19. O požádáni za odpuštěni šorpfovati a hledati dolův neb vortův.
Kdož by koliv na našich královských, svobodných gruntech a místech hor a kovův hledati, šorpfovati, starejch dolův dobejvati, anebo v starejch pavujících dolích pusté vorty ujímati a osazovati chtěl, ten každej, oblíbíc sobě místo, má hofmistra anebo perkmistra (jakž při kterejch horách obyčej jmenovati jest) žádati, aby sním jednoho vrchního štejglře anebo přísežného horního vyslal, že jemu místo pusté ukáže a obvede, kteréhož k těžení a nadělení božského k hledání za propůjčení žádati chce.
A krom takového dožádání nemá se žádnej tejně a ukrytě v žádné místo vkládati, a dopustil-li by se kdo toho má skutečně jiným ku přikladu ztrestán býti. A byloli by takové místo ven z položeni Hory Kutny, neb podál od jiných hor, které ouředníky horními osazeny jsou, tehdy ten žádající má k nejbližšímu ouřadu hornímu jíti, a jak vejš oznámeno se chovati.
A když se taková žádost žádajícího vykoná, tehdy hofmistr neb perkmistr povinen jest ihned k žádosti jeho povoliti a ouředníka přísežného s ním k spatření téhož místa vyslati, a nejdeli se tak svobodné a pusté, tehdy má ihned jemu šorpfování a dělání dovoleno býti; nebo i od toho dne a hodiny, v kterou jest za přísežného požádal, má se jemu právo k tomu místu začínati, leč že by nebylo svobodno a nemohlo z hodných příčin propůjčeno býti, a ty příčiny, pro které k žádosti jeho povoleno býti nemůže, má jemu hofmistr neb perkmistr oznámiti.
Pakli by se na některém našem panství jaké hory neb kovy nacházely, kde by žádného perkmistra nebylo, tehdy ten horník má toho při hejtmanu téhož panství hledati, a hejtman má ihned tomu neb těm horníkům, havéřům, i jednomu každému, bez překážky vedle snesení všech tří stavův království Českého, jakž níže v témž snesení obšírněji doloženo, dopustiti hledati, šorpfovati a pavovati; a hejtman má to ihned bez meškání nejvyššímu mincmejstru království Českého oznámiti, aby on to dále vedle práv horních opatřil.
20. O propůjčkách.
1. A když jemu od přísežného horního k šorpfování a dělání povoleno bude, tehdy ten přijemec má při nejprvnějším sjití ouředníkův předstoupiti a za propůjčení toho místa žádati; a přísežnej, dadouce zprávu, že jest to místo pusté a svobodné nalezl a jemu šorpfovati a dělati dopustil, má témuž příjemci ihned beze všech odkladův propůjčeno, a ta propůjčka v knihy k tomu zřízené, jméno dolu, na kterých horách, neb v kterém položení, a jméno i příjmí příjemce, kterému propůjčeno, kte rého dne a roku i hodiny se stalo, pořádně zapsáno býti.
2. Jestliže by pak kterej horník na našich gruntech neb horách skrze šorpfování novej pramen s rudou našel, na kterém by prvé žádného dolu, šachty ani šorpfu nebylo, a té rudy centnýř držal by stříbra od osmi až do šestnácti lotův neb více, anebo hýle dva loty zlata, má jemu dáno býti pět kop grošův českých; pakli by od osmi lotův do jednoho lotu stříbra držela, anebo hýle jeden lot zlata, má jemu dáno býti půl třetí kopy; pakli by pod to méně držela, však by se ruda neb kaňkoví zlatem neb stříbrem na probě ukázalo a naděje k rudám by byla, má jemu dáno býti půl kopy grošův českých. A takové vydání má od nejvyššího mincmejstra nařízeno a z mince, z kteréžkoliv s nejmenším ublížením býti může, proti nejvyššího mincmejstra certifikací a téhož horníka kvitancí vydáno býti.
3. Pakli jest starej důl a jméno prvé má, to nemá změněno býti, ale při tom jménu zůstati, leč že by starej důl byl a jméno jeho lidem z paměti vyšlo, tomu příjemec může dáti jméno vedle své vůle; ale nemá dopuštěno býti na jedněch horách dvou dolů jedním jménem jmenovati.
A tak se i o vortích rozuměti může, jak o dolích oznámeno jest.
4. Majíce příjemec takovou propůjčku již v knihy zapsanou, má ihned to místo obložiti a šichty pořádně vedle horního spůsobu, jak o tom nížeji zmínka se činí, dělati a každého téhodne košty pořádné před ouředníky našimi klásti, a při nejprvnějším koštu má také i kverky sepsané podati. Pakli by bez odpuštění ouředníkův šichet pořádných nedělal a dolu neb vortu pustého nechal, tehdy ten důl nebo vort má nám v moc naši svobodnou zase připadnouti, a ouředníci naši budou jej moci jiným, kteří by toho žádali a pilněji dělati chtěli, propůjčiti; nebo hory ne spícím ale bdícím prospívají a zahálek nemilují. Protož nemá žádnej svého dolu zle požívati, a zle požívají dolu ti, kteří v něm pořádně netěží, jak jsou dlužni vedle vyměření práv, anebo jinejch nepořádův se dopouštějí, kteří jsou těmito právy zapovědíni.
5. Ale mohl by některej hutman, neb havíř, s někým pro nějakej zisk srozumění míti a naschvál dolu neb vortu pustého zanechati: ale takovej nešlechetnej obmysl a lest nemá průchodu miti, a nejdeli se, že jsou takovou zlost provedli, mají bez milosti na hrdle trestáni býti; pakli by ten, kterej dolu neb vortu pustého nechal, utekl, jest v tom podezřeni, a protož to má v uvážení ouředníkův horních býti, komu by ten důl neb vort měl z práva náležeti. Jestli by pak vždy kverci o své tále přišli, však nicméně novej příjemec má pořádek napřed oznámenej zachovati a sbírku uložiti, kterej by kverk, maje tále pořádně zapsané, polovici tálův svých založil, má při nich zůstaven býti.
6. Ale nelíbilo-li by se to místo a chtěl se na jiné obrátiti, nemá toho bez vědomí ouřed níkův horních učiniti, ale má toho tím vším spůsobem, jako prvního, žádati.
7. A kdež se kolivěk a na kterých obyvatelův tohoto království českého statcích a gruntech, však vymieňujíc pozemské svobodné statky, o kterýchž prvé s stavy tohoto království porovnání a snesení se stalo, než mimo ty, buď na zádušních, kněžských, svobodníkův, městských a šosovních, v domích, dvořích, polích, dědinách, lukách, lesích, pastvištěch, sadích, zahradách a jak se koliv jmeno vati mohou, hory zjeví a od našich ouřednikův horních propůjčeny k hledání kovův budou: nemá žádnej hájiti, ani jim překážky v díle činiti, pod pokutou dvacíti hřiven čistého stříbra nám do komory naší propadení.
8. Taky cest a stezek, kudy k dolům potřeby vozeny býti mají a dělníci k dílu chodí, nemá žádnej rozvorávati, hraditi, ani kterak koli jinak hájiti, ale mají býti svobodny, aby dolové žádných zádav ani překážek neměli. Nad to pak nemá na silnicích, cestách a stezkách, kudy k horám a horním městům jedou neb jdou, žádného stavení ani jiných věcí, které by na překážku byly, dělati dopuštěno býti.
21. Žádání měr.
Kdyby některej příjemec v nově zaraženém anebo i v starém však vnově přijatém dolu pramen a rudu našel, která by zlato neb stříbro držela, a tak mnoho té rudy nasekal a do hutí dal, že by z té rudy do osmi lotův stříbra mohlo uděláno býti, tehdy má hned ten příjemec anebo správce dolu kverkům svým oznámiti a s vědomím jejich před ouřad horní, [ Rukopis z 1. 1579 má: "před hofmistra."] nedadouc dvěma nedělím projíti, vstoupiti a žádati, aby k tomu dolu míry taženy byly.
K takové jeho žádosti má od ouřadu horního ihned povoleno býti a nejprvnějsí neděli, která přijde (však krom slavnosti velikonoční, svatodušní a kdyby se trefila vánoční), v kostelích po kázání na kazatedlnicích od kněží oznámeno býti, kterého dne a hodiny k tomu dolu míry taženy budou kdoby chtěl při tom býti aneb proti tomu se v čem ohlásiti, aby se k tomu dal najiti; a takového tažení měr má od oznámení nejméně do dvou nedělí k příhodnému dni, však krom svátečního dne, odloženo býti.
22. O měrách a měření dolův.
1. A při měření dolu má tento spůsob zachován býti: když hofmistr neb perkmistr s jinými ouředníky a přísežnými horníky v oznámenej den a hodinu k tomu dolu přijdou, má se hofmistr neb perkmistr příjemce a přistojících kverkův optati: ještěli té vůle a žádosti jsou jako prvé, aby jim k tomu dolu míry taženy byly; oznámili, že ještě toho žádají, má hofmistr neb perkmistr přísežné horní do toho dolu poslati, aby opět umproch rudy spatřili a z umprochu na znamení handštan uťali a vynesli, při tom mají pilně spatřiti na kumpastu, na kterou hodinu ten pramen svůj štrych má, aby věděl kady šňůru táhnouti. A když přísežní vylezou a zprávu dají, že pramen stále zůstává a důl míry hodnej nacházejí, tehdy má příjemec, pakli by příjemce nebylo, ale správce dolu, poloze dva prsty na prostřed rumpálu závazek učiniti těmito slovy:
2. Přijímám to k své víře a k své duši, že po tomto cauku neb pramenu, kterýž jest v tomto dole od pánů ouředníků spatřen a sekán, dělati a těžiti, urburu JMCské, sobě i kverkům svým oužitek provozovati chci, připovídám."
3. A hned po učinění závazkův má bejti dáno hofmistrovi od měření dolu, neb perkmistru, půl druhé kopy grošův, odtud má bejti urburéři třidcet grošův českých a písaři urburnímu kverci mají dáti od zapsání měr dvanácte grošův.
4. Tu má hned hofmistr neb perkmistr od prostřed rumpálu šňůru táhnouti, kudy pramen leží, na každou stranu totiž k ruce i přes ruku čtrnácte later horských, a každé to latro horské má bejti zdélí tří loket a půl třetí čtvrti lokte pražského, a od téhož pramene do lintu, totiž do strany ležaté, sedm later a do hantu, totiž strany visuté, též sedm later; a tak bude míti obyčejnej důl měr na dél čtyry lány horské, to jest dvaceti osm later a na šíř čtrnácte later, to jest dva lány horské.
5. A když tak míry taženy budou, tehdy při každé straně dolu, kde těmi čtrnácti latry dosáhne, mají přísežní horní markštan, totiž mezník, vkopati a postaviti, na kterémž má kříž za zna mení vysekán býti; a od postavení mezníku má jim dáno bejti od kverkův patnácte grošův českých.
6.Ale dolové, kteří jsou před vydáním těchto našich práv vedle starého obyčeje mě řeni a od toho času v ustavičném díle trvali, ti při těch svých prvních měrách zouplna zůstati mají, pakli z nich kterej k spuštění přijde, poněvadž skrze to všecko právo své staré potracuji, a potom by zase od někoho ujat byl a k měření přišel, má již vedle vyměření těchto našich práv měřen býti.
7. Přihodiloli by se při měření dolu, a tak blízko jinej důl, kterej by své pořádné míry měl, byl, že by pro ty míry z té strany zouplna šňůra tažena býti nemohla, tehdy to, co se z té strany nedostává, má na druhé straně vyplněno bejti, tak aby zouplna každý důl dvaceti a osm later míti mohl; leč žeby i z druhé strany jinej starší důl s pořádnými měrami na překážce byl, tuby již musil na tom přestati, co by mu štěstí dalo, a nicméně od měření, zapsání a od mezníka postavení zouplna zaplaceno býti má.
8. Pakli by co zbylo mezi dvěma měřenými doly, tehdy pokud by toho zbytku, jako se jmenuje německy "ybrschar", za půl měr a méně bylo, tehdy se může mezi ty dvoje kverky, ač by toho žádali., na pravou polovici rozděliti a mezi nimi mezník postaviti, od kteréhož každá strana má přísežním horním po půl osmu groši českém dáti. Pakli by více nežli za půl měr zbejvalo, to nemá rozděleno, ale, kdoby toho žádal, jako jiní dolové propůjčen býti.
Ale kdyby se nové hory začaly anebo i při starých horách novej cauk, neb pramen, nalezen byl, kterej prvé nikda odkryt nebyl, ten důl má za funtkrub, totiž první nalezenej držán býti; protož každému takovému funtgrubu, zachovajíce v tom napřed oznárhenej řád a spůsob měření, má bejti dáno měr na každou stranu k ruce i přes ruku jedenmecítma later, a do lintu i do hantu toliko po sedmi latřích míti mají, jakž o jiných obecních dolech oznámeno jest; a má od měření, zapsání i od mezníků postavení nic více než jako od obyčejného měření placeno bejti, a kolik kolivěk pramenův měrami obsaženo bude, ty všecky k tomu dolu náležeti mají.
Jestliby kdo, maje důl míry hodnej, užívajíce chytrosti, jiným na ublížení prodlíval a nežádal k němu měr tažení a dopustil by jiným blízko sebe dělati, ažby také rudu dosáhli a důl hodnej míry [učinili: tehdy potom, ačby prvé se utekl ä měr žádal nežli poslední nalezač, však jemu na tu stranu proti tomu dolu nemají míry zouplna dány býti, ale prostředek mezi nimi má za moršejd zůstati, a ostatek měr na druhou stranu má jemu doplněno bejti, leč že by pro jiné starší míry zouplna šňůra tažena býti nemohla; má na tom přestati, co mu zůstalo, tak aby lstiví obmyslové takovým chytrákům neprospívali.
Pakliby poslední nalezač prvé míry tažení žádal, a důl měr hodnej nalezen byl: tehdy mají jemu nejprve a zouplna míry taženy býti, a přesáhneli prvního nalezače důl, jest mu ho povinen odstoupiti potud, pokud míry jeho dosahují, a to proto, že jest měl prvý míry hodnej důl a nedal ho vedle vyměření těchto práv časně měřiti.
Jestliže by kdo šorpujíc hledal pramenu rudy, a sejma šachtu nenašel by v tom místě, a z té šachty by gveršlak do lintu neb do hantu lomil a našel by pramen, anebo ženouce štolu dědičnou neb hledající přišel by na pramen rudy, a budeli měr žádati, nemají míry od té šachty neb lichtlochu, která po tom pramenu není, taženy bejti, ale má hofmistr neb perkmistr morkšejdera, totiž měřiče dolového, s přísežnými horními do toho dolu poslati a dáti vyměřiti na náklad kverkův měr žádajících, v kterém místě jsou ten pramen měry hodnej našli, a když na dni to místo, pod kterým jest ten pramen nalezen, od měřiče a přísežných ukázáno bude, jestli v poli svobodném, tehdy vražíc v to mís.to kůl odtud míry taženy býti mají tak a na tu hodinu, jak pramen své složení a štrych ukazuje. A byla-li by ta šachta, z které jsou k tomu pramenu dělali a jej našli, tak daleko od pramene, že by ji měrami nedosáhli, tehdy, poněvadž jsou ji svým nákladem udělali a skrze ni pramen našli, by ji potom i jiné míry přesáhly, máť jim dědičně, pokud v ní těžiti a ji užívati budou, zůstati.
A jestliže by z té šachty, kromě pramene měřeného a měr jejich, jinej pramen v svobodném poli našli, mají k němu obzvláštních měr a zápisů žádati. Pakli by někdo jinej blízko té šachty, však kromě jejich měr, v svobodném poli pramenův hledati chtěl, zachovajíc pořad práva, nemá jemu ode-příno ani hájeno býti, nebo co se od mnohých hledá prvé nalezeno bejvá.
Byloli by jich více nežli jeden nebo dva, kteří by v jednom položení blízko sebe starejch dolův dobejvati aneb šorpovati a novejch pramenův hledati žádali, má jim toho dopuštěno bejti, však aby jeden druhého půl čtvrtá latra blížeji nedělal; a kterej by z nich kolivěk prvé pramen neb rudu nalezl, ten, zachovajíc pořádek práva, má k měření, ačby toho žádal a mlčením nezmeškal, první právo míti. A kolik by koliv jinejch dolův neb šorpův svými měrami přesáhl, ti všickni jeho jsou a ti, kteří jsou tu dělali, vezmouc své nádobí, jsou povinni odstoupiti.
Majíce již důl své pořádné míry, jakž o nich vejš oznámeno, může v něm děláno býti na všecky strany podle vůle kverkův potud, pokud míry obsahují; pakliby ruda ven z měr stála, ta jim již dále. přes míry sekati nenáleží, ale jsouli tu blízko jiní kverci, majíce též pořádné míry a do jejich měr ruda stojí, tehdy jim přísluší.
Jestliže by pak ti kverci, do jejichž měr ruda stojí, z svého dolu nemohli té rudy sekati, a budouli žádati, aby jim příno bylo skrze jinejch kverkův důl k té rudě lézti, ji sekati a jejich dolem se fudrovati: tehdy ouředníci horní mají do toho dolu slézti a všecky příležitosti ohledati a uvážiti; nejdouli, že těm kverkům, čí důl jest, bez všelijaké překážky a hyndruňku jejich díla a fudrnosti to bejti může, mají jich k tomu napomenouti a přidržeti, aby jim toho nehájili, však mají ti kverci, kteří tak cizího dolu užívají, týmž kverkům slušnou odměnu vedle uznání našich ouředníkův horních činiti; pakli tu tak blízko žádnejch měr není a místo jest naše svobodné, mají na to obzvláštní propůjcky žádati, ač té rudy užívati chtějí. Pakli by se kdo toho dopustil a v našem svobodném poli ukrytě a podtají rudu sekal, tehdy ta ruda odtud vysekaná, jak mnoho od našich ouředníkův horních uznáno bude, i s umprochem a svobodným polem, k našemu užitku obrácena býti má; pakli jsou peníze za rudu vzali, zanechajíc jim za náklad, co na sekání té rudy vzešlo, ostatek budou povinni před našimi ouředníky zase složiti; a poněvadž k hlubinám žádnejch měr není, [tu mají kverci svobodu, pokud se jim líbiti bude, na hlubinu dělati.
Přihodiloli by se, žeby mezníci od někoho vyvrženi, haldou zašturcováni neb jakýmkoliv jiným spůsobem potraceni byli, avšak ten důl od času měr tažení vždycky v těžení byl a nikdá k spuštění nepřicházel: budouli kverci žádati, aby jim míry obnoveny byly, má jim k tomu povoleno býti a žádost jejich bez oznámeni na kazatedlnicích vykonati; a oni kverci jsou povinni od obnovení měr, od zapsání i od mezníku postavení každého, toho polovici dáti, co se od měření dává.
Pakli by kdo k kterému dolu tažení měr žádal: a ouředníci by v uloženej den vyšli a slezouc na spatření nenašli by dolu hodného měřeni a ta práce i meškáni jejich daremní by byla, tehdy ten, kterej jest měr žádal, má dvě neděle u vězení seděti a nicméně ouředníkům pokutu dáti, to co se od měření, mezníku sazení i zapisování dává.
A když písař urburní neb horní propůjčky a míry dolův neb vortův zapisovati bude, má k tomu povolati přísežného horního, pod kterého správu to místo náleží a jeho se v tom dotazovati, aby více ani méně zapsáno nebylo, pro uvarování s jinými kverky odporův a soudů.
Bránil-li by kdo měr tažení, nemaje k tomu žádné slušné příčiny, a našlo by se, že jest to z všetečnosti nebo obmyslně učinil, má hned do vězení neb na rukojmě, £.neb na závazek vzat býti, aby se před nejvyšším mincmejstrem postavil, a neukáželi hodné a slušné právní příčiny, má nám propadnouti a do komory naší položiti dvacet hřiven čistého stříbra.
Dopustil-li by se kdo svévolně a všetečně mezníky dobejvati, přesazovati, zakopávati neb jakým kolivěk spůsobem z svého místa obraceti, anebo v dole dědičné štufy, které za morkšejdy mezi doly neb vorty, neb jakým kolivěk spůsobem z potřebnosti vytínány bejvají, vysekával, zacimroval, zamazoval, neb jakžkoliv jinače lstivě a fortelně je kazil a ukrejval: ten každej má bez milosti na hrdle trestán bejti.
Přihodiloli by se, že by dva doly blízko sebe, jeden v lintu a druhej v hantu, byly a ti dva pramenové těch dvou dolů se v hlubině sešli, a kverci po těch prameních dělajíc prorazili se jedni na druhé: tehdy ti, kteří jsou hloube, hlubinu obdrží. Pakli by po stranách [
Rukopis s letopočtem 1579 má ještě slova: "obzvláštně na vortích."] v rovné hlubokosti durch šlaky zdělali: tehdy ten durchslak má mezi nimi za morksejd zůstati a jeden každej svého štolortu, pokud mu štěstí odměřilo, užívej, a odsednouce od durchšlaku, totiž morkšejdu, zpátkem za jeden dumploch, to jest čtyry lokty pražské, bude moci zase k hlubině dělati; však nemá prvé na ten štolort pod moršejd štigle obraceti a své sousedy podsedati, leč že bude míti žulu od nioršejdu jednoho lanu horského, to jest sedm later z hloubí.
Přišel-li by kterej důl k spuštění a zase nám za svobodnej připadl, tehdy ten každej míry své potracuje; a byl-li by od koho zase přijat, tehdy všecky ty spůsoby při žádání, propůjčování i měření mají zachovány bejti tak, jak o tom prv oznámeno, a to tolikrát, kolikrát by koli spuštěn a zase přijímán byl.
Jestliže by byli dva dolové, nebo jich více, blízko sebe a voda by z jednoho do druhého škodila, jsou povinni všickni ze spolka tu vodu, buď každej v svém dolu zároveň aneb z jednoho, na rovnej náklad táhnouti; pakli by kterej z toho žádného učiniti nechtěl a uznáno bylo, že jeho voda do druhejch dolův vpadá, tehdy ouředníci horní mají jemu ten důl odjíti a přivlastniti těm, kteří z něho svými náklady vodu felují.