23. O spuštění dolův.
1. Upustili kteří kverci od dolu, nemají nic toho, co by v dole i nad dolem přibitého bylo, bráti, toliko koně a co k koňům náleží, a řetězy, rumpály, provazy, však bez šturcí koze, kyvle a jiné nádobí, kterého k dílu potřebují, vzíti mohou. Ale jiné věci i všecka stavení, kavny, marštale, trejvy, lozumenty, lizofy, a což takového k dolu náleželo, též rudy neprejlované, haldy, rejle, obršlichy, šlamy i jiné k tomu podobné věci, kterých jsou koliv po spuštění a odstoupení dolu tu při dole za nechali, mají při dolu zůstati, a nám s tím dolem i jiným k němu náležitým příslušenstvím připadnouti.
By pak prvé haldy někomu dali, prodali aneb z nějakého dílu propůjčili; však když důl, k němuž haldy náležejí, spustne, ten trh neb dání žádné moci více nemá, ale nám i s dolem připadá.
2. Takové doly, kdo by chtěl toliko pro ty věci, které tak při dolu zůstaly, ujímati, nemají .jim propůjčovány býti; pakli by kdo ujal pod spůsobem, jakoby chtěl v dole na umproších dělati a v haldách i jiných pozůstalých nochtyncích se vosazoval, nemá toho trpíno býti, než chceli haled i jinejch pozůstalejch věcí užiti, má důl k spodním umprochům dobýti a na umproších dělati, a teprva bude moci podle toho také i haled užívati a prvé nic.
3. Perkmistr, štejgíř, šichtmejstr neb jinej správce dolovej, majíce odstoupiti od své služby, má novému správci, kterej na jeho místě přistupuje, všecky věci kverkovské, které jest v své moci měl, a netoliko nádobí i jiné dolové potřeby, ale také všecky vorty a umprochy těžící i pusté, též mezníky, štufy, i jiné k tomu podobné a potřebné věci, postoupiti, v moc uvésti a ukázati; tak aby kverkům na jejich právu a spravedlnosti nic umenieno nebylo a jim na škodu v zapomenutí nepřišlo.
4. Kdo ujme starej důl nebo vort, v kterém nedávno děláno bylo, žeby ještě staří kverci doptáni býti mohli: má hned po ujetí toho téhodne sbírku na jednu třidcátou po čtyřech groších českých položiti a v místě k tomu od ouředníkův horních nařízeném na ceduli dáti přibíti, a na té ceduli má býti poznamenáno, kdo jest ten důl anebo vort ujal a komu tu uloženou sbírku dávati mají. A kterej by z starejch kverkův s novým příjemcem pavovati chtěl, má domácí kverk v témdni, přespolní ve dvou nedělích, a kteří v jiných zemích bydlejí ve čtyřech nedělích, polovici tálův svých, které prvé měli, založiti a uloženou sbírku, komu na ceduli oznámeno jest, v přítomnosti dvou jiných osob dáti; pakli by ho najíti nemohl neb na nějakém odporu bylo, má ten cupus při ouřadu horním položiti, a při té polovici tálův jest přljemec dolu každého toho kverka povinen zanechati, a druhou polovici tálův staří kverci potracují, protože jsou dolu neb vortu pustého zanechali; a ta polovice tálův potracených i ty tále, které by v uloženém času založeny nebyly, novému příjemci přivlastněny býti mají, však vymieňujíc ty tále, které naši ouředníci nám k našemu oužitku ujímati obyčej mají. .Pakliby důl neb vort jeden celej rok pustej ležel, tehdy příjemec není povinen starejch kverkův k tálům připouštěti. A jakož jest se přiházelo, že kverci skrze nepilnost a nedbanlivost, a někdy skrze neupřímnost svejch hutmanův neb havéřův nenadále a nevědomě o své tále a náklady přicházeli, což kdyby opatřeno nebylo ještě by se státi mohlo: ale pro přetržení toho zlého, jestli by se kterej hutman, oukolník neb lůnhavíř, kterému by důl neb vort od kverkův k těžení svěřen a poručen byl a on k sobě to dobrovolně přijal, a potom skrze nedbanlivost anebo pro nějakou kořist a neupřímnost dolu neb vortu pustého nechal, kverky o tále k ztrátě a škodě přivedl, takovej každej má kverkům jejich škodu a ztrátu nahraditi, nebo skutečně jiným ku příkladu na těle trestán býti.
24. O pronajímání dolův a propůjčování vortův na lenšafty.
Žádného dolu nemá dopuštěno býti do času propůjčovati a pronajímati, ale kverci doloví mají sami důl v své moci držeti; pakli ho držeti nechtějí, mohou jej dědičně prodati, dáti anebo zouplna od něho s vědomím přísežného horního upustiti. Ale vortův propůjčovati se nehájí, kolik by jich koli v tom dole býti mohlo, však na ten spůsob, jak se obyčejně při Horách Kutnách vortové propůjčují, aby doloví kverci svým nákladem lenšaftníkům všelijakou náležitou fudrnost drželi, od nich rudu, perky a vodu brali a jim všecky potřeby, jako dříví k sazení, hlínu a k tomu podobné věci k vortu dodávali, fudrnosti, lezení, větry, latrochy a co potřebí rychtovali; proti tomu mají lenšaftníci dolovým kverkům všeho co v tom dole nasekají a na čisto vypraví, jako rudy, šlichy, grejple etc. polovici dávati, než perky, které přes haldu šturcovány bývají, ty kverkům dolovým náležejí, při těch již lenšaftníci nic nemají.
Lenšaftníci mají sami na svůj náklad nádobí a jiné potřeby na sekání a dobejvání rudy držeti, a jestliže doloví kverci nemožnost lenšaftníků uznají a chtějí jim pro udržení vortův nějaké polehčení a milost učiniti, mají toho vůli míti, však pokud by proti těmto právům a řádu hornímu nebylo.
Byloli by v jednom dole několik vortův, a přihodilo by se, že by jedni na druhé po rudě dělajíc durchšlaky vzdělali, mají se v tom nejinač než jako vejše o dolích oznámeno chovati.
A protož všelijaké propůjčky jak dolův tak i vortův mají se před úředníky horními konati, a při ouřadu horním od písaře urburního v přítomnosti přísežného [
Rukopis s letopočtem 1579 má ještě: "horního."], pod kterého spravování propůjčka se stala, zapisovány býti.
Jestližeby kterej kverk žádal věděti, kterak na umproších v dole stojí anebo jak dělají, a což by mu o tom nákladu koliv věděti zapotřebí bylo, tehdy vrchní štejgíř, šichtmejstr i dolovej štejgíř a každej dělník jest témuž kverku o všem, nač se ptáti bude, povinen pravdivou zprávu učiniti; ale mimo ouředníky a téhož dolu kverky jinému žádnému nemají nic toho oznamovati.
V dolích, šachtách, vortích, štolách nemají nikdež žádnejch míst, by pak od kverkův s vědomím ouředníkův spuštěna byla, perky neb šlamy zasazovati ani vodami zatopovati; ale kde by na cupusích bylo a uznali by kverci jaké místo k těžení nehodné a že by pro umenšení koštu mohlo zasazeno býti, mají to na ouřad horní vznésti a toho se dožádati, a ouředníci mají dolů slézti a to místo spatřiti. A nejdouli tak nehodné a bez naděje k rudám, tehdy budou moci k tomu povoliti a při ouřadu horním to pro budoucí paměť dáti zapsati, jak jsou je našli a pro které příčiny jest k zasazení dovoleno.
Pakli by kdo toho pominul a bez takového vznešení na ouřad o své ujmě některé místo zasadil neb vodami zatopil, má do vězení vzat býti, a odtud nevypuštěn, leč dostatečné rukojmě postaví, že v jistém čase, jak mu ouředníci, uvážíc bedlivě, uloží, to místo zase dobude a uklidí, aby je ouředníci, jak oznámeno, spatřiti mohli.
25. Jak šichty dělány a držány býti mají.
A poněvadž se od starodávna při Horách Kutnách ten spůsob zachovává, že každého dne, kromě svátečních dnův, v letě i v zimě, v sedmi hodinách celého orloje pro havíře a jiné dělníky dolové a homi za jednu hodinu zvonívají: při kterémžto spůsobu zanecháváme a chceme, aby budoucně ten řád zachován byl, když v sedmi hodinách zvoní, aby havíři i jiní dělníci, kteří rannou šichtu mají, na dílo šli a nad doly v kavnách neb lozumentích se scházeli, aby v osmi hodinách společně dolův lezli, a své šichty do šestnácti hodin pilně a věrně dělali.
A kde na dva ordtele po osmi hodinách dělají, tehdy druhej ortel havířův mají na dílo jíti v patnácti hodinách a lézti v šestnácti, aby druhé u šligle lozovali, a ti mají jíti na dílo ve čtyrmecítma hodin, aby své tovaryše ve čtyrmecítma lozovali, a ti mají do osmi hodin dělati; a vždy jedni druhých dočkávati, a šligl, totiž železce havířské, a pemrlici jeden druhému z ruky do ruky dáti.
Tím způsobem mají se i při jiných ortelích chovati, jako kdeby na dva ortele po dvanácti hodinách dělali, prvním ortelem v osmi hodinách se lozovati a druhým ve dvacíti hodinách mají.
Tolikéž kde čtyřmi ortely po šesti hodinách dělají, mají se lozovati prvním v osmi, druhým ve čtrnácti, třetím ve dvacíti a čtvrtém ve dvě hodině; však při každém aby se dočkávali a u šlikle lozovali, jak vejš oznámeno.
(1.) Ale kde ohněm dělají a obzvláště kde ohněm sadí, tu ač nemůže na takové šichty a na jisté hodiny rozděleno bejti, však mají též v sedmi hodinách se nad dolem scházeti a v osmi dolův lézti a dělati mají, pokud do celé skály neuramují a zase neposadí a nezapálí; ale že na některých vortech, kde veliké ohně sadívají, nemožné jest tak brzo uramovati, nebo někdy dvě i tři šichty k tomu míti musejí, protož hutmanům pilnost při tom míti náleží, aby havéři dílo své, jaké v dole zapotřebí jest, vykonávali a též při nejmenším osm hodin při díle trvali, leč že by dílo své prvé vyřídili, posadili i zapálili.
(2.) A což nejvíce možné jest toho přísežní šetřiti mají, aby žádnej dvou šichet pořád nedělal, leč že by se dělníkův nedostávalo a z přinucené potřeby jinak bejti nemohlo, tehdy se někdy jednou dopustiti může, však ne z obyčeje, nebo není dobře možné, aby obě dvě šichtě spravedlivě dělati mohl.
(3.) Kteří pak havéři na gdyních dělávají, žádnému nemá přes jednu gdyni projednáno bejti, ale při jedné gdyni může do několika later projednati.
(4.) Někteří havéři mají obyčej své vlastní doly neb vorty míti a žádnej ch kverkův k sobě nepřijímati, aby mohli svobodu míti a žádnej se na ně domlouvati příčiny neměl, a tak aby sobě šichty po své libosti volili, pravíc, že na tom žádnému nic neschází: ale nemá jim to trpíno býti, než ouředníci a přísežní horní mají je k tomu míti, aby své šichty, též jako i jiní, zouplna dělali a košty pořádně kladli, aby nám na urbuře i užitcích našich nic obmeškáno ani umenšeno nebylo; ani toho jim nemá trpíno býti, aby v dolích neb vortích štrosy nebo perkfesty, které by na škodu bejti mohly, protrhovali, a kdoby se toho bez povolení hofmistra a jiných ouredníkův dopustil, má skutečně trestán býti, a to co jest odtud vysekal do komory naší složiti.
(5.) Měl-li by kdo v svém dolu více umprochův nežli by mohl obložiti, anebo jiných míst hodných k hledáni rudy, má je rozděliti na vorty, a ty vorty jiným, kteří by toho žádali, propůjčovati.
Též také i na vortích měl-li by kdo více umprochův a míst hodnejch k těžení a neobložil by, má bejti od dolovejch kverkův napomenut, aby ta pustá místa, která jsou hodná k těžení, ve čtyřech nedělích pořád zběhlých obložil a na nich těžil: a neučinili toho v tom času, tehdy doloví kverci ta místa jiným propůjčiti mají.
(6.) Pakliby i doloví kverci v tom nedbanlivi byli, mají jich naší ouředníci napomenouti, a neopatřili toho po napomenutí ve čtyřech nedělích, tehdy naši ouředníci mají míti moc sami taková místa jako i jiná pustá a svobodná propůjčovati.
A protož naši ouředníci horní mají s obzvláštní pilností toho šetřiti, aby kverci v svých propůjčkách žádného místa hodného k hledání rudy na ujmu naší urbury pustého nezanechávali.
(7.) Také nemají žadnejch fristuňkův bez velikých příčin k dolům ani vortům dávati; pakli by tak veliká příčina byla, že by fristuňk do některého času nedlouho dán bejti mohl, tehdy se má s tou vejminkou dáti, žádal-li by kdo toho dolu neb vortu za propůjčení, prvé nežli by ten čas fristuňku vyšel, tehdy má tomu, kdo jest fristuňk vyžádal, oznámeno býti, aby důl nebo vort, nedadouce téhodni projíti, obložil, a neobložíli má bejti žádajícímu propůjčen.
(8.) A nemá žádnej, kromě našich ouředníkův a přísežných horních, jeden druhému do jeho dolu neb vortu pavujícího nebo těžícího bez odpuštění a dovolení toho, čí důl jest, lézti, a dopustili se kdo toho z všetečnosti a komu bez vůle a odpuštění do dolu nebo vortu by lezl, má skutečně od vrchnosti na těle neb statku ztrestán býti.
(9.) Bylyli by od našich ouředníkův pro vyhledání nějakejch odporův nebo jinejeh příčin některé osoby mimo přísežné [
Rukopis s letopočtem 1579 má ještě: "horní."] k slezeni do dolův počteny, mají ouředníci tomu, čí důl jest, v radě sedíc, osoby, které dolů poslati míní, jmenovati; a budeli mu která v podezření, má ihned také i příčinu, pro kterou ho trpěti nemůže, oznámiti a za jinou na místo to žádati, a ouřednici, nejdouli tu příčinu hodnou, mají k tomu dovoliti; pakli tu v radě žádné osoby nezavrže, potom toho také na potupu osoby činiti nemá pod skutečným trestáním.
Správcové neb ouředníci kverkův nemají žadnejch novejch stavení nad dolem ani v dole začínati, ani jakých koli jiných nákladův a koštův na kverky hnáti bez jejich vědomosti a dovolení: a dopustili se kdo toho, nemá mu v koštích páskováno býti, ale má to svými penězi zaplatiti. Žádnej nemá dolův, šorpův a kotlin při horách zavozovati, neb jinak zarovnávati, bez dovolení a dopuštění našich ouředníků horních: a dopustili se kdo toho, má to zase tak dobýti jak jest prvé bylo, a k tomu nám do komory naší dvacet kop grošův českých položiti.
(10.) À naši ouøedníci nemají žádnému toho povolovati a dopouštěti, leč by prvé slezli, očitě spatřili, a nejdouli, že jest důl nebo šorp nehodnej a žádného pramenu neb klufy, ani jiného spůsobu horního v něm není, teprva budou moci povoliti.
(11.) Také ani haled dolovejch, v kterých by se rudní znamení nacházela, nemají dopouštěti roztahovati, rozvozovati neb rozvorávati, a to pod trestáním a pokutou nyní oznámenou.
(12.) Jakož také horní a dolové i hutní stadia rozvoráním, zahradami, domův, dvorův blízko dolův, haled i jiných horních neb hutních štadel, stavením i jinak znamenitě souženy a stísněny bývají: a protož aby již dále bez dovoleni nejvyššího mincmejstra, hofmistra neb perkmistra těch hor, žadnejch voreb, zahradách [sic], domův, dvorův a k tomu podobného dělati a stavěti nebylo dopuštěno; a jestliže by se toho co na ublížení, soužení a stísnění horních neb hutních štadel od koho koliv jiného, mimo nejvyššího mincmejstra, hofmistra neb perkmistra, dovolilo neb dopustilo, tehdy nejvyšší mincmejstr, hofmistr neb perkmistr má to hned zase zastaviti, zrušiti a toho nedopouštěti.
(13.) Všelijaké spuštěné, k horám příslušející, stavení na našich horách a gruntech královskejch, jak dolové s haldami, kavnami, marštalemi, lozumenty, lizofy i se vším jiným příslušenstvím, tak také i huti, hutní stadia s haldami, umprochy, roštverky, vodytoky též i puchýři se všelijakým stavením, haldami, obršlichy, šlamy, kaly též vodytoky, a což více k tomu náleží, by tuto zejména postaveno nebylo a k spuštění přišlo, to nám a budoucím králům českým připadá; ale na dědičných gruntech stavův pánu gruntu příslušeti má.
A byl-li by na našich gruntech neb horách některej dům neb mlejn ku potřebě dolům, hutem neb puchýřům koupen, tehdy ten dům neb mlejn své první domovní neb mlejnské právo potracuje docela, majíc budoucně k horám, dolům, hutem neb puchýřům potřebován bejti a pod právo horní příslušeti, a bez našeho dovolení nemá od práva horního odcizen bejti.
(15.) Jestližeby kterým horám potřebí bylo kus lesu, dědiny, louky, zahrady, domu, dvoru neb co jiného takového, nemá žádnej odpírati prodati: však aby se žádnému neublížilo, my ani kverci prodajem přisazeni nebyli, mají grantové, vymíníc stojaté lesy k směj cení, dědiny, louky, obce a k tomu podobné, vyměříc na lány neb pruty, šacováni bejti, tak aby se lán za sto kop grošův českých dostal; ale zahrady, štěpnice, domy, dvory, mlejny a k tomu podobné, zač nejposlíz koupeno tak má zaplaceno býti. Pakliby ten, kdo prodává, za to dáti a na tom přestati nechtěl, má skrze osoby z obou stran, po dvou k tomu dožádaných, ihned nežli by se rozešli neb rozjeli, prošacováno býti, a jak od těch osob vyhlášeno bude, na tom jsou povinny obě straně přestati.
26. O děleni auspejtův a ukládání sbírky a cupusův.
Nejprv sluší věděti, že při Horách Kutnách každej důl i vort rozdělen jest a má bejti na třidceti dva díly, a jeden každej díl slově třidcátá, a ta každá třidcátá má čtyry kukusy, a tak učiní sto dvaceti osm kukusův; a protož kdo důl neb vort znovu přijme, má ihned sbírku uložiti na jednu třidcátou čtyry groše bílé a dáti přibíti v místě k tomu nařízeném. A ta sbírka proto uložena a přibitá bývá, aby každej kverk nebo faktor o té propůjčce mohl věděti a vůli míti svých tálův polovici založiti aneb nechati, a příjemec aby mohl věděti, kdo své tále založí, že sním kverkem zůstati míní; a proto slově sbírka, že se od kverkův sbírá, aby měli z počátku nač potřeby k dolu neb vortu zjednati.
Ale cupus jest tím od sbírky rozdílnej, že jest prvý propavovanej nežli uloženej, [a co se] nákladu proti užitku více nachází, to kverci přikládati musejí; ale šichtmejstři, totiž písaři doloví neb vortovní, nemají žádnejch cupusů ukládati bez dovolení ouředníkův horních, a ouředníci nemají dopouštěti velkých cupusův klásti, jak jsou předešle písaři obyčej měli, že neukládali cupusu až mnoho kop nedostalejch měli a potom pojednou uložili, a tím chudé kverky obtěžovali anebo je o dobré tále připravovali.
A protož chceme, aby při Horách Kutnách i jinejch, kteří tato horní práva přijímají, ten řád a obyčej se zachovával: kdyžby koliv při kterém předním dolu neb vortu tak mnoho včepných peněz bylo, že by mohl auspejt po jedné kopě groších [sic] českých na jednu třidcátou a při menších nákladích po půl kopě groši [sic] české dělen bejti, a přes auspejt tak mnoho zůstalo, aby mohli za dvě neděle košt spraviti, tehdy mají auspejt děliti. A tolikéž kdyžby nedostalejch bylo, obzvláštně při velkých nákladích, na jednu třidcátou po jedné kopě groši, aby cupusy ukládali, ale při menších ná-kladích, kde chudší kverci pavují, chceme aby přes deset grošův českých na jednu třidcátou cupus ukládán nebejval, nebo i to chudému dosti těžce přichází dáti; léčby se kverci dobrovolně mimo toto nařízení podle možnosti své o to snesli.
A protož ouředníci nemají dopouštěti mnoho včepních peněz přes auspejt za písaři [...] ležeti ani mnoho nedostalejch přes oznámenej cupus zrůsti. A písaři nemají auspejtův zadržovati, ale hned, po rozdělení a přibití, komu náleží dáti, ani s upomínáním cupusů odkládati; ale každého téhodne, když cupus uložen jest, vybírati a upomínati a na chudé kverky dluhu nenarážeti, neb jim snáz pomalu nežli potom po mnohu platiti přichází.
Pakli by kterej šichtmejstr, neb písař, bez hodnejch příčin kverkům auspejty zadržoval, a kverci by sobě to před našimi ouředníky horními ztěžovali, má jim hned bez odtahův dopomoženo bejti; a ten šichtmejstr neb písař má bejti trestán vězením, a dopustili se podruhé má bejti toho písařství zbaven a na těch horách k žádnému více připuštěn aby nebyl. A nemá z žádného dolu auspejt dělen býti, leč prvé důl s měrami i s kverky pořádně zapsán bude.
27. O dile havéřův po šichtách.
Mají někteří havéři obyčej, když při kvercích z lůnu dělají, že sobě také obzvláštní doly ujímají, a po šichtách v nich hodinu, dvě neb tři dělajíc, tudy je jako z práva udržeti chtějí: ale toho jim nemá dopuštěno býti, než chceli důl svůj bezpečně držeti, má pořádně šichty, jak napřed oznámeno, lézti a dělati. Ale šorpfovati a z dmu novejch pramenů dobývati hledati se nehájí, tu mohou havéři po svých šichtách, dožádajíc se toho při ouřednících, aby jim dopuštěno bylo, hledati a šorpovati; než kdyby pramenu dosáhl, anebo by pramenu neměl, a půl čtvrtá latra horského do skály vsedl, provaz a kývli zavěsil, tehdy již nemá dopuštěno bejti dělati, než obyčejnými šichtami a pořádné košty klásti.