31. Usnesení sněmu obecního, jenž zahájen byl dne 14. února a zavřín dne 13. března 1581.

MS. původních zápisů deskových v král. česk. arch. zemském s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582."

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, volený Římský císař, Uherský a Český etc. král etc. pán náš nejmilostivější, z mnohých a vysoce duoležitých příčin a potřeb JMCské a zemí JMti se dotýkajících sněm obecní království tohoto Českého rozepsati a k jistému času na hradě Pražském položiti ráčil, na kterýžto sněm když jsou se všickni tři stavové království tohoto Českého sjeli, i JMCská jsa v nemalém nedostatku zdraví svého postaven a obeslav některé osoby z nejvyšších ouředníkuov zemských k sobě, milostivě toho žádostiv býti ráčil, poněvadž pro týž nedostatek zdraví JMCské možné není při předložení sněmovním osobně býti, aby stavové království tohoto JMCskou při sobě poddaně omluvná měli, a při tom jakž k předložení sněmovnímu, tak k jednání dalšímu aby stavové přistoupili: nad kterýmžto nedostatkem zdraví JMCské stavové království tohoto poddanou a srdečnou lítost majíce, věrně toho JMCské nepřejíce, od pána Boha všemohoucího toho žádají, aby jeho svatá božská milost JMCskou k brzkému, dokonalému a dobrému zdraví přivésti a v tom za mnohá léta zachovati ráčil; a tak, majíce zření k takovému nedostatku zdraví JMCské, podle milostivé žádosti i také napomenutí JMti a zvláště poněvadž JMCská v tom se milostivě ohlásiti ráčil, že to nemá býti k ujmě starobylým dobrým pořádkům království tohoto, na tento čas předložení sněmovní bez přítomnosti osoby JMCské sobě přečísti dali a k dalšímu uvážení toho, ačkolivěk ta věc v tomto království nemnoho bývala, jsou přikročili. Omluvu pak JMCské, kterouž jest JMt v předložení svém, i také skrze nejvyšší ouředníky zemské učiniti ráčil v tom, proč JMCská k tomu času, k kterémuž tak soud zemský podle zřízení zemského vyměřený jest připadl, sněm položiti a rozepsati ráčil: stavové království tohoto porozuměvše tomu, ačkoli to poznávají, že na tento čas z připadlých příčin tomu se místo dáti musí, však na tom se JMCská s stavy milostivě snésti ráčil, že na to milostivou paměť míti ráčí, aby v časích budoucích při rozpisování a pokládání sněmuov soudům pořádným se překážka nedala. A poněvadž všickni tři stavové některé pilné a potřebné artikule jich obecní před sebou jsou měli, o kteréž jsou se přede všemi jinými věcmi mezi sebou rádi namluviti chtěli, však vždy prohlídajíce a na paměti majíce, aby JMCské v tomto nedostatku zdraví mnohým jednáním nestížili, tak jsou toho na ten čas všeho pominuli. Však na tom JMCská s stavy se jest milostivě snésti ráčil, aby při budoucím nejprve příštím sněmu přede všemi jinými věcmi na artikule jich obecní nastoupeno, o ně jednáno, uvažováno, i na místě postaveno bylo.

A kdež pak JMCská ráčil jest v předložení svém sněmovním stavuom království tohoto milostivě ku paměti přivésti, co jest jim na předešlých minulých sněmích obecních strany nastávajícího nebezpečenství od dědičného a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka v jistých artikulích obšírně předloženo bývalo, což aby nyní opět široce opakováno a vypisováno býti mělo, toho se pomíjí, při tom JMCská stavuov milostivě žádaje, poněvadž pomoci na předešlém minulém sněmu obecním od stavů svolené na díle vyšly a již vycházejí, a JMCské bez přičinění a pomoci skutečné jich stavuov i jiných království a zemí. JMti věrných poddaných, možné by nikoli nebylo místa hraničná a pomezní v království Uherském proti tak veliké téhož nepřítele moci a jeho oukladným předsevzetím (čehož jest se každého času obávati a to ustavičně na péči míti) zdržeti a obhajovati, protož JMCská stavů království tohoto milostivě žádajíc, aby přivedouce sobě ku paměti ty všeckny příčiny a potřeby, tak dobře své vlastní jako JMCské, a taková nebezpečenství při výš dotčených předešlých sněmích předložená, ty u sebe zdravě a bedlivě uvažovali a na pomoc bránění a zdržení již jmenovaných hranic v království Uherském, z této strany Dunaje proti markrabství Moravskému a knížetstvím Slezským, JMCské jistou sumu z domovní berně podle předešlého zpuosobu za jeden rok pořád sběhlý, na dva terminy rozdílně k spravení a vyplnění, z poddané lásky svolili. I na tom jsme se všickni tři stavové království tohoto snesli, neohlédajíce se na žádné ztížnosti, nouze a chudoby a mnohé nedostatky své a poddaných svých, majíce utrpení a křesťanskou lítost nad těmi souženými od nepřítele Turka křesťany a prohlédajíce k milostivé žádosti JMCské, však z své dobré a svobodné vuole, abychom pomoc, tak jakž předešlého roku berni z domuov z poddaných svých z sebe sebrali a k zemi složili. A protož předkem JMCská skrze hejtmany, ouředníky a purkrabě na panství JMCské naříditi míti ráčí, též jedna každá osoba, pán a rytířský člověk i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědinníci, dvořáci, nápravníci, cožkoli v městech, městečkách, vesnicích, aneb kde jinde na panstvích a statcích, lidí osedlých svých mají, z jednoho každého domu aneb chalupy, buď veliké aneb malé, v kterýchž lidé bydlí (krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní v městečkách, ve všech, na kterýchž by hospodářové osedlí nebyli, aneb kteříž by od pánuov svých lhůtu ourokuov neplaceni, ještě za příčinami škod jich jim se stalých, měli) aby jeden každý z těch nadepsaných osob za jeden rok pořád sběhlý po dvacíti groších českých dali a konečně vyplnili, však rozdílně: první díl na sv. Bartoloměje nejprv příštího, totiž z jednoho každého domu po desíti groších českých, a druhý díl při Hromnicích, též nejprve příštích, po desíti groších českých, aby konečně dali a nejvyšším berníkuom na hrad Pražský odvedli. Při čemž jak se jeden každý strany přiznání a té berně dávání zachovati má, dole na psáno jest. V tom dávání té pomoci proti Turku poddaní k ouřadu purkrabskému ani manové k purkrabství Karlštejnskému, ani žádní jiní, buď čížkoli, v království tomto vynímati se nemají.

Nicméně panství Loketské tolikéž povinni budou pomoci své berníkům a ne v jiná místa odvozovati. Hrabství a panství Kladské, podle uvolení svého, berni, tak jakž jsou léta tato pořád dávali, z lánuov dvojnásobně dáti mají, tak jakž o to s nimi Kladskými snesení se stalo. Též co se krajiny Chebské dotýče, všickni tři stavové tímto sněmem nejvyšším ouředníkům a soudcóm zemským moc dávají, aby při nejprve příštím soudu zemském mohli osobu aneb osoby z stavů voliti a do kraje Chebského vypraviti, aby s obyvately téhož kraje pomoc proti Turku předešlého roku zadržalou, také coby tohoto roku dáti měli, jednati a na místě postaviti mohli. A ty oboje daně a pomoci, jakž z Kladska tak z krajiny Chebské, na dva terminy, jakž dotčeno jest, ne jinam, než nejvyšším berníkům zemským na hrad Pražský dány a spraveny býti mají.

Pražané pak a jiná města JMCské a JíMti císařové v království českém, kteříž třetího stavu užívají, místo té podomovní berně k takové pomoci proti Turku stavům dáti jsou se svolili na hotové sumě za tento rok puol třináctá tisíce kop grošuov českých na dva terminy, totiž prvního terminu na den sv. Bartoloměje, nejprv příštího, šest tisíc puol třetího sta kop grošuov českých a druhého terminu při Hromnicích, nejprv příštích, též šest tisíc a puol třetího sta kop grošuov českých složiti a nejvyšším berníkuom, vezmouc sobě na pomoc první termín poddané lidi k obcem aneb k záduším jejich náležité, vyplniti mají.

Berně z dědiníkuov, dvořákuov etc.

Než co se dědiníkuov, nápravníkuov a dvořákuov dotýče: ti vedle šacuňkuov svých předešlých z jednoho každého statku svého, z každé kopy grošuov českých po puol patu penízi českém, sberouce na výš jmenované časy a terminy, nejvyšším berníkuom na hrad Pražský s listy přiznávacími odsýlati mají.

Domy pak panské a rytířské a všelijakých jiných osob, bud duchovních aneb světských, kteréž buď v městech Pražských aneb v městech královských, aneb na předměstích mají: ten každý pán aneb rytířský člověk, aneb osoba duchovní jednu kopu grošuov českých dáti má na dva svrchu psaná terminy. Tolikéž všickni farářové na panstvích a statcích JMCské, panských, rytířských, osob duchovních, městských, nicméně v městech Pražských a jiných městech království Českého, kteřížkoliv a kdežkoliv na farách jsou a kdež by pak farářuov nebylo, tehdy kostelníci a osadní té fary, aneb kdož by toho v užívání byli, a tak z jedné každé po třicíti groších českých, polovici toho k prvnímu terminu a polovici k druhému terminu, když pán, rytířský člověk, neb město od poddaných svých touž berni přijme, vedle berní svých s listy přiznávacími to posýlati povinni jsou.

Města pak některá horní ta se vymiňují, poněvadž vědomé jest, že táž města pro chudobu svou téměř k spuštění jsou přišla, jakožto Jochmstál, Slavkov, Šimfeld, Lautrpach, Přísečníce, Suniperk, Bastianperk, Platná, Hengst, Abertam; a jestliže by se kde i to našlo, že by při některých jiných horách dělníci i jiní, kteříž při těch horách pro potřebu tu se zdržují, domy k schráně své sobě zdělali a měli, v kterýchžto domích žádných by obchoduov nevedli, než toliko s manželkami a dítkami tu bytnost svou měli, ti též v tu daň a berni potahováni býti nemají.

Já N. vyznávám tímto listem obecně přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta etc. osmdesátého prvního v pondělí po neděli Invocavit a zavřín téhož léta v pondělí po neděli smrtedlné, všecky lidi poddané své vyhledati a sčísti dal, kterýchž se nachází osedlých N.; a že více lidí poddaných osedlých v tomto kraji N., z kterýchž berně při tomto terminu N. po desíti groších českých dáti mám, ovšem vyhledati ani najíti jsem nemohl než těch dotčených K, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní jsem k tomuto mému přiznávacímu listu přitisknouti dal. Datum etc.

Jestliže by se pak komu ohněm, krupami, povodněmi jaká škoda stala: tehdy ten, komuž by se tak škoda stala, ihned hejtmanům krajským, nynějším i budoucím, v známost to uvésti má, a hejtmane krajští nejbližším jednomu neb dvěma sousedům, stavu panského aneb rytířského, o též škodě učiněné to v známost uvésti a jim napsati, aby v ta místa sjeli a takovou škodu spatřili, a jak a na čem se jest stala, to listem pod pečetí svou nejvyšším berníkům na náklad zemský v známost uvésti mají; a ten, komuž jest se taková škoda stala, týž list s přiznávacím listem svým podle berně své nejvyšším berníkům na hrad Pražský odeslati má, tak aby se berníci věděli čím spraviti, jak mnoho na berni vyrážeti.

A poněvadž toho potřeba zvláštní jest, aby tyto svolené pomoci časně a beze všeho omylu a prodlévání vycházely: na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby na dni nahoře jmenované jeden každý z obyvateluov tohoto království svou berni na hrad Pražský přinesl aneb odeslal, anebo ve dvou nedělích od téhož jednoho každého dne, jakž se nahoře jmenuje. A jestliže by pak po vyjití toho dne a dvou nedělí pořád sběhlých kdo svou berni obmeškal, ji nedal a nevyplnil docela a zouplna, tehdy ihned nejvyšší berníci, neočekávajíce a neohlédajíce se na nic, k jednomu každému podle pokut se zachovati mají. A zvláště, našlo-li by se to, že by který z obyvateluov království tohoto od poddaných vybera berni, té časně na časy nahoře oznámené nedodal, aneb za sebou ji zadržel, aneb k své potřebě vydal, budou moci berníci, což by za tu berni dvénásob statku stálo, se v ten statek komorníkem jedním od desk zemských uvázati a jej rok pořád držeti a z té sumy za ten rok ouroku šest kop ze sta kop počítati. A chtěl-li by ten, číž to statek jest, v tom roce ten statek vyplatiti a tu berni i ouroky s škodami, což proto vynaloženo bude, berníkům dáti: tehdy když by tak zouplna a docela i s ouroky a škodami na to vzešlými zaplatil, mají mu berníci toho statku, v nějž by se tak uvázali, vydržíc ten rok, zase postoupiti. Pakli by ten, číž by statek byl, té berně v tom roce nespravil a nedal, budou moci tíž berníci takový statek, komuž se jim viděti bude, prodati. A jim se ta moc tímto sněmem dává, aby takový statek, kterýž by tak rok pořád vydrželi a pro nespravení a nedání té berně, tak jakž se svrchu píše, komuž by jej koliv z stavuov království tohoto prodali, jemu jej ve dsky zemské aby vložiti mohli. A berníci nejvyšší mají přiznávacími listy jednoho každého z jednoho aneb více krajuov pilně, jak jest to jeden každý od sebe odvedl, vyhledati a té osobě, kteráž s berní přijde, ten aneb ty listy předložiti a to opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nestalo.

O vyhledání počtu obyvateluov v jednom každém kraji.

A poněvadž předešle z některých příčin osoby v krajích volené k vyhledání a poznamenání všech obyvateluov jednoho každého kraje toho jsou zouplna vyhledati a poznamenaných berníkuom odeslati nemohly: a protož hejtmane krajští v jednom každém kraji na náklad zemský to bedlivě vyhledati a všecky osoby v krajích jakéhokoli stavu jsou, že statky pozemské mají zejména poznamenané bemíkuom na hrad Pražský odeslati mají, a to konečně mezi tímto časem a svatým Jakubem nejprve příštím. A což by tak koli na posly a to vyhledání naložili a pořádně ukázali, to jim od berníkuov z pomocí zemských zase navráceno býti má, tak aby berníci věděli se podle listuov přiznávacích čím spraviti.

A tito nejvyšší berníci z stavuov voleni jsou: z stavu panského Mikuláš z Říčan a na Beztahově, z stavu rytířského Vilém starší z Malovic, z stavu městského Jaroslav z Mutěnína, měštěnín Starého města Pražského. Kterýmžto berníkuom za práci jich toho roku z též berně dáti se má: osobě stavu panského dvě stě kop grošuov českých, osobě stavu rytířského puol druhého sta kop grošuov českých, osobě stavu městského jedno sto kop grošuov českých.

Jakož také v království Uherském tolaři se vejšeji berou nežli zde v tomto království českém, o to jeden každý z obyvateluov tohoto království s pilností se starati má, aby, pokudž nejvejšeji a nejvíceji možné, berni svou na tolařích a jiné veliké dobré minci spravil a dal, a berníci do kvitancí jednoho každého, na jaké minci jest berni spravil a dal, doložiti mají a nikterakž toho nedopouštěti, aby jaké měnění mince státi se mělo; nýbrž s radou pánuov sobě přidaných, coby měli na minci k dobrému všem třem stavům království tohoto, buď při placení lidu válečnému, aneb jinače, zpuosobiti a získati, o to pilnost a péčí míti mají.

Též také berníci nemají nižádným vymyšleným zpuosobem z berně žádné půjčky, bud na mále aneb na mnoze, žádnému činiti, ani žádné zprávy, žádného oznámení, nad to pak žádných vejpisuov, buď přiznávacích listuov aneb berní, vydávati, toliko osobami tímto sněmem nařízenými a volenými, totižto: Vilémem z Rožmberka na českém Krumlově, správčím a vladařem domu Rožmberského a nejvyšším purkrabí Pražským, Ladislavem starším z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyšším hofmistrem království Českého a Bohuslavem Felixem Hasištejnským z Lobkovic na Líčkově a Chomutově, nejvyšším komorníkem téhož království Českého, z pánuov, a Michalem Španovským z Lysova a na Pacově, nejvyšším písařem království českého, Burianem Trčkou z Lippy a na Světlé nad Sázavou, podkomořím království Českého a Janem Vchynským ze Vchynic na Nalžovech a Karlštejně, purkrabí Karlštejnským, z rytířstva; tak kdyby všickni společně, znajíc toho potřebu, něco toho požádali, jich radou se spravovati mají. A ti nejvyšší ouředníci zemští žádných poručení berníkuom činiti nemají bez přítomnosti, vědomosti a snesení jedněch bez druhých, léčby některý z nich v zemi toho času nebyl aneb pro bezelstnou příčinu přítomen býti nemohl, o čemž jeden každý psaním svým, na oznámení sobě učiněné, jiným příčinu nepříjezdu svého oznámiti má. A též to opatřiti mají, aby písaři všickni stavům přísahou zavázáni byli, tak aby se v věcech sobě poručených a svěřených věrně, tajně, upřímně a pilně chovali, žádných vejpisuov, ani oustně žádné zprávy nevydávali, nečinili, a nevyjevovali bez jistého, nahoře psaných nejvyšších ouředníkuov všech společně, jim učiněného poručení. A jestliže by co v tom od kohožkoli, mimo toto sněmovní nařízení, se jinač stalo, ten podle uznání soudu zemského skutečně má trestán býti. A ty osoby nahoře psané, kteréž berníkům od stavuov voleným přidány jsou, při každém soudu zemském o všem tom, jak se a co řídí a vykonává, zprávu svou dáti a v čem by jaký nedostatek měly, naučením soudu zemského se spraviti mají.

Ta pak berně nahoře psaná všecka k zemi složená, při zemi a v moci a v opatrování stavuov zuostati má. Však placení lidu válečnému takto se konati má: když mustrher a colmistr náš s penězi na hranice markrabství Moravského přijedou, tehdy v niveč jiného se vkládati a na se potahovati nemají, než lid ten válečný, kterýž JMCská, jakožto král Uherský a král a pán náš, podle uznání potřeby a milostivé vuole JMti (jakož pak stavové JMCské v to nic nevkračují, nýbrž při milostivé vuoli JMti toho zanechávají, buďto usazování na zámcích a pevnostech hejtmanuov, aneb jiných lidí válečných) naříditi a opatřiti ráčí, předně zmustrovati a potom jim, což by na díl království tohoto se dostalo, penězi hotovými platiti mají. Neb JMCská s stavy království tohoto milostivě jest se na tom snésti ráčil, poněvadž tu nemalý užitek strany záplaty lidu válečnému z mnohých příčin JMCské státi se bude moci, že ne tak na díle sukny a na díle penězi, jako předešlého roku, jim se platiti má, ale toliko penězi hotovými, čímž i týž lid válečný lépe spokojen a raději v službě trvati bude. A tak colmistr náš záplatu za rok minulý až do sv. Jiří nejprve příštího lidu válečnému zadržalou v těch místech a tím zpuosobem, jako roku předešlého, lidu válečnému vykonati má, a což by se tu při témž placení spravedlivě našlo a vyhledalo, že jest od JMCské témuž lidu válečnému, kdež jest colmistr náš roku loňského na hranicích platil, na toto nyní budoucí svatojiřské placení zapůjčeno bylo, to zase od téhož colmistra našeho osobám od JMCské k tomu nařízeným zouplna dáno a navráceno býti má.

Volení mustrhera a colmistra na hranici Uherské.

Za mustrhera pak volili jsme Radslava Vchynského ze Vchynic a na Petrovicích, za colmistra Viléma staršího z Malovic, berníka království Českého, tak aby on vždy, když by toho potřebí bylo, od stavův vypraven byl, mezi týž lid s penězi jel a což komu náležitého bude, zaplatil a mimo potřebu po vykonání toho, tam se na pomezí nezdržoval. A když by colmistr na pomezí Uherské vypraven býti měl, tehdy JMCská nejvyšším berníkům o tom dva měsíce aneb šest neděl před tím milostivě oznámiti ráčí, tak aby se časně všemi potřebami k tomu zásobiti a přihotoviti mohli. A což se služby a vejpravy mustrhera a colmistra dotýče, to se při předešlém o tom s ním učiněném srovnání zuostavuje.

A kdež stavové království tohoto zprávu mají, kterak při placení roku minulého od colmistruov, kteříž jsou od zemí a ouduov k království tomuto připojených na hranice s záplatou vysláni byli, dosti malou sumou, proti předešlým svolením, kteráž z týchž zemí vycházela, touž záplatu svou vykonali, některé pak země dokonce colmistruov svých žádných s penězi na hranice nevyslaly, tak že jest na hranicích to placení z peněz od nás svolených na větším díle se vykonalo: čehož jsme se nenadali, jsouce oni toho nebezpečenství nepřítele Turka bližší a obdrževše to při nás, že na předkládání jich nebezpečenství, kteréž jim nejprve a potom nám nastává, tak upřímně jsme se o to starali, což bychom nejvíce z sebe sebrati a k ochraně jich i naší složiti mohli, aby oni tak málem toho odbýti a někteří pak dokonce nic skládati neměli. I nemohouce toho při sobě znáti, abychom sami svým svolením k tomu ke všemu tak dostačiti mohli a, jsouce my nejdalší od těch hranic, v takové nerovnosti placení abychom zuostávati měli, ačkolivěk na tom jsme se snesli, aby táž nahoře psaná naše svolená pomoc prvé, nežli by se jisté snesení o ty nerovnosti v placení mezi námi stalo, ven z země vydávána nebyla: však na milostivé JMCské předložení k tomu jsme se svolili, aby napřed placení toto, nyní k svatému Jiří příštímu, ještě tím zpuosobem v těch místech, jako i loňského roku, se od nás vykonalo, a to vše penězi hotovými a ne sukny, jak předešle bývalo. Mezi tímto pak časem a svatým Bartolomějem JMCská to milostivě aby obmysliti ráčil, aby o tu nerovnost mezi tímto královstvím a zeměmi k němu připojenými a příslušejícími jisté snesení se stalo; neb pokudž by se to nevykonalo a ta ztížnost v placení takovém nerovném vždy na nás zuostávati chtěla, tehdy ten poslední termín berně naši nyní svolené při zemi zuostati má a ven vydáván býti nemá. A toho se obáváme, že i při budoucích jednáních o svolení podobná nemalé rozmyšlení i překážka býti by mohla. K kterémužto shledání a jednání tyto osoby z království tohoto jsme nařídili: z stavu panského Zdeňka z Vartmberka a na Napajedlích, hejtmana Nového města Pražského, Jaroslava Libštejnského z Kolovrat a na Petršpurce, JMCské radu a Dolních Lužic landfojta, Jaroslava Bořitu z Martinic a na Veltrubích, JMCské radu; z stavu rytířského Petra Baubinského z Aujezda a na Střele, JMCské radu, Jana Kapouna z Svojkova a na Bartoušově, Jindřicha Dobřenského z Dobřenic a na Vale nad Labem, kterýmžto plná moc tímto sněmem se dává, aby podle instrukcí sobě k témuž jednání od nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských (kterýmž se tolikéž k vyřízení toho tímto sněmem to v moc dává) s osobami, kteréž by od svrchu psaných zemí k tomu shledání a jednání nařízeny byly, o tu nerovnost placení se snésti a na místě a konci postaviti mohly. A komisařům outrata jich od nejvyšších berníkuov zase navrácena býti má, tak jakž od soudu zemského s nimi o to narovnání se stane.

O pomoc na stavení Ujvaru.

Nicméně také poněvadž JMCská na dostavení Ujvaru ještě pomoci od stavuov milostivě žádati ráčil a stavové o tom, coby jiné země strany dostavení též pevnosti smýšleli, vědomosti nemají, i také tak-li ode všech zemí svolené pomoci na to stavení zouplna jsou vydány a vynaloženy, a bylo-li by slušné a nám užitečné i také náležité, prvé nežli bychom jisté srozumění s stavy království Uherského (co bychom v té pevnosti dobrého v časích budoucích se nadíti, aneb čím se těšiti měli) míti mohli: budou moci nahoře psaní komisaři od nás jmenovaní s jinými z nadepsaných zemí vydanými osobami to v své uvažování bedlivě a pilně vzíti, a což by v tom nejlepšího a nejužitečnějšího království tohoto i všech ouduov jeho bylo, o to se namluviti a uraditi, tak kdyby při budoucích sněmích strany téhož stavení co jednáno býti chtělo, abychom se věděli čím spraviti.