1586. 17. listopadu. - Opis souč. v rukop. arch. m. Prahy, č. 1080. fol. 952.

JMCská, pán náš nejmilostivější, neráčí žádné pochybnosti jmíti, než že jsou stavové tohoto království Českého, věrní poddaní JMti, na předešlých obecních sněmích, kteříž držáni byli, i z jiných nejedněch zpráv tomu dostatečně vyrozuměti mohli, jaké JMCská veliké a nesnesitelné dluhy na sobě jmíti ráčí, kteréhožto těžkého břemena k polehčení JMt za času kralování svého, i na mnohé milostivé toho hledání a žádosti, od stavův království Českého a zemi k němu přináležejících, věrných poddaných svých, ještě posavad žádné podstatné pomoci dosáhnouti moci neráčil; za kteroužto příčinou čím dále tím tíže JMti v tom státi přichází a takových dluhuov od jednoho roku k druhému se nemálo přivětšuje, k tomu také JMCské důchodové, mimo ty od kurfirštův, knižat a stavův svaté Římské říše i jiných JMti věrných poddaných svolené kontribuci a pomoci, tak zmenšeni jsou, že JMCská z nich špatnou a téměř žádnou pomoc míti neráčí. V čemž jestli se brzkého a časného opatření nestane, jistě z toho nic jiného očekávati nebude, než (čehož pán Buoh rač uchovati) konečného všech [.... ] JMti pádu a záhuby. Protož, aby se tomu časně v cestu vkročiti mohlo, ráčil jest JMCská, z přinucené potřeby a obzvláštní k stavuom tohoto, království duověrnosti, tento obecni sněm v království Českém rozepsati, aby, vedle jiných tohoto království vlastně se dotýkajících věci, také stavuom, jakožto věrným poddaným, takovou svou nejvyšší potřebu a těžkost přednésti, s nimi o podstatnú pomoc jednati a předně jim toto, (což jich bezpochyby prvé také na díle tejno není) milostivě v známost a ku paměti přivésti ráčil, že JMCská toho tak těžkého břemena neráčí příčinou býti, nýbrž že jest ta těžkost ještě za správy JMCské Ferdinanda, slavné paměti, začátek svůj vzala, potom na JMt císaře Maximiliana, JMCské pana otce nejmilejšího, též slavné paměti, připadla, a dále skrze odevřené války, kteréž jest JMCská s nepřítelem Turkem a vejvodou Sedmihradským za dlouhý čas pořád jmíti ráčil, item, pro vychování lidu válečného na hranicích, též turecké dary a pocty, item, držení říšských a jiných sněmuov, vejpravou synuov a dcer JMCské, item, také nemálo pro Polskú elekcí neb volení, veči (sic) jest se JMCská obzvláště tomuto království, kteréž se s zemi Polskou stejká, k dobrému s radou a vědomím stavuov království Českého dáti ráčil, i skrze jiné k tomu podobné připadlé a vysoce potřebné vydání a náklady, na čemž všemu křesťanstvu a zvláště JMCské královstvím a zemím příliš mnoho záleželo, velice se rozmohla a těch dluhuov přivětšila. Což všecko potom na JMCskú, nynějšího pána našeho, hned když do regimentu svého vstoupiti ráčil, taky připadlo a to JMCské opět ještě tíže než prvé panu otci JMti přišlo, poněvadž jest JMt své ordinární důchody vysoce a téměř všecky zastavené a jiným zapsané najíti ráčil, tak že k každodenně připadícím válečným a jiným nevyhnutedlným vydáním, zvláště pak k zaplacení dluhuov lidu válečnému tehdáž ještě pozuostávajících, též i k svým vlastním dvorským potřebám dosti špatná a téměř žádná pomoc se nenacházela, takže JMt i mnohejch a tomuto království užitečnejch a platnejch věcí za příčinou téhož nedostatku před sebe vzíti a k místu jich přivésti moci neráčil. K čemuž i to přistoupilo, že jsou svolené hraničné pomoci téměř nikda zouplna nevycházely a k těm znamenitým hraničným vydáním a nákladuom daleko nepostačovaly a k tomu i velice se zmenšily, tak že i k tomu přišlo, což se dostatečně pořádnými počty a vejtahy ukázati může, že nade všecky říšské i v zemích JMCské svolené pomoci té od drahně let k zaplacení lidu válečnému na hranicích každého roku přes šestkráte sto tisíc zlatejch se přidávati muselo, čehož (toliko od desíti počítajíc) šedesátekrát sto tisíc zlatých učiní; a takového přikládání ještě žádného konce není. Kteréžto sumy na větším díle pod ourok a někdy v čas potřeby i proti jiným škodným a těžkým condicím a vejminkám objednávati se musely a musejí, tak že JMCská neráčil moci ani svých vlastních komorních statkuov a důchoduov v tom ušanovati, nýbrž ty na díle dokonce prodati a jiné rozzastavovati a v dluzích zapsati. A nad to ještě i k tomu s velikou JMti obtížností přišlo, že někteří rukojmové za JMt své peníze dáti, ano i nemalých těžkostí proto pocítiti museli, jakž pak to všem vůbec příliš vědomé jest, Kterýmižto samejmi prostředky a tak pracným peněz shledáváním po pánu Bohu a jeho milosrdné pomoci království České a země k němu náležející, i jiní JMCské poddaní, proti tomu ouhlavnímu a silnému nepříteli Turku až posavad obhajováni byli a jsou.

A nad to pak připadlo ještě na JMCskú i toto další vydání a těžkost, že jest se JMt s pány bratřími svými o JMtí otcovský nápady a podíly, též o JMtí a dvorův jich vychování, urovnati a na to tato všecka líta nemalé náklady činiti museti ráčil. A ačkoliv JJMti, neohlédajíce se na to, že podle znamenitého rodu a povýšení svého také náležitého vychování potřebuji, však proto, i proti učiněnému s nimi snešení, vidouce JMCskou v tak těžkých vydáních postaveného, nemálo ulevovati ráčili, ale nicméně proto předce téměř každoročními JMti vydáními JMCská obtížen býti a též i to břemeno dosti stižně nésti museti ráčí. Kterýchžto velikých a těžkých vydávání ku pomoci, ač jsou koli JMCské země a věrni poddaní léta 79 zbírku z jistejch věcí a osmdesátého čtvrtého léta z tisíce kop peněz na ourocích šest kop roční berně doněkud na koštování byli svolili, však to brzo zase pominulo a také proti tak velikému dlužnímu břemenu žádné platnosti a užitku nepřineslo, neb jsou odtud netoliko sumy hlavní, ale ani ourokové daleko splaceni býti nemohli, nýbrž na větším díle k hlavním sumám přiraženi býti museli. A tak toho těžkého břemena od jednoho roku k druhému vždy více a více přibývalo, jakž pak toho i ještě žádného konce není, a obávati se jest, poněvadž se ta věc pro nedostatek důchoduov každého roku o velikú sumu zvětšuje, nebude-li k tomu časné a brzké rady a skutečné pomoci, že naposledy JMCská i JMti království a země v nejnuznější chudobu přijíti musejí, a JMCská že toho břemena více snášeti moci neráčí; a snad by potom ani země a věrni poddaní JMCské tomu pomoci nemohli, kdyby tato z daru božího přítomná dobrá příležitost lidské možnosti a že se JMCské bez zvláštní obtížnosti dobře spomoci může, v pozor vzata a od věrných poddaných JMti upřímně a srdnatě vážena nebyla; nýbrž kdyby ta pominouti měla a potomně z dopuštění božího války, neourodná léta, drahota a k tomu podobné neřesti, čehož pán Buoh zachovati rač, připadly, již by se tomu teprva netoliko nemohlo pomoci, ale JMCské, též zemím a všem věrným poddaným JMti k nejvyššímu i poslednímu snížení a potupě býti to by musilo.

A mohou toho stavové i jeden každý při sobě zdravě a s srdečnou myslí povážiti, co by to a jakou ouražku tomuto království po všem světě při přátelích i nepřátelích, zvláště pak při dědičném nepříteli, čehož věčný pán Buoh uchovati rač, přinésti mohlo; neb jest se obávati, že by se tudy netoliko. změnění pokoje a příměří učiněného státi, ale i tomu nepříteli k zmocnění se některých zemí posilnění učiniti mohlo. Z čehož by potom netoliko nemožnost k zaplacení dluhuov, ale mnohejm víc hrozná ztráta křesťanských hranic, zemí, lidí a statkuov, příkladem jiných zemí; kteréž již mnohá léta dědičný nepřítel pod svou tyranskou mocí a ukrutenstvím má a drží, pojíti musilo, tak že by potom žádná pomoc, by největší a nejznamenitější byla a i ráda se učiniti chtěla, prospěti nemohla, nýbrž již by všecko pozdě a daremní bylo.

A poněvadž JMCská a věrní poddaní z takové jich srdnaté a upřímné pomoci, kteréž se JMt milostivě nadíti ráčí, netoliko při všech lidech poctivosti a pochvaly, ale při tom, když se ta těžkost jednou přemůže, z toho i prospěch a vzdělání své nabudou, a jest také ta naděje, že se s pomoci pána Boha k takové pomoci někteří podstatní a slušní prostředkové najiti moci budou, kteříž stavuom pro tak velkou JMCské, krále a pána jich milostivého, potřebu s žádnou zvláštní a velkou obtížností nepřijdou; čímž se i svaté Římské říši, při kteréž JMCská tolikéž nicméně, což nejdříve možné bude, se vší pilnosti pomoci a retuňku hledati ráčí, a kteráž v takových příčinách vždycky na JMCské země a poddané obzvláštní oko a pozor má, dobrý příklad k následování učiní. Také má to s pomoci pána Boha všemohoucího potomně tak nařízeno a opatřeno býti, že se takových dluhův více dělati nebude, království a země JMCské bez k tomu podobných obtížností zuostanou.

A poněvadž pak JMCská tuto svou nevyhnutedlnou a již dále k snášení nemožnou potřebu stavuom království Českého, svým věrným milým poddaným, tak milostivě a vodevřeně v známost uvozovati a toho, že již dále téhož těžkého břemena tak velikých dluhuov JMti snášeti možné není, z veliké a otcovské duověrnosti netajiti, nýbrž z přinucené a nejvyšší potřeby o retuňk a pomoc jich milostivě následovati a počátek toho v tomto království Českém, jakožto při hlavě, činiti táči: jest JMt té milostivé naděje, že to všecko stavové v bedlivé a srdečné uvážení své vezmou, JMCské skutečnou a prospěšnou pomoc učiní a jiným zemím dobrý příklad k následování jich ukáži, tak aby tato milostivá a dokonalá duověrnost JMCské hojnej a skutečný oužitek přinésti mohla. Což JMCská stavuom, jako svým věrným a milým poddaným, vší milostí svou císařskou vzpomínati a nahražovati ráčí.