1586, 15. prosince praes. - Opis souč. arch. města Kutné Hory č. 3816.

Mt vysoce urozený pane, pane, urození páni, páni, urození a stateční páni rytíři, slovutné a mnoho vzácné poctivosti páni Pražané, slovutné opatrnosti poslové z měst, podle milostivého JMCské pána, pana našeho milostivého sněmovního uložení tři stavové království tohoto Českého shromáždění, páni milostiví a laskavě přízniví! Pán Bůh všemohoucí rač VMtem požehnati, duchem svým svatým i přítomností svou božskou naplniti, tak aby jak JMCské, pána, pana našeho milostivého, tak Mtí předsevzetí se jednati s pomocí věčného pána Boha ke cti a chvále jeho mil. božské, k spasení všech věrných duší a k vzdělání s prospěchem obecného dobrého šťastně konati i dokonati se mohlo, toho na milým pánu Bohu na nehodných modlitbách našich prositi i všeho lidu k modlitbám napomínati nepřestáváme. Kdež jsme mnohokráte na JMCskou, pána, pana našeho nejmilostivějšího, naše veliké stížnosti i nedostatky pokorně a poníženě vznášeli, i již z nejvyšší potřeby na VMti vznášíme: předně, jací nespůsobové a velicí neřádové skrze sekty pikhartské a osoby neřádné, kteří se smějí v ouřad svatého kněžstva vkládati, nejsouce oči řádných křesťanských katolických biskupův svěcení, ale zběhna z werštatu řemeslníci, aneb zadlužíce se, do Frankfurtu, do Břehu, Lipska, Vittemberka k Němcům pro ordinování běží a odtud ledajakés smyšlené formaty, jako by řádní kněží byli, do této České země od ledajakýchs německých spletencův, kteříž sobě kněžství svaté neřádně osobuji, přinášejí, a hned se jim víra dává tak že od stavův panského, rytířského i městského nemalej fedruňk ty neřádné osoby majíce do měst městeček, vsí na fary se dosazují a za kněží řádné proti pánu Bohu, církvi jeho svaté v a na zlehčení přísahy krále Českého, zřízení zemského i všech stavův tohoto slavného království Českého (kterýž se nikda německým, spleteným, nestálým a škodlivým náboženstvím nespravovalo, ale křesťanským katolickým, jedné křesťanské viry, pánem Ježíšem i církví křesťanskou obecnou utvrzeným náboženstvím se spravovalo a řídilo) vyhlašuji a fedruji; od nichž církevní pobožní řádové i řádné kněžstvo se plundruje, v lidu obecním lehčí a potupuje, a tudy k nemalému zlehčení a potupě řádné kněžstvo, od řádné vrchnosti křesťanské biskupův ordinované, zlehčeno jest a v nejvyšší potupu uvedeno. Obáváme se, milostiví páni, aby skrze takové roztržitosti v náboženství a neřády domácí nepřátelství a nesrozumění v stavích i lidu obecném se nerozmohlo, jakož skrze sekty a ta nová náboženství ničehehož dobrého nikda jsme nepocejtili a všechno boží požehnání poztracujeme. Jistěť jest potřebí tomu zlému v cestu vkročiti.

I to se nám vidi VMtem připomenouti, v jakém velikém neřádu kněžstvo v straně naši pod obojí stojí, protože jsou se proti svému závazku a slibu, kterýmž jsou se zavázali a slíbili pánu Bohu i biskupu, kterýž je ordinoval, že v čistotě kněžské bez manželek budou, nad tím se zapomenuvše zženili se, a tudy na veliké neřády a rozpustilosti se vydali proti Bohu i proti svému povolání, tak že lid obecný patříc na jejich zlej a nepříkladnej život i zhoršitedlnej ve všem zlém povalem kráčejí. Za to žádáme VMtí, že se k JMCské přimluviti ráčíte, aby takové ženěni kněžské ven z církve boží vyňato a kněžstvo, opustíce ženy, v svatém obcování a v čistotě zachováno býti mohlo, o čež jsme i JMCské suplikovali.

A poněvadž pak pán Bůh všemohoucí v pominulou morovou ránu svou, kterouž pro hříchy naše na toto království po všech krajích dopustiti ráčil, mnoho z strany naši pod obojí přijímajících kněžstva pobožného starožitného a téměř předních (které bychom nyníčky rádi, kdyby možné bylo, vykopali) z tohoto světa povolati ráčil, a vždyť řádných kněží z strany pod obojí pomalu ubejvá a aby žákovstvo k straně naší pod oboji od pana arcibiskupa Pražského svěceno a ordinováno býti mohlo, pro Boha doprositi ani žádným spůsobem dovolati se nemůžeme, a zhynouce staří kněží řádně svěceni, jest se obávati, aby sektáři a ty již jmenované neřádné osoby pod jménem kněžským chrámův božích křesťanských k svému rouhání sobě neosobili, a protož po pánu Bohu k VMtem skrze tuto naši poníženou suplikací a slzavou (neb kněžím náleží pádu lidského plakati a se modliti) prosbu ke všem stavům jak pod jednou tak pod obojí (poněvadž strana pod jednou a starobylého náboženství strana pod obojí se v řádech křesťanských katolických neděli, nýbrž VMtí v městech, městečkách i vsech poddaní kněžstva řádného pod obojí potřebují a žádostiví jsou) se utíkáme, pro věčného pána Boha,. svaté jeho milosrdenství a pro zachování křesťanské pobožnosti, lásky a svornosti tohoto království od velikého budoucího nebezpečenství prosíme, že předně přímluvou milostivou k JMCské, aby od JMti pana arcibiskupa Pražského žákovstvo na řádné kněžství k straně naší pod obojí ordinováno býti mohlo, a ouřad administratorský a konsistoř (neb jsme my věkem sešlí; všelikými nemocni strápení, nemohouce týmž ouřadem svládnouti) aby jinými kněžími řádnými, starobylými (kterýchž již velmi málo v tomto království Českém jest, i pro duchovní řád, správu a soudy o manželstvo v tomto království velice potřebné) osaditi a nad křesťanským naším katolickým náboženstvím pod obojí i nad námi svou milostivou i ochrannou ruku s VMtmi držeti ráčil, milostivou přímluvu učiniti a naši milostiví páni a patronové býti pro odplatu věčného pána Boha ráčíte. Pánu Bohu, JMCské a VMtem v ochranu se poroučíme a za milostivé a brzké opatření poníženě prosíme.

Čtena tato suplikací na sněmu obecním ten pondělí po sv. Lucii [15. prosince] léta 86.