XII. Povinnost a práce štejgíře dolového. [K č. 12 Práv horních.]

Tato instrukcí od starodávna na štejgíře dolového se vztahovala, a vedle té vždycky se tak řídilo a spravovalo, jako i jiné některé věci v těchto spisích obsažené starodávní a právy starými a zvyklostmi stvrzeny jsou.

XIII. O písařích dolových. [K či. 14 Práv horních.]

(Pod skutečným na hrdle trestáním...)

Pročby bratří, strejcové neb jiní přátelé krevní při jednom dole, lidé přísežní a dílní, an i v soudech pořádných spolu sedají a jedni druhým svědomí vydávají vedle práva, písaři neb štejgíři býti neměli, tomu se nerozumí; nad to vejš aby proto hrdelní pokutou trestáni byli, toho práva neukazují, léčby na škodu JMCské a kverkův, což i tuto se dokládá, v něčem zlém se snášeli, puntovali a něco zlého činili, tehdy netoliko přátelé ale i všickni jiní, kteří by se toho dopustili, v té příčině pokutováni býti mohou.

(Nemá ponoukati dělníkův...)

Obávati se jest, čím více práv nařizovati budem, abychom tím většího neřádu nespůsobili: neb aby dělníci od písařův dolových, štejgířův a hutmanův za příčinou stravy a pití v domích jich lůnu svých bráti a některej peníz neb groš, pracuje celej tejden, z toho, an v jiném domě to činí, při tom podle vůle své utratiti nemohli, zdá se zbytečné obtížení. Než aby havíř a dělník pod jakýmžkoli fortelem lůn tudy svůj potratiti měl, to se žádnému nechválí, aniž zase pocty dáti, šenk zapovědíti aneb z svého vlastního domu jinam k placení dělníkům a havířům ucházeti, může se trefiti; a tak vidí se, aby starobylej spůsob při tom zachován byl a jeden každý z přísežných závazku svého šetřil, a dělníci a havíři, jakž nejlépe rozumějí, robotu svou opatrovali. Než na to pamatovati sluší, že častokrát mnozí nedostatkové v penězích se nacházívají, a než se písaři v peníze obejdou, mnoho sousedův, a ještě kdyby je shledati mohli, vyběhati musejí.

(Šichtmejstr má každého týhodne platiti...)

Snadno vidí se práva ustanovovati a vyměřovati, jak a kdy má se od písařův dělníkům platiti: ale peníze kdeby měli a odkud, a zvláště když se na hory náklad činí a žádných auspetův nevychází, an netoliko velmi chudí kverci jsou, ale i JMCská založení potřebovati ráčí, a časem i v minci kverkům se narazí [sic], bráti, což jest přednějšího, toho tuto od skladatele se pomíjí a nic nevyměřuje; nébrž kdyby někdy obzvláštního opatrování božího nebylo, a písař u.dobrejcb. přátel v rychlosti peněz neobjednal, musili by chudí havéři a dělníci velikej svízel míti a snad netoliko od hor odstoupiti, ale i ty hory k spuštění přijíti. Než aby šichty s košty srovnati se a při tom dílu nepořádové vyhledáváni býti neměli, proti tomu se nemluví, nébrž za spravedlivou věc, aby to všecko náležitě opatřeno bylo, se uznává.

(Nemá žádnému přes dva cupusy čekati...)

Tento artikul jest daleko horší horám nežli užitečnější: zvláště poněvadž se to často skrze mnohé nedostatky a propavování kverkův nachází, že nemaje odkud cupusův zastávati, s písaři svými srozumění mají, tak že je ne na kopy ale časem i na sta zakládají, a potom z nadělení božího oni sobě zase pomalu bez obtížnosti jich a zaneprázdňování tím ouřadu horního až do vyplnění své sumy na cupusy založené snímají, což již nejednou skutkem se vykonalo. A kdyby jim to zapovědíno bylo a oni svým měšcem a penězi vládnouti nemohli, nébrž po uložení cupusu na lidi upomínáním přísně na-líhali, tím spůsobem nic jiného by nesvedli, než že by kverky od tálův rozehnali, a taková místa s velikými náklady jich prvé pavovaná nebo pustá zůstala, aneb někomu jinému s svou velikou škodou jich odstupovati museli; cožby bez naříkání, klení a rocení nemohlo býti. Pak jaké by tudy vzdělání hor bylo, tomu se rozuměti může.

(Pakli by kverk přespolní...)

I tuto se nebezpečenství horám obmejšlí, poněvadž faktorem nemůže než domácí býti, a takovej každej, věda o přísném upomínání cupusů, vedle tohoto nařízení, od písařův, raději se toho vzdálí, nežli k sobě je přijme: a tak přespolní kverk, by rád pavovati chtěl, faktora nebude moci dostati, a nemaje faktora a věda o tak přísných právích zanechá pavování a své náklady jinam obrátí.

(Nemají sobě z nich nic zanechávati ani zpropití upomínati...)

I tuto zdá se bezpotřební opatrnost v tom artikuli býti: neb skladatel tohoto práva majíce každého týhodne stane svůj jistej z mince JMCské ná kopy, přes to vejš, jak a odkud může, těmito právy sobě zvětšuje a rozličně natahuje, těmto pak písařům dolovým, dosti těžké povinnosti uloživše, co by jim tak z cizího měšce od kverkův, jimž on s velikým nebezpečenstvím tále jich penězi svými zakládajíce spravuje, mimo skrovnej stane přijíti mohlo, toho nepřeje, a zvláště i o tom vědouce, že oni písaři doloví mnohdykráte, by mu v minci za kyzy a rudy naraženo bylo, odkud by vedle

poznamenání na obecné ceduli yberlauf mezi kverky děliti měl, pro pokřik se vzdlužiti a to opatřiti musí; a tak budeli jim práce přibejvati a platu ubejvati, obávati se jest, aby naposledy, jakž v faktořích tak i v písařích, jak se i to začalo, škodného nedostatku nebylo.

I to dopuštění jest kverkům a nákladníkům nebezpečné a horám velmi škodlivé: neb šest dolův na práci míti, je spravovati, do nich několikrát za tejden (bez čehož bejti nemůže) lézti, potřeby k nim skupovati a jiné věci říditi, a tak na několikero roztržit býti a zouplna záplatu hojnou ode všech bráti, kterak to s prospěchem může státi a kdo můž na sebe takovou práci spravedlivě, zvláště když zakládá a cupusy od mnohejch upomínati má, vzíti? A protož potřebí jest i tohoto artikule bedlivě povážiti, a kdy a jak takových několik dolův jednomu písaři k spravování svěřiti. A poněvadž písař dolový za svou práci jistej plat od kverkův svých má, a časem auspejty k sobě přijímá a z nich na potřeby dolové zakládá, nébrž je i mezi kverky dělí: protož vidí se, aby i to vyměřeno bylo, jak ta věc měla by jíti a kverci v tom opatřeni býti.

XIV. O faktořích. [K č. 15. Práv horních.]

O opatření při domácích kvercích strany dobejvání cupusův, i také osob stavu městského v tomto království Českém dopomožení, poněvadž o tom jisté vyměření jest, a ouřad horní psaním svým ohradním i ti, jimž takové stavuňky souditi a na místě stavěti náleží, k tomu dopomáhati mají, nic pochybného není, než což se kverkův z zemí k tomuto království Českému přináležejících, též i jiných, anobrž i osob z stavu panského a rytířského dotyce, poněvadž od nich mnohdykrát cupusové, jakž faktorové jich vznášejí, nevycházejí a se zadržují, kterak by to k svému jistému opatření přivedeno býti mohlo, na to sluší pomysliti a to dobře uvážiti; a poněvadž ta věc na díle majestátem, slavné a svaté paměti, krále Ludvíka, odkudž tento artikul jest vyňat, jest opatřena, protož toho se při tom zůstavuje. A vidí se, aby faktoři, kteříž chtějí takovou věc na sebe vzíti a to nebezpečenství a zvláště chudí trpěti, v tom prvé napomenuti byli, a nemůželi jinače býti, v tom, jakž nejlépe rozumějí, se opatřili. Neb jestližeby který kverk z jiných zemí cupusů neplatil, a pán neb rytířský člověk poddaného žádného, kteréhožby obstaviti mohl, neměl, může rozuměti, poněvadž takovou věc k zisku i k ztrátě mocně k sobě přijal, že musí a povinen bude všecku tu věc sám osobou i statkem svým vypravovati a cupusy naražené i jiné věci platiti. A pakli může tento v tom prostředek zachován býti, poněvadž jeden každý ze všech stavů království tohoto Českého, dada se dobrovolně v pavování a nakládání na hory, povinen jest vedle sněmovního zůstání léta 75, pokudž se pavování dotyce, jako jiní kverci ku právu hornímu státi a v tom ouřadem horním se spraviti: aby nejvyššímu panu mincmejstru království Českého ta moc od JMCské a stavův dána byla, aby na vznešení faktora anebo písaře dolového takové všecky osoby stavu panského a rytířského, kteréžby z oumysla cupusy zadržovaly a jich platiti nechtěly, jednoho každého z nich před sebe listem obeslati mohl, a ti před ním státi povinni byli. A pakliby kdo nestál, aneb na svém místě s mocným listem neodeslal, a původ za stanné právo a potom i za zatykač žádal, aby to oboje vykonati, a tak jemu, jakž při ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského se zachovává, dopomoci mohl.

XV. O starších hor stříbrných a Kaňkovských. [K čís. 17. Práv horních.]

Totiž v horních věcech a potřebách, a ne v městských a obecních: nebo v těch příčinách outočiště své k šepmistrům a radě míti mají a v tom se od jiných sousedův ovšem děliti nemají. Neb oni od starodávna v tom za vrchnost jsou jim vystaveni, a jakž nad nimi, tak i nad statky jich, správu a vrchnost mají.

Netoliko při povinnosti a správě, ale i při obnovování a volení starších obojích hor, stříbrných a Kaňkovských, těmito právy horními novými chtěl by téměř všecken starodávní řád změněn a v jakejs jinej novej regiment škodnej a těm horám nebezpečnej uveden býti; nebo co nejvyšší pan mincmejstr spolu s šepmistry a radou činívati ráčili, to by všeckno skladatel na sebe a ouřad horní rád vztáhnouti chtěl. Jakož pak teď od některého léta, když měli oni starší obojích hor obnovováni býti, vždycky hofmistr s ouřadem horním cedule, mimo starobylej spůsob, majíce i od některejch, aby toho nečinil, napomenutí a předložení, rozkazoval psáti a je na kázáních na zlehčení a potupu ouřadu šepmistrského dal vůbec vyhlašovati. Čemuž však nikdá místo od nás dáno nebylo a není, nébrž tou příčinou již teď od některého času oni starší obnoveni nejsou; nebo v těch cedulích ani zmínka o šepmistřích není učiněna, aniž k tomu byli jsme obesláni a povoláni, jakž z přípisu tohoto té cedule tomu siřeji se vyrozumívá. Jakejmby pak spůsobem a prostředkem oni starší obojích hor od starodávna voleni bývali, a za jakými příčinami k jiným pořádkům jsou připojeni a v správu takovou uvedeni, tomu z těchto vejpisův siřeji se vyrozumí. A spravedlivě, nebo i toho předkové naši se vší pilností jsou šetřili, aby jakž mezi havířstvem, tak i jinejmi obchodníky a řemeslníky, bez nichž město státi nemůže, láska a svornost zdržána byla, a jakž jedni tak i druzí pod jednou vrchností a správou se řídili. Nebo všeliké rozdvojení v obci, jedněch od druhých vzdalování a odcizování, nic jiného než nevole, nelibost, různice a zošklivení, zvláště v velikých obcech přinášejí. Jakož pak s tím se vším za naší paměti jedno i druhé od havířstva pozdvižení jest se stalo, a kdyby obzvláštní etc. hrany božské při tom nebylo a skrze nás a prostředky naše pokojně se to nepřetrhlo, bůh ví, kde by taková věc se vztáhla, zvláště že tu rozličná sběř z jinejch a jinejch zemí na hory přichází, a neví se odkud kdo jest a jakým jménem se v pravdě jmenuje. A tak co by se mohlo v malé chvíli zlého spůsobiti a jak těm horám i všemu městu posloužiti, snadně se vyrozuměti může. A protož aby mělo co nového mimo starobylej, chvalitebnej, dobrej spůsob, poněvadž netoliko majestáty, ale i sněmy při tom jsme zůstaveni, tuto před sebe bráno a sem uvozováno býti, to se nijakž trefiti nemůže; nýbrž raději pořadem práva, kdyby co chtělo tuto jiného se státi, bychom chtěli býti rozeznáni.

Ty věci, co se dotejče chlebův, masa, piva, šatův, obuvi a jiných k tomu podobných věcí, jakožto městských, k spravování ouřadu horního nenáležejí, než pánům šepmistrům anebo rychtáři jich. A protož takové vznešení jich jest nepotřebné, a více zošklivení jedněch proti druhým než co jiného s sebou přináší.

Neb ty věci k soudu ouřadu horního náležejí, a městské, jako o čest, hrdlo, statek a jiné k tomu podobné věci, před šepmistry a radu. A protož vedle uznání jednoho každého artikule bude věděti, vedle starobylé zvyklosti, kde čeho podati.

Poněvadž takovejch při o hory a doly oni starší k soudu svému přijímati nemají, tehdy ani apelací před ouřad horní bráti potřebí není. K tomu ta slova (z hor pocházelo) jsou zatmělá a nesrozumitedlná, více časem v sobě skrze některejch vejklady a natahování míti chtějící než náleží; a tak neb aby ta slova přetržena, neb vysvětlena, pro uvarování budoucích nevolí byla. Než jestližeby sprostá v sobě to obsahovala, pokudž se hor a spravování jich, totiž tálův, auspetův, měr a jiných k tomu podobných věcí dotejče, ty k soudu ouřadu horního a rozeznání náležejí. Ale někteří téměř všecky příhody, kteréž při horách se sbíhají, jako krádeže, nářky, mordy, sekání, zbití, o čež těchto let mnozí odporové mezi šepmistry a ouřadem horním byli, pod těmi slovy rozuměti by chtěli, což se trefiti nemůže a nerozumíme, půjdeli tak to, aby jaké srovnání tudy býti mělo.

Tou toliko příčinou skladatel, poněvadž by oni starší obojích hor se dotýkali, pod správu ouřadu horního chtělby je přivésti; ale jest již oznámeno, proč oni, vedle starobylého spůsobu, pod správou šepmistrův zůstati mají. A protož, jakž oni starší obojích hor od nejvyššího pana mincmejstra a šepmistrův a rady voleni a sazeni bývají, a na rathouze a ne jinde jim se přísahy skrze písaře přísežného městského dávají, a tak i rychtář Kaňkovský tolikéž na rathauze se nařizuje a závazek pánuom šepmistrům a konšelům činí: a protož při tom starobylém spůsobu žádáme zachováni býti.

Ani ti pořádkové neměli by a nemají tím obtěžováni býti, aby jaké, mimo starobylý spůsob, počty činili: poněvadž jest věc vědomá, že jedni druhým po obnovení rady při přítomnosti všeho tovaryšstva počty své činí, a kam co a na jaké potřeby obracejí, toho se spravují. A jestli jaké pomoci z mince neb odjinud jim vycházejí, ty na vychování kněze, žákův a jiné potřeby bez zadržování se obracejí, a netoliko z těch věcí, ale i z statkův zemských, ungeltův a jiných, které jim do společnosti jich přicházejí.

Také jakej jest řád od starodávna při obnovení těchto starších obojích hor bejval, a kde kteří voleni bývali a v jakém počtu, tomu z vejpisu siřeji se již vyrozumělo, který jest JMCské předešle od nás tolikéž k uvážení podán a málo výš čten. A protož nevidí se tím více zaneprázdňovati, než při tom chvalitebném starém spůsobu žádáme zachováni býti.

Tuto rozuměti, že z řádu dobrého a pořádku cechovního chce se neřád učiniti, a vandrovní čeleď aby pod žádným řádem a kázní nebyli, osvoboditi: ješto se nerozumí, aby mělo to k lepšímu než k horšímu býti. Nebo od starodávna pořádkové jsou proto nařízeni, aby jeden každej, v své povinnosti stojíce, předkem na pána Boha pozor měl a svou povinnost pokojně bedlivě vykonával. A bylali by to slušná věc, aby vandrovní, an se neví odkud přicházejí a kdo jsou, lepší svobody před přísežnými JMti sousedy dobře zachovalými užívati měli, to bude při uvážení.

I té by skladatel příčiny požiti chtěl, aby z Kaňku jinou obec obzvláštní učinil a tudy pod správu svou jej vtáhl. Ale nikda jest Kaňk od Hory oddělován a od správy šepmistrův odcizován a za jinou obec počítán nebyl, nébrž vždycky za jedno předměstí s jinými zůstával a jedny hory, ač tyto stříbrné a ony měděné slouly, a pod správu šepmistrův a rady, jako jiná předměstí, náležely a tak od nich obnovovány byly. Ač po vypálení Hor toliko rychtář a šest konšelův voleno bývalo, potom devět a naposledy za ouřadu někdy dobré paměti pána z Gutštejna dvanácte, jak se to dostatečně provésti může: že pak skladatel chtěl by je za tou příčinou pod správu svou vtáhnouti, že by tam hory a dolové byli, ale tím spůsobem chtěl by potom snad i jiná předměstí, nébrž i všecko město v to pojíti, poněvadž i tam dolové jsou a časem svým také se dobejvají. A protož takovému rozdvojování v jedné obci místa se nedává, a více v sobě nebezpečenství a škody než jakého prospěchu nese.

Ačkoli jest to v pravdě tak, že JMCská ráčí moc míti ty, kteříž JMti mimo jiné slouží před jinými v příčinách osvobozovati, však poněvadž jiní všickni tolikéž JMti hotovi jsou vždycky sloužiti, a k horám osobami i statečky svými rádi se propůjčují, a dotyce se čeledi vandrovní, a ta jakožto nevážná časem může ledacos před sebe vzíti, a vykonaje, co se jí vidí, pryč ujíti: protož i to mezi nimi řemeslníky potřebí jest opatřiti, a v tom nějakej prostředek mírnej mezi nimi najíti.

O rychtáři městském již nahoře jest povědíno. A protož se toho při tom zanechává a té naděje jsme, poněvadž od starodávna tak u nás chováno bylo, a on tolikéž JMCské přísahou jest zavázán, nébrž i od rad JMCské komory v království Českém na místě JMCské ten řád jest stvrzen, že při tom zůstaveni budeme.

Než v pamětech starých a knihách se nachází, že netoliko páni mincmejstrové hofmistry, urburéře a jiné ouředníky do ouřadu šepmistrského sázívati ráčili, ale i šepmistři a rada mezi obecní a soudce je hofmistry a urburéře i ouředníky mince volívali; nébrž zřídka kdy rada byla, aby z ouřadu horního vdy někdo v radě anebo mezi staršími obecními nebyl a to po mnoha pořad let, někdy po pěti, desíti; a nějaký Mikuláš z Skalice, jsouce hofmistrem za krále Jiřího, primaství od léta tisícího čtyřstého šedesátého devátého až do léta tisícího čtyřstého osmdesátého devátého za krále Vladislava, totiž dvacet let, pořád spravoval. A nepochybuje se, že pro nic jiného toho nečinili, než aby láska, svornost a pokoj mezi nimi zachována byla, a v spravování a vzdělání hor sobě napomáhali, jakž se tomu z tohoto rejstříku vyrozuměti může. A protož i to bude při uvážení.

XVI. O šenku. [K čís. 18. Práv horních.]

Tento artikul vnově vymyšlenej, kterejž by za právo ustanoven býti chtěl, jest těžký a na Horách Kutnách nezvyklej, a aby tak horám sloužiti a tudy hory k vyzdvižení přijíti měly, tomu se nerozumí; než o tom se ví, že tím způsobem chudým lidem překážka v živnůstce a nebezpečenství se obmejšlí, neb havéři a jiní dělníci, jestliže by při dolích jakej hydruňk a obmeškání učinili, jinou pokutu svou vyměřenou mají. A protož melili by lidé v takových příčinách zavazováni býti, to bude při dalším uvážení.

Není z nás, tak držíme, ani jednoho, kdož by dobrého řádu milovati a toho, což by jedině proti starobylejm dobrejm zvyklostem na zkázu a škodu jiných nebylo, oblibovati neměl. Jako tuto o šenkování vín a piva, a v domě neb před domem pití dávání a tam dělníkuom placení, nedržíme, aby proti tomu kdo byl, kdyby jen co stálého a platného býti mohlo; ale že tato věc jest nová a svobodným lidem velmi těžká, zvláště s propadením takové pokuty těžké pět kop gr. českejch. Nebo by to velmi těžká věc byla, aby, maje svobodný dům šenkovní aneb hostinský a souce při některém dole písařem, z svého vlastního domu jinam do cizího platiti jíti musil, jakž o tom siřeji nahoře o písařích doloženo jest. Protož aby toto nařízení co trvanlivého a stálého býti mělo, malá jest naděje, snážeji duol bez písaře zůstane, než písař k takové pokutě svolí a ji ujme; a tak i tento artikul potřebovati bude uvážení.

Aby jaké daně, sbírky, cupusy aneb co jiného na koho, mimo to, což od koho bud za příčinou záduší, vychování kněží, žákovstva a zdržení obce se činí, ukládáno býti mělo, o tom se neví, leč někdy vedle jiných, majíce živnosti dobré, sami mezi sebou na někoho některý peníz uloží; ale tou příčinou aby drážeji měli potravu dělníkuom nadsazovati, tomu se místa nedává. Kdyby jedny k nim ouředníci opravdově dohlídali a zbytečných kvasů, hodování, her i jiných věcí škodných jak sami zanechali, tak i jiným nedopouštěli a mnohdykrát jinače jich neztěžovaíi. Nebo při šmelířích to často v skutku se mnohokrát našlo a nachází, že, majíce čeládku pod správou svou a je nápojem a jídlem fedrujíce, v sobotu hotové peníze z mince berou, ač časem dosti draze jim toho odbejvají, však málo kterej z nich co zachová, nébrž v dluhy znamenité vcházejí, a potom vězení i jiné těžkosti, nemohouce lidem právi býti, trpěti i toho ouřadu zanechati musejí.