III. Ouřad a povinnost hofmistra. [K číslu 2. Práv horních.]

(Nařízen hofmistr...)

Ale ne nejpřednější, jakž by skladatel míti a toho tím dotáhnouti chtěl, nebo v starých právích, slavné paměti, krále Václava Druhého, léta tisícího dvou stého devadesátého třetího vydaných, jakž zapsáno jest, přednější ouřad měl urburéř a to pro urburu a důchody královské, kteréž spravoval: ale poněvadž v časech potomních to jest proměněno a přední místo v horních věcech některých hofmistr obdržel, to při uvážení, měloli by tak státi, buď.

(Nebo on tu na Horách Kutnách přední ouřad má...)

V věcech horních, kteréž jemu k spravování náležejí a zvláště v soudu sedání na vlašském dvoře, a ne v věcech městských a obecních, ale aby tím před šepmistry a radou, jakž nejvíce v těchto právích o to usiluje, předčiti měl, tomu se místa nedává; nebo od starodávna stolice JMCské soudná na rathauze v své vážnosti a podstatě vždycky držána bývala, a šepmistři a rada hned po nejvyšším panu mincmejstrovi přední místo jsou držívali a drží, a když v rejtuňku na vlašském dvoře toho, aby šepmistři a rada při uvažování některých horních věcí přítomni byli, [....] nastala, z svých míst jich postupovali a na ně přední přímluvy šly, a protož také tak k nim od vrchnosti psáváno bylo, a oni, jakž o obecní a městské tak i horní věci péči a starost měli, nad nimi ruku svou drželi, v sněmích i jinde, kdež náleželo, o ně promlouvali a se ohlašovali, i jinak všelijak na místě všech hor i jich ouřednlkův a nákladníkův se domlouvali a o zdržání a vyzdvižení jich usilovali a až posavad usiluji. A kdyby jim těchto let pominulých skrze mnohé postranní některých omylné zprávy v tom překážka činěna nebyla, snad by z mnohých věcí sešlo a jinače býti mohlo, což vše dostatečně, kdyby k tomu přijíti mělo, se by ukázalo.

(Aby sám také dolů lezl...)

Jest slušné i spravedlivé, poněvadž hofmistr na Horách Kutnách dobré opatření má, a přední místo po nejvyšším panu mincmejstrovi v věcech horních držeti chce, aby životně, ne když by toho potřeba kázala, jakž tuto poznamenáno jest (neb ta klausule není než k budoucí vejmluvě příčina), ale každého týhodne několikrát aby netoliko spatřil, jak se tam od havéřův dělá, aneb co činí, ale i tomu, jak jiní ouředníci povinnosti své vykonávají a častoli k dělníkům dohlídají, vyrozuměl; tak aby netoliko z oustních jinejch zpráv, ale z očitého spatření a zkušení to náležitě opatřiti a mezi stranami spravedlivě rozsouditi a vinné dáti trestati mohl. Ale nynější hofmistr, nemnoho se slyší, aby kdy do dolův lézti měl: jaké tehdy jeho spravování užitečné a bezpečné býti může.

(Oúřadové všickni...)

Totiž horní, kteříž by osazeni býti měli a k jeho správě náleželi: nebo ne všickni ouřadové na Horách Kutnách (jakž by snad míti skladatel chtěl) pod mocí hofmistra jsou a k správě jeho náležejí.

(Každá věc časem svým...)

Nebo nečasné skupování a ve zlé cesty vezení dříví, uhlí, rud, kyzův, vitruňkův a jiných potřeb k horám mnoho škod a zbytečných outrat a nákladův JMCské i kverkům přinášejí, jakž pak mnoho toho v těchto letech se jest zběhlo, že skrze nedbanlivost ouředníkův a mnohých sen na lukách zůstání koní drahný počet pomřelo, a poddaní i jiní formané, opustivše své vlastní věci a nechtějíce hydruňku na ty hory dopustiti, ve zlé cesty, když velicí nedostatkové byli a bez toho nijakž býti nemohlo, rudy, kyzy a uhlí z poručení našeho vézti napomáhati museli, nébrž i jiná také okolní města, skrze nepilnost a nerozšafnost jich, takovými forami obtěžována bývala.

(Však s vědomostí...)

Ta klausule, nerozumí se, proč se tu přidává, nebo byť i nejvyššího pana mincmejstra nebylo, a o tom žádné vědomosti neměl, tehdy z povinnosti jeden každý má to opatrovati, aby všecky potřeby k horám časně skupovány a svozovány byly, a on, hofmistr, má k tomu ouředníky volené míti a přidržeti, aby v ničemž žádná škoda skrze zanedbání se nedala; toliko aby těch ouředníkův příliš mnoho nebejvalo, neb tou příčinou netoliko koštu přibejvá, ale častokrát větší zameškání se činí, když jeden na druhého spoléhá.

(A tak všecky věci...)

Tuto vidí se, že mnoho na jednu osobu hofmistrovu se vzkládá a všecko jemu, aby i to, což nejvyššímu panu mincmejstru náleží, v nepřítomnosti jeho řídil a spravoval, poroučí; ješto by snad měla k němu druhá neb třetí osoba přidána býti, kteráž by jemu v tom, zvláště když by tak co velmi potřebného bylo a protahu nijakž trpěti nemohlo, pro bezpečnější vyřízení nápomocna byla, jakž prvé bejvalo, že, neb ouředníci mince, neb urburéř, neb jiný, jakožto JMCské přísežní služebníci, k němu přidáváni bývali. A ti společně do příjezdu JMti to opatrovali. A protož to bude při uvážení VMtí.

(Byloli by co tak těžkého...)

Netoliko na nejvyššího pana mincmejstra, ale i na šepmistry a radu i všecku obec vznésti má, tak jakž od starodávna v takových příčinách rejtuňkové obecní se držívali, poněvadž i jim mnoho tu vedle povinnosti a nákladův náleží; neb ne vždycky nejvyšší mincmejstrové hned jeden po druhém se volí a tu přítomni býti mohou, a skrze dlouhé odklady časem při horách mnoho zlého sběhnouti se může, neb hory jako i práva bdícím slouží a odkladův škodných trpěti nemohou. Ale srozumívá se tomu, že by rád skladatel toho chtěl těmito právy, aby jakž z rejtuňku obecního sešlo, tak šepmistři a rada ovšem nic se hor nedotejkali, a on svou věc volně pod tím říditi, působiti a dovésti mohl: čemuž se místa nedává a dáti z mnohých a znamenitých příčin nemůže; a nemohla by větší příčina k spuštění hor dána býti, než kdyby se k tomu mělo povoliti a takovým spůsobem hory spravovati.

IV. Ouřad urburéře. [K č. 3 Práv horních.]

(K ouřadu urburéře...)

Ouředníkův těchto všech povinnosti nemůže žádnej lépeji vypraviti než ten, kdož práva horní, jenž královská šlovou, a od předkův našich s velikou pilností sepsána jsou, přehlídne a nynější potřebu hor těch spatří a těm všem nedostatkům vyrozumí, a protož vedle toho ty všech ouřadův horních povinnosti nejlépe rozměřiti, co komu činiti a k čemu dohlídati a opatrovati náleží, vypsati mohou, tak aby všecky věci v jistém regimentu státi a náležitě stále i užitečně se říditi mohly. Ačkoliv pak jakási tvářnost tuto, jací by takoví úředníci býti měli, se vypisuje, ale chovajíli se při tom tak, o to jest otázka, poněvadž hofmistr předním úředníkem po panu mincmejstru nejvyšším se býti pokládá a téměř všecku správu hor sobě připisuje, práce pak a opatrování na jiné ouředníky a dělníky dosti rozšafně a opatrně cpá a jim je rozdává, tak že naposledy, mimo vrchnost a poctívej z rozličných věcí plat, nerad by sobě toho k práci nic zanechal. Ale vidí se, že jakž urburéř, kterýž od urbury JMCské tak i hofmistr, jenž od správy a pilného opatrování užitečného dobrého JMti titule mají a takovou přednost sobě vinšují, aby také, jakž od starodávna bývalo, do dolův sami životně lezli a jakž se co zle neb dobře dělá a těží, očitě spatřili, a ne všeho na zprávy něčí věřili; zvláště poněvadž se to často nachází, že ti někteří úředníci nebývají v dolích aneb na některých vortích za některou neděli, nicméně každého týhodne, jako by tam byli, předce co se jim vidí, an jinak vskutku jest, zprávu dávati smějí. Jakej pak tu může být spravedlivej soud aneb těch věcí, o něž činiti jest, náležité opatření, to se k uvážení připouští.

V. Ouřad vrchních štejgířův neb pergmistrův. [K č. 4 Práv horních.]

(Pro nějakou lest...)

Tato věc jest veliká a náramně při horách škodná, skrze niž kverci netoliko o statky přicházejí, ale i od hor se odhánějí, když někteří z havéřův a dělníkův u kverkův a nákladníkův z lůnu dělají, a časem, trefujíce na vejborné rudy a kyzy aneb vitruňky, nepřejíce svým nákladníkům jich, je zamazují a jinak kašnami přivírají a, aby po nich těženo nebylo, zasazují, a v tom takový důl neb vort, pravíce, že v něm nic není, voškliví; a když nákladníci, jsouce takovou neupřímnou zprávou svedeni, od něho pouštějí, tehdy po některém času zase se oni havíři a dělníci do něho navracují a teprva sami rudy, kyzy a vitruňky hojně sekají a užitky sobě přivozují, což i za našich let častokráte se přihodilo, jako v dole Plimli, na vortu řečeném Za rohem, též v dole Fratích na vortě Bublánu a jinde etc. A protož, kdožby se takového lotrovství a jako krádeže dopustil, a to na něho vskutku shledáno bylo, aby jiným ku příkladu buď na hrdle anebo jinak na těle trestán byl.

VI. Písař urburní. [K č. 5 Práv horních.]

(Nám neb na místě našem...)

Ten artikul z strany odvolání k vyššímu právu, na jiném místě jest vysvětlen, a tak tuto toho opakovati potřeba není.

(Tito všickni napřed oznámení...)

To vidi se víc na ublížení ouřadu nejvyššího mincmejstrství než co jiného položeno býti: neb nejvyšší mincmejstr vždycky držán bejval za nejvyššího ouředníka a správce na místě JMCské nade všemi horami v království Českém, a ne za ouřad horní na Horách Kutnách, jsouce v tom srovnán s hofmistrem, urburéřem a některými pergmistry, zvláště nynějšími, z nichž někteří, lidé dosti nehodní a podezřelí jsouce, ani v sousedství nejsou, a neví se odkud sem přišli, což jest proti právu starému v knihách prvních v kapitole šesté "O zlopověstných konšelích"; a písař urburní také ne ouřadem, ale ouřadu horního písařem a služebníkem bejval a jest.

(Rychtáře jest potřebí...)

Artikul tento jest proti starobylé zvyklosti: neb rychtář městský, kterejžkoli od šepmistrův a rady, při přítomnosti JMCské pana rychtáře s radou jeho, soudcův a starších obecních volen býval, přísahu a povinnost zvyklou starodávní předkem pánu Bohu, potom JMCské i vší obci činíval a činívá. A vztahuje se ouřad jeho na všecky, aby jednomu každému chudému i bohatému, domácímu i přespolnímu, spravedlivě činil; a ten nicméně, kdyžby toho jim potřeba kázala a pro něho posláno bylo, netoliko ouřadu hornímu, ale i rychtářům a konšelům předměstským i jiným všem posluhoval a posluhuje, vedle jich poručení se choval a chová, a při tom až posavad zůstaveno bylo a zůstává. A aby rychtář městský kdy hofmistru a ouřadu hornímu přísahu činiti měl, toho žádného poznamenání se nenachází; a ač zmínka jest v starých právích de judicibus montanorum, o soudcích horních věcí, a ne rychtáři, nebo při ouřadu jich nikdá obzvláštní rychtář jest nebyl, a ti jsou přísahy k ou-řadům svým jako nyní činívali; a když by za tou příčinou rychtář měl ouřadu hornímu obzvláštně přísahu činiti, že jemu posluhuje, musil by i rychtářům a konšelům předměstským i jiným všem závazek činiti, kdož ho potřebuje, a on ouřadem svým jemu posluhuje, což se trefiti nemůže. A tak toto vyměřování skladatele není než vyvýšování sebe nad jiné a rychtáře městského zlehčení, chtíce vždy přednost obdržeti a v to rychtáře městského, čehož prvé nikdá nebejvalo, uvésti.

VII. Placeni vrchním štejgířům. [K č. 6. Práv horních.]

(A poněvadž vrchní štejgíři...)

Při vyměřování a ukládání záplat za práci, netoliko pergmistrům, ale i jiným ouředníkům, kteříž prvé záplatu svou vyměřenou mají, potřebí jest pilně mysliti, aby skrze to větší škoda a zošklivení hor než zisk nepřišel; nebo kverci a nákladníci, jsouce prvé náramně schudilí a zadlužilí, an časem zač chleba koupiti, ani od zápisův příjmu dolů neb vortů jednoho groše odkud dáti nemají, obávati se jest, budouli lidé takovými platy obtěžováni, aby od svých nákladův nepouštěli a tak tudy hory k spuštění nepřišly. A také budeli drahnej počet dolův a kteří by se rozmáhaly, a každému vrchnímu štejgíři na kvartál po osmi groších českých z každého dolu neb vortu, kdežby na auspetích bylo, se platiti muselo, aby se jim více nenahánělo, nežby potřeba kázala, poněvadž oni prvé od JMCské za práce své poctivé platy mají. A tak z tohoto artikule tomu opět se vyrozumívá, že těmito právy více se ouředníci než hory opatrují.

VIII. Placeni písaři urburnímu. [K č. 7. Práv horních.]

(Od zapsání měr dolových...)

Při opatření písaře urbumího, poněvadž prvé za službu svou poctivou záplatu má, potřebí jest, aby také věrnost, jakž od starodávna se dalo, zachována byla, však tak, aby také státi a povinnost svou bedlivě vykonávati mohl, a lidé chudí horní sobě co stěžovati neměli a tudy vošklivost k horám nebrali.

IX. Povinnost štolmistra. [K č. 8. Práv horních.]

(A kdežby cesty...)

Ačkoliv tuto jest toliko zmínka o cestách mezi Labem a hutmi, aby navozovány a opravovány byly: ale jest věc vědomá, že od starodávna všecky cesty, jimiž se k horám s potřebami, totiž ovsy, uhlím, dřívím, prkny a jinými věcmi jezdí, k opatrování JMCské a vobci náležely; tak že z mince JMCské dva groše česká a od obce jeden groš českej na opravu týchž cest vycházelo, a k tomu šest grošů českých z mince rychtáři kolmarskému, kterejž na to obzvláštní pozor měl a takové cesty časně opraviti dal, přidáváno bylo. Ale nyní to jest změněno a z mince JMti toho se nic nevydává a obec pro mnohé jiné náklady s to býti nemůže, aby sama na takové všecky cesty nakládati měla. A protož i ten artikul musel by se tuto doložiti a, což od starodávna se dalo, vysvětliti, aby ty hory volněji potřebami fedrovány od přespolních býti mohly, a lidé okolní i domácí nač naříkati neměli.

X. O povinnosti průbiřův. [K č. 9. Práv horních.]

(Kolik jich koliv...)

Za naší paměti, dokavadž erckafíři sami bejvali, průbiřův žádnejch nebylo, až teprva, když erckafíři složeni byli a erckauf JMCská ujíti ráčil, tu dva průbíři voleni byli, jeden JMCské a druhý kverkovský, a ti, když se v průbách nesrovnali, třetí bordejn [sic] mezi nimi rozeznával, a s kterým se v průbě srovnal, aneb kterému blíže svou průbou přistoupil, při tom toho zanecháno bylo. Ale nyní mimo prvnější způsob nejprve tři průbíři, a když se ti nesrovnávají, opět jiní dva mezi nimi rovnají, a tak co prvé na tři díly rovnáno bylo, nyní na pět, v čem se kverkům nemalé zkrácení býti zdá; a tak nyní mimo prvnější způsob snad okolo osmi aneb devíti průbiřův chovají, a někteří z nich po čtyřiceti pěti groších, po třidcíti groších vše českých a jakž kterej Stance každého týhodne mají; co tu koštu do roka přibude.

(Protož mají k tomu ouřadu osoby vybrány býti...)

Na průbiřích JMCské tak také i kverkům mnoho náleží, a bylo by za slušné, aby takové osoby k tomu vybrány byly, jakž se o nich tuto vypisuje, ale často se naproti tomu děje, nebo neumělí a velmi lidé mladí k průbování se připouštějí a ti, maje se tomu učiti, hned jsou mistři a všeho toho tak se dotejkají, jako by se již mnohá léta průbovati učili; ale nemůže se učedlník mistru nikterakž přirovnati a to lip uměti, a tím často omylové se přitrefují, že jeden od druhého více nebo míně na průbě najde o několik kventel, ano v rudách i lotu, opět tento tejden bude některej kyz čtrnáct, šestnáct kventel držeti a druhej tejden z téhož umprochu sedm aneb osm kventel. Z toho se poznati může, že jejich nebo neumělostí anebo nedbanlivostí takové nesrovnání nemírné to přicházeti musí, však nicméně předce nebozí kverci v tom znamenitě hynou a velikou škodu trpí.

(Při vážení rud, kyzův, šlichův, aby váha spravedlivá byla, přes pět liber na jednom centnýři více vejvažku nedávati...)

Jest věc slušná i náležitá a pánem Bohem přikázaná, aby každá míra a váha spravedlivá byla, jakž i tuto se oznamuje, aby váha spravedlivá, nad níž se ruka držeti od průbiřův má, zůstávala, ale pod tou spravedlností vyměřuje se, aby na každém centnýři vejvažku se dávalo po pěti librách: ačkoliv pak zdá se věc malá bejti a beze škody jakž JMCské tak i kverkům, ale když v ten artikul bedlivěji a hlouběji s bedlivým uvážením nahlédnuto bude, pozná se to výborně, co se tu obmejšlí, na horách stříbrnejch i Kaňkovskejch. Neb rovnaje tejden k týhodni, kdyby toliko přicházelo, jako přichází, rud, kyzu, šlichův, vitruňku do dvou tisíc pěti set centnýřův: nechť se počte na každý jeden centnýř pět liber, učiní sto čtyry centnýře dvacet liber; a když se takovej počet centnýřův, kterej každého týhodne z nadělení božího přichází, v celém roce, to jest v padesáti dvou nedělích, v jednu sumu uvede a složí, učiní přes pět tisíc centnýřův. A když se pak větší počet do týhodne najde, více vejvažku taky přibude, jak z té malé věci nepatrné, a téměř jako by tu nic nebylo, veliká věc zroste; však to se od nich nic do počtu JMCské nepojímá, kam se to dívá a to již od mnoha let. Kdyby na to nastoupeno bylo, toho by se nesčíslná suma vyhledati musila, o tom se nic neví a tu v tom veliké ublížení, jakž JMCské tak i kverkům, se děje; k tomu časem na průby z váb. k tlučení jich každého týhodne do některého centnýře se bere a z toho se také JMCské žádného počtu nečiní, a tak to oboje v huti nebo zůstává aneb se tam tratí, poněvadž JMCské užitku z toho žádného nepřichází. Nad to pak nade všecko, jestli věc slušná, aby takovejmi vejvazky kverci, proti čemuž vždycky mluvili a mluví, až posavad obtěžováni bejti měli, poněvadž JMCské na Kaňku ze vší své polovice všecku měď v kyzích zůstávající darmo dávají, a JMCská kverkům za takovou měď nikda ani jednoho peníze dávati, neráčí, čehož do roka na tisíce přichází. I budouli míti kverci ze všech stran tak velmi se sužovati, není věc možná, aby ty hory takovejm způsobem zdržány býti mohly: a protož v té příčině bylo jest potřebněji hofmistrovi v tom artikuli na to pomysliti, poněvadž o tom dobrou vědomost má, jak sou na něho kverci mnohokrát vznášeli, aby to opatřeno bylo, však až posavad nic se toho nestalo; a pro lepší toho vyrozumění, jaká jest jemu i ouřadu hornímu ztížnost ode všech nákladnlkův obojích hor podána, tuto se VMtem přednáší.

Jest také potřebí pilně pomysliti pro opatření hor jak o průbách tak i o váhách, poněvadž taková váha s klukem jistá bejti nemůže, nebo jak ji maličko dolů sehne, hned o některou přibude libru, aby v tom něco jistého nalezeno bylo a ustanoveno, a kverci aby se neměli oč více domlouvati, nebo rudy a kyzové, jakž se o tom píše, mokrosti nemají; o slyších a vitruňcích tuto se nemluví.

(Pakli tak jalového míti nemohli...)

Napřed o povinnosti hofmistra toho vysoce doloženo, jaká má osoba býti, na všecky věci pozor majíce, aby v ničemž při horách nedostatku nebylo: a tuto se té pilnosti, na čemž mnoho JMCské záleží, sán? zbavuje a jí se ukrejvá a toliko na samé průbíře vzkládá; ješto jemu to náleží i jiným úředníkům opatřiti, aby průbíři v ničemž nedostatku neměli, hyndrováni nebyli.

(Průb nemají žádnému ukazovati ani sami sobě...)

Z tohoto artikule mohlo by se to souditi, že ani osobám přísežnejm věřiti by se nemělo, kdyby co posvětle a před lidmi dělali, jsouce tím dobře jisti, že se podle svejch závazkův spravedlivě chovají, an by to bylo i proti slovu božímu: "kdo činí dobře, přichází na světlo"; ale tuto se příčiny některé slušné a spravedlivé ukáží, že sou tím kverkům jakožto hospodářům těch nákladův povinni, aby jim průby ukazovali. Předně, poněvadž sami tohoto závazku průbířův dokládají, že kverkům podle JMCské přísahou sou zavázáni: pročež by tehdy také kverkům průb ukazovati před vyhlášením a srovnáním neměli, an to prvé za naší paměti vždycky bejvalo? Druhé, poněvadž nadělení boží, rudy, kyzy, šlichy, vitruňky od nás na váhu při světle a v bílé dni přijímají a tolikéž průby berouce tlukou: i pročež se s tím před nánji ukrejvati mají, aby nám průb ukazovati neměli? Třetí, nákladníci a kverci obojích hor průbířům za jejich práci z každé kopy grošů českých po dvou penězích bílých každého týhodne dávají, čehož se do roka mnoho kop grošů českých sejde: i jestliť sou nám přísahou zavázáni a my jim za jich práci platíme, tehdyť také povinni sou nám kverkům průby ukazovati. Ano také i jistá re-solucí od JMCské, slavné a svaté paměti, císaře Maximiliana zde na Horách Kutnách na vlaském dvoře léta etc. 68 skrze JJMti pány, pány kameráty publikována byla při přítomnosti jeho, v níž JMt milostivě naříditi ráčil, že mimo předešlej způsob rud a kyzův placení za jeden tejden, čehož prvé nikda ne-bejvalo, se protahuje, proto jestliže by se komu z kverkův buď na váze neb na průbách ublížilo, aby se to zase k nápravě přivedlo; ale nyní tou zapovědí ukrejváním průb žádnej o své průbě nezví, až kyz do huti svezou a v huti zšmelcují. A tak se děje, že než kverci o průbách zvědí, již bude prvé vyšmelcována: kterak se tehdy kverci o své nedostatky domlouvati takovejm jejich vymyšlenejm nařízením proti jisté vůli JMCské moci budou? A tak vždycky z jednoho neřádu do druhého se jde, a to vše na zvošklivení hor; ač jsme toho předešle dobře zkusili, jakejm fortelem, když tejně a ukrytě sami průby rovnali, JMCskou i nás chudé kverky k znamenitejm škodám sou přivedli, což by se dostatečně prokázati mohlo. Protož jest měl hofmistr o tom práva spisovati, aby raději hoiy k zvelebení přivedeny bejti mohly nežli k zkáze; což kdyby tak zůstati mělo, to by se potom v skutku nalezlo.

XI. O moršejdařích. [K či. 10 Práv horních.]

(Žádný se nemá při našich horách moršejdování dopouštěti...) Jestliže by se toto nařízení a instrukcí chtěla na cizí nákladův a dolův vyměřováni vztahovati, tak že by jeden druhému, nejsouce v tom sběhlej a zkušenej, jako v naději trefili se neb nic, důl neb jich více moršejdovati a měřiti chtěl, to by jakžkoliv státi mohlo. Ale aby se příjemcům míst, kteříž je těží a náklady své na to vedou, v jich nákladích vlastních a měrách v dole, kteřížby to sobě sami spraviti a změřiti uměli a mohli, zapovídati mělo, to se trefiti nemůže; ale vidí se, že má každý, poněvadž košt jeho jest a práce i také nákladův jeho se tu vlastně dotejče, umíli sám sobě změřiti a jak v jiném tak i v tom, vedle vůle své, však bez škody jiného, s tím učiniti. Neb jak zisk tak také i škoda z toho ne jinému ale k němu samému náležeti bude, a zvláště poněvadž to dobře vědomé jest, že on moršejder, o němž se tuto zmínka děje, častokráte svým vyměřováním omyl činívá, skrze což kverci k škodám nemalým přivozováni bývají; protož i ten artikul při uvážení zůstává.