti mohli: i aby obojí, jak hory nebo nákladové kverkovšti, tak také i tále jejich, aby o ně nepřišli, tím bezpečněji opatřeni býti mohli, vidělo se nám za potřebné a chceme, aby jeden každej kverk přespolní nebo z jinejch zemí faktora, totiž poručníka svého zmocněného, při těch horách, kde náklady činí, nad svými tály nařídil, kterej by na jeho místě sbírky neb cupusy dával a auspejty k sobě přijímal. Tolikéž byloli by svolání kverkův pro dolovou potřebu, aby, jsouce zmocněnej, na místě kverka mohl se přimlouvati, nejinač než jako by sám kverkem byl a tále jemu vlastně náležely.
A byl-li by obeslán a z čeho na místě kverka obviněn, má býti povinen ku právu státi, odpovídati, práv býti, jako by se jeho samého dotejkalo.
A protož jeden každej kverk přespolní, neb z jinejch zemí, bude se věděti čím spraviti a na jakej spůsob sobě faktora zjednati, zmocniti a při ouřadu horním dáti jeho s plnomocenstvím zapsati, ač chceli tály svými bezpečen býti.
Když by faktor nahoře oznámeným spůsobem faktorství k sobě přijal a kverka svého skrze nedbanlivost, neopatrnost neb zoumysla o tále připravil a ke škodě přivedl, tehdy bude povinen jemu z toho práv býti, zaplatiti aneb se s ním o to umluviti.
Pakli by kverk faktoru svému dlužen zůstal a faktor od něho k zaplacení přijíti nemohl, tehdy má se ten faktor při ouřadu horním dožádati, aby témuž kverku psaní učiněno bylo, s tím doložením, jestli by jemu nezaplatil neb jeho nespokojil, že toho dluhu právem stavním dobejvati bude; a nespokojili ho po takovém napomenutí ve dvou nedělích, tehdy, jestli stavu panského neb rytířského, učiniti má druhé psaní a stavuňk opovědíti, a nezaplatili ve dvou nedělích, tehdy bude moci stavovati lidi poddané jeho; ale jestli stavu městského aneb duchovního člověk z některého města, tehdy má bejti psáno ouřadu toho města, kde obydlí své má, a zachovati se jakž v tomto království při stavném právu řád a obyčej jest.