Což se pak počtu colmistra království Českého dotýče: poněvadž jisté osoby k přijímání počtuov od něho tímto sněmem nařízeny jsou a stavové plnou moc toho soudu zemskému jsou dali, aby v takové počty nahlédli, bedlivě uvážili a o ty, pokudž pořádně a spravedlivě se najdou, na místě postavili, což když se, jakž s tím prodléváno nebude, vykoná, JMCské takového počtu colmistra našeho hodnověrný připiš se odeslati nepomine.

A jakož také JMCská stavuom strany zachování rovnosti v placení lidu válečnému od království tohoto a jiných zemí k němu příslušejících, k čemuž jisté osoby z jedné každé země minulými sněmy voleny a nařízeny jsou, připomenutí činiti ráčí, milostivě žádajíc, aby stavové, což nejspíš možné to tak nařídili a fedrovali: i stavové té nepochybné naděje jsou, že JMCská to v milostivé vědomosti míti ráčí, za jakými příčinami při minulém sjezdu osob těch volených to k vyřízení přivedeno býti jest nemohlo, poněvadž to, jaký náklad na ty hranice z této strany Dunaje jde a zvláště na osazení Ujvaru ještě urazeno a vyhledáno není; protož stavové za to poníženě prosí, aby JMCská neprodlévaje takové urazení předsevzíti poručiti ráčil, k kterémužto jednání a vyhledání tak podle milostivé žádosti JMti tyto osoby volili jsou: Jaroslava Libštejnského z Kolovrat na Petršpurce a Rabštejně, markrabství Dolních Lužic landfojta, z stavu panského, a Viléma Miřkovského z Tropčic a na Vrchlabí, z stavu rytířského.

A JMCská, bez pochybnosti jest, že to také při stavích markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Lužických naříditi ráčí, aby z jedné každé té země též osoby k tomu volili, a kdyžbykoli JMCská osobám od stavuov království tohoto, též také i z jiných výš dotčených zemí, voleným o tom psaními oznámiti a je napomenouti ráčil, budou povinny ke dni jmenovanému od JMCské se najíti dáti, a po urazení těch věcí, když stavuom to od JMCské v známost uvedeno bude, podle možnosti své stavové se v tom náležitě zachovati chtějí.

Co se pak židův v království tomto dotyce: v městech Pražských i v jiných svobodných městech a nicméně ve všech městech JMCské a Její Mti císařové, též v panských, rytířských městech i v městských městečkách, vesnicích, kdež by se ti koli vyhledati a najíti mohli, ty aby předně židé starší v městech Pražských na své povinnosti, kterýmiž jsou zavázáni, všecky spravedlivě vyhledali a sečtli, a což by se jich tak koli vyhledalo a našlo, z toho jednoho každého žida, kterémuž by nad dvadceti let bylo aneb že by ženatý byl, ti z hlavy jednu kopu grošuov českých, však na dva terminy, totižto o sv. Bartoloměji 30 grošův českých a o hromicích léta 83. též 30 grošů českých dáti povinni budou, a kterémuž by židu dvadceti let nebylo a do desíti let stáří byl, polovici toho při jednom každém terminu, totiž po 15 groších českých tolikéž aby dali, spravili a s sebe sebrali, a od sebe nejvyšším berníkuom s jistým a pravdivým poznamenáním týchž židuov odvedli. A poněvadž pak se to nachází, že židé v jiných městech, městečkách a vesnicích od starších židuov Pražských tak docela vyhledáni býti, ani t tomu aby takovou svolenou na ně berni zouplna vyplňovali, jich přivésti nemohou: a protož jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, aby předně na statcích JMCské skrze hejtmany, ouředníky, purkrabě, tolikéž kdež by židé pod kterým pánem, rytířským člověkem a pod kýmžkoli jiným, též v městech královských obývající, byli, ti aby spravedlivě se vyhledali a týmž způsobem z nich se táž berně sebrala, tak aby jeden každý žid, kterémuž by dvadceti let bylo, aneb že by ženatý byl, jednu kopu grošů českých, a kterému by dvadceti let nebylo a do desíti let stáří že jest, ten aby 30 grošuov českých na svrchu psané terminy dal. A takovou sbírku té pomoci a berně z týchž židuov, což by se jí tak sešlo, předně hejtmane, ouředníci, purkrabové JMCské, nicméně každý pán a rytířský i jiný člověk, kterýž by židy na gruntech svých měl, při berni své s listy přiznavacími na týž čas a terminy touž berni od židův odsílati má, i tolikéž z každého královského města purkmistr a konšelé v tom se také tak zachovati a touž berni vedle berní svých s listy přiznavacími odsílati mají a povinni jsou. A kterýž by pak žid s tu berni, jakž na jednoho každého svoleno jest, býti a ji dáti nemohl, tehdy aby z těch gruntuov, na kterýchž by ten žid byl, odtud ihned od pána aneb zprávce týchž gruntuov se vypověděl a víc tu trpěn a zase na též grunty přijímán nebyl; pakli by kdo takového žida na grunty své přijal a on té berně svolené spravovati, pravic, že s to býti nemůže, nechtěl, tehdy ten, kdož by takového žida grunty své anebo do měst Pražských a do jiných měst přijal, ten každý aby byl sám za něj tu berni naň svolenou povinen dáti. A poněvadž se ta zpráva dává, jakoby nějaký fortel od týchž židuov při vyhledávání osob a let jich a tak pořádného vybírání této berně se díti měl, a že se tomu až posavad vyrozuměti nemůže, jaký počet těch židuov starých i mladých, který tak podle tohoto svolení berně vycházeti má: poroučí se nejvyšším berníkuom, aby se vší pilností a bedlivostí toho vyhledávali a na to se vyptali, tak aby v tom spravedlivě se od týchž židův dalo, a beze všech fortelův zouplna tomuto svolení od nich zadosti se stalo. A v městech Pražských takovému vyhledání nejvyšším berníkuom nápomocni býti mají JMCské rychtářové Starého i Nového měst Pražských. Ti pak židé, kteří pod stavem panským aneb rytířským jsou, pány těch gruntů, aneb byl-li by který v městech, tehdy ouřadem k tomu přivozování a na nich taková berně dobývána býti má.

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi vuobec, že sem podle svoleni, kteréž se stalo na obecním sněmu na hradě Pražském, kterýž držán byl léta 82. v pondělí po hromnicích, všecky židy, kteříž na gruntech mých jsou, vyhledati a sčísti dal, jichž se nachází v tom počtu, z kterýchž vedle dotčeného sněmovního svolení berně dáti se dostane, to jest N. židuov ve 20 letech a ženatých; a kterýmž dvadceti let není až do desíti jest jich v počtu N., a že více žádných židuov na gruntech mých, z nichž svolenú berni při tomto času svatého Bartoloměje dáti mám, jsem ovšem vyhledati a najíti nemohl, než těch dotčených židuov obojího pohlaví, to jest N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší jistotu toho etc.

A poněvadž na berních a pomocech zemských i také posudního nemalé sumy za mnohými osobami stavuov zuostávají, z kterýchž mnozí netoliko peněz ale ani listuov přiznavacích od sebe jsou neodvedli: a protož jsou se stavové na tom snesli, aby jeden každý z obyvateluov království tohoto, což by koli dluhu berní domovních aneb posudného za kým zuostávalo, to aby mezi tímto časem a svatým Jiřím nejprvé příštím jeden každý berníkuom na hrad Pražský a posudní výběrčím krajským odvedl; pakli by se toho přes tato naše obecní snesení nestalo, tehdy nejvyšší berníci ihned, žádného v tom nešanujíc, podle pokut sněmy k týmž berním nařízených, k jednomu každému se zachovati a při nejprve příštím soudu zemském letničním nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským o tom zprávu svou učiniti mají. A co se pak předešlých restantuov, kteréž JMCské k vydávání náležejí, dotyce: když by koli JMCská berníky týmiž sněmy nařízené psaním napomenouti ráčil, budou povinni podle pokut týmiž sněmy vyměřených na každém týchž zadržalých berní dobývati, tak aby již JMCská ráčil v tom milostivě spokojen býti.

Na tom jsou se také všickni tři stavové snesli: co se těch dávních při na soudu zemském vyslyšených a odložených dotýče, aby, počnouc od soudu tohoto postního nejprv příštího do dvou let pořád zběhlých, při každém času soudu zemského držení, po vzdání téhož soudu, dva dni na hradě Pražském, tu kdež se soud zemský drží, nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, nerozjíždějíce se, scházeli se a vyslyšené a odložené pře vyhledati a před sebe je přinésti rozkázali a vážili a na ně nálezy udělali, a při budoucím nejprv příštím soudu zemském, jakž která pře k kterému dni vedle vyměření zřízení zemského náleží, takové nálezy vyhlašovati mohli, tak aby lidé k spravedlnostem svým bez dalších odkladů přicházeli.

Co se pak všelijakých mezí a hranic království tohoto a zemí k němu připojených porovnání dotýče: stavové tímto sněmem nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským moc dávají, aby ke všem a všelijakým těm hranicím, kde by toho potřeba ukázala a JMCská že by buďto přátelským aneb právním zpuosobem o to jednati ráčil, mohli jisté osoby a komisaře od země voliti, mocné listy pod zemskou pečetí jim vydati a cožkoli dále potřebného bude podle JMCské říditi, tak jakoby seto na sněmu obecném dalo; obzvláštně pak strany hranic Polských a Slezských té ponížené k JMCské jsouce naděje, že to bez prótahuov milostivě na místě a konci postaviti ráčí.

A jakož jsou JMCské páni rady komory české některých artikuluov hor a kovů v království tomto se dotýkajících do sněmu tohoto k uvážení podali, kteréž také od nich přijati jsou, ale poněvadž ti artikulové jsou nemalí a bedlivého uvážení potřebují, a na tento čas pro krátkost času a jiná nemalá zaneprázdnění k svému vyřízení a uvážení přijíti nemohli: na tom jsou se všickni tři stavové snesli a nejvyšším pánuom ouředníkuom a soudcuom zemským království tohoto tímto sněmem moc dali a dávají, tak aby tíž ouředníci a soudcové zemští, což by nejdříve býti mohlo, o to se spolu snesouce a k tomu ze všech tří stavův po čtyřech osobách, kteréž by horám rozuměly a jich povědomý byly, k sobě obešlíc, na hrad Pražský se sjeli a ty artikule horní, tak do sněmu podané, před sebe vzali, a co by tu k vyzdvižení hor v království tomto za nejlepší býti poznali bedlivě uvážili; však tak, oč jsou se stavové na předešlých sněmích strany hor a kovuov v tomto království s JMCskou snesli, aby to na ublížení takovým snesení nebylo, léčby to uznáno bylo, že by k lepšímu a užitečnějšímu JMCské a tohoto království to bylo. A na čem by se tu snesli, to aby při budoucím sněmu, kterýž se po tomto nejprve držeti bude, se JMCské a všem třem stavuom předneslo.

A jakož jest na místě JMCské na všecky tři stavy vzneseno, kterak by JMCská pro zlepšení myslivosti a kratochvílí svých o některé vesnice blíž hradu Pražského ležící, k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležející, směnu na jiné JMti vesnice s Vilémem z Rožmberka a na českém Krumlově, správčím a vladařem domu Rožmberského a nejvyšším purkrabí Pražským, učiniti ráčil, žádajíc, aby stavové k takové směně povolení své dali: na takovou JMCské milostivou žádost všickni tři stavové k takové s JMtí směně povolení své a moc tímto sněmem dávají, tak aby on nejvyšší purkrabí Pražský takovou směnu s JMCskou na jiné vesnice učiniti mohl a moc měl, a JMCská aby za takové vesnice jiné vsi k témuž ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského, kteréž by podle uvážení nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských na plném soudu zemském za to stály a v té hodnosti byly, zase oddati a místo oněch k témuž ouřadu připojiti ráčil; a když by se to tak vykonalo, aby týž nejvyšší purkrabě Pražský takových vesnic JMCské postoupiti mohl a moc měl.

Jakož jest Vilém Vostrovec z Královic, místopísař království českého, na stavy vznesl, poněvadž k ouřadu svému vychování skrovné má a pro fedruňk lidí ke dskám zemským o potřeby své přicházející téměř ustavičně v Praze býti musí, žádajíc, aby se o to snésti a nějaký dvuor k ouřadu místopísařství království Českého pro snadší jeho i budoucích místopísařuov vychování koupiti, aneb dokudžby takový dvuor vyptán a koupen nebyl, nějakou pomoc z peněz zemských, což by slušného bylo ročně vydávati poručiti ráčili: na takovú jeho žádost jsú se všickni tři stavové snesli a tímto sněmem nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským to v moc dávají, když nějaký dvuor místopísař království Českého optá a o tom nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským zprávu učiní, aby to, za jakou by sumu dvuor k témuž ouřadu místopísařskému koupen a z peněz zemských zaplacen býti měl i také zatím jak jemu pomoc nejlepší vychování jeho vydávati by se měla neb mohla, uvážiti i na místě postaviti mohli.

A dále jest také JMCská stavuom milostivě v známost uvésti ráčil, kterak jest směnu s Burianem Nostvicem z Nostic o statek jeho Rudu v forštu a v panství JMCské Křivoklátském ležící učiniti a jemu za to ves Kounov s jejím příslušenstvím, kteráž také k témuž panství náležela, oddati ráčil, milostivě žádajíc, aby stavové k takové směně povolení své dali: i poněvadž se rozumí, že pro dobré forštu a kratochvílí JMCské jest učiněna, stavové k tomu své povolení dávají, aby JMCská proti postoupení téhož statku Rudského, kterýž již k tomu panství Křivoklátskému a statku korunnímu připojený bude, tu ves Kounov témuž Burianovi Nostvicovi zase postoupiti a ve dsky zemské ji jemu vložiti dáti ráčil.

Jakož jest Vilém starší z Malovic, nejvyšší berník a colmistr království Českého, na všecky tři stavy žádost vzložil, aby jemu Jan Vchynský ze Vchynic na Nalžovech a Karlštejně, purkrabě Karlštejnský, sedm člověku s krčmou a s jiným k tomu příslušenstvím ve vsi Butovicích, k zámku Karlštejnu náležících, prodal: i poněvadž o tom zřízení zemské, jak se v tom purkrabové Karlštejnští chovati mají, vyměřuje, když se on Jan ze Vchynic, jakožto purkrabě a držitel Karlštejna, vedle téhož zřízení zemského zachová, stavové také k takovému trhu na žádost výš psaného Viléma staršího z Malovic povolují.

A kdež také stavové markrabství Moravského skrze vyslané své stavuom království tohoto některé potřeby své v jistých artikulích jsou v známost uvedli, o kteréžto při JMCské poddaně jednati té vuole jsou, žádajíce všech tří stavů za přátelský a laskavý v tom fedruňk k JMCské: kdež pak stavové považujíce takovou jich stavuov markrabství Moravského žádost, skrze posly jich na stavy vzloženou, býti slušnou, jim toho, jakožto přednímu oudu tohoto království, bratřím, strejcuom i ujcům, Švagrům i přáteluom svým milým, odepříti nemohouce, na tom jsou se snesli, když by stavové markrabství Moravského potřebu a příležitost toho uznali a do soudu plného zemského psaním svým o tom oznámení učinili, tehdy nejvyšší ouředníci a soudce zemští, majíce sobě k tomu tímto sněmem plnou moc danou, budou moci osoby z stavův obrati a voliti, kteréž by podle vyslaných jich z markrabství Moravského při JMCské o takové jich potřeby, na místě všech stavuov království tohoto, podanou přímluvu poddaně jednati nápomocny byly.

A jakož jsou rytířstvo z hrabství Kladského skrze své vyslané všech tří stavuov za to žádali aby k JMCské stavové se poníženě přimluvili, aby JMCská je rytířstvo k žádným jiným souduom mimo obdarování a starobylé pořádky jich potahovati dopouštěti neráčil: a protož k JMCské stavové poníženě se přimlouvají a prosí, aby JMCská je rytířstvo z hrabství Kladského při jich privilegiích a starobylých pořádcích strany soudův a pořádku práva užívání milostivě zuostaviti ráčil.

A jakož jsou Pražané a jiní poslové z měst království českého na sněm tento vyslaní ztížnost svou na stavy vznesli, kterak by mimo jisté nařízení od slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda o apelacích náležitý počet osob z stavu městského při týchž apelacích dosazen nebyl, a také mimo starobylý zpuosob od každé apelací dvou tolarův na nich se vnově potahovati mělo, v tom žádajíce stavuov k JMCské za přímluvu, aby při tom předešlém nařízení a starodávním zpuosobu zůstaveni byli, tak aby čtyry osoby z stavu městského při týchž apelacích sedaly a s jednou každou apelací jeden toliko tolar k ouřadu nad apelacími odsílán byl: kdež stavové znajíce jich Pražan a jiných posluov z měst takovou žádost slušnou býti, zvláště že by se tu všech obyvateluov království tohoto Českého dotýkati chtělo, za to JMCské poníženě prosí, aby JMCská při tom předešlém nařízení a starobylým zpuosobu v odvozování jednoho tolaru při jedné každé apelací milostivě zuostaviti a o tom, aby v nic nového a nebývalého potahováni nebyli, radám nad apelacími poručení učiniti ráčil.

Též kdež jest Anna Voděradská z Dobřenic, pozuostalá vdova po někdy Jiříkovi Voděradském z Hrušova, na všecky tři stavy království Českého poníženou žádost skrze suplikací vzložila, prosíce stavů, aby se za ni a dítky její osiřalé k JMCské přimluvili, dávajíce zprávu, kdež jest JMCská sobě statek Malešovský, tak jakž jest od někdy Jiříka Voděradského, manžela jejího, od bratří Salavů koupen, milostivě ve pokutě pozůstaviti ráčil, však mlejn Kabštejn, kterýž od bratří Salavů vedle téhož statku Malešovského koupen nebyl, ani v majestátu od JMCské dítkám jejím daném, aby jej JMCská sobě pozůstaviti ráčil, žádné zmínky se nečiní, a toho že se předce k témuž statku Malešovskému užívá a jí až posavad postoupen že není, též ves Vítice že jest od Jana Libenického sama za své vlastní peníze koupila a hned po trhu vykonaném dva tisíce kop míšeňských na hotově jemu vyčtla a jeden tisíc kop k doplacení za touž ves jemu že by dlužná pozůstala, a ten že by jí tolikéž z statku sirotčího k zaplacení ukázán byl, ješto JMCské na též vísce k pohodlí Hor Kuten nic nejmíně nezáleží, neb při ní žádných lesuov ani ničehož toho, což by ku pohodlí Hor Kuten bylo, není, kterážto víska leží téměř v gruntech Dobřenských a od správcův statku Malešovského napotom, když by dítky její toho, což jim tak z milosti navráceno jest, v držení vešli, JMCské skrze to v ošklivení přivozováni by býti mohli; též také v témž majestátu JMCské těch slov že doloženo jest: "však co se vsí zápisných od panství Kolínského, Solopisk a Malenovic dotýče, ty v týchž sumách, kteréž na nich otec jich pořádně zapsané měl, dotud, dokudžby k výplatě nepřišly, držeti budou moci, než když by k výplatě přišly, přijmouce sumu svou budou nám jich povinni postúpiti beze všech soudův a odporností. Ješto ve vsi Solopiskách a Malenovicích toliko někteří lidé poddaní k panství Kolínskému předešle náleželi, ostatek pak v též před jmenované vsi manžel její své vlastní dědičné jest měl, nebo to také od slavné paměti císaře Ferdinanda s povolením všech tří stavův toho království na sněmě léta 58 dědičně jemu doprodáno i od něho nebožtíka také zaplaceno jest a na to kvitancí před rukama že jsou, aby JMCská týž mlýn Eabštejn, kterýž tak od bratří Salavů s statkem Malešovským jest koupen nebyl a JMCská jeho sobě pozůstaviti jest neráčil, též jmenovanou ves Vítice, kterouž jest ona Anna Voděradská z Dobřenic sama sobě koupila a i na díle zaplatila a ještě doplatiti má, z milosti své císařské jí postoupiti poručiti ráčil; a tolikéž tu výminku v majestátu JMCské snad z přehlídnutí dostavenou strany vsi Solopisk a Malenovic, kteréž k panství Kolínskému náležejí a zápisné zouplna položeny jsou, milostivě napraviti poručiti ráčil. A když by tak týž majestát napraven byl, aby ve dsky zemské vedle výminky v něm dostavené s povolením stavův vložen býti mohl, tak jakž táž žádost její Anny Voděradské z Dobřenic na stavy vznešená to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá.

I majíce stavové nad takovou její a dítek jejích žalostivou a zarmoucenou sirobou křesťanskou lítost, přivedše sobě ku paměti předešlé mnohé její nebohé siré vdovy slzavé na stavy vzložené žádosti: takové slušné a ponížené prosby její oslyšeti nemohouc, k JMCské se za touž Annu Voděradskou z Dobřenic a sirotky její poddaně přimlouvají, aby JMCská té takové žádosti její milostivě povoliti a o tom, aby jí týž mlýn Rabštejn a jmenovánu ves Vítice, kterouž jest sama koupila a na díle zaplatila a ještě doplatiti má, jí to obé dopostoupiti, a tolikéž tu výminku v majestátu o všech zápisných Solopisk a Malenovic, což tu tak prvé dědičného jest, ve dskách zemských povolení JMti slavné paměti císaře Ferdinanda a stavuov i tolikéž kvitanci spečetěná se nachází, napraviti poručiti ráčil, jsouce té poddané naděje, že JMCská takové jich stavů přímluvy jí užiti dáti ráčí.

A stavové též, aby týž majestát JMCské podle výminky v něm dostavené ve dsky zemské vložen a vepsán býti mohl, k tomu své povolení dávají.

Jakož jest na všecky tři stavy Jan Malovec z Malovic a na Trhovém Štěpánově vznesl, kterak jest jménem a na místě JMCské prokurátor jej z vejplaty téhož statečku Štěpanova na soud komorní obeslal, aby JMCská jemu týž stateček [k] dědictví doprodati milostivě poručiti ráčil: i poněvadž se toho jiným dostávalo a takoví statkové zápisní a komorní jsou od JMsti doprodáváni byli, stavové se k JMCské poddaně za něj Jana Malovce přimlúvají, aby JMCská na poníženou žádost jeho k tomu milostivě povoliti a jeho Jana Malovce při tom statečku zanechati a jemu jej doprodati k dědictví poručiti ráčil.

A kdež jsou vyslaní města Mostu a města Klatov všem třem stavům žalostivou svou záhubu, kteráž se jim ohněm stala, předložili a stavův za pomoc žádali: i poněvadž táž města týmž ohněm téměř všecka pohořela a k zkáze přišla, tak že téměř znova z gruntu stavěti se musejí, z té příčiny stavové, majíce s nimi z mnohých příčin utrpení, k tomu povolují, aby oni Mostští a Klatovští berně podomovní, aneb což by se na ně za touž berni dáti dostalo, též i posudného svoleného, sněmem tímto nařízených, na tento rok prázdni byli.

Avšak toto všech tří stavuov království českého dobrovolné svolení, kteréž se k milostivé žádosti JMCské, jakožto krále českého, a z žádné povinnosti stalo, není a býti nemá k žádné ujmě, škodě a k nějakému protržení privilejím, právuom, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkuom tohoto království nyní i na časy budoucí a věčné; a JMCská, jakožto král český, také stavuom na to jako i na předešlá svolení revers dostatečný vydati míti ráčí.