Opis souč. v MS. archivu města Prahy č. 1080.

JMt Římský císař a Uherský, Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, od stavuov království tohoto Českého, poddaných svých věrných milých, že jsou se k tomuto od JMCské položenému a rozepsanému sněmu obecnímu poslušně najíti dali, s obzvláštní vděčností milostivě přijímati ráčí.

A ačkoliv by JMCská dotčených stavuov rozepsáním a položením jim tohoto sněmu obecního milostivě rád ušetřiti a ušanovati byl ráčil: však JMCská toho z obzvláštních vysoce duoležitých pilných příčin a potřeb, kterýmiž JMCská k prospěchu a dobrému všeho křesťanstva zaměstknáván a obtížen býti ráčí, nijakž jest pominuti moci neráčil, a JMCské nic žádostivějšího a příjemnějšího nebylo, než aby JMt po jminulém odjezdu z království tohoto hned brzy zase sem do tohoto království mezi stavy, poddané své věrné milé, šťastně přijeti a jminulých sněmuov obecních, kteréž skrze komisaře od JMti nařízené držány byly, osobně přítomen býti, potřeby své vlastní fedrovati, též také ztížnosti stavuov království tohoto, poddaných svých věrných milých, na místě a konci postaviti; ale stavuom vědomé jest, že JMCské netoliko sněm říšský, kterýž jest JMCská s kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše v Aušpurce pro dobrý všeho křesťanstva, též také jich stavuov království Českého, loňského roku držeti ráčil, nicméně také rákos v království Uherském a sněmové v arciknížetství Rakouském, zvláště pak nebezpečenství a rána boží morová, kterouž jest pán Buoh království toto navštíviti ráčil, v tom na překážce byly. Pročež JMCská milostivě pochybovati neráčí, než že stavové království tohoto JMCskú z strany nepříjezdu svého z vejš dotčených příčin poddaně omluvná jmíti a s JMtí dobře spokojeni budou, šetříc to, že JMCská toho milostivého oumyslu býti ráčí podle milostivého zakazování svého stavuom na jminulém sněmu obecním učiněného a z obzvláštní milostivé lásky a náchylnosti, kterúž JMCská k království tomuto a stavuom, poddaným svejm věrným milým, nésti a jmíti ráčí, s pomocí boží zase při nich pobýti a v ztížnostech a potřebách jich se milostivě ukazovati, že sobě co ztěžovati žádné slušné příčiny jmíti nebudou; jakž pak stavové to v skutku seznali, že JMCská také předešlého času v tomto království osobou svou císařskou jest trvati a stavy ve všelijakých ztížnostech a potřebách jejich, pokudž jednom možné bylo, milostivě opatrovati a ochraňovati ráčil, nad čímž stavové bezpochyby dobře spokojeni byli. A tak stavové znáti a tomu porozuměti mohou, že JMCská o dobré a užitečné království tohoto a stavuov, poddaných svých věrných milých, obzvláštní milostivu starost a péči jmíti, a jich vzdělání a všelijaký dobrý prospěch obmýšleti a vyhledávati a k jich dobrému každého času, pokudž toliko možné jest, milostivě nakloněn bejti ráčí.

Dále JMCská milostivě pochybovati neráčí, že stavuov tejno není, že pomoci jich na jminulém sněmu obecním, na milostivu žádost JMCské z oupřímné náchylnosti, svolené již jsou vyšly: i poněvadž až posavad vždy trvající duoležité potřeby a nedostatkové na hranicích v království Uherském, též také při dvoře JMCské se neumenšují, nébrž jakž stavuom, věrným poddaným, dobře povědomé jest, den ode dne přibývají a se shromažďuji, protož JMCská, ačkoliv by stavuov věrných poddaných v tom milostivě rád byl ušetřiti a ušanovati ráčil, pominuti moci neráčil při stavích dalších pomocí milostivě hledati.

A JMCské se vidí bezpotřebné býti, což se předně opatření hranic v království Uherském dotejče, jakej znamenitej náklad na zdržení týchž hranic, též také na turecké dary a jiné potřeby ročně jde, a jak mnoho pomoci od svaté říše a jiných království a zemí JMCské k tomu svolené vynášejí, že JMCská k těm pomocem do několika sta tisíc zlatých ročně z svého vlastního přikládati musí, též také jakého velikého nebezpečenství, kdyby místa hraničná náležitě opatřena nebyla, od nepřítele dědičného Turka se obávati jest, šířeji opakovati, poněvadž to všecko před tím zvláště v přednesení sněmovním léta etc. LXXIX stavuom, věrným poddaným, obšírně s dostatkem předloženo a v známost uvedeno bylo. A stavuom také bezpochyby od týchž osob z prostředku jich, kteréž jsou po několikráte táž hraničná místa projely, spatřily i mapy vymalování týchž hranic domuov s sebou přinesly, o tom dostatečné zprávy a relací učiněny jsou, že dědičný nepřítel těmto zemím blížeji, nežli by se kdo nadál, přisedí a snadně k nim se dobrati muože; nebo ačkoliv království toto České o něco dáleji nežli jiné země od nepřítele leží, však vždycky jest lépeji a bezpečněji, když v třetí ulici hoří nežli na svých křovích hasiti.

I ačkoliv by JMCská podle těchto nynějších velikých nedostatků slušné a potřebné příčiny jmíti ráčil od stavuov království Českého nad předešlé a až posavad svolené a vyplněné znamenité pomoci na hranice, kderéž o mnoho nevystačují, nébrž JMCská přes ty všecky pomoci od svaté říše a jiných zemí svých svolené do několikráte sto tisíc zlatých, jakž vejš oznámeno, přikládati musí, větší pomoci milostivě žádati: však poněvadž by JMCská stavuov, věrných poddaných svejch milých, nerad vejšeji, nežli až posavad bylo, obtěžovati, nébrž, pokudž toliko možné jest, v tom milostivě ušanovati ráčil, při předešlé pomoci zuostaviti a stavuov milostivě žádati ráčí, aby JMCské berni domovní, předešlým zpuosobem z poddané lásky svolenou, též nyní svolili a vyplnili. A JMCská k stavům té milostivé nepochybné duověrnosti bejti ráčí, poněvadž taková JMCské milostivá žádost podle příležitosti zpuosobu válečného mírná, slušná a snesitedlná jest, že stavové, věrní poddaní, v tom žádného rozmýšlení jmíti nebudou, nébrž, pro ubytí jich samých zaneprázdnění, outrat a obmeškání, do několika let pořád zběhlých takovú berni domovní z upřímné lásky svolí a v tom jiným zemím, k království tomuto příslušejícím, na sobě dobrý přiklad ukáží; však aby stavové to tak mezi sebou nařídili a opatřili, aby první termín na svatého Jiří nejprve příštího spraven a vyplněn byl. A proti tomu JMCská se milostivě zakazovati ráčí netoliko válečné věci s pomocí pána Boha všemohúcího v takovém dobrým řádu a spravování držeti a zachovati, že stavové takových svolených pomocí litovati nemají, nébrž že s manželkami, dětmi a statky svými bezpečni zuostávati a ochráněni býti mají.

A jakož také až posavad s nemalou škodou JMCské a dotčených hranic Uherských to v skutku shledáno bylo, jaký jest předně z strany nepořádného placení v tom, že jedna každá země sobě obzvláštní díl hranic jim nejblíže příležící k placení osobovala, veliký neřád pošel a že také netoliko znamenitý náklad na vejpravu s penězi též na vejběrčí, mustr- a colmistry a jiné osoby, kteříž od stavuov k tomu potřebováni bejvají, jde, nébrž svolené pomoci nikda zouplna tak, jakž od stavuov z upřímný lásky svolovány bejvají, nevycházejí a na hranice se nedodávají, ani záplata lidu válečnému podle vyměření sněmovních, pokudž vystačují, se neděje, ale takové pomoci za vejběrčími anebo stavy v velikých sumách, jakž se to při počtích nachází, zuostávají; z čehož i ta ztížnosť JMCské, že takový nedostatek na díle penězi pod ztížnými ouroky k tomu objednanými dokládati a na díle lidu válečnému na služby jich pozuostávati musí, pochází, stavuom pak tím nic spomoženo není, nébrž z toho veliká škoda, zmatek a nebezpečenství pochází: protož JMCská stavuov milostivě žádati ráčí, aby se stavové o to snesli a spravování budoucí pomoci svolené, pro opatření týchž hranic a uvarování takových outrat a škodlivých věcí, bez vejminky JMti v moc dali a JMti, jakž i předešle, se v tom nicméně jako stavové svaté říše a jiné království a země JMti docela poddaně duověřili. Proti tomu JMCská se milostivě zakazovati a uvolovati ráčí, že takové pomoci, tak jakž jest to předešle před letem sedmdesátým devátým vždycky stávalo, toliko na hranice a místa pomezní z této strany Dunaje království českému a zemím k němu příslušejícím nejblíže příležejícím k ochraně a dobrému podle uznalé potřeby týchž hranic upřímně vynaloženy a nikam jinam obráceny bejti nemají; nebo JMCská té milostivé vuole býti ráčí JMt arciknížete Maximiliana, bratra svého nejmilejšího, na hranice v hořejších Uhřích do země Spišské vypraviti, aby tu, neohlédaje se na žádné nebezpečenství, kteréž by JMt tu potkati mohlo, bytem svejm býti a při zpuosobu válečným trvati ráčil, tak aby stavové tohoto království i jiné země k tomu příslušející v skutku seznati mohli, že JMCská obzvláštní milostivu péči o ně jmíti ráčí, a za tou příčinou tím ochotněji pomocmi svými přispěti a JMCské se v tom tím bezpečněji duověřiti mohli.

Však aby JMCská tím méněji v to domnění ujat a vykládán býti ráčil, jakoby od JMCské takové spravování poněkud za tou příčinou hledáno bylo, aby svolené pomoci sobě osobovati a takové peníze obrátiti jinam moci ráčil: JMCská k tomu milostivě se podávati ráčí, že, pokudž stavové toho žádostivi budou, pořádnými výtahy ukázati a jim předložiti se moci bude, že JMCská prese všecky pomoci od svaté říše a jiných království a zemí JMti svolené o sedmkráte sto tisíc zlatých vejšeji na Uherské hranice ročně přikládati musí, pročež JMCská slušně v takovým domnění býti nemuože. Také proti JMti není, aby stavové colmistra svého, jakž jest to předešle také bývalo, k placení lidu válečnýmu vypraviti a k tomu pro lepší toho jistotu dohlídati neměli.

Také stavuom v dobré paměti zuostává, kderak jsou stavové od léta etc. sedmdesátého devátého JMCské na vychování dvoru JMti z jednoho každého sudu piva pět grošuov bílých posudního poddaně svolili, z nichž JMCské toliko tři groše bílý na vychování dvoru JMti a ostatní dva groše stavuom na splacení ourokuov obyvatelům království tohoto přicházely: však poněvadž taková pomoc, tak jakž jest od stavuov z upřímné lásky míněna a svolována bejvala, daleko nevystačuje, nébrž JMCská to, co se nedostává, jinými penězi pod ztížnými ouroky objednanými dokládati musel, a kdyby to tak dále státi a trvati mělo, tehdy stavové, věrní poddaní, při sobě sami zdravě povážiti mohou, že by tudy dluhové JMCské z přinucené potřeby rok k roku růsti a přibývati a kdyby pak i jednou již splacováni byli, že by tou měrou zase znovu sděláváni býti museli. A poněvadž pak JMti krále Českého vyvejšenost a duostojenství jich stavuov vlastní pochvala a poctivost jest, protož JMCská k nim té milostivé duověrnosti bejti ráčí, že túž věc při sobě tak, jakž toho veliká a duoležitá potřeba káže, bedlivě rozvažovati a o to se s pilností ujímati budou.

Však aby stavové v tom také nemírně obtěžováni nebyli, JMCská jich milostivě žádati ráčí, aby k těm předešlým pět grošuom posudního ještě jeden groš bílý z poddaný lásky a upřímnosti, k spravování a vyplňování počnúc od tohoto času, když jest dávání předešlého posudního vyšlo a přestávalo, svolili na ten zpuosob, aby JMCské tři groše, jako i předešle, na vychování dvoru JMti dávány a ostatní tři groše na splacování jistin a ourokuov obráceny byly; a to tak mezi sebou nařídili a o to se snesli, aby nyní oznámené posudní do několik let pořád zběhlých trvalo, dáváno a spravováno bylo.

Nicméně také JMCská stavuov z strany vybírání posudního, jako i berně domovní, milostivě žádati ráčí (neb až posavad v tom veliký neřád se nachází), aby JMCské spravování posudního, nicméně jako svolenu berni domovní, jakž nahoře dotknuto jest, tolikéž zase v moc dali a postúpili; jakž pak JMCská k stavuom té milostivé duověrnosti bejti ráčí, poněvadž až posavad stavové těch dvou grošuov posudního toliko pro splacování ourokuov z jistin v zemi se ujali, a JMCská na tom bejti ráčí o tom jisté nařízení učiniti, načež se oni stavové konečně ubezpečiti mohou, že polovice téhož posudního nikam jinam než toliko na spravování ourokuov a splacování jistin obracováno a vydáváno býti má: protož JMCská o stavích milostivě pochybovati neráčí, že tomu odporni nebudou, zvláště poněvadž JMCská to, což na spravení ourokuov se nedostává, svejmi vlastními penězi dokládati a vyplňovati ráčí.

Podle toho JMCská z veliké a přinucené potřeby stavům dále milostivě v známost uvozovati ráčí, že to veliké a nesnesitedlné břemeno z strany ztížných dluhuov, o nichž jest JMCská stavuom let jminulých sedmdesátého devátého a osmdesátého obšírné oznámeni učiniti a při nich pomoci na splacení týchž dluhuov hledati ráčil, již od toho času až posavad den ode dne, čím dále tím více, rostou a přibejvají, tak že již těch dluhuov znamenitá veliká suma jest, že se obávati, poněvadž týchž dluhuov rok od roka přibejvá, nebude-li tomu nějak časně spomoženo, že potomně pro nemožnost JMCské takové břemeno na sobě dále zdržovati, též zemím a věrným poddaným JMti, jsouce takovými daněmi obtíženi, pomocná svejmi k tomu stačiti nijakž možné by nebylo; z té příčiny JMCská pominuti moci neráčil nyní oznámený artikul stavuom, věrným poddaným svým milým, k paměti přivésti a předložiti. A poněvadž stavové sami při sobě zdravě rozvážiti mohou, že JMCská takových dluhuov příčinou bejti neráčí a takové dluhy skrze JMt vzdělány nejsou, nébrž ti dluhové a těžké břemeno na větším díle ještě od císaře Ferdinanda, slavné paměti, na JMCské pana otce nejmilostivějšího, též slavné a svaté paměti, císaře Maximiliana přišli a zdědili, kterémuž jest pro tehdáž nastalé a dosti dlouho trvající války a zdržování hranic Uherských, načež jest JMCská prese všecky od stavuov svaté říše a jiných zemí JMti svolované pomoci, jakž výš oznámeno, do několika sta tisíc více přikládati a téměř to všecko pod ztížnými ouroky vypuojčovati a objednávati musel, přibylo, neřkouc jakej jest znamenitý náklad na držení říšských a jiných sněmuov, též na vejpravu císařských dětí, nicméně také z strany království Polského, kderéhož jest se JMCská, královstvím a zemím svejm k dobrému, z bedlivého uvážení ujíti ráčil, a na jiná k tomu podobná znamenitá vydání, na čemž všemu křesťanstvu vysoce mnoho záleželo, vzešel, což jest všecko posloupně na JMCskú připadlo; ježto JMCská všecky duochody své rozzastavované, na nejvýš zavedené jest najíti ráčil a z těch k dotčeným vysoce duoležitým vydáním, zvláště pak na vejpravu starých dvořanuov a služebníkuov císařských, velmi špatnú a téměř žádnou pomoc jest jmíti neráčil.

I poněvadž pak ty věci na tom postaveny jsou, že JMCská vždy v takových těžkostech svejch žádné jiné outočiště kromě k královstvím, zemím a věrným poddaným svým jmíti moci neráčí, a přirozená láska a náklonnost mezi vrchností a poddanými to sebou přináší, když poddaní jakožto oudové vrchnosti své, jakožto hlavy, a proti tomu vrchnost poddaných svých ztížnosti a potřeby za své vlastní bejti pokládají a nedělujíc se věrně spolu drží, že poddaní od vrchností svých všelijakú otcovskú náchylnost a ve všech časných věcech a potřebách pomoc, radu, ochranu a náležitého opatření dosahují, a proti tomu také poddaní jich toho vděčni jsouce za takové dobrodiní pomocmi svejmi podle uznalé potřeby se volně prokazují a najíti dadí: protož JMCská k stavuom, věrným poddaným svým milým, té milostivé a nepochybné naděje býti ráčí, že stavové to všecko a čímž jsou podle božských a přirozených práv JMCské, jakožto králi a pánu svému, v takových potřebách a duoležitostech povinni, k srdcím svým připustí a JMCské v té příčině slušnou pomoc učiniti se zdalovati nebudou, a proti tomu JMCská se milostivě zakazovati ráčí, že to s pomocí pána Boha všemohúcího na potomní časy tak naříditi a opatřiti ráčí, aby takových dluhuov více se nečinilo a stavové, věrní poddaní, tím dále ztěžováni nebyli.