Vobyčejně to při jinejch právích se zachovává, že takové peníze důkladní, když vejpovědi k stvrzení svému přicházejí, při soudcích, kteříž tu při slyšeli a na vejpovědi seděli a v tom pracovali, zůstávají. Ale za jakou příčinou taková pokuta jest ouřadu hornímu od JMCské odjata a do mince JMti obrácena, tomu se z resolucí JMtí na Hory Kutny léta LXVIIII etc. odeslané, a skrze sekretáře JMCské komory české vůbec publikované, od každého poslouchajícího dobře vyrozuměti mohlo a to bezpochyby až posavad při tom zůstává.

h

Nepochybuje se, když by s tak bedlivým uvážením tato práva skorigována byla, že i zavírka bude moci se vedle toho učiniti a cožby náležitého bylo tam doložiti a vepsati.

Tuto clausuli skladatel proto více klade, jestližeby co chtěl před sebe vzíti a nepodařiloli by se, neb co takového učinil, aby vejmluvu měl a přistoupeno k němu mocí nebylo; neb majíce prvé stará práva před rukama a o dobrejch starobylejch obyčejích a zvyklostech, jsouc v té povinnosti mnoho let, aby neměl zkusiti a zprobovati, tomu se místa nedává. A tak bezpečněji bylo toto vyníti, nežli příčinu k budoucím vejmluvám dávati.

Poněvadž stará práva horní, dobří staří obyčejové, zvyklosti a nařízení a pořádná poručení v své celosti zouplna zůstati mají: pročež tehdy při nich nemá chováno býti a vedle nich spravováno a řízeno? Ač prvé nahoře mluvil skladatel, že ta práva stará nemohou s nynějšími časy srovnána býti, a, nyní chválu jim dává, však tak jest pod jakous výminkou; což vše bude v uvážení.

Jaké by vzdělání těmito právy novými skladatel míti chtěl, z těchto slov tomu se porozumívá, totiž žeby jimi stará dobrá práva a obyčejové i zvyklosti měla proměněna a zjinačena býti. Ale poněvadž práva stará a zvyklosti sám nazývá bejti dobrá, pročež tehdy měněna býti mají? A ta poněvadž jsou zkušena, obávati se jest, aby tato nová nějaké proměny s sebou nepřinesla a větší škody a záhuby na horách příčina nebyla. Jakož pak často to se přihází, když dobré nové [sic] věci v jiné proměňovati chceme, že vždy něco toho se stává. Než při zavírce zřízení zemského a práv městských ta clausule se přidává, aby podle uznalých slušných, příčin mohli a svobodu měli v časích budoucích práv sobě přičiniti anebo ujíti. A tak i v tom rozumu mělo by tuto toho dostaveno býti. Což také bude v uvážení.

Nerozumí se tomu, omylem-li písaře, kterejž tato práva přepisoval, či koho jiného to přišlo, že nejpilnější slova (verba) tuto jsou opuštěna, totiž "chci" a "nečiniti"; neb musí ten rozum státi, "že pravdu vésti a křivdu tupiti chci, a to ani pro přízeň ani pro nepřízeň etc. nečiniti". A protož bude to v uvážení.

Též i toho jednoho slova "chci" tuto jest pominuto a doloženo není, opatrnostíli skladatele či jakou jinou příčinou? Snad jestliže by se jinak choval a to v skutku při něm shledáno bylo, aby vejmluvu měl, že jest tak nepřisahal a s pokutou k němu přistoupeno býti nemohlo. Ale takové opatrnosti přílišné s těžkostí by komu postačily. Nicméně netoliko tuto, ale i v jiných některých přísahách dole, v nichž také toto jest opuštěno, má slovo to dostaveno býti, aby netoliko řeč plná a dokonalá byla, ale takové vejmluvy z lidí se vyňaly a upřímnost ve všem zachovala.

(Nad právy horními.) Pročby tato slova v přísaze nejvyššího mincmejstra, hofmistra a jiných, kteříž v soudu horním sedají a lidi soudí: "že chce nad právy horními ruku držeti, jimi se spravovati a vedle nich jiné souditi," se dokládala, tomu se nerozumí, leč proto, že od skladatele a pomocníkův jeho jsou sebrána a sepsána. Nebo napřed v závazku stojí, že chce ortele při soudlch spravedlivě mezi stranami vyříkati, práva jak bohatému tak i chudému dopomáhati: což jiného není, než nad právem ruku držeti a vedle něho souditi. A kdyžby to z podstaty býti mělo, musili by i JJMti páni soudcové zemští, že nad zřízením zemským, a konšelé v městech že nad právy městskými ruku držeti chtějí, v přísahách svých dokládati. A také vědomé jest, že soudce ne vždycky přísnosti práva, ale časem v příčinách mírnosti následovati má, a mnohokrát, a zvláště v pokutách, musí milostivějším býti nežli ukrutným podle onoho propovědění: Sit piger ad poenas princeps, ad praemia velox, et doleat quoties cogitar esse ferox. A protož i to bude v uvážení.

(Hofmistru a urburéři.) Tito všickni štejgíři obojích hor stříbrných a Kaňkovských, též i písaři urburní, poněvadž se za ouřad horní počítají a přísahu hofmistru a urburéři činí a spolu sedati v radách mají: kterak tehdy budou moci svobodně jedni proti druhým se přimlouvati a zdání neb přímluvu svou volně, aby s nimi ve všem všudy a vždycky se srovnali, oznámiti. A poněvadž ten artikul jest netoliko proti dobrému starému řádu a právu, ale i proti pánu Bohu, protož vidí se, že nemají tím stěžováni býti, ale při starobylém spůsobu, totiž pánu Bohu přísahu předkem a potom JMCské a nejvyššímu mincmejstru závazek učiniti, zachováni býti. Nebo coby za práci míti a jak se chovati měli, to se jim v témž závazku dosti obšírně vykládá. A poněvadž tito všickni závazkové nejinače než vedle ouřadu a povinnosti jednoho každého vyměřiti a vypsati se mají, protož když ty povinnosti nahoře položené jednoho každého s tímto korigováním na místě postaveny budou, náležité bude i tyto všecky přísahy přehlédnouti a je bedlivě vedle toho skorigovati.

Ti všickni starší nad havéři hor stříbrných a pergverku Kaňkovského, poněvadž se toliko od starodávna od nejvyššího pana mincmejstra a šepmistrův a rady, a přidaní konšelé od samých šepmistrův a starší nad hašplíři a trejvíři od šepmistrův a hofmistra volí, protož také na rathauze závazkové se jim skrze písaře přísežného dávají, při čemž hofmistr nebejvá, kromě když hašplíři a trejvíři přísahy činí tu bejvá, a chceli napomenutí jim činí: a tak aby toho při starobylém spůsobu zanecháno bylo a jinak pro zachování lásky, pokoje i jiného všeho dobrého se neměnilo. A divná jest věc, že on hofmistr jakožto člověk o to stojí, aby jemu a urburéři také lidé [sic] přísahy činili a se zavazovali, čehož jest od nich starších obecních hor nikdá prvé činěno nebylo, aniž k tomu nutkáni bývali, než jak jim závazkové dáváni bývali, to v knihách poznamenáno se nachází; při čemž až posavad žádají zachováni býti.