257. Usnesení sněmu obecního, jenž zahájen byl dne 18. listopadu a zavřín 14. prosince 1583 na hradě Pražském.

MS úřadních zápisů deskových v král. česk. arch. zemsk. s nápisem "Bílý sněmův obecn. od r. 1583 do 1602."

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král, pán náš nejmilostivější, jakožto král Český, sněm obecní na hradě Pražském léta tohoto osmdesátého třetího v pondělí po svatém Martinu položiti a rozepsati ráčil, při kterémžto sněmu jest JMCská, jakožto král český, stavům to milostivě předložiti ráčil, že ačkoliv JMCská dotčených stavův rozepsáním a položením jim. tohoto sněmu obecního milostivě rád ušetřiti a ušanovati by ráčil, však že JMCská toho z obzvláštních vysoce důležitých, pilných příčin a potřeb, kterýmiž JMCská k prospěchu a dobrému všeho křesťanstva zaměstknán a obtížen býti ráčí, nijakž jest pominouti moci neráčil; též že by JMCská při minulých sněmích obecných, kteříž skrze komisaře od JMCské nařízené držáni byli, osobně přítomen rád býti, potřeby JMti vlastní fedrovati, též také ztížnosti stavův království tohoto, poddaných JMti věrných milých, na místě a konci postaviti byl ráčil, ale jak pro sněm říšský, tak také i pro jiné sněmy, kteréž JMCská v těch časích držeti ráčil, i pro morové povětří, kteréž jest v tomto království mnoho časův trvalo, že JMCská toho nikoliv vykonati jest moci neráčil; pročež že JMt pochybovati neráčí, než že stavové království tohoto JMCskou strany nepříjezdu jeho z výš dotčených příčin poddaně omluvná míti a s JMti dobře spokojeni budou, šetříc toho, že JMCská toho milostivé[ho] oumyslu býti ráčí, podle milostivého zakazování svého stavuom na minulém sněmu obecním učiněného, z obzvláštní milostivé lásky a náchylností, kterouž JMCská k království tomuto a stavům, poddaným svým věrným milým, nésti a jmíti ráčí, s pomocí boží zase při nich pobýti a v ztížnostech i potřebách jich se milostivě ukazovati, že sobě co ztěžovati žádné slušné příčiny jmíti nebudou, jakž pak že stavové v skutku sou seznali, že JMCská také předešlého času v tomto království osobou svou císařskou jest trvati a stavy ve všelijakých ztížnostech a potřebách jich, pokudž jedné možné bylo, milostivě opatrovati a ochraňovati ráčil. I znajíc stavové takovou JMCské milostivou omluvu slušnou býti, poddaně od JMCské přijímají a z toho milostivého zakázání a náklonnosti, že JMCská toho milostivého úmyslu býti ráčí při nich zde v tomto království potrvati a v ztížnostech i potřebách jich stavův je milostivě opatrovati a ochraňovati, i obzvláštně milostivou starost a péči míti, a jich vzdělání a všelijaký dobrý prospěch obmejšleti a vyhledávati, stavové JMCské se vší ponížeností děkují.

A jakož sou se stavové [Tištění artikulové mají při odstavci tomto titul: "Odložení artikulův obecních do jiného času a volení osob k uvažování týchž artikulův."] víc nežli na jednom sněmu při JMCské dožadovali, v čemž se JMCská stavům i milostivě zakazovati ráčil, že někteří potřební obecní artikulové přede všemi jinými věcmi předsevzati a na místě staveni býti mají, kdež pak i při nynějším sněmu něco toho předsevzato a uvažováno jest bylo, však uznávajíce stavové toho, že takové jednání ne tak v krátkém času s prospěchem by mohlo se vyřizovati a na místě stavěti, zvláště poněvadž by stavům netoliko pro jiné nepříležitosti, nýbrž i pro slavnosti vánoční nastávající obtížné bylo na tento čas při nynějším sněme toho vytrvati, a protož jsou se stavové s JMCskou k předsevzetí jednání toho o též artikule, které sme JMCské v známost uvedli, tak jakž tíž artikulové při konci tohoto sněmu zejména poznamenáni jsou, o jiný příležitější čas snesli, tak že nejvyšší ouředníci, soudce zemští a rady JMCské i také níže psané osoby z obce od JMCské na hrad Pražský obesláni býti mají k pondělku po neděli Cantate, totižto z stavu panského: Krištof mladší z Lobkovic a na Tejně Horšovském, JMCské rada a nejvyšší komormejstr království Českého, Mikuláš Zajíc z Hazmburku a na Budyni, dědičný truksas království Českého, Jindřich Slavata z Košmberka a z Chlumu a na Košumberce, Jiří z Šternberka a na Zelené hoře, Jan z Pernštejna a na Litomyšli, Oldřich z Říčan a na Pňovanech; z stavu rytířského: Šebestian z Vřesovic a na Tauchovicích, Zikmund Brozanský z Vřesovic a na Brozanech, Vilém starší z Malovic, [Tištěný sněm má ještě: "a na Butovicích."] Vácslav Běšín z Běšín, hejtman panství Dobříšského, Štěpán Střela z Rokyc a na Křivsoudově, Jindřich Dobřenský Čáp z Dobřenic a na Valech; z stavu městského, potud pokadž by se jich stavu co tu dotýkalo: Mistr Matěj z Aventinu, Mistr Pavel Kristián z Koldína, Daniel Švik z Lukonos, Pavel Vinkler, Matouš Hauf z Plzně, Mistr Jiřík Vodička z Hradce nad Labem. Kteřížto artikulové, když tak s JMCskou od svrchu psaných osob, kterýmž stavové tímto sněmem podle nejvyšších úředníkuov a soudcův zemských a rad JMCské k tomu moc dávají, na místě postaveni budou, za obecní zřízení zemské do zřízení zemského, kteréž potomně znovu vytištěno býti má, i s některými artikuli, kteříž na sněme obecním léta etc. 75. za zřízení zemské od stavův nařízeni a svoleni sou, jakž týž sněm to v sobě ukazuje a zavírá, vloženi a vepsáni býti mají.

Dále pak, [Tištění artikulové sněmovní položili k odstavci tomuto titul: "O opatření hranic na pomezí Tureckém a svolení berně domovní z lidí poddaných osedlých na pomoc proti nepříteli Turku."] kdež JMCská na stavy to milostivě vznésti ráčil, kterak potřeby a nedostatkové na hranicích v království Uherském, též také při dvoře JMCské, se neumenšují, nýbrž, jak stavům dobře vědomé jest, den ode dne přibývají a jaký znamenitý náklad na zdržení hranic v království Uherském, též také na jiná vydání JMti jde, na kteréžto ani pomoci z říše a jiných zemí JMti stačiti nemohou, nýbrž JMCská z komory své velikou a znamenitou sumu do několikráte sto tisíc k tomu přikládati museti ráčí, pro kteréžto potřeby a veliké nebezpečenství JMCská při stavích proti Turku předešlé pomoci domovní milostivě žádati ráčí, s tím doložením, aby taková pomoc bez výminky JMti svěřena a docela v moc dána byla, že JMCská to milostivě opatřiti ráčí, že, tak jakž jest se to vždycky předešle stávalo, toliko na hranice a místa pomezní z této strany Dunaje k království Českému a zemím k němu příslušejícím nejblíže příležejícím k ochraně a k dobrému podle uznalé potřeby týchž hranic upřímně vynaložena a nikam jinam obrácena býti nemá. A aby stavové tohoto království i jiné země v skutku poznati mohli, že JMCská obzvláštní péči o ně míti ráčí, té milostivé vuole býti ráčí JMt arciknížete Maximiliana, pana bratra svého nejmilostivějšího, na hranice v Hořejších Uhřích do země Spišské vypraviti, aby tu JMt býti a osobou svou při spůsobu válečném trvati ráčil, jakž týž artikul a milostivé zakázaní JMti to v sobě šířeji obsahuje a zavírá.

Svolení berně domovní z lidí poddaných osedlých na pomoc proti Turku.

I na tom jsme se všickni tři stavové království tohoto snesli, neohlédajíce se na žádné ztížnosti, nouze, chudoby a mnohé nedostatky své a poddaných svých, zvláště v kterých jsou tohoto nynějšího roku postaveni, majíce utrpení a křesťanskou lítost nad těmi souženými od nejúhlavnějšího nepřítele Turka křesťany, a prohledajíce k milostivé žádosti JMCské, i také to nemálo na paměti majíce, aby markrabství Moravské, jakožto přední oud království Českého, i také jiné země a oudové království tohoto, v lepším a jistším opatření před vpády a zahubením od nepřítele zachováni a bezpečni býti mohli, však z své svobodné a dobré vuole, abychom berni z domův poddaných svých, z sebe sebrali a JMCské svolili. A protož předkem JMCská skrze hejtmany, úředníky a purkrabě na panstvích JMCské naříditi míti ráčí, též jedna každá osoba, pán a rytířský člověk, i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědiníci, dvořáci, nápravníci, cožkoliv v městech, v městečkách, vesnicích, aneb kde jinde na panstvích a statcích lidí osedlých svých mají, z jednoho každého domu aneb chalupy, bud veliké aneb malé, v kterýchž lidé bydlí, krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní v městečkách, ve všech, na kterýchž by hospodáři osedlí nebyli, aneb kteříž by od pánův svých lhůtu úrokův neplacení ještě, za příčinou škod jich jim se stalých, měli, aby jeden každý z těch nadepsaných osob za rok pořád zběhlý po 20 groších českých z jednoho každého domu, jakž výš dotčeno, dali a vyplnili na dva terminy, totiž polovici toho na sv. Bartoloměje nejprve příštího a druhou polovici na den sv. Mikuláše potom ihned příštího nejvyšším berníkům na hrad Pražský odvedli, při čemž se jeden každý z strany přiznání a té berně dávání zachovati má, jakž dole napsáno jest.

K tomu [sic] dávání té pomoci proti Turku poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, ani manové a poddaní purkrabství Karlštejnského, ani žádní jiní, bud čížkoliv v království tomto, vynímati se nemají, kromě těch lidí poddaných, kteříž hlásku při zámku Karlštejně vykonávají.

Berně a pomoc proti Turku do komory české odvozována býti má.

Ta pak berně a pomoc proti Turku svolená, jakž od berníkuov našich sebrána bude, do komory JMCské [Tištění artikulové mají ještě slovo: "české".] zouplna dána a odvedena býti má, a od komory dále, kdež by JMCská o tom milostivě poručiti ráčil, vydána býti má. Začež stavové JMCské s pilnosti poníženě prosí, aby tato pomoc a berně na opatření hranic svolená, podle milostivého a jistého JMti zakázání, ne jinam než na hranice z této strany Dunaje, tu kdež jest tato pominulá léta placení od nás se dalo, a pokudž by nejdále z této strany postačiti mohla obrácena byla, v čemž se JMCské, jakožto pánu svému nejmilostivějšímu, důvěřujeme. Při čemž i to se JMCské v moci zuostavuje, pokudžby JMt v těch místech a hranicích musterhera aneb colmistra potřebovati ráčil, aby osobu z národu českého podle milostivé vuole své k takové službě voliti a potřebovati ráčil.

A poněvadž pak JMCská to skutečně poznávati ráčí, jak stavové tohoto království podle milostivé žádosti JMCské a obzvláštně majíce paměť na to, aby oudové tohoto království přísedíce blíže toho nebezpečenství tím dostatečněji opatření a před škodami a záhubami ochráněni býti mohli, s nemalou obtížnosti svou a poddaných svých tyto pomoci skládají a s sebe sbírají, v čemž aby slušná rovnost od jiných zemi byla těchto let zachovávána, až posavad toho se vyhledati a najíti nemůže, o čež i předešlých let ztížnosti na JMCskou vzkládány sou byly: i aby to břemeno nejvíce na tomto království zůstávati [mělo] a jiní bližší nebezpečenství, pro které se na díle velikém tyto pomoci vskládají, toho tak lehce odbývati chtěli, vidí se, že by sami toho žádati neměli. A protož pro ukázáni v tom tomuto království vděčnosti i také slušnější rovnosti všickni tři stavové za to poníženě prosí, že JMCská na ty cesty milostivě pomysliti ráčí, aby od jiných zemí v té příčině to, což slušného a náležitého jest, tak ušetříno a tak to břemeno opatření hranic proti nepříteli všeho křesťanstva spravedlivou rovností se neslo, nebo se obáváme, kdyby se to nestalo, že by budoucně stavové k takové pomoci činění ne tak schopni a povolni se ukázali.

Co se Chebských dotýče, [V původním deskovém zápisu vynecháno před tímto odstavcem prázdné místo pro titul, kterýž v tištěných artikulech sněmovních položen slovy: "O Chebských, Loketských a Kladských."] stavové podle milostivé žádosti JMCské též osoby tímto sněmem jsou volili, totižto z stavu panského: Hendrycha z Švamberka na Švamberce, z stavu rytířského: Mikuláše Štampacha z Štampachu a na Lukách, kteříž podle komisařů neb komisaře JMCské při nich o pomoc podobnou jednati mají; a o tom stavové nepochybují, poněvadž té krajině a tomu městu nemalé pohodlí k živnostem jich z tohoto království se děje, a tak jakž sou se předešlých let vždycky podle možnosti svých v pomoci činění srovnávali, že se ještě k JMCské, jako věrní poddaní, zachovají, složíc netoliko to, což nyní od nich svoleno bude, nýbrž i to, což jsou při minulých letech dáti měli a zaseděli. Kterážto suma jakážkoli při nich svolena bude, též v moci JMCské zůstati má.

Panství pak Loketské, kteréž jest se až posavad nějakými privilejími zastíralo, jakž v dávání berně a vykonávání pomocí, takž také stáváním k soudům a ku právům království tohoto: i aby ta věc na slušné a spravedlivé míře již jednou postavena byla, a tiž Loketští se v tom věděli jak spraviti, na tom jest se JMCská s stavy království tohoto snésti ráčil, aby tíž obyvatelé panství Loketského sem na hrad Pražský obesláni byli k pondělku po neděli křížové [6. května] nejprve příští, tak aby se všemi spravedlnostmi svými před JMCskou stáli; a JMCská, nahlédnouc v takové spravedlnosti jich, s nejvyššími úředníky a soudci zemskými, radami svými, jak by se budoucně v týchž artikulích svrchu psaných chovati měli, jim to vyměřiti ráčí, o čemž jim JMCská časně věděti dáti ráčí, aby se potomně nevědomostí slušně zastírati nemohli.

Hrabství a panství Gladské podle minulého uvolení svého berni, tak jakž sou léta tato pořád dávali, z lánu dvojnásobně dáti mají, tak jakž s nimi Gladskými o to snesení se stalo.

Pražané pak a jiná města JMCské a JíMti císařové, jakožto králové České, v království Českém, kteříž třetího stavu užívají, místo té podomovní berně k takové pomoci proti Turku JMCské dáti jsou se svolili na hotové sumě za tento rok dvanácte tisíc pět set kop grošův českých, a to na dva terminy, totiž polovici toho na svatého Bartoloměje a druhou polovici na den svatého Mikuláše potom příštího nejvyšším berníkuom zemským na hradě Pražském složiti mají; však k té berni sbírku domovní jednoho dílu lidí poddaných svých sobě ku pomoci budou obrátiti moci.

Než co se dědiníkuov, nápravníkův a dvořákův dotýče, ti vedle šacuňků svých předešlých z jednoho každého statku svého, z každé kopy grošův po puol pátu penízi českém, sberouce na výš jmenovaný čas nejvyšším berníkuom na hrad Pražský s listy přiznavacími odsílati mají.

Z domův pak panských a rytířských a všelijakých jiných osob, bud duchovních anebo světských, kteréž buď v městech Pražských aneb v městech královských aneb na předměstích mají: ten každý pán aneb rytířský člověk, aneb osoba duchovní, puol kopy grošův českých dáti a vyplniti [má] na svrchu psaný čas.

Města pak někderá horní ta se vymiňují, poněvadž vědomé jest, že táž města pro chudobu svou téměř k spuštění sou přišla, jakožto Jochmstál, Slavkov, Šinfeld, Lautrpach, Přísečnice, Suniperk, Bastianperk, Platná, Hengst, Abertam. A jestliže by se kde i to našlo, že při některých jiných horách dělníci i jiní, kteříž při těch horách pro potřebu tu se zdržují, domy k schráně své sobě zdělali a měli, v kterýchžto domích žádných by obchodův nevedli, než toliko s manželkami a dítkami tu bytnost svou měli, ty též v tu daň a berni potahovány býti nemají.

Já N. vyznávám tímto listem obecně přede všemi, že sem podle snesení sněmovního ve sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta etc. 83. v pondělí po svatém Martinu a zavřín téhož léta v sobotu po svaté Lucii Otilii, všecky lidi poddané své vyhledati a sčísti dal, kterýchž se nachází osedlých N., a že více lidí poddaných osedlých v tomto kraji K, z kderýchž berně při tomto terminu N. po desíti groších českých dáti mám, ovšem vyhledati a najíti sem nemohl, než těch dotčených N, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní sem k tomuto mému přiznavacímu listu přitisknouti dal. Datum etc.

Jestliže by se pak komu ohněm, krupami, povodněmi jaká škoda stala, tehdy ten, komuž by se tak škoda stala, ihned dvou nebo tří sousedův svých stavu panského aneb rytířského, aneb jiných přísežných osob, se dožádati má, aby přijedouc takovou škodu spatřili, jak a na čem jest se stala; a ty osoby to pod pečeťmi svými nejvyšším berníkům v známost uvésti mají, a ten, komuž jest se taková škoda stala, týž list s přiznavacím listem svým podle berně své nejvyšším berníkům na hrad Pražský odeslati má, tak aby se berníci věděli čím spraviti a jak mnoho na berni vyrážeti.

A jakož sou purkmistr a konšelé města Klatov na JMCskou a na stavy vznesli, žádajíce, poněvadž od škody ohněm vzaté ještě v velikém a nenabytém nedostatku sou, aby ještě tohoto roku lhůty užiti mohli: na kterouž žádost jich JMCská a stavové sou své povolení dáti ráčili, aby ještě tohoto roku příštího též lhůty neplacení berní a jiných pomocí užiti mohli.

Kdež jsou pak purkmistr a konšelé měst Litoměřic, Mostu a Trutnova, tolikéž na JMCskou a stavy vznesli, jaká nenadálá, veliká škoda ohněm a krupobitím jest se jim stala, jsouce toho žádostiví, aby pro opatření živností svých berně i jiných daní mohli na ten čas zbaveni býti: i prohlédajíce JMCská a stavové k jich takovým škodám, majíce s nimi křesťanské utrpení, na takovou žádost jich JMCská a stavové své povolení dávati ráčí, aby ty osoby v týchž městech, kterýmž jest se z prostředku jich, buďto ohněm aneb krupobitím, škoda stala, neplacení berně a jiných pomocí za tento rok užiti mohly.

A poněvadž toho zvláštní potřeba jest, aby tyto svolené pomoci časně a beze všeho omylu a prodlévání vycházely: na tom sou se všickni tři stavové snesli, aby na den nahoře jmenovaný jeden každý z obyvateluov tohoto království svou berni na hrad Pražský přinesl aneb odeslal, aneb ve dvou nedělích od téhož dne, jakž se nahoře jmenuje. A jestliže by pak po vyjití toho dne a dvou nedělí pořád zběhlých kdo svou berni obmeškal, ji nedal a nevyplnil docela a zouplna, tehdy ihned nejvyšší berníci, neočekávajíce a neohlédajíce se na nic, k jednomu každému podle pokut dole psaných zachovati se mají; a zvláště našlo-li by se to, že by který z obyvateluov království tohoto od poddaných vybera berni té časně na Časy nahoře jmenované nedal, aneb za sebou ji zadržal, aneb k své potřebě vydal, budou se moci berníci, což by za tu berni dvénásob statku stálo, v ten statek obranním listem od desk zemských uvázati a jej rok pořád, pokudžby v tom času berně i se všemi škodami a náklady na to vzešlými nedal a nevyplnil, držeti a z té sumy za ten rok úroku 6 kop grošův ze sta kop groš. počítati. A chtěl-li by ten čí to statek jest v tom roce ten statek vyplatiti a tu berni i úroky s škodami, což proto vynaloženo bude, berníkům dáti, tehdy kdyby tak zouplna a docela i s úroky a škodami na to vzešlými zaplatil, mají mu berníci toho statku, v nějž by se tak uvázali, vydržíc ten rok, zase postoupiti. Pakli by ten, číž by statek byl, té berně v tom roce nespravil a nedal, budou moci tíž berníci takový statek, komuž se jim viděti bude, prodati, a jim se ta moc tímto sněmem dává, aby takový statek, kterýž by tak rok pořád vydrželi a pro nespravení a nedání té berně, tak jakž se svrchu píše, komužkoliv z stavuov království tohoto prodali, jemu jej ve desky zemské aby vložiti mohli. A berníci nejvyšší mají přiznavacími listy jednoho každého z jednoho aneb více krajuov pilně, jak jest to jeden každý od sebe odvedl, vyhledati a té osobě, kteráž s berní přijde, ten aneb ty listy předložiti a to opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nestalo. A za list obranní, kterýž od desk zemských vychází, nemá se více dávati, nežli patnácte grošův českých.