Však aby vždy taková sbírka, což by býti mohlo najsnesitedlněji, bez obzvláštní ztížnosti stavuov nařízena a dávána býti mohla: protož JMCská stavuov milostivě žádati ráčí, aby se spolu o to snesli, kteréž by koliv osoby z stavuov peněz na ourocích měly, aby na zplacení předepsaných ztížných dluhuov z jednoho každého tisíce tolaruov šest tolaruov daly a spravily; nebo JMCská té milostivé naděje býti ráčí, poněvadž jeden každý, kdož tisíc tolaruov na ouroce má, ročně z nich šedesáte tolaruov ouroku bere, že těch šest tolaruov pro obecné dobré sobě vážiti a jich k takovým potřebám [....], znajíc že takové pomoci předně na zaplacení a spokojení jich samých a vyvažování z rukojemství těch osob, kteréž za JMCskú slíbily, obráceny býti mají.

A podle toho také duoležitá pilná potřeba jest, aby při vybírání dotčených pomocí zemských svolených dobrý řád a rozšafnost držána byla, rozvažujíc to, že toliko od léta etc. sedmdesátého až do vyjití léta etc. sedmdesátého osmého, pokudž poctové přijati jsou, znamenití restanti od drahně časuov na díle za vejběrčími a na díle za osobami stavuov pozuostávají, nercili jací ještě předešlí od léta etc. padesátého druhého staří reštantové se nacházejí, jichž se tolikéž na znamenitou sumu velikou zbiehá. Nebo ačkoliv téměř na všech sněmích obecních to zavřeno a nařízeno jest a stavové vuobec [....], za nimiž také reštanty berní a posudního zuostávají, jak by berníci v určitém čase takové reštanty zvyupomínati měli, anebo nestalo-li by se toho, že k nim exekucí sněmy vyměřenou přikročeno býti má; však poněvadž toho až posavad přes to prese všecko dosti málo spraveno a vyplněno jest a to tolikéž na dotčené exekuci záleží a zuostává, protož JMCská to za obzvláštní pilnú potřebu uznávati ráčí stavuom při tomto nynějším sněmu o tom milostivé připomenutí učiniti.

A poněvadž v tom nemalý nedostatek býti se poznává a z toho takoví neřádové, spletky a reštanty pocházejí, že berníci podle povinností svejch při vybírání berní osobně nebývají: protož JMCská stavuov tolikéž milostivě žádati ráčí, aby nyní psaného artikule tolikéž povážili a na to pomyslili, jakým by zpuosobem to náležitě opatřeno býti mohlo, a zvláště pak aby to také bedlivě rozvážili, mělo-li by těm berníkuom, za nimiž takové reštanty zuostávají, poručeno býti, těch v jistém čase zvyupomínati, anebo aby jich sami dávali a vyplněli [sic], poněvadž z toho záplatu svú berou, a JMCská o to k nim slušně hleděti moci ráčí.

Také JMCské pro zachování budoucího dobrého řádu za slušné se býti vidí, aby poctové berní a posudního od berníkuov časně přijímáni a na místě postaveni byli, a poněvadž takoví poctové ode čtyř let, jako léta etc. sedmdesátého devátého, osmdesátého, osmdesátého prvního, osmdesátého druhého, pozuostávají a přijati nejsou, protož JMCská pominuti moci neráčil stavuom, věrným poddaným, aby s JMCskú o jisté komisaře, kteříž by podle osob, kterýchž JMCská k tomu naříditi chtíti ráčí, dotčené počty berní a posudního od předepsaných čtyř let, též také tohoto nynějšího roku osmdesátého třetího, a podle toho také počty od colmistra jich stavuov pořádně přijímali a k vykonávání toho o jistý den, tím neprodlévajíc, se snesli, o to milostivé připomenutí učiniti.

A jakož také při přijímání hlavních počtuov až do léta sedmdesátého osmého od berníkuov mnohé reštanty při osobách stavuov, kteříž na díle listuov svejch přiznavacích složili a na díle nesložili, vystaveny a takové reštanty od toho času bezpochyby na mnoze již spraveny jsou: protož JMCská toho potřebu uznávati ráčí, aby z těch reštantuov poctové od berníkuov též pořádní učiněni byli. Jakž pak JMCská o tom milostivě pochybovati neráčí, že stavové na to pomyslí, aby se vyřizováním těch pozuostávajících počtových menglú [sic!] a nedostatkuov dále neprotáhlo, nicméně také co z strany oučtu s osobami z stavuov na odporu jest, na čemž osoby od stavuov podle komisařův od JMCské k tomu zřízených jsou seděly a relací o tom učinily, což toliko při rozeznání nejvyšších ouředníkuov zemských zuostává, aby to, což nejspíš možné, předsevzato a k místu a k konci přivedeno býti mohlo.

A kdež také až posavad všelijaké věci berní se dotejkající, kdyžkoliv s berníky jaký odpor z strany mengluov a nedostatkuov byl, na soud zemský podávány bejvaly, což jest dlouhých a škodlivých odtahuov přinášelo za příčinou tou, že nejvyšší ouředníci a soudcové zemští pro jiná zaneprázdnění soudní ne vždycky jsou k tomu postačiti mohli: protož JMCská toho obzvláštní velikú potřebu uznávati ráčí stavuom to k paměti přivésti, jich milostivě žádajíc, aby k tomu tu cestu obrali, kdyžbykoliv v takových věcích a příčinách nejvyšším ouředníkuom a soudcím zemským relací učiněna byla, aby to ihned při témž soudu zemským předsevzali a vyřídili a pakli by to pro jiná zaneprázdnění býti nemohlo, tehdy aby stavové některé jisté osoby z prostředku svého na tomto nynějším sněmu obecním k tomu nařídili, a jim plnu moc dali to všecko bez prodlévání na místě a konci postaviti.

Dále, jakož na některých předešlých sněmích obecních všickni tři stavové na tom se snesli, že hejtmane krajští ve všech krajích lidi poddané stavuov, což jich koliv v jednom každém kraji rozdílně jest a kolik poddaných osedlých jeden každý jmá, nicméně také v městech k obci náležitých vyhledati a v poznamenání uvésti měli, což jest se, jakž se správa činí, toliko v některých krajích vykonalo; i poněvadž to netoliko JMCské, ale vší zemi a jim stavům samým v případitých potřebách k dobrému býti muože, a skrze to by mezi stavy pro zachování slušné rovnosti z strany spravení berní a přijímání počtuov berničních, jestli ty všecky osoby berni dávají a spravují, to všecko v poznamenáních se najíti a reštanty tím lípě a gruntovněji vyhledávány býti mohly: protož JMCská stavuom to milostivě připomínati ráčí, aby takové vyhledávání a poznamenání lidí poddaných, též také židuov, kteříž zde v městech Pražských i jinde v tomto království osedlí jsou, k vyřízení a vykonání svému přivésti dali, v čemž stavové, jakž JMCská se milostivě nadíti ráčí, slušně žádného rozmýšlení jmíti nebudou, znajíc, že se to toliko pro zachování lepšího řádu a slušné rovnosti, též uvarování budoucích reštantuov a jiných nesnází činí, a na tom stavuom nic nesejde a ujato nebude.

A jakož se také až posavad našlo, že na vejběrčí posudního v krajích a na outratu jejich nemalý náklad jde, a v každém kraji dotčené posudní od jistých osob k tomu nařízených a v městech krajských od měšťanuov skrze dvě osoby, obyvatelé téhož města, vybíráno bejvá, z nichž někteří dosti daleko od Prahy usedlí jsou a skrze to ještě větší outrata na to jde, což by jiným náležitým prostředkem a s menším nákladem opatřeno býti mohlo: protož JMCská toho obzvláštní duoležitú potřebu uznávati ráčí stavuom takový nedostatek v známost uvésti, a JMCská stavuov milostivě žádati ráčí, aby stavové na to pomyslili, kudy by, což nejvíce možné, takový náklad uskrovněn býti mohl, a což se při nich v té věci snášeti bude, JMCské k další resoluci JMti o tom poddaně oznámili.

Kdež jsou také stavové JíMti Římské císařové, paní mateři JMCské, na předešlých sněmích obecních po čtyrykráte rozdílně jednoho groše posudního, nejprve léta etc. šedesátého devátého do dvou let pořád zběhlých, počítajíc od sv. Medarda léta etc. sedmdesátého až zase do sv. Medarda léta etc. sedmdesátého druhého, dále zase na jeden rok až do sv. Medarda léta etc. sedmdesátého třetího, potomně od nyní oznámeného času až do sv. Bartoloměje za deset neděl, a naposledy léta etc. sedmdesátého šestého za tři kvartále od sv. Jakuba téhož sedmdesátého šestého léta až do sv. Jiří léta etc. sedmdesátého sedmého z poddané lásky svolili, kterýž skrze vejběrčí krajské a v městech královských vybrán a nejvyšším berníkuom vyčten a odveden jest, z čehož až posavad žádný počet, kde a komu taková sbierka odvedena, učiněn není: protož se JMCské za potřebné býti vidí, aby takový počet tolikéž učiněn a přijímán byl, o čemž komisařuom od stavuov k přijímání počtuov berničních a posudního, spolu s osobami od JMCské k tomu zřízenými, aby to pojednou vyřídili a na místě postavili, poručení se státi moci bude; jakž pak JMCská k stavuom té milostivé duověrnosti bejti ráčí, že to sami náležitě fedrovati nepominou.

Dále stavuom vědomo jest, že jsou stavové kraje Chebského a Loketského až posavad privilegiemi svými se zastírali a s stavy království Českého z strany svolených pomocí srovnati se nechtěli, nébrž vždycky s nimi obzvláštně skrze komisaře jednáno a suma určitá šmahem za taková berni a posudní vzata bejti musela, což proti svolením stavuov téměř málo jest vyneslo a jim stavuom, kteříž mnohem větší privilegia a svobody, nežli dotčení krajové mají, to nemálo ztížné bejti musí; i poněvadž JMCská na předešlém sněmu obecním s stavy se snésti ráčil, že z strany těch pozuostávajících berní a pomocí komisaři od země do kraje Chebského a Loketského nařízeni bejti měli což jest se až posavad nevykonalo: protož JMCská stavuom, věrným poddaným, o to další připomenutí činiti a o nich milostivě pochybovati neráčí, že stavové na to pomyslí, aby netoliko dotčení komisaři, pokudž nejspíše možné, tam vypraveni, a poněvadž se stavové kraje Loketského, jakž dotčeno, tolikéž toho zbraňují, neohlédajíce se na to že vždycky do zavření sněmovních zapisováni a postaveni byli, však tomu zadosti nečiní, ty věci před sebe vzaty, tíž Loketští k nynějšímu sněmu obecnímu sem obesláni byli, aby tomu již aspoň jednou spravedlivý konec učiněn býti mohl.

A jakož také stavuom, věrným poddaným, v paměti zuostává, což jest předešle více nežli jednou z strany nařízení stálé a trvanlivé veřejné hotovosti a což k tomu dále náleží, totiž co se hotovosti v zemi, mustruňkuov a tažení do pole mezi stavy království Českého a zeměmi k němu příslušejícími dotýče, na sněmích obecních jednáno bylo, i poněvadž na tom, aby taková veřejná hotovost nařízena byla, království tomuto a zemím k němu příslušejícím vysoce mnoho záležeti chce: protož JMCská o tom milostivě pochybovati neráčí, že stavové na tomto nynějším sněmu obecním nyní psaný vysoce potřebný artikul tolikéž před sebe vezmou, podle vší potřeby uváží a o některé válečným věcem povědomé osoby, též také o jistý den a místo, kdež by se ony s jinými z dotčených zemí ku království Českému příslušejících nařízenými osobami sjeti a shledati a o takovú veřejnú hotovost spolu urovnati mohly, se snesou a JMCské to k další milostivé resoluci JMti v známost uvedou. A JMCská v tom se tak milostivě ukázati ráčí, že stavové nad tím poddaně spokojeni budou.

Také JMCská milostivě a otcovsky před stavy, poddanými věrnými milými, tajná činiti neráčí, že z obzvláštní náchylnosti, kterúž k tomuto slavnému království a národu Českému nésti a jmiti ráčí, jakž jest se i v tom s prvopočátku kralování svého ráčil pronésti a milostivě ohlašovati, toho milostivého oumyslu bejti, aby, pokudž nejvejš možné, zde v tomto království na hradě Pražském z jistých duoležitých příčin a potřeb, jakž tohoto království a zemí k němu příslušejících, tak svaté říše a jiných království a zemí svých, též věrných poddaných milých, bytem a dvorem svejm na větším díle bývati a trvati, a tak, nelitujíc své osoby císařské, všecky obyvatele tohoto království, věrné své milé poddané, milostivě v spravedlivostech jejich opatrovati, ochraňovati a péči o nich otcovskú jmíti ráčil: ale stavuom, věrným poddaným, netoliko v dobré vědomosti jest, nébrž ode všech vuobec na voko se spatřuje, že JMCská zde na hradě Pražském, kdež stolice a residencí JMti jakožto krále Českého jest, pro nedostatek a chatrnost pokojův téměř žádné zvolnosti a náležitého pohodlí, jakž na JMti osobu a duostojenství císaře Římského a krále Českého slušně náleží, a jakž toho ta potřeba a držení dvoru pro poctivost a reputaci JMCské ukazuje, jmíti neráčí, což JMt až posavad mlčením pomíjeti ráčil; a nemohouc JMCská toho dále tak zanechávati, poněvadž týž hrad Pražský, stolice JMCské nejpřednější, v tak veselém a příležitém, spanilém místě a v čerstvém, zdravém povětří své položení má, za slušné a velmi potřebné JMCská poznávati ráčí, aby netoliko pro takové JMti náležité pohodlí a zvolnost dvoru JMti a budoucích králuov českých, ale také, jakž vejš dotčeno, pro poctivost a duostojenství JMti, jakž na císaře Římského a krále českého sluší, nicméně také pro přidělání a rozšíření pokojuov a míst pro soudy tohoto království, kteréž se všecky na témž hradě Pražském držívají, a k mnohým jiným zemským potřebám, a k těm ke všem prostranství se nedostává, naposledy pak pro tu spanilost a okrasu i ozdobení stolice JMti, ku poctivosti tohoto království a slavného národu Českého i residencí a měst Pražských a budoucí věčnu paměť, tejž hrad Pražský se náležitě stavil, ozdobil a pokoje obzvláštní v příležitém místě prostrannější a zvolnější, jakž by to ta potřeba kázala, JMCskú spraveny byly.

I ačkoliv by JMCská takové stavení z vděčnosti rád na vlastní náklad JMti vzdělati a tejž hrad Pražský z vejš dotčených slušných příčin stavěti dáti ráčil, ale pro jiné mnohé a těžké nesnesitedlné potřebné bez přestání JMti vydávání, kterýmž jest JMCská obtížen, toho JMti nijakž učiniti a vykonati možné není: však chtíc rád JMCská z týchž vejš oznámených duoležitých slušných příčin takové stavení vždy před sebe vzíti, protož JMCská stavuov, věrných poddaných milých, za to milostivě žádati ráčí, aby na takové stavení potřebné a pro pohodlí a lepší zvolnost JMCské a poctivost tohoto království, slavného národu Českého i měst Pražských, jakž vejš dotčeno, obzvláštní a slušnú pomoc JMCské z poddané a upřímné lásky a náchylnosti svolili, tak a na ten zpuosob a konec, aby jiným pomocem na placení lidu válečnému na hranicích, též také pro vychování dvoru JMCské a spravování ourokuov (nebo k těm potřebám a vydáním, k kterýmž svoleny a dávány bývají, nijakž postačiti nemohou, nébrž JMCská ještě z svého vlastního měšce a jiných duochoduov svých veliký díl k tomu přinakládati musí) nic ku překážce a zmenšení nebyla. Kdež pak JMCská té obzvláštní milostivé naděje a duověrnosti k stavuom, věrným poddaným milým, bejti ráčí, že jakž JMCská rád v tomto království býti a trvati ráčí, že stavové, jsouce toho vděčni, JMCskú také rádi uhlídají a mají, a v této, nicméně jako v jiných milostivých žádostech, JMCské jakožto milovníci krále a pána svého a vlasti své, povolně, hotově a vochotně se najíti dadí. A JMCská (jakž výš dotčeno), což nejvíce možné bude, v tomto království, zde na hradě Pražském, bytem a dvorem svejm bejvati a trvávati, a všecko to, což ku poctivosti, vyvýšenosti a rozhojnění všeho dobrého, chvalitebného a užitečného tohoto království a národu Českého sloužiti bude, milostivě fedrovati a obzvláštní svou milostí prokazovati ráčí.

A poněvadž práva městská království tohoto, kteráž nedávno jminulého času tištěna a vuobec vydána, od JMCské až posavad potvrzena nejsou, a toliko od JMCské a stavuov k tomu, aby tištěna byla, dovoleno jest, tak pokudž by do nich co proti pořádku a zřízení zemskému vepsáno a doloženo bylo, aby to zjinačeno a opraveno býti mohlo, a tu se JMCské interesse zvláště ze strany pokut a nápaduov v městech dotýkati chce: protož JMCská toho potřebu uznávati ráčí stavuom o to milostivé připomenutí učiniti, aby ještě, jakž jest předešle na tom bylo, od JMCské osoby k tomu nařízeny byly, kteréž by taková práva městská se vši pilností přehlídly a pokudž by v nich co toho, což by proti zřízení zemskému bylo, shledáno, aby to pro uvarování budoucích spletkuov, omylův a nedorozumění, napraveno bylo.

A JMCská k stavuom té milostivé a nepochybné naděje bejti ráčí, že stavové všecky napřed psané a jim předložené artikule v pilné a bedlivé uvažování své bráti budou, a v tom ve všem, k milostivé žádosti JMCské, jako věrní poddaní, jakž jsou to vždycky předešle upřímně a se vší náležitou vochotností činívali, volně a hotově v skutku se ukáži a najíti dadí a před zavřením sněmovním se rozjížděti nebudou; nicméně také to mezi sebou skutečně nařídí, aby to, což JMCské tak z poddané a upřímné lásky svolí, pořádně a zouplna bez zadržování od jednoho každého vyplněno a zpraveno bylo. Nebo stavové na to konečně se ubezpečiti mohou, že což tak na tyto jim přednesené milostivé žádosti JMCské, znajíc toho netoliko JMti, ale také jich stavuov a vlasti své vlastní vysoce duoležité a pilné příčiny a potřeby bejti, z upřímné a poddané lásky učiní, že na to JMCská obzvláštně pamatovati a je netoliko podle starobylého chvalitebného obyčeje a pořádku dostatečným reversem, že jim takové dobrovolné snesení na jejich privilegiích, svobodách, zvyklostech a pořádcích ovšem a všelijak beze škody a ujmy bejti jmá, opatřiti, nébrž jim to všem společně a jednomu každému zvláště vší milostí spomínati, nahrazovati a jejich milostivým císařem, králem a pánem bejti a zuostati ráčí.