1587, 21. února praesent. - Opis souč. v arch. města Kutné Hory, č. 3923.

VMti vysoce urozený pane, pane, nejvyšší pane purkrabě Pražský, VMti urození páni, páni, urození a stateční páni rytíři, císaře Římského JMti páni rady a nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští, páni nám milostivě a laskavě přízniví! Od pána Boha všemohoucího zdraví a v něm všeho jiného dobrého i v povinnostech těchto spravování a řízení šťastného VMtem vinšujem i také z upřímného srdce věrně rádi přejeme. Vedle toho, milostiví páni, jakož jsou stavové království tohoto Českého na předložení a žádost JMCské, pána, pana nás všech nejmilostivějšího, sbírku z některých věcí na sněmu obecném léta pominulého etc. 86 pro svedení některých obtížných dluhův svoliti ráčili, my jsme za jiné neměli, než poněvadž takových daní a sbírek prázdni jsme vždycky prvé bejvali, že takové snešení k nám se nevztahuje, a za tou příčinou do sněmu ani jsme se před JMtí neohlásili a v tom neohradili; ale že od JMCské JMtí pánův rad zřízené komory v království Českém, tak srozumíváme, vedle jiných měst JMCské JíMti císařové poručení nám pominulých dnův odesláno v ten rozum, že JJMtí pochybovati neráčí, než že jsme podle sněmovního vyměření k těm svoleným sbírkám osoby nařídili, poroučejíc, abychom ještě mimo to asi tři nebo čtyry hodné osoby JMti jmenovali, teprva tomu, co by tu na nás se vzkládalo, porozumíváme. I poněvadž, milostiví páni, o tom se ví, že vedle JMCské, pána, pana nás všech nejmilostivějšího, ráčíte vždycky v svém milostivém a laskavém pozoru a opatrování hory tyto, jakožto znamenitý klínot království tohoto Českého, mimo jiné míti a o jich vyzdvižení všelikterak skutečně pečovati, a kdyby uvedena na nás tato sbírka byla, nemohlo by bez znamenité škody a zádavy horám býti. Čehož se obávajíc k VMti se utíkáme a poníženě a pokorně prosíme, že na nás takového břemena těžkého a prvé nebejvalého vzkládati neráčíte, nýbrž od toho, vedle moci od stavův VMtem zůstavené, resolvovati (ač by také na nás co vedle jiných snešeno bylo) ráčíte. Ne tím pak oumyslem toho žádáme, jako bychom JMCské, nám od pána Boha všemohoucího vystavené milostivé vrchnosti, v tak vysoce důležitou potřebu hotové poddanosti svémyslně prokázati se vzdalovali, ale že prvé velké a ustavičné náklady na pavování a kveldikování hor pro dobré JMCské a všeho království tohoto Českého vedeme a tím místo takových sbírek a daní JMCské, králi a pánu našemu nejmilostivějšímu, vedle nejvyšší možnosti věrně, poddaně, upřímně a mnohem jinak, nežli bychom jaké takové daně a sbírky vykonávali, sloužíme. Za tou příčinou jednou snáší se u nás, že bychom neměli srovnáni býti v této sbírce svolené s jinými obyvately a městy království tohoto Českého: nebo jestli jiná města jaké berně a daně k zemi nebo JMCské vykonávají, to na terminy snesitelné a do času co trvá a dadouc co náleží při pokoji jsou. Ale my v obci naší ustavičné břemeno cupusuov a nákladuov, ač nechceme-li, aby hory tyto k pádu a spuštěni přišly, nésti musíme, že mnohý potřebný soused do roka při svých nákladích vlastních drahně kop grošuov a časem i všechen statek vynaloží, a sebe, manželku i dítky v chudobu uvede. Mimo to když obec pavuje, každého týhodne bohatý i chudý, mějte své náklady neb nemějte, všichni vedle pořádkuov svých z sebe jistou sumu sbírati a cupusy dávati musí, a jednomu každému z chudé živnosti jeho nemálo do roka dáti se dostane. A to vše se činí po vzděláni a rozšíření hor a potom také aby JMCské užitkové přivedeni byli. Ač by snad mohlo řečeno býti, jestliže na hory nakládáme a takové cupusy dáváme, z toho nám užitek že jde: ale v pravdě těchto let, jak jsou hory již rozpavovány, zřídka se trefí v místa odplatná přijíti; však jakkoliv se stane, by kverci s ničím odplatným se potkati nemohli a s svou škodou pavovali, JMCské nic méně užitkové předce přicházejí do urbury. Jako ku příkladu VMtem náklad obecní, který jsme na doly Hrušky a Višňovi vedli, připomenouti můžem; při něm mnoho tisíc jest vynaloženo a propavováno a v znamenité dluhy, z nichž posavad se vypraviti nemůžem, sebe jsme uvedli. Však JMCská v tom čase, co jest tu těženo, z takové škody kverkuov ráčil jest užitku ke čtyřidceti třem tisícům tolaruov mimo náklady vzíti jakž by se to vše při ouřadu horním vyhledalo. Když pak pán Bůh všemohoucí práci požehnati a hojnými a bohatými rudami nebo kyzy naděliti kverky ráčí, tu mnohem větší užitkové JMCské, jakž na erckafu tak na urbuře přicházejí; z čehož snadně se rozuměti může, že my horníci JMCské, králi a pánu svému nejmilostivějšímu, z poddané upřímnosti, ano i tomuto všemu království, opatrujíce takový klínot země této, aby k spuštění nepřišel, mnohem jinak, nežli bychom berně a daně nebo sbírky tyto z sebe dávali, ustavičně sloužíme. Za kterýmižto příčinami JJMti králové Čeští, slavné a svaté paměti, předkové JMCské, pána, pana nás všech nejmilostivějšího, milostivě to poznávajíce, že takovou péči o hory tyto, regalia a komoru JMti, předkové naši měli a tak velké a ustavičné náklady na rozmnožení a vzdělání jich vedli, ráčili jsou je od berní a daní osvoboditi. A onen čas léta [...] za slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda, ty časy krále Českého, když města JMKské a JíMti králové na horníky také pomoc od stavův svolenou uvésti chtěla, JMKská ráčil jest to v výpovědi najíti, že takové pomoci dáti nemají, jakž pro vyrozumění vejpis nálezu toho VMti se předkládá. Při čemž i my potomkové jich jsme po všechny časy zachováni, a co jest kdykoliv předešle i za naší paměti jakých daní a sbírek k této podobných bylo, nikdy jsme v to, abychom je dávati měli, potahováni nebyli. Jako léta pominulého LXX. třidcátá kopa, groš neb peníz ze všech a všelikterakých věcí, což kdo statku svého buďto na obilí, dobytcích a rybách, neb na čemkoliv prodal, jest na pomoc některých dlužních těžkostí JMCské vybíráno, a za tři léta sbírka ta trvala; potom léta LXXV. znovu svolena sbírka byla z vín, obili, ryb, vlny, dobytka etc.: však my nikdy takových daní z sebe kromě z poddaných obce naší jsme nevybírali a tím obtěžováni nebyli. A také jinak kdyby mělo býti a my s jinými městy v království tomto Českém srovnání a v takové daně potahováni byli, to by mimo možnost naši a s znamenitou škodou a zádavou hor těchto se stalo. Nebo to obé, totiž abychom pavovali a na hory nakládali a k tomu takovými daněmi a sbírkami obtěžováni byli, nám snésti nikterakž možné není, než jedno by z toho upuštěno býti muselo, zvláště když se toho pováží, že těchto let kverkův přespolních možných i jinak na horách těchto, kteříž by je fedrovati a zdržovati pomáhali, jakž předešlých let bejvalo, se nenachází, a my, vymiňujíce JMt vysoce urozeného pána, pana Viléma z Rožmberka, správce a vladaře domu Rožmberského, nejvyššího pana purkrabě Pražského, jakž JMt k těmto horám obzvláštní milostivou náklonnost míti a o vzdělání jich všelikterak s VMti pečovati ráčí, o žádném jiném nevíme. A tak nechceme-li, aby hory tyto, komora JMCské a takový klínot země České, k spuštěni přišly, dopustiti, na to sami domácí sousedé a obyvatelé statečky své, řemeslem nebo jinými všelijakými obchody těžce a pracně dobyté, vynakládati, a mnohokrát i zdraví svého mnozí opovážiti musíme. Kterak tehdy možné jest, abychom ještě jiné daně mimo to snésti mohli? Jestliže pak sněmovní snešení toho neukazuje, aby taková svolená sbírka na kverky a havíře nebo dělníky horní vztahovati se měla, než na handlíře a překupníky, a ti z takových obchodů že jsou ji povinni dávati: i jest potřebí při tom tohoto pošetřiti a povážiti, že havíři a jiní k těm podobní horní dělníci na hory takových nákladův nevedou, než toliko z peněz na horách dělají a tak tu své vychování a živnost mají; ale sousedé a jiní z obce naší, kteří živnosti jiné vedou, buďto řemeslníci a jiní obchodníci a handlíři, ti na hory z těch svých živností nakládají, a tak oni a ne havíři pavují. Jakož pak to při ouřadu horním vyhledati se snadně může, že, mimo JMCské náklady, samého kverkovského vydání na hory každého týhodne, jeden druhému rovnaje, do sedni set tolarův bejvá, čehož se v roce nemalá nébrž velká suma schází, a tak jestli by již oni kverci, kteří z svých živností a obchodův na hory nakládají, ještě tuto sbírku dávati měli, snášeti jim to bude odporné a stižné, a kterékoliv z toho opustí, horám bez znamenité škody býti nemůže. Nebo jestli živnosti a obchodu nechají, a hory profanty a věcmi všelijakými k pohodli a občerstvení pracovitého lidu horního v dostatku a na mírnosti fedrovány nebudou, obávati se jest nedostatku a drahoty, při kteréž tak velký počet lidu chudého horního dobře státi a trvati by nijakž nemohl, nýbrž soužení a svízel takový škodný hydruňk horám za sebou potáhl. Na druhou stranu opustí-li pavování a samých handlův hleděti budou, jest se obávati snížení a zmenšení hor, kteréž ne samými havíři a dělníky, ale těmi, ježto na ně z svých živnosti nakládají, stojí; však aby k tomu JMCská, pán, pán nás všech nejmilostivější, spolu s VMtí přijíti, pro dosti skrovnou pomoc, kteráž by z obce této vyjiti mohla, dopustiti ráčil, toho nesmejšlíme.

I poněvadž tehdy, milostiví páni, z toho ze všeho porozuměti jste moci ráčili, že my horníci prvé ustavičné a velké náklady pro opatření a vzdělání hor, komory JMCské a klínotu země této, vedeme a tím JMCské, pánu a králi našemu nejmilostivějšímu, vedle nejvyšší možnosti své poddaně a hotově sloužíme a užitky mnohokráte z škody naší přivozujeme, a kdybychom več jiného potahováni a této svolené sbírce s jinými obyvately království tohoto srovnáni býti měli, jaká by škoda horám těmto přišla: my VMti poníženě a pokorně, jakž nejvejšeji prošeno býti může, žádáme a prosíme, že nás při spůsobu předešlém a osvobození od takových daní milostivě zůstaviti ráčíte. Nebo obec naše, ačkoliv prvé skrze náklady v Hruškách a Višňoví, jakž vejš připomenuto, ještě zadlužila jest, nicméně při obecném rejtunku na vlaském dvoře pominulých dnuov na tom snešeno, abychom, pokudžby nás toto břemeno minouti mohlo, proti takové sbírce, kteráž ku pomoci splacení těch obtížných dluhův JMCské od stavův království tohoto svolena jest, náklad obecní vzali, a jest jedno i druhé místo obráno, které pak z těch s radou horního ouřadu a z správ lidí zhornilých hodnější a užitečnější k opovážení bude, v to s nákladem se obrátiti míníme. Ač se pak tomu srozumívá, že znamenitý a velký náklad, prvé nežli v místa odplatná se dopavujem, na to půjde, však jakkoliv jest, toho již opovážiti s velikou těžkostí naší musíme, majíce naději z zpráv a pamětí pozůstávajících po lidech starých, kteří ta místa spatřili a v nich dělali, že s pomocí pána Boha všemohoucího k hojným a odplatným rudám přijdeme a odtud nemalé užitky JMCské, pánu, panu nás všech nejmilostivějšímu, přivésti moci budou. A té ponížené naděje a důvěrnosti jsme, i za to předně JMCské, potom VMtí, na místě stavů království tohoto Českého, pokorně prosíme, že JMCská, pán a král náš nejmilostivější, takovou poddanou poníženou i hotovou vůli naší milostivě od nás horníkův proti svolené pomoci přijíti a od tohoto druhého břemena, kteréž by se na nás uvaliti chtělo, resolvovati ráčí. V tom ve všem pánu Bohu všemohoucímu sebe, hory tyto v milostivou ochranu, a žádost naši VMem k spravedlivému uvžení a opatření podáváme a poručena činíme, na to laskavé a milostivé odpovědi poníženě žádajíce. A což k této ponížené žádosti naší učiniti ráčíte, my [...] se odsluhovati chceme etc.

Bylo podáno sabbato Reminiscere 1587 do slavného soudu zemského. V ten rozum JMCské jest také suplikací sepsána a podána JMti neděli Oculi anno ut supra.