MS. úřadnich zápisů deskových v král. českém archivu zemském s nápisem Bílej sněmův obecn. od 1583 do 1602," fol. C. 20 - D 14.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, jakožto král Český, sněm obecný na hradě Pražském léta tohoto etc. osmdesátého šestého v pondělí po svatém Martinu položiti a rozepsati ráčil, při kterémžto sněmu JMCská, jakožto král Český, stavům to milostivě předložiti ráčil: že ačkoliv by JMCská dotčených stavův rozepsáním a položením téhož sněmu obecného milostivě rád ušetřiti a ušanovati ráčil, však že JMCská z mnohých a vysoce duoležitých pilných potřeb toho jest nikoli pominouti moci neráčil, nepochybujíc JMCská, že sami stavové o tom dobrou vědomost mají, kterak potřeby a stížnosti JMCské až posavad se neumenšují, nýbrž čím dále vždy stížněji a nebezpečněji nastávati a ukazovati se chtějí; kterýmž že bez přičinění a skutečné pomoci stavův, věrných poddaných JMCské, nijakž spomoženo býti nemuože. přivedše JMCská sobě k milostivé paměti, že jsou stavové království tohoto JMCské předkům, slavných a svatých pamětí, v podobných stížnostech a důležitých potřebách, tudíž také i JMCské, vždycky věrně, poddaně, upřímně a hotově činěním znamenitých a častých i dlouho trvajících pomoci v skutku se ukazovali, a protož JMCská té milostivé a otcovské naděje k stavům, věrným poddaným svým, býti ráčí, že tolikéž nyní, nicméně jako i prvé, na milostivé žádosti JMCské, kteréž z vysoce důležité potřeby na stavy vzkládati ráčí, připustíc je k srdcím svým, poddaně a hotově se k JMCské, jakožto králi a pánu svému, ukáži. Přivedše JMCská podle toho také stavům ku paměti, kderak jest JMCská, na předešlých sněmích milostivě stavův tejna činiti neráčil, v jakých velikých a těžkých dluzích, kteříž jsou ještě za slavných a svatých pamětí, císaře Ferdinanda, pana děda, a císaře Maxmiliana, pana otce JMCské nejmilejších, a to za příčinami tehdáž připadlých a pořád dlouho trvajících válek, tolikéž také i sice pro zdržování míst hraničných a pomezních v království Uherském a jiných k tomu podobných případných a takměř každodenních znamenitých vydání, na kterýchž předně, netoliko království Českému a zemím k němu příslušejícím, nýbrž také všemu křesťanstvu vysoce mnoho záleželo, vzešli a na JMCskou k zaplacení potom posloupně přišli, postaven býti ráčí; čehož všeho JMCská pro lepší vyrozumění stavům v obzvláštním spisu podle předložení sněmovního milostivě jest podati ráčil. A jakož také JMCská minulého roku v čas morového povětří z peněz těch, kterýchž jsou sobě stavové k potřebám zemským zanechali a vymínili, třidceti tisíc tolarův na ten zpuosob vyzdvihnouti ráčil, aby polovice té sumy při nejprvnějším terminu sv. Mikuláše, ostatek při druhém čase a terminu též svatého Mikuláše léta příštího osmdesátého sedmého, z berně solené zase poražena byla: i poněvadž by to nemohlo nežli s velikým ublížením a škodou pomocím na hranice a místa pomezní na zaplacení lidu válečnému býti, protož JMCská stauov milostivě žádati jest ráčil, aby od jmenovaných třidceti tisíc tolarův, z oznámené příčiny, z poddané a upřímné náchylnosti k JMti upustili. Též také JMCská stavům milostivě ku paměti přivésti ráčil, že na předešlých sněmích i také sjezdích častokráte strany veřejné hotovosti, jakby ta, jakž v království Českém, tak také v jiných zemích k němu příslušejících, pro ochranu předkem JMCské, též také pro bezpečnost téhož království a týchž zemí nařízena býti mohla, což jest z jistých příčin ještě k svému místnému vyřízení přijíti nemohlo, milostivě stavův žádajíc, aby ten artikul strany nařízení též veřejné hotovosti tolikéž před sebe vzali, tak aby k místnému a konečnému způsobu a vyřízení přiveden byl. Při tom také JMCská artikule strany nařízení plavby po Labi a vyzdvižení hor stavům milostivě připomínati a předkládati ráčí; jakž pak ti všickni artikulové v předložení JMCské to v sobě šířeji obsahují a zavírají.

I ačkoliv jsou stavové království tohoto až posavad téměř nad možnost svou několikeré rozdílné veliké a znamenité pomoci a daně k milostivým žádostem jakž JMti císaře Ferdinanda a císaře Maximiliana, slavných pamětí, tak taky JMCské, pána našeho nynějšího nejmilostivějšího, již od mnohých let pořád od sebe poddaně činili, odvozovali, odvozují a každého roku dávají, zvláště pak nemohouce stavové toho najíti, aby předešle za předkův JMCské, slavných paměti, kdy takové těžké neobyčejné daně a dluhův placení na sebe potahovati měli: však neohlédajíce se na takové své veliké obtížnosti, nýbrž šetříce JMCské obzvláštní k tonuto království a k nám všem, věrným svým poddaným, všelijaké otcovské lásky, péče a náchylnosti, i toho, že JMt na větším díle pro ochranu a opatrování tohoto království a nás stavův, věrných poddaných svých, dvorem svým [...] býti, nicméně nad privilegiemi, řády a starobylými dobrými tohoto království obyčeji, vedle kterýchž by všecko v dobrém řádu a způsobu státi a setrvati mohlo, milostivou a ochrannou ruku držeti ráčí; a prohlédajíce také i k tomu, kdyby JMt v takových velikých dluzích, kteříž ne příčinou JMti ozeli, vzešli po předcích JMti, pro tehdáž mnohé rozličné a nebezpečné války a jiné těžké znamenité a nenadálé případnosti, na JMCskou připadli, déle v tom státi a trvati míti ráčil, že by to nercili JMti s velikou obtížností přijíti, ale také i zemím a poddaným JMti k nemalému nebezpečenství a záhubě býti muselo; a protož odloživše všech svých a poddaných našich obtížností, v kterýchž tato obtížná léta postaveni jsme, na stranu, a k tomu toliko zření majíce, abychom svou upřímnou víru a hotovou poddanou lásku k JMCské, jakožto nám od pána Boha všemohoucího vystavené milostivé vrchnosti, o skutku prokázati mohli, ještě mimo všecky stížnosti a předešlé pomoci své vždycky činěné (však to ne z povinnosti, nežli z své dobré a svobodné vůle), na tom jsme se všickni tři stavové snesli, abychom na takovou milostivou JMCské žádost z poddané a upřímné lásky pro svedení některých stížných dluhův JMti v království tomto do pěti let pořád sběhlých, počnouce ode dne na víru obrácení sv. Pavla, z některých níže psaných věcí sbírku k zemi učinili, kterážto sbírka k nadepsané JMCské potřebě a zaplacení dluhuov a nikam jinam obrácena býti má.

A předkem z jednoho každého vědra vína českého, kteréž by se buďto v sudech prodati aneb vyšenkovati mělo, aby každý v tomto království, počnouce při času sv. Pavla na viru obrácení léta příštího osmdesátého sedmého, po pěti groších bílých, z vína pak cizího, totiž uherského, rakouského, moravského, rejnského i jiného přespolního (krom sladkých pití), kdož by je koli na prodaj aneb k šenku do tohoto království přivezl neb přivézti dal (žádného, ani těch, kteříž za dvorem JMCské jezdí, by pak někdo i nějaká privilegia měl, nevymiňujíce), aby jeden každý z vědra deset grošův bílých ihned, jakž by též víno buď v městech Pražských aneb v kterémžkoli městě, městečku aneb vsi složeno bylo, dáti byl povinen, pod pokutou všeho toho vína, což by ho ten každý měl, pobrání a ku pomoci této sbírky obrácení.

Ta pak sbírka z vína tímto pořádkem se vybírati má: předně v jednom každém městě, městečku, vsi, též na právích duchovních, aneb kdež by se koliv jinde od domácích i cizozemcův, žádného nevymiňujíce, šenkovalo, aby dvě osoby hodné a obzvláštní povinnost na to mající, v městech JMCské a JMti císařové ihned od JMCské, v městech pak, na panstvích JMCské, též panských, rytířských, duchovních i městských od vrchnosti jich nařízeny byly, kteréž skrze měřiče přísežného, jenž v jednom každém městě k měření sudů vinných, co který věder drží, nařízen býti má, všecky sudy vína (domácího na budoucí léta, jakž by z lisu svezeno, a přespolního, jakž by z vozů kdykoli složeno bylo) směřiti dáti a co kdo sudův vína míti bude, též co kderý sud věder drží, to v registra pořádná k tomu naschvále založená zapsati mají. Při čemž, pokud nejvýš možné, aby zde v městech Pražských perkmistr aneb písař hor viničných, anebo jiné osoby k tomu hodné, a jinde primas aneb rychtář také bývali.

Však poněvadž tohoto roku již vína svezena a složena jsou, aby osoby k tomu v každém městě nařízené ihned při času svatého Pavla na víru obrácení do všech sklepů aneb komor, kde se táž vína chovají, šly, je všecka, jak hostinská tak i domácí, u přítomnosti měřiče shlídly, opatřily a zapsaly, a kteří by sudové míry pražské nebyli, ty změřiti daly. A když to tak zapsáno bude, tehdy ty osoby tomu, kdož tak víno míti bude, co mu se z něho podle nadepsaného uložení dáti dostane, oznámiti, to do svých register také zapsati a každého k tomu, aby to jiným dvěma osobám k vybírání té sbírky nařízeným, z vín domácích českých jednu polovici při sv. Jiří a druhou polovici při sv. Václavě (srazíce z toho šestnáctý sud aneb šestnácté vědro, což se jednomu každému k dolívce týchž vín pasirovati má), z vín pak všelijakých hostinských, kteráž by se do království tohoto před sv. Jiřím přivezla, touž sbírku zouplna při svat. Jiří, a kteráž by se potom přivezla, tolikéž při sv. Václavě od sebe odvedl, skutečně míti a přidržeti mají. A ty osoby, kteréž tak k sobě tu sbírku přijímati budou, mají to všecko, což přijmou, ihned, nedadouce dvěma nedělím projíti (z měst královských, neb JMti králové české) purkmistru a konšelům, a oni nejvyšším berníkům na hrad Pražský s těmi registry od těch, kteříž počet věder vína každého zapisovali, založenými odvozovati, a při tom i listem přiznávacím pod pečetí purkmistra a rady na svědomí přitištěnou, že se tolik a nic více té sbírky sešlo, k tomu přiznati. V městech pak a městečkách JMCské, panských, rytířských, duchovních i městských mají to také týmž vším způsobem i s těmi registry ty osoby k tomu nařízené vrchnostem svým odvozovati. A ty vrchnosti sberouce tak ty všecky pomoci od poddaných svých a ničehož nižádný za sebou nezadržujíce, přiložíc k tomu, co se jednomu každému z prodaje vín jeho dáti dostane, též to budou povinny s listy přiznávacími i s těmi registry nejvyšším berníkům při výš psaných terminích odsýlati. A shledal-li by se pak někdo z těch osob, kteréž k zapisování počtu věder neb k vybírání těch peněz vinných nařízeny budou, aneb měřič týchž sudův v povolání svém a v té práci nevěrným a neupřímným býti, ten, každý, jiným ku příkladu, podle uznání soudu zemského dostatečně ztrestán býti má.

Což se pak vína v tomto království zrostlého ven z země vyvozování dotýče, z toho také každý, kdož je prodá, touž sbírku, totiž z vědra pět grošů bílých, žádného fortele v tom neužívajíc, způsobe. nahoře dotčeným dáti a od sebe odvozovati má, mimo to každý ten, kdož by to víno z tohoto království na lodích aneb na vozích ven vézti chtěl, má z něho na pomezí (nad clo předešlé obyčejné) ku pomoci této sbírky z každého sudu po jednom tolaru pod pokutou téhož vína pobrání dáti; proti čemuž žádní posporti aneb fedrovní listové postačiti nemají.

Z sladkých pak pití, jako z malvazí, ryvolí, pineolu, vidpocheru a jiných k tomu podobných vlašských vín, z každé laky po jednom tolaru též těm dvěma osobám k vybírání též sbírky v témž městě nařízeným hned, jakž by, počnouce od nového léta nejprv příštího, do kderého města přivezeny a tu prodány a složeny byly, aby jeden každý, kdož je k šenku neb zase na prodaj koupí, dáti povinen byl. Pakli by takové sladké piti v velikých nádobách komu k šenku přivezeno bylo, tehdy ta každá nádoba ihned změřena býti má a to tak rozvrženo, aby vždycky ze čtyřidcíti dvou pinet pražských, kteréž se za jednu laku počítají, jeden tolar dáván byl. Což by se pak téhož sladkého pití při novém létě nejprv příštím v kterémžkoli městě již složeného a ještě nevyšenkovaného našlo, z toho všeho taková sbírka, totiž z laky po tolaru ihned při tom času též dána býti má. Jestliže by pak ten který handlíř od času nového léta, dříve vyplnění z každé laky téhož sladkého pití po jednom tolaru, který sud aneb laku načal, aneb od těch, kteréž při novém létě u něho nalezeny budou, té sbírky ihned nedal a nespravil, tomu každému to všecko sladké pití, což ho míti bude, má se pobrati a ku pomoci této sbírky přidati a obráceno býti.

Však aby také tíž handlíři i jiní všelijakých hostinských vín šenkýři za příčinou též svolené sbírky lidi nad míru nepřetahovali, má jim takové piti sladké i všelijaká vína hostinská od osob od JMCské a jiných vrchností k tomu nařízených v slušnosti, po čem by laku, vědro aneb žejdlík kterého toho pití dávati měli, usazeno býti. Podle čehož se oni i také při dávání této sbírky všickni, ktěřížkoli v tomto království jsou, žádného nevymiňujíce, tak zachovati povinni budou. Pakli by někteří, jenž při dvoře JMCské, aneb jiní cizozemci, takové i jiné obchody vedou, tohoto snešení a nařízení placením podniknouti nechtěli, tehdy od osob k tomu zřízených to na berníky zemské a od berníků na maršálka dvoru JMCské vznešeno býti má, aby k tomu přidržáni byli. Pakli by po takovém vznešení nebyli k tomu placení přidržáni, tehdy obyvatelé tohoto království žádnými takovými sbírkami povinni nebudou.

Co se pak dotýče piv přespolních, jako šepského, freiberského, slánského a rakovnického, kteráž se zde v městech Pražských při kterémžkoli právě šenkují: z těch jednoho každého sudu aby každý šenkýř aneb šenkýřka po patnácti groších bílých na terminy svrchu psané dáti a osobám těm o každém městě k tomu nařízeným od sebe odvésti povinni byli pod pokutou téhož piva pobrání, při čemž se osoby nařízené poznamenáváním svrchu psaným způsobem též zachovati mají.

Předkem osoby stavu panského, rytířského, městského i duchovního, též i z panství JMCské, i také z kraje Chebského, hrabství Kladského a panství Loketského, nic méněji dědiníci, svobodníci a dvořáci, z jednoho každého strychu pšenice, též z žita, hráchu, prosa a pohanky, aby každý, kdož to prodá, po dvou groších bílých, a z strychu ječmene a ovsa po jednom groši bílém dávali. A lidé poddaní z každého strychu pšenice, žita a hráchu, prosa i pohanky po jednom groši bílém, a z strychu ječmene a ovsa po puol groši bílém též aby dávati povinni byli. Však to se při tom vymiňuje, což by kdo pšenic neb ječmenů obyvatelům tohoto království na slady prodal, poněvadž se z piv posudné dává, z těch pšenic a ječmenů též sbírky dávati povinni nebudou. Než poněvadž formané nemalý počet obilí, z kterýchž se nic nedává, z tohoto království ven vyvozuj í: protož aby ku pomoci této sbírky každý, kdož by ven z země obilí neb slady po vodě neb zemi vézti chtěl, aby obzvláštně a mimo toho, kdož prodal, při pomezí království Českého z každého strychu pšenice suché tři groše bílá, z strychu žita dva groše bílá, z strychu sladu pšeničného puol třetího groše bílého, z strychu ječmene puol druhého groše bílého, a z strychu sladu ječného puol druhého bílého pod propadením téhož obilí dávati povinen byl.

Kterážto sbírka z obilí i z vína na pomezi takto vybírána býti má. Předně JMCská na panstvích svých, též každý pán, rytířský člověk, duchovní i měštěnín na gruntech svých při pomezí osoby hodné k tomu vybírání má naříditi a jim obzvláštní přísahu na to vydati, aby všecko to, což se toho na témž pomezí z obilí i z vína sejde, pořádně vybíraly, a vždycky ve čtyrech nedělích pořád zběhlých pánům svým dávaly, aby to potom nejvyšším berníkům spolu s jinými sbírkami odvozovati mohli. A jestliže by pak která vrchnost na pomezí; kde silnice ven z země jsou, toho, tak jakž se výše píše, nenařídila, tehdy má k tomu předkem od nejvyšších berníkuov napomenuta býti, a kdyby mimo to napomenuti co ještě více při tom obmeškala, tehdy má před soud zemský obeslána býti, a proto jistou pokutu peněžitou vedle uznání soudu zemského propadnouti.

Tolikéž osoby z stavu panského, rytířského, městského i duchovního, nicméně i z panství JMCké, z jednoho každého džberu kaprů aby se po pěti groších bílých dávalo; kdež by se pak kapři na kopy a ne na džbery obyčejné prodávali, tu aby z kopy tolikéž, jako ze džberu, po pěti groších bílých dáváno bylo. A poněvadž se štiky rozdílně, někde na džbery a někde na kopy prodávají, z těch štik aby, což se koli za ně utrží, dvadcátá kopa aneb groš dáván byl.

Též z jednoho každého kamene vlny, také i ovčáky, kteříž s pány svými kmen mají, i pacholky jejich v to potáhnouce, aby jeden každý z stavuov, též z panství JMCské, tolikéž osoby duchovní, nicméně svobodníci, dědiníci a dvořáci po čtyrech groších bílých dávati povinni byli.

Kdožbykoli z stavův, též z panství JMCské, aneb osob duchovních, též dědiníkuov, svobodníkův a dvořákův, mužského aneb ženského pohlaví, co sejra, másla aneb jiného mléčného prodal aneb prodala, z toho ze všeho aby dvacátou kopu, groš aneb peníz každý dáti povinen byl.

Ze všech zlatohlavův, stříbrohlavův, z zlata a stříbra taženého aneb uncového, tkanic zlatých a stříbrných, též z šteftův, růžiček, medají a knoflíkův zlatých, i jiných všech s drahým kamením klenotův a zvláště těch neužitečných sklenných šmelců, též z sobolů a rysů, zač se toho koli prodá, buď od křesťanův aneb židův, desátou kopu, zač by kdo koli v handli svém měl, aby dáti povinen byl a nic toho v obydli svém, ani jinde, přivezouc, hod ztracením toho, neskládal, leč by prvé v ungeltu Starého města Pražského se zastavil a opověděl, aby to spatříno a pošacováno od osob k tomu zřízených bylo. A což by mezi časem sv. Havla a sv. Jiří přivezeno bylo, to při sv. Jiří podle vyhledání a pošacování placeno býti má, a což od času sv. Jiří se přiveze, to při času sv. Václava placeno a dáváno osobám k tomu zřízeným býti má. V čemž i kupci dvorští v témž nařízení a z toho placení s jinými domácími pod propadením věcí svých rovnost nésti mají. A jaký pořádek od domácích kupcův v ungeltě se zachovávati bude, takovýž způsob od kupcův a obchodníkův dvorských v rathouze Menšího města Pražského v přítomnosti osob k tomu zřízených zachováván býti má, též pod propadením věcí jich kupeckých i také pod tou vší pokutou a na ten způsob, jakž zavírka artikule o skládání pomoci z vín hostinských, o handléřích dvorských ukazuje. A berníci osoby v Menším městě Pražském s radou purkmistra a konšelův téhož města naříditi i místo jisté v témž rathouze k vyřizování svrchu psaných věcí obmysliti mají.

Každý z obyvatelův téhož království, kdož by jaké peníze na úrocích měl, z těch peněz ročně z jednoho každého tisíce kop grošův šest kop grošů českých na dva terminy aby dáti byl povinen, kromě vdov a sirotkův i jiných lidí chudých, kteříž by, nemajíce statku jiného žádného, toliko do jednoho tisíce kop grošů českých, aneb pod to méně, na úrocích měli, ti se v to nepojímají a nepotahují; než jiní všickni takovou sbírku dáti a spolu s jinými pomocmi na časy již jmenované nejvyšším berníkům zemským odvésti a listem pod pečetí svou, přijmouce to na své svědomí, že jsou se v tom spravedlivě zachovali, se přiznati mají. A kteří by pak žádných peněz na úrocích neměli, ti proto nicméně (aby v tom dobrý řád zachován býti mohl a kdo se upomínati věděl) mají se toho odsvědčiti, kteří by pak časně té pomoci z peněz neskládali, ani se toho, že nic na úrocích nemají, neodsvědčovali, na tom každém aby toho listem zatýkacím, tak jakž v předešlém sněmu o posudním vyměřeno jest, dáváno [sic] bylo. [Má býti "dobýváno bylo".] Než kdož by peníze na úrocích měli a proti tomu zase jiným něco pod úrok dlužni byli, ti sobě takovou sumu, co jiným dlužni jsou, sraziti a toliko z toho, což jim mimo to přebíhá, tuto sbírku dávati povinni budou.

Nicméně také těmto všechněm svolením obyvatelé kraje Chebského, též hrabství Kladského a panství Loketského dosti činiti mají pode všemi těmi v tomto sněmu zapsanými pokutami.

A ty všecky napřed psané sbírky z obilí, z ryb, z vlny, z mléčného a z zlatohlavův i jiných věci, z peněz na úrocích, tímto zpuosobem vybírány býti mají.

Předkem na statcích JMCské, též jeden každý pán, rytířský člověk, všickni duchovni lidé, též dědiníci, svobodnici a dvořáci, mají jeden každý obzvláštní pořádná registra k tomu založiti a do nich, což kdo obilí, ryb, vlny, mléčného prodá, sobě dáti zapisovati. Při poddaných svých pak to tak naříditi, aby v každém městě, městečku i vsi dvě osoby hodné, obzvláštní přísahu na to mající, tu sbírku z obilí vybíraly a to tak opatrovaly, aby bez vědomi jejich žádný z sousedův jich žádného obilí neprodával, než z toho ze všeho, jakž svrchu dotčeno, aby jim jeden každý tu sbírku dával, což oni také pořádně vrchnosti své i s registry aneb vruby svými odvozovati mají. Vrchnost pak jejich, přijmouc to k sobě a složíc k tomu také i to, což se jí ze všech nahoře psaných věcí dáti dostane, to zejména, což se od něho a což od poddaných jeho dává, v listu přiznávacím jmenovati a taky i toho v témž listu přiznávacím, kterak mnoho peněz na úrocích má, aneb nemá-li žádných, zejména doložiti a to nejvyšším berníkům na hrad Pražský beze všech odtahův na dva terminy, jeden při svatém Jiří a druhý při sv. Václavě, odsýlati má.

Stav pak městský v jednom každém městě také dvě osoby hodné, jakž při vybírání sbírky z vín dotčeno, k tomu naříditi mají, kteréž by se vší pilností, jakž z vína, tak také z obilí, z ryb, z vlny, z mléčného a z věcí kupeckých, tu sbírku k sobě přijímaly, což od koho a kdy přijmou, to pořádně do rej ster zapisovaly a při každé. terminu, učiníce z toho před rychtářem JMCské, též purkmistrem a konšely v jednom každém městě počet pořádný, jim to, což vyberou, odvedly; kteříž to potom i s těmi registry od těch výběrčích složenými a přiložíce k tomu také to, což se jim z statků jejich obecných k městu dáti dostane, nejvyšším berníkům vedle listů přiznávacích odsýlati mají.

Á poněvadž toho zvláštní potřeba jest, aby tyto svolené pomoci časně a beze všeho omylu a prodlévání vycházely: na tom jsou se všichni tři stavové snesli, aby na časy nahoře jmenované, aneb konečně ve dvou nedělích potom, jeden každý z obyvatelův království tohoto svou sbírku na hrad Pražský přinesl, a jestliže by pak po vyjití toho dne a dvou nedělí pořád sběhlých kdo tou sbírkou obmeškal, ji docela a zouplna nevyplnil aneb se neodsvědčil, zvláště našlo-li by se to, že by který z obyvatelův království tohoto z poddaných touž sbírku vybral a ji časně na časy nahoře jmenované nedal a za sebou ji zadržal, neb k své potřebě vydal, tehdy ihned nejvyšší berníci, neočekávajíce a neohlédajíce se na nic, budou se moci v statek jeho komorníkem pražským od desk zemských uvázati, jej držeti a jeho užívati dotud, dokud by táž sbírka i s škodami, což proto vynaloženo bude, zouplna a docela dána a vyplněna nebyla. Než kdyby dána byla, má mu ten statek zase postoupen býti.