A kdež také JMCská milostivě toho při stavích království Českého žádati ráčil, aby JMCské takové posudní, totiž z každého sudu piva pět grošuov bílých, jakž na předešle minulém sněmu, a to od vyjití téhož posudního posledního terminu aneb kvartálu, za jeden rok pořád zběhlý poddaně svolili: i na takovou milostivou JMCské žádost na tom jsou se stavové snesli, aby, počnouce od času svatého Jiří nejprve příštího, jeden každý z obyvateluov království tohoto z každého věrtele piva bílého aneb ječného, kteréž na prodaj se vystavuje, pět grošuov bílých a z sudu, kterýž dva věrtele drží, dvojnásob tolik, to jest deset grošuov bílých, výběrčím krajským k zemi dávali a odvozovali. Takové pak posudní na kvartály v městech krajských, tak jakž roku předešlého, tím vším zpuosobem se odvozovati má; kteréž se začíti má od času sv. Jiří nejprve příštího a trvati bude až do roka, totiž do sv. Jiří, když se psáti bude léta etc. osmdesátého druhého. A na tyto časy a roky aby v jednom každém kraji vybíráno bylo: totiž první termín a kvartál v pondělí po svatém Jakubu apoštolu a druhý termín na svatého Šimoniše a Juodu, třetí v outerý po svatém Pavlu na víru obrácení a čtvrtý poslední roku termín na svatého Jiří léta etc. osmdesátého druhého.

A z toho posudního coby tři groše bílé vynesly, JMCské na pomoc vychování dvoru JMti od nejvyšších berníkuov při každém kvartálu vydáváno býti má, a z sumy ostatních dvou grošuov pozuostávajících obyvatelům království tohoto, kteříž by při JMCské dluhy pořádně půjčené měli a od JMCské psaní nejvyšším berníkuom o to přinesli, z těch sum, pokudž by vystačilo, ourokové platiti se mají. Jestliže by pak kdo z obyvateluov tak při každém kvartálu vejběrčím krajským posudního svého neodvedl, ani register pořádných s listem přiznávacím jim neodeslal, tehdy ihned berníci království tohoto jednoho každého budou moci z dvojnásobního zadržalého posudního před soud komorní obeslati a nejvyšší hofmistr království Českého s radami JMCské ihned každé to obeslání z pořádku vzíti, vyslyšeti a výpovědí strany poděliti má. A berníci hned podle přísudkuov, nešanujíc v tom žádného, na jednom každém toho posudního dobývati povinni budou, buďto zatykači aneb vedením práva na statky jich, tím vším zpuosobem, jakž po přísudcích jiné sumy se dobejvají.

A tito v krajích za vejběrčí voleni jsou: v kraji Bechynském Zikmund Malovec z Malovic a na Vejrči, v kraji Prachenském Hendrych Byšický z Byšic a na Koupí, v kraji Plzeňském Petr Příchovský z Příchovic a na Skočících, v kraji Podbrdském Jan Otta z Losu a na Nížburce, v kraji Vltavském Mikuláš mladší Vojkovský z Milhostic a na Vosečanech, v kraji Rakovnickém Burian Nostvic z Nostvic, v kraji Slánském Zikmund Sluzský z Chlumu a na Tuchoměřicích, v kraji Žateckém Adam Vřesovec z Vřesovic a na Touchovicích, v kraji Litoměřickém Joachym Kapléř z Sulevic, v kraji Boleslavském Albrecht Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Byšicích, v kraji Hradeckém Krištof Ples Heřmanský z Sloupna, v kraji Chrudimském Ctibor Kapoun z Svojkova a na Mikulovicích, v kraji čáslavském Jan Vopršal z Jetřichovic, v kraji Kouřimském Filip Mošaur z Valdova; kterýmžto vejběrčím každému z nich za práci jich za tento rok služby dáti se má po padesáti kopách groších českých etc.

Pražané pak k vybírání od nich takové pomoci toho posudného volili jsou za vejběrčí své: v Starém městě Pražském Zikmunda Kapra z Kaprštejna a v Novém městě Pražském Matouše Žlutického, s nimiž to sami oni o službu narovnati mají. A ti vejběrčí jich povinni jsou ve všem se tak zachovati, jako i před psaní vejběrčí krajští, a to tak vyhledati a naříditi, aby v tom žádných obmysluov a fortelův se nedalo; než takové posudné vyberouc úplně a docela bez zadržování nejvyšším berníkuom na hrad Pražský aby dodávali.

Forma listu přiznávacího na posudné.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem ode dne sv. Jiří léta etc. 81 až do pondělího po sv. Jakubu, apoštolu božím, téhož léta v tom jednom kvartálu v pivovaře mém N. piva svařiti N. dal, z kteréhož jest mi se, vedle svolení sněmovního, z jednoho každého věrtele počítajíc po pěti groších českých dáti dostalo; čehož se sejde v tom čase N. kop grošuov českých, kteréž teď s registry a s listem přiznávacím vejběrčímu krajskému odsýlám, a že jsem více v tom čase piva bílého ani ječného svařiti a na prodej vystaviti nedal, jenž by z něho posudné dáno býti mělo, mimo to, což tak odsýlám, to jest v pravdě tak, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu k tomu listu pečeť svou vlastní jsem přitiskl. Jehož datum etc. A tak se každý jiný týmž zpuosobem, jmenujíc jiné terminy, zachovati má.

Židé pak, bud v městech Pražských aneb kdekoli v tomto království jsou, ti z hlavy z mužského pohlaví, kterémuž by nad dvaceti let bylo aneb že by ženatý byl, jednu kopu grošuov českých, však na dva terminy, totižto na každý termín třiceti grošuov českých dáti povinen bude, a kterémuž by židu dvacíti let nebylo a že by až do desíti let stáří byl, polovici toho při jednom každém terminu, totiž po patnácti groších českých tolikéž aby dal a spravil. A to všecko aby bez proměnění tak a tím vším zpuosobem, jak roku předešlého vybíráno, řízeno a nejvyšším berníkuom odvozováno bylo.

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, že jsem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecném, kterýž držán byl léta etc. 81 v pondělí po neděli Invocavit a zavřín téhož léta v pondělí po neděli smrtedlné, všecky židy, kteříž na gruntech mých jsou, vyhledati a sčísti dal, jichž se nachází v tom počtu, z kterýchž se vedle dotčeného sněmovního svolení berně dáti dostane, to jest N. židův ve dvacíti letech a ženatých, a kterýmž dvacíti let není až do desíti jest jich v počtu N. A že více žádných židuov na gruntech mých, z nichž svolenou berni na den svatého Bartoloměje dáti mám, ovšem vyhledati a najíti jsem nemohl, než těch dotčených židuov obojího pohlaví, to jest N., to přijímám k svému svědomí. A v táž slova k druhému terminu na den Hromnic etc.

A poněvadž na berních a pomocech zemských i také posudního nemalé sumy za mnohými osobami z stavuov zuostávají, z kterýchž mnozí netoliko peněz ale ani listuov přiznávacích od sebe jsou neodvedli: a protož jsou se stavové na tom snesli, aby jeden každý z obyvateluov království tohoto, cožbykoli dluhu berní domovních aneb posudního za kým zuostávalo, to aby mezi tímto časem a svatým Jiřím nejprve příštím jeden každý berníkům na hrad Pražský a posudní vejběrčím krajským odvedl. Pakli by se toho přes toto naše obecní snesení nestalo, tehdy nejvyšší berníci ihned, žádného v tom nešanujíc, podle pokut sněmy k týmž berním nařízených, k jednomu každému se zachovati a při nejprve příštím soudu zemském letničném nejvyšším ouřednikům a soudcům zemským o tom zprávu svou učiniti mají. A co se pak předešlých restantuov, kteříž JMCské k vydávání náležejí, dotýče, kdyžbykoli JMCská berníky týmiž sněmy nařízené psaním napomenouti ráčil, budou povinni podle pokut týmiž sněmy vyměřených na každém týchž zadržalých berní dobývati, tak aby již JMCská ráčil v tom milostivě spokojen býti.

O počtích bernických.

A poněvadž potřeba toho ukazuje, aby od berníkuov království tohoto nynějších i předešlých, též i od vejběrčích krajských, nicméně od colmistra království tohoto poctové pořádní, jakž pak i sami častokráte jsou žádali, přijati byli, a tím déleji aby odkládáno nebylo, protož k přijímání týchž počtuov stavové jsou volili: z stavu panského Joachyma Novohradského z Kolovrat a na Kosatkách, purkrabí Karlštejnského, Jiřího z Martinic a na Smečně, Adama z Šternberka a na Sedlci; z rytířstva Bernarda staršího z Hodějova, Jana staršího Vratislava z Mitrovic, Zikmunda Sluzského z Chlumu, a z Pražan Tomáše Grofa, Martina Volovatého a Brykcího zvonaře z Cinperku. A ti, snesouce se o jistý den mezi tímto časem a soudem zemským letničným, na hrad Pražský se sjeti a ty počty všecky ještě nevykonalé pořádně přijíti mají. Však vejběrčí krajští prvé a před tím počty pořádné z posudních nejvyšším berníkům učiniti a cožbykoli peněz za nimi aneb na dluzích u jiných bylo, to vyupomínati a berníkům odvésti mají. A což by tak z posudného bylo, že by podle svolení sněmovních ke dvoru JMCské na vychování vydáno býti mělo, to berníci ihned od sebe, komuž by JMCská poručiti ráčil, odvésti a při nejprve příštím soudu zemském od svrchu psaných osob, k počtuom volených, o tom, jak to vyřízeno bude, nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským zprávu učiniti mají. A což by těm, kteříž tak k týmž počtům voleni jsou, za práci učiněno býti, i také jaká by colmistru služba opravena (sic) býti měla, dává se nejvyšším ouředníkům nad berníky ustanoveným tímto sněmem moc, jakkoli to s týmiž osobami naříditi moci budou, to tak při tom zuostati má.

O přidání dvou dní k soudu zemskému.

Na tom jsou se také všickni tři stavové snesli, co se těch dávních při na soudu zemském vyslyšených a odložených dotýče: aby počnouc od soudu letničného nejprv příštího do dvou let pořád sběhlých, při každém času soudu zemského držení, po vzdání téhož soudu, dva dni na hradě Pražském, tu kdež se soud zemský drží, nejvyšší ouředníci a soudcové zemští nerozjíždějíce se scházeli a vyslyšené a odložené pře vyhledati a před sebe je přinésti rozkázali a vážili a na ně nálezy udělali, a při budoucím nejprv příštím soudu zemském, jakž která pře k kterému dni vedle vyměření zřízení zemského náleží, takové nálezy vyhlašovati mohli, tak aby lidé k spravedlnostem svým bez dalších odkladuov přicházeli.

Co se pak všelijakých mezí a hranic království tohoto a zemí k němu připojených porovnání dotýče: stavové tímto sněmem nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským moc dávají, aby ke všem a všelijakým těm hranicím, kde by toho potřeba ukázala, a JMCská, že by buďto přátelským aneb právním zpuosobem o to jednati ráčil, mohli jisté osoby a komisaře od země voliti, mocné listy pod zemskou pečetí jim vydati a cožkoli dále potřebného bude podle JMCské říditi, tak jakoby se to na sněmu obecném dalo. Obzvláštně pak strany hranic Polských a Slezských té ponížené k JMCské jsouce naděje, že to bez prótahuov milostivě na místě a konci postaviti ráčí.

O komisaře na hory.

A jakož téměř při všech horách v království tomto mnozí nedostatkové a neřádové se nacházejí, pro kteréžto nákladníci časté a nemalé ztížnosti mívají, skrze což i hory na větším díle k vyzdvižení svému přicházeti nemohou, nýbrž tudy hynou: a protož k vyhledání toho a k nápravě přivedení při týchž horách, JMCská s stavy království tohoto milostivě se jest snésti ráčil, že JMCská komisaře své podle jistých osob horníkuov rozumných naříditi ráčí, nicméně i stavové tolikéž od země osoby tyto: z stavu panského Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic na Líčkově a Chomutově, nejvyššího komorníka království českého, Hendrycha Kurcpacha z Trachmburku a z Milce a na Stolinkách, Ronově a Lemberce, JMCské radu, z stavu rytířského Albrechta Kapouna z Svojkova a na Hlušicích, purkrabí kraje Hradeckého, Pavla Korku z Korkyně a na Suchém Dole a Vostrově, z stavu městského Jana Kaši, měštěnína Starého města Pražského. Kterýmžto tímto sněmem moc se dává, cožbykoli buď od ouředníkuov hor aneb kverkuov se předneslo a předložilo potřebného, to aby podle týchž osob zřízených komisařuov JMCské v svém uvážení měli, všecky odpory mezi lidmi vyslyšíc na místě postavili, a kdyby pak sami o některých neřádích přezvěděli a to všecko očitě spatřili, to v dobrý řád aby uvedli, a cožbykoli potřebného kterýmkoli horám podle rozumů svých býti uznali, to aby naříditi mohli. A jestliže by JMCská toho takovou potřebu uznati ráčil, aby o instrukcí, jakby se dobrým řádem taková komisí vyříditi měla, komisaři naši s komisaři JMt. se sjeli a srovnali prvé nežli by na touž komisí vyjeli, to při milostivé vuoli JMCské zuostavují; a tíž komisaři naši svrchu psaní od země volení na náklad zemský v též komisí chováni a opatřeni býti mají.

O nejvyššího purkrabí Pražského.

A jakož jest Vilém z Rožmberka a na Českém Krumlově, správce a vladař domu Rožmberského a nejvyšší purkrabě Pražský, JMCské a stavům království tohoto v známost uvedl, kterak mnozí obyvatelé království tohoto na dědinách k nejvyššímu purkrabství Pražskému s nemalým nákladem mnoho vinic jsou vzdělali, avšak učinivše na to náklad a chtíce také rádi svým pojištěni býti, toho při něm, aby jim i jich budoucím na to vejsady a neboližto hamfešty dal a jim užívání a držení týchž gruntuov a vinohraduov pod jisté platy a povinnosti aby vysadil a pojistil, jsou žádali; však poněvadž ouřad ten a dědiny věc zemská jest a bez povolení JMCské, jakožto krále českého a stavuov, že on žádnému žádného těch věcí potvrzení anebo pojištění dávati nemuože, žádaje za to, aby JMCská, jakožto král Český a stavové k tomu své povolení dáti ráčil a dali: i poněvadž JMCská a stavové v tom užitečné a dobré téhož ouřadu zemského býti poznávati ráčí a poznávají, protož JMCská, jakožto král český, a stavové k tomu své povolení dávati ráčí a dávají.

A jakož jest Michal Španovský z Lysova, nejvyšší písař království českého, na stavy vznesl, kterak by duom zemský, kterýž k ouřadu nejvyššího písařství náleží, v některých místech na stavení sešlý a nebezpečný byl a opravy potřeboval, a to že bez nějakého kusu gruntu k klášteru svatého Jiří náležejícího, při témž domu ležícího, nedobře opraveno a spraveno býti může: protož stavové tímto sněmem nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským to v moc dávají, aby se s pannou abatyší a konventem kláštera sv. Jiří o ten kus při domu nejvyššího písaře ležící srovnati mohli. A také stavové k tomu své povolení dávají, aby od berníkuov království tohoto předešlým sněmem volených nejvyššímu písaři téhož království na opravení téhož domu z pomocí zemských pět set kop grošuov českých proti pořádné kvitancí vydali; a on nejvyšší písař, přijma takovou sumu, to tak opatřiti, aby k dobrému na opravu téhož domu vynaložena byla a z toho stavuom počet pořádný učiniti má. A jestliže by pak ta suma pět set kop grošuov českých na touž opravu domu nepostačila, a on nejvyšší písař peněz svých více na to vynaložil a to, bez čeho jest býti nemohlo, registry pořádnými ukázal, to zase mu dáno a navráceno býti má.

A kdež jest Jan Vchynský ze Vchynic, na Nalžovech a Karlštejně, purkrabě Karlštejnský, nemalou ztížnost na stavy království tohoto vznesl, kterak by nynější děkan Karlštejnský povinnosti své, jíž k témuž děkanství zavázán jest, dosti nečinil, a nadto vejš, jsa sám ustavičnou bytností při témž děkanství zavázán, netoliko sám tam nebydlel, ale osoby lehké a k tomu také cizozemce, tam aby na místě jeho bydleli, že vysýlá a teď v puol letě že jest čtyři knězi tam měl, a mezi nimi že by se někteří znamenitých a nebezpečných neřáduov dopustiti měli, což na znamenité nebezpečenství povinnosti jeho a téhož zámku býti by chtělo; k tomu také z poslušenství, jímž děkanové Karlštejnští purkrabům a držitelům Karlštejna zavázáni jsou, že by se vytáhnouti chtěl. Čemuž že on na zlehčení téhož ouřadu, poněvadž právo a jurisdikcí, jsa téhož zámku v držení, on tak jakž předkové jeho, předešlí purkrabové, JMCské a stavům na témž zámku náležitě jsou měli, i on se míti praví, a pokudž by to JMCskou a stavy království českého rozeznáno a změněno nebylo, aby od též jurisdikcí upustiti měl, místa dáti nemuože, za to JMCské a stavuov prosíc, poněvadž na témž zámku Karlštejně svátosti, koruna, privilegia, klenoty tohoto království se chovají, a on, kdyby v tom nesrozumění stál, a pod tím něco neřádného na témž zámku se sběhlo, že by svou ctí, hrdlem a statkem bezpečen nebyl, aby se stavové k JMCské přimluvili a o to snesli: poněvadž tomu všemu děkan Karlštejnský odpírá a do něho sobě také veliké ztížnosti pokládá, nechtěje se sám pravého a křivého činiti, aby JMCská ráčil jisté komisaře k tomu naříditi a na Karlštejn vyslati, ti aby všem těm věcem vyrozuměli, očitě to spatřili, a což tak jedna i druhá strana sobě ztěžuje a před nimi ztěžovati bude, to aby před týmiž komisaři s dostatečným pruovodem provozovali a odvozovali. Ti pak komisaři podle komisařuov od stavuov království Českého k té komisí nařízených a níže položených, to všecko aby v spis jistý uvedli, a o tom relací svou JMCské a nejvyšším ouředníkům zemským aby učinili, a při čemž by to JMCská ráčil s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými zuostaviti, na tom aby strany byly povinny přestati. I poněvadž ta věc spěšného opatření potřebuje, na tom jest se JMCská s stavy snésti ráčil, že k ohledání toho a vyrozumění té vší věci komisaři na Karlštejn vypraveni býti mají. K kteréžto komisí stavové tyto osoby jsou volili: Ladislava staršího z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího hofmistra království českého, Joachyma Novohradského z Kolovrat, na Kosatkách a Buštěhradě, purkrabí Karlštejnského, Michala Španovského z Lysova a na Pacově, nejvyššího písaře království Českého, Jana staršího Vratislava z Mitrovic a na Skřipli a Litni. Ti aby s komisaři JMCské, snesouce se o den jistý, na Karlštejn přijeli a, jakž doloženo, tomu všemu aby vyrozuměli, v kaple což tam od mešného roucha, ornatuov a jiných kostelních věcí jest, to aby zinventovali a potomně JMCské a nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským to aby všecko v známost uvedli, tak aby to mohlo na místě postaveno býti.

A kdež jest pruobýř zemský některé ztížnosti své, co se stříže a zrna v království tomto opatrování dotýče, i některé jiné artikule v suplikací své položil, tak jakž suplikací jeho to v sobě šíře obsahuje a zavírá: a protož svrchu dotčeným osobám, kteréž jsou za komisaře k horám voleny, společně aneb rozdílně stavové poroučejí a v moc dávají, aby se též o to všecko s radami JMCské komory české, což nejdřív býti muože, snesly a jakby ta věc, však podle předešlých sněmův již o tom vyměření a starobylého zpuosobu hor Kuten, na místě postavena býti mohla, tak aby on pruobýř zemský povinnosti své bez další překážky zadosti činiti mohl, a jestliže by pak mezi tím časem rady JMCské samy se s ním o to narovnati mohly, bez dalšího zaneprázdňování, stavové k tomu své povolení dávají.

A kdež jsou vyslaní města Mostu a města Klatov všem třem stavům žalostivou svou záhubu, kteráž se jim ohněm stala, předložili a stavuov za pomoc žádali: i poněvadž táž města týmž ohněm téměř všecka pohořela a k zkáze přišla, takže téměř znova z gruntu stavěti se musejí, z té příčiny stavové, majíce s nimi z mnohých příčin utrpení, k tomu povolují, aby oni Mostští a Klatovští berně domovní, aneb což by se na ně za touž berni dáti dostalo, též i posudného svoleného sněmem tímto nařízených, na tento rok prázdni byli.

O Vodňanských.

A jakož jest od purkmistra a obce města Vodňan vznešení na stavy království tohoto se stalo, jak veliká škoda jim se krupobitím roku minulého osmdesátého stala, tak že jsou berni toho roku dáti nemohli, žádajíce za to stavuov, aby k vyplněni té berně potahováni nebyli: i k tomu stavové své povolení dávají, aby v placení též berně roku osmdesátého zadržalé pominuti byli.

O Voděradské.

Co se žádosti pozuostalé vdovy a dětí po někdy Jiříkovi Voděradském dotýče: to stavové nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským v moc dávají, tak když by JMCská na přímluvy stavuov se k ní milostivě s odpovědí vyjeviti ráčil, aby nejvyšší ouředníci a soudcové zemští na místě stavuov jí též odpověď strany dílu jich dáti mohli.

Avšak toto všech tří stavuov království Českého dobrovolné snesení, kteréž se k milostivé žádosti JMCské, jakožto krále Českého, a z žádné povinnosti stalo, není a býti nemá k žádné ujmě, škodě a k nějakému protržení privilegiím, právuom, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkuom tohoto království nyní i na časy budoucí a věcné. A JMCská, jakožto král český, také stavuom na to, jako i na předešlé svolení, revers dostatečný vydati míti ráčí. [Relatorové nejsou při sněmu tom vypsáni.]