NA HORÁCH KUTNÝCH. 1587, 28. ledna. - Konc. v arch. města Kutné Hory, č. 3925.

Včerejšího dne jest nám psaní VMtí, milostiví páni, dodáno, v kterémž se toho dokládá, že pochybovati neráčíte, než že jsme podle sněmovního vyměření k těm svoleným sbírkám dvě hodné osoby nařídili, při tom jménem JMCské, pána našeho nejmilostivějšího, poroučejíc, poněvadž to z počátku téhož sněmu artikul o víních ukazuje, že takové osoby od JMCské voleny a jim na to obzvláštní povinnost vydána býti má, abychom ještě vedle týchž osob jiné tři nebo čtyři boha bojící, spravedlnost milující a na poctivosti dobře zachovalé osoby bez meškání jmenovali, jakž též psaní VMtí šíře v sobě obsahuje a zavírá: i na takové poručení VMtí tuto omluvu svou činíme a v poníženosti oznamujeme, že jsme my k vybírání té svolené sbírky osob těch v obci naší nenařídili, a to za příčinou tou, poněvadž my, jakožto horníci, ode všech berní a daní takových osvobozeni jsme, proto abychom tím snažněji a chtivěji na hory tyto náklady činiti a je vzdělávati a rozšiřovati mohli; také za jiné jsme neměli a posavad jinak nesmejšlíme, než že i tato sbírka při pominulém sněmu svolená na nás se nevztahuje.

Jakož pak když předešlé sbírky, které podobně od JMti stavův království tohoto snešeny a uvoleny byly, jako léta LXX. třidcátý peníz z obilí, z dobytka, z ryb a jiných věcí na pomoc některých dlužních těžkosti JMCské jest vybírán a do léta LXXIII. trval, potom léta LXXV. znovu svolena sbírka z vín, obilí, ryb, vlny, dobytka byla: však my nikdy takových daní z sebe, kromě z poddaných obce naší, jsme nevybírali, ani kdy v to potahováni a čím tím obtěžováni byli.

Nebo náklady veliké na hory vedouce, těžší břemeno, nežli které takové sbírky jsou, podstupovati a cupusy zase dávati jsme musili a posavad dáváme, že mnozí nadělení božského chtíce dojíti a horám těmto dobře posloužiti a podle toho i JMCské užitek přinésti, živnosti a statečky své na to opovažují a mnohokrát sebe, manželky a dítky schudí, k čemuž mnoho příkladů přivésti by se mohlo. A VMtem i JMtem stavuom království tohoto Českého to dobře vědomé jest, kterak těchto pominulých let obec naše náklady znamenité vedouce na doly Višňoví a Hrušky mnoho tisíc jsme propavovali i v veliké dluhy, z nichžto posavad se dokonce vypraviti nemůžem, vešli.

Podle čehož, milostiví páni, tomu dobře rozuměti ráčíte, že v příčině vybírání takové sbírky sněmem tímto svolené město Hora Kutná jiným městuom v království tomto Českém srovnána a v takové daně potahována bez znamenité škody a zádavy hor těchto býti nikterak nemůže. Nebo toho obého, totiž abychom náklady vedli a k tomu takovými daněmi a sbírkami obtěžováni byli, snésti nám možné není, jedno by z toho opuštěno býti a padnouti musilo. Ale poněvadž my místo takových berní a daní s větší obtížnosti, nežli bychom je vykonávali, náklady velké od obce naší společně, i také obzvláštní osoby, činíme a vedeme, abychom horám těmto, kteréž jsou komora JMCské a znamenitý klínot země této, posloužiti a JMCské užitek přivésti mohli, jakož pak i předešle při dole Hruškách přiveden jest. Neb ačkoliv obec naše velkou škodu vzala, však v tom zase JMCská, pán náš nejmilostivější, přese všecky náklady do čtyřidceti dvou tisíc osmi set a některé kopy vše míš. ráčil jest užitky vzíti, jakž to při právě horním vyhledáno. Protož jinak nesmejšlíme, než že JMCská, pán náš nejmilostivější, těchto hor, z nichž tak užitkové hojni a stáli JMti jdou, a slavné a svaté paměti předkové JMti, králové Čeští, znamenitá bohatství odtud vzíti ráčili, více nežli této sbírky do času svolené milostivě šetřiti ráčí a toho, aby ňákou zádavu hory tyto nesly, dopustiti neráčí. Ze jsme pak teď od některého času obecních nákladuov svých žádných neměli, to se jest za tou samou příčinou stalo, že jsme těmi doly Hruškovými na nejvyšší propavování byli a nikterak v takové chudobě, pokud těch obtížnějších dluhuov něco splaceno nebylo, v nic dáti jsme se nemohli. Ale porozumívaje, jakých důležitých příčin a potřeby JMCské a království tohoto všickni tři stavové k takovým sbírkám se svoliti a snésti ráčili, již společné v obci snešení naše na tom jest: abychom, neohlídajíce se na ty dluhy, jimiž ještě povinni jsme, ani jaké jiné své těžkosti a chudobu, náklady před sebe konečně vzali a místo příhodné a užitečné s radou ouřadu horního a lidi jiných zhornělých oberouce, v pavování a kveldikování se dali. Což když se stane a pán Bůh všemohoucí nákladuom našim požehnati ráčí, začež jeho božské milosti důvěrně prosíme, těmi náklady našemi jinak platněji předně JMCské, pánu svému nejmilostivějšímu, nežli sbírkou tou posloužiti, potom i horám těmto i všemu království tomuto Českému prospěti moci budeme. A máme tu naději i za to JMCské, pána, pana našeho nejmilostivějšího, poníženě a pokorně prosíme, že takovou naši upřímnou a poddanou vůli milostivě přijíti a jiných daní, z kterýchž bychom býti nemohli, na nás vzkládati neráčí.

Nad to i to se VMti oznámiti musí, jestliže bychom takovou svolenou sbírkou obtíženi býti měli, že jest se i toho obávati, aby ňáká stížná drahota tu na Horách Kutnách nevzešla, jakož, se to při takových spůsobích přihází. A věděti ráčíte, že tu v obci naší lidu chudého pracovitého a dělníkuov horních veliká síla jest a k dílu hornímu jich mnoho se užívá, a z nich větší díl potřebných a chudých jest, že okusíc maso jednou do týhodne, ostatek při chlebě a sejru s manželkami a dítkami svými zůstati musí. Protož jestli by sbírka taková příčinu k jaké drahotě u nás na Horách Kutnách dala, na žádným spíše by se nesvezlo jako na chudých lidech. A ti nemoha sobě za své těžce a pracně dobyté peníze potřeb k obživení sebe, manželky i dítek na mírnosti kupovati, jinam by se z Hor obrátili, a tudy by znamenitá zádava a záhuba těmto horám s škodou JMCské i království tohoto, jestli by dělníkuov dostatku nebylo, přijíti musila. Čehož však pán Bůh uchovati rač.

Poněvadž tehdy, milostiví páni, my od všelijakých berní a daní a jakž již oznámeno prvé osvobozeni jsme, a takovými sbírkami nikdy jsme obtěžováni nebyli, a v tom s jinými městy srovnáni býti nemůžeme, než náklady svými jinak užitečněji JMCské předně a potom všemu tomuto království Českému a horám těmto k dobrému vždycky sloužiti jsme se snažili a ještě toho oumyslu jsme, a mimo to jiného břemena nésti nám možné není: za to VMti, jakž nejvejšeji prošeno býti může, žádáme a prosíme, že se ráčíte k JMCské, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, přimluviti, aby tyto hory, jakožto regalia JMti a klínot země této České, v své milostivé ochraně míti ráčil, abychom při předešlém a starobylém osvobození zůstávali a takovými sbírkami mimo možnost naši k škodě a zádavě horám obtěžováni nebyli. My se všeho toho, což pro chudou obec učiniti ráčíte, možnými a povolnými službami našimi všudy na každém místě odsloužiti věrně a rádi chceme. S tím VMti milostivé ochraně božské poroučíme. Datum na Horách Kutnách v středu po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení léta osmdesátého sedmého. [Aby všeliké žádosti Kutnohorských spíše a ochotněji vyslyšány byly, zaslali dne 30. ledna 187 vyslaným svým v Praze tři soudky vína a 21 kapounů s přípisem: